Hledání

69 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

habrovka
MK
více  Zavřít popis alba 
  • 5.1.2015
  • 68 zobrazení
  • 0
habrovka
Martina Košinová
více  Zavřít popis alba 
  • 5.1.2015
  • 232 zobrazení
  • 0
1pesak
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 5.1.2015
  • 88 zobrazení
  • 1
memorialmilanablumaiera
  • leden 2013 až březen 2015
  • 547 zobrazení
  • 0
ms-motylkove
  • leden 2013 až leden 2015
  • 196 zobrazení
  • 0
rover
ALB737 Další album připomínající barokní díla Havlíčkobrodska.
V loňském roce v našem městě proběhla velká výstava o době barokní na Brodsku. Stala se událostí roku, neboť v takové šíři ještě baroko v Brodě uvedeno nebylo. Možná si ani neuvědomujeme, jak hluboce toto období ovlivnilo nejenom vnější prostředí, v němž dnes žijeme, ale čas od času jakoby zdánlivě nevědomky vyplyne na povrch i něco z jeho odkazu duchovního. Tvůrci výstavy zdařile zařadili do její kompozice i architektonicky nejvýraznější brodskou barokní památku augustiniánský klášter, který se tak stal nejenom výstavní síní, ale i exponátem sám o sobě. Nebude tedy na závadu alespoň ve stručnosti si připomenout jeho historii.

Řád bosých augustiniánů přišel do Německého Brodu v r. 1674 po delším vyjednávání a vzájemných zárukách, neboť město zchudlé po třicetileté válce se obávalo další finanční zátěže spojené s usazením žebravých řeholníků. Z několika míst přicházejících v úvahu byly nakonec pro budoucí klášter vybrány pozemky za Horní branou při pražské silnici. Se stavbou kaple a svého prozatímního příbytku započali mniši na jaře následujícího roku. Obě budovy byly slavnostně vysvěceny 5. ledna 1675. Stály přibližně o devět metrů blíže k silnici než pozdější klášter. Jejich situace je patrná na snímku oltářního obrazu pocházejícího z původní kaple. S poněkud stísněnou rozlohou provizoria se řeholníci nemínili spokojit a snažili se získat okolní pozemky k vybudování definitivního kláštera, což se jim podařilo do r. 1680. Současně s tím shromažďovali prostředky na stavbu. Nový klášterní komplex byl vyměřen podle plánů schválených generální kapitulou v Římě a 23. května 1679 slavnostně položen základní kámen s pamětní deskou do základů v sakristii kostela, který měl být zasvěcen sv. Rodině. Stavba kostela i kláštera se však protáhly na několik desítek let. Kostel dokončený až v r. 1705 slavnostně vysvětil opat strahovského premonstrátského kláštera Vít Seipel. Krátce před tím došlo k likvidaci původní kaple. Výrazná okrasa přibyla v r. 1725 k severní stěně kostela. Boží hrob přístupný z jeho interiéru za oltářem Pěti ran Kristových nechala na svůj náklad postavit haberská hraběnka Anna Terezie z Pöttingu podle plánu Antonína Václava Spannbruckera. Úplná dostavba sousedního kláštera trvala v několika etapách a s několika přestávkami ještě déle. Prostředky i stavební materiál se scházely postupně a někdy velmi pomalu. Jednopatrová klášterní kvadratura se uzavřela, zcela pokryta a uvnitř v základu zařízena byla teprve v r. 1721. Ovšem některé drobné úpravy pokračovaly ještě do r. 1733. Ambity dostaly na zdejší poměry v r. 1723 rozsáhlou obrazovou výzdobu od Jakuba Pischela. V přízemí 32 meziklenbových lunet zobrazovalo podstatné události ze života sv. Augustina a v prvním patře znázorňoval dvacetičtyřčlenný soubor obrazů život sv. Josefa Pěstouna.

