Hledání: 6.1.2014 - na poli

Pro dotaz 6.1.2014 - na poli jsme našli 30 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
plazik02
Desátá antikotelní sobota začala v půl třetí krásným vystoupením Pavla Jonáka, pokračovali Hary Band, A Bag of Potatoes, Saliery, Blues 6, Nevýpar kovatjezd, a po sedmé večerní dohráli Noir Absintheia. Zbývalo ještě 8 (6) kapel.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2014
  • 194 zobrazení
druhlice
Fotbalový turnaj - Memoriál Miroslava Duška - 6. ročník - 2014 v Dalekých Dušníkách. Turnaje se zúčastnily obce Rybníky - 1. místo, Druhlice - 2. místo, Svaté Pole - 3. místo, Daleké Dušníky - 4. místo.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2014
  • 210 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
verastrnadkova
Obec Rakvice se nachází v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Žije zde přibližně 2 200 obyvatel.
Rakvice jsou významným vinařským centrem spadající do Velkopavlovické vinařské podoblasti. V obci se nachází řada vinařských závodů i menších rodinných vinařství.

Název
Název se vyvíjel od varianty Raekwitz (1248), Rakuuiz (1292), Vrakbicz, Vkrawicz (1354), Oerakwicz (1357), Verekwicz (1358), Vrkwicz (1414), Rakwicz (1447, 1558), Rakwicze (1609), Rakwitz (1633, 1673, 1718, 1751), Rakwitz a Rakwice (1846), Rakwitz a Rakvice (1872) až ke tvaru Rakvice v letech 1881 a 1924. Místní jméno původně znělo Rakovice a znamenalo ves lidí Rakových. Pojmenování je rodu ženského, čísla pomnožného, genitiv zní Rakvic.

Historie
Přibližně v místech, kde dnes leží obec Rakvice, ale spíše blíže k toku Dyje, existovalo asi až do 13. století slovanské sídliště. To dokazuje několik nálezů slovanské keramiky.
První písemná zmínka o obci Rakvice pochází ze dne 6. listopadu 1248, kdy kníže Oldřich III. Korutanský daroval čtyři statky v Rakvicích čejkovickým templářům.[4] V letech 1430 až 1434 byla v Rakvicích postavena kaple sv. Ondřeje. Roku 1498 byl u kaple zřízen hřbitov.
V roce 1540 se v Rakvicích usadili habáni. Roku 1582 z Rakvic odešel katolický farář Albrecht a nahradil ho českobratrský farář Jan Černovín. Roku 1605 byly Rakvice vydrancovány vojskem, které vedl Štěpán Bočkaj. Na konci třicetileté války v roce 1648 měly Rakvice jen 180 obyvatel oproti 510 před válkou. Koncem 17. století se však začaly Rakvice znovu osídlovat. Podle kupní smlouvy (prodej hodonínského panství) ze dne 29. září 1692 byl v Rakvicích obnovený kostel a škola. Ve věži kostela byl zvon ulitý v roce 1668.
Roku 1762 koupil hodonínské panství včetně obce Rakvice císař František I. V roce 1777 bylo v Rakvicích provedeno očíslování domů. Dne 24. května 1788 byl představenými obce, v čele s rychtářem Janem Cabalem, potvrzen josefínský katastr obce Rakvice. V roce 1793 žilo v Rakvicích 928 obyvatel a v roce 1840 pak 1172 obyvatel.[4] V roce 1866 byla v Rakvicích usazena pruská posádka vojáků, která přinesla do Rakvic choleru. Od 1. srpna do 20. září 1866 zemřelo na choleru 146 občanů Rakvic. Rakvický hřbitov nestačil, a tak se pohřbívalo na odlehlém pohřebišti za panským dvorem.
I když železniční trať Břeclav - Brno byl uvedena do provozu už v červenci roku 1839, tak obec Rakvice se své železniční zastávky dočkala až v roce 1886, kdy na ni obec uvolnila z rozpočtu 600 zlatých. Roku 1932 byla v Rakvicích postavena měšťanská škola. Dne 26. května 1936 se vydali žáci základní školy v Rakvicích na výlet na Pálavu. Cestou musely být děti s vozy převezeny pramicí přes řeku Dyji. První dva vozy byly převezeny v pořádku, při převozu třetího vozu se pramice potopila. Při této tragédii se utopilo 31 dětí.
V neděli 15. dubna 1945 byla obec Rakvice osvobozena Rudou armádou.

Pamětihodnosti
• Kostel svatého Jana Křtitele – Původně kaple sv. Ondřeje postavená někdy mezi lety 1310 a 1346. V roce 1503 byla kaple povýšena na farní kostel. Roku 1605 byl kostel Bočkajovci vypálen, zůstala jen věž a holé zdi. Kostel byl v druhé polovině 17. století obnoven (v kupní smlouvě o prodeji hodonínského panství z roku 1692 je zmínka, že kostel je již obnoven) a následně byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Pro malou kapacitu byl kostel v roce 1875 rozšířen. Výška věže včetně báně činí 33,66 m.
• Socha svatého Jana Nepomuckého – Dílo sochaře Tomáše Schweigla z roku 1775, pořízeno nákladem obce 40 zlatých a Jana Březiny 45 zlatých.
• Barokní kříž – Misijní kříž z roku 1803 s kryptogramem.

Doprava
Územím obce prochází dálnice D2 a silnice II/425 v úseku Hustopeče - Břeclav. Dále tudy vedou silnice III. Třídy :
• III/42113 Velké Pavlovice - Velké Bílovice
• III/42115 ze silnice III/42113 přes Rakvice na Přítluky
• III/42116 (Náměstí)
• III/42226 Podivín – Rakvice

Samospráva
Od počátku devadesátých let 20. století vykonával funkci starosty Petr Vajbar. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Radek Průdek (Sdružení pro Rakvice).

Osobnosti
• Josef Eduard Kornyšl (1824–1873), politik, obecní starosta a zemský poslanec
• Josef Krčka (1853–1934), politik, obecní starosta a zemský poslanec
• Ctibor Nečas (1933–2017), český historik, pedagog a profesor obecných dějin
• Miloš Mlha Uhrin (1962–2016), malíř, grafik a fotograf

KŘÍŽ
GPS : 48.8580078N, 16.8056292E

KOSTEL SVATÉHO JANA KŘTITELE
Původně prý kaple sv. Ondřeje, kterou si rakvičtí vystavěli r. 1487 „protože pro vodu nemohli do podivínského kostela“. Tam byly totiž Rakvice přifařeny až do r. 1503, kdy podle Gr. Wolného byla kaple povýšena na farní kostel. (Je však pozoruhodné, že sev. zeď lodi v rozsahu dvou záp. klenebních polí je uvnitř od podlahy směrem vzhůru pozvolna zeslabena; tento způsob stavby zpravidla prozrazuje existenci plochostropé lodi z 13. stol. Odkaz Gr. Wolného na pobořenou kapli, z níž prý zůstaly pouze boční zdi a věž, nelze na stavbě ověřit.) Asi po pol. 17. stol. kostel zvětšen rozšířením lodi, obnovena nebo přistavěna byla věž (byl na ní zvon z r. 1668) R. 1875 zbořeno kněžiště neznámého tvaru (na mapě stabilního katastru z r. 1827 má kněžiště amorfní tvar) a loď prodloužena vých. směrem; vybudováno nové kněžiště s přilehlou sakristií a v celé délce lodi prolomena okna jednotného tvaru, vestavěna hud. kruchta. Kostel tak v podstatě získal stávající podobu. Asi v 1. pol. 20. stol. přistavěn depozitář. –– Orientovaná podélná jednolodní stavba s odsazeným čtyřbokým kněžištěm, k němuž na sev. straně přiléhá sakristie, na již. straně depozitář. K lodi obdél. půdorysu se v ose záp. průčelí přimyká mohutná hranol. věž. Stavba má hladké fasády, pouze věž člení rámující lizény. V kněžišti a lodi hladké okenní otvory s půlkruh. záklenkem, pouze okno v 1. patře má lištovou šambránu a klenák; v druhém patře dvě okénka se špaletami rozevřenými dovnitř. Hl. vstup do kostela křížově zaklenutým podvěžím, boč. portál v již. zdi lodi. Kněžiště zaklenuto valeně se styčnými výsečemi, sakristie má křížovou klenbu mezi pasy, depozitář je plochostropý. Loď zaklenuta valeně se styčnými výsečemi. V kněžišti i v lodi dosedají klenební patky na přízední polopilíře završené úseky římsového kladí. V záp. části lodi hud. kruchta s rovným podhledem; její dřevěný, uprostřed segmentově do lodi vyložený parapet s novogot. výplněmi podpírá dvojice litinových sloupů.
GPS : 48°51'30.81"N 16°48'46.37"E

