(převýšení 920 m)

POZAR PRUMYSLOVE,ZEMEDELSKE OBJEKTY,SKLADY Lanskroun pozar po svareni Vendel. Tech: CAS 25/2500/400-LIAZ - HUO591

Otevření sportovního okruhu Zámiš - Bažantnice
v sobotu 31. října, byl otevřen sportovní okruh Zámiš - Bažantnice. Budou jej moci využívat cyklisté, inline bruslaři, běžci, pěší a v zimě za příznivých podmínek také lyžaři - běžkaři.
"Původně jsme měli v plánu uspořádat první slavnostní společný běh po okruhu. Vzhledem k aktuální situaci a opatřením musíme společnou aktivitu bohužel zrušit. Sport a procházky ale zakázané nejsou, takže lidé mohou nově otevřenou dráhu s čistým svědomím využívat," uvedl starosta města Pavel Pacal.
Asfaltový okruh měří 3,5 kilometru, šířka je 3 metry. Součástí okruhu jsou tři parkoviště pro celkem 25 aut a také dvě odpočívky, kde jsou stoly, lavice, stojany pro kola, odpadkové koše a informační tabule.
projekt je podpořen Krajem Vysočina

Zdravím všechny milovníky Krušných hor,
Už tři roky si nenechávám ujít tuto krásnou akci. Loni jsem nezaslal fotky, takže letos jsem to musel napravit vícenásobněkrát. Celou Vrchařskou korunu jsem letos dělal souběžně s aplikací Horobraní, takže jsem sbíral nejen Korunu, ale i vrchy okolo. Bavilo mě to tolik, že jsem dal nejen všech 20 základních vrcholů, ale i 5 náhradních. Všechny vrcholy jsem dělal pěšmo. Některé i dvakrát, když jsem šel znovu okolo. Začal jsem v únoru, kdy při putovním vandru zrovna napadl pořádný sníh, snad jediný v letošním roce. Výstup na Hadí horu byl přesně takový, jak řekl jeden místní z Jáchymova, „ Slušný kartáč“. Během výstupu nás s kamarádem zastihla i pěkná vánice, takže to bylo ještě drsnější.
Hodně zábavný byl skokanský můstek v Klingenthalu. Je přístupný jen odspodu a my zrovna na vrcholu u zamčené brány. Naštěstí se dal plot podlézt, takže jsme si užili nejen výtah na vrchol můstku, ale hlavně i zajímavou lanovku dolů.
O každém vrcholu by se dali psát romány. Některé vrcholy byly zdolány v dešti, sněhu, větru a Cibulka i za tmy s čelovkou, ale většina za krásného slunného počasí. Nejdrsnější ze všech byla Vyhlídka u Vykmanova. Nejenže to bylo náročné na převýšení a kilometry, ale na tento výlet jsem šel po vytržení stoličky. Nerozum, ale touha jít do kopců byla silnější.
Všech 25 vrcholů jsem zdolal do 31.10., kdy jsem si dal podruhé Strážný vrch. Během celého putování za Korunou jsem nachodil 227 km a navštívil souběžně 70 krušnohorských kopců.
Děkuji za organizaci a těším se na další ročník.
Zasílám i fota z Koruny: https://vadko.rajce.idnes.cz/…020
S pozdravem
Vadim Všetula – Bikolka Litvínov ( pěší sekce J )

Na dušičkovou neděli se nás po nějakém čase opět vypravila skupinka, tentokrát osmičlenná, do západního výběžku Moravskoslezských Beskyd, Veřovických vrchů, a vydali jsme se na nádhernou klasickou hřebenovku s neustálým nabíráním a ztrátou výšky z hostašovického nádraží do Frenštátu pod Radhoštěm. Nejdříve jsme po červené TZ vystoupali k památníku partyzánského odboje skupiny Javor na Trojačce a poté jsme hore dole postupně přecházeli přes vrcholky s turistickými altánky Oprchlice (639 m), Trojačky (709 m), Huštýna (747 m), Široké (766 m), Krátké (767 m) a Dlouhé (860 m) na rozcestí Kamenárka (745 m), z něhož jsme se doslova vyšvihli na vrchol Kamenárky (862 m), kde nás přivítala hustá mlha. Z Kamenárky pak následoval sešup po neznačené pěšince opět na červenou TZ na rozcestí Pod Kamenárkou a přechod k pramenu Jičínky (690 m) s dalším hezkým altánkem, kde jsme i udělali podobně jako na vrcholu Huštýna krátkou přestávku na svačinku. Poté jsme vystoupali na rozcestí pod Malým Javorníkem, kde už se opět mlha začínala přelévat, a po výstupu na vrchol Velkého Javorníku (918 m) k rozhledně už nás pohltila zcela, takže na vyhlídkové plošině devítipatrové dřevěné rozhledny, zbudované v roce 2013 ve valašském stylu, jsme byli v 26 metrech nad terénem rádi, že vidíme sebe navzájem. Z boku turistické chaty, která byla na vrcholu otevřena již v roce 1895 a ta současná má podobu z roku 1935, jsme si dopřáli pivečko, kávu, utopence či hranolky a podstoupili závěrečný sestup po zelené TZ přes Horečky a kolem lurdské kaple s Mařenčinou studánkou do Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsme si do odjezdu vlaku prohlédli náměstí míru s kostelem svatého Martina a radnicí a někteří využili možnost občerstvení v jediném otevřeném podniku ve městě, bistru tureckého kebabu.
Ušlapali jsme celkem slušným 25 kilometrů s převýšením 1100 metrů a ani nám tolik nevadilo při zpáteční cestě zpoždění rychlíku Moravan, který kvůli poruše lokomotivy na osobní soupravě jedoucí před námi výjimečně mezi Přerov a Otrokovicemi zastavoval na každé zastávce, nicméně nařízený návrat domů do deváté hodiny jsme zvládli a už se těšíme na sobotní expedici do Rychlebských hor.
Mapa: https://mapy.cz/s/favotudoja