Nejprve s rozpaky přijímaný řád se během let s městem sžil a od r. 1735 dostal další veřejně prospěšný smysl své existence v Brodě při správě gymnázia, které sídlilo až do r. 1815 v domě Bukovských z Hustiřan (nynější pivovar). Augustiniánům koncem 18. století po josefínských reformách ubývalo sil a schopných pedagogů k výchově. Když bylo gymnázium znovu obnoveno v r. 1802, nemohli se již uvázat v další péči o ně. Konvent i s kostelem posléze převzali želivští premonstráti a s nimi i správu gymnázia, které se v r. 1815 přestěhovalo do kláštera. Nutno říci, že do poněkud zanedbaného. Před zahájením výuky došlo v přízemí, kde byly umístěny třídy ke stavebním úpravám. V prvním patře bydleli profesoři. Klášter zůstal sídlem gymnázia, od r. 1885
postátněného, až do postavení nové budovy v sousedství r. 1908. Nová škola zabrala část bývalé klášterní zahrady. Výuka v ní byla zahájena 20. 10. 1908. Starý klášter si stát vyhlédl pro umístění okresního hejtmanství a dalších úřadů s ním spojených s působností pro brodský politický okres. Následovala opět nutná přestavba v letech 1909–1910. Jižní strana byla přestavěna a zvýšena o jedno patro, uvnitř vybudováno nové schodiště, v patře jihovýchodního křídla odstraněna klenba, spojovací chodba do kostela přehrazena příčkami. Od té doby prošla budova ještě několika opravami, z nichž asi nejviditelnější je hlavní vchod na jihozápadním nároží a zastavění proluky mezi ní a nynější ZŠ Štáflova. Ačkoliv bývalý klášter paradoxně sloužil coby úřední budova i v dobách lidové demokracie či reálného socialismu, a vlastně slouží veřejné správě doposud, stavba si v mnohém podržela svůj původní duch. Atmosféru někdejších klášterních ambitů navozují i pozvolna vracející se lunetové obrazy, které získalo město a nechává je postupně restaurovat. O přilehlém kostele sv. Rodiny se v osmdesátých letech minulého století uvažovalo jako o síni stálé expozice baroka na Havlíčkobrodsku. K tomu již nedošlo, možná naštěstí, a interiér kostela i s vybavením se zachoval v podstatě vcelku, jak byl kostel v 18. století zařízen.
Text M. Tajovského převzat z Havlíčkobrodských listů

Soubor lunetových obrazů pocházejících z bývalého augustiniánského kláštera v Havlíčkově Brodě sestává z 2 cyklů
ze života sv. Rodiny: Svatá rodina, Setkání Marie s Alžbětou, Anděl se zjevuje sv. Josefovi, Nalezení Krista v chrámu, Zvěstování Panně Marii, Smrt sv. Josefa, Sv. Josef unášený do nebeské slávy, Sv. Rodina v Josefově dílně, Zasnoubení sv. Josefa s Pannou Marii, Sen sv. Josefa před útěkem do Egypta, Dvanáctiletý Kristus v chrámu, Odpočinek na útěku do Egypta, Sv. Rodina na cestě do jeruzalémského chrámu, Sv. Josef a Panna Maria na cestě do Betléma, Sen sv. Josefa, Oběd sv. Rodiny, Život sv. Rodiny, Obětování v chrámu, Setkání na cestě do Egypta, Sv. Rodina v Egyptě, Klanění tří králů, Klanění pastýřů, Druhá scéna z obětování v chrámu,
augustiniánského cyklu: Řeholní kněží před biskupem, Augustin mezi manichejci, Návštěva u sv. Augustina, Smrt sv. Augustina, Sen sv. Moniky, Sv. Monika před biskupem, Lekce rétoriky, Shromáždění řeholních bratří kolem „Řehole“, Výjev v refektáři, Kněžské svěcení, Disputace s manichejci, Píšící Augustin, Modlitba sv. Moniky, Augustin oznamuje matce své obrácení, Sv. Monika pláče pro Augustina, Rozhovor s matkou o věčném životě, Křest sv. Augustina, Sv. Augustin, Vnitřní boj, Křest Augustina s Alipiem a Adeotatem, Loučící se sv. Augustin,
a ze samostatného obrazu: Obraz Nejsvětější Trojice.
Jedná se o poměrně kvalitní barokní umělecko-řemeslnou práci z poloviny 18. století, autorem maleb je Jakub Pischel. Obrazy byly zhotoveny na zakázku augustiniánského kláštera v Havlíčkově Brodě. Mimo jiné jsou zajímavým historickým pramenem dokumentujícím architektonickou podobu kláštera i města v období jejich vzniku (na některých obrazech jsou klášter a město spodobněny). Jednotlivé obrazy tvoří harmonický, tematicky ucelený soubor, který je svázán s konkrétním místem. Rozdělením tohoto souboru by výrazně poklesla jeho vypovídající hodnota.
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • září 2010 až září 2012
  • 328 zobrazení
  • 9
polinkova
Ahoj, milá gorilí parto!

Tak ještě jedna nálož foto z Rusi – ze ZOO Moskva, kde jsem byla po roční pauze - 28.října 2015:

ZOO je ještě o rok starší než ta v Petěrburgu (založena 1864), je uprostřed města, ale zavčas stihla zabrat a připojit k původnímu areálu další, skoro stejně velký (=viz plánek ), takže je poměrně rozlehlá - i když: nadměrnou část zabírají 2 vodní plochy (Moskva je na bažinách, takže vody až až) - a na nich spousta vodního ptactva.

Tradičně se tam vdobře daří ledním medvědům – právě tam zas odrůstají 2 medvíďata.

Pavilón s opičkami a lidoopy je docela moderní s OK venkovnímiu výběhy, zázemím a horní, po mřížích dosažitelnou zónou, čehož využívají jednak ošetřovatelé na krmení shora, jednak – velmi aktivně – mládata oranžiků (jsou tam 2 velmi vydařené rodinky) a také goriláček Kvabena (* 5/2 2013). Malá Ama (* 29/9 2013) je po amputaci ručičky patrně nadále chována strejdou Kirilem odděleně... za dobu mé přítomnosti v pavilónu bohužel vůbec nikdo ze zázemí nevyšel a nemohla jsem se na ni zeptat. Takže na foto uvidíte tátu Vizuriho (*1998), babku Babsy (*1971), úspěšnou mámu Kiru (*1995) a Shindu dvorskou (*2001), k níž se bude asi Amička obtížně vracet...