OBECNÍ RYBNÍK
GPS : 48.8526553N, 16.8087906E

RYBNÍK KAMENSKÝ ŠUTRÁK
GPS : 48.8469628N, 16.8095211E

RYBNÍK JEZERA
GPS : 48.8429950N, 16.8149342E

RYBNÍK ŠUTRÁK
GPS : 48.8525028N, 16.8236683E
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2020
  • 13 zobrazení
jacklin
TVýsledky:
1 Kacper Gomolski POL 3 3 2 2 3 13
2 Mikkel Michelsen DEN 2 3 3 2 2 12 3
3 Piotr Pawlicki POL 2 3 3 3 1 12 2
4 Nicklas Porsing DEN 3 3 1 3 1 11
5 Jacob Thorssell SWE 2 2 1 3 2 10
6 Kristian Pieszczek POL 2 0 3 1 3 9
7 Fredrik Engman SWE 0 R 2 3 3 8
8 Václav Milík CZE 1 2 3 0 2 8
9 Lasse Bjerre DEN 3 1 2 2 0 8
10 David Bellego FRA 0 2 1 1 3 7
11 Mikkel Bech Jensen DEN 3 1 Fd 2 1 7
12 Eduard Krčmář CZE 1 1 2 0 2 6
13 Nikolaj Jakobsen DEN 1 2 1 1 1 6
14 Szymon Wozniak POL 1 0 0 1 0 2
15 Jonas B. Andersen DEN 0 1 0 0 0 1
16 Gino Manzares USA 0 R 0 0 N 0
17 Zdeněk Holub CZE 0 0
18 Michal Škurla CZE 0
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.10.2014
  • 107 zobrazení
honzamanak
1. 8. 2014 Snímky Jana Maňáka z Davle v závěrečný den workshopu OSTROV 2 - náměty pro využití Ostrova sv. Kiliána u soutoku Vltavy a Sázavy v Davli. Námět RNDr. Jan Maňák získal od Mgr. Dušana Foltýna v rámci konzultace zapojení do soutěže VIA BENEDICTINA.

RNDr Jan Maňák, původním povoláním matematik, programátor a meteorolog utrpěl vážný úraz hlavy. Společnost Atelier Svatopluk, o.p.s. v Litni, ve spolupráci s Úřadem práce v Příbrami, pracoviště Beroun pro něj vytvořila chráněné pracovní místo fotografa se zaměřením na reportážní, dokumentační a produktovou fotografii.
více na http://areal-liten.zonerama.com
http://litenske-stezky.zonerama.com

Jeho zkušenost a zdatnost skalního turisty a cykloturisty jsou využívány i pro prezentaci Městyse Liteň, Berounska a Karlštejnska a při vytváření turistických tras a produktů. Zapojení hendikepovaného fotografa, který s podporou odborníků UK a ČVUT v Praze projevuje obrovskou houževnatost a vitalitu může být námětem pro projekty navazující na workshopy OSTROV v Davli i prezentaci významného města na Vltavě.
Podobně se třeba v Berouně rozvíjí projekt se základními školami Beroun očima dětí (http://beroun-ocima-deti.zonerama.cz, setkání kovářů v Litni - http://litenska-kovadlina-2014.zonerama.com
V albu jsou snímky z pracovní schůzky Honzy Maňáka s panem Mgr. Dušanem Foltýnem, historikem a a zřejmě nejvýznamnějším českým monasteriologem. Ve čtvrtek 17. 7. 2014 se radili o zapojení Honzy Maňáka do přípravy workshopu OSTROV 2 i do dalších aktivit, kde lze využít Honzův turistický potenciál a jeho práci fotografa. Honza také předvedl cyklus snímků, na kterých Davli zachytil 15. 7. 2014.
Na prvním místě je podrobná dokumentace Davle a okolí a využití snímků pro vzdělávací a prezentační účely. Jedním z projektů může být zpracování podkladů pro vytvoření tématických tras z Davle do Mníšku pod Brdy a do Litně. O tom již Honza uvažuje.
A protože sídlo zaměstnavatele Honzy Maňáka je spojeno s osobnostmi Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné, došlo i na pozvání Dušana Foltýna do jejich muzea v Litni (http://obecliten.cz. Pozvání samozřejmě platí i pro všechny účastníky, organizátory workshopu OSTROV 2 a příznivce Davle.

Plán pěšky Davle - Liteň

1. Davle střed
2. Asi půl km na Z po silnici - zelená
3. Zelená pak nahoru do kopce na Z
4. Sloup, dál přes les na JZ a Z
5. Bolov - nádraží, od něj na Z do kopce Čtvrť Svatopluka Čecha
6. Pak kousek na S a přes Vantrlice na na SZ do Lišnice
7. Přes Řitku dál na Z a dolopce k U Šraňků
8. Dál pak po červené na JZ, přes silnici, až ke Skalce
9. Od Skalky po zelené na S, ale před silnicí už odbočka doleva na Z dolů
10. Přes část modré pořád (mimo modrou) dolů lesem na "dub lesní"
11. Tam vlevo a po zelené na Halouny
12. U nich na S po silnici a na křižovatce po další kilnici na SZ
13. Tam bude malá odbočka na S k Cihelně Bílý Kámen
14. Tam hned vlevo k silnici Lhotka, po ní vpravo a na konci doleva na Z
15. Podél Lhotky nahoru a stále na SZ mimo silnici
16. Na křižovatce se silnicí k Litni smětem na nádraží Běleč
17. Od něj pak na Z k Litni na zelené
18. Na začátku Litně pak po severní části silnice na střed Litně u kostela a pomníku Svatopluka Čecha

A nebo zpět Liteň > Davle - totéž
Některé cesty bude potřeba označit
Je to hlavně mimo silnice
Celkem cesta asi 26 km
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2014
  • 88 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jackal001
Memoriál Josefa Odložila, atletický mítink EAA v Praze:

Muži - 100 m: 1. Zich (ČR) 10,56, 200 m: 1. Talbot (Brit.) 20,36, 2. Zalewski (Pol.) 20,42, 3. Mathieu (Bah.) 20,50, 400 m: 1. Raovič (Srb.) 46,24, 2. Dunn 46,41, 3. Buck (oba Brit.) 46,48, 1500 m: 1. Kipkorir (Keňa) 3:36,21, 2. Holuša (ČR) 3:36,32, 5000 m: 1. Komen (Keňa) 13:33,67, 2. A. Bekele (Bahr.) 13:53,67, 110 m př.: 1. O'Farrill (Kuba) 13,19, 400 m př.: 1. Flannery (Brit.) 49,43, 2. Chalyj (Rus.) 49,55, ...6. Brož (ČR) 50,68, dálka: 1. Juška (ČR) 794, tyč: 1. Lise (Pol.) 582, 2. Balner 560, 3. Kudlička (oba ČR) 560, koule: 1. Prášil (ČR) 20,52, 2. Lesnoj (Rus.) 20,50, 3. Staněk (ČR) 20,31, disk: 1. Gudžius (Lit.) 62,42, ...9. Gondor (ČR) 58,16, oštěp: 1. Frydrych 85,07, 2. Vadlejch (oba ČR) 82,48, 3. Grzeszczuk (Pol.) 81,18, 4x100 m: 1. Polsko 39,39, 2. ČR (Veleba, Šťastný, Jirka, Zich) 39,90.

