Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 30 371 výsledků (0,3175 sekund)

reklama
34 fotek, 28.10.2016, 57 zobrazení | kultura, lidé, města, oslavy, události
28. října 2016 proběhlo slavnostní položení věnců k pomníku TGM při příležitosti oslav založení samostatného Československa. Kladení věnců byla přítomna Čestná stráž MP Jaroměř.
54 fotek, 28.10.2011, 377 zobrazení | moje fotozprávy
Po náměstí 9. května v Boskovicích na Blanensku projdou denně stovky lidí. Není divu, je zde sídlo velké části městského úřadu, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, velká základní škola, lidově zvaná Zelená a Základní umělecká škola s astronomickou pozorovatelnou. Dnes už málokdo vnímá pískovcovou sochu presidenta T.G. Masaryka v nadživotní velikosti. Ta zde stojí již od třicátých let, tedy časů takzvané První republiky. Přece však existuje den, kdy sem vždy přijdou pamětníci, ale i mladí zavzpomínat a vzdát hold vzniku samostatného československého státu v roce 1918. Tento, dnes již státní svátek, připadá každoročně na 28. října. Stalo se tradicí, že se oslava koná o den dříve, tedy 27. října. Nejinak tomu bylo i letos v roce 2011. Příchozí již z dálky vítaly tóny řízné dechovky místní Základní umělecké školy pod taktovkou Bc. Zdeňka Jindry. Přesně v 15 hodin přistoupil k mikrofonu ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář a s pohotovostí sobě vlastní všechny přivítal: „Dámy a pánové, vážení přátele, dobré odpoledne. Jsem rád, že jste přijali pozvání sem, kde právě začíná vzpomínkové odpoledne při příležitosti vzniku samostatného československého státu.“ Poté dechový orchestr přednesl státní hymnu.
„Toto letošní 93 výročí si připomínáme v předvečer 28. října.“ Těmito slovy zahájil své slavnostní vystoupení starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Připomenul, že již v roce 1916 sestavili Tomáš. Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánek pozdější Československou národní radu, jež se stala hlavním organizátorem protirakouského odboje. Silnou podporu nalezli v československých zahraničních legiích a zřejmě bez těchto událostí bychom dnes žádný státní svátek neslavili.Veřejné míněni se začalo radikalizovat teprve na začátku roku 1917 a domácí politici se na scéně objevili při takzvané Tříkrálové deklaraci v lednu 1918. Tímto byl odstartován společný postup za osamostatnění, který vyústil do generální stávky 14. října 1918. Vše vyvrcholilo právě 28. října, kdy se rozšířila zpráva o přijetí podmínek míru tehdejším Rakousko-Uherskem a hned tentýž den navečer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu. Dne 28. října 1918 byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakouska-Uherska se začaly psát nové dějiny. Ty byly rozmanité, pohnuté, mnohdy kruté, ale byly to dějiny samostatného státu. Dnes lze konstatovat, že představitelé samostatného Československa i všech států vzniklých z rozpadlé rakousko-uherské monarchie byly politiky, jež stáli na samotném počátku vzniku Evropské Unie. Oni to tenkrát netušili, ale bez nich by postupně sjednocovaná Evropa byla dnes jen těžko. O T. G. Masarykovi lze s jistotou říct, že to byl státník minimálně evropského významu. Tehdejší ČSR měla ve světě jiné postavení a význam než dnešní samostatná Česká a Slovenská republika. Evropa je dnes ve zlé situaci. Hospodářské i morální. Politici v době první republiky též nebyli neomylní, museli také ve třicátých letech řešit hospodářskou krizi. A oni ji s úspěchem vyřešili. Dobře věděli, že se na dluh žít nedá a nelze projídat budoucnost svých dětí a vnuků Bylo by třeba se k dobrým mravům vrátit i na počátku jedenadvacátého století a z historie se poučit a inspirovat. „Položením kytic a věnců k soše prvního presidenta Československé republiky vzpomeňme všech, kteří se na vzniku samostatného státu podíleli a uctěme tak jejich památku,“ zakončil svůj projev starosta Ing. Jaroslav Dohnálek.
„Sešli jsme se tady u vzácné sochy, která zobrazuje zakladatele státu T. G. Masaryka v legionářské uniformě“, vystřídal starostu PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, promovaný historik, předseda Okresního výboru Svazu bojovníků za svobodu. Připomenul 120 tisíc legionářů, kteří vybojovali tento stát. Tisíc z nich pocházelo z boskovického kraje. Někteří padli v bitvě u Zborova. Vzpomenul například nadporučíka Leopolda Šafáře, jehož pamětní deska se nachází na domě v Komenského ulici. Těchto lidí je třeba si vážit, položili životy za naši svobodu. Ovšem nebojovali za to, aby u nás vládli Habsburkové nebo jejich potomci. „Jsem jako předseda odbojářů hrdý, že Boskovice měly své vlastence. Naštěstí se zde neodehrávaly některé tragické události jako v jiných blízkých místech. Nikdy nezapomeňte, že český stát byl těžce vybojován. Svobodu lze snadno ztratit, ale obtížně získat zpět,“ zakončil svůj emotivní projev PhDr. Jiří Jaroš Nickelli.
Poté již proběhl samotný akt položení věnců za účasti starosty, zástupců Svazu bojovníku za svobodu, Obce Sokolské a společenských organizací za asistence skautské mládeže.
„Dovolte mi, abych poděkoval všem za důstojný průběh pietního aktu, děkuji řečníkům. Úplný závěr patří opět dechovému orchestru ZUŠ pod vedením Bc. Zdeňka Jindry. Krásné volné dny všem.“ Těmito slovy zakončil slavnostní shromáždění ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář.
Po skončení slavnostního aktu nám ještě PhDr. Jiří Jaroš Nickelli prozradil, že socha T. G. Masaryka v Boskovicích je ojedinělým unikátem. Zobrazuje Masaryka jako legionáře s dobovou čapkou, v plášti, v legionářské uniformě. V republice je takových pomníků málo. Podobná socha stojí například ve Strážnici. T. G. Masaryk Boskovice navštívil a to v roce 1930.
Více: www.boskovice.cz
48 fotek, 28.10.2015, 129 zobrazení | moje fotozprávy
Oslavy 97. výročí vzniku Československa 28. října 2015 v Boskovicích