Jinak se v ZOO stále ještě na různých místech parcuje, některá omezení jsou žel těžko překonatelná (zejm. minivýběh žiraf = mají tam t.č. jen jednu), ale celkový dojem byl i přes ponurý pozimní den celkem příznivý.

Unikátem ZOO jsou mroži (v Evropě jsem je viděla pouze v Hamburku), ale bohužel jsou k vidění jen při zvl. „Show“ (taktéž bělugy), jinka jsou ukryti v zázemí...

Tak až příště :-)

Zvířátkům zdar!
Vlasta
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 5.11.2015
  • 126 zobrazení
  • 8
sonca-ohnemichlu
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2015
  • 55 zobrazení
  • 0
pavelaevca
Noto - město ležící 32 km jihovýchodně od Syrakus. Staré město bylo zničeno katastrofálním zemětřesením 11. ledna 1693. Dnešní město bylo po zemětřesení vybudováno na levém břehu řeky Asinaro. Vynikajícím architektům té doby se podařilo učinit z města skvost barokní architektury. Jejich zásluhou bylo v roce 2002 Noto zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Většina budov byla postaveny z měkkého tufového kamene, který ve sluneční záři dává městu typický medový odstín.
Syrakusy - město zapsané od roku 2005 na seznam dědictví UNESCO. Část města leží na pobřeží a část na ostrůvku Ortigia. Obě části jsou spojeny mosty. Syrakusy byly založeny kolem roku 730 př. n. l. kolonisty z Korintu. V Syrakusách se nachází mnoho historických památek. Dóm původně to byl Athénin chrám, který byl postaven po vítězství nad Kartágem v roce 480 př. n. l. Tento chrám byl postaven na návrší ostrova Ortigie. Byla na něm socha bohyně s pozlaceným štítem, který sloužil přes den mořeplavcům. V 7. století se přeměnil na baziliku. Zemětřesení v letech 1542 a 1693 zbouralo některé části chrámu. V letech 1728–57 bylo postaveno barokní západní průčelí. Dionýsovo ucho je jeskyně dlouhá 65 metrů, vysoká 23 metrů a až 11 metrů široká. Vchod do ní má tvar ucha. Za vlády Dionýsia I. zde bylo zřízeno vězení. Řecké divadlo patří průměrem (asi 138 metrů) k největším antickým divadlům. Bylo postaveno v 5. století př. n. l. Kamenné tribuny jsou rozděleny na devět sektorů. Divadlo mohlo pojmout 15 000 diváků.
Kategorie: cestováníměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 3.6.2015
  • 90 zobrazení
  • 0
verkaruzovka
V prosinci jsme se domluvily, že vyrazíme na prodloužený víkend do Barcelony. Janička v lednu vše zařídila a bylo to...Hotel byl na jednom z nejrušnějšch náměstí Barcelony, kousek od Rambly. Prošly jsme v Barceloně to, co jsme chtěly...zvládly jsme i pěší výlet do parku G"uel, zrelaxovaly jsme na pláži...bylo to nádherných veselých 5 dnů...
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 104 zobrazení
  • 0
mijaho
Ač s námi sluníčko nespolupracovalo, užili jsme si i tak báječný den plný adrenalinu a smíchu. U Vítkovického kulturáku jsme se rozdělili do šesti týmů, každý tým si vylosoval svou barvu a z obálky č. 1 vytáhl první šifru. Každý měl jinou šifru, která jej zavedla na jiné místo. Na daném stanovišti pak členové splnili úkol a vyluštili další šifru, která je posunula v jejich cestě k cíli. Navštivili jsme při svém putování tato významná místa města Ostravy: Masarykovo náměstí, Slezskoostravský hrad (někteří sklep strašidel), Komenského sady, Loutkové divadlo, Tank na Slezské, Novou radnici a končili jsme na Landeku (někteří v Ostravském muzeu). V cíli na všechny čekaly Orioňácké placky, ostravské náramky a šňůrky na krk, pamětní listy a na vítěze šampaňské. Báječně jsem se se svým týmem pobavila a akci jsem si moc užila. Jediné, co mě opravdu mrzelo, že se v cíli dalo do deště a byla už vážně zima, takže jsme se hned po vyhodnocení rozešli do tepla svých domovů. Děkuji Dášence a Jardovi za pomoc s přípravou, Zuzce, Ondrovi, Renči, Rozárce a Verunce za vedení týmů a všem zúčastněným za jejich nadšení a touhu zvítězit!

