Hledání

33 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

horakovka
  • 20.5.2014
  • 112 zobrazení
petrnovybor
přehrada Les Království - Bílá Třemešná (kostel)- Zátluky (ostrůvek býv. tvrz) -
Velehrádek - Lanžov (kostel) - Dubenec (kostel a zbytek hradu) - Chotěborky (kostel) - Velký Vřešťov (starý hrad, hradiště, hrad v obci, kostel), Bílé Poličany (zámek) - Úhlejov (lázně, zbytek hradu), Raisova chata - Zvičina - Dřevěnice (tvrz) - Železný (zbytek hradu, město)
více  Zavřít popis alba 
  • 5.1.2020
  • 22 zobrazení
lotusesprit
Starý Hrozňatov - Na místě dnešního zámku v Starém Hrozňatově stával na skále nad potokem hrad, jehož nejstarší částí je dodnes zachovaná okrouhlá románská věž s více než 3 m silnými zdmi o obvodu asi 32 m a stejně vysoká (Černá věž). Druhá věž (Shnilá) byla čtverhranná, hluboko do skály zapuštěná. Hrad Starý Hrozňatov (něm. Altkiensberg) se poprvé uvádí v r. 1217. Už v r. 1233 byl románský hrad Starý Hrozňatov přestavěn na raně gotický. Na počátku 17. stol. byl hrad renesančně přestavěn. Po vyplenění a vypálení Švédy r. 1647 částečně obnoven v barokním slohu. V r. 1824 hrad přestavěl jeho majitel Jan Nonner na pozdně barokní zámek. Ze starého hradu ponechal netknutou jen románskou Černou věž, kdežto druhou hradní věž, Shnilou, která hrozila zřícením, dal snížit na úroveň hradního paláce. Ostatní hradní budovy byly buď od základu přestavěny, nebo nově postaveny. Část hradního příkopu byla zasypána a přeměněna v zahrady. Nonnerovi dědicové prodali Starý Hrozňatov v r. 1872 Josefu Mindelovi z bavorského Mitterteichu. Pak se majitelé často střídali. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován, a v letech 1950–1965 využíván jednotkou Pohraniční stráže která ho zcela zdevastovala a hrozilo, že bude odstřelen a zbourán. V roce 1965 ho nakrátko získala Chebská galerie. Zámek ve Starém Hrozňatově zachránil její ředitel Bojmír Hutta, který zde zamýšlel vybudovat lapidárium barokní plastiky. Do areálu zámku byly svezeny poškozené sochy z pohraničí (většinou ze hřbitovů, křižovatek cest, božích muk apod.) a zde postupně procházely restaurováním. Huttovým přičiněním se opravený zámek roku 1968 otevřel pro veřejnost. Byl přizpůsoben potřebám galerie a kromě depozitáře a společenského sálu, kde se konaly přednášky a diskuse, v něm měly být zřízeny dva ateliéry a sochařská dílna pro plánovaná sochařská sympozia. Počátkem normalizace zámek opět zabavilo Ministerstvo vnitra, protože podle jeho názoru ležel příliš blízko západní hranice, a přestalo ho udržovat. Na počátku devadesátých let dvacátého století prošel zámek neúspěšnou privatizací a až do roku 2007 dále chátral. Rekonstrukce byla zahájena až po roce 2007 firmou ElitProfit.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2018
  • 74 zobrazení
dandan66
Opevněné sídlo neznámého jména bylo podle archeologických pramenů založeno někdy ve druhé třetině 13. století, v průběhu výrazné kolonizační aktivity hradišťských cisterciáků. Drábské světničky s blízkou Klamornou a opevněním Staré Hrady u Příhraz alespoň zpočátku plnily funkci strážních bodů, střežících klášterní území i část pojizerské stezky. Početné archeologické nálezy dokládají existenci hradu až do 14. století a jen nevýrazně v 15. století, kdy je uvažováno o jeho obnovení během husitských válek.[2][3]

Využívání tesaných prostor v průběhu staršího novověku dokládají také historické petroglyfy. Některé nápisy z 16. a 17. století spolu s výpovědí písemných pramenů připouštějí schůzky členů jednoty bratrské a možný pobyt utrakvistických kněží. Okrajové partie některých skalních bloků a předpolí hradu pozměnila těžba pískovcových kvádrů.[2][4]
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2018
  • 22 zobrazení
vcelojedi
V pátek 23. března 2018 se skupina šestnácti dětí z oddílu mladých ochránců přírody Včelojedi i z řad veřejnosti zúčastnila Noci s Andersenem.
Letošním tématem, které si zvolili vedoucí akce, byl Jaroslav Foglar a jeho Rychlé šípy. Děti pátraly v ulicích města Vlašim po ztraceném ježku v kleci, luštily šifry, plnily úkoly a na konci nalezly ježka v kleci schovaného ve Starém hradu v zámeckém parku.
