emiki
  • 14.12.2014
  • 149 zobrazení
dobrany2014
Dětská lidová muzika Vozembach, ze ZUŠ J.S.Bacha Dobřany, v kostele sv. Mikuláše Dobřany
Foto: P.Šístek
více  Zavřít popis alba 
  • 14.12.2014
  • 264 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
danap16
Poznávání polských měst v období adventu s CK - 3. městem byl krásný Krakov
Krakov je historicky nejvýznamnějším městem Polska. Sídlili tu knížata, králové, biskupové, byl také několik století hlavní městem, dnes jen Malopolského knížectví. Na rozdíl od mnoha ostatní měst Polska nebyl během druhé světové války zničen. Leží na řece Visle, dominantou města je královský hrad Wawel a Katedrála svatého Stanislava a Václava (v ní se nachází největší polský zvon Zikmund) Centrem města je Hlavní náměstí (Rynek Glowny), v jeho středu je Sukiennice. Ve 14. století v ní byly krámky obchodníků se suknem, nyní tam jsou prodejní stánky. Před Sukiennicemi stojí socha Adama Mickiewicze, který je na Wawelu pohřben. Na náměstí stojí 70m vysoká Radniční věž, kostel sv. Vojtěcha a Mariánský kostel. Ten má 2 nejstejně vysoké věže, z té vyšší je každou hodinu slyšet troubení. Na jejím vrcholu je posazena pozlacená koruna o průměru 2,5metru.
V Krakově byla roku 1364 založena Jagelonská univerzita (o 16 let později než Karlova univerzita v Praze), studoval zde např. Mikuláš Koperník či Jan Pavel II (Karol Wojtyla)
Prošli jsme i zachovalé židovské město Kazimierz s několika synagogami. Natáčelo se zde několik scén filmu Schindlerův seznam.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 29.11.2020
  • 28 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
danap16
Poznávání 3 polských měst s CK v době adventu jsme začali ve městečku Swiednica, česky Svídnice. Leží na jihu polské části Slezska na území dnešního Dolnoslezského vojvodství. Pocházela odtud Anna Svídnická, třetí manželka císaře Karla IV. Našim cílem byla prohlídka kostela Míru sv. Trojice. Tato hrázděná stavba ze 17. století je největší dřevěnou církevní stavbou v Evropě. Uvnitř kostela je čtyřpatrová galerie, barokní varhany ze 17. století a kazatelna z 18. století. Stavba je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Dalším cílem bylo město Wroclav, česky Vratislav - leží na řece Odře a jejich přítocích, má s našimi dějinami mnoho společného. Název města je odvozen podle českého knížete Vratislava I, ve 14. století město získal český král Jan Lucemburský, během 16. století stala nejdůležitějším obchodním městem Koruny české, ve znaku města je slezská orlice a český lev. Během 2.světové války bylo město ze 70 procent poničeno. Centrem města je Rynek (Staroměstské náměstí) s radnicí. V jednom z koutů náměstí jsou pěkné domy, propojeny branou, říká se jim Jeníček a Mařenka. Ulice města zdobí téměř tři stovky bronzových trpaslíků jako vzpomínka na protikomunistické studentské hnutí (Oranžová alternativa), jsou umístěny na různých místech, stačí jen hledat.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 28.11.2020
  • 27 zobrazení
paj
Advent skončil, přišel štědrý den. Vánočně novoroční přání je odesláno, stromečky nazdobeny, čeká se na štědrovečerní večeři.
Navštívili jsme hřbitov, abychom uctili tichou vzpomínkou naše blízké, kteří již, bohužel, nemohou vánoční svátky slavit s námi.

Dnes je Boží hod vánoční, první a pro nás, založených na křesťanských tradicích, nejdůležitější vánoční den. Připomínáme si narození Ježíše Krista. V kostelích se stavějí betlémy, tradiční jsou i vánoční hry, připravované většinou jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled.

Měli bychom v tichu, klidu a míru rozjímat a se svými nejmilejšími se setkat u slavnostně prostřeného stolu, protože k Božímu hodu patří také dobré jídlo. V ten den se vždy připravovalo to nejlepší, co domácnost měla – často husa nebo kachna. Též my i rodina mé sestry jsme se setkali u slavnostně prostřených božíhodových stolů se svými dětmi a hlavně našimi vnoučaty.