Ženy - 100 m: 1. Čechová (ČR) 11,44, 400 m: 1. Viskotová (Ukr.) 55,99, 800 m: 1. Ulogová (Rus.) 2:01,97, 2. Masná (ČR) 2:02,16, 100 m př.: 1. Thomasová (USA) 12,84, ...3. Škrobáková (ČR) 13,25, dálka: 1. Grabusteová (Lot.) 669, 2. Stuartová (Bah.) 664, tyč: 1. Šilhanová (ČR) 435, oštěp: 1. Špotáková (ČR) 64,08, 2. Hacková (Ukr.) 62,03, 3. Hjalmsdóttirová (Isl.) 60,03, kladivo: 1. Novožilovová (Ukr.) 70,29, ...3. Králová (ČR) 66,67.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.7.2014
  • 93 zobrazení
jackal001
Memoriál Luboše Tomíčka, mezinárodní závod na ploché dráze v Praze:
1. Sajfutdinov (Rus.), 2. Pavlic (Chorv.), 3. Okoniewski (Pol.), 4. Milík (ČR), 5. Bogdanovs (Lot.), 6. Krčmář, 7. Kůs, 8. Holub (všichni ČR), 9. Lambert (Brit.), 10. Watt (Austr.).
více  Zavřít popis alba 
  • 19.2.2012
  • 61 zobrazení
jackal001
Výsledky:
SuperCars
1,STEPANENKO Roman RUS Citroen C4
2,BREDIKS Agris LVA Mitsibishi Lancer Evo
3,BALÁŽ Juraj SVK Mitsubishi Lancer Evo
4,EDER Gerald AUT Škoda Fabia
5,EKKER Tristan AUT VW Polo 4 x 4
6,HÖLLER Alois AUT Ford Focus T16
Super1600
1,ŠUSTA Josef CZE Škoda Fabia R1
2,ŠUSTA Stanislav CZE Škoda Fabia R2
3,BAUMANIS Artis LVA Peugeot 206
4,VEVERKA Václav jun. CZE Peugeot 206
5,SEELIGER Sven DEU Ford Fiesta S1600
6,PANHAUSER Werner AUT Citroën C2
TouringCars
1,STERKENS Jos BEL Volvo C30
2,RÖESSL Helmut AUT Škoda Fabia
3,WITTKOVSKI Marco DEU Volkswagen Golf
4,MOELANDS Christ NLD BMW 120
5,Van Den BRANDT Ivo BEL Mitsubishi Golt
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2014
  • 140 zobrazení
honzamanak
1. 8. 2014 Snímky Jana Maňáka z Davle v závěrečný den workshopu OSTROV 2 - náměty pro využití Ostrova sv. Kiliána u soutoku Vltavy a Sázavy v Davli. Námět RNDr. Jan Maňák získal od Mgr. Dušana Foltýna v rámci konzyultace zapojení do soutěže VIA BENEDICTINA.

RNDr Jan Maňák, původním povoláním matematik, programátor a meteorolog utrpěl vážný úraz hlavy. Společnost Atelier Svatopluk, o.p.s. v Litni, ve spolupráci s Úřadem práce v Příbrami, pracoviště Beroun pro něj vytvořila chráněné pracovní místo fotografa se zaměřením na reportážní, dokumentační a produktovou fotografii.
více na http://areal-liten.zonerama.com
http://litenske-stezky.zonerama.com

Jeho zkušenost a zdatnost skalního turisty a cykloturisty jsou využívány i pro prezentaci Městyse Liteň, Berounska a Karlštejnska a při vytváření turistických tras a produktů. Zapojení hendikepovaného fotografa, který s podporou odborníků UK a ČVUT v Praze projevuje obrovskou houževnatost a vitalitu může být námětem pro projekty navazující na workshopy OSTROV v Davli i prezentaci významného města na Vltavě.
Podobně se třeba v Berouně rozvíjí projekt se základními školami Beroun očima dětí (http://beroun-ocima-deti.zonerama.cz, setkání kovářů v Litni - http://litenska-kovadlina-2014.zonerama.com
V albu jsou snímky z pracovní schůzky Honzy Maňáka s panem Mgr. Dušanem Foltýnem, historikem a a zřejmě nejvýznamnějším českým monasteriologem. Ve čtvrtek 17. 7. 2014 se radili o zapojení Honzy Maňáka do přípravy workshopu OSTROV 2 i do dalších aktivit, kde lze využít Honzův turistický potenciál a jeho práci fotografa. Honza také předvedl cyklus snímků, na kterých Davli zachytil 15. 7. 2014.
Na prvním místě je podrobná dokumentace Davle a okolí a využití snímků pro vzdělávací a prezentační účely. Jedním z projektů může být zpracování podkladů pro vytvoření tématických tras z Davle do Mníšku pod Brdy a do Litně. O tom již Honza uvažuje.
A protože sídlo zaměstnavatele Honzy Maňáka je spojeno s osobnostmi Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné, došlo i na pozvání Dušana Foltýna do jejich muzea v Litni (http://obecliten.cz. Pozvání samozřejmě platí i pro všechny účastníky, organizátory workshopu OSTROV 2 a příznivce Davle.

Plán pěšky Davle - Liteň

1. Davle střed
2. Asi půl km na Z po silnici - zelená
3. Zelená pak nahoru do kopce na Z
4. Sloup, dál přes les na JZ a Z
5. Bolov - nádraží, od něj na Z do kopce Čtvrť Svatopluka Čecha
6. Pak kousek na S a přes Vantrlice na na SZ do Lišnice
7. Přes Řitku dál na Z a dolopce k U Šraňků
8. Dál pak po červené na JZ, přes silnici, až ke Skalce
9. Od Skalky po zelené na S, ale před silnicí už odbočka doleva na Z dolů
10. Přes část modré pořád (mimo modrou) dolů lesem na "dub lesní"
11. Tam vlevo a po zelené na Halouny
12. U nich na S po silnici a na křižovatce po další kilnici na SZ
13. Tam bude malá odbočka na S k Cihelně Bílý Kámen
14. Tam hned vlevo k silnici Lhotka, po ní vpravo a na konci doleva na Z
15. Podél Lhotky nahoru a stále na SZ mimo silnici
16. Na křižovatce se silnicí k Litni smětem na nádraží Běleč
17. Od něj pak na Z k Litni na zelené
18. Na začátku Litně pak po severní části silnice na střed Litně u kostela a pomníku Svatopluka Čecha

A nebo zpět Liteň > Davle - totéž
Některé cesty bude potřeba označit
Je to hlavně mimo silnice
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2014
  • 115 zobrazení
d-hfoto
I přes ne zrovna nejlepší počasí se na Žižkovo náměstí v Čáslavi sjeli ti nejsilnější borci ,aby se zde utkali a ukázali v celku hojnému počtu příznivců tohoto silného sportu pořádaného již 15. rokem .
Stejně dlouho jako se na soutěžním poli strongmenů pohybuje nebojím se říci matador a stále aktivně soutěžící Jirka Žaloudek. Ač jsem bohužel nebyl svědkem všech disciplín, ti kteří přišli v čas mohli shlédnout klání dvaceti závodníku kteří byli z Českých luhů a hájů mezi ztaré známé tváře patřil Ašský velikán Čestmír Šíma, Kutnohorský Pavel Zadra Zadražil s Jirkou Dejmalem, v loni postupující do profi sekce Jirka Vytiska ze Sušicea dalších zvučných jmen ,se nám předvedli i Konstantin Ilin z Ukrajiny,Josef Tomaszevski z Polska Igor Pertík ze sousedního Slovenska a v neposlední řadě Neman ja Tasic ze Srbska a Gerald Gschiel z nedalekého Rakouska.Klání se odehrávalo v disciplínách Tažení kamionu 8 tun ( truck pull ) ,zdvihání klády 145 kg( log lift ) , ohrady 300kg ( farmer´s walk ) ,držení tvárnice v předpažení cca 30kg ,přenášení hrazdy 380 ( super yoke ) a Konnanovo kolo 260kg
( Connan´s Wheel ).. No co na to říct, pánové klobouk dolů.
Úcty hodné výkony s takovými váhami a byl to opravdu hodně vyrovnaný boj u některých šlo doslova o centimetry či o půl bodu,které rozhodovaly o konečném umístění. Závěrem budu citovat všem dobře známého konferenciéra a věrného komentátora těm to závodům Leoše Kubeše „ Až na pár potrhaných vazů se to obešlo bez větších zranění“ a těšíme se na shledanou na MČR 7.6.2014 v Pardubicích.