V Podblanickém ekocentru čekala na účastníky nejen večeře, ale také kvíz o Rychlých šípech a vyslechnutí knihy Boj o první místo. Druhý den ráno následovalo po večerním běhání vytoužené médium, zhlédli jsme film Záhada hlavolamu.
V rámci Noci s Andersenem děti psaly dopis panu Foglarovi ve Starém hradu, ukázka z dopisů zde:
"Pane Foglare, je mi velkou ctí patřit ke stejnému národu jako VY. Mám velmi ráda Vaše knihy a jsem ráda, že jsem si je mohla přečíst."
"Jaroslave, jen kdybys napsal od každé knížky druhý díl."
"Kéž bych tě mohl poznat osobně a vyjádřit ti můj obdiv k tobě."
"Jaroslave Foglare, jsi ten nejlepší spisovatel."
"Jsem na Andersonovské noci a jako téma jsme měli Vás a hledali jsme ježka v kleci celé odpoledne, až jsme ho našli právě zde (Starý hrad). Velmi děkuji za Vaši celoživotní práci."
Podblanické ekocentrum patřilo mezi jedno z 1652 registrovaných míst planety, kde se Noc s Andersenem uskutečnila a zapojilo se do ní celkem více než 95.000 dětí.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2018
  • 59 zobrazení
haninani
Poslední zářijový (prodloužený) víkend jsem prožila opět ve Bzenci. Bylo ukázkové babí léto. A také bylo jako vždy období burčáku :-). Hned ve čtvrtek jsme vyrazily na doporučení pana ředitele do malebné obce Petrov, která se skládá výhradně ze sklípků. V pátek jsme absolvovaly hned více míst. Navštívily jsme jaspisový důl, Smraďavku, Velehrad a Modrou i s archeoskanzenem. Letos jsem měla slabší výsledky v hledání čtyřlístků, poslední byl v květnu. V Modré jsem zase našla další 3 a jeden pětilístek navrh. Pak jsme ještě zavítaly do obce Střílky. V sobotu jsme se vypravily, tentokrát bez Adinky, na procházku hned v okolí Bzence a hledaly jsme meandry řeky Moravy. Už v mapě se píše, že nejkrásnější je letecký pohled na ně. Možná i proto, že se k nim po zemi nedá dojít. Je to nepřístupná oblast, aby se uchránila nějaká fauna. Ale dva meandry se nám nakonec podařilo vidět. V neděli před odjezdem vlakem jsme šly jako vždy na Starý hrad ve Bzenci, ze kterého moc nezbylo. Nyní tam EU postavila novou kapli, která není ještě dokončená.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017
  • 75 zobrazení
fjw
KČT Slovan Karlovy Vary - Baltská cesta 2017.
2. až 3. září 2017. Hrad Turaidas leží hned za městečkem Sigulda. Tento cihlový krasavec je postupně rekonstruován. Historie hradu začíná v roce 1214, kdy byl postaven jako arcibiskupský hrad. Sloužil až do 18. století, pak do něj udeřil blesk, který přesně trefil sklad se střelným prachem, takže hrad vyletěl do vzduchu. Nyní v již obnoveném hradu nalézáme několik expozic, které nás provádějí jeho historií. Vyšlapeme i do nejvyššího patra věže, kocháme se pohledem na okolní lesy a meandr řeky Gauija.
Téměř dvacetitisícový Cesis rozkládající se na severu Lotyšska na břehu řeky Gauji je považován za nejkrásnější a „nejlotyšštější“ město v zemi. Může se pochlubit několika historickými památkami, z nichž nejvýznamnější je bezesporu starý hrad vybudovaný v roce 1290. V sousedství starého hradu dnes stojí „nový hrad“ z 18. století, který má typickou lososově růžovou barvu. Další zajímavou památkou je gotický kostel sv. Jana, pocházející z konce 13. století. V centru Cesisu se rozkládá náměstí Vienibas laukums, pod kterým byly vykopány základy staroměstských bran
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 3.9.2017
  • 245 zobrazení
vestec2015
Ve středu jsme vyrazili na Staré hrady.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2017
  • 90 zobrazení
radimturista
Pěší výlet přes Příhrazské skály(Český Ráj).První zatávkou je ruina Píčova statku a skalní hradiště Klamorna.Nejstarší osídlení Klamorny spadá podle archeologických nálezů již do středního eneolitu, tzn. je asi pět tisíc let staré. Prostor Klamorny a sousedních Hradů byl pak s přestávkami osídlen až do 3. století př. n. l., kdy bylo osídlení násilně vyvráceno. V 9. století byly Hrady nově opevněny a vznikl i šíjový val na Klamorně.Od druhé poloviny 13. století byla Klamorna spolu s Drábskými světničkami, Starými Hrady a Hynštou součástí pevnostní soustavy na okrajích vrchu Mužský. Hrad zanikl, ale během husitských válek, kdy okolí ovládali hejtmané Bernart a Bartoš z Valečova, byl na krátkou dobu obnoven.Zřicenina