Půlnoční mše na náměstí 24.12.2012 byla pořádána lidmi z havířovských křesťanských sborů - Apoštolské církve, Armády spásy, Církve bratrské, Křesťanského sboru, Evangelikálního společenství křesťanů a mnoha dalších dobrovolníků. Během bohoslužby vystoupil také "studentský rock-pop sbor Fusion Havířov" a hlavní slovo měla Hanka English z Křesťanské akademie mladých: https://youtu.be/iGhmXnjI_ew

O Vánocích se mění i v našem všednodenním chování cosi podstatného. Škoda, že často jenom na chvíli. O Štědrém dnu, na Boží hod i na svátek svatého Štěpána k sobě máme nějak blíž. Vycházíme spolu o poznání lépe, což by Vánoce, pokud by byly pouhou pohádkou, sotva mohly způsobit. Auta jezdí pomaleji, dávají si navzájem přednost a skoro se nepředjíždí. Mnozí chodíme po výstavách betlémů a netlačíme se tam. Děláme místo jeden druhému. Na Štědrý večer se občas vydáváme na půlnoční a často je to jediná mše svatá, jíž se v tom roce účastníme.

Letošní závěrečnou akcí byla oslava narozenin našeho syna Jiříka. Velmi dobře jsme se pobavili a to nejen díky Kačence, která téměř všechny přítomné zaměstnala nekonečným (jak to mají malé děti ve zvyku) skládáním puzzle a nakonec tanečky.

Novoroční ohňostroj v Havířově lze vidět zde: https://youtu.be/x06xJIwcUtM
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2019
  • 73 zobrazení
zuzanavojkuvkova
Klavirní koncert filmové hudby, radnice MO Krásné Pole, 15. 12. 2019
více  Zavřít popis alba 
  • 19.12.2019
  • 80 zobrazení
dobrany2019
V kostele sv. Mikuláše v Dobřanech proběhl 16. benefiční koncert na podporu stavby nových varhan. Vystoupli soubor Vozembach a žáci literárně dramatického oboru ZUŠ J. S. Bacha Dobřany.
Fot: P.Šístek
více  Zavřít popis alba 
  • 15.12.2019
  • 278 zobrazení
srbenacinad20cet
3. adventní neděli se rozhodla parta patnácti seniorů strávit v Polské Wroclawi. Brzy ráno nás autobus Minitranasu nabral ve Skrbeni a pak už směr Polsko. Cesta sice byla dlouhá, ale ty zážitky v krásném městě stály za to. Nejprve paní průvodkyně nám ukázala památky a pak už měl každý svůj program. Naše skupina se rozhodla nejprve posilnit a pak po dobrém obědě už jsme se vydali za zážitky do vyzdobené Wroclawi. Sváteční vánoční atmosféra na nás dýchala v každém stánku. Počasí nám sice nepřálo, ale nás to neodradilo. Dobrý punč na zahřání a krása města nás okouzlilo. Celé odpoledne jsme měli co obdivovat. Na závěr jsme rozhodli, že bez dobré klobásy nemůžeme odjet domů. O jednu klobásu jsme se sestersky rozdělily, protože na jednu by byla moc veliká. Pak už jsme museli zpět k autobusu, který nás spolehlivě dovezl až domů. Všem přejeme krásný advent, krásné a pohodové vánoce.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.12.2019
  • 55 zobrazení
fotkyweb
Divovánoce zkrápěl déšť. I tak bylo plno. Lodžie, sobota odpoledne. A leje a leje a leje. Naděje, že přestane, jak pravil Aladin (předpověď ČHMÚ) padá.
Tradičně netradiční podobu měla oslava adventu v Lodžii. Divovánoce se i přes nepřízeň počasí vydařily.
Ještě k tomu v důsledku přestavby severního rohu na divadlo nám stavbaři ukrojili velký kus dvora. Přes to nabito. Ironická kastelánova věta, že musíme zhoršit propagaci, že se sem ti lidé nevejdou, se nenaplnila. Přišli. I s kočárky. Trpělivě se brodili trávou dvora, která se změnila v blátivou trávu, posléze už jen bláto. Stížnost ke svatému Petrovi, který tam nahoře ty kohoutky ovládá, podána nebyla. Kultura přemohla všechna protivenství. Jo, ještě do toho marodka, takže v dílnách improvizováno ve sníženém počtu. Stromy z borových šišek, taky ze šišek panenky, v linorytové dílně tiskly se vlastnoruční domečky. U Lenky peklo se cukroví. Naproti u Renaty vyráběly se betlémy, u Roberta figurky ze zvláštního materiálu. Směs sádry a vařených brambor vytvoří hmotu, která se vtlačí do formy z lipového dřeva. Vlastnoruční formy. Pak se figurky pestře pomalují. Jihoamerický recept. Od Indiánů bychom se měli moc učit. Už ve dvě pokřtila produkční Lucka novinku. Divadlo na káře. Nákladový prostor invalidní trojkolky se pomocí rozebrané berle změní na jeviště. Když se otevřela opona, byl tam stromeček, každá ozdoba znamenala hádanku. Děti vybíraly. O Vánocích, o Adventu, o koledách, či zvycích. Ale i o Betlému, nebo o Slunovratu. Spolu s herci divadla pak dali dohromady jednotlivá vánoční jídla, či zvyky. Z Jičína do Betléma je 3 600 kilometrů. Stánky zakrývaly ohradu staveniště a nebyly to stánky jarmareční. Regionální umělci přivezli ukázat, a prodat svá díla. Obrazy, grafiky, drobné plastiky, keramiku a další. Vlastně přehlídka tvorby. Kvůli omezenému prostoru konalo se hlavní divadlo během odpoledne třikrát. Část na terase, část ve sklepě, kde bylo finále s živým Ježíškem. Diváci po schodech následovali. Scénárista a režisér Jiří Vydra, taky ale bedňák a uklízečka, ztvárnil příběh o Josefovi a Marii opět jinak. Začal bujnou pitkou s ryčnou kapelou a to se rázem mění v ticho, a tklivý příběh, ale ne podle červené knihovny. Boj Dobra se Zlem zpracován citlivě. Muzika závažnou součástí dramaturgie. Divadla a kapely podle výběru. Podle vkusu. Ten v poslední době směřuje ke komorním představení. V tichu, sporém osvětlení, spíš s miniaturními figurami a pro nemnoho diváků. Že by trend? Název poslední kapely byl příznačný, jako z předpovědi. Jmenovala se Holinky.