Známá píseň Moje česká vlast od Veselky Ladislava Kubeše oslavující krásy naší země velmi dobře navozovala atmosféru svátečního středečního odpoledne. Kapela Boskověnka se sólisty Libuší Tichou a Miroslavem Šustrem vítala všechny příchozí k soše T. G. Masaryka před budovou Městského úřadu na Náměstí 9. května.
Zbývalo několik minut do zahájení slavnostního shromáždění k 97. výročí vzniku samostatné republiky v roce 1918.
Muzikanti znovu pozvedli plechy, aby vyplnili čas čekání a zahráli od podlahy ještě čtyři kousky. Poté se na chvíli odmlčeli, aby zahráli naši státní hymnu od skladatele Františka Škroupa (*1801 †1862) Kde domov můj poprvé provedenou ve hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka v roce 1834.
Všechny pozdravila ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Přivítala starostku města Bc. Hanu Nedomovou, místostarostku a zastupitelku JMK Ing. Jaromíru Vítkovou, PhDr. Jiřího Jaroše Nickelli za Český svaz bojovníků za svobodu, za Sokol Boskovice Ing. Karla Malacha a všechny skauty ze střediska Boskovice. „Nyní promluví starostka města,“ dodala.
Bc. Hana Nedomová úvodem ocitovala zakladatele československého státu T. G. Masaryka: „Státy se udržují těmi ideály, jimiž se zrodily.“ Poté připomenula historii. Zmínila Washingtonskou deklaraci z 18. října 1918 v níž se uvádějí zásady nezávislosti a dodržování lidských práv, období První republiky, kdy se vůdcům národa v čele s Masarykem podařilo mnohé ideály splnit. Šlo především o svobodu svědomí, náboženství, vědy, slova, tisku, právo shromažďovací a petiční, odluka církve od státu, všeobecné právo hlasovací, rovnoprávnost žen. Byly provedeny rozsáhlé sociální a hospodářské reformy. Nepodařilo se vyřešení postavení národnostních menšin a vztahy se sousedními státy, což se stalo republice osudným. Přes to všechno si mladý stát vybudoval respekt. Především díky osobě T. G. Masaryka, jenž byl morálním vzorem. „Z této doby pochází heslo na Prezidentské standartě Pravda vítězí,“ zdůraznila Bc. Hana Nedomová a pokračovala. „Heslo používal na své korouhvi český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad (*1420 †1471), svého času Pán z Boskovic.“
Při obnově demokracie po roce 1989 se odborníci na legislativu, hospodářství a další obory často inspirovali v období První republiky.
Starostka Bc. Hana Nedomová závěrem ocitovala několik myšlenek T.G. Masaryka: „Bez zájmu občanů o stát, republika se stává státem byrokratickým. Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé cítí člověk silněji. Demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi. Je to diskuse, kde si lidé důvěřují a poctivě hledají pravdu.“
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli též pozdravil shromáždění. „Stojíme před vzácnou sochou zakladatele státu T. G. Masaryka, kde je náš osvoboditel představen v ruské vojenské legionářské uniformě.“ Poté připomenul, že Masaryk vedl zahraniční odboj proti Rakousku od roku 1915, založení státu Masarykem, Benešem a Štefánikem, kteří učinili z poddaných svobodné občany. V Rusku 28. září 1914 se světil první prapor české družiny, kde bylo 1200 legionářů, o rok později vznikla rota Nazdar ve Francii. Postupně se vytvořilo 140 tisíc legionářů, kteří republiku vybojovali. „Z našeho regionu Boskovicko se bojů zúčastnilo 1200 mužů. Nejznámější připomínkou je pamětní deska na poručíka Leopolda Šafáře (*1896 †1917), který jako jeden z pěti Boskovických padl v bitvě u Zborova 2. července 1917. „V bitvě u Zborova se naši legionáři stali armádou a přiměli vojenskou silou velmoci, aby uznaly Československou republiku jako samostatný stát. Základem legií byli Sokolové, Orlové a Dělnické tělocvičné jednoty,“ dodal závěrem PhDr. Jiří Jaroš Nickelli.
Věnce k soše T. G. Masaryka postupně položili zástupci Města Boskovice starostka Bc. Hana Nedomová a místostarosta, zastupitelka JMK Ing. Jaromíra Vítková. Pak zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu PhDr. Jiří Jaroš Nickelli a pan Kučera, zástupci Sokolské župy krále Jiřího Boskovice Ing. Karel Malach a Libor Molt.
Mgr. Dagmar Hamalová závěrem: „Děkuji všem, že jste si přišli připomenout dnešní slavnostní den. Děkuji Boskověnce za hudební doprovod, Českému svazu bojovníků za svobodu, skautům a Sokolům. Děkujeme za vzpomínku na ty, kteří nám přinesli svobodu.“