Úkoly:

1. Složit puzzle, zjistit, o jakou budovu na obrázku se jedná, napsat její adresu a číslo popisné.
2. Udělat foto celého týmu někde na Masarykově náměstí tak, aby bylo na zemi co nejméně nohou.
3. Celý tým zazpívá píseň o kytičce a natočí na video.
4. Pořídit co nejvíce fotografií, na kterých budou členové týmu s různými psy.
5. Složit oslavnou báseň a nafilmovat přednes celého týmu. V básni budou slova: čert, láska, hrad, Orion a květen. Báseň by měla mít alespoň 5 rýmů.
6. Napsat jména a příjmení lidí, kteří letos jedou na tábor.
7. Zapamatovat si co nejvíce ostravských rodáků, které v cíli vyjmenujete (jméno i příjmení).

Správné odpovědi:

Puzzle
VŠB - Technická univerzita Ostrava, K Planetáriu 502, 725 26 Ostrava

Táboroví pracovníci

Hlavní vedoucí: Jaroslav Červenák
Programový vedoucí: Michaela Červenáková
Hospodář: Daniel Schindler
Zdravotník: Dagmar Adamčíková, Lenka Machancová
Oddíloví vedoucí: Miroslav Pantůček, Zuzana Kulhavá, Matěj Stanek, Petra Seidlerová, Matěj Koch, Martin Novotný, Patrik Vošmik, Ondřej Calábek, Michaela Červenáková, Instruktoři: Kateřina Poislová, Dominika Juříčková, Marie Španihelová, Anna Bednářová, Rozálie Kochová, Veronika Janíková, Daniel Besta

Ostravští rodáci
Brodský Vlastimil, Budínová Slávka, Čejka Jaroslav, Etzler Miroslav, Fiala Karel, Chytilová Věra, Krajčo Richard, Pyško Alexej, Hurník Ilja, Chodúr Martin, Janků Heidi, Nekuda Luděk, Nohavica Jaromír, Pastrňák Radek, Rottrová Marie, Zagorová Hana, Jankulovski Marek, Lendl Ivan, Loprais Karel, Uzel Radim, Špaček Ladislav

Perfektní a originální básně, které složili hráči:

1. béžoví
Je květen, lásky čas,
s Orionem pojedeme zas.
Těšte se na čerty z hradu,
bude léto, užijem si srandu,
potrápíme celou bandu
a nezapomeneme na Míšu, Zuzku, ani Jardu.

2. červení
S Orionem na hradě, jsme už v plné parádě.
Né náhodou, že je květen,
v lednu by tu šel jen kretén.
Hned za bránou stojí čert,
doufám, že je to jen žert.
Vždyť květen je přece láska,
všude kolem samá cháska.
3, 2, 1, teď,
do cíle už leť.

3. zelení
Čertík Bertík na hradu
řádí s dětmi Orionu,
má výbornou náladu,
nepodléhá žádnému shonu.
První máj je lásky čas,
vyrazíme s Orionem zas.
Plnit šifry a úkoly... místo školy.
Květen, červen, zvonec... A to je konec.

4. oranžoví
V květnu rádi s Orionem na hrad půjdem,
s čerty si hrát budem.
Všechny z hradu vyženeme,
s láskou za Jardou spěchat budeme
a snad ho i najdeme.

5. žlutí
Květen, že je lásky čas? Toť žert!
V kažém z nás spíš dřímá čert.
Všichni se spolu schází na hradě,
čarodějnice, čerti a strašidla na jedné hromadě.
Ale děti z Orionu tomu nevěří,
stále věři v lásku a v příměří.
Všichni se zase spolu rádi sejdou
i když v této hře společně nejdou.
A proto ať Orion stále vzkvétá
víkendovky a hry organizuje další léta.

6. růžoví
Naše stará Berta,
jednou potkala čerta.
Potkala ho na hradě,
jak se hrabe v odpadě.
Orion se z výšky kouká,
jak se Berta zamilovaně kouká.
Čert jí ale řek: protože jsme v květnu,
hlavu ti teď setnu.
Berťe hlava praská,
tím končí velká láska.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2015
  • 295 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Archiv vizuální historie Přeživší Shoah – v ČR Centrum Malach. Beseda 21. května 2015