Výsledky :

1. Gerald Gschiel
2. Lukáš Svoboda
3. Radek Paták
4. Bartoloměj Bak
5. Čestmír Šíma
6. Konstantin Ilin
7. Pavel Zadražil
8. Jiří Dejmal
9. Josef Mazač
10. Igor Petrík
11. Jiří Žaloudek
12.Josef Tomaszevski
13.Jiří Vytiska
14. Nemanja Tasic
15. Maroš Kostolanský
16. David Oberlander
17. Michal Tichý
18. Marian Kubovič
19. Jiří Tkadlečík
20. Marek Toth
více  Zavřít popis alba 
  • 17.5.2014
  • 106 zobrazení
honzamanak
RNDr. Jan Maňák s Mgr. Dušanem Foltýnem při přípravě své účasti v přípravě studentského architektonického workshopu OSTROV 2 v Davli 1. srpna 2014.

RNDr Jan Maňák, původním povoláním matematik, programátor a meteorolog utrpěl vážný úraz hlavy. Společnost Atelier Svatopluk, o.p.s. v Litni, ve spolupráci s Úřadem práce v Příbrami, pracoviště Beroun pro něj vytvořila chráněné pracovní místo fotografa se zaměřením na reportážní, dokumentační a produktovou fotografii.
více na http://areal-liten.zonerama.com
http://litenske-stezky.zonerama.com

Jeho zkušenost a zdatnost skalního turisty a cykloturisty jsou využívány i pro prezentaci Městyse Liteň, Berounska a Karlštejnska a při vytváření turistických tras a produktů. Zapojení hendikepovaného fotografa, který s podporou odborníků UK a ČVUT v Praze projevuje obrovskou houževnatost a vitalitu může být námětem pro projekty navazující na workshopy OSTROV v Davli i prezentaci významného města na Vltavě.
Podobně se třeba v Berouně rozvíjí projekt se základními školami Beroun očima dětí (http://beroun-ocima-deti.zonerama.cz, setkání kovářů v Litni - http://litenska-kovadlina-2014.zonerama.com
V albu jsou snímky z pracovní schůzky Honzy Maňáka s panem Mgr. Dušanem Foltýnem, historikem a a zřejmě nejvýznamnějším českým monasteriologem. Ve čtvrtek 17. 7. 2014 se radili o zapojení Honzy Maňáka do přípravy workshopu OSTROV 2 i do dalších aktivit, kde lze využít Honzův turistický potenciál a jeho práci fotografa. Honza také předvedl cyklus snímků, na kterých Davli zachytil 15. 7. 2014.
Na prvním místě je podrobná dokumentace Davle a okolí a využití snímků pro vzdělávací a prezentační účely. Jedním z projektů může být zpracování podkladů pro vytvoření tématických tras z Davle do Mníšku pod Brdy a do Litně. O tom již Honza uvažuje.
A protože sídlo zaměstnavatele Honzy Maňáka je spojeno s osobnostmi Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné, došlo i na pozvání Dušana Foltýna do jejich muzea v Litni (http://obecliten.cz. Pozvání samozřejmě platí i pro všechny účastníky, organizátory workshopu OSTROV 2 a příznivce Davle.

Plán pěšky Davle - Liteň

1. Davle střed
2. Asi půl km na Z po silnici - zelená
3. Zelená pak nahoru do kopce na Z
4. Sloup, dál přes les na JZ a Z
5. Bolov - nádraží, od něj na Z do kopce Čtvrť Svatopluka Čecha
6. Pak kousek na S a přes Vantrlice na na SZ do Lišnice
7. Přes Řitku dál na Z a dolopce k U Šraňků
8. Dál pak po červené na JZ, přes silnici, až ke Skalce
9. Od Skalky po zelené na S, ale před silnicí už odbočka doleva na Z dolů
10. Přes část modré pořád (mimo modrou) dolů lesem na "dub lesní"
11. Tam vlevo a po zelené na Halouny
12. U nich na S po silnici a na křižovatce po další kilnici na SZ
13. Tam bude malá odbočka na S k Cihelně Bílý Kámen
14. Tam hned vlevo k silnici Lhotka, po ní vpravo a na konci doleva na Z
15. Podél Lhotky nahoru a stále na SZ mimo silnici
16. Na křižovatce se silnicí k Litni smětem na nádraží Běleč
17. Od něj pak na Z k Litni na zelené
18. Na začátku Litně pak po severní části silnice na střed Litně u kostela a pomníku Svatopluka Čecha

A nebo zpět Liteň > Davle - totéž
Některé cesty bude potřeba označit
Je to hlavně mimo silnice
Celkem cesta asi 26 km
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2014
  • 96 zobrazení
kracmerka
únor 2014
návštěva Muzea čokolády a Klementina s Lenkou a Terezkou
sraz s Evčou, Dančou a caparty
karneval ve školce
Vojtinkovy narozeniny

Klementinum:
pův. sídlo dominikánů, později jezuitů (1556- 1773) - jezuitské koleje a univerzity
vrcholně barokní podoba
Národní knihovna, Státní technická knihovna a Slovanská knihovna (6 mil. knih)

1/ Zrcadlová kaple (kaple Zvěstování Panně Marii)
freska Jana Hiebla
4 olejomalby Václava Vavřince Reinera (Jan Křtitel,Panna Marie jako dítě, sv. Jan Evangelista, sv. Josef)
dvoje varhany (na jedny hrával W. A. Mozart)

2/ předsálí barokní knihovny
pův. jezuitské matematické muzeum
sextant Johanna Keplera
astronomické hodiny

3/ barokní knihovna
ručně malované a psané kopie nejvzácnějších knih vlastněných NK (Vyšehradský kodex, evangeliář vytvořený při příležitosti korunovace Vratislava II v r. 1085)
20 tis. knih (nejstarší z pol. 16 st. – tištěné, protože jezuité měli v K. svou tiskárnu)
oddělení Bibliotheca nationalis (Karel Rafael Ungar z r. 1781, začal knihy třídit a zavedl tradici, že jeden výtisk se poskytuje NK)
globusy hvězdné a zeměpisné
Chrám moudrosti od Jana Hiebla

4/ meridianový sál
měření pražského posledne – v okamžiku, kdy paprsky protly strunu, zamával z věže praporečník a kanonýr na svahu za řekou vystřelil