Bohumír Procházka
Zdroj: https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jicin-valdstejnska-lodzie-divovanoce-advent-oslava101219-jc.html
více  Zavřít popis alba 
  • 10.12.2019
  • 123 zobrazení
ochotnicizdiby
30. 11. pořádal Kaštánek Zdiby spolu s Ochotníky Zdiby akci Advent na zámku Zdiby. Ochotníci zazpívali koledy.
1. 12. se u sokolovny ve Veltěži rozsvítil vánoční strom za zvuku koled v provedení Ochotníků Zdiby a saxofonového kvarteta. Sešlo se mnoho spoluobčanů a užili si pěkné setkání, které se už stalo tradicí.

Akce Rozsvícení stromu:
https://www.facebook.com/ochotnici.zdiby/videos/pcb.2562291397338932/2562290040672401/?type=3&theater
Akce Advent na zámku Zdiby:
https://www.facebook.com/petr.sikyr/videos/2797045466984621/
více  Zavřít popis alba 
  • 2.12.2019
  • 55 zobrazení
20181trida
1 komentář
  • 2.1.2019
  • 54 zobrazení
zsvyskytna
  • 18.12.2018
  • 56 zobrazení
pancelkamirka
  • 4.12.2018
  • 57 zobrazení
mkzsternberk
  • 15.1.2018
  • 100 zobrazení
ipla
  • 24.12.2017
  • 41 zobrazení
bele
ALB 1149
V létě roku 2016 jsme se náhodou zastavili v průjezdu domu u pohádkového draka v Jičíně. Zde mne zaujaly rodinné fotografické příběhy umístěné na stěnách. Prostor byl naplněn takovými jmény jako Josef Dobrovský, Jaroslav Vrchlický a J.B.Foerster. Slíbil jsem si, že se s osudem této rodiny někdy blíže seznámím …. A letos jsem se nestačil divit.
Advent v Jičíně byl nic moc, tak jsem o tom domě raději popovídal s místními. Zeptal jsem se na některé nejasnosti a doplnil si další fotografie. Tyto rozhovory mi moc pomohly. Ihned po návratu domů jsem začal gůglit a wikipedovat, a vše sestavil do několika stručných příběhů . Fotografie na stěnách zhotovil z originálů a vtipně komentoval pan Petr Volf – já je s dovolením používám také :-)