Boskověnka se sólisty Libuší Tichou a Miroslavem Šustrem spustila milovanou píseň T. G. Masaryka Ach synku, synku, pak Škoda lásky a tím důstojně zakončila středeční setkání u příležitosti 97. výročí vzniku samostatné Československé republiky.
Ihned po skončení shromáždění starostka Bc. Hana Nedomová zašla pozdravit všechny na protější parkoviště, kde se vytvořil dlouhý had dětí s rodiči u prezence tradiční vycházky podzimní přírodou, jíž každoročně pořádá TJ Rytmus Boskovice. Tentokrát s názvem Cestou za pokladem aneb pavoučí stezkou říší pohádek. K tomu více předsedkyně TJ Věra Opatřilová: „Akci děláme letos už po třiadvacáté, je šest stanovišť s postavičkami nerůznějších druhů broučků, mezi nimi třeba včelka Mája, a Beruška. Pokaždé startujeme zde u pomníku T. G. Masaryka, chceme vždy tímto netradičně oslavit výročí vzniku samostatné Československé republiky. U zříceniny hradu děti dostanu lampión, opečou
buřty a na zpáteční cestě se mohu zastavit v letním kině a zhlédnout pásmo krátkých pohádek. Dnes přišly necelé tři stovky dětí s doprovodem, o hladký průběh vycházky se stará dvacet pořadatelů. Děkujeme České unii sportu za finanční podporu,“ zakončila předsedkyně Věra Opatřilová.
21 fotek, 28.10.2014, 97 zobrazení | moje fotozprávy
Úterní odpoledne zalité slunečními paprsky. Obyčejné a přesto sváteční. V tento den jsme si připomenuli 96. výročí vzniku samostatného státu Čechů a Slováků. Tento státní útvar již od roku 1993 neexistuje i tak je odkaz 28. října 1918 stále živý.
Od pomníku T.G. Masaryka na Náměstí 9. května zněla v úterý 28. října 2014 řízná dechovka. Muzikanti Boskověnky zpříjemnili příchozím čas čekání několika známými melodiemi. Dostavili se představitelé města, Svazu bojovníků za svobodu, Sokolové a skauti. Ti po celou dobu pietního aktu drželi čestnou stráž po obou stranách pomníku.
Malou slavnost zahájil ředitel Kulturních zařízení Boskovic PaedDr. Oldřich Kovář: „Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych Vás přivítal zde u sochy T.G. Masaryka. Zahájíme státní hymnou.“
Muzikanti pozvedli plechy, spustili a poté přednesla slavnostní projev místostarostka osloviv Ing. Jaromíra Vítková. Připomenula, že samostatná republika vznikla téměř 300 let po tragické porážce českých stavů na Bílé hoře v roce 1620. Uvedla důležitou úlohu osobnosti T. G. Masaryka v oněch dnech a citovala jeho slova: „Národ ať malý nebo velký nesmí nikdy ztratit svou původnost, jinak by přestal být národem.“
Idea vzniku se stala základem Ústavy československého státu. Při vzniku Československa bylo nelehkým úkolem zajištění územní celistvosti s ohledem na vývoj Slovenska, Maďarska, Podkarpatské Rusi i v německých pohraničních oblastech. Výsledky úsilí byly potvrzeny na pařížské mírové konferenci v roce 1920 Malou dohodou. Vznik samostatného státu je spjat s bojem vlastenců v zahraničí. Především Masaryka, Beneše, Štefánika. Po první světové válce začali naši dědové budovat národní svobodu a sociální spravedlnost. Československá republika se řadila mezi nejdemokratičtější státy tehdejšího světa. Byla zavedena osmihodinová pracovní doba, volební právo žen. V době Protektorátu fašisté státní svátek zrušili a po Únoru 1948 se přestal připomínat. V roce 1975 byl tehdejší komunistickou vládou svátek zrušen úplně. Po roce 1989 je 28. říjen opět slaven jako Státní svátek, od roku 1993 již jen v české republice. Historie vzniku samostatného státu je pohnutá. Neměli bychom zapomenout. Nyní je před námi mnoho úkolů. Cíl je společný. Pokud k němu budeme všichni směřovat, naplní se slova T. G. Masaryka: „Práce sama o sobě nás nespasí, jde o cíl.“
Ing. Jaromíra Vítková závěrem: „Tato vzpomínka není jen aktem piety a vzpomínkou na generace předků. Musíme mít odvahu o budoucnosti nejen přemýšlet, ale konat v souladu s ideály našeho prvního presidenta T. G. Masaryka.“
K pomníku pak položili věnce a kytice zástupci Města, Sokolové a Svazu bojovníků za svobodu.
Stíny se prodloužily, Boskověnka zahrála všem na cestu domů a prostranství se pomalu ponořilo do podvečerního ticha.
25 fotek, 28.10.2012, 167 zobrazení
DEN REPUBLIKY - CHRUDIM 28.10.2012