Další povídání o Holocaustu v rámci oslav sedmdesátého výročí konce Druhé světové války se uskutečnilo minulý týden v boskovickém Židovském obecním domě na Bílkově ulici 7.
Ve čtvrtek 21. května 2015 přišla besedovat Zuzana Prudilová z Židovské obce Brno především o svých zážitcích z natáčení filmových dokumentů s pamětníky tehdejších událostí a o Centru Malach.
Všechny přivítala předsedkyně spolku Unijazz Brno Ing. Barbora Oprchalová.
Zuzana Prudilová na úvod pochválila velkou účast mladých lidí na besedě a hned začala komentovat připravenou prezentaci. Z prvního snímku jsme se dozvěděli, že na území tehdejšího Československa žilo 375 tisíc Židů z toho v českých zemích 125 tisíc, na Slovensku 140 tisíc a na Podkarpatské Rusi 110 tisíc Židů. Během holocaustu jich jen z našeho území zahynulo 277 tisíc, z Čecha Moravy 80 tisíc. Celkově v Evropě zahynulo 5 milionů 754 tisíc židovských občanů.
V Boskovicích žilo v roce 1941 378 Židů, přicházeli uprchlíci ve snaze přežít. 15. března 1942 bylo do Brna odesláno 458 židů a pak transportováni do Terezína, Osvětimi a dalších koncentračních táborů. Válku přežilo asi šedesát boskovických Židů, dosud žijící jsou v zahraničí.
V Brně žilo před válkou 11 102 židovských obyvatel, 10 tisíc bylo deportováno do lágrů, po válce se jich vrátilo asi sedm set.
Zuzana Prudilová poté okomentovala vznik Archivu vizuální historie, u jehož kořenů stály světoznámé osobnosti Oskar Schindler (*1908 †1974) a Steven Spielberg (*1946).
Německý kontroverzní obchodník Oskar Schindler se narodil ve Svitavách, zachránil 1200 židovských vězňů. V Jeruzalémě získal titul Spravedlivý mezi národy. V roce 1962 tam zasadil strom v Aleji spravedlivých. V Jeruzalémě je pochován. Australský spisovatel Thomas Keneally (*1935) sbíral příběhy zachráněných lidí a vydal je v knize Schindlerova archa. Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a stalo se slavným. Podle knihy natočil režisér židovské národnosti Steven Spielberg film Schindlerův seznam (1993) ověnčený sedmi Oskary. Získané peníze vložil do založení nadace Přeživší Shoah (1993), jež nejprve v USA, poté po celém světě natáčela vzpomínky pamětníků. Též v ČR. „Zúčastnila jsem se v Praze s dalšími osmdesáti týdenního školení o systému filmování,“ uvedla Zuzana Prudilová. „Točilo se na půlhodinové kazety Betacam, bez inzertů v domácím prostředí, záznam se nesměl v průběhu zastavit. Délka rozhovoru nebyla omezena. Nahrávky jsme odesílali do Los Angeles kde se později digitálně zpracovávaly. Měla jsem na starosti oblast Střední a Severní Moravy, každý den jsme byli někde jinde a natočili 34 rozhovorů. Dva roky jsem bydlela v autě,“ pokračovala s úsměvem v poutavém vyprávění Zuzana Prudilová.
V roce 2001 byl souhrn nahrávek pracovně nazvaný Prolomené ticho povolený pro veřejné publikování zpracován pěti režiséry, každý měl z nich sestavit dle svého umu hodinový dokument. Pracoval na tom i Vojtěch Jasný (*1925) a svůj výtvor nazval Peklo na zemi. Pořad byl vysílán 19. listopadu 2001 na ČT2.
V roce 2006 začali na zpracování materiálů spolupracovat studenti univerzity z Jižní Kalifornie v Los Angeles. Vytvářeli seznamy jmen, občas se jim podařilo najít příbuzenské vztahy a spojit válkou rozdělené rodiny.
Na webu nadace Survivors of the Shoah - Visual History Foundation je uvedeno, že rozhovorů je 52 tisíc v 53 světových jazycích.
V Praze na Matematicko-Fyzikální fakultě vzniklo v roce 2010 Centrum Malach, jež umožňuje pomocí speciálního počítačového připojení přístup ke všem natočeným dokumentům. Využívají knihovníci, učitelé, studenti.
„V mém případě se nestalo, aby někdo odmítnul rozhovor,“ reagovala Zuzana Prudilová na dotaz z publika. „Často jsem od zpovídaných získala další kontakty. Na Moravě jsme pracovali ve třech dvojicích (redaktor, kamera) v Čechách bylo dvojic asi sedm. Jednalo se o natáčení velmi emotivních vzpomínek, poznala jsem množství úžasných lidí. Vzhledem k jejich věku jich nyní bohužel každým dnem ubývá a mnozí jsou již po smrti.“
V druhé části besedy se na velkoplošné obrazovce rozvinula ukázka rozhovoru Zuzany Prudilové s jejím dnes již nežijícím strýcem z Uherského Brodu natočený 19. srpna 1996 Vzpomínal v něm na život před válkou, provoz tehdejší židovské domácnosti, velkou zahradu u domu se studánkou, v němž se košér umývalo nádobí. Pohovořil o transportu do Terezína a život v koncentračním táboře. „Po příjezdu do Terezína byl celý náš transport umístěn na několik dní do podzemí. Lidé nad šedesát let v Terezíně zůstali, ostatní asi tisíc lidí pokračovali 31. ledna 1943 do Osvětimi. Přijeli jsme tam v podvečer 2. února 1943. Hned jsme prošli selekcí, nemocné a neschopné práce zavezli na vozech přímo do plynových komor. Včetně mé matky (52) a mladší sestry. Starší sestra spáchala po třech týdnech sebevraždu elektrickým proudem na plotě lágru.“ Tolik tedy ukázka z jednoho reportážního rozhovoru.
Pod dojmem z filmového úryvku se v sále rozhostilo hrobové ticho. Zuzana Prudilová besedu ukončila: „V případě zájmu se někdy můžeme k ukázkám vrátit. Děkuji všem za účast, jsem ráda, že jsem zde s Vámi mohla být. Jen upřesním, že celosvětový projekt natáčení již skončil, stále však probíhá zpracování dat a ještě asi deset let se na tom pracovat bude.“

