Hledání

338 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

pawlinkan
Děkuji za drahocenne chvile ve vasi spolecnosti :)
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2011
  • 82 zobrazení
  • 0
bora-bora
  • 30.12.2010
  • 46 zobrazení
  • 0
jindrich-tyn
Udírna z přepravní bedny a rozbité kanalizační roury. Rozměry cca. 100*50*40 cm, roura 100*30. Ryby nálev 12 hodin, 1:10 sůl voda. Teplota 60 stupňů celsia, hotovo za 3/2 hodiny cca, bůček lépe udit při vyšší teplotě cca 70 stupňů celsia 7-8hodin naložen podle návodu na rychlo soli.
Klobásy- http://jindrich-tyn.rajce.idnes.cz/Klobasy
Šunka- http://jindrich-tyn.rajce.idnes.cz/sunkovar.sunka.recept-na-sunku.jak-na-sunku.sunky.veprova-kyta.sunkovar.sunka.cz/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2009
  • 9 283 zobrazení
  • 0
zavvysker
16.3.2019 - do ZAV 77 jedna fotka od Jiřího ZEZULKY a do ZAV 79 jedna fotka od Ladislava KRUPIČKY

13.3.2019 - do ZAV 77 jedna fotka z archivu Vlastimila TOMÁŠKA

10.3.2019 - do ZAV 80 jedna fotka od AMK Vyskeř

6.3.2019 - do ZAV 75 tři fotky od Luboše LAMBERTA, do ZAV 77 jedna fotka od Jana SPLÍDKA a čtyři od Jaroslava RUČKA, do ZAV 78 jedna fotka od Martina ŠVEHLY a do ZAV 87 jedna fotka od Josefa MLEJNKA z jeho startu v závodu

6.1.2019 - do ZAV 86 tři fotky od Petra LINHARTA

8.12.2018 - do ZAV 80 jedna fotka od Jana KOZÁKA

29.11.2018 - do ZAV 80 šest fotek od Miloše PODZIMKA

27.11.2018 - do ZAV 80 článek ze Světa motorů

1.11.2018 - 40 000 zobrazení

26.10.2018 - do ZAV 76 tři fotky od MovieGeorg

20.10.2018 - do ZAV 87 čtrnáct fotek z archivu AMK Vyskeř

8.10.2018 - do ZAV 76 tři fotky od MovieGeorg a jedna z archivu AMK Vyskeř

3.9.2018 - do ZAV 76 sedm fotek od MovieGeorg

2.9.2018 - do ZAV 76 tři fotky od MovieGeorg

12.7.2018 - do ZAV 72 dvě fotky z archivu Jana SPLÍDKA

5.7.2018 - do ZAV 74 foto vázy, kterou zapůjčil Miroslav ČÁSLAVKA ml.

3.7.2018 - do ZAV 95 přidán 2.díl videa 11.41 min. z archivu ing.Michala VELEBNÉHO

25.6. 2018 - celkem deset fotek do ZAV 88, 89 a 90 od Rostislava NOVOSADA z jeho startů v závodech (se získáním fotek pomohl Pavel KALINA)

23.6. 2018 - do ZAV 95 z archivu ing. Michala VELEBNÉHO 5 minutové video-1. díl

15.6. 2018 - do ZAV 76 čtyři fotky od MovieGeorg a do ZAV 81 technická karta z archivu AMK Vyskeř

18.5. 2018 - do ZAV 89 pět fotek od Rostislava NOVOSADA z jeho startu v závodu (se získáním fotek pomohl Pavel KALINA) , v albech celkem 2000 fotek

17.3.2018 - do ZAV 80 osm a do ZAV 88 dvě fotky od Miroslava NÝDRLE

12.2.2018 - do ZAV 86 pět fotek od Tom HYAN

10.2.2018 - do ZAV 86 sedm fotek od Tom HYAN

7.2.2018 - do ZAV 86 tři fotky od Tom HYAN

21.1.2018 - do ZAV 76 čtyři fotky od MovieGeorg

14.1.2018 - do alba 13. ZAV 79 přidáno video-2,34 min. ze startu Vlastimila TOMÁŠKA z AMK Liberec se Škoda 130 RS.

3.1.2018 - do ZAV 78 jedna fotka od Václava MOUTELÍKA a od Jaroslava RUČKA jedna fotka do ZAV 78 a dvě do ZAV 79.

29.12.2017 - po jedné fotce od Josefa SRNSKÉHO do ZAV 70 z jeho startu v závodu a do ZAV 81

28.12.2017 - do ZAV 89 jedna fotka od Františka ŠEVČÍKA z jeho startu v závodu, do ZAV 87 a ZAV 90 po jedné fotce od Julo KONČEKA z jeho startů v uvedených závodech

27.12.2017 - do ZAV 76 třináct fotek od MovieGeorg

26.12.2017 - do ZAV 89 jedna fotka a do ZAV 90 tři fotky od Karla SIEGLERA z jeho startů na Vyskři

25.12.2017 - do ZAV 76 devět fotek od MovieGeorg

17.12.2017 - do alba 12. ZAV 78 přidáno otitulkované video 4,58 min. z archivu Jana SPLÍDKA

11.12.2017 - od MovieGeorg šest fotek do ZAV 76

5.12.2017 - od MovieGeorg tři fotky do ZAV 76

12.11.2017 - z archivu Ondřeje POKORNÉHO pět fotek do ZAV 95

31.10.2017 - z archivu Ondřeje POKORNÉHO devět fotek do ZAV 95

7.10.2017 - od Jana SPLÍDKA jedna fotka do ZAV 95

23.9.2017 - od Ondřeje POKORNÉHO dvě fotky do ZAV 75 a jedna do ZAV 81, od Lubomíra
NOVOSÁDA po jedné fotce do ZAV 77 a 78, od AMK Vyskeř jedna fotka do ZAV 81

19.9.2017 - 35 000 zobrazení , do ZAV 80 tři fotky od Miloše PODZIMKA

14.9.2017 - od Ondřeje POKORNÉHO jedna fotka do ZAV 76 a tři fotky do ZAV 81

13.9.2017 - od Ondřeje POKORNÉHO dvě fotky do ZAV 76 a jedna do ZAV 80

11.8.2017 - od Jaroslava VOLFA tři fotky do ZAV 87

10.8.2017 - od Vladimíra MRÁZKA po dvou fotkách do ZAV 78 a 90, šest fotek do ZAV 80

2.8.2017 - do ZAV 73 devět fotek od Františka MAŘANA

26.7.2017 - od Milana VOLFA šest fotek do ZAV 77 a deset do ZAV 80, m.j. i z jeho startů v obou závodech

5.7.2017 - od Jiřího BOČKA osmnáct fotek do ZAV 78

11.6.2017 - z archivu Jaroslava MAŘANA dvanáct fotek do ZAV 73

30.4.2017 - od Pavla BENEŠE tři fotky z jeho startu v ZAV 70

9.3.2017 - od MovieGeorg jedna fotokoláž do ZAV 76 a jedna fotka do ZAV 78, od Josefa MLEJNKA jedna fotka do ZAV 89

4.3.2017 - do ZAV 76 dvě fotky od Jaroslava RUČKA, do ZAV 80 jedna fotka od Jana SPLÍDKA

28.2.2017 - do ZAV 80 dvě fotky a do ZAV 87 jedna fotka od Josefa MLEJNKA

24. 2. 2017 - do ZAV 69 a ZAV 70 po jedné fotce z archivu Jana Macha z jeho startů na Vyskři

23 . 2. 2017 - do ZAV 69 a ZAV 74 po jedné fotce z archivu Jana MACHA, do ZAV 73 samolepka z archivu AMK Vyskeř a do ZAV 90 dvě fotky z archivu Julo KONČEKA

3. 1 .2017 - od Jaroslava RUČKA tři fotky do ZAV 78, z archivu Stanislava FIRTLA do ZAV 78 tři fotky a do ZAV 88 jedna fotka

2. 1. 2017 - do ZAV 67 z archivu AMK Doubrava dva protokoly od technické přejímky, do ZAV 78 čtyři fotky a do ZAV 79 sedm fotek od Jaroslava RUČKA

17. 11. 2016 - do ZAV 87 tři fotky a do ZAV 89 jedna fotka od Josefa MLEJNKA

8. 11. 2016 - do ZAV 87 sedm fotek od Josefa MLEJNKA

5. 11. 2016 - do ZAV 87 tři fotky od Josefa MLEJNKA

2. 11. 2016 - od AMK Vyskeř po dvou fotkách do ZAV 77, ZAV 85 a čtyři fotky do ZAV 79

3. 9. 2016 - 30 000 zobrazení

31. 8. 2016 - do ZAV 77 a 86 po jedné fotce od Jiřího BOŘKA a do ZAV 78 jedna fotka z archivu AMK Vyskeř

19. 8. 2016 - do ZAV 75 opravená startovní listina

7. 6. 2016 - z Archivu společnosti ŠKODA AUTO do ZAV 71 "Zpráva o závodu" a do ZAV 75 dva protokoly z AZNP Mladá Boleslav o přípravě vozů Škoda 130 RS a Š-Spider II

2. 6. 2016 - do ZAV 74 z Archivu společnosti ŠKODA AUTO - formulář přihlášky, zvláštní ustanovení a startovní listina

29. 5. 2016 - do ZAV 78 jedna fotka od Jiřího BOŘKA

17. 5. 2016 - z archivu Jiřího HANILCE do ZAV 74 čtyři fotky a do ZAV 78 jedna fotka

8. 5. 2016 - do ZAV 77 jedna fotka od Jiřího HANILCE, od Jiřího BOŘKA jedna fotka do ZAV 77, tři do ZAV 87 a po jedné do ZAV 89 a ZAV 90

2. 5. 2016 - do ZAV 87 pět fotek od Jiřího BOŘKA

25. 3. 2016 - do ZAV 86 sedm fotek od Jiřího BOŘKA

10. 3. 2016 - do ZAV 85 sedm fotek od Jiřího BOŘKA

24. 2. 2016 - do ZAV 78 dvě fotky od Jiřího HANILCE

23. 2. 2016 - do ZAV 80 jedna fotka a do ZAV 81 tři fotky od Jřího BOŘKA

20. 2. 2016 - do ZAV 80 výsledky závodu z archivu Pavla VYDRY

19. 2. 2016 - do ZAV 72 výsledky závodu z archivu Pavla VYDRY

10. 2. 2016 - do ZAV 77 pět fotek od Martina ŠVEHLY

7. 2. 2016 - do ZAV 76 čtyři fotky od Martina ŠVEHLY

2. 2. 2016 - do ZAV 79 dvě fotky od Vladimíra LOUDY

29. 1. 2016 - do ZAV 78 osm fotek od Martina ŠVEHLY

27. 1. 2016 - do ZAV 77 čtyři fotky od Martina ŠVEHLY

26. 12. 2015 - do ZAV 87 čtyři fotky od Jana SPLÍDKA

25. 12. 2015 - do ZAV 67 jedna fotka a do ZAV 74 pět fotek z archivu Milana ŽIDA jun.

17. 11. 2015 - do ZAV 75 jedna fotka z archivu Jana KOZÁKA a do ZAV 76 jedna fotka od Jaroslava KRAUSE

23. 9. 2015 - do ZAV 74 článek ze Světa motorů z archivu Jiřího HANILCE, ohledně dodatečné změny ve výsledcích závodu

8. 8. 2015 - do ZAV 77 osm fotek od Martina ŠVEHLY

23. 6. 2015 - za umístění ve třídách byly v ZAV 75 vypláceny tyto prémie:1.= 300,- Kčs / 2.= 240,- / 3.= 190,- / 4.= 150,- / 5.= 110,- a 6.= 70,-

13. 6. 2015 - do ZAV 78 sedm fotek od Martina ŠVEHLY

23. 5. 2015 - do ZAV 78 osm fotek od Martina ŠVEHLY

3. 5. 2015 - do ZAV 79 devět fotek z archivu AMK Vyskeř

1. 5. 2015 - do ZAV 79 šest fotek od Martina ŠVEHLY a do ZAV 85 jedna fotka od Jiřího HANILCE

5. 4. 2015 - do ZAV 79 deset fotek od Martina ŠVEHLY

20. 3. 2015 - do ZAV 80 šest fotek od Jiřího BOŘKA a osm od Martina ŠVEHLY

17. 3. 2015 - od Martina ŠVEHLY šest fotek do ZAV 80

2. 3. 2015 - od Jiřího BOŘKA dvě fotky do ZAV 79 a od Lubomíra ZDEŇKA dvě fotky do ZAV 95.

18. 2. 2015 - od Jaroslava KRAUSE šest fotek do ZAV 76.

17. 2. 2015 - od Jiřího BOŘKA osm fotek do ZAV 87 a do alba 16. ZAV Vyskeř 21.4.1985 zařazeno zbylých pět stránek z programu.

13. 2. 2015 - od Lubomíra ZDEŇKA 16 fotek do ZAV 74.

10. 2. 2015 - od Jiřího BOŘKA osm fotek do ZAV 87 a od Michala KOMŇACKÉHO sedm fotek do ZAV 90 a šest do ZAV 95.

8. 2. 2015 - od Jaroslava KRAUSE čtyři fotky do ZAV 76 a od Jiřího BOŘKA dvanáct fotek (z toho sedm do ZAV 81 a pět do ZAV 89)

5. 2. 2015 - pět fotek od Jiřího BOŘKA, dvě do ZAV 85 a tři do ZAV 90.

4. 2. 2015 od Jiřího BOŘKA jedna fotka do ZAV 85 a 18 fotek do ZAV 86.

3. 2. 2015 - od Jiřího BOŘKA pět fotek do ZAV 77 a dvě do ZAV 78, od Jiřího MUNZARA pět fotek do ZAV 77 a jedna do ZAV 79, z archivu AMK Vyskeř jedna fotka do ZAV 85 a od Jaroslava KRAUSE jedna fotka do ZAV 86.

15. 1. 2015 - od Petra HOJDY 21 fotek ze ZAV 73.

30. 12. 2014 - dva články z archivu Jiřího HANILCE k ZAV 80.

23. 12. 2014 - od Jaroslava KRAUSE do ZAV 73 a ZAV 74 otitulkovaná videa, každé délky 3,30 min.

22. 12. 2014 - od Jaroslava KRAUSE do ZAV 79 minutové video s titulky.