Příběh první – FRANTIŠEK (1853-1938), MARIE a VRCHLICKÝ
Zakladatel rodinné tradice domu č. 39 a 32 na Valdickém předměstí JUDR. František Volf se narodil 1. prosince 1853 v neznámé rodině v Sobotce. Jeho otec Václav Volf byl chudý krupař z Ronova nad Doubravkou a matka Františka, rozená Šolcová, byla dcera soukenického mistra ze Sobotky. Patřil mezi výborné studenty a na pražské, tehdy ještě nerozdělené Univerzitě Karlo-Ferdinandově dosáhl v roce 1880 hodnosti doktora práv. Osud ho zavál do práce koncipienta v Plzni v advokátní kanceláři JUDr. Josefa Krofty, říšského poslance a purkmistra. V Plzni strávil pět let a v roce 1885 se oženil s Marií Pernerovou z rodiny zvonařského mistra Petra Pernera. Marie v mládí navštěvovala německou školu, kde se naučila německy a francouzsky, také vynikala v češtině a to stylisticky i gramaticky, to ji přivedlo do blízkosti Jaroslava Vrchlického, který měl v Jičíně osobní zájmy.
Za věno, které Marie do manželství přinesla si manželé koupili výše uvedený dům a zapojili se také velmi aktivně do veřejné a kulturní činnosti. Častými hosty rodiny Volfovy bývaly známé osobnosti kulturního dění, jako například Vrchlický, Foerster, Antonín Dvořák nebo Jaroslav Kocián. Volfova advokátní kancelář měla značnou praxi v první řadě ve sporech obchodních, zvláště z oboru textilního a pojišťovacího.Mezi odborníky byl Dr. Volf vysoko ceněn jako právník nejen nevšedně bystrý a dokonale věci znalý, ale také nesmírně svědomitý.
Manželé Volfovi měli tři děti – Jaromíra, Jarmilu a Svatopluka, pan doktor si ještě jaksi mimo zplodil jednu dceru

Příběh druhý – JAROMÍR, JARMILA a FOERSTER
Nejstarší syn Františka JUDr. Jaromír Volf (1886 – 1941) byl velmi nadaný a měl fenomenální paměť. Pamatoval si všechno, co kdy četl.Ve čtyřech letech se naučil číst a psát. Přišlo se na to, když v pěti letech uměl nazpaměť kalendář. Studoval na gymnáziu a později na Karlově univerzitě v Praze. Práva absolvoval *Sub auspicis*, tzn., že měl vždycky vyznamenání. Dostal od císaře Františka Josefa obrovský prsten s iniciálou FJII z diamantů (císař nemůže darovat nic laciného). Přesto se odmítl stát soudcem nebo advokátem: *Nebudu se celý život jen hrabat v lidském neštěstí*. Jaromír se dokonale naučil italštinu a Jaroslav Vrchlický mu věnoval na důkaz uznání originální výtisk Dantovy Božské komedie.

Dcera Jarmila, provdaná Královcová (1887 - 1938) byla pěvkyně, překladatelka (A,F) a literárně činná - pracovala pod pseudonymem Jarmila Tichá. V roce 1923 realizoval hudební spolek v Jičíně představení EVA od J.B.Foerstera s Jarmilou v hlavní roli. Mistr se byl osobně na představení podívat a Jarmila rozvlnila skladatelovy city. Znamenala pro něho obnovu života. Měla tři děti a 36 roků – jemu bylo 64. Řekla doma v Plzni, že jde k modistce a skočila do rychlíku. Setkali se v hodinovém hotelu u smíchovského nádraží a příštím rychlíkem jela zpět. Kdo to nechápe, ať to nečte. Na prahu osmdesátky se mistr Foerster znovu oženil a ta dáma se rozvedla jenom proto, aby mohla pečovat o velkého umělce. Nejdříve ho připravila o peníze a potom i sama sebe o život. V rodině se o tom nesmělo mluvit a říkalo se tomu nervová choroba (delirium tremens)

Příběh třetí – SVATOPLUK, RŮŽENA, ŠTĚPÁNKA a PETR
Nejmladší syn Františka JUDr. Svatopluk Volf (1893 – 1990) měl život ovlivněný1.světovou válkou. Během studií byl v roce 1914 odvelen k dělostřelectvu a v roce 1916 utrpěl těžké popáleniny. Přesto dokončil studia a v roce 1919 byl promován na doktora práv a začal pracovat v otcově kanceláři. Od března 1924 potom jako samostatný právník a společník svého otce.V roce 1921 se oženil s Růženou Musilovou,(sestrou architekta Čendy) a měl s ní 3 dcery (Evu, Svatavu a Dagmar). Manželka bohužel zemřela v jednatřiceti letech v roce 1932. Svatopluk se 27. 10. 1934 oženil se Štěpánkou Adámkovou, která přišla do rodiny jako vychovatelka dětí. V roce 1940 se jim narodil syn Petr. Ten Petr, který v rodném domě v průjezdu vystavil ty úžasné fotografie :-)
více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • 23.12.2017
  • 410 zobrazení
Reklama