VIDEO - VZPOMÍNKOVÝ AKT: http://chrudim.tv/video_455.html

HOLANDŠTÍ BUBENÍCI V AKCI: http://www.chrudim.tv/video_456.html

BUBGENÍCI V CHUMELENICI - SOBOTA: http://www.chrudim.tv/video_454.html

Československá republika nevznikla 28.10.1918, ale 14.11.1918 (historické okénko) 28. října se slaví nebo aspoň připomíná výročí vzniku samostatného československého státu, který zároveň Češi vždy považovali i za obnovu české samostatnosti v užším slova smyslu. Předtím sice existovaly Království české (bez Moravy), Markrabství moravské a Vévodství slezské, byly však od sebe ze státoprávního hlediska odděleny a neexistoval žádný společný stát zemí koruny české. Jednotlivé historické země, Čechy, Morava a Slezsko byly jen jakýmisi spolkovými zeměmi habsburského mocnářství a oba poslední rakouští císaři ani nebyli korunováni za české krále. Jednotlivé české země byly takto kladeny na roveň například Haliči, Bukovině, Salzburgu nebo - třeba - okněžněnému hrabství Tyrolsko … což bylo pro každého pravověrného Čecha velmi potupné … Jinak historické české země, tedy Čechy, Morava a část Slezska, kterou nezabralo Prusko po válkách na začátku vlády Marie Terezie (1741), byly součástí západní, rakouské části Rakouska-Uherska, zvané mezi lidmi Předlitavsko – tato rakouská část Rakouska-Uherska se úředně jmenovala „Království a země na Říšské radě zastoupené“. Slovensko a Podkarpatská Rus (připojená k Československu až na podzim roku 1919) byly dříve součástí Uherského království. Uherskému království se rovněž říkalo Zalitavsko a jeho úřední název zněl „Země svatoštěpánské koruny uherské“. Občas se stává, že se v souvislosti s 28. říjnem 1918 mluví o tom, že toho dne vznikla Československá republika. Tak to ale není. Československá republika vznikla až po druhém zasedání Národního výboru československého, který se podle tzv. Švehlova klíče rozšířil o zástupce politických stran podle výsledků posledních předválečných voleb z roku 1911 na 256 členů a transformoval se takto do prozatímního Revolučního národního shromáždění. Na první schůzi Revolučního národního shromáždění dne 14. listopadu 1918 byla z trůnu sesazena habsbursko-lotrinská dynastie, československý stát se stal republikou s prezidentem v čele, kterým byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. Zároveň byla ustavena první skutečná československá vláda s ministerským předsedou Karlem Kramářem. Takže předtím, v mezidobí 28. 10. 1918 – 13. 11. 1918 bylo Československo už sice svébytným a samostatným státem, ale jeho státní forma nebyla v tomto mezidobí ještě určena. Ať už před vyhlášením republiky tak i dlouho potom nemělo Československo zdaleka moc a suverenitu na celém svém území (zejména pokud šlo o Slovensko a Sudety – přičemž Podkarpatská Rus nebyla až do poloviny r. 1919 nejen fakticky, ale ani formálně součástí státu).
130 fotek, 28.10.2016, 208 zobrazení | sport, vesnice, zábava
V den vzniku samostatného Československa, v den státního svátku, kdy do konce roku zbývalo 64 dní - v pátek 28. října 2016 jsme se ve velkém počtu sešli při příležitosti slavnostního ukončení 2. ročníku ligy roku 2016. Slavnostního ukončení se zúčastnili nejen hráči ligy 2016, ale i hráči jednotlivých turnajů, kteří prozatím ligu nahrají. Čestným hostem byl i pan starosta Jiří Šikl. Po krátkém uvítání jsme společně zhodnotili ligu, turnaje i soutěž Žebříček. Probrali jsme návrhy na změny herního systému a pravidel bodování na rok 2017. Předali jsme ocenění a ceny a do pozdních hodin jsme se dobře bavili u pivečka a pečeného prasátka.
65 fotek, 28.10.2017, 90 zobrazení
Fotky jsou převzaty z:
http://benehasliga.rajce.idnes.cz

- V sobotu 28. října 2017, na Den vzniku samostatného československého státu se ve Zdislavicích konalo slavnostní vyhlášení výsledků a ukončení sezóny 2017 Benešovské hasičské ligy, kterého se zúčastnilo osm členů a členka SDH Chmelná. Pro vyhlášení a ocenění se musely jednotlivé týmy zúčastnit minimálně pěti soutěží zařazených do seriálu ligy.
Nejprve bylo vyhodnocováno pořadí kategorie muži do desátého místa, potom byly na pódium zvány střídavě družstva žen a mužů. Chmelenské družstvo mužů skončilo v celkovém hodnocení ligy na 11. místě. Oproti sezóně 2016 je to posun o 4 místa nahoru, kdy SDH Chmelná muži obsadily 15. místo.
V roce 2017 soutěžní družstvo získalo z devíti soutěží zařazených v hodnocení seriálu Benešovské hasičské ligy i rekordní počet bodů a to 83 z účasti na osmi soutěží a celkově v BNL 11. místo. Dosud největší počet byl 79 bodů z deseti soutěží a 15. místo v roce 2016. V roce 2015 to bylo 36 bodů ze šesti soutěží a 23. místo. V předchozích letech nebylo družstvo hodnoceno, protože neabsolvovalo potřebný počet, alespoň pěti, soutěží ligy.
Během večera byly vyhlašovány různé mezikategorie (nejsympatičtější družstvo, nejlepší soutěž, umělecký přínos atd.), v závěru byli oceněni ti nejlepší. V ženách to byly holky ze Zdislavic, se kterými běhá Bára Martínková ze Chmelné. V mužích zvítězilo družstvo Radětice. Tomáš Martínek ml. ze Chmelné byl také nominován do All-stars týmu, který byl oceněn medailí.
Po oficiální části večera následovala volná zábava při reprodukované hudbě. Organizátoři měli vše pěkně připravené a scénář a doprovodná videoprojekce byly dokonalé, to vše ještě dovedl k dokonalosti osvědčený komentátor hasičských akcí bezvadný Jirka Černík se svou kolegyní Zuzkou.
Soutěží seriálu Benešovské hasičské ligy v požárním útoku se minimálně jednou zúčastnilo celkem 51 týmů mužů a 22 týmů žen.
23 fotek, 29.10.2015, 90 zobrazení
Dnes 28. října se sešla malá skupinka vlastenců a členů KČP Aš u památníku prezidenta Eduarda Beneše na Okružní ul. v Aši. Zde jsme si připomněli 97. výročí založení samostatné Československé republiky. Historické události a okolnosti vzniku samostatné republiky nám ve svém vystoupení připomněl místopředseda klubu přítel Zdeněk Sluka. Přítel Václav Burian pohovořil o heroickém stavění památníku prezidentu Eduardu Benešovi bezprostředně po roce 1989. Zmínil se i o snahách, v pozdějších letech, tento památník v tichosti zlikvidovat s odůvodněním, že se to nelíbí německé straně. V závěru akce jsme u památníku položili kytici.
V tento sváteční den jsme se ještě přesunuli do Krásné k památníku, který je věnován všem ochráncům a obráncům československých státních hranic v období let 1918 - 1992. Zde v úvodu, přítel Milan Paučo, pohovořil o významu ochrany státních hranic jednotlivých suverénních států jak v minulosti, tak současnosti. Zdůraznil současnou situaci, kdy vyrůstají ploty a zátarasy mezi některými evropskými státy jako důsledek potlačení významu a zbavení se ochrany státních hranic. Položením květin jsme si v tento sváteční den uctili památku na padlé obránce a ochránce našich státních hranic a připomněli jsme si našich kolegů a přátel, kteří v nedávné době zemřeli. Čest jejich památce.
Poděkování patří všem, kteří se dnes těchto našich akcí zúčastnili. Děkuji.