5/astronomická věž
68 m
nejprve jako vyhlídková, později vybavena astronomickými přístroji
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • únor 2014
  • 635 zobrazení
cervik-dobriv
Zimní Ukrajina 2014
Jelikož u nás žádná zima není, tak jsme se domluvili se starou expediční partou, že za sněhem vyrazíme jinam. No a kam jinam když tady u nás „ofiko“ nikam nemůžeme? No přece do ukrajinských Karpat. Politická situace na Ukrajině zrovna příznivá není, ale to nás od expedice neodradí. Vyrážíme 6. února ve složení Pavel („Pačenko“), Martin („Obr“) oba na Yamaze Grizzly 700 no a já („Červík“) s Vladí na Arctic Catu 700 EFI TRV. Po 19-ti hodinách dorážíme na hotel. Hranice jsme projeli rekordně během půl hodiny.
Na hotelu už na nás čeká Tomáš s Míšou, ti tentokrát sedlají fungl nového Arctic Cata 700 EFI TRV, který ještě voní novotou. Prý má najeto jen pár metrů z prodejny do dodávky. :-D Uvidíme, jestli to bylo rozumné rozhodnutí, jet s nezajetým strojem. Večer doráží ještě Radek („Polárník“) s Can-Am Renegate 800 a Honza s Yamahou Grizzly 700. U večeře nad vodkou se seznamujeme s nováčky, kteří už prý mají pár expedic za sebou. Radkovo vyprávění, jak na pásech doprovázel cyklisty na polárním kruhu, bylo úchvatné až dech beroucí.
Ráno po snídani vyrážíme. Po kilometru Obříkovi vyskakuje zadní poloosa. To se opakuje ještě jednou. Asi jeho „medvědice“ začala žárlit, že neveze jen jeho, ale ještě přibral Terku, aby neseděla na hotelu než jí dorazí její „Alfréd“ - David. :-D Pro ten den se musel obětovat Pačenko a vzal Terku k sobě. Obrovi už poloosa nikdy nevyskočila.
Přes kopce dorážíme do městečka Dubová, kde se koná místní trh. Né že by jsme chtěli nakupovat ve velkém, ale jezdíme tam za pochodujícím bankomatem, který má vždy pro nás skvělý kurz na výměnu českých korun. 1 hřivna = 2,38 Kč. Pro porovnání 1L benzínu tu pořídíte od 10 do 11 Hřiven. Nafta je tu pod 10 hřiven. No a jak takový bankomat vypadá? Normální chlápek s dlouhým kabátem a velký balík peněz v ruce. Když kabát rozepne, uvnitř je spousta kapes nabouchaná různými měnami a nechybí samozřejmě kalkulačka. Za těch pár let co jsem jezdím se nevyplatí brát eura. I hotel se dá zaplatit kartou a kurz je příznivý. Ubytování s jídlem na týden vyjde kolem 5. 000 Kč a mimo sezonu i levněji, ale to jsem odbočil. Jsme tu přeci abychom si zajezdili.
Po sněhu tu není ani památka, jen vrcholky jsou bílé. Hurá na ně. Z městečka vyrážíme směr Apecka. Je to jeden z mnoha vrcholů, který měří asi 1.400 m.n.m. Jen pro orientaci - hotel leží v 350 m.n.m a tak nás čeká slušné převýšení. Od osmi set metrů už leží souvislá vrstva sněhu. U salaše pod vrcholkem dáváme krátkou přestávku na oběd a hned do sedel, aby jsme nevychladli. Zavátou louku jako první proráží Obřík a vjíždí do lesa, kde se pomalinku prokousává sněhem. Dojíždím ho v docela dobré rychlosti. Co teď. Když zpomalím, začnu se propadat. Přeci jenom jedu ve dvou a tak volím předjetí trošku v bočním náklonu, ale dlouhá verze čtyřkolky a skvěle pracující batůžek, který hned vyrovnává mě v tom podrží a Obříka zahazuji odlétávajícím sněhem. Po chvilce se za mnou vyšplhá. Za ním prázdno jen je slyšet řev motorů. Jdeme se podívat, kdo a kde se zasekal. No jo. Kratší stroje bez vyvažujících batůžků mají ve výjezdu a bočním náklonu problém. Pačenkovi trošku pomůžeme, ale Honzovo medvídě má bolavou packu. Netočí se mu jedno zadní kolo. Rozdrcený kloub na poloose. Co teď? Jak dál? Voláme do Čech. Poloosa by byla, hotelový autobus jezdí 2x v týdnu do Prahy. Ochotný prodejce předává poloosu majiteli hotelu Viktorovi, který tou dobou byl ještě v Praze a ten zastavuje busík 40 km na dálnici za Prahou a předává poloosu řidiči. Ochota v nouzi je neuvěřitelná a tímto jim děkujeme. Náhradní díl od prvního telefonátu do předání, jsme měli za 20 hodin.
Honzu doprovázíme pod kopec na silnici a bere směr hotel. My se ještě jedeme podívat na nedaleký vysílač. Cesta lemující potok, kde jsou hluboké koleje od Zilu, zdoláváme s obtížemi. Strmé výjezdy nezvládáme. Bahno se mění v led a čím dál víc rveme boční plasty o vysoké břehy. Zkoušíme to ještě jinými stezkami, ale tam, kde projede naložený Zil, tam za mokra nevyjedeme. Otáčíme mašiny a se soumrakem se vracíme zmrzlí a promočení na hotel. Od odpoledních hodin v nížinách prší.
Ráno přivítáme poslední členy Otu („Šreka“) s Ladí („Fionou“) na Can-Am Outlender 800 a Davida na tentýž stroji. Honza čeká na díl a my vyrážíme do kopců. Ještě mu podrobně vysvětluji, kde nás s Radkem najdou. Budou si hrát na stopaře, což ve sněhu nebude těžké. Po pár kilometrech nás zastavuje stávkující Šrekovo stroj. No jo. Ach ty domácí přípravy. Zoxidovaný kontakt na baterce. Z kamenité cesty odbočujeme na pěkně zablácenou a od Zilů projetou cestu. Škrábeme se do kopců, mokré listí střídá sníh. Z lesa se dostáváme na zasněžené pláně. Tam Davidovi praská řemen. Jsme kousek pod hřebenem, na kterém je posezení, kde je plánován oběd. Šrek, Pačenko a Tomáš se spojí navijáky a dělají mašinku, aby dostali Davida nahoru, kde při vaření oběda má čas řemen vyměnit. Pačenko netrpělivě vyráží a přes mávání rukama, že má zastavit bere ještě víc za plyn, až Tomášovi vyrve lano z navijáku, který nestačil po vytahování zacvaknout.
V dálce jsou slyšet motory. Poznávám Radkovo laděný výfuk a v závěsu jede i Honza, který si užívá nové poloosy. Sjíždíme další hřebenovou cestou dolů do vesnice, protože dál na vrchol z této strany přes sníh se nedostaneme. Po sjezdu do vesnice odbočujeme na další hřeben vedoucí na vrchol. Dostáváme se docela daleko, ale přibývající sníh je neúprosný. Bojovali jsme se sněhem zuby nehty, ale dál než k salaši na kraj planiny jsme se nedostali. Než jsme se tam vyškrábali všichni, tak batůžci si tam uplácali pořádného sněhuláka. Otáčíme zpět a se soumrakem v zádech se vracíme na základnu.
3. den je v plánu Koločava. Je jasné, že po vrcholech to nepůjde, tak volím cestu řekou a potokem. Dochází i na navijáky když se potřebujeme vyškrábat z koryta na břeh. Prodíráme se polomy a zase zpátky do vody, celou dobu prší. V jednom úzkém a hlubokém kaňonu je zima a sníh se stoupající nadmořskou výškou přibývá. Chvilku se brodíme vodou a chvilku sněhem. Slyším u svého stroje zvýšené otáčky motoru. Než dorazí ostatní odplastovávám čtyřkolku a hledám příčinu. Malá prasklina na přírubě mezi motorem a střikem přisává vzduch. Vše spravuje stříbrná americká páska. Pouštím před sebe Davida, aby místo mě razil cestu sněhem a závějemi. Šetřím stroj a jedu na dojetí. Konečně jsme se vyšplhali na poslední hřeben před Koločavou. Cesta dolů je pořádně rozbahněná, tak dávám na instinkt a ukazuji jinou, která zřejmě vede také dolů. Otáčím se za sebe a Radek s Honzou nikde. Jsem v úzkém korytě kde jednou stopou jedu po boční stěně a druhou po břiše mezi kolejemi. Tak čekám. Po 20-ti minutách doráží. A problém? Honzovi při sjezdu přestala brzdit kolka a opřel jí o břízku. Namrzli mu kotouče v potoce. :-D Tento sjezd byl nakonec luxusní po loukách až do potoka, kterým jsme přijeli do Koločavy. Pár fotek u Jánošíka a šup do vyhřáté četnické stanice na kus dobrého žvance. Uvnitř hospody na poličkách se nacházejí úplné poklady. Dřevěné i hliněné žejdlíky, různá udělátka a nástroje, kroje a obrazy známých osobností, co četnickou stanici navštívil. Po ohřátí a dobrém obědě se od party odděluji a posílám je zpět, kudy jsme přijeli. Já sázím na jistotu, abych dojel. Mám před sebou 80 km po dost rozbité asfaltce. Pomalou jízdou to nejde. Čtyřkolka dost otřesy trpí a bojím se, aby příruba vydržela. Nasazuji ostřejší tempo a díry doslova přelétám. Na hotelu jsem byl za hodinu a čtvrt těsně před soumrakem. Hned měním přírubu za novou, což trvá max. 15 minut. Podle poznatků bych klidně na tu starou mohl ještě klidně celou expedici dojet. Trhlina se nezměnila. Po 2 hodinách doráží ostatní, ale bez Pačenka a Obra. Pačenkovi při výjezdu nad Koločavou začal rachtat řemen ve variátoru a tak to otočil že pojede za mnou po silnici. Dojel jen pod kopec, kde mu řemen prasknul. Jeho záchrana byl Obřík, který se otočil a pod kopcem ho zapřáhl za sebe a dotáhl na hotel, kde řemen vyměnili.
4. den po drobné opravě Otíkovo čtyřkolky vyrážíme do Teresvy na trhy a potom na salaš, kde si na ohýnku pečeme šašlik. Posilněni obědem vyrážíme na nejtěžší jízdu dne a to do rokličky. Ten kdo nemá mašinu v ruce, tak zaručeně až z ní vyjede, tak jí v ruce bude mít. Není to žádná brutalita, ale trošku trialová vložka. Zadávám do GPS bod, kde se nachází a bereme přímý směr přes dvě údolí a dva hřebeny, až k potoku, který z ní vytéká. Davidova čtyřkolka dostala strach, tak si hned propichuje gumu klackem na 5 knotů, což jí nepomůže a pokračujeme hlouběji do rokličky. Nechtělo se jí tam. V ostrých kamenech knoty zase mizí. No nic. David zajíždí bokem a počká, až mu přivezeme náhradní kolo. Pokračujeme dál. Nechávám všechny jet předemnou, aby si to v předu taky užili a já se měl taky šanci pobavit eskapádami, které se budou odehrávat. Menší kamenné kaskády někdo zvládne za pár vteřin a někomu to trvá s pomocí ostatních i čtvrt hodiny. Je krásné pozorovat, jak prodloužené verze hladce kamenné kaskády zvládají, obzvláště ty co si elektronicky dokážou zamknout diferák. Na koci rokličky zase přebírám roli prvního a vyjíždíme z ní ven. Už jen jeden výjezd v bahně a listí, kde někteří se řádně zapotí, ale mé obutí ITP Blackwater mě na holičkách rozhodně nenechalo a jsme na loukách odkud vede pěšina do kamenolomu a k hotelu. Vyrážím napřed se Šrekem a Tomem pro sadu pneumatik, abychom z rokle mohli dostat Davida, který nás před setměním rád zase vidí. Kola přehazujeme a za tmi se vracíme. Při sjezdu do kamenolomu potkáváme zbytek party. Honzovo čtyřkolka na boku a vyndává se z ní spojovačka řízení, která má tvar luku. Na hotel se dostáváme po osmé hodině a to měl být pohodový den. ?
Další dny se sem už nevejdou.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2013/2014
  • 312 zobrazení
marekm68
PRAHA/LADRONKA
Superliga ČR: 4. kolo - 16. 6. 2014
BS Bohemians 1905 4:6 (2:2, 0:3, 2:1)
Góly: Radosta 3x, Hašek 1x