usedlosti Píčuv statek leží hned kousek od Klamorny.Statek je poprvé zmiňován k roku 1554 pod názvem samota Hrada. V roce 1682 je pak v purkrechtní knize boseňské rychty jako majitel uveden Pavel Komárek, jenž toho roku usedlost převzal po svém otci, a ta nese název Komárovská chalupa. Na začátku 18. století rod Komárků vymírá, neboť dědic Jiří Komárek se nevrátil z vojny, a od roku 1716 jej vlastnil Jan Píč, jenž se sem přiženil. S sebou přinesl i peníze a právě za Píčů dosáhl statek největšího rozkvětu, což se odrazilo i do pojmenování stavení. Ke statku náleželo území o rozloze 14,4 ha (tvořily jej zejména sprašová pole, louky a lesy) a v okolí jej proslavil především chov koní. Obilí si nechávali mlít ve 2 km vzdáleném Skálově mlýně v Březině a každý druhý týden tu pekli 14 bochníků chleba. V záznamech se můžeme dočíst, že se rod těšil značné oblibě a vážnosti, často jej také navštěvovala hrabata z nedalekého Mnichova Hradiště. Posledním velkým hospodářem byl Václav Píč, po jehož smrti v roce 1941 započal úpadek statku. Ten nebyl zapříčiněn německou okupací, neboť se statek nacházel na odlehlém místě, nýbrž politickým vývojem po roce 1945 a především pak po únoru 1948. Po Václavově smrti se statku ujala vdova spolu se synem Vladimírem Píčem. Po změně politického režimu byli oba označeni za kulaky. V roce 1952 Státní bezpečnost Vladimíra odvedla a do roku 1954 byl vězněm v kamenolomu v Libochovanech. Vdova po Václavovi měla být umístěna ve starobinci v Kurovodicích. Při zatýkání jim ovšem uprchla a běžela směrem na Branžež. Cestou ji promrzlou našli místní a dovezli ji k její dceři do Branžeže, kde dožila. Statek tak byl opuštěn, vyrabován a částečně rozebrán a polnosti rozparcelovány. Zachována dlouho zůstávala bývalá sušárna ovoce, drobná dřevěná chaloupka před statkem, zvaná též Perníková chaloupka. V 90. letech ji však někdo zapálil.(Zdroj Wiki)
více  Zavřít popis alba 
  • 20.4.2017
  • 82 zobrazení
pastickar
Na sklonku zimy nás napadlo opět přejít Malou Fatru. Nápad vznikl v Milštejnově hlavě a tak sestavil plán trasy. Jediný, kdo se k nám přidal, byl Bloud, lomnický to chlapík, který toho dodnes (ne)lituje.

1.den
Do Staré Paky jsme přijeli ze třech směrů – já od Trutnova, Milan od Liberce, Bloudě od Boleslavi a vydali jsme se čtvrtým směrem, tedy na Pardubice. Hned v Pace mě překvapila lahev s vodou, kterou držel vysmátý lomničák v ruce. Vzápětí mi vysvětlil, že má v batohu litr rumu, ale ve skle, takže koupil ještě petku s vodou, aby měl ten rum kam přelít. Uklidnil mě, hodí se do naší party… Na cestu jsme záměrně vyrazili trochu dřív, abychom měli v Pardubkách čas zajít na pivko, ono se pak ve vlaku lépe spí. O půlnoci už naše těla odvážel lůžkový expres směr Slovensko.

2.den
Po čtyřech hodinách spánku vystupujeme v Žilině, kde nám čekání na autobus zkrátil nonstop bar. V půl sedmé ráno nás bus vyložil ve Štefanové. Sice ještě v ranním oparu, ale přesto nás už zdravily vrcholky Fatry. Na dnešek náčelník naplánoval aklimatizační kolečko, prej abychom se trochu protáhli a rozcvičili na zítřejší výstup do hor. Bylo to krásné, nikde ani noha. Za celý den jsme potkali, a to doslova, více mloků než lidí. Prošli jsme si Jánošíkovy Diery a vyšlápli, tedy spíše vyšplhali, na Malý Rozsutec. Během dne se dělalo čím dál tepleji a předpověď počasí nám slibovala krásný, azurově modrý, víkend. Po zdolání Rozsutce jsme se občerstvili v Kolibě a v podvečer jsme sotva doklopýtali zpět do Štefanové. Málo spánku a Milštejnovo aklimatizační kolečko udělalo své. V podstatě nás hned první den vyřídil na zbytek výpravy. Ubytko jsme měli domluvené na chatě Vo Vyhnanej, kde nám hned po příchodu udělali večeři, dali Bažanta (pivo) a zároveň nám oznámili, že restauraci zavírají, jelikož je mezisezona a jsme tady naprosto jediní turisti. Koupili jsme si tedy ještě pár lahváčů na pokoj. Na kluky padla krize. Vzpomněl jsem si na Bedyho poučku, že tělu je v těchto případech potřeba okamžitě dodat cukr. Kluci sice remcali, ale nakonec se mnou šli do jediné otevřené hospody v obci. Je jasný, že tu nebudeme cumlat kostky cukru, tak jsem poručil tři pivka a HLAVNĚ tři borovičky. Výsledek se dostavil vzápětí. Kdyby v deset večer nezavírali, tak tam cukrujeme asi ještě dneska.