15. 12. 2014 - od Jaroslava KRAUSE po dvou fotkách do ZAV 75 a 86 a jedna fotka do ZAV 80

27. 11. 2014 - od Julo KONČEKA jedna fotka z jeho startu v ZAV 81 a čtyři fotky z jeho startu v ZAV 86

22. 11. 2014 - od Jaroslava KRAUSE do ZAV 75 = 13 fotek

20. 11. 2014 - z archivu Pavla POKORNÉHO 4 fotky (skenováno z diapozitivů) se Škodováckým Spiderem 733/II

17. 11. 2014 - z archivu Pavla POKORNÉHO po jedné fotce do ZAV 77 a ZAV 80

16. 11. 2014 - z archivu Jiřího HANILCE do ZAV 74 dvě fotky a od Jaroslava KRAUSE jedna fotka do ZAV 81 a pět fotek do ZAV 86

12. 11. 2014 - od Jaroslava KRAUSE do ZAV 79 jedna fotka, do ZAV 86 tři fotky, do ZAV 88 jedna fotka a do ZAV 89 čtyři fotky

30. 9. 2014 - z archivu Pavla POKORNÉHO 3 fotky do ZAV 78 a 4 do ZAV 81

28. 9. 2014 - z archivu Pavla POKORNÉHO 23 fotek do ZAV 76 a z archivu Jiřího HANILCE foto fejeton ze Světa motorů z havárie st.č.(138) PhDr. JEŽEK Luboš při ZAV 85

12. 9. 2014 - z archivu Jaroslava MAŘANA do ZAV 81 = 4 fotky

31. 8. 2014 - do ZAV 79 = 8 fotek od Jaroslava KRAUSE

26. 7. 2014 - do ZAV 75 a 95 po dvou fotkách od Jana SPLÍDKA, do ZAV 79 = 18 fotek z archivu Jaroslava MAŘANA

22. 6. 2014 - do ZAV 73 jedna fotka z archivu Jana SPLÍDKA, do ZAV 74 jedna fotka a do ZAV 75 tři fotky z archivu AMK Vyskeř, z archivu Jaroslava MAŘANA do ZAV 78 = 8 fotek

18. 5. 2014 - do ZAV 80 jedna fotka od Vladimíra LOUDY a do ZAV 81 z archivu AMK Vyskeř technická karta st.č.114
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • prosinec 2013 až březen 2019
  • 6 143 zobrazení
  • 2
fero003
aktivní aparát CLASS A 3KW + 5KW
2ks ASS500 a 2ks BA118 (RCF)

2ks ASS800 a 4ks BA118 (B&C SPEAKERS)
v roce 2012 v servisu u pana dvořáka (KV2 audio) provedena kontrola zesilovačů, předěláno na POWERCONY a jsou tam dávané nové repráky.
od té doby jel celkem 9x

4ks aktivních monitorů SOLTON MF300A
http://www.hudebnicentrum.cz/eshop-solton-mf_300_a-16308.html

mixážní pult YAMAHA MG 24/14 FX + case
http://kytary.cz/yamaha-mg-24-14-fx/HN090096/

stojánky na reproboxy HERCULES
http://kytary.cz/hercules-ss710b/HN151209/

RACK 6U
http://kytary.cz/rockbag-rc-24006-b/HN098311/

DBX iEQ 31
http://www.sramus.cz/zvukova-technika/zvukove-efektory/20713-dbx-ieq31.html

DBX 266XL
http://kytary.cz/dbx-266-xs/HN118320/

BEHRINGER XR 4400
http://www.hudebnicentrum.cz/eshop-behringer-xr_4400-11203.html

http://www.muziker.cz/studio-podium/nahravaci-studio/efekty-a-signalove-procesory/dynamicke-procesory-compressor-limiter-expander-gate/p/12-behringer-XR-4400-MULTIGATE-PRO

http://www.audiotek.cz/product-10524-behringer-xr4400

http://www.muzikant.cz/behringer-di-800-d2110.html

BEHRINGER DI 800 - ULTRA-DI® PRO
http://www.muzikant.cz/zvuk-a-nahravani-4/signalove-a-efektove-procesory-80/direct-boxy-85/behringer-di-800-2110.php

stojánky na mikrofony, case na stojánky, stmívačka
dva case na kabely (jeden 220+ 380 a druhej na mikrofoní)

výrobce case http://www.prepravni-obaly.cz/

mikrofony :
sada mikrofonu na bubny superlux
4x SHURE SM58
3x SHURE SM57
párák (30m 24in 8 out) na multipinech z obou stran

kabely mikrofoní délky a počty:
1,5 - 3 m 10 ks
5 - 6 m 10 ks
9 - 10 m 17 ks
15 m 5 ks
20 m 8 ks
insertni kabely 3 m 10ks
a spousta prechodek jack-XLR…

http://kytary.cz/pro-co-lmcn-30/HN122617/
http://kytary.cz/pro-co-lmcn-20/HN122615/
http://kytary.cz/pro-co-exm-50/HN098593/

http://kytary.cz/rockcable-rcl-30380-d6/HN088657/
http://www.muzikant.cz/warwick-rcl-30365-d6-d54672.html
http://www.music-city.cz/adam-hall-k4mmf1000-35285.html
http://www.music-city.cz/adam-hall-k4mmf0500-35283.html
http://www.music-city.cz/adam-hall-k4mmf0750-35284.html

http://www.muzikant.cz/stagg-syc6-ps2p-e-d28014.html

stojánky mikrofoní 7 ks (+ jeden KO - je z něj rovnej)
http://kytary.cz/rockstand-by-warwick-rs-20780-b/HN088495/

na šlapák 1 ks (+ jeden KO - šel by opravit)
http://kytary.cz/rockstand-by-warwick-rs-20760-b/HN088487/

3 ks na kytary (+ jeden KO - šel by opravit)
http://kytary.cz/rockstand-rs-20770-b/HN088491/

5 kusů rovnejch starších stojanků

a jeden železnej dvojstojan
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012 až duben 2013
  • 2 945 zobrazení
  • 0
milenakolar
POREČ
Poreč (italsky Parenzo, německy Parentium) je chorvatské město v na západním pobřeží Istrie, 68 km západně od Rijeky a 50 km jižně od Terstu. V roce 2011 v městské oblasti Poreč žilo okolo 16 700 obyvatel, v samotném městě asi 12 000.
Poreč je největší a nejnavštěvovanější středisko cestovního ruchu na celém jadranském přímoří, má též největší ubytovací kapacitu. Mírné podnebí, bohatá vegetace, především borové porosty. Součástí Poreče je 400 m vzdálený ostrůvek Sveti Nikola s ubytovacími zařízeními (má pravidelné a časté spojení čluny z městského nábřeží). K mimořádně cenným historickým památkám Poreče patří Eufraziova bazilika, zapsaná v roce 1997 do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO.
Porečská hotelová aglomerace vyrostla na pobřeží severně a jižně od starého města na velice členitém pobřeží. Jsou to od severu k jihu tato jednotlivá letoviska: Lanterna, Solaris, Červar-Porat, Ulika, Materada, Špadići, Pical. Další leží na jih od Poreče: Brulo, Plava laguna, Zelena laguna, Bijela uvala. Vegetace je všude velmi bohatá, krásné borové lesy dosahují většinou až k moři. Dopravu mezi letovisky obstarává po pobřeží autovláček, který vyjíždí z nám. Svobody (Trg Slobode) a stojí cca 10 kun. Časté je též autobusové spojení z Poreče do jednotlivých částí aglomerace a až do Vrsaru.

UMAG
Na místě dnešního Umagu existovala římská osada Umacus. Od 13. století patřilo město Benátské republice, od konce 18. století se dostal postupně pod rakouskou a italskou nadvládu a roku 1953 přešel pod Jugoslávii.
Město má historické centrum. Je známé díky ATP turnaji mužů Croatia Open Umag, který se zde hraje vždy v červenci již od roku 1990.

Staré město s přístavem, významné přímořské lázeňské středisko v severní části západoistrijského přímoří, 7 km jižně od Savudrije, 5 tis. obyv. Umag je střediskem rozlehlé spádové oblasti, k níž patří místa od Kanegry na severu až po Puntu v Umagu. Nevelké staré jádro leží na poloostrůvku mezi dvěma mělkými zálivy, severní je upraven na přístav, na jehož konci je jachtařská marina.
Nová část Umagu se rozrostla na přilehlé pevnině oběma směry, částečně i do vnitrozemí. Některé průmyslové objekty znečišťující ovzduší byly postupně zlikvidovány. Umag má velmi úrodné okolí, hlavní plodina vinná réva. Díky okolním mělčinám dobré podmínky pro rybolov (závod na zpracování ryb). Největší vinné sklepy v Istrii. Turistická aglomerace Umag zahrnuje letoviska: Punta, Stella Maris (je nejpěknější, v centru je pěkný tenisový stadión, turnaje ATC Croatia Open, známá tenisová škola někdejší tenisové hvězdy N. Piliće se 40 antukovými kurty; široká umělá pláž - oblázky, písek), Katoro a Polynesia, spadá sem i Savudrija a Kanegra. Všechna letoviska jsou v borových lesích, hojnost další vegetace. Celá turistická aglomerace je velmi pěkně parkově upravena. Jednotlivá střediska aglomerace nabízejí bohatý a rušný společenský život (především Punta a Stella Maris). V aglomeraci Umag je i zařízení pro léčbu mořskou vodou - talasoterapii.
Umag sahá svou historií až do římských dob, kdy zdejší bohatá osada nesla jméno Sipar Humacum. Na lokalitách Sipar, Katoro a Muntarol byly odkryty pozůstatky venkovských vil, usedlostí, pevnosti apod., které jsou základem projektu archeologického parku Sepomaia (viz článek: V Umagu vzniká "Archeologický park Sepomaia"). V dalších staletích ohrožovaly obyvatelstvo nájezdy pirátů. Když byla osada v 9. století zničena, lidé našli útočiště v dnešním opevněném Umagu. Panství terstských biskupů vystřídala od 13. stol. na 500 let Benátská republika, kterou pak na více než 100 let nahradilo Rakousko, po něm po první světové válce Itálie. Součástí Chorvatska se Umag stal až r. 1953 (chorvatské svazové republiky v rámci Jugoslávie), od té doby zůstal již chorvatský. Staré městečko nemá významnější stavební památky, dochovaly se zbytky hradebních zdí a věží, které jsou nyní pěkně obnoveny. Barokní kostel z 18. stol. Městečko je však zajímavé svou dochovanou středověkou urbanistickou strukturou (úzké křivolaké uličky, náměstíčka, staré domy) a polohou. V městské věži je lapidárium. V městečku je galerie "Dante" Marina Cettina (současní výtvarní umělci).

Krápníková jeskyně Baredine Jama
Baredine – dobře utajená jeskyně
Mezi Porečí a Vižinadou, v oblasti pro niž je typické pěstování vína, narazíte na malou osadu Nova Vag-Gediči. Asi kilometr odtud leží stranou od hlavní silnice labyrint krápníkových jeskyní Baredine Jama (dobře značeno „Baredine“). Jeskyně lze navštívit pouze s průvodcem, prohlídka, která trvá asi 40 minut, vás zavede do pěti jeskyní s bizarními krápníkovými útvary, pitoreskními přírodními sochami a podzemním jezerem. Žijí tu vzácná zvířata – macaráti jeskynní (bezbarví slepí mloci s typickými hubenými končetinami). Celková hloubka jeskyně činí 150 m, ještě o 65 m níže leží podzemní krasové jezero, je zde stálá teplota 14°C.
Pokud cestujete zvlněným krasovým územím, je i laikovi jasné, že v okolí budou nějaké ty „díry“. Istrijská jeskyně Baredine se však takové specifikaci vymyká a v tom spočívá jedna z jejích zvláštností. Leží totiž v rovině, kde široko daleko je nejvyšším bodem leda tak nějaký balvan a nebo kupka sena. Baredine přitom představuje náramný jeskynní skvost. Nenabízí sice tak rozsáhlý podzemní labyrint jako třeba Moravský kras a nebo proslulé jeskyně ve Slovinsku (Postojna, Skočjanske jamy), ale není o nic méně krásná a krom toho se může pochlubit i jednou zvláštností: v podzemním jezírku, kam nikdy neproniknou sluneční paprsky, žije prazvláštní obojživelník z rodu mloků – proteus anguinus.
Jeskyně Baredine leží nedaleko obce Nova Ves východně od světoznámého istrijského letoviska Poreč. Okolí bylo odjakživa zemědělským krajem, kde se pěstovala zejména vinná réva a olivy. Zřejmě i proto neušla existence podzemních prostor pozornosti zdejších obyvatel, kteří ji podle archeologických nálezů hrnčířské keramiky zjevně obývali už od počátků zdejšího osídlení.

Moderní historie jeskyně sahá do počátků 20. století, kdy zde jeskyňáři z Terstu provedli první sestupy do hloubky 80 m. Další výzkum zahájili v roce 1973 členové porečského speleologického klubu Proteus. Postupně objevovaly další podzemní prostory s nádhernou krápníkovou výzdobou, díky čemuž byla jeskyně vyhlášena v roce 1986 přírodní památkou. Současně byly objeveny další zbytky staré keramiky, která je dnes vystavena v prostorách pokladny a restaurace. Začátkem 90. let minulého století bylo zahájeno čištění jeskyně a v květnu 1995 byla oficiálně zpřístupněna pro turisty.Podzemní svět jeskyně Baredine patří mezi skutečné skvosty svého druhu a je s podivem, že i když byla jeskyně v minulosti obývána, dochovalo se v ní do dnešních dnů množství stalagmitů a stalaktitů jedinečných tvarů, dokumentujících trpělivou a dlouhodobou činnost vody. K nejzajímavějším patří například až 10 m dlouhé „záclony“, realistická socha Madonny nebo pastýřky Milky, krápníková variace na šikmou věž v Pise a nebo sněhulák – světlonoš, který se stal ochrannou známkou a symbolem jeskyně Baredine.

Jeskyně je hluboká 132 m a teplota uvnitř se stabilně pohybuje na úrovni 14oC. Třísetmetrový vyhlídkový okruh v délce 40 minut prochází pěti sály a končí u jezírka přibližně v hloubce 60 m. Zbývající metry do dosud změřené hloubky představuje 66 m hluboká průrva, zakončena dalším podzemními jezery o hloubce až 30 m..
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2005 až červenec 2015
  • 1 759 zobrazení
  • 1
vinohradskeslapky
http://www.sokolveltez.cz/index.php?section=cyklistika&page=aktuality&id=743

Kocot Datum: 2014-09-10 22:15:10
Každá smrť je smutná. Ak však tragicky zahynie človek,ktorý je neodmysliteľnou súčasťou športu,ktorý milujete,tak potom neexistujú slová,čo by dokázali
dostatočne vyjadriť všetky tie skľučujúce pocity bezradnosti,žiaľu či roztrpčenia.
Skromný,sympatický a nesmierne kultivovaný prejav vždy charakterizoval Mirka ako človeka i športovca.Bol neoddeliteľnou súčasťou toho,čo každý deň robíme,toho na čo myslíme.
Som presvedčený,že niektorý závod organizovaný klubom Vinohradské Šlapky by mal niesť jeho meno

Iceman Datum: 2014-09-10 14:27:54
Někdy docházejí slova, Mirku, ať ti to tam nahoře šlape.

VSid Datum: 2014-09-10 14:06:23
Nedávno jsem s ním jel Křivoklátskem... Povahově mně blízký člověk. Tak nevím, jestli dnes večer z práce vyjedu. Ach, živote...

Dreamer Datum: 2014-09-10 14:01:13
nasel jsem fotky Miry z KS 2006 z Kochanova ktery tehdy vyjel i kdyz kolem skoro kazdy uz tlacil! Kolikac je prida. V tom roce se jel Kral 9.9.2006.

Kolíkáč Datum: 2014-09-10 13:25:34
Hrabu se v historii a je mi fakt na nic Tolik jsme toho s Mirkem prozili ... tady je galerie pro pripadne fotky od vas ...

kámen úrazu Datum: 2014-09-10 12:22:10
Bože.