Soupiska: hráči do pole / brankáři
Ivan Hašek, Radim Mokrohajský, Filip Vyhnal, David Radosta, David Pozníček / Patrik Malina, Tomáš Židlický

BS Bohemians potvrdili jasnou roli favorita a ČR Junior team tak poprvé prohrál …

Zajímavostí utkání je hattrick Davida Radosty a hra v poli s brankářem Mokrohajským. Patrik odchytal druhou třetinu.
Dvě nechytatelné branky mu vstřelil bývalý ligový hráč a reprezentant Jan Koller.

Podrobnosti na
https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0Anl6eH6xK1RGdEU1a21CUTQxS2J5UEJ1VUJEaXREMEE&single=true&gid=21&output=html

Photo autor: beachsoccerczech.zonerama.com, beachsoccer@spírek.eu
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2014
  • 65 zobrazení
cervik-dobriv
Kinder Albánie II 2014
Po loňské zkušenosti s rodinnou expedicí, kdy jsme ze začátku netušili, do čeho jdeme a jak to budou děti zvládat, jsme letos opět vyrazili. Loni to byla pohodová dovolená, děti to zvládly výborně a teď už jsme věděli co a jak. Vybral jsem opět Albánii, protože je tam nádherná příroda a svoboda. Můžete si jezdit, kde chcete a taktéž kempovat. Lidé jsou příjemní a vstřícní.
To znamenalo zapůjčit si tři stroje ve firmě ASP Group Žebrák. Naplánovat nové trasy, které povedou kolem vodních přehrad, až k moři. Sbaleno jsme měli docela rychle, po loňsku jsme v tom již měli praxi.
Čtyři dny před odjezdem jsem dostal funglovku Access Max 700 4x4 LT Forest tentokrát v černé barvě. Musel jsem ještě na rychle najet nějaké kilometry aby se stačil ještě udělat servis. V pátek 15.8. ráno jsem vyrazil do Žebráku na servis a pro zbývající dvě čtyřkolky. Pro Vladí jsem dostal mého bývalého modrého Articata 700 TRV a pro nejstaršího šestnáctiletého syna TGB Blade 550 EFI IRS, kterého sedlal už loni. Ještě vyfasuji pár náhradních dílů, jako jsou řemeny do variátoru, relátka a brzdové destičky. Jen základní malé věci co nás mohou zastavit a nezaberou moc místa. Ještě namontovat zadní boxy od TGB a můžu z Žebráku vyrazit. Doma ještě namontuji držáky kanystrů a brašny. Večer ve 22 hodin, kdy jsme konečně naloženi, vyrážíme směr Černá Hora, ke Skadarskému jezeru do českého kempu, kde odstavíme auto a dál už konečně na čtyřkolkách. Cestu 1. 400km zvládáme za 26 hodin, díky ucpané Chorvatské dálnici.
V neděli donaložíme čtyřkolky a po obědě vyrážíme na hranice. Ryky z kempu nám zas pomáhá přes hranice převést čtyřkolku. Na benzínce měníme Eura za Leky a dotankujeme do plna. Dá tu platit i kartou. Potom už jen hotovost. Jen kolem dálnice a hlavních tahů najdete jednu z dvaceti čerpaček, kde je berou. Dokonce je tam i zvyk, že v době obědů mají hodinovou pauzu, kdy vám nenatankují, i když sedí vedle stojanu. Holt jiný kraj, jiný mrav. :-D Projíždíme městem Škoder, kde dokoupíme pečivo a za ním už mizíme v širokém řečišti Gjadër. Začíná se stmívat a tak v jednom z mnoha přítoku nacházíme plácek na spaní. Voda a dřevo v dosahu. Malé oblázky poberou naše vysoké nafukovací matrace. Oheň dohořívá a jdeme na kutě.
Ráno nás probouzí sluníčko a projíždějící čtyřkolka neidentifikovatelné značky. Teplá voda v potoce vybízí ke koupání. Zajíždím čtyřkolkou do vody a zapojuji 12V sprchu. Moc příjemná věcička na expedici. Po bezva koupeli míříme do pohoří Kushnen. Prašnou cestou šněrujeme řeku a projíždíme malé vesničky. Všude v dosahu vody jsou malá políčka. V jedné vesničce mají dokonce i veřejné osvětlení vyrobené ze zavařovacích sklenic. Pokrok nezastavíš. Za ní už začínáme stoupat na hřeben. Prašná cesta střídá kamenitou. Na první pohled to vypadá, že tu dlouho nikdo nejel, ale byla průjezdná. Jen pár padlých stromků jsme odházeli a přitom se kochali překrásným výhledem do údolí na druhé straně. Při sjezdu do údolí na TGB píská zadní brzda. Sjeté destičky, ale s tím se počítalo, že je po cestě budu měnit. V údolí u potoka přehazuji Maxovo lano od navijáku přes větev stromu, abych Bladea přizvednul a mohl sundat kolo. Děti se jdou koupat do průzračné vody, Vladí vaří oběd a já se mohu věnovat v klidu servisu. Krásná rodinná idylka. Čas je neúprosný a po koupeli musíme vyrazit dál. Stoupáme dál do kopců, míjíme malá políčka s obilím, kukuřicí, melouny. Sady s fíky, ořechy, a vinice . Za poslední vesničkou, už je zase jen tvrdá kamenitá cesta, po které vyjedeme až na hřeben, kde jsou už jen pastviny. Doléváme poslední litry benzínu do našich hladových nádrží a nabíráme směr Fushë Arrëz, kde najisto dotankujeme, ale musíme z hřebene dolů, což není tak jednoduché. Cesty zmizeli v trávě a něco málo co vidím v GPS je už dávno nesjízdné až po 20 km je malý náznak, že by to šlo. Odházíme pár padlých stromků, protáhneme se ostružinami a po hodinovém klesání jsme konečně na průjezdné cestě dolů do údolí. Na protější straně v údolí je vidět široká cesta, která vede z hlubinných dolů. Už to nejsou takové malé štoly s kolejemi a vozíky co se musí tlačit, ale rovnou do nich zajíždí náklaďáky. Těží se tu snad v každém pohoří. Konečně jsme dole u řeky, ale tady se bude stmívat dříve. Je čas hledat plac. Je tu jedna vesnička za druhou. Sjíždíme do řečiště, kde se brodíme, až pod vysoké skály, kde nejsme na očích vesničanům, můžeme rozdělat oheň a v klidu zakempovat.