3.den
Dneska nás to čeká… Nejsme žádný slaboši, abychom se na hřebeny nechali vyvést lanovkou, ale poctivě si to vybojujeme pěšky. Nakonec to nebylo tak strašný. Hned po snídani jsme vyrazili na chatu Na Grúni. Šlo se krásně, v březnu pouze v tričku a kolem poledne jsme si už dávali pivko na zmíněné chatě. Od chaty se šlo přímo po sjezdovce a to už bylo horší. Ale vrcholová prémie a výhledy do kraje, to za to stálo. Na hřebenech bylo sucho, bláto, voda, sníh a místy i hodně sněhu. Na chatu Pod Chlebom jsme dorazili za soumraku a příjemně vyšťavení. Uzená tlačenka k večeři nebyla ta pravá volba, ale nutno ocenit, že i zde měli pleškovou Plzeň.

4. den
Opět jsme se probudili do letního dne, ačkoliv byl všude okolo sníh. Na terásce před chatou se sedělo tak krásně, že se nám dnes snídaně protáhla až do oběda, ale to je tradice, která se musí 1x za expedici dodržet. O to víc jsme se potrestali při náročném přesunu na další chatu. Během odpoledne bylo nutno přejít 11km dlouhý hřeben v dost náročném terénu. V podvečer náčelník rozhodl, že si cestu zkrátíme ze sedla Vráta traverzem po žluté značce. To bylo asi nejblbější rozhodnutí za celou expedici, teda krom té dnešní snídaně… V lavinovém svahu jsme se bořili po pás ve sněhu, mnohdy i hloub. Nakonec jsme žlutou značku ztratili úplně. Nezbylo tedy, než se vrátit zpět do sedla. Z posledních sil jsem se tam vyškrábal a toto zdržení nás stálo cenné dvě hodiny. Slunce už zapadá. Nyní nás čeká přejít dost ostrý vrch Suchý a pak teprve začneme klesat k chatě. Během pár minut se setmělo úplně. Vezmu si čelovku a lezu dál. Když se daří, tak se daří – došly mi baterky a nevidím ani na krok. Milan už je tak o půl hodky napřed a Blouděho nikde nevidím. Zavolat mu nemůžu, protože frajeři na sebe tel. čísla nepotřebujou a na všem potřebném se domlouvají na baru. Tak jsem po paměti začal šmátrat v batohu a hledat náhradní baterky. Ruka šmátralka ovšem v batohu nechtěně otevřela krém, který rovnou vytekl. Balancuju na hraně Sucháče, fučí vítr a už je docela kosa. Nevidím ani na batoh, ale mám v něm ruku, celou mastnou od krému. Snažím se ji očistit o přemrzlý sníh, což není úplně příjemný pocit. Nakonec jsem baterky našel, ale vyměnit je poslepu v čelovce nebyla úplná hračka. Ale povedlo se. Konečně světlo, ale docela jsem promrznul. Nandám batoh, udělám pár kroků a upadl mi popruh u návleku. To už jsem odmítl řešit, noze jsem oznámil, že prostě bude mokro a šel jsem dál. Potkal jsem čekajícího Blouda a společně jsme ve 21.30 dorazili na chatu Pod Suchým. Zatopeno v kamnech, plzínka, borovička… Nějaká turistka si k nám dokonce přisedla a začala nás obdivovat, že jsme to celé dali pěšky v tomhle terénu a dokonce za tmy. Snažil jsem se tvářit jako hrdina, ale únava byla silnější.

5.den
Budíček už v 7h, abychom stihli polední vlak. Celou noc vrzala palanda, takže každé mé otočení vzbudilo celou chatu. Navíc jsem měl nějaké horečnaté stavy, zřejmě úpal, takže noc nic moc. Ale snídaně to plně vynahradila. Smažená vajíčka na slanince dodala sílu, borovička energii a Plzeň chuť do dalšího života. Dlouhé klesání dolů do Strečna. Cestou jsme se zastavili na Starém hradě, který se hrdě tyčí nad řekou jako pán. Svatý Jiří je sice ještě daleko, ale hadům to evidentně nevadí a už se vyhřívají na jarním sluníčku. Do Strečna jsme přišli s předstihem, takže jsme ještě stihli zrelaxovat v hospůdce u řeky, která byla již v 11h dopoledne totálně narvaná. Takhle se má trávit nedělní dopoledne. Skoro se nám ani nechtělo jít na vlak. Jídelní vůz čekal snad jenom na nás. Vynikající svíčková a točená Plzeň, cestování vlakem je prostě rozkoš. Domů jsme dorazili v neděli posledním vlakem a v pondělí zpátky do reality, škoda, bylo to krásné.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2017
  • 283 zobrazení
okot
Přechod části Malé Fatry od Strečna přes Stari hrad na chatu pod Suchým a dále přes Suchý,Malý a Velký Kriváň do Snilovského sedla a sestup do Vrátné doliny.