Více: http://ufal.mff.cuni.cz/cvhm/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 21.5.2015
  • 136 zobrazení
  • 1
martoska
Krásné počasí rozhodlo, že sobotu neprosedíme doma, ale je třeba vyrazit někam ven. Rozhodli jsme se navštívit Slezskoostravský hrad, který tento víkend věnoval svému 11. výročí otevření. Byla skvělá atmosféra i zábava... a ještě jsme stihli dokonce i semifinále MS v ledním hokeji (které jsme stejně projeli).
Datum: 16. 5. 2015
více  Zavřít popis alba 
  • 16.5.2015
  • 131 zobrazení
  • 0
krsikp
14. 5. 2015
5. až 9. třída, ZŠ Elišky Přemyslovny
Praha, O2 Aréna, MS v ledním hokeji, zápas Lotyšsko - Francie
Kategorie: cestovánísport
více  Zavřít popis alba 
  • 12.5.2015
  • 121 zobrazení
  • 0
tomosaurus
8. 5. 2015 se žáci naší školy zúčastnili zápasu v ledním hokeji mezi USA a Dánskem v ČEZ aréně v Ostravě.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2015
  • 452 zobrazení
  • 0
pepa15
Zahajovací den mistrovství světa v ledním hokeji v Praze a Ostravě. S Maruš jsme byli na zápasech v Praze, kde jsme nejdřív viděli zápas Kanada - Lotyšsko (Kanada vyhrála 6:1). Večer následoval slavnostní zahajovací ceremoniál a zápas ČR - Švédsko, který naše reprezentace prohrála až na nájezdy 5:6.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2015
  • 18 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Pražský maraton 2015- jaký byl ?
HLAVNĚ PATNÁCTÝ ! Uf….už to mám za sebou jsem Gold PIM KING a dalších 15 startů bych měl mít zdarma (ne nadarmo se říká – Výhodná sleva:-)… . )
…ne ted vážně – výsledný čas 3:35:08, MŮJ ČAS: 3:33:51 ( byl jsem totiž 3x na záchodě ….no prostě klasika :-) )
Ráno jsem se překvapivě dostal včas i na focení PIM Kingů ( asi takto: bylo 8:01 , všichni – cca 50 osob už tam bylo a bohužel jsem byl poslední , kdo přišel…. ale stihl jsem to.. :-) ).
Díky tomu, že jsem byl z „mého pohledu překvapivě brzo před startem“ před šatnami , mohl jsem si užít luxusu klidného převlékání , stání ve frontě na záchod a dokonce jsem v klidu přišel do koridoru A (děkuji PIMu za tuto výhodu a velmi ji kvituji) a v klidu jsem se mohl protáhnout aniž by mi někdo strkal loket pod žebra … . Před startem jsem si poblahopřál s několika mým,i známými běžci hodně sil a úspěšný běh ( potřásl jsem si i s Romanem Šebrlem, který stál hned za mnou – netušil jsem , že je tak vysoký , a dámy opravdu je pěkný :-)…). No a vydali jsme sena tra pod zvuky Smetanovy melodie Vltava…. .
Samozřejmě všichni vyběhli jak o život, ač jsem startoval cca 4m za startovní čarou, během prvních 500m mne předběhlo cca 1.000 běžců- jen si vždycky říkám: Ty vo.e, že bych tak málo a pomalu běhal ? Co dělám špatně? Naštěstí tam byly i nějaké štafety a pak jsem si řekl hlavní motto tohoto závodu : Hlavně doběhnout, když doběhnu , tak budu rád , když to bude pod 3:30…. . Držet tempo na 5:00 min/km a je to OK.
Vybaven všemi možnými rozpisy (na náramku na 3:20 – co kdyby , že ? :-)) a fixem popsanou pravou rukou na 3:30 jsem si běžel v klidu ( v duchu jsem se smál, když na 2 km jsem běžel na 4:35 min/km, před rokem na 4:07)- říkám si: Cha, chá – to jsem si to krásně a v klidu naplánoval…. . Běželo se hezky , naštěstí jsem byl v takové duševní pohodě, že jsem se snažil ani nepočítat kolik jsem odběhl / kolik mám ještě uběhnout kilometrů, jen jsem se tak vždycky kouknul a řekl jsem si jéje , už 16 kilometr , to tam budu už jen za cca 2 hodinky , tak to je v pohodě… .