Text a foto: Milan Paučo
94 fotek, 4.9.2016, 90 zobrazení
Veletržní palác
Klenot české funkcionalistické architektury, původně určený pro konání veletrhů, je sídlem Národní galerie v Praze od roku 1976. Palác byl postaven v letech 1925 až 1928 podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla – v té době jako největší stavba svého druhu na světě. Tehdy sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy, po druhé světové válce se pak stal palác sídlem několika společností zabývajících se zahraničním obchodem. Do historie budovy se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byla téměř zničena obrovským požárem, jehož likvidace trvala až do 20. srpna. V roce 1976 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci, která trvala velmi dlouho – kompletní oprava budovy byla dokončena až v 90. letech.

Dům bývalé Dělnické úrazové pojišťovny z paláce YMCA
Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy. Státní plánovací komise. Úřad městské části Prahy 7. Finanční úřad pro městské části Praha 6 a Praha 7. A Česká konsolidační agentura. Všechny tyto instituce se vystřídaly v monumentální a monumentalistické budově o více než sedmi stech místností nedaleko Strossmayerova náměstí. Tři posledně jmenované úřady sdílí kanceláře v současnosti společně, vlastníkem objektu je však právě Česká konsolidační agentura.
Průčelí paláce, obracející se směrem k Vltavě, zdobí alegorické sochy Josefa Mařatky nad hlavním vchodem. Postavy představují, stylově, pracovníky v dělnických profesích. Umělecky nejvýznačnější je nárožní část objektu obracející se k tramvajové zastávce Nábřeží kpt. Jaroše. Je tu uplatněno vertikální členění fasády s výraznými okny a výtvarnými prvky, včetně pamětní tabulky.
I interiéry byly náležitě vybaveny, stěny jsou obloženy leštěným mramorem a žulou, z venku vápencem. Železobetonovou budovu navrhl význačný český architekt té doby ing. Arch. Jaroslav Rössler, žák Jana Kotěry. Postavena byla v letech 1926–1929.
Vstupní hala z pohledu od hlavního vchodu
Páternoster je tady situován naproti hlavnímu vchodu z nábřeží, tedy symetricky v samém centru budovy. Informace o původním výtahu bohužel nemám k dispozici, důležité však je, že dnešní páternoster je ze vzhledového hlediska částečnou kopií původního zařízení. Vyrobila ho firma Kone v roce 1996.