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 2.6.2016
  • 103 zobrazení
mpa9
Čtyři dny v Ráji, opravdovém Ráji, a ještě k tomu Českém... Mno v jiném jsem zatím nebyl, když nepočítám Ráj u Mšena. Začnu tím, že jsem neměl vlastní aparát, tak zde uvádím fotky Tomáše http://tokow.rajce.idnes.cz/Cesky_raj_duben_28-30_2016/# a náčelníka Kachny http://kachna58.rajce.idnes.cz/2016_04_28_Jicin-Prachovske_Skaly-Trosky-Hruboskalsko-Valdstejn-Zasadka-Klamorna-Drabske_svetnicky-Stara_Hrada-Loukov#. Zanedlouho by mělo přibýt i video od Kachny. Úvodní fotka je od Tomáše a je jediná, kde jsme v plné sestavě (i s Rumcajsem). Absenci aparátu jsem nahradil vyprávěním ;-D.

Čtvrtek
Vandr začal ve čtvrtek 28.4. v půl desáté v Jičíně ve složení Zdeněk-Kachna-Tomáš-já. Setkání u Lidlu, kde jsme dokoupili zásoby, bylo divoké. Náčelník slavil svátek ve velmi bujarém stylu. S Tomášem stačili vytáhnout flanděru šáňa ještě ve vlaku a v Lidlu dokoupil ještě jednu, kterou za každou cenu musel otevřít ještě před krámem. Výsledkem byla paní střelená špuntem a parta trempů potácející se uprostřed parkoviště. Nakonec se nám podařilo vymotat se správným směrem na hlavní Valdštejnovo náměstí. I kolemjdoucí se divili, jak rychle umíme chlastat. Po rozdání výtečného štrůdlu paní Tomášové jsme hledali galanterii (suchý zip pro Zdeňka) a navštívili Hudy sport (polštářek pro mě) a dokoupili Rumcajse. Cesta pak za lehkého posněhávání pokračovala na sever přes rozhlednu Čeřovka, Rumcajsovu hospodu (oběd), Bradu a Převýšinku na Prachovské skály. Trochu jsme tam „bloudili“, takže jsme se do skal dostali bez placení. Bohužel jsme žádnou „pověřenou osobu“ nenašli, abysme mohli tento nedostatek srovnat, to se nám „nepodařilo“. Ve skalách nás potkala průtrž všeho možného - vítr, déšť, sníh... strašný. Takže prachovek jsme si moc neužili. Až u bývalého koupaliště u Pelíška se udělalo slušně. Pokračovali jsme kus po červené okolo rybníku Pařez, pak odhadem na sever kachním blouděním zpět na červenou a směr do Mladějova. U bývalého, značně zpustlého koupaliště jsme dali večeři a v zakouřené hospodě jedno pííívo (opravdu jedno, nic moc nebylo). Ještě pokračovalo trochu červený a poblíž pískového dolu jsme hledali spaní. A to opravdu hledali - buď byla stráň, nebo borůvčí. Ani kousek rovného lesa (toto hledání bylo každý večer). Náhodou se náčelník osvědčil a náhodou našel údolí s pěkným lesem a kouskem roviny. Pro jistotu jsme stavěli přístřešky, ale nakonec nesprchlo. K ránu bylo pod nulou a docela chladno, ale dalo se to.

Pátek
Po celkem vydařené noci jsme se v relativně dobrém čase vydali na pokračování naší dlouhé pouti a po chvilce jsme stáli pod Troskami. Vstup byl ovšem za nesnesitelnou cenu (120,-) což bylo pro nás nepřijatelné, a tak jsme zapadli do hospody a prochlastali/naplánovali další postup. Pokračovali jsme přes Vidlák (zase hospoda a oběd) a malebným údolím na Hrubou Skálu, kde jsme se setkali s Jirkou a řádně posezeli (bez piva). V plánu bylo navštívit hruboskalské vyhlídky, ovšem následovalo zdržení v infocentru, kde jsme se sympatickou slečnou popily prošlý brusinkový mošt a hezky si popovídali a hned také v kiosku, kde nás zlákal značně podnapilý hostinský na pivo a klobásu. Od něj jsme vyslechly spoustu mouder a rad, díky niž jsme našli převis na přespání a také jeskyni (skalní byt) plnou faraonů. Jelikož bylo ještě moc brzy, pokračovali jsme dál směrem na Valdštejn, tam lupli poslední pívo a následoval opět boj o místo. Nakonec jsme ho našli na malé rovince u bývalého dolu. Noc byla ovšem rušná, naše místo bylo oblíbené u zvěře a moc se jí nelíbilo, že jim chrápeme v ložnici. Také se zvedl sice teplý, ale celkem nepříjemný vítr.