Na 17.km mě rozesmálo cca 6-leté dítě, které se hádalo v Nuslích pod !skokanským mostem“ s mamkou a říkalo : „Mami to nedám, a nedám !!!“ A já na to zavolala: „Ale to víš , že to dáš, my taky ;-) !“ . Dítě zmlklo a byl klid… .A my běželi dál … .
Na půlmaratonu jsem měl čas 1:42 a byl jsem 3 minuty před termínem na 3:30 ( a hlavně se mi běželo velmi lehce , v pohodě… . Uviděl jsem na 22.km Zdeněk Zdenek Chmel? , zamával jsem a běželi jsem na Palačák …. . Nevím ani proč, ale vždycky , když běžíme po Smíchově , okolo pivovaru,mtak mě ten běh najednou přestane motivovat – asi to je tím , že vždycky když uvidím tu rovinu přede mnou , tak už bych se na to nejraději vypr..l- ale ríkám si , už je to jen kousek…. .
A vůbec – kolikrát jsem si během všech maratonů říkal : prdím na to, půjdu pěšky, však to do toho časového limitu / čtyř- pěti hodin dojdu… . Ale pak si řekneš : nebuď línej, vzdát to můžeš vždycky…. a běž dál !
Až do 35 kilometru jsem měl náskok na výsledný čas 3:30 jednu minutu , ale pak jsem přesně pocítil to, jak je maraton spravedlivý- ano když nemáš naběhané objemy , kvalitní tréninky , nemůžeš počítat s nějakým „rekordním“ časem- a to je přesně ono. Poslední kilometry jsem bezel pomaleji , než bylo třeba a to již na 5:20-30 min/km. A to je bohužel realita, takže s vidinou sice slušného, ale z mého pohledu průměrného času jsem vběhl do Pařížské, kde jsem zahlédl Pavlína Pavlíková? a Petra Petra Novakova? (díky za povzbuzování !) . A vcelku v poklidu, bez nějakého mohutného sprintu (jako v minulých letech) jsem doběhl do cíle, kde jsem si podal ruku na pozdrav s Carlem Capalbem (rád bych mu vyjádřil jako asi již miliontý člověk dík za pořádání těchto závodů).
No a pak – to byla docela hrůza. Po klidném odchodu za cílovou vednutí všech dobrot na mě začala padat zimnice a bolesti žaludku. Byl jsem tak unavený, že jsem musel sedět v šatně asi cca půl hodiny a skoro beze slova sledoval přicházející běžce , kteří se převlékali, padali s nimi lavičky – ale ani přihlouple smát jsem se nemohl..). Pak mi jeden běžec nabídnul trochu Coca – Coly a bylo to již lepší… .
Trvalo mi asi cca hodinu, než jsem se dal do elativně slušného stavu (dá se říci až v restauraci Al Capone). Před ní jsem potkal Miloš Forrest Škorpil?, jak „opravoval“ telefon (/vtipné je , že jsem ho poznal podle nohou a bot, jak jsem koukal skoro do země …).
Co se týká času a výkonu :
Na to, že jsem byl před 9 dny (v pátek) nastydlý a měl 38,2C, pak jsem v sobotu běžel desítku a v neděli Nymburský půlmaraton, tak si mohu pískat, jak to dobře dopadlo. Takže za mě spokojenost , jen bych byl rád , kdyby se podařilo zkusit pořadatelům menších závodů zkusit skloubit termíny pro běžce, aby mohli kvalitně běžetv jak velký běh, tak i ten jejich hezký, a „domácký“… . Ale dní je jen 365 a termínovka je plná závodů, že.. .
PS: rád bych poděkoval ještě Ladislav Gášek? a Štěpánka Rošická? , Zbynek Schneider?, Zora Hrdinová? a dalším za fandění a fotografie, doufám , že nám je pošlete .
Dále bych rád poděkoval dalším kamarádům , kteří se zúčastnili naší pomaratonské party , bylo nás přes pětadvacet , moc díky !!!
A poslední věc: rád bych vyzvedl skvělý výkon Mirek Kratochvíl? , kdy ve své kategorii AMM55 běžel pod 3:30 hod. ! Gratuluji !