Mlhoš Datum: 2014-09-10 11:55:52
Mirku, budeš nám chybět. Byla to s tebou vždycky taková pohoda... Na letošní Dlouhý stráně po Rampovi nikdy nezapomenu, to bylo tak fajnový...

Dreamer Datum: 2014-09-10 11:41:40
odpocivej v pokoji, Mirku! Ma posledni vzpominka bude spolecna jizda pri Krali Sumavy a me povzbuzovani Mirka ze letos objede Krale s celem az do cile, Mirek se nad tim jen usmival!

Gejza Datum: 2014-09-10 11:35:35
Mirku byl jsi super kluk, potkávali jsme se na kole i na běžeckých závodech, tak ať ti to tam nahoře běhá a jezdí.
Čest tvojí památce a dávej tam nahoře na nás ostatní na silnicích pozor, pokud to půjde.

Žíža Datum: 2014-09-10 10:46:13
Je to hrozná zpráva - potkávali jsme se s Mirkem na Beskydu - já za foťákem, on i v těch kopcích usměvavý. Bohužel už mi ten palec nikdy neukáže null

Quit Datum: 2014-09-10 09:20:01
Mirku, v tom nebeským balíku, měj se tam krásně. Budeme na tebe na každé společné vyjížďce vzpomínat. Mám slzy v oku a hořko v ústech... Nemám slov

Vyhup Datum: 2014-09-10 08:47:02
Přesně si kladu otázku při pohledu na seznam účastníků "Vrchaře", jak tam tomu má člověk uvěřit, když on ho chce jet taky..... a že doufám ve skrytu duše, jak ho uvidím.

Kolíkáč Datum: 2014-09-10 08:38:46
S Diablem si cteme myslenky ... "O podzimního krále vrchařů - Memoriál Mirka Zbuzka"
Chtel bych udelat takovou vzpominkovou fotogalerii na Mirka, posilejte mi prosim odkazy na fotky s nim, pres kontakt formular nebo mail. Diky!

Camrda Datum: 2014-09-10 08:25:25
Tohle už si taky asi nezopakneme. Je špatný, že se takovýhle věci stávaj...

D!ablo Datum: 2014-09-10 08:22:05
Doprdele!!!

Balu Datum: 2014-09-10 04:11:30
To je neskutecna tragedie nemam slov

Rainy Datum: 2014-09-10 00:50:11
kur** budeme na Tebe vzpomínat!

Yetti Datum: 2014-09-09 23:31:33
Mirku,
nenacházím slov, abych vyjádřil své pocity.

Mike Datum: 2014-09-09 22:42:15
Strašná zpráva .tak tento clovicek mi vazne bude chybet. jeste tomu porad nemuzu uverit

Ivča Datum: 2014-09-09 22:25:27
Mirku, ať se Ti v tom nebíčku pěkně šlape a běhá

Vyhup Datum: 2014-09-09 22:13:58
Mirek

Kocour Datum: 2014-09-09 22:04:30

to je na hovno

Pistachio Datum: 2014-09-09 21:59:32
Hrozný!!!! Celého Dědka a Posázaví jsme jeli spolu. Děsně hodnej kluk.

Pedro Datum: 2014-09-09 21:40:48
To je strašná správa , je to hrozné.

Čespa Datum: 2014-09-09 21:38:39
......

Strejda Datum: 2014-09-09 21:12:57
Tezko hledam nejaka slova k tomuhle... Mirek, z jeho pristupem ke kolu a k zivotu... Ten nam bude hodne chybet.

Kapr Datum: 2014-09-09 21:00:29

RiC Datum: 2014-09-09 20:37:54
To mě moc mrzí a je mi to líto...

Kolíkáč Datum: 2014-09-09 20:10:22
Strasne tezce se mi to pise, ale z teto zpravy byl ten ctyricetilety cyklista kapitan CK Zaluzi Mirek Zbuzek Mirku to jsem netusil, ze ten letosni Velharticak na Krali bok po boku bude nase posledni setkani sakra, proc je ten zivot tak kruty! Verim, ze se tam nahore v tom nebeskym baliku tocis nekde u spice...
více  Zavřít popis alba 
  • září 2007 až září 2014
  • 1 517 zobrazení
  • 1
zajimavostinabrdech
Sedmou Brdskou zajímavostí je pomníček letců bojového vrtulníku Mi-24. 18.11.1992 ve 12:42 došlo ke zřícení bojového vrtulníku Mi-24, kdy zahynula celá posádka, kapitán vrtulníku: kpt. Ing. Pecha Eduard, pilot operátor: por. Ing. Chmelan Vladimír a palubní technik: ppor. Pobořil Zdeněk. Skutečné místo dopadu je o 90 m dále v lese.
Celá smutná událost při které zahynuli tito tři mladí příslušníci československého letectva se odehrála dne 18.listopadu 1992 během cvičných střeleb ve VVP Jince. Startovali ve 12:25 z letiště Líně s úkolem letět po trati Líně - Mýto - Komárov - Hrachoviště a kurzem 210 k cíli. Po odpalu měli provést odval doleva na opakování zteče nebo odval doprava a zpět na základnu do Líní. Průběh střeleb však od začátku stěžovalo proměnlivé podzimní počasí kdy vrcholky brdských kopců byly v oblacích a střelby bylo rozhodnuto provést až po záletu počasí velitelem pluku. Co se odehrálo během letu a co posádky prožívala? Na to nejlépe poslouží přepis radi korespondence a popis převzatý ze stránek vrtulnik.cz:
V 11:46 startuje velitel pluku pplk. Jogl na opakovaný zálet počasí a vysazení řídícího střeleb na střelnici. Řídícímu létání pplk. Čajkovi oznámil, že může osádky poslat do vrtulníků. Vrcholky kopců byly ještě v oblacích. Celková pokrytost 6-8/8. Při příletu k letišti navázal spojení s kpt. Pechou a dal mu pokyn: "V případě, že by tam ještě byly ty kopce v oblacích, tak po vyhodnocení dáš řídícímu a 15 minut byste maximálně vyčkávali ve vyčkávacím, pak by to mělo vyhovovat." Pecha startuje ve 12:25. Ve 12:36 je před vyčkávacím. Ohlásil spodní základnu po trati 500-600 m a dohlednost 10-l5 km.
Po přechodu na kanál řídícího střeleb (TAXATOR) dostal pokyn od řídícího střeleb: "pokračujte ke mně, zvýšenou pozornost, tady v prostoru Hejláku vidím, že jsou nízké mraky, prolétněte mi to a pokud by to šlo, půjde další, pokud to nebude vyhovovat, vrátíte se." Pecha potvrdil a hlásil: "mám Hrachoviště, pokračuji k vám, vlevo ty kopce pravděpodobně jsou v tom, ty tam seděj." Let na bojovém rychlostí 200-220 km/h, výška 400m QFE letiště Líně. Ve 12:38 řídící střeleb: "zvýšenou pozornost tady, potom od betonu na cílovou plochu je to v pořádku." Pecha ohlásil, že na výšce 520m QFE letiště Líně to nepůjde: "na 520 Emila to nepůjde - zatím." Řídící střeleb: "je to jasný, povoluji na 30 m nad terénem, zvýšenou pozornost, turbulence a ty nízký mraky." Pecha ve 12:40 potvrdil a oznámil zteč cvičně. Řídící střeleb: "správně, cvičně." Ve 12:40:20 Pecha: "za betonem lze rozeznat ten bunkr, ale chodí sem takový ty nízký straty." Řídící střeleb: "pokud vám to nevyhovuje, proveďte návrat na základnu." Pecha: "rozumím, zatím pokračuji." Řídící střeleb: "správně, já vás vidím." Ve 12:40:48 Pecha: "Taxatore ale do leva na odval to nepůjde." Bylo to asi 500 m před terči. Řídící střeleb: "tak okruhem doprava jděte." Řídící střeleb neviděl, že by vrtulník začal zatáčet vpravo. Ve 12:41:00 Pecha: "jsem v tom, stoupu nahoru a půjdu ARK 0." Řídící střeleb: "správně, intenzivně stoupejte na 11, potom mi ohlašte." Pecha: "rozumím a nejde to." 36 sekund bez korespondence.
Ve 12:41:43 Pecha s výrazně vystupňovaným napětím: "Taxatore jsme v prdeli!" Řídící střeleb: "jak to ?" Po 6 sekundách Pecha: "nezvyklá poloha" a od té doby bylo zaklíčováno. Řídící střeleb: "to snad ne, tak srovnejte to!" Po 5 sekundách poslední korespondence Pechy: "jdeme po hlavě dolů!" Po 45 sec. volá řídící střeleb Pechu ale bez odezvy.
Dopad asi 300 m od řídícího střelby nebyl zaregistrován.
Před vlétnutím do oblačnosti rychlost 220 km/h, výška 400 m QFE letiště Líně. 80 sekund před přerušením záznamu přechází vrtulník do pravého náklonu 10°, po 5 sekundách je srovnán a následně během 13 sekund přechází do levého náklonu 40° s podélným sklonem 17°. Kolektiv 10-11°, rychlost klesá na 140 km/h a znovu během 7 sekund narůstá na 200 km/h. Potom pilot rovná náklon až na 2° vlevo a současně přitahuje až na + 20°, + 38° s náklonem vlevo 10-13°. Rychlost klesá během 13 sekund na nulu, vrtulník stoupá (během 33 sekund nárůst výšky 350 m). Následuje prudké sklápění přídě na 45° dolů s náklonem 60° vpravo a otáčením. Pilot s nulovou rychlostí srovnává náklon na 6° vpravo, intenzivně přitahuje za 5 sekund vrtulník opět do + 4°. V této chvíli dochází k prvním nárazům nosného rotoru do koncového nosníku. Během 30 sekund dochází k oddělení zadní části ocasního nosníku od trupu. Vrtulník padá zcela neovladatelný, během intenzivního otáčení a prudkých změn náklonu a sklonu vznikají extrémní setrvačné síly, které způsobují zranění osádce a neumožňují nouzové opuštění.
Hlavní a bezprostřední příčinou události byl pád do nezvyklé polohy po vlétnutí do oblačnosti a nezvládnutí pilotáže kapitánem vrtulníku. Tím bychom mohli tuto smutnou událost uzavřít. Letectví a zvlášť to vojenské je nesmírně náročné a tyto smutné události k němu bohužel patří.
Musíme se však na závěr zmínit i o neštastné devítkové sérii Mi-24V. V Československém letectvu létaly tři stroje této série trupová čísla 0927,0928,0929. Téměř o šest později 10.listopadu 1998 tragicky havaroval druhý z této série 0928. K této události došlo rovněž po vlétnutí do oblačnosti kdy pilot přímo ohlásil problém s gyrovertikálami. Vrtulník havaroval u Slatinic a stálo to život čtyř letců. Podobný problém měla údajně i třetí 0927 od roku 1993 létající na Slovensku. pilotům se tuto situaci podařilo se štěstím zvládnout. Vyšetřovací komise vždy konstatovala chybu posádky ale bylo tomu opravdu tak? To už se asi nedozvíme. Nikdy bychom však na oběti tzv. devítkové série neměli zapomenout.
V místě dopadu vrtulníku 0929 ve VVP připomíná tři jeho členy posádky pomníček. Dnes je v uzavřeném prostoru, je však navštěvován pravidelně jak kamarády, rodinou tak i turisty, kteří tento krásný kout naší krajiny načerno navštěvují. Po zrušení VVP Jince pak bude moci kdokoli přijít poklonit se památce kpt.Eduarda Pechy, por.Vladimíra Chmelana a ppor.Zdeňka Pobořila. Vzpomínat na ně a připomínat si jejich oběť pro republiku však můžeme kdekoli a kdykoli. Nikdy nezapomeneme!!!
Zdroj: Pomníky letců.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2015
  • 1 147 zobrazení
  • 3
pawoucek
Album speciálně pro Čipinku! (No, já se fakt nasmála!)
2004-09-10 hodina OPS: https://www.youtube.com/watch?v=t8X6hrl4cQA
2004-09-20 přestávka: https://www.youtube.com/watch?v=vCydlHib5yQ
2004-09-29 ve vlaku: https://www.youtube.com/watch?v=sdTCEUymqX8
2004-09-29 na Staromáku: https://www.youtube.com/watch?v=MTZuF39mejo
2004-09-29 Chaďous kšeftuje: https://www.youtube.com/watch?v=nbkFGen_BpU
2004-10-08 hodina OPS: https://www.youtube.com/watch?v=sTv3oRwIBuo
2004-10-12 valná hromada - angličtináři: https://www.youtube.com/watch?v=k7N7y5gr7sM
2004-10-12 valná hromada - Iris: https://www.youtube.com/watch?v=dwIMHHMSRQk
2004-10-12 valná hromada - Káťa https://www.youtube.com/watch?v=Is8D3PWtLY0
2004-10-12 valná hromada - němčináři: https://www.youtube.com/watch?v=YGZziJHekNU
2004-10-15 hodina OPS: https://www.youtube.com/watch?v=kS51uk4SzEY
2004-10-26 ve vlaku: https://www.youtube.com/watch?v=vJULaCwvAZA
2004-10-26 Praha: https://www.youtube.com/watch?v=SquGLYsiT90
2004-10-26 Péťa historik: https://www.youtube.com/watch?v=YIsEnpp47eo
2004-10-26 cesta z Phy: https://www.youtube.com/watch?v=AklvLj6nT9Q
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2003 až únor 2006
  • 915 zobrazení
  • 1
veru99
13. 1. Narození Karolínky
16. 1. Kája (návštěva v porodnici)
30. 1. Zase Kája
6. 2. Kája a večer na Kladně
13. 3. Sobota třináctého v Auto Da Fé
20. 3. Zábava v Žilině
3. 4. Narozeninová party na Velké Dobré
10. 4. Orientální večírek Bellydancers v Selátku
16. 4. Jarní sraz základky
17. 4. Taneční seminář s Katkou Krejčovou
24. 4. Kája
1. 5. První máj
17. 5. Květnový festival orientálního tance
23. 5. Na kole
30. 5. Setkání v Praze
9. 6. Orientální večírek v kladenském kulturáku
24. 6. - 3. 7. Chorvatsko - Drače
4. 7. Večer v hospodě
5. 7. S Kájou u babiček
10. 7. V hospodě
11. 7. Kájík
6.-7. 8. Mácháč
14. 8. Retrooslava u Veru
4. 9. Kája
5. 9. Dny města Kladna
10. 9. Zábava Lhota
11. 9. Návštěva u Léni
18. 9. Mariánská pouť v Žehrovicích
24. 9. Kájík
25. 9. Karlštejnské vinobraní
3. 10. Hlídači
11. 10. V Praze
17. 10. Oslava v Krušovicích
28.-31.10. Taneční víkend na Troskách
31.10. Labyrintárium a zámek Loučeň
19. 11. Orient Connection
20. 11. Zábava v Tuchlovicích
3. 12. Karolínka
11. 12. Disco Relax
13. 12. Hezké pondělí
15. 12. Taneční večírek v divadle Lampion
21.12. Svátky vánoční
24. 12. Štědrý večer
25. 12. Zábava Bratronice
31. 12. Silvestr
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až leden 2013
  • 975 zobrazení
  • 0
petrriha
Super Cup v plážovém volejbalu na kurtech Beachklubu Ládví v Praze-Kobylisích v sobotu 16. 6. 2018 od 13:09 do 16:52 h.
1) kurt č. 1, utkání č. 19: 12:40 (cca ? – 13:16) Martina Maixnerová, Marie Sára Štochlová - Natalie Kolderová, Anna Šotkovská 0:2 (-21, -10); foto: 13:09:12 – 13:16:42 (62 fotek)
2) kurt č. 4, utkání č. 20: 12:40 (cca 13:23 – 13:55) Iva Hauptová, Ivana Cebáková - Anna Dostálová, Silvia Poszmiková 2:1 (17, -17, 13); foto: 13:23:08 - 13:55:06 (211 fotek)
3) kurt č. 1, utkání č. 21: 13:30 (cca ? - 14:09) Anna Komárková, Nicole Dostálová - Michaela Knoblochová, Michaela Bláhová 2:1 (-16, 18, 14); foto: 13:57:20 – 14:09:06 (56 fotek)
4) kurt č. 4, utkání č. 22: 13:30 (cca 14:00 – 14:49) Tereza Vaňková, Hana Klimešová - Diana Žolnerčíková, Eva Klimešová 1:2 (-17, 19, -5); foto: 14:10:34 – 14:49:08 (196 fotek)
5) kurt č. 1, utkání č. 14: 14:20 (cca ? – 15:17) Stanislav Vachoušek, Petr Beneš - Ondřej Kolder, Martin David 2:1 (11, -14, 10); foto: 15:09:26 – 15:17:30 (17 fotek (vč. rozcvičky Kolocové))
6) kurt č. 1, utkání č. 17: 15:10 (cca 15:27 – 16:01) Michala Kvapilová, Kristýna Kolocová - Tereza Kotlasová, Daniela Resová 2:0 (14, 16); foto: 15:18:10 - 16:01:58 (265 fotek)
7) kurt č. 4, utkání č. 18: 15:10 (cca ? – 16:52) Eliška Davidová, Tereza Pluhařová - Šárka Nakládalová, Martina Bonnerová 1:2 (20, -18, -13); foto: 16:03:00 – 16:52:30 (192 fotky)
Kategorie: lidésport
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2018
  • 890 zobrazení
  • 3
veru99
15. 1. Káji první narozeniny
25. 2. Ples fotbalistů ve Lhotě
5. 3. Vítání občánků
12. 3. Na procházce
13. 3. Beník
2. 4. Hromadná oslava na Velké Dobré
22. 4. Sraz se střední
24. 4. Velikonoční neděle
30. 4. Pivní slavnosti na Velké Dobré a pálení čarodějnic v Žehrovicích
15. 5. Květnový festival orientálního tance - soutěž
24. 5. Drahňák - prodloužený víkend se sestřenkou, babi a kocourem
28. 5. Májová zábava ve Lhotě
4. 6. Křivoklát - malý studijní výlet
8. 6. Taneční večírek v Lampionu
17. 6. Párty v Loretě - na počest Verči a jejího úspěšně ukončeného studia
18. 6. S Kájou u babiček
19. 6. Lavantí narozeniny
24. 7. Český ráj
30. 7. Markétka se vdává
8.-10. 7. Drahňák - práce na diplomce
15. 18. 7. Drahňák - u babi a na fesťáku
26. 8. - 4. 9. Chorvatsko - jachta
10. 9. Zábava Lhota
17. 9. Soutěž v Mladé Boleslavi
24. 9. Mariánská pouť a taneční
16. 10. Barvy podzimu - Drahňák
27.-30. 10. Taneční víkend na Troskách
10.12. Disco Relax
25. 12. Kája a zábava v Bratronicích
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2011 až listopad 2012
  • 945 zobrazení
  • 0
bimbunka
Foto: Michal Oliva, Brigita Olivová
více  Zavřít popis alba 
  • 10.12.2011
  • 842 zobrazení
  • 0
coloraaa
Tak jako má USA svoje ''Area 51'' a Česko svůj ''Javor 51'' tak má i Ukrajina svoje velké tajemství. Základna strategických jaderných sil u Pervomajsku je asi jediné muzeum tohoto druhu na světě.
Průvodce zde dělají bývalí zde sloužící důstojníci a jejich výklad skutečně stojí za to.
Na Ukrajině poblíž Pervomajsku můžete navštívit unikátní muzeum raketových vojsk strategického určení. Je to bývalá pravá, nefalšovaná vojenská základna, kde čekaly na svou chvíli rakety, které by během pár minut donesly nad USA jaderné nálože. Odpalovací tlačítko není červené ani není kulaté! Vlastně to ani není tlačítko. Je to klíček, jímž se musí otočit a současně druhou rukou zmáčknout Enter na dnes primitivní, tehdy supermoderní klávesnici. Ale pozor, musí to najednou udělat dva důstojníci v kontejneru, odpalovací počítače jsou tady dvojmo. Takže čtyři ruce dvou lidí.
Jednou z nejzrůdnějších věcí, kterou se tady dozvíte, je, že jaderná apokalypsa by se neodehrála najednou, ale na pokračování. K tomu byly vybudovány takzvané velitelské kontejnery. Každá raketa, uložená nastojato v podzemním odpalovacím zařízení, měla k sobě jeden. Kontejner byl dlouhý 33 metrů, o průměru 3,3 metru, vážil 125 tun a poslední dvě z jeho 12 pater byla uzpůsobena pro "život", v ostatních pak bylo ukryto technické zařízení. Protože kontejner byl zapuštěný do země, bylo jeho poslední patro v hloubce 45 metrů. V 11. patře drželi dva důstojníci šestihodinové služby, o patro níž sloužila v dobách pohotovosti tříčlenná záloha. Pohotovost přitom mohla být jakákoli situace ve světě, kdy se sovětskému velení zdálo, že může přijít náhlá krize a útok. Kdyby dostali rozkaz k odpálení, na cíl by vystartovala jen půlka raket. Počítalo se totiž s tím, že ani tak masivní útok by nepřítele nezničil nadobro. Samozřejmě by provedl odvetný úder, ale právě proto byly kontejnery hluboko pod zemí, vybavené filtračním vzduchovým zařízením, odpruženým obrovskými tlumiči (kvůli tomu jadernému zemětřesení kolem) a zásobou jídla na 45 dnů. Po této době totiž zbytky přeživších rakeťáků vypálí zbylé nálože na zbytky přeživších na druhé straně. Výsledek? Nezbude ani živáčka. Co by se stalo s těmi chudáky, jež by nahoře po vyjetí z kontejneru čekala jen jaderná Sahara, tak to je záhada. Ale plány stratégů jistě řešily i tohle.
Mimo jiné zde uvidíte asi nejstrašnější mezikontinentální balistickou raketu RS-20V Vojvoda (v kódu NATO SS-18 Satan). Do výzbroje SSSR byla zavedena v roce 1988. Maximální dostřel 15 000 km, max. startovací váha 211,4 tuny, délka rakety 34,3 metru, max. průměr 3 metry. Nesla 10 jaderných hlavic (mnohonásobně silnějšími než atomové bomby svržené v roce 1945 na Japonsko), přesnost zásahu plus minus 0,5 km.
Základna byla výjimečná tím, že se rozkládala uprostřed obydlené oblasti, což bylo proti všem vojenským zásadám. V jejím areálu bylo umístěno 10 samostatných odpalovacích zařízení (říkalo se jim sila) ve vzdálenosti 10 - 15 km od sebe. U každého bylo jeho podzemní velitelské stanoviště. Základna patřila pod 43. leteckou armádu s velitelstvím ve Vinnici, která během studené války disponovala 176 raketami. Základnu chránilo několik bariér, např. otřesové senzory, mikrovlnný radar nebo ploty pod napětím 3 000 voltů. Všichni vojáci, kteří měli co dělat s raketami, byli bez výjimky důstojníky z povolání, "záklaďáci" byli jen ve strážní službě. Oficíři i s rodinami bydleli ve 22 km vzdáleném Pervomajsku.
Tím, že se Ukrajina po vyhlášení samostatnosti zavázala „nepřijímat, nevyrábět a nehromadit“ jaderné zbraně, bylo rozhodnuto i o osudu 43. raketové armády, která byla de facto jaderným štítem celého bývalého SSSR. 30. října 2001 bylo zničeno poslední podzemní odpalovací zařízení balistické rakety PC-22 a centrální bojová základna řídícího střediska 309. raketového pluku 46. raketové divize 43. raketové armády byla zachována ve funkčním stavu a změněna v muzeum.
Druhé podobné muzeum najdete až na druhé straně světa, v Sahuaritě v Arizoně nedaleko Tucsonu. V tamním Titan Missile Museu uvidíte v podstatě totéž, jen ty rakety mířily přesně na druhou stranu.
Zdroj: cestovani.idnes.cz, foto: net. Jako dopňkové album k Javoru 51.
Chcete-li mít opravdovou představu jaké to tam je tak si pusťte toto video:
http://www.motorkari.cz/video/fora/oblibena-mista/v-doupeti-atomoveho-boha-46429.html
http://www.youtube.com/watch?v=YmuyxY5Ev54
http://www.youtube.com/watch?v=t9_-rneUjmQ
http://www.youtube.com/watch?v=eUGxlQo8g8Y
http://www.youtube.com/watch?v=wi_SLgjoxFY
http://www.youtube.com/watch?v=VRfsgTkJncc
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 22.8.2013
  • 793 zobrazení
  • 2
cistkasatniku
1) USB Klávesnice standard – 50,-
2) Antikoncepce dienille na 2 měsíce – za kilo zelených jablek
3) Šedý plastový košík – 20,-
4) Obal na čtečku Kindl (nové) - 80,- 1x
5) PC myš - 30,-
6) Mini USB kabel - 30,-
7) Propojovací USB - 30,-
8) Anténí kabel (nový) 10 m - 60,-
9) Obal na telefon za odnos
10) Cyklo rukavice, vel S, v dobrém stavu, cena - 50,-
11) IDEAL Podložka pod svíčky, 15x15 cm, cena - 30,-
12) Bílý běhoun pod stůl 65x125cm - 50,-
13) Nafukovací matrace růžová, NOVÁ, 178x70cm, cena – 50,-
14) Obal na 96 CD – za zelené jablko
OBLEČENÍ + BOTY
1) Šedé sako, materiál denim, mírně rozšířené rukávy, vel M, (poloviční obvod hrudníku 43cm / šířka spodní délky 41cm / délka zadního dílu 55cm / délka rukávu 64cm) cena - 80,-
6) Dámské kožené podzimní/zimní boty na vyšším podpatku (7cm), obuté cca 3x, vel 38, cena - 100,-
7) Lodičky na vysokém klínku (7cm), NOVÉ, vel 38, cena - 80,-
8) Lodičky na nízkém podpatku (bačkůrky), vel 37, obuté 1x, cena - 60,-
9) Tenisky Baťa, vel 38, cena 60,-
10) Baleriny North Star Baťa, vel 37, v dobrém stavu, cena - 60,-
11) Kabelka do ruky Dakine Maria, TOP stav, téměř nenošená, spousta kapes, 24 x 24 x 9 cm, cena - 150,-
12) Tmavě modré ? kalhoty Cheroke, rychleschnoucí materiál, vel 36, (poloviční obvod pasu 35cm / šířka nohavic 24cm / délka nohavice od sedu 46cm) párkrát na sobě – 60,-
13) Černé H&M triko s lodičkovým výstřihem, velikost M, (poloviční obvod hrudníku 42cm / šířka spodní délky 40cm / délka zadního dílu 52cm) NOVÉ pouze ozkoušené – 60,-
14) Fialové triko s Batmanem Cheroke, vel 36, (poloviční obvod hrudníku 38cm / šířka spodní délky 38cm / délka zadního dílu 60cm) v dobrém stavu – 50,-
15) Batoh Dakine obsah 15l, v dobrém stavu, cena 120,-
16) Šaty Nikita, vel M v dobrém stavu, cena – 90,-
17) Tmavě fialové triko Delict design /bílý panák, super stav, 1x nošené, silnější gramáž, vel S, (poloviční obvod hrudníku 40cm / šířka spodní délky 37cm / délka zadního dílu 51cm)
18) Olivové triko Delict design /plynová maska, super stav, NOVÉ, silnější gramáž, vel S, (poloviční obvod hrudníku 42cm / šířka spodní délky 38cm / délka zadního dílu 54cm)

KOSMETIKA
1) Krém Verona – SPA, NOVÝ – 25,-
2) Clearskin pleťová emulze proti akné, NOVÉ – 40,-
3) Clearskin hydratační péče proti akné 2v1, NOVÉ – 40,-
4) Dermacol makeup cover – extrémní krytí, pouze odzkoušen – 60,-
5) Yves-rocher lesk na rty s vysokým leskem, NOVÝ – 60,-
6) Dermacol wet&dry pudr, odstín 04, 2x použit – 20,-
8) Balea pěna na popraskané nohy, NOVÁ – 30,-
9) Nivea kuličkový antiperspirant, NOVÝ – 30,-
10) Dove kuličkový antiperspirant, NOVÝ – 30,-
11) Makeup s pudrovým efekterm, Avon, odstín medium beige, pouze odzkoušený – 50,-
12) Dermacol tělové mléko s beta-karotenem, 1x použito – 40,-
13) Vějíř – 20,-
14) Garnier korektor očního okolí, normální pleť, NOVÝ, pouze odzkoušený – 60,-
15) Oční stíny – Astor, Maybeline, Miss sporty, ozkoušené max 1-2x použité – 20,-
16) Oční stíny – s-he šedé, pouze ozkoušené – 10,-
17) Jelení lůj obyčejný 15,-
18) Oční krém hydratační, 1x použitý – 40,-
19) Lak na nehty – 15,-
20) Aviril dětský krém – za zelené jablko
21) OFF proti hmyzu, NOVÝ – 30,-
22) Pleťová maska Avon s minerály z mrtvého moře, NOVÁ – 40,-
23) Suchý šampon Balea, NOVÝ – 40,-
24) Panthenol – za zelené jablko
25) Clearskin lokální péče proti akné, NOVÉ – 40,-
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2015 až únor 2016
  • 770 zobrazení
  • 1
miras789
Prvni den klettersteig Kaiser Franz-Josef obtiznost D(těžká) na Seemauer(1649).Prevyseni 860m-velmi dlouha .Sel jsem ji 2:30.Je to velmi zabavna ferrata.Kor na konci je pekny lanovy mostik.
Druhý den klettersteig Kaiserchild obtiznost D/E(velmi tezka) na horu Kaiserchild(2084).Prevyseni 300m,trvala mi asi 1:40.Je opravdu vyzivna.Po tom co jsem byl asi v jedne tretine zaclo prset.
Kdyz mi dvakrat ujely boty,nebylo to zrovna prijemne viset jen za ruce:)Ke konci je 35m lanovy most.Po ferrate jsem si zasel jeste na vedlejsi horu Hochkogel(2105).Taky mi asi po 5 minutach co jsem ji mel na hlave uletela ksitovka:(( Pech...
Prvni noc jsem spal v aute(cca 1010m vysoko),druhou v lese pod Priel Shutzhaus(cca 1150m vysoko) pod sirakem.
Treti den Klettersteig Bert-Rinesch obtiznost D(tezka) na Gr.Priel(2515).Prevyseni 660m-velmi dlouha. Sel jsem ji 3:10.Nahore akorat rezebirali
a odvazeli vrtulnikem stary kriz,ktery pred par roky spadnul.Bylo paradni pocasi.Celkem za tri dny 4000m prevyseni:)
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 769 zobrazení
  • 0
meyhams
Šumava 2011
(14.5.-21.5.)

Den první - 14.5. Horní Planá
Ve 12:55 jíž sedíme ve vlaku a netrpělivě čekáme zda náš vlak, v kterém sedíme, opravdu míří směr České Budějovice nebo Děčín. Naštěstí jedeme správně.
Do Budějovic jsme dorazily dřív než jsme čekali (ve stavu spánku) a před námi byla 2 hodinová vyhlídková jízda až do Horní Plané.
Kemp jsme našli snadno. Postavily si stan blízko vody a šli na pivečko. Mia si našla opět kamaráda, který jí konečně unavil. Je nádherné počasí, prostředí kolem Lipna je velice pěkné avšak máme obavy z počasí, které nás zastihne večer. Blíží se bouřka.
Uléháme po deváté hodině s přáním, ať se vzbudíme do suchého slunného dne.

Den druhý – 15.5. Horní Planá – nocoviště Pod Plešným jezerem
Je 6 hodin ráno a akční Olda zavelí vstávat. Venku prší od půlnoci a déšť neustává. Stan noc přečkal pouze s malými problémy (stan je z Tesca za 990,-).
V 7:30 se plavíme přes Lipno přívozem, který stojí 20 Kč za dvě osoby. Poté jsme se vydali po zelené kolem Lhotského Vrchu na Huťský Dvůr. Dále podél Schwanzerberského Kanálu a Medvědího Potoka až na Tokaniště 1040 m.n.m. Dále po červené na vrchol Smrčina 1338 m.n.m. a na Hraničník 1283 m.n.m. a ostře dolů na Studničkou 1160 m.n.m. až na Hraniční přechod. Poté dolů po modré k sezónnímu kiosku (který je samozřejmě zavřený) a dále po zelené na nouzové nocoviště, které je u rozcestníku Jezerní stezka, kam dorazíme zhruba ve 14:30. Vše rychle sušíme a vydatně večeříme kuře na paprice od Maggi (vaří se 5 minut a zasytí dva lidi).

Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
Vybavení: 2 x toi toi, 2 x krytý stůl, 2 x venkovní stůl s lavičkami. Místo zhruba pro 10 malých stanů. Terén se skládá z jehličí a pilin. Je sice fajn, že nezadržuje vodu, ale špatně se vpichují kolíky.
Krajina kolem nocoviště je pokácený les.

Nachozeno: 20,3 km, převýšení 478 m.n.m., průměrná rychlost 2,9 km, celkový čas výletu 7h a počasí ranní déšť, který kolem desáté hodiny ustává avšak sluníčko nevychází, teplota kolem 8 stupňů (Olda slyší hromy, ale jsou to letadla ?

Den třetí – 16.5. Nocoviště Pod Plešným jezerem – nocoviště U Strážného
V 5 hodin ráno zvoní budík a my již probuzení od psa vstáváme do chladného dne. O to větší je naše překvapení když vylezeme ze stanu a před námi vychází sluníčko na čistě modrou oblohu. Když se podíváme směrem k nížinám vidíme, že tam je oblačno a zataženo zatím co nad Plechým se rozevírá čistě modrá obloha. Snídáme horkou kávu se sušenkami, balíme a po půl sedmé vyrážíme k Plešnému jezeru cca 2,5 km. Hned od začátku jdeme do kopce…
Po kratším stoupání přicházíme k Plešnému jezeru a zde zjišťujeme, že cesta na Plechý je na vlastní nebezpečí. Není turisticky značená zato cestu provází Datel, který informuje o pralese, kterým jdeme nahoru směr Plechý, kdo v něm žije a kdo mu škodí. Cesta je co do výhledů moc pěkná, ale náročnost značná. Stoupání je po kamenech lesem, později mezi mrtvými stromy, které se vyskytují po celé Šumavě díky kůrovci. Docházíme k Stifflerovu pomníku s krásným výhledem na Lipno a Plešné jezero. Po jednom kilometru rovinky docházíme na vrchol Plechý. Výhled není dobrý, protože Rakousko je zahaleno pod přikrývkou mraků. Po nepříliš dobře značené cestě mírně klesáme a nečekaně hned potom stoupáme k Trojmezí, kde se schází hranice tří států (Rakousko, Německo a Čechy). Dál pokračujeme přes Třístolečník, kde potkáváme naše první 3 turisty (jsou to Němci, kteří nás tak dokonale zmatou až začneme klesat po špatné cestě). Po záchraně GPS navigací, se vracíme a klesáme po červené dolů až k Rosenauerově nádržce, kde doplňujeme zásoby vody. Cestou se kazí počasí a mírně mokneme. Před Novým Údolím pršet přestává a my jemně znechuceni tímto místem pokračujeme po červené. Cestou nás už přepadne velký hlad a proto vybalíme karimatku a uprostřed cesty obědváme na karimatce (vyruší nás samozřejmě auto lesní stráže ). Po jídle pokračujeme po červené loukami a pastvinami přičemž nám na cestu svítí sluníčko až docházíme na rozcestí Mlaka, kde se napojujeme na asfaltovou cestu po které docházíme až k mezistátní silnici u hraničního přechodu Strážný, kterou podcházíme podchodem.
Potkáváme jednu zmatenou a jednoho opilého německého turistu a naše snaha poradit jim jak se dostat na autobus je zbytečná a proto pokračujeme dále na nouzové nocoviště Strážný. Docházíme na něj kolem 17:30 po lesní cestě. Stavíme stan, večeříme a usínáme posilněni čajíkem s rumem.

Nouzové nocoviště Strážný
Vybavení: 2 x toi toi, 1 x nekrytý stůl s lavičkami
Místo zhruba pro 8 stanů. Kolem nocoviště je les a výhled na kopce. Terén se skládá z hlíny pod kterou je vrstva štěrku. Kolíky nejdou vůbec zapíchnout. Navíc při bezvětří je silně slyšet hluk ze silnice a jako poslední mínus je třeba uvést, že půl kilometru od nocoviště je benzinová pumpa.

Nachozeno: 30,2 km, převýšení 809 m.n.m., průměrná rychlost 2,8 km, celkový čas 10:40 a počasí bylo slunečné s jednou přeháňkou s kroupy a postupně přibývali na modrém nebi mráčky

Den čtvrtý – 17.5. Nocoviště U Strážného - Modrava
Automaticky se již oba budíme v 5 hodin ráno. Sbalíme stan, rychle slupneme musli tyčinku a v 6:15 vyrážíme směr Bučina. Svaly již o sobě dávají vědět a proto zmírňujeme tempo na 4 km/h ?. Cesta vede místy lesem a místy loukami. Nebe je od rána zatažené. Cesta vede přes Točnou a Žďárek, kde jemně stoupá cesta. Stejným terénem postupujeme až na Knížecí Pláně odkud mezi pastvinami plnými pasoucích se krav stoupáme až na rozcestí Bučina. Vzpomínáme na loňské nocování a pokrčujeme vzhůru až do sedla pod vrcholem Stráž. Dále pokračujeme k rozcestí Pod černou horou kde bohužel zjišťujeme, že Černá hora je zavřená z důvodu kácení stromů. S mírně zhoršenou náladou usedáme na odpočinek u Pramene Vltavy. Zde si vaříme oběd a doplňujeme vodu. Volíme novou trasu, která se prodlužuje o sedm kilometrů přes Kvildu. Po modré a bohužel po asfaltové cestě jdeme podle
Teplé Vltavy až do Kvildy, kde navštěvujeme jediné potraviny a nakupujeme jen to nejdůležitější: chleba, piškoty pro pejska a rum. V infocentru kupujeme pohled a poté stoupáme po žluté až na Březovou horu, kde poprvé potkáváme sluníčko a přes Filipovu Huť, s bolestmi nohou dorážíme na vytouženou Modravu do hostince Zlatá Stezka (nedávat si už nikdy hermelín s brusinkami), který si pamatujeme z loňska. Po 3 pivech se setkáváme s přáteli Luďkem a Líbou. Kolem šesté večer vyrážíme směr nouzové nocoviště. V této době již na nás opět svítí sluníčko a my stavíme stan a večeříme. Poté si koupeme
nohy v Roklanském potoku, hrajeme karty a pijeme rum při západu slunce. Jaká romantika ?

Nouzové nocoviště Modrava
Vybavení: 2 x toi toi , 1 x nekrytý stůl s lavičkami.
Místo u Roklanského potoka je velmi pěkné, ale pro stavění stanu je nevhodné díky nerovnostem terénu. Pohodlně si dovedu představit max.3 stany, nepohodlně 8. Kolíky na rozdíl od předchozích nocovišť jdou dobře zapíchnout.
Cedule upozorňující na nouzové nocoviště je včas a viditelně umístěna na rozcestníku bohužel však nocoviště tak jasně vidět není. Je vzdáleno od toi toi přibližně 100 metrů za stromy.

Nachozeno: 34,1 km, převýšení 565 m.n.m., průměrná rychlost 3,3 km, celkový čas 10:15
Od rána zamračené nebe, sluníčko vychází kolem druhé hodiny a svítí tak do tří a znovu se objeví až kolem šesté hodiny.

Den pátý 18.5. Modrava – Vojetice (Petrovice)
Vstáváme jako obvykle v 5 hodin ráno. Poměrně bolaví vylézáme ze stanu a jako překvapení je pro nás modrá obloha, ale bohužel i zima od Roklanského potoka. V 6:30 vyrážíme podél Roklanského potoka po červené, na rozdíl od loňského roku jdeme po této trase sami. Na rozcestníku Javoří pila se napojujeme na modrou a stoupáme pod vrchol Oblíku. Po hřebeni dále mírně klesáme a odpočíváme na slunném plácku, kde zjišťujeme, že sluníčko již má sílu. Dále klesáme stále po asfaltové cestě na Novou Studnici, Velký bor až k řece Křemelné. Přecházíme most a s vyděšením koukáme na kopec před námi, Křemelná nad stejnojmennou řekou, což je zároveň dopadová plocha střel z bývalé střelnice a proto se nemůžeme hnout z cesty ani na metr kvůli nevybuchlým střelám.
Po silnici pokračujeme až k rozcestí u Malého Babylonu. Odtud po modré kolem vrcholu Jakubice a Hamižná. Po cestě lesem docházíme do Hartmanic, kde dokupujeme vodu a přes město míříme směr Petrovice. Asfaltová cesta končí u rozcestí Krušec a začíná polní cesta, kde dáváme přestávku po které zjišťujeme, že jsme již velice vyčerpaní. Na konci pole si nejsme jisti jak dál. Žlutá vede přes soukromý pozemek, který je uzavřen závorami. Jsme moc unavení na vymýšlení jiné trasy a proto zvedáme závory a jdeme dále po žluté (kolem vyházeného hnoje). Za vesnicí, ale žlutou ztrácíme díky nepřesnému značení. Jdeme proto směr Petrovice neznačenou lesní cestou. Na žlutou opět narážíme před obcí Jiřičná. Za vesnicí stoupáme na Hrnčíř a dále po žluté polem až k rozcestí, kde se vydáváme na vlastní pěst jinou lesní cestou, která nás dovádí až do vysněných Vojetic ke Štěpánovi.

Kemp U Štěpána
Kemp na první pohled překvapí hlavně dámy. Vidíme umyvadla, kadibudky, ale nevidíme žádné sprchy. Naštěstí při ukázce kempu od servírky jsme informováni, že sprchy jsou schované vzadu za domem na dvoře. Jsou nově zrekonstruované.
Místo na kempování je rovná travnatá plocha pro cca 40 stanů a je zde ještě jedna plocha také pro cca 20 stanů. Kolíky jsou zapíchnout velmi dobře. Jsou zde 3 stoly s lavičkami.
Okolí kempu je krásné. Nad námi se pasou kravičky s telátky a za nimi je les. Kemp je obehnán křovím.

Restaurace U Štěpána
Hned při příchodu nás zarmoutí zpráva, že zrovna v této době nemají pivo Svijany a tak si dáváme na zahájení chuti Plzeň. Postavíme stan, vykoupeme se a jdeme přibližně 20 m, do restaurace. Sedíme na nově postavené prosklené terase. Postupně přichází 10 hokejistů z Plzně a dalších 10 hostů. Bohužel zjišťujeme, že pozměnili menu a již tam není steak ze svíčkové na který se celý rok Veronika těšila a tak si vybírá Rumpsteak na slanině, cibuli a faz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2011
  • 775 zobrazení
  • 1
boraderam
Fotografie stafordšírských bullteriérů (především fen) - Speciální výstava konaná dne 15.9.2018 v Kolesech u Kladrub (přihlášeno bylo 129 psů a 146 fen).
GALERIE JE KOMPLETNÍ:
- třída štěňat (přihlášeno 14 fen, zúčastnilo se 12)
- dorost (přihlášeno 6 fen, zúčastnily se 4)
- mezitřída (přihlášeno 31 fen, zúčastnilo se 30)
- třída otevřená (přihlášeno 24 fen, zúčastnilo se 20)
- třída pracovní (přihlášeno 10 fen, zúčastnilo se 7)
- třída vítězů (přihlášeno 6 fen, zúčastnilo se 6)
- třída čestná (přihlášeny 4 feny, zúčastnily se 4)
Kategorie: dokumentyzvířata
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.9.2018
  • 777 zobrazení
  • 2
zsprodlouzenapce
2. 9. 2016 - procházka po Pardubicích,
5. 9. 2016 - adaptační program pro žáky 6. ročníku,
6. 9. 2016 - spolupráce s dětmi ze ŠD
20. 10. 2016 - VKZ (skupinová práce vajíčko)
24. 11. 2016 - zelený den:-)
1. 12. 2016 - modrý den...
8. 12. 2016 - růžový den:-)
15. 12. 2016 - Východočeské muzeum (Slunovrat - Vánoce - Hromnice), Krajská knihovna
22. 12. 2016 - Vánoční červený den:))
26. 1. 2017 - Korunovační klenoty
2. 2. 2017 - černý čtvrtek...
30. 3. 2017 - opět černý čtvrtek...
12. 4. 2017 - Archeopark pravěku ve Všestarech
21. 4. 2017 - DDM Delta - preventivní program "Nech mě bejt"
25. 4. 2017 - Celoškolní projektový den ? zdravá výživa, zdravý životný styl
4. 5. 2017 - Slavnostní předání voucheru na 3denní výlet na Konopiště
15. - 19. 5. 2017 - Mladočov u Litomyšle (škola v přírodě)
29. 5. 2017 - Třídní fotografie
8. 6. 2017 - Aktivita na dobré vlastnosti...
9. 6. 2017 - Návštěva Krajského úřadu v Pardubicích, Tyršovy sady
23. 6. 2017 - Sportovní den na 2. stupni
26. 6. 2017 - Potůčkův park
27. 6. 2017 - Park Na Špici
28. 6. 2017 - Dům techniky (přednášky: Závislost na soc. sítích a První pomoc), Tyršovy sady
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016 až červen 2017
  • 760 zobrazení
  • 1
1wotan
25.6.2011 1.ročník fanouškovského turnaje VIKTORIA CUP 2011

Turnaj se odehrál v tréninkovym areálu Viktorky na Xaverově na umělé trávě. Kvůli neúčasti Plzně se změnili propozice a místo dvou skupin se hrálo, systémem každý s každým 2x 10 minut na zmenšenou půlku velkého hřiště, v počtu 6 + 1. Turnaj proběhl v duchu fair play.Na prvním místě skončil bezkonkurenční MFK Ružomberok, na druhém místě hráči Sparty a na třetím místě domácí A tým Viktorky Žižkov.

Výsledky zápasů:
FK Viktoria Žižkov „A"- MFK Ružomberok 0:6 , FC Vysočina Jihlava - FK Fotbal Třinec 6:0 , FC Slovan Liberec - FK Viktoria Žižkov „B“ 5:0 , AC Sparta Praha - FK Viktoria Žižkov „A" 2:0 , MFK Ružomberok - FC Vysočina Jihlava 3:1 , FK Fotbal Třinec - FK Viktoria Žižkov „B“ 1:2 , FC Slovan Liberec - AC Sparta Praha 0:3 , FK Viktoria Žižkov „A“ - FC Vysočina Jihlava 2:1 , MFK Ružomberok - FK Viktoria Žižkov „B“ 6:0 , FK Fotbal Třinec - AC Sparta Praha 0:9 , FC Slovan Liberec - FC Vysočina Jihlava 0:4 , FK Viktoria Žižkov „A“ - FK Viktoria Žižkov „B“ 7:0 , MFK Ružomberok - FK Fotbal Třinec 6:1 , FC Slovan Liberec - FK Viktoria Žižkov „A “ 0:4 , AC Sparta Praha - FK Viktoria Žižkov „B“ 2:0 , FC Vysočina Jihlava - AC Sparta Praha 1:2 , FK Fotbal Třinec - FC Slovan Liberec 6:3 , MFK Ružomberok - AC Sparta Praha 6:0 , FK Viktoria Žižkov „A“ - FK Fotbal Třinec 2:0 , FC Vysočina Jihlava - FK Viktoria Žižkov „B“ 9:0 , FC Slovan Liberec - MFK Ružomberok 2:3

Tabulka:
1. MFK Ružomberok 30:4 18 bodů
2. AC Sparta Praha 24:7 15 bodů
3. FK Viktoria Žižkov „A“ 15:9 12 bodů
4. FC Vysočina Jihlava 22:7 9 bodů
5. FC Slovan Liberec 10:20 3 body
6. FK Fotbal Třinec 8:28 3 body
7. FK Viktoria Žižkov „B“ 2:30 3 body

Nejlepší brankář: Petr Blecha (FC Vysočina Jihlava)
Nejlepší střelec: Majo Almanský (MFK Ružomberok) - 11 gólů
více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2011
  • 711 zobrazení
  • 0
kubrtsamorost
23.6.
– Ač je to neuvěřitelné, sedím v autobuse, který míří do Chorvatska do Stari Gradu. Tedy do Dalmácie. Tam budu odpočívat po celoročním zápřahu. Za to mohu poděkovat Hraběnce, která mě přesvědčila, že mám jet, když jsem zaváhal. Bez ní bych hnil někde na stavbě. To je pořád jen práce a to taky není dobře. Jeden musí umět vysadit tempo.
A tak jedu a podřimuji, začíná se šeřit. Ráno se již začínají z mlhy nořit vrcholky Velebitu. Do Zadaru je to 80 km a tedy do cíle nějakých 60.
24.8.
– Po příjezdu jsem přebral stan, který bude po osm dní mým zázemím. Odtud budu podnikat výpravy po okolí. Po mém milém Velebitu. Vše taky závisí na počasí. Vše potřebné jsem si přivezl s sebou. Místo 20 kg jsem zabalil hodně přes 3O a to jsem musel nechat doma dalekohled. A tak sedím před stanem, piju kafe a jsem v očekávání. Sebral jsem se a jdu do Velké Paklenice pro vodu. Sice v kempu teče voda, ale paklenické prameny jsou vyhlášené svou kvalitou široko-daleko. V dosahu je jich několik a je to otázka asi hodiny. Nabral jsem vodu a vyrazil po stezce do Seline, abych se rozchodil. K večeru jsem se vydal ke staré obranné věži pozorovat západ slunce, ale nebylo to ono a to znamená jediné – asi bude pršet.
25.8.
– K ránu začalo pršet. Říkal jsem si, že desátá rozhodne. Z deště se stala silná bouře. Ještě, že jsem prozíravě napnul stan. Ležím ve stanu, mám roupy a poslouchám písně starýho Hobouse. Prej, že nějaká holka mává a on si zapomněl již dávno boty zout a je mu zatracený vedro.
Dnes jsem měl jít na staré pohřebiště v horách a do jeskyně ještě vejš. Jeskyni už nestihnu tak uvidím. Půjdu se vykoupat. Voda v moři, voda venku, to už je jedno. Koupel je parádní a plavu sám mezi vlnami. Přestalo pršet a já mám z teho brňavku. Musím vyrazit. Místo v 7 vyrážím ve 12. Plním plán a jdu na pohřebiště duchů v horách. Říká se jim Mirilo. Už léta se tu pasou divocí koně. Mám dojem, že tu zůstali po indiánech kmene Apačů. Chvilku jsem je pozoroval. V klidu ožírají bodláky a suchou trávu. Pijí vodu, co naprší a válejí se v bahně a prachu, podle počasí. Jdu dál a procházím městem duchů. Tak se dá nazvat opuštěná vesnice – Tomiči, která se pomalu stává rozvalinami. Ještě loni zde někdo žil, asi zemřel. Možná by se něco dalo ještě zachránit. V troskách žijí ti koně, co se pasou kolem. Našli si útočiště. Našel jsem několik nádrží na dešťovou vodu. Tyto nádrže jsou typické pro Velebit, protože nahoře je málo vody. Toto pohoří vytváří krasové útvary a voda rychle mizí ve spodních vrstvách a dutinách. Proto je potřeba při toulání touto nádherou pamatovat na dostatečnou zásobu vody, 3-5 litrů na den. Jsou místa, kde voda je a ty jsou v mapě zakresleny. Nelze se však na ně spoléhat. Je to tak 50 na 50. Do června je vody dost. Pak postupně ubývá. Nejmíň je v srpnu a září. Někde jsou již zmíněné nádrže na dešťovku. Tu je však potřeba desinfikovat nebo převařit, stejně jako z některých pramenů, kde není voda po celý rok. Možná jsem trochu odbočil a rozepsal se o vodě, jak by se někomu zdálo, ale nedostatek vody nelze v tomto prostředí podcenit.
Z města duchů pokračuji kamenitou, klikatou a strmou stezkou nahoru na Vidjakov Kuk. Velebit má tu vlastnost, že když už si jeden myslí, že je na hoře, objeví se další prostor s ještě větším vrcholem. A tak to pokračuje až na skutečný vrchol. Stoupám tedy a postupně se mi otvírají další prostory. Je na co se dívat. Divoké skalní útvary, pokroucené stromy, ptáci, brouci, šneci, mravenci, ještěrky a zmije. Na zmiji je těžko narazit. Vnímá otřesy při chůzi a včas zmizí. Ovšem nelze to brát na lehkou váhu a koukat kam šlapu, že?
Jak je člověk výš, začínají se otevírat nádherná panorámata dolů, na moře. Postupně se objevují ostrovy a za nimi další a další a další, ..... Dosáhl jsem Vidjakov Kuk a je 17:00. Odtud je nádherný pohled na ty nejvyšší vrcholy – velikány. Vlastně na jejich paty, neboť vrcholy jsou zahaleny hustými mraky. Doufám, že se mi jich podaří dosáhnout. Že mi to dovolí drsná Příroda, počasí a další faktory s pořádnou dávkou štěstí. Uvidíme v úterý. Jsem tedy na Vidjakov Kuk (836 mnm) a dávám si kafe, svačinku a kochám se těmi nádherami kolem.
Je 17:45 a vyrážím směrem na jeskyni Manita Peč. Tu zavírají ve 13:00, ale musím se k ní dostat za světla. Po chvilce pochodu se pode mnou otvírá nádherné údolí. Jakoby kráter obehnaný skalami široký dva kilometry. Nazývá se Dolac KravoRac. Připadám si jako mravenec v prázdném bazénu. Procházím středem a pak stoupám. Skoro na vrcholu jsou krásná nová lana. To zde loni nebylo. V 19:00 dosahuji vrcholu Zoljin Kuk (843). Odtud je vidět na všechny strany. V dáli je Maslenický most, který byl za nedávné války zničen a znovu Američany postaven, stejně jako postavili novou magistrálu. Je vidět Velebitský kanál a za ním stovky ostrovů. Právě zapadá Slunce a zdá se, že se zlepší počasí. Zase je vidět velikány zahalené v mlze a dole pode mnou se line kaňon Velká Paklenica. Ještě pár záběrů a hurá k jeskyni, dokud je světlo. Stačí jeden chybný krok a hrozí pád z velké výšky do Velké Paklenice. Za tmy se tu jít nedá, ani s baterkou. Podařilo se mi to překonat a již se začíná šeřit. Přede mnou se otvírá monumentální panoráma Velké Paklenice a již jsem u jeskyně Manita Peč. Už jsem v ní byl a stojí opravdu za to tuto jeskyni navštívit. Je to ta jeskyně kde volá Vinnetou Ribanu a ona jeho. Je 20:00 a za chvilku bude tma. Od jeskyně je zbudovaná klikatá stezka, takže při troše opatrnosti nehrozí pád z výšky. V polovině už musím svítit. Dole v kaňonu je naprostá tma. Bez baterky nelze udělat krok. Hrozí pád do koryta řeky. Voda hučí, kolem poletují netopýři a začíná se probouzet noční život Velké Paklenice. V dálce se blýská a nad hlavou mám nebe plné hvězd, jimž vévodí Velký vůz a Kasiopea. V dáli něco štěká a noční ptáci řvou, že si jeden připadá jako někde v džungli. Je to nádherný pocit být sám v noci vysoko ve Velké Paklenici. Je 21:30, stojím v kaňonu a poslouchám a pozoruji tu noční nádheru. Přicházím k prameni, kde teče výborná voda. Nabírám ji do kanistru a ve 22:09 jsem u brány do Velké Paklenice. Před jedenáctou jsem ve stanu. Jdu se osvěžit noční koupelí v moři a usínám spánkem spravedlivých. Jsem naplněn tou nádherou a připraven na další. Dobrou noc.
26.8.
– Dnes jsem chtěl jet do Zadaru, ale jelikož se přihnala bouřka, zůstal jsem v táboře. Budu tedy relaxovat a připravovat se na zítřejší několikadenní pochod k velikánům Velebitu.
27.8.
Cesta začíná.
– Ráno jsem vstal brzo a v 7:00 vyrazil na tři dny do hor. Na zádech mám baťoh vážící hodně přes třicet kilo. Jídlo, vybavení včetně stanu a 15 litrů vody. V 8:30 jsem u brány do Malé Paklenice a za 50 kuna zakupuji lístek do Ráje. Jdu. Za zády Měsíc a do očí mi svítí Slunce. Vzhůru za dobrodružstvím.
Malá Paklenica je divoká a nezkrotná a nepředvídatelná, ale nádherná, lákavá a vyzývavá. Přesně jako žena.
Zpočátku jdu po upravené stezce. Ta se velmi záhy změní v kamenitou pěšinu, až nakonec za splavem jdu vyschlým korytem řeky po kamenech, balvanech a celými kusy skal. Je potřeba si dávat pozor na zmije, jimiž je Malá Paklenica proslulá. Právě jsem došel ke splavu a už jsem vypil litr vody. Doplňuji z kanystru a jde se dál. Jdu mezi obrovskými balvany. Naproti ve strži se uvolnil kámen a s rachotem se valí dolů. Strhává další kameny. Asi tam nahoře šla divoká koza. Stezka je v bezpečné vzdálenosti od té strže. Proto je potřeba jít po stezce a nevydávat se mimo ni. Na levé straně je velká jeskyně. Myslím, že se jmenuje Pazdravica. Překonávám poslední splav. Za ním se nachází, jak já říkám, Velké náměstí. Je to rozšířené místo, kde se asi z jara vytváří při tání jezírko. Náměstí končí zúženým místem, které je zavaleno balvany. Toto místo je potřeba překonat boční cestou po stěně, která je jištěná lanem. Je potřeba být velmi opatrný, aby jednoho nestrhl těžký batoh dolů. Taky je možnost se jistit úvazkem. Po překonání tohoto místa začíná ta pravá divočina. Je 10:18 a právě jsem ho překonal.
Pokračuji soutěskou, která je úzká a 100 až 200 metrů hluboká. Některé stěny mají určitě 300 m. Zatím jsem ve stínu. Nahoře se to změní a bude pražit Slunce jak ďas. Právě zdolávám Velký zával. Před miliony let se tu sesunula celá stěna a vytvořila vlastně horu uvnitř v soutěsce. V jednom místě vytvořily bylvany malý převis a nemohl jsem se přes něj dostat s těžkým báglem. Přeci jen jsem již vetchý stařík, i když Drsnej dědek. A tak jsem vylezl nahoru a bágl jsem vytáhl na laně. Dnes je zde vyjímečně rušno. Už jsem potkal, respektive mě předběhlo, 14 německých turistů. A slyším další. Asi nějakej zájezd a jdou velmi na lehko. Koukám, nemají ani dost vody. Někteří nemají vůbec nic. Postupuji pomalu do příkrého svahu a překonávám překážky. Občas potkám německého turistu, jak si to smaží dolů. Asi mají žízeň. Je 11:30 a dávám si svačinku. Sedím si ve stínu na kameni a nade mnou je obrovská jeskyně – Lucinka. Stěny kolem jsou vysoké snad až do nebe. V poledne jdu dál a míjím moje oblíbené svačinové místo pod jakýmsi mini převisem, ale tam teď praží Slunce. Jdu korytem a některé balvany jsou velké jako malý domek. Vlivem gravitace mě bágl táhne dolů z těch balvanů. Jsou kluzké. Kaňon se zužuje a stěny jsou vysoké do 100 metrů. Balvany přibývají a špatně se po nich leze. Nalehko by to bylo v pohodě. Ve 14:00 dosahuji horního koryta a cesta se zlepšuje. Kamenité koryto a balvany jsou menší. Někdy bych chtěl vidět, jak se zjara korytem valí šílenou rychlostí a silou vody z tajícího sněhu. Možná si toto přání jednou splním.
Už jsem vypil 4 l vody a slunce pálí jak ďas. Po čase opouštím koryto a stezka vede vysoko nad ním bukovým lesem. Asi za dvacet minut se zase do koryta vrací, ale jen na chvilku. Jako by na rozloučenou. Pak už se jde klikatě vzhůru a otvírají se nádherná panorámata nahoru i dolů. Konečně v 16:10 dosahuji mé oblíbené odpočinkové loučky – Njive Lekine. Dávám si pauzu, sváču a kafe. Zvedá se vítr a zatahuje se. Vypadá to na pořádnej déšť, ne-li bouřku. 16:50 vyrážím na Ivine Vodice. Tam je plani
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2013
  • 655 zobrazení
  • 0
trampskalaci
S Prestem, který jsem zavítal z Londýna jsme se společně domluvili na Velkém vandru. Tentokrát se k nám nikdo nepřidal, ale po celých 8 dní jsme vždy měli kamarádskou společnost.
V neděli po šichtě jsem se akorát stihnul převlíknout a sednout na autobus do Dačic, kde jsme měli s Prestem scuka a k tomu tak navštívit Dačického Freďáka. Neviděl jsem ho necelých 5 let. Hezky se to rozjelo před zavíračkou. Presto vytáhnul kytáru a zahrál ty své. U Freda máme dluh za jeho služby za přespání, tak už s Prestem plánujeme, jak splatíme.
2. den V pondělí jsme vstávali po 6 hodině ranní a spěchali na bus do Jindřichova Hradce. Zde jsme dali ranní polívku a pádili na rychlík na Plzeň. V Plzni jsme byli po 12 hodině a rovnou šli do Prazdroje. Kupodivu nás vzali hned na první prohlídku. už jsem se bál, že by mohlo být plno. Prazdroj - hlavně stačírna je velká fabrika. Zbytek byl opravdu zajímavý, ale to povídání bylo furt dokola. Překvapila mě délka sklepů, která dosahuje 9 km. Musím uznat, že nepasterizovaná a nefiltrovaná Pleň má o polovinu víc chuti i hořkosti, než tu co pijeme. Fakt dobré pivo jsem tam ochutnal z dubových sudů. Potom jsme se přemístili k Mansfeldovi. Zde na nás čekala Bára. tak jsme popovídali, dali kance na šípkový. Potom nás Bára doprovodila na vlak a mi se přesunuli k hradu Buben. Z nádraží jsou to asi 3km. Udělali jsme prohlídku a pod hradem si rozdělali oheň a přespali na jedné verandě.
3. den jsme vstávali v 5:30 to byla ještě tma. Museli jsme se rychle sbalit, páč nám po 7 hodině jel vlak do Stříbra. Městská policie byla trochu zaskočena naší přítomností. Nečekali, že trampové vstávaj takhle brzy. Nákoupili zásoby na vandr. Obešli jsme městečko a vlakem popojeli na Svojšín. Ve vlaku nás kontrolovala kamarádka, která jezdí na akce Falešný karty. Mám dojem, že ji říkají Náklaďáček. Takže i 3. den na vandru jsme měli společnost. Koukli jsme na Svojšínský zámek a vyrazili ke Mži. Zanedlouho jsme sešli ze značené cesty a šli cestou svoji po břehu Mže. Zde Presto ukuchtil vajíčka s opravdovou anglickou slaninou z Londýna. Ta vypadá úplně jinak než ta naše. navíc je sirová a je třeba ji opravdu opéct. Dále jsme zjistili, že tu dříve šla značená cesta, ale o kus dál má pozemky zdejší rančer a ten si s tím hlavu nelámal. Rančerovi hafani nás vyhnali do kopce. Potom jsme zvolili cestu cyklostezky, protože bychom museli opět k vodě a pak zase nahoru, takže jsme si vyšlápli pěkný trháček. Udělalo se neskutečné teplo. Takřka na trenýrky. Se soumrakem jsme se dostali na hrad Volfštejn. Měli jsme štěstí, věříme tomu, že v létě, díky listí toho nebude tolik v Volfštejna vidět. Sestoupili jsme do Černošína. Zde jsme v Motorestu strávili večer. Moc fajn lidi. Dali si Plzeňský gulášek a pár pivek. Nabídli nám i ranní snídani. Nakonec jsme usoudili, že stejně se tudy budeme vracet další den, tak toho využijem a ušetříme tak svoje zásoby. Večer jsme přespali na fotbalovém stadionu. Celkem jsme za tento den našlapali 19 km.
4. den jsme vyrazili na Gutštejn, ale moc jsem něvěřil, že to dojdeme. Byla to docela štreka. Zavítali jsme kolem 8:45 do motorestu. Skvělá hospodská nám udělala vajíčka a párky. Dali jsme si čaj a vyrazili. Šli jsme přes Dráhovické lesy. Byl v nich neuvěřitelmý klid a moc pěkně tam bylo. Ono za celý vandr jsme nepotkali na cestách živou duši. Z Vlčkova jsou hezký výhledy na Švamberk. Došli jsme do Lomů. Zde jsme dali přestávku na ořechovku a čaj s rumem.Když jsme viděli, že nám za 15 minut jede autobus do Kokašovic, tak jsme si řekli, že se na kopec vyvezem, než se rvát nahoru. V Kokašovicích byla otevřená hospůdka do 14:30 pak bezostišně zavřeno. Tak bylo 14 hodin, tak jsme sei řekli, že dáme pivko, že to bude naše poslední. Velmi příjemná paní. Pivko 11° za 17 Kč a když jsem viděl polivku a jídlo, tak jsem řekl, že je to takřka za nákupku. Frankfurtská polivka a poctivý šnicl s bramborem za 69 Kč. Takže za 86 Kč. No když jsem odsud odcházel šlo se dost těžko :-) Vyšli jsme na hrad Švamberk. Zde nás uvítal kastelán v podobě mourka. Byl hodně lísavej. Překvapilo nás, jak veliký hrad to byl. Odsud jsme potom scházeli k Hadovce. Zde je studánka Láska. Bylo to moje první ochutnání zdejších pramenů. O kus dál se pak nachází kempík Dobrá pohoda, kde jsme zůstali. Začlo se stmívat. Vyndal jsem sekeru a šlo se připravovat dřevo na večer, příprava ležení a potom jsem chodil k Hadovce pro vodu, kterou jsme přefilrovali na vaření. Dali jsme si kafíčko, polivku, vařil se čaj s rumem a užívali si úplňku.Skončili jsme tak den 4 km před Gutštejnem. Za tento den jsme našlapali 16,8 km.
5. den nám nasněžilo. to nám nasněžilo každé ráno, ale dnes nejvíc. Udělal jsem si ke snídani rizoto a čaj. Vyrazili jsme tak na Gutštejn. na Gutštejně se Presto domlouval s Badem, že přijede do Teplé. Tudíž budeme opět ve třech, ale to až na večer. Prošli jsme si tuto romantickou zříceninu. No v tom mě Presto zaskočil, že půjdeme na Šipín. To mi bylo jasný, že takhle do Teplé nedojdeme, když si to vezmeme touhle zkratkou. Prošli jsme Slovanské hradiště, ale nakonec na Šipín jsme nevyšli a šli pod něj. U Bunkru jsme dali pauzu a přemýšleli, že si to zkrátíme. Takže z Úteráku jsme udělali jen kousek. Ono nám stačil kousek pod Šipínem. Úterák v tomto období je zkrátka voraniště. Po 2km na Úteráku jsme přešli lávku, ale zde jsem udělal chybu. Presto chtěl jít hned nahoru nebo podél tohodle potůčku. mě se to zdálo podle mapy příliš brzy a přesvědčil jsem ho, že musíme ještě jít. Bohužel byla to moje chyba, ale to by nebyl vandr, abychom nebloudili. Zašli jsme si tak 2 km navíc. Dostali jsme se do ohrady s krávama. Byla to úmorná cesta. Hic a špatný terén - děs. Došli jsme do Dlouhého Hradiště a odsud pak vyrazili ke Konstantinkám. Zde jsme dali pivko a gáblík. Už po cestě jsem, když jsem viděl ty Bezdružice, tak jsem Prestovi říkal:"Hele koukej, to je jen samé pole, to nemá smysl jít." Nakonec jsme tak udělali dobře a ty 4km do Bezdružic jsme se svezli. Zde jsme hledali fleka na spaní. Marně. Všude moc daleko. V tom sem Přijel Bad a tak jsme mu řekli oč jde a přesunuli se rovnou do Teplé. Zde bylo i dost sněhu a tak se tu naskytlo pár míst na spaní. Hospůdka fungovala. Čepoval zde pivko asi nějaký mnich. Celkem se to tu rozjelo. Bad s Prestem vytáhli kytary a najednou jeden panák na stole za ním hned další. Byl to parádní večer. Šlo se spát kolem půnoci a naše útočiště byla zahrádka hospody. I tak jsme za ten den ušli 16 km.
6. den Ráno na mě padlo mdlo a neslo se to se mnou až do neděle. Ráno jsme měli naplánovanou prohlídku Kláštera. naším průvodcem byl Ríša Melichar z Roháčů, který dnes hraje i s Kiďákem. Takže jsme s ním popovídali a zároveń nás provázel. Ani jsem nevěděl, že zná Oldu z Modré želvy, kterého navštěvuje. To je od nás z našich Humpoleckých osad. Klášter je to opravdu obrovský a stojí za vidění. Bylo na čase se přemístit na Údolí racků na Rackárnu. Navštívili jsme tak Mariánské Lázně. No otevřu první menu a vidím Gulášovku za 90 Kč, tak jsem si hned vzpomněl na skvělou hospůdku v Kokašovicích za 86 Kč se vším. Pořídil jsem si zde lázeňský cibulák, abych zapadl. Ochutnával jsem tak 3 prameny a jeden z nich byl opravdu pěkný hnůj. V Penáči jsme nakoupili zásoby na víkend a k tomu jsem kupoval 10 růží k MDŽ. Ještě jsme vyrazili do Kynžvartu na hrad a zámek. O hradě jsem nikdy neslyšel a už Presta jsem proklínal do toho trháku, že jestli tam jdu kvůli třem zdím, že ho zastřelím. A ono opravdu to byli 3 zdi. Já se tedy zastavil po hradem. Presto šel dál. Prý tam pak ještě byli 2 věže. Potom jsme se zastavili u zámku. Ten je opravdu obrovský a svoji stavbou mi připomínal fabriky z první republiky. Před setměním jsme se dostali do Podlesí a odsud jsme šli Pěšky na Rackárnu. Přivítání bylo příjemné. Za nedlouho po nás se objevili i kluci z Black Hills a mohl se rozjet večer. Večer jsem si vzal slovo k MDŽ, protože i u nás se tento den slaví, ale bohužel jsem nemohl být s naší osadou, tak jsem květiny vzal na Rackárnu. Růže vzali velký ohlas. Druzí se zasmáli, protože to bylo i vtipný na osadě rozdávat růže. měl jsem štěstí. bylo zde 10 bab, takže se dostalo na každou. I došlo na téma písniček a na song Česačů bavlny bál měl jsem za to, že ho složil Kiďák proti mě bylo oponováno, že ne. Nakonec jsem našel tento článek, takže věřím, že to tak je, že je to Kiďáková píseň http://www.trampsky-magazin.cz/blog/pisnicka-na-vikend-proc-by-se-tulak-bal-and-cesacu-bavlny-bal-verumka-206.html Hrálo se zde až do 5:30.
7. den byl klidnější. já jsem se kurýroval. odpoledne byla vycházka po zdejších končinách, ale já jsem ji neabsolboval, ani Presto ani Bad a tak jsme měli relaxační den. Během kterého se hrálo a vyprávělo. Opět večer byl výživný. Hvězdou večera byl houslista Venca, kterého Kompas postavil před basu, že je to stejný. :-D Kompas nás bavil celý večer ba celý den. Večer jsem šel spát před půnocí.
8. den jsme vstávali před 8 hodinou. Pomalu jsme se rozloučili s Rackárnou. Velmi dobře nás tu přívítali a rád se sem vrátím. Bad nás vzal do Prahy a i jemu patří velké umí.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2015
  • 618 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Budějický "tropický půlmaraton"....Výsledný čas: 1:35:08.
Celkově 117. místo z 2.500 lidí, doběhlo 2.097... .
Jaké to bylo ? Inu horké , tropické... .
Teplota 30 stupňů...
Jak jsem se původně těšil, že bych rád zaútočil na čas pod 1:30...už tři dny předem jsem pochopil , že v 32 stupňovém teplíčku asi "opravdu nebude prostor" na zlepšení osobáku... .
Jak jsem se ale dočetl , nebylo v 19.hodin už 32 , ale jen cca 28 Celsia :-).

A jak vůbec probíhal den ?
No po pravdě- ráno brzy jsem vstal s tím ,že jsem slíbil malému Eňovi, že s ním půjdu v Praze na Dvě míle s úsměvem- závod , který oba (ano píšu OBA , NE POUZE JÁ :-)... ) máme moc rádi- ráno sice brzy vstáváme ale odměnou pro nás je krásný ranní park Stromovka, hezký a perfektně připravený závod , sportík a SAMOZŘEJMĚ LÍVANCE :-)... .
Ač byl tzv. "můj týden" (tzn. že mám v péči Éňu ), před časem si jej vyžádala jeho máma s tím , že jej chce nicméně až v pátek jsem zjistil, že Enricův program prý naplní babička (kterou má mladej moc rád). Nabídl jsem se, že můžu babičku vzít s sebou jak na naše pravidelné plavání, tak i na ranní běh (aby viděla, jak její vnuk krásně skáče do vody šipky a umí plavat + jak mu jde i běh). Babi odmítla, ale dohodli jsme se, že ráno v 8. hod. bude Éňa připraven a pojedu s ním na závod. Chtěl jsem udělat "legrácku , aby to měl mladej i s humorem :-)" a tak jsem si připravil s sebou velkou paruku.. . Bohužel ráno přišla babi s Éňou s tím, že Enrico "pokašlává a prý nikam nepůjde". Přišlo mi to líto, i on byl smutný, moc se na závody těšil... .No nic, tak jsem tedy vyrazil sám... .

Dvě míle proběhly v pohodovém tempu , běžel jsem na "pohodu" 3,2km za 14:00... . Jediný problém ? "Trošku je v té paruce horko"... . Na závodě jsem se potkal s Katkou Kratinovou a Alešem Hudcem+ našimi starými známými... .

No a po spořádání 4 lívanců (bylo moc dobré a díky organizátoři !) jsem vyrazil s Ondřejem Zítkem a jeho maminkou jejich krásným červeným Káčkem do Budějic. Cesta probíhala (až do Benešova) v pohodě , zde se opět projevila "česká slabost " - neumění se zapojovat do zipu, takže s banální situace se vytvořila cca 3km fronta... .Dále cesta plynule v pohoidě, dokonce jsme stihli kafíčko.. .

V Budějovicích už na mě čekala squadrra ve složení : Martin, Natálie, Pája, Monča a Jirka. Děvčřatům se podařilo sehnat SUPER UBYTOVÁNÍ za pár korun a HLAVNĚ KOUSEK OD STARTU - poprvé jsem se nemusel honit na start, měl jsem ho cca 120m od pokoje ;-)... .
Po dobrém společném obědě, jsme si šli vyzvednout čísla a pak byl "individuální program" - já s Ondrou jsem se šel projít po mém milovaném městě a do cukrárny na pohár, kam mě brala Simona Schneiderová a Lenka Schneiderová. Ostatní členové šli na pokoj- děvčata do postele a hoši koukali na frmol na náměstí z našich oken ... .

Blížil se start, teplota přes 30 stupňů a moc lidí pobíhat venku moc vidět nebylo ... .Napadlo mě si zajít na tejpy , byl čas , nikdo nikde , proč toho nevyužít (zpětně si tak říkám, zda mi pomohli , ale vím , že mi určitě neuškodili).

Vlastní závod ?
Nic jsem si od toho nesliboval, ač mne trochu mrzelo, že se nepoběží na super časy... .Ale už jsem dostatečně (doufám ) rozumný :-), že se kvůli tomu nezblázním, abych kvůli času o jednu až dvě minuty lepší , nezblázním , asi ten závod stejně nevyhraji , že :-)... .
Řekl jsem si : budu rád za 1:35, a aby to moc nebolelo.. .
Běžel jsem z koridoru A, krásné místo to napohled... .
CCA 3sekundy před startem jsem "objevil" ve VIP zoně fotící Zoru Hrdinovou, fotící tým sklárny A je to a ...START !

Po po prvních čtyřech kilometrech to vypadalo velmi dobře, stále to vypadalo na 1:30 ale pak jsem si začal říkat : "Vole , nespěchej, klídek ! " a radši jsem trochu zpomalil... . V hlavě se mi to pořád mlelo...chuť běžet rychle byla ale rozum brzdil... .
(ještě taková technická: pár lidí mi říkalo, že jim chyběla voda hlavně na začátku závodu...)
Nicméně mě "zchladil" 7- 8.km. - hned za závorami následovalo táhlé stoupání , sakra ... . Na desátem kilometru jsem se rozloučil s dobrým časem ( měl jsem již skluz cca 2 minuty na 42:40, viz čas na 1:30hod.).
Nicméně jsem již byl "vyklidněný a smířený :-) "a jak se běželo PĚKNĚ !
Řekl jsem si: uvidíme, jak to půjde a zkusím od 16km zrychlit ...No a ono...to šlo ...:-)

Od 17.km jsem si to opravdu užíval, a když jsem viěl, že jsem na 17 a vidím jak na 20km běží ještě dámy ze špičky, říkám si : "Hele, to zas nebude tak špatný výsledek !"
Poslední 2 kilometry díky euforii diváků- ty mě v Budějkách baví nejvíce (s dětmi si tleskáte, lidi fandí ostošet...)jsem běžel ve slušném tempu, poslední kilometr 3:56 :-)... .
A hlavně : stihl jsem konečně celé vyhlášení vítězů ! :-) ne jenom Čechy...:-)
Po doběhu masáž a dobré pivko a pěkný hudební a taneční zážitek s doprovodné skupiny v zázemí !

Závěrem ?
Škoda jen toho horka, byl jsem dobře připravený ale jsem spokojený , je to zkušenost , zase mě to posunulo trochu dále . Mezi námi : kdo by šel běhat do skoro třiceti stupňů , že ? ....:-)

..aa zítra s Ěňou vyrážíme na Memoriál Josefa Odložila....:-)

aaa a co "tisk" ?
V tropických podmínkách zvítězilo keňské duo Abraham Cheroben a Rose Chelimo

7. 6. 2015

Favorité závodu Abraham Cheroben a Rose Chelimo suverénně ovládli Mattoni 1/2Maraton České Budějovice.

Držitel pátého nejrychlejšího půlmaratonského času všech dob Abraham Cheroben zvítězil v čase 1:01:24, Rose Chelimo vyhrála již čtvrtý půlmaraton v řadě a do cíle doběhla za 1:12:01. Útokům na rekord závodu nakonec zabránily vysoké teploty, které ještě v sedm hodin večer na startu dosahovaly 27 stupňů. Pro vítězství mezi českými muži si doběhl Jiří Homoláč, mezi ženami překvapila Valérie Soukupová.

Abraham Cheroben nerad sám udává tempo na čele závodu, čemuž odpovídal i mezičas na pátém kilometru 14:36, svou sílu však ukázal, když se vytvořila skupina čtyř běžců, která míjela označení desátého kilometru v čase 29:19. Rychlejší tempo se snažil udávat Chesari Jacob, zatímco vítěz nedávného rotterdamského maratonu Abera Kuma se držel v pozadí spolu s Benjaminem Ngandu.

Se zrychlujícím se tempem navyšoval i Cheroben svůj náskok. Pátnáctý kilometr protínal v čase 43:40, více než půl minuty před Benjaminem Ngandu a Abrahamem Kumou. Do cíle na náměstí Přemysla Otakara II. dobíhal s velkorysým předstihem jedné a půl minuty před Benjaminem Ngandu. Abera Kuma v závěru zpomalil a skončil třetí.

Abraham Cheroben je muž mála slov a stručně shrnul i svůj výkon: „Byl to velmi náročný závod, ale když jsem se trhnul od soupeřů, věřil jsem, že vyhraji.”

Cesta Rose Chelimo do Česka nebyla jednoduchá. Kvůli potížím s vízy dorazila do Českých Budějovic až dnes. Přesto podala v horkém počasí vynikající výkon a doběhla si pro vítězství. Celý závod se držela ve vedení a svůj náskok na Violu Jelagat postupně navyšovala. V cíli byla za 1:12:01, Viole Jelagat nakonec nadělila více než dvě minuty. Mattoni 1/2Maraton České Budějovice byl po lisabonském půlmaratonu jejím už čtvrtým vítězstvím na této trati v řadě. Ke svému osobnímu rekordu 1:08:22 se zdaleka nepřiblížila, mohlo za to především velké horko. „V takových podmínkách je obtížné běžet sama na čele závodu. Po čtyřech vítězných půlmaratonech si dám asi pár týdnů volna. Chtěla bych se připravit na příští rok na maraton,” uvádí vítězka. Třetí místo na stupních vítězů obsadila Etiopanka Mame Feyisa. Nejlepší Evropankou se stala britská běžkyně Susan Partridge, která skončila v celkovém pořadí pátá.

Čeští muži si pořadí Homoláč, Pechek, Míč udrželi od pátého kilometru až do cíle závodu. Jiří Homoláč protnul cílovou pásku v čase 1:10:58. Za svým osobním rekordem zaostal o více než tři minuty, vzhledem k náročným klimatickým podmínkám však byl se svým výkonem v cíli spokojen. „Dneska to bylo těžké, ale diváci mi hrozně pomohli. Byli úžasní,” pochvaluje si podporu budějovických fanoušků český vítěz Mattoni 1/2Maratonu České Budějovice a zároveň nejlepší Evropan závodu.

Zatímco výsledky českých mužů odpovídaly papírovým předpokladům, první místo české ženy bylo velkým překvapením. Nejrychleji byla v cíli Valérie Soukupová, běžkyně, která se do této chvíle věnovala spíše kratším běhům na dráze do 10 000 m. „Vypadá to, že půlmaraton mi svědčí více,” usmívá se vítězka. “Trasa se mi moc líbila, hlavně proto, že ubylo partií s dlažebními kostkami. Nevyhovují mi pouze ostré otočky, ale ta byla jen jedna na třetím kilometru,” pochvalovala si trasu běžkyně pocházející z Písku. Druhou příčku obsadila zkušená atletka Radka Churaňová, třetí doběhla čerstvá mistryně ČR v maratonu Šárka Macháčková.

Výsledky

Muži:

1. Abraham Cheroben – Keňa – 1:01:24

2. Benjamin Ngandu – Keňa – 1:02:57

3. Abera Kuma – Ethiopie – 1:04:17

4. Festus Talam – Keňa – 1:05:42

5. Thomas Lokomwa – Keňa – 1;06:07

6. Ayele Abshero – Ethiopie – 1:06:10

------

10. Jiří Homoláč - ČR - 1:10:58

11. Petr Pechek - ČR - 1:11:35

12. Robert Míč - ČR - 1:14:24

Ženy:

1. Rose Chelimo – Keňa – 1:12:01

2. Viola Jelagat – Keňa – 1:14:38

3. Mame Feyisa – Ethiopie – 1:15:03

4. Marta Lema – Ethiopie – 1:16:58

5. Susan Partridge – Velká Británie – 1:18:03

-------

7. Valérie Soukupová - ČR - 1:23:31

8. Radka Churaňová - ČR - 1:24:12

9. Šárka Macháčková - ČR - 1:27:40

Kompletní výsledky na www.runczech.com.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 662 zobrazení
  • 0
wakiavalon
Dr. Bethel Henry baron von Strousberg se narodil 20.11.1823 v chudé židovské rodině. Narodil se v městečku Neidenburg, které leželo ve východním Prusku. V současnosti nalezneme toto městečko pod jménem Nidzica v Polsku. Má asi 11 tisíc obyvatel, leží na říčce Nida a je nazýváno branou Mazurských jezer.Dětství neměl malý Baruch lehké. Již ve svých 12 letech osiřel. Naštěstí se jej ujal strýc, který žil v Londýně a malého Barucha zde vychovával. Po nějaké době mu svěřil prodej uhlí, kterým si mladý Strousberg vydělával a za uspořené peníze si kupoval pouze knihy k dalšímu vzdělávání.
Ale již k jeho působení v Podbrdsku. V této oblasti se nacházely velké zásoby železné rudy, kterou hrabě potřeboval pro výrobu hřebů, kolejnic, vagonů a lokomotiv, které měl dodat pro zakázku, kterou získal v Rumunsku od rumunského knížete Karla.V roce 1868 koupil Strousberg panství Zbiroh, Mirošov a Osek od c.k. komorního rady Samuela Sigmundta a vídeňského bankéře Vincence Kirchmayera za 9,4 mil. zlatých. Koupí Zbiroha získal panství (kam patřila i sv. Dobrotivá), ze kterého chtěl učinit středisko železářského průmyslu – český Manchester. Ve Zbiroze (či ve Zbirovu, jak se v té době psávalo) měl stát mezinárodní hotel (nynější hotel Borek) s prádelnou a lázněmi, škola, nemocnice a divadlo. Starý zbirožský hrad nechal ihned z velké části strhnout a zbudoval na jeho místě honosný přepychový novorenesanční zámek. Okolí zámku, jehož úpravy navrhl berlínský architekt August Orth, jeho „dvorní „ architekt, nabylo vzhledu anglického parku. Ve dne v noci za jakéhokoliv počasí zde pracovalo na 1500 dělníků po dobu jednoho roku. Roku 1869 přijíždí baron do Zbiroha a je bouřlivě vítán. Lidé z celého kraje k němu vstupují do zaměstnání. Byli nalákáni sliby vyšších platů nežli byl průměrný výdělek. Baron Strousberg se dokonce nechal slyšet, že dělníci budou mít tolik peněz, aby si mohli k obědu dopřát kuře.
Na celém Zbirožsku pracovalo v té době pro Strousberga přes 10.000 lidí, z větší části místních. Mimo ně zde však ještě působili zahradníci a cihláři z Belgie, drážní dělníci (ve svých špičatých kloboucích) a štukatéři z Itálie, komínáři z Postřekova na Chodsku, tesaři z Rumunska, pecaři z Porýní a železáři z Vestfálska, cihláři z celého Německa.. Ve Zbiroze samém bylo v provozu 16 hospod, z toho 3 s dámskou nevěstince.
Spolu s panstvím získal Strousberg i 376 milionů centů železné rudy a 115 milionů centů černého uhlí, Pro dobré spojení vybudoval mezi nově koupenými panstvími m.j. i železnici, která spojovala Mirošov přes Strašice, Těně, Sv. Dobrotivou a Olešnou s Kařezem, zde s odbočkou k dnešnímu nádraží Kařízek a kolem Bouchalky k nádraží Zbiroh a odtud do Františkova. Měla se napojit na železniční trať Praha – Plzeň, avšak i když dokončena, nebyla nikdy uvedena do provozu. Strousberg vybudoval v Mirošově 8 koksáren, na svém panství pak 7 vysokých pecí, válcovny, vagónky, pily, úřednické a dělnické kolonie. V Kařezu postavil kanceláře a 360 domků pro dělníky a úředníky. Spolu s ubytováním pro své zaměstnance zde postavil i hotel, kde jeho zaměstnanci vydělané peníze svému šéfovi v jídle a pití vraceli. Z tohoto pohledu vypadá podnikatel Strousberg jako lidumil. A možná takový i být chtěl Na internetových stránkách píše Manfred Nillius ve svém článku „Spekulant nebo genius?“ toto:
„Také při řešení sociálních otázek jednal Strousberg prozíravě: zkrátil pracovní dobu ve svých závodech ze 12 na 10 hodin, aniž by krátil mzdu. V Hannoveru Linden - nynější strojírenský kolos HANOMAG - (stejně jako v Kařezu) postavil obytné městečko pro své zaměstnance, zřídil závodní stravování a první podnikovou mateřskou školku.“ Na vrcholu své slávy vlastnil baron Strousberg po celé Evropě železné a uhelné doly, vysoké pece, válcovny, továrny na výrobu železničních vagónů, tržnice, nemovitosti (pozemky, stavby), a především akcie. Postavil sedm železničních tratí v Německu a položil 1700 km kolejnic v zahraničí. Tohoto „miláčka Německa“ označil ve svém teatrálním a anisemitském projevu Eduard Lasker za „černou ovci národa“.
Plány se mu dařily, neboť místní bohaté lesy mu poskytovaly dostatek dřeva. A navíc hornické práce byly usnadněny vynálezem dynamitu. Není bez zajímavosti připomenout, že poprvé použil Strousberg dynamit právě v Zaječově, na šachtě Artur na přelomu let 1870 – 1871. Výsledkem však byl zavalený důl a jeden těžce zraněný horník. Těžba dřeva byla totiž díky polomům a vichřicím v letech 1866 a 1870 velice vysoká. Bohužel výtěžky z prodeje dřeva nestačily na profinancování jeho dalekosáhlých plánů. V roce 1874 se dostává do prvních finančních obtíží, prodává železo, litinu, rudu i dříví. Svým zaměstnancům neplatí přes 3 měsíce mzdu a náhradou jim vydává poukázky na odběr zboží ze skladů. Začátkem roku 1874 začal stavět ocelárnu a válcovnu v Kařeze, kde měl vyrábět železniční koleje novou metodou (bessemerování) pro zakázku ve Francii na trati Paříž – Narbonne. Zakázka mu měla přinést zisk 60 milionů franků. Pro financování této akce vydal akcie v hodnotě 8 milionů zlatých, do oběhu jich však pustil 8x více. Narůstající dluhy jej nutily ke korupci na nejvyšších místech. Uchyluje se ke štěpení své firmy. Odděluje menší, nezadlužené, finančně zdravé podniky, na které získává další úvěry od věřitelů. Jeho konec nastává v roce 1875, dva roky po pádu vídeňské burzy. Strousberg vyhlašuje úpadek svých závodů a v říjnu téhož roku byl v Petrohradě zatčen, poněvadž v Rusku vydal novou sérii akcií s téměř nulovým krytím a držen dva roky ve vězení pro dlužníky. Na tyto nekryté akcie pak pomocí úplatků vybíral v Moskevské komerční bance milionové zálohy. Následně – v říjnu 1875 - byl i Krajským soudem v Plzni uvalen konkurs i na jeho majetek v oblasti Podbrdska. Tento krok znamenal definitivní konec Strousbergových podniků, ke kterému výrazně přispěly Rotschildovy bankovní domy. Mayer Rotschild viděl v Bethelu baronu Strousbergovi příliš velkou konkurenci. Celkový dluh činil 90 milionů zlatých.
zdroj: http://www.brdy.org/content/view/52/30/
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 20.10.2013
  • 562 zobrazení
  • 0
reklama