Sobota
Ráno bylo krásné, malebné, a já si našel 3 klíšťata. Následovala proto chirurgická operace vedená náčelníkem. Jelikož pacient nebyl umrtven, tak celý proces trval asi tak hodinu. Ještě před touto šaškárnou nás opustil Zdeněk, naštěstí po svých. Spěchal, aby stihl vlak do Lízndorfu. Směrem k domovu také směřoval Tomáš, který šel v neděli do práce (fuj). Dohodli jsme se, že jej nakonec doprovodíme a tak jsme se po zdařilé operaci „Klíště“ vydali přes Hlavatickou vyhlídku do Turnova. Jako správní trempíci jsme po dobytí města obsadili první kavárnu po cestě. Na slunku jsme pak ke kávičce koštovali vybrané zákusky. Ještě před příchodem na nádraží jsme v Bille doplnili zásoby a v přilehlém parku jsme z nich debužírovali. Poté jsme nastoupili na vlak směr Praha, kde Tomáš jel domů a Jirka, Kachna a já jsme vystoupili v Mnichově Hradišti. Zde jsme započali poslední část naší výpravy - Drábské světničky... a někam dál. Mezi světničkami a Krásnou vyhlídkou bylo jak na Václaváku, proto jsme proběhli jen „nejnutnější“ výhledy a udělali rychloobčerstvení na vyhlídce. To, že jsme se stavili ještě v Zásadce na pivu nebudu zmiňovat, to už by těch hospod bylo moc. Večer jsme se utábořili kousek za Starou hradou, ve zmenšené podobě udělali věc na opékání buřtů (kvůli ochranářům nebudu podrobnější) a po eliminaci případných škod jsme se v noci kochali vyhlídkou mnoho ohňů planoucích v údolí. Spaní pak bylo klidné a až moc teplé.

Neděle
Ráno nám náčelník zdivočel. Šprajcnul se a že s námi dál nepůjde. „To mě zase bere rameno, kyčel, šlachy...“ tak a onak takže jsme se v Příhrazech rozloučili, Kachna šel na vlak do Březiny a já s Jirkou pokračovali dál přes Srbsko do Kosti, kde jsme si dali výborné místní pivečko a ještě výbornějšího uzenýho losůska a přes Plakánek a Střehom (pivo) jsme došli do Sobotky. Tam jsme si půlhodinku zkrátili v kavárně a nasedli na historický motoráček směr MB a Praha.

Skvělé počasí, skvělá atmosféra a za mě - jsem rád, že jsem konečně dobyl Ráj.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2016
  • 94 zobrazení
garfilldka
Velikonoční sobotní výlet na Hrad a Zámek Staré Hrady :-)
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 26.3.2016
  • 29 zobrazení
danabar
Přírodní park Chřiby, lidově Buchlovské hory, je nevelké zalesněné pohoří táhnoucí se mezi Kyjovem a Otrokovicemi. Pro území jsou typické rozlehlé bukové lesy, staré hrady a jejich zříceniny, bizarní pískovcové skály, mystická hradiště a památky z dob Velkomoravské říše. A podzim je v Chřibech nádherně barevný :-). Takže se balíme a jedeme na výlet :-). Dnes komorní sestava v počtu 3 osob :-). Pěšky jsme ušly 10 km. http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=192146
Kategorie: přírodasport
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.10.2015
  • 132 zobrazení
jackal001
Vysoko nad údolím říčky Branné, na skalnatém ostrohu, který vybíhá od obce Branné (dříve Kolštejn) do údolí, ční dosud poměrně dobře zachované zbytky kolštejnského hradu. Na prvý pohled upoutá každého jeho vynikající strategická poloha, která mu umožňovala střežit původní cestu, vedoucí údolím z Moravy do Slezska. Od severu je hrad zakryt rozsáhlým objektem renesančního zámku, jednoho z nejvýše položených v českých zemí vůbec. Na rozdíl od gotického - horního hradu byl nazýván též středním a dolním hradem - zámkem.
První zprávu o hradu máme v listině z 3. května 1325, která je na hradě přímo datována; v ní neblaze proslulý loupežný feudál Jan Wustehube daroval kamenickému klášteru v Kladsku za příkoří, která mu způsobil, část svého zboží - šlo o městečko Goldek (Staré Město p./Sn.) a devět vsí, prakticky o celé Staroměstsko. Zdá se, že Wustehubové se zmocnili tohoto původně zeměpanského zboží, lákajícího bohatstvím drahých kovů, někdy po vymření Přemyslovců v létech 1308-1310. Tehdy také si vystavěli při zemské stezce z Moravy do Slezska pod Ramzovským sedlem hrad Kolštejn.