Historie Obecního Domu
Roku 1903 proběhla architektonická soutěž, v níž byly odměněny tři návrhy: architektů Dryáka, Pospíšila a Balšánka. Největším úskalím pro architekty bylo zadání. Měli navrhnout stavbu honosnou a reprezentativní, ale nákladem pokud možno malým. Nelze se divit, že za této situace se ani ve druhém kole nepodařilo vybrat vítěze. Městská rada se nakonec 14. srpna 1903 usnesla, že zpracováním projektu budou pověřeni architekti prof. Antonín Balšánek, který uspěl v prvním kole, a Osvald Polívka, původně odmítající se soutěže zúčastnit. Skutečný podíl obou autorů na projektu není zcela zřejmý, ale již současníky udivovala vzájemná spolupráce obou. Na jejich práci dohlížela speciální devítičlenná komise, do které byl povolán také vládní rada profesor Josef Schulz a architekti Jiří Stibral a Václav Roštlapil.
Definitivní projekt včetně rozpočtu ve výši tří milionů korun byl po různých průtazích schválen 10. 12. 1904. Tato částka nebyla ve své době zrovna malá, ale přesto panovalo obecné přesvědčení, kterému dal čas za pravdu, že ani ta nebude stačit. Skutečnost ovšem předčila i odhady největších pesimistů. Na výstavbu Obecního domu nakonec padl více než dvojnásobek, přes šest milionů korun.
Čtení dobových pramenů odhaluje, že tehdejší veřejné zakázky obestírala stejná mračna pochybností a podezření na korupci a protekci, jak je známe i dnes. Zakázky - stejně jako v našich časech - nedostávaly nejlevnější nabídky nejzkušenějších společností, ale firmy přátel představitelů města. Nelítostné diskuse a následné pomluvy provázely také zadání každé části monumentální výzdoby. K největším střetům docházelo zejména mezi představiteli tehdy nejsilnějších a nejvlivnějších výtvarných spolků, Jednoty a Mánesu. Z pohledu uměleckého odkazu berme zavděk, že uplatnění nakonec našli vynikající mistři z obou táborů. Z malířů je nutno jmenovat alespoň Mikoláše Alše, Václava Jansu, Alfonse Muchu, Jakuba Obrovského, Jana Preislera, Josefa Weniga, Karla Špillara, Maxe Švabinského, Josefa Ullmana, Františka Ženíška. Ze sochařů zmiňme například Josefa Mařatku, Josefa Václava Myslbeka, Karla Nováka, Ladislava Šalouna, Františka Uprku, Bohumila Kafku a Čeňka Vosmíka.
Některé části domu byly zprovozněny již v letech 1909-1911, celý objekt byl slavnostně otevřen pro veřejnost 5. ledna 1912. Náklady na budovu byly tak obrovské, že město muselo od začátku většinu budovy pronajímat, což sebou neslo opět řadu spekulací a podezření. Dobový tisk se k tomu stavěl typicky česky s notnou dávkou humoru a ironické nadsázky. Přes určité obtíže a občasné spory se podařilo udržet Obecní dům v chodu a ziskovém provozu i během 1. světové války.
Obecní dům — jedna z nejlepších staveb pražské secese — byl přijímán již v době výstavby s velkými rozpaky a kritizován, neboť v době svého vzniku byl některými architekty jeho sloh považován za formálně zastaralý. Odstup téměř jednoho století nám umožňuje odložit dobové emoce a hodnotit tuto stavbu jako jedinečné harmonické spojení architektonických a výtvarných stylů konce 19. a začátku 20. století. Neobaroko, neorenesance, západní i orientální vlivy se zde prolínají s českou secesí. Dojem z budovy umocňuje rozpětí dekorativních stylů, paleta použitých materiálů i kvalita uměleckořemeslných prací.
Pozornost budil už v době otevření Obecní dům i svým unikátním technickým zázemím, které bylo v té době malou senzací a obdiv vzbuzuje i dnes. Málokdo třeba tuší, že budova je dodnes chlazena unikátním mechanismem přímo vodou ze dvou hlubokých studní. Budova byla vybavena ústředním topením a větráním, rozvodem užitkové a pitné vody, odsávačem prachu, chlazením sklepů, výrobníkem ledu, elektrickými i hydraulickými zdvižemi, parní prádelnou a sušárnou, umývárnou lahví, trafostanicí, akumulátorovou stanicí, potrubní poštou a sítí domácích telefonů.
Od Tříkrálové deklarace po Sametovou revoluci
Konec Evropu devastujícího konfliktu se nezadržitelně blíží. Starý kontinent, vyčerpaný a zdecimovaný nejstrašnějším válečným konfliktem všech dob, čeká i politické zemětřesení. Píše se leden 1918 a velká impéria prožívají poslední dny své existence. V Rusku se moci chopili bolševici, v Litevském Terstu probíhají mírová jednání. Poprvé zde zaznívají věty o sebeurčení národů - zejména těch ovládaných Rakousko-uherskou monarchií. Reakce z Čech na sebe nenechá dlouho čekat. Čeští poslanci Vídeňské říšské rady a zemských sněmů historických zemí Českého království se 6. ledna scházejí v Grégrově sále Obecního domu. Odtud vysílají do světa prohlášení, které se do dějin zapíše jako Tříkrálová deklarace. Poprvé zde oficiálně od národních politických špiček zaznívají jednoznačně formulované požadavky na uznání vzniku svrchovaného, plnoprávného, demokratického a sociálně spravedlivého československého státu.
O tři měsíce později je Obecní dům svědkem další významné historické události. 13. dubna 1918 Alois Jirásek ve Smetanově síni přečetl Přísahu národů. Po jeho podpisu Deklarace českých spisovatelů z roku 1917 je to další státotvorný počin jedné z našich nejvýznamnějších osobností. Znovu a jasně formuluje požadavky na samostatnost Československa.