Ráno opět vodou zpět na cestu, která vede do městečka kde natankujeme, dokoupíme pečivo a za ním zase do hor M.Munellës. Žádné prudké stoupání ani klesání. Cesta tu je zařízlá pár metrů nad řekou či potoky s průzračnou či obarvenou vodou vytékající ze štol. U jednoho malebného potůčku s křišťálovou vodou zastavujeme na několik hodin. Voda tu skálu omlela, tak hladce že je jak skluzavka končící v tůni. Hned to jdu s dětmi vyzkoušet, dáváme oběd a i si vypereme zaprášená expediční trička. Na rozpálené skále rychle schnou. Vzhledem k tomu, že tu nejde nikde kempovat, musíme dál. Míjíme několik bývalých komunistických táborů nucených prací. Voda vytékající ze štol je načervenalá a zapáchá. Zde kempovat rozhodně nebudeme a musíme z údolí ven. Po několika hodinách konečně opouštíme tuto soutěsku v místech, kde se buduje nová přehrada. Hned vedle ní dálnice. Sedmá hodina na krku a k přehradě je to kus cesty, tak jí na 25 km využijeme. V městečku RRëshen dokoupíme buřty a za tmy stavíme na břehu stan a opékáme dobrotu.
Za zpěvu žab vstáváme a dnes nás čeká objet velkou přehradu Ligeni i Ulzës. Tato přehrada je jedna z mnoha zásobáren vody pro zavlažování a výrobu elektřiny. Ve městečku Milot dotankujeme . Kousek za ním, ve městečku Lac, se majestátně tyčí několik komínů v opuštěné velké továrně. Hned za ní začínáme šplhat do pohoří M.Rodhes. Kamenitá cesta místy zasekaná ve skále nás vyčerpává. Po hodině dáváme přestávku u zachovalých bunkrů. Nedovedu si představit, že sem museli jezdit vojáci a zásobování. Po další hodině jsme na hřebeni a dojíždíme SUV, které řídí desetiletý kluk. Když nás spatří, za jízdy se přehazuje asi s tátou. Řídí příslovím - co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. ? Projíždíme kolem skály, odkud vytéká po dlouhé době voda. Doplňujeme kanystry, poněvadž na vrcholu, kam míříme, nebude. Se soumrakem dojíždíme na vrchol, kde v 1600 m.n.m. nás zahaluje mrak, ale neprší.
Ráno nás budí zvonění zvonců ovcí, které se pasou kolem nás. Dnešní den se přesouváme k moři. Z vrcholu je krásně vidět ta modrá slaná louže. Po cestě míjíme velkou cementárnu, kterou jsme včera z dálky viděli a vypadalo to, jako odpalovací rampa na raketu do vesmíru. Za ní nám kříží náš směr magistrála, kterou se nám povedlo překonat v místech, kde jsou samá políčka a vodní kanály mezi kterými chvilku bloudíme. Potkáváme tu i jedno utopené tele v bahně značně v rozkladu. Most nám pomohl na druhou stranu, kde vjíždíme na poloostrov Kepi i Rodonit, kde na jeho konci zpřístupnili nové písečné pláže, na kterých dáváme oběd a koupačku. Přichází Ital s kamerou a ptá se nás, jestli si nás se čtyřkolkami může natočit. Prý točí dokument o albánském pobřeží. Za chvíli po něm přichází majitel kiosku, zda bych mu nepomohl spravit centrálu. Beru gollu a jde se na to. Byl to jen zaseklý plovák v karburátoru. Dostávám od něj dvě vychlazená pivka, která do nás jen zasyčeli. Je čas hledat místo ke spaní. Přejíždíme přes hřeben na pláž, kde jsme byli i loni ubytovaní. Zvoní telefon. Lukáš s Jirkou nás přijeli na svých Choprech navštívit, a svést se chvilku s námi. Večer vypráví, jak jim naložili motorku na přehradě Komani na malé loďky a převezli je 30 km na začátek údolí Valbone, které jsem jim doporučil. Bohužel čtyřkolky jsou moc velké a tuto přehradu už jsem 2x objížděl. Od kluků mám novou informaci, že se tam staví malý trajekt asi tak na 6 aut. Tak snad příští rok už se tam taky svezeme.
Ráno přehodnocuji, kam kluky vezmeme. Přeci jenom jejich těžké motorky nejsou dělané do terénu. Ukazuji klukům poloostrov. Jeho pláže, kostel a vojenskou minulost. Tam si dali mírný offroadek. Motorky odstavují pod stromem a zbytek jedeme na čtyřkolkách. S čelovkami na hlavách procházíme chodbami bývalé protinámořní opevnění. Potom už společně míříme k úpatí hor Thety. Nebylo to tak snadné. Na GPS jsem si zapomněl vypnout nezpevněné cesty a po šotolině, hlíně a louce dojíždíme ke kukuřičnému poli, kde se otáčíme zpět k asfaltové cestě. Kluci to za námi statečně dávají. Přitom asfaltka vedla 500 m za řekou, přes kterou jsme se nemohli dostat. Za tmi dojíždíme do dnešního cíle. Ještě nás čeká 300 m řečištěm k jeskyním, což čtyřkolky hravě zvládají. Lukášova osmnáctistovka se pomaličku prohrabává za námi. Rozděláváme ohýnek, opékáme buřtíky, ohříváme vodu na večerní sprchu a nafukujeme matrace pod výklenky jeskyně. Těžko by jste věřili že v 10 l vody se může osprchovat 7 lidí, ale jde to.
Po snídani se s Jirkou a Lukášem loučíme a mizíme do hor bádat. Je neuvěřitelné v jakých různých těžko přístupních místech jsou malé vesničky. Nad jednou takovou objevujeme krásný plácek se studnou. Spouštím do ní naše skládací umývadlo a vytahuji křišťálově čistou a ledovou vodu, kterou hned filtrujeme k pití. Také tu je kamenné napajedlo úhledně vysekané ve velkém balvanu, které čistím a napouštím. Kámen je od sluníčka rozpálený a po chvíli je voda teplá. Šimonek neváhá a v parném podvečeru se jde cachtat. Kousek stranou stavíme stan a děti nosí dřevo na večerní posezení u ohýnku.
Osmý, poslední den, je odpočinkový před cestou domů. Přeci jenom mě čeká 26 hodin za volantem. Jsme od hranic s Černou Horou pouhých 20 km a rozhodujeme se, že zůstaneme ještě jeden den na tomto místě. Kolem nás je spousta skalnatých útvarů připomínající naše Adršpašské skály, ale jen pár metrů vysoké. Jdeme je prolézt a pokochat se z nich. Tam, kde to šlo, mají mezi nimi vesničané políčka a pastviny, úhledně obehnaná kamennými zdmi a spletenými větvemi. Více v časopise QUAD
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 877 zobrazení
klobucan
17. klobucký skřivánek