Ve třicátých letech 14. století byl hrad již opět v zeměpanských rukách a král jej, patrně roku 1339, daroval mocnému českému rodu pánu z Lipého. Od nich někdy na sklonku 14. století, se Kolštejn dostal do rukou pánů z Valdštejna, jejichž erbovní lev přešel i do znaku městečka. Heník z Valdštejna, zvaný též Kolštejnský, hrál významnou, i když nepříliš čestnou roli za válek husitských: postupně střídal jednotlivé strany, od Zikmunda přes Pražany a Zikmunda Korybutuviče zpět k císaři Zikmundovi, v jehož službách byl při pokusu o přepadení Prahy v září 1427 zabit. Nedlouho po jeho smrti získali Kolštejn páni ze Zvole, za česko-uherských válek nejvýznamnější severomoravští spojenci uherského krále Matyáše a protivníci spojenců Jiřího z Poděbrad Tunklů z Brníčka. Je proto víc než pravděpodobné, že právě tehdy dostalo jejich kolštejnské sídlo svou konečnou podobu výtečně opevněného a stěží dobyvatelného středověkého hradu. Dosud je patrná jeho tehdejší dispozice: obvodní hradní zeď, zbytky hradního paláce na západní straně a velká věž na plošince nad údolím, později bohužel značně přestavěná.
Pánové ze Zvole drželi kolštejnské panství do r.1568. Tehdy přešlo sňatkem na Jana st. Černčického z Kácova, který je již o osm let vložil do zemských desek Karlu st. ze Žerotína. Karel pak záhy na to odstoupil Kolštejn svému příbuznému, velkolosinskému Janu ml. ze Žerotína. Právě za obou Žerotínů byla zahájena na místě zrušeného příkopu starého hradu stavba nového sídla - renesančního zámku. Ještě za Žerotínů byla dokončena stavba středního zámku, tj. původního trojkřídlového objektu, jehož arkádové nádvoří navazovalo na jižní straně na hradbu gotického hradu, pravděpodobně bylo již tehdy postaveno i východní křídlo dolního zámku.
V r. 1581 prodal Jan ml. ze Žerotína Kolštejn významnému slezskému rodu pánů z Vrbna. Ti ve stavbě zámku dále pokračovali. Nejprve vedla stavbu u nás již zdomácnělá italská huť, v 90. letech 16. století pak pokračuje ve stavbě jiný stavební mistr, vyškolený na německé renesanci. Pod jeho vedením byla dokončena stavba dolního zámku, zejména vstupní věže a části západního křídla. V r. 1597 byla stavba asi z větší části dokončena, jak ukazuje nápis vstupního portálu ve věži. Drobnější práce však probíhaly dále, i za Hynka z Vrbna (držel Kolštejn v letech 1608-1614), jednoho z nejučenějších příslušníků moravské protestantské šlechty té doby, nevalného však hospodáře. Zejména kolštejnské panství, zatížené již předtím nákladnou zámeckou stavbou, ještě více zadlužil. Proto po jeho smrti prodali poručníci jeho nezletilého synka zámek s panstvím rytíři Hanušovi z Petřvaldu. Spolu s ním se objevil na zámku i další stavitel, vysloveně německo-holandského směru, který pokračoval v nedokončené výstavbě dolního zámku jeho východního i severního křídla. Stavba však zůstala již nedokončena, zejména nebyl uzavřen prostor prvního zámeckého dvora a torzem zůstaly i dvorní arkády. K jejímu provizornímu dokončení došlo až po Bílé hoře.
Hanuš Petřvaldský hrál významnou roli ve stavovském povstání: byl členem zemského direktoria, jedním ze zemských soudců a komisařem pro prodej církevních statků. I když zemřel ještě před bělohorskou porážkou, veškeré jeho statky byly zkonfiskovány a kolštejnské panství dostal jako léno koruny české kníže Karel z Liechtenštejna. To byl součastně konec slávy tohoto vznosného panského sídla. Ještě za třicetileté války, zejména v její poslední fázi, hrála kolštejnská pevnost poměrně důležitou úlohu jako hlavní opěrný bod císařských vojsk. Proto byly rychle dobudovány zámecké fortifikace směrem k městečku: dnes již neexistující věž se vstupní branou v místech dnešní silnice, původně předsunutá před zámecký příkop (bývala zvána židovská, neboť v ní a u ní mívali židé své kupecké stánky; při stavbě silnice v r.1876 byla stržena).
Zámek měl také stálou, dost silnou císařskou posádku a byly sem narychlo před Švédy odvezeny cenné věci z jiných lichtenštejnských sídel, především z Rudy nad Moravou. Na druhé straně však nadělala vojenská posádka na tomto krásném renesančním sídle hodně škod, které nebyly již nikdy zcela zahlazeny.