Z tisku a internetu:
Maraton vyhrál Felix Kandie, český šampión získal titul v osobním rekordu

3. 5. 2015

Od pátku bojoval vítěz Volkswagen Maratonu Praha, keňský vytrvalec Felix Kandie, s nachlazením a podle toho zvolil taktiku pro závod. Rozběhnout maraton zvolna a pak se uvidí. Ukázalo se, že šlo o taktiku vítěznou.

Vítězství mu patří za čas 2:08:32. Nejlepší ženou maratonu se stala Etiopanka Yebrgual Melese v čase 2:23:49. České mistrovské tituly patří Vítu Pavlištovi a Šárce Macháčkové. Do 21. ročníku odstartovalo deset tisíc vytrvalců a vytrvalkyň.

Mužský maraton připomínal mistrovství Afriky. Papírového favorita měl v etiopském běžci Deribe Robim, který do Prahy přijel s časem 2:06:06 z lednového závodu v Dubaji. V úvodu však tempo udával jeho krajan Hillary Kipchumba (půlmaraton v čase 1:04:00). Na 25. kilometru se na něj dotáhl Evans Chebet. Skvěle si síly rozvrhl další z Keňanů, Felix Kandie, který se ze čtvrté příčky postupně dotáhl na čelo a po metě 35. kilometru již převzal vedoucí pozici a pro vítězství si doběhl v čase 2:08:32.

„Vstoupil jsem do závodu s tím, že zkusím zaběhnout alespoň nějaký slušný čas a začnu opatrněji, v druhé polovině závodu jsem se však cítil dobře a dokázal jsem zrychlovat,“ řekl Kandie po doběhu.

Druhé místo patří Chebetovi (2:08:50), na třetí pozici proběhl cílem papírový favorit Robi (2:09:05), který se v závěru dotahoval na čelo.

V závodě žen to až do 25. kilometru vypadalo na sólo závod keňské běžkyně Janet Rono. Půlmaraton zvládla v čase 1:11:43, půlminutu ztrácela Portugalka Sara Moreira, jíž dýchala na záda skupinka etiopských běžkyň. Z nich se nakonec rekrutovala vítězka, když nejlépe se silami dokázala hospodařit Yebrgual Melese. V úseku mezi 25. a 30. kilometrem se posunula do čela a zlato vybojovala časem 2:23:49.

„Již před závodem jsem se rozhodla, že začnu pomaleji a tato taktika se v závěru ukázala správnou,“ řekla v cíli vítězka závodu.

Hongkongská závodnice Yiu Kit Ching sice doběhla jedenáctá, ale v cíli zářila štěstím. Do Prahy přijela s cílem splnit kvalifikační limit na mistrovství světa a olympijské hry. To se jí časem 2:38:24 také podařilo.

Soutěžilo se i o mistrovské tituly v maratonu. Muži se již od počátku seřadili v pořadí Jiří Homoláč, Vít Pavlišta, třetí běžel zkušený Petr Pechek. Homoláč podle slov svého trenéra Jiřího Sequenta přijel do Prahy v dobré formě s cílem držet tempo 3:12 min/km, což by odpovídalo výbornému cílovému času 2:15:00. Často však pro něj platí, že „přepálí“ první polovinu závodu. Pavlišta se na něj postupně dotáhl, na 30. kilometru již figuroval na prvním místě a udržel je až do cíle. Výrazně si posunul osobní maratonský rekord, když se cílová časomíra při jeho průběhu cílem zastavila na čase 2:17:51 (dosud 2:20:42, Praha 2012).

„Chtěl jsem to prostě zkusit, začátek jsem rozběhl na čas 2:15:00. Pak jsem však měl žaludeční problémy a postupně docházely síly,“ okomentoval svůj výkon Homoláč. Časem 2:19:37 si vyrovnal osobní rekord z maratonu ve Frankfurtu 2013.

Mezi ženami si pro domácí titul od startu běžela ostravská architektka, svěřenkyně trenérky Aleny Peterkové, Šárka Macháčková. O devět minut pokořila hranici tří hodin, v cíli jí naměřili čas 2:51:01.

„Užila jsem si to, běželo se mi výborně. Nehnala jsem se za nějakým rychlým časem, cílem bylo získat titul. Ještě se chci stále zlepšovat a poznat v maratonu hranici svých možností,“ uvedla v cíli česká šampiónka, pro niž jde o první mistrovský maratonský titul. Dlouho až třetí, v cíli však druhá z českých běžkyň, Tereza Zuzánková, připravila nakonec časem 2:55:26 o stříbro Radku Churaňovou (2:57:53).

V poli deseti tisíců startujících běžela řada zajímavých osobností. Donedávna profesionální boxer Lukáš Konečný absolvoval první maraton a zapsal si čas 3:29:36. Bývalá česká reprezentantka v atletice, mistryně světa v běhu na 800 metrů Ludmila Formanová, běžela maraton v čase 3:31:19, lékař Tomáš Šebek zachraňující životy na zahraničních misích humanitární organizace Lékaři bez hranic, dokázal 42 kilometrů a 195 metrů zvládnout za čtyři hodiny.

„Je to jako čtyřhodinová operace. To je vlastně také maraton. Musíte si naplánovat, co budete dělat v první, druhé, třetí a čtvrté hodině. Po dnešku jsem si potvrdil, že rozhodně lépe operuji, než běhám,“ usmíval se v cíli Tomáš Šebek.

Nechyběli ani takzvaní sběrači maratonských čárek. Pro Petra Hrčka byla Praha 454. dokončeným maratonem. Nejstarším účastníkem maratonu byl jedenaosmdesátiletý Jiří Přidal z Pardubic.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 143 zobrazení
  • 0
floriantousen
Komedie 5 za 1 v provedení souboru Nová generace v režii Filipa Müllera byla představena v toušeňské sokolovně již letos v lednu. Také tentokrát se divákům velmi líbila.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.4.2015
  • 64 zobrazení
  • 0
reklama