Prší, prší, jen se leje - 1x cyklo, 3x autem

Krkanka (údolí řeky Chrudimky) / Rozhledna Boika České Lhotice

V neděli při přechodu chřibských vrcholů jsme se operativně domluvili, že středeční Den vzniku samostatného československého státu oslavíme v Jeseníkách a projdeme si údolí Bílé Opavy s vodopády. A tak nás trojice (řidička Pavla Paldanová, já coby horský vůdce a Karel Trávník) vyrazila o šesté autem z Hodonína, ve Strážnici jsme přibrali Andrejku s Xendou a přesunuli se přes Olomouc, Šternberk a Rýmařov, kde nám již dle předpovědi začalo krásně svítit sluníčko, do Karlovy Studánky za penzion Na Hubertově ke vstupu do Údolí Bílé Opavy a před půl desáté mohli vyrazit na zamýšlenou trasu, aut už zde parkovala spousta.
Nejdříve jsme prošili souběžně s modrou a žlutou TZ na rozcestí Na paloučku, odkud jsme pokračovali po žluté TZ do kaňonu Bílé Opavy s chodníkem zajištěným dřevěnými můstky a žebříky, který už by na některých místech vyžadoval rekonstrukci a občas nějaký řetěz navíc, hlavně na kluzkých skalách či balvanech. Jsme však zkušenými lezci, a tak jsme si mohli vychutnávat nádherné peřeje a kaskády Bílé Opavy s nejvyšším 8 metrů vysokým vodopádem. Na závěr jsme ze sevřeného údolí vystoupali na křižovatku s modrou značkou Nad vodopády Bílé Opavy, pokračovali na rozcestí Pod Ovčárnou a vystoupali po žluté TZ podél vleku Malý Václavák na Ovčárnu, která byla zavřená, jen výdejní okénko před chatou Sabinka bylo v provozu, které jsme však nevyužili a v závětří Ovčárny jsme posvačili, nutno však dodat, že se tady oproti údolí podstatně ochladilo.
Odpočati a plní sil jsme pak po Ovčárenské silnici vyrazili okolo Barborky a Kurzovní chaty za krásných pohledů k Dlouhým stráním, Králickému Sněžníku a masívu Keprníku na nejvyšší moravský vrchol Praděd (1491 m), kde jsme vrcholový vysílač obešli dokola a vychutnali si pohledy třeba i na Vysokou holi s Kamzičníkem a Velkým Májem či k Jeseníku se Lví horou a Otmuchovským jezerům v polském Horním Slezsku.
Z Pradědu jsme pak seběhli na Švýcárnu, ze které jsme po krátké přestávce (chata byla uzavřená) krátce vystoupali na Malého Děda (1368 m), z něhož jsme prudce klesli na rozcestí Černík (1200 m) a pokračovali v dalším místy prudkém sestupu okolo Jiřího chaty s pěknými zpětnými pohledy k Pradědu do údolí Střední Opavy, odkud jsme pak neznačeně po svážnici opět nabrali výšku k 1050 metrům a kolem Sokolí skály a prostředního vrchu přešli na kótu 1004 metrů, nejvyšší bod na tzv. Videlské silnici z Bělé pod pradědem do Karlovy Studánky. Na závěr jsme po silnici a stezce vedoucí nad ní sestoupali zpět k výchozímu místu nad Karlovou Studánkou u ústí Údolí Bílé Opavy.
Byl to opět krásný výlet podobně jako na jaře, když jsme pochodovali od motorestu Skřítek přes Praděd do Koutů nad Desnou, a určitě se do Jeseníků zase rádi vrátíme. Celkem absolvováno za nádherného slunečného počasí 25 kilometrů s převýšením 1000 metrů, večerní návrat do nočního zákazu vycházení jsme přes rozkopaný Přerov zvládli v pohodě.
Mapa: https://mapy.cz/s/lamobuhade