V Obecním domě byl také založen tzv. Národní výbor, který připravoval všechny nezbytné kroky ke zřízení samostatné republiky. Jeho představitelé plnili v prvních dnech po 28. říjnu 1918 i funkci prozatímní vlády. V Obecním domě rakouská vojenská moc složila kapitulaci do rukou právě Národního výboru. „Muži října“ a Obecní dům se v roce 1918 spojili a stanuli tak na počátku naší státnosti.
Právě portréty tzv. mužů 28. října Soukupa, Rašína, Švehly, Stříbrného a Šrobára zdobí v Obecním domě desku s plaketami a textem:
"Touto místností kráčely dějiny, zde očekávaje zhroucení Rakouska a připravujíce české osvobození, zasedal Národní výbor. Zde v den triumfu dne 28. října 1918 ujal se vlády České země, zde naplnilo se slovo Komenského: „Vláda věcí tvých se k tobě navrátí, lide český.“
Meziválečné období se stalo pro Obecní dům zlatou érou. Nebylo významné události, která by se zde nekonala. Každý spolek či organizace si pokládaly za čest mít svá setkání právě zde. Plesová sezóna zastínila do té doby nejvyhledávanější prostory ve zbytku Prahy a koncerty předních hudebníků své doby vyprodávaly sály Obecního domu na měsíce dopředu. V jediném týdnu se zde vystřídaly akce církevní, turistické, výtvarné, politické, sportovní, divadelní, hudební, zemědělské, obchodní… a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Obecní dům bezezbytku plnil, co mu bylo dáno do vínku. Stal se plně multifunkčním celospolečenským kulturním střediskem národa.
Po 2. světové válce význam Obecního domu postupně upadá. Po únoru 1948 je ústup někdejší pýchy národního uvědomění zcela zřetelný. Sice zde stále probíhají nejrůznější politicko ideologická střetnutí a oslavy režimu, ale jeho chátrající prostory se již soudruhům nejevily jako dostatečně reprezentativní. Představy mocných o adekvátním prostoru pro megalomanské režimní akce se o mnoho let později zhmotní do podoby Paláce kultury.
Pod svícnem ovšem bývá často největší tma. Pod její rouškou přímo před očima režimu vzniká 3. června roku 1987 v tzv. Slováckém salónku Obecního domu umělecká výtvarná skupina Tvrdohlaví vedená Václavem Marhoulem.
Do centra historických událostí se Obecní dům vrátil v roce 1989. Mezi 26. listopadem a 7. prosincem se postupně v Červeném a Orientálním salonku a v Cukrárně Obecního domů uskutečnila tři z devíti klíčových jednání mezi delegacemi Občanského fóra vedeného Václavem Havlem a delegacemi poslední komunistické vlády v čele s premiérem Ladislavem Adamcem. Televizní záběry režimem pronásledovaného disidenta, který si podává ruku s nejmocnějšími muži komunistické vlády, obletěly svět. Československo znovu získalo svobodu a Obecní dům byl opět kulisou velkého dějinného zlomu.
69 fotek, 18.8.2012, 375 zobrazení | moje fotozprávy
Obyčejné sobotní dopoledne 18. srpna. Obloha bez mráčku signalizovala další horký den. U obchodního domu na autobusovém nádraží se před devátou hodinou začali sjíždět cyklisté a scházet celé rodiny i s dětmi. Tentokrát však nejdou na víkendový nákup, ale zapisují se u prezentace na osmý ročník Pochodu pátera Ševčíka organizovaného Orlem jednotou Boskovice. Byly stanoveny čtyři trasy. Dvě pěší a dvě na kole. Já jsem kvůli fotodokumentaci zvolil nejkratší cestu po svých s místním Mateřským centrem i když jsem s sebou vedl jízdní kolo. Nevěděl jsem, že se lze zpět vrátit autobusovou linkou v 13.44 a pěšky by se mně do Boskovic už nechtělo. Trasa měřila jen asi čtyři kilometry, aby i malí caparti došli do cíle v Sudickém dvoře. Cesta vedla podél železniční tratě směr Knínice, pak přes přejezd polní cestou k místu zvanému Otylka. Zde se nachází malá bíle omítnutá kaple v takové oáze mezi stromy. Bylo tam opravdu příjemné posezení chráněné před nemilosrdnými paprsky srpnového Slunce. Jenže bylo neobvyklé sucho a tak pramen pod kapličkou vyschnul, z trubky nevyšla ani kapka. Dle záznamu z boskovické kroniky 1731 má prý voda blahodárné účinky na lidský zrak. Proto byla také kaplička zasvěcena svaté Otýlii. Jenže živá voda nikde. Pouze slabounký potůček vedoucí mezi poli napájel malé špinavé jezírko pod kaplí. Prohlédli jsme si tedy alespoň přes uzamčenou mříž krásný do modra laděný obraz patronky svaté Otýlie od výtvarnice Jany Hejlové. Celá kaple je opravená a to díky prostředkům Města Boskovice, krajského úřadu a rodiny Chlupovy, které pole kolem památky patří. Rekonstrukce byla obtížná v tom, že pod budovou se nachází metr hluboké prameniště. Bylo třeba se tedy vypořádat i s vlhkostí, což se nakonec za použití moderních technologií stavební firmě povedlo. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková věří, že se zdejší lokalita opět stane vyhledávaným místem odpočinku a rozjímání. Turisté si mohou o dávné historii místa přečíst na vkusně zhotovené a přehledně upravené informační tabuli.