Po třicetileté válce se stal zámek pouhým hospodářským sídlem správy panství, ovšem s postupující centralizací lichtenštejnského hospodářství v 18. a 19. století nezadržitelně klesal i význam zdejšího vrchnostenského úřadu. V křídle vpravo od věže byl umístěn knížecí pivovar (po roce 1850 byl zrušen a částečně demolován), a když v r.1866 byla spojena správa kolštejnského a rudského velkostatku, která se usídlila v Rudě n. Moravou, byly rozsáhlé prostory zámku pronajímány k nejrůznějším účelům.
Již v r.1850, po zrušení purkrabského úřadu, umístěného v předním zámeckém traktu, byla tato část zámku věnována knížetem Liechtenštejnem obci, která zde umístila školu. Větší část dalších zámeckých prostor byla provizorně upravena na nájemní byty, z bývalého rytířského sálu se stala tělocvična a divadelní sál místního německého křesťanskosociálního spolku. Teprve počátkem 50. let byly cenné renesanční interiéry, zejména řada sálů s původní štukovou výzdobou, opět obnoveny v plné kráse, když byly vybourány vezděné příčky, které tyto historické prostory znehodnocovaly.
Krutou daň zaplatil zámek také ničivému živlu - ohni. Poprvé kolem roku 1770, kdy padlo za oběť plamenům zastřešení krásné arkádové věže; poškozený ochoz byl provizorně zakryt novou mansardovou střechou. Ještě zhoubnější byl požár z 25. března 1926, způsobený neopatrností zámeckých nájemníků; ten těžce poškodil celý zámecký objekt , arkády věžního ochozu byly narušeny tak vážně, že musely být zbourány. Kníže Liechtenštein DL sice největší škody nouzově opravit, zámek však obratem prodal třem majitelům: místním křesťanským spolkům, německému svazu křesťanské mládeže olomoucké diecéze a obci, která tu zřídila prázdninovou osadu pro děti brněnských Němců. Místními občany byly sice podnikány sbírky na obnovu zámku, avšak bez patřičného finančního výsledku. Za mobilizace v roce 1938 byl zámek dočasně proměněn v kasárna československé armády, po mnichovském diktátu pak jej jako celek převzala obec.
Po osvobození v roce 1945 zůstal zámek z větší části prázdný, obec neměla na jeho využití vážný zájem a hlavně potřebné finanční prostředky. V roce 1965 byla sepnuta vstupní, tzv. Černá věž, která po léta hrozila sesutím. V roce 1971 byla zahájena stavba příjezdové silnice ze západní strany zámku.
Původně mělo dojít k obnově arkád, sgrafitových omítek (stejná omítka se nachází i na fojtství) a některých částí interiéru, ale byla provedena jen injektáž k zamezení zboření některých zdí. V součastné době probíhá rekonstrukce mostu a byly zde odkryty zbytky vstupní věže.
Prohlídka zámku a hradu - zahrnuje renesanční zámecké budovy dolního a středního hradu (rozsáhlé prostory s původní štukovou výzdobou a fragmenty nástěnných maleb) a zříceninu gotického horního hradu s nádhernými výhledy do okolí. V průběhu sezóny jsou pořádány výstavy soudobého umění a další kulturní akce.

zdroj:www.jeseniky.net
více  Zavřít popis alba 
  • 12.8.2015
  • 159 zobrazení
vcelojedi
Schůzka na plný plyn. Kuba Vrňák nám dal tip, že můžeme pomoci s úklidem pod Starým hradem ve vlašimském zámeckém parku a mopíci se chopili rukavic. Rychle jsme se přesunuli na místo a bez váhání začali s úklidem odpadků. Nebylo toho málo, pět pytlů jsme nasbírali jako nic. Bohužel :-( Lepší by bylo, kdyby to nebylo potřeba. Ale i takováto činnost přináší někdy odměny, protože jsme už našli druhý fotbalový míč. Zajímavým nálezem pak byla bezpochyby lebka asi kozy. Velký dík patří všem účastníkům schůzky, protože to byla fuška. Díky!
více  Zavřít popis alba 
  • 17.3.2015
  • 155 zobrazení
vcelojedi
První březnová schůzka pod velením MAKAJAKU. Kuba rozdal zadání, rozdělil nás na tři týmy, hráli i vedoucí, a poslal nás do parku zjišťovat na čas, kolik je v parku dřevěných soch, kdy zrekonstruovali sochu Samsona, Starý hrad nebo Benátskou studánku. Mimo tabulková data z naučné stezky jsme zjišťovali, kolik je v parku vydřích stop, kolik sloupů má Čínský pavilón nebo kolik prstů má socha žáby. Počasí se vydařilo a vyhodnocení bylo jasné, vyhráli vedoucí :-) Ale bodově na tom byli stejně, jako druhý tým v pořadí. Jen dorazili o trochu dříve. Odměny se vzdávají ve prospěch dětí :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 2.3.2015
  • 175 zobrazení
bformankova
  • 1.3.2015
  • 11 zobrazení