to nejlepší z loňského roku na sto fotkách

#Žofka *24. 6. 2016

19. - 27. 7. 2014
Dovolená v Beskydech na chatě u tety Radky. Vyrazily jsme na týden s mamkou, tetou Pavlínou, kamarádkou Gabčou a malým Ríšou.
So 19. 7. - příjezd, koupání na chatě na zahradě
Ne 20. 7. - hrad Hukvaldy, Exotic zoo
Po 21. 7. - Řípovi na chtě - Gabča teplota, my s mamkou v dětském parku v Bílé (stihl nás strašný liják), odpo Karviná u babi Alenky
Út 22. 7. - ZOO Ostrava
St 23. 7. - do Karviné (prší), herna na náměstí, u tety Bohunky
Čt 24. 7. - Ostrava JoJo herna, Ikea
Pá 25. 7. - Dinopark Ostrava
So 26. 7. - dětský park v Bílé - lanvkou na Bílou, pohádkovou cestou dolů, dětský park
Ne 27. 7. - k babi Alence na oběd na zahradu a šupem domů...
Amálka zůstala u babičky a další den šla na pár dní k babičce Lídě.

Slovácký rok je národopisná slavnost pořádaná v Kyjově od roku 1921 a patří mezi nejstarší folklorní festivaly v České republice. Od roku 1971 se opakuje po čtyřech letech, zpravidla trvá tři dny. Jednotlivé obce slováckého Kyjovska zde představují své lidové kroje a zvyky – jízdu králů (Skoronice), stavění máje (Bukovany) apod. Probíhá také přehlídka dechových a cimbálových kapel, taneční zábavy, jarmark, výstavy, přehlídka dětských souborů, krojovaný průvod aj. Festival probíhá po celém městě (náměstí, park, ulice, muzeum, stadion, letní kino...). Běžně zde účinkuje přes 3 000 lidí.
Na rozdíl od jiných tradičních folklorních slavností v okolí Slovácký rok nevychází z žádné náboženské tradice nebo svátku patrona obce. Členové Sokola a Národních jednot chtěli původně ukázat všechny místní lidové zvyky tak, jak probíhají během celého roku na Slovácku a probudit zájem o slovácké kroje, které se tehdy už značně vytrácely z běžného života. Dodnes tak přispívá k udržování lidových tradic na Slovácku. Jde o slavnosti pouze kyjovského Dolňácka.
Poprvé byl Slovácký rok uspořádán 14. a 15. srpna 1921 na počest 50. výročí založení místního Sokola. První den se nesl v duchu sokolských oslav. Župních cvičení se zúčastnily sokolské soubory z Francie, Jugoslávie a USA. Druhý den dopoledne sokolská jednota z Vlčnova předvedla Jízdu králů. Odpoledne prošel městem krojovaný průvod a pak na cvičišti u sokolovny byly předvedeny lidové zvyky: Dožínky (obce Ježov, Kelčany, Žádovice), zahájení hodů (Lanžhot), věnec (Bukovany, Sobůlky), stínání berana (Bohuslavice), mlácení kačera (Boršov, Nětčice), šlahačka (Vlkoš), svatba (Milotice, Šardice) a kácení máje (Svatobořice). Slavnosti doplňovala velká národopisná výstava, divadelní představení dramatu Maryša Aloise a Viléma Mrštíků a krojovaná Jízda králů. K popularizaci slavností přispělo i jejich filmování a následné promítání v Evropě i USA. Odhaduje se, že slavnosti zhlédlo až 30 000 návštěvníků. Přítomni byli i někteří zahraniční novináři a spisovatelé.
Pro příznivé ohlasy byl Slovácký rok opakován hned 4. a 5. června 1922, pak 5. a 6. června 1927, 28. a 29. června 1931. Další slavnosti byly plánovány na rok 1939, ovšem kvůli nepříznivé politické situaci nakonec zrušeny. Po pětadvacetileté přestávce se Slovácký rok znovu konal 23. a 24. června 1956, 18. srpna 1957, 1961 a 1971. V tomto roce bylo rozhodnuto o pořádání Slováckého roku pravidelně každé čtyři roky.

Austrálie je snad s Antarktidou poslední světadíl, kde jsou stále ohromné prostory země neobydlené a bez lidí. Netknutá příroda, tedy divočina v tom pravém slova smyslu. U klokanů to jsou nedozírné pouště, které mě už v letech sedmdesátých učarovaly. Patřím mezi ty šílence kterým se nesmírně líbí v lůně netknuté přírody, tedy v divočině, kde je možno potkat jiného člověka ani ne jednou za měsíc, spíš jednou za rok.
Do pouští se stále rád vracím, cítím se tam v osamění v lůně přírody a daleko od lidí prostě doma.
Koncem let sedmdesátých v minulém století jsem objevil, že zde mám přes tuto úchylku spřízněnou duši a co navíc je to ženská. Robyn Davidson, o které teď budu povídat. Robyn studovala japonštinu a japonskou kulturu na univerzitě v Brisbane. V roce 1974, když jí bylo 25 let, se tohoto studia vzdala, přestěhovala se do Alice Springs a zde se začala připravovat na svůj sen, přejít pěšky pouštěmi ze středu Austrálie na její západní pobřeží k Indickému oceánu. 2835 km nehostinnou krajinou, kde nejsou cesty, žádné vymoženosti civilizace, vody velice poskrovnu, po dlouhé měsíce žádné spojení s lidmi, zato však přebytek rudého písku. Veškeré informace mám z jejího deníku, který si tehdy vedla. Navíc, v době této expedice nebyly satelitní telefony a GPSky a tak jeden musel spoléhat jen na sebe a svoje umění se orientovat pomocí mapy a kompasu. Jen čas od času, zhruba jednou za měsíc, doletěl a s Robyn se setkal Rick Smolan, 24 letý fotograf časopisu National Geographic, od kterého jsou všechny fotky.

Autokemp u Jinolických rybníků patřil o víkendu motorkářům.
Kromě oblíbených soutěží či sobotní spanilé jízdy Českým rájem nově zaujalo světelné a ohňové vystoupení skupiny Postrpoi nebo tradiční Miss mokré tričko. Na podiu se vystřídalo celkem čtrnáct kapel.
Stejní pořadatelé se vrátí s obdobnou velkou akcí do autokempu v Lužanech poslední prázdninový víkend. Další a v porovnání komornější sraz se koná 8. - 10. června v kempu Zelené údolí v Mladějově a 22. - 24. června v Sekeřicích.
Zdroj: https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-24-motosraz-foe-v-jinolicich-20180603.html

Chvíle oddechu mezi pracovním úsilím a to u moře...
Voda 22 stupňů postupně za týden na 24, venkovní teplota 31 stupňů.
Bez deště. 1/2 denní výlet na Brač - Povlia. Nebylo moc horko a nebylo moc lidí.

U dědy!!!