Slunce stoupalo výš, bylo třeba pomalu jít dál. Vzali jsme to přes sklizené pole, kde některé do nohou nesnesitelně bodalo strniště, ale všichni vydrželi. Však Sudický dvůr se zanedlouho vynořil na obzoru za mírným stoupáním a v dopoledním oparu zářil svou novou fasádou již zdaleka. Do cíle zbýval asi jeden kilometr, což jsme všichni brzy zvládli. Po krátkém oddychu vedly naše první kroky k malému rybníčku vlevo, kde pan Rostislav Čapka proháněl po hladině model parníku. Motor tiše předl a stroj poslouchal na slovo. Tedy přesněji na každý pohyb pákových ovladačů vysílače dálkového řízení. Najednou se ozval bzukot a po vodě se velkou rychlostí začal prohánět žlutý člun ve tvaru šípu. Zanechal za sebou vodní tříšť a občas dokonce udělal i několik kotrmelců. To když modelář Viktor Dvořák zařadil plný chod a jeho žlutý ďábel klouzal asi sedmdesátikilometrovou rychlostí. „Však motor musí mít vodní chlazení, jinak by shořel. Ten prcek má totiž asi kilowattu výkonu a teplo se musí srážet“ pravil, když mě nechal nahlédnout do útrob modelu. Též motor parníku pana Čapky byl tak horký, že se na něj nedalo po delší době provozu sáhnout. „Ale tady není vodní chlazení nutné, jen jednou mi kdysi vyhořela kabeláž,“ svěřil se při výměně prázdného olověného gelového akumulátoru za nabitý. „To se kdysi stalo na rybníce Lasákova mlýna a pak jsem neovladatelnou loď musel dostat ke břehu na udici,“ smál se.
Po přehlídce modelářských dovedností jsme se odebrali na nádvoří restauračního komplexu, kde probíhaly soutěže pro děti odměněné pamlsky. Všemu dění vévodil skákací hrad, který zajistila místostrarostka Boskovic ing. Jaromíra Vítková. Zatímco páni rodičové odpočívali při dobrém pivu ve stínu altánu, děti dováděly a prostranstvím se neslo jejich veselé výskání.
Každá příjemná akce jednou skončí. Přiblížil se čas příjezdu autobusu, Sudický dvůr pomalu osiřel. Ale jen na chvíli, přijela jakási svatba. My jsme vyfoukli a sbalili skákací hrad, odvázali upoutávky a vše uložili na přívěsný vozík automobilu. Na poslední chvíli se mi podařilo vyzpovídat starostu Orla jednoty Boskovice Ing. Jaroslava Vítka: „ Letošní ročník Pochodu pátera Ševčíka byl osmý v pořadí. Tentokrát jsme se na akci podíleli společně s Mateřským centrem, jež zde pořádá pro děti zábavné akce a soutěže. Přivezli jsme skákací hrad. Tentokrát byl náš z KDU ČSL obsazený. Proto jsme získali jiný z Černé Hory, ale museli uhradit nájem. Kvůli neplánovanému vydání finančních prostředků jsme tentokrát trasu pochodu zkrátili a cíl byl v prostorách Sudického dvora. Dříve se vždy končilo na Vískách. Páter Vincenc Ševčík (1862 – 1921) byl na přelomu devatenáctého a dvacátého století poslancem Říšského parlamentu a po vzniku samostatné ČSR v říjnu 1918 pak senátor za Lidovou stranu. Podílel se na založení gymnázia v Boskovicích, sloužil zde jako kaplan, pak byl farářem na Vískách a děkanem v Černé Hoře. Je čestným občanem Boskovic. Celou sobotní akci pořádal Orel jednota Boskovice s župou Krekovou. Janez Evangelist Krek (1865 – 1917) byl slovinský křesťansko socialistický politik, kněz, novinář a spisovatel. Byl též poslancem Říšského parlamentu. Spolupracoval s Mons. Janem Šrámkem (1870 – 1956), zakladatelem Orla a Československé strany lidové. Trasa pochodu kolem kaple svaté Otýlie vznikla v době oprav stavby před osmi lety, kdy místostarostka Ing. Jaromíra Vítková zajistila dotaci z města, něco dal Jihomoravský kraj a zbytek byl zajištěn sponzorsky. Letos se nám nabídl Rostislav Čapka vedoucí modelářského kroužku Domu dětí a mládeže s ukázkou modelů lodí.“ Do debaty se vmísila příchozí Ing. Jaromíra Vítková: „Byla jsem na valné hromadě mateřského centra a dohodli jsme se, že jejich tradiční vycházku k Otylce tentokrát začlení do Pochodu pátera Ševčíka. Pěší trasa Mateřského centra kolem kaple svaté Otýlie určená rodinám s dětmi měřila čtyři kilometry. Další desetikilometrová pro zdatnější vedla přes Westernové městečko po cyklostezce na Pastvisko a Sudický dvůr. Cyklotrasa 28 km dlouhá vedla na Pohoru, do Cetkovic a přes Vanovice sem na Sudický dvůr. Skákací hrad jsem sponzorovala za KDU já sama.“
Vzhledem k počasí se akce opět vydařila. Díky organizacím Orel jednota Boskovice a Mateřskému centru lidé netrávili sobotní den válením na kanapi u televize a počítačů, ale mohli vyrazit vstříc čerstvému vzduchu, přírodě a též něco udělat pro své zdraví.
Více: http://www.orelboskovice.cz/
http://mcboskovice.webnode.cz/
13 fotek, 27 zobrazení
Celocírkevní slavnostní bohoslužby k výročí vzniku samostatného Československa se konaly 28. října za účasti bratra patriarchy ve Sboru kněze Ambrože. Kázal generální biskup Evangelické církve a.v. Miloš Klátik
20 fotek, 28.10.2016, 47 zobrazení
65 fotek, 28.10.2011, 114 zobrazení | děti, dokumenty, lidé, oslavy
28.10.2011 se sešli zástupci městyse , Obce baráčníků , Sokola, ZŠ a občané u pomníku padlým , aby si připomněli Den vzniku Československa. Po položení věnce , projevu starostky městyse a státní hymně všichni účastníci oslavy navštívili kavárnu lázní .
162 fotek, 28.10.2008, 85 zobrazení | oslavy, události
28. 10. 2008 se v Praze na Evropské třídě uskutečnila přehlídka Armády České republiky a Integrovaného záchranného systému u příležitosti 90. výročí vzniku samostatného Československa. Byla to první přehlídka od roku 1985. Přehlídky se zúčastnilo přes dva tisíce vojáků, policistů, strážníků a záchranářů. Chloubou mezi šestadvaceti prvky techniky Hasičského záchranného sboru byl dvanáctimetrový speciál Panther FL 6x6, kterým disponuje například ruzyňské letiště.
29 fotek, 28.10.2018, 59 zobrazení
53 fotek, 28.10.2018, 73 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

28

4 010 zobrazení, 20 alb

2rgf-28

311 zobrazení, 3 alba

tom-28

1 271 zobrazení, 7 alb

s-28

1 645 zobrazení, 39 alb

petule-28

7 466 zobrazení, 45 alb

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron