Hledání

116 754 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vlkfr
  • včera
  • 15 zobrazení
ringo64
17 komentářů
  • včera
  • 11 zobrazení
rastef
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 30 zobrazení
wiccagabreta
  • včera
  • 19 zobrazení
loriane
Foto: Brigita Petrášová

Vážení spoluobčané,
dnes, jako součást vzpomínkové akce Víkend s Peřinou, mělo proběhnout také slavnostní odhalení pamětní desky morkůvským občanům, kteří v roce 1942 zahynuli v nacistických vyhlazovacích táborech. Protože v současnosti není možné tento akt uskutečnit, ale právě v dnešní datum – 4. dubna 1942 – byli tito lidé transportováni z Brna do židovského ghetta Terezín, rozhodla jsem se jejich památku uctít alespoň tímto způsobem. Hudba, která právě dozněla, byla Ukolébavka od moravského židovského skladatele Gideona Kleina, který ji napsal v roce 1943 v terezínském táboře, kde byl jako vězeň organizátorem kulturního života. V roce 1945 i on sám také zahynul ve vyhlazovacím táboře Fürstengrube.
Jsem v tuto chvíli společně s několika dalšími zastupiteli na našem hřbitově, kde je od včerejška na zdi zvonice tato pamětní deska nainstalována. Dovolte mi, abych ji tedy nyní odhalila a jménem vás všech k ní přidala věnec a uklonila se památce našich občanů, rodině Šťastných, i miliónům dalších obětí zrůdné nacistické zlovůle.
A ke jménům na tomto pomníčku vám řeknu alespoň pár základních informací.
Jindřich Šťastný, nar. 1. ledna 1872 v Morkůvkách na č.p. 152, kde také žil, byl i se svojí ženou Babette 4. dubna 1942 deportován z Brna do Terezína transportem Ah č. 208, a 15. října 1942 transportem Bv č. 803 dále do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde zahynul.
Jeho žena, Babette Šťastná, rozená Spitzová, se narodila 4. července 1879 a pocházela z Přítluk. Společně se svým manželem Jindřichem bydlela před deportací na adrese Morkůvky 152. Transportem Ah č. 207 byla 4. dubna 1942 deportována z Brna do Terezína, a odtud pak 15. října 1942 transportem Bv č. 802 do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde zahynula.
Jejich dcera Terezie Wodakova, rozená Šťastná, nar. 17.6.1905 v Morkůvkách 152, byla v té době provdána za Maxmiliána Wodaka z Brumovic, a také měla před deportací úřední adresu v Brumovicích. Dle pamětníka však z nějakého důvodu i nadále žila sama u rodičů v Morkůvkách. Deportována byla také 4. dubna 1942 do Terezína transportem Ah č. 256, a hned 18. dubna 1942 dále transportem Ap č. 450 do tábora Rejowiec. Ten byl pouze transportním ghettem, takže není jisté, že právě zde zahynula, ale její stopa, kterou se mi podařilo vypátrat, zde končí.
Její bratr Leo Šťastný, nar. 16. dubna 1901 v Morkůvkách č.p. 152, před válkou údajně žil i v Bratislavě. Dle vyprávění pamětníka byl také 4. dubna 1942, společně s celou rodinou, odvlečen do tábora Terezín. Jaká byla jeho cesta, se mi podařilo zjistit jen částečně, avšak byl jediným z rodiny, který přežil a vrátil se domů. Po válce žil v Ladné u Břeclavi s Annou roz. Blažejovou a v roce 1962 spolu odcházejí do Hodonína, kde mé informace končí.
A ještě mi dovolte pár slov o zmiňovaných táborech:
Rejowiec bylo tranzitní ghetto v okrese Lublin, kam směřovalo mnoho zahraničních transportů. 18. dubna 1942 sem odjel z Terezína také transport s označením Ap s tisícovkou osob. Byl vytvořen takřka výhradně z Židů přibylých do Terezína brněnskými transporty. Část jich byla přesunuta do tábora Sawin na zemědělské práce, kde mnoho vězňů podlehlo tyfové epidemii. Rejowiec patřil k tranzitním ghettům, takže z něj další cesta vedla do jiných táborů, zpravidla do vyhlazovacího tábora Sobibór. Čeští Židé se z Rejowce dostali také do Majdanku či Osvětimi. Proto nemůžeme s jistotou určit, kde a kdy zahynula Terezie Wodakova. Počet zachráněných osob z tohoto transportu je 3.
Treblinka patřila spolu s Belzecem a Sobibórem mezi vyhlazovací tábory pro akci Reinhard. Stál na železniční trati Varšava – Bialystok, na obdélníkové ploše 600x400m, obehnán byl dvěma řadami plotů z ostnatého drátu. Do vnějšího plotu byly pečlivě vpleteny borové větvičky tak hustě, aby znemožňovaly komukoliv sledovat dění uvnitř. Podobný je i věnec, který jsem právě zavěsila pod pamětní desku. Tábor byl rozdělen na tři části – první pro personál a pracující vězně, druhou pro příjem a shromažďování vězňů a třetí pro vyhlazovací účely, kde byly plynové komory, hromadné hroby a hranice pro kremaci. Z Terezína bylo do Treblinky vypraveno 10 transportů, jejich znakem bylo, že většina z nich byla sestavena především z osob starších 65 let. O osudech deportovaných vězňů se však neví téměř nic, většina šla ihned po příjezdu po plynových komor. Z 18 004 osob, kteří byli do těchto transportů zařazeni, se vrátili jen 2 lidé. V osmém transportu Bv, který odjel z Terezína 15. října 1942, bylo 481 z 1998 osob z brněnských transportů, mezi nimi i manželé Šťastní.
Během nacistického holocaustu – Židé dávají přednost výrazu „šoa“ – bylo vyvražděno více než 6 miliónů lidí. Tyto oběti pro nás musí být výstrahou, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí, ale že jsou to hodnoty, které musíme neúnavně chránit a připomínat. Jsem hrdá na všechny své spoluobčany, kteří si to uvědomují a váží a ctí si svých předků, kteří za ně položili život. Jejich oběť nás k tomu zavazuje.
A na závěr mi dovolte, abych uctila památku rodiny Šťastných státní hymnou. Měli ji zde, na hřbitově, právě v těchto chvílích, zpívat naši mužáci. To, bohužel, není možné, ale přesto věřím, že ji uslyšíte velmi rádi také proto, že si v těchto nelehkých časech více než kdy jindy všichni uvědomujeme potřebu sounáležitosti napříč národy, ale i vlastenectví, vzájemné pomoci, míru, rodiny, práce a dalších, často opomíjených hodnot.
Děkuji vám.
Brigita Petrášová
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 18 zobrazení
suof
Na kole po okolí Moravské Sahary.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • včera
  • 77 zobrazení