V neděli 24.listopadu proběhla soutěž dětských zpěváčků valašských písní 17.klobucký skřivánek. Na přípravě soutěže spolupracují NS Klobučan, DDM, ZŠ a Město Val.Klobouky.
Soutěže se zúčastnilo 42 dětí z místních škol (MŠ, ZŠ, ZUŠ, DDM) a souboru Klobučánek, které soutěžily v kategoriích podle věku. V porotě zasedli David Polách (Gymnázium), Magda Románková (ZŠ) a Martin Polách (NS Klobučan). Zpěváčky doprovodila na cimbál Kateřina Tarabusová. Oceněné děti postupují do oblastního kola, které se koná v dubnu 2014 ve Valašských Kloboukách.

Výsledky:

I.kat. do 6 let - děti nesoutěžily, všechny získaly odměnu.

II.kat. od 6 do 9 let:
1.místo Lidka Macháčová, Martin Strnad
2.místo Marek Polách, Švachová Eliška, Karolína Jurčagová
3.místo Jurčaga Martin, Manová Tereza, Strušková Karolína

III.kat. od 9 do 15 let:
1.místo Sabina Šenkeříková, Martin Macháč, Kořenková Marie
2.místo Nikola Fojtíková, Tereza Šenkeříková, Monika Krahulcová
3.místo Šálková Tereza, Jan Švach, Václav Šerý, Daniel Strnad, Karel Švach

IV.kat. dueta:
postup
Martin a Pavel Macháčovi
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2013
  • 775 zobrazení
vojtak20
Z důvodů rekonstrukce ulice Milady Horákové byla od 15. března 2014 do 26. června 2015 linka 3 mezi zastávkami Česká a Vojenská nemocnice obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. Zastávku Dětská nemocnice obsloužila úvraťově zakončená výluková tramvajová linka x3 provozovaná v trase Dětská nemocnice - Jugoslávská - Tkalcovská - Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Konečného náměstí - Tábor - Vozovna Komín (- Bystrc, Rakovecká). Linka x3 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin a byla obsluhována výhradně nízkopodlažními vozidly.
V první den svého provozu (v sobotu 15. března 2014 od ranních výjezdů do přibližně 20:30) byla z důvodu instalace úvraťové výhybky linka x3 od zastávky Jugoslávská odkloněna do smyčky Černá Pole, Zemědělská.
Linka 5 byla mezi zastávkami Česká a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. V nepracovních dnech na ni byly nasazovány hlavně sólo vozy. Naopak v pracovních dnech kvůli 10minutovému intervalu na ní jezdily soupravy tramvají T3 a tramvaje 13T. Tramvajová linka 9 byla rozdělena na dvě provozní větve označené linkovými čísly 9 a x9. Linka 9 jezdila v úseku Juliánov - Vlhká po své trase. V zastávce Hlavní nádraží zastavila na zastávce vedle smyčky trolejbusů a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Náměstí Svobody - Zelný trh zpět k zastávce Hlavní nádraží (2. kolej) a do Juliánova. Linka x9 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Jugoslávská po původní trase linky 9. Od zastávky Jugoslávská byla obousměrně odkloněna ulicí Cejl na Malinovského náměstí a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Hlavní nádraží (1. kolej) - Zelný trh - Náměstí Svobody - Česká - Janáčkovo divadlo zpět na Malinovského náměstí, ulicí Cejl k zastávce Jugoslávská a po původní trase linky 9 do smyčky Lesná, Čertova rokle. Zatímco na linku x9 byly ve všední dny vypravovány soupravy T3, tramvaje 13T a RT6, na lince 9 jezdily tramvaje K2 a Anitry. Tramvajová linka 11 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Česká po své trase a dále byla odkloněna přes zastávky Šilingrovo náměstí a Nemocnice u sv. Anny do zastávky Mendlovo náměstí.
Náhradní doprava byla zajištěna autobusovou linkou x5 provozně spojenou s linkou 46 a vedené po trase Štefánikova čtvrť - Provazníkova - Lesnická - Zimní stadion - Schodová - Náměstí 28. října - Janáčkovo divadlo - Moravské náměstí - Náměstí 28. října - Schodová - Zimní stadion - Lesnická - Provazníkova - Štefánikova čtvrť. Linka x5 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin. Většina spojů autobusové linky 46 byla ukončena v zastávce Lesnická (Štefánikova čtvrť) a propojena se spoji výlukové autobusové linky x5. Na lince 53 byl ve špičce výrazně omezen provoz v úseku Štefánikova čtvrť - Stará osada. Většina spojů byla ukončena v zastávce Štefánikova čtvrť umístěné před kruhovým objezdem v ulici Kohoutově. Linka 66 byla po dobu výluky mimo provoz. Autobusy linky 67 byly ve směru do Jundrova mezi zastávkami Malinovského náměstí a Náměstí 28. října odkloněny ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše a Kudelova. Na náměstí 28. října obsloužily přeloženou zastávku a na odklonové trase ve směru do Jundrova navíc zastavovaly v zastávkách Janáčkovo divadlo a Moravské náměstí. Ve směru na Zvonařku jezdily odklonem ulicemi Příkop, Bratislavská a Jezuitská a obsloužily své obvyklé zastávky. Autobusová linka 82 byla mezi zastávkami Vojenská nemocnice a Česká obousměrně odkloněna ulicemi Cejl a Rooseveltova, čímž vynechala zastávku Dětská nemocnice. Náhradou zastavovala v bezbariérové zastávce Tkalcovská. Noční autobusová linka N92 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Koliště a Cejl. Noční autobusová linka N93 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Zemědělská odkloněna ve směru do Útěchova ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše, Kudelova, Drobného, Erbenova a Zemědělská. Na Moravském náměstí obsloužila zastávku společně s linkami N90 a N91 a na náměstí 28. října přeloženou autobusovou zastávku. Linka po dobu výluky vynechávala zastávky Dětská nemocnice, Jugoslávská a Tomanova. Navíc obsloužila zastávku Schodová. Ve směru z Útěchova k hlavnímu nádraží ulicemi Zemědělská, Erbenova, Drobného, Příkop, Bratislavská a Koliště, čímž vynechávala zastávky Tomanova, Jugoslávská a Dětská nemocnice. Na náměstí 28. října obsloužila zastávku linek x5 a 67 ve směru do centra. Na odklonové trase navíc obsloužila zastávku Schodová.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.3.2014
  • 76 zobrazení
keckar
Smutné, ale pravdivé ...
Futbalistky ZŠ s MŠ, Školská 1575, Hriňová postúpili vo veľkom futbale po víťazstvách v 2. kole tzv. Coca Cola Cupe na regionálnom kole nad Lučencom 6:0 a Poltárom 4:0 až do 3. kola, na krajské kolo BB kraja do Žiaru nad Hronom, kde nás čakali 3 teamy súperiek : Žiar nad Hronom, Beňuš a Sebechleby. Po skorom brieždení a ceste v daždi sme ako prvé dorazili do upršaného Žiaru na futbalový štadión. Sebechleby neprišli. Smutné poznámky domácich funkcionárov v značkových bundách, či nemajú na autobus boli len začiatkom predtuchy. Turnaj sa pýši názvom i veľkou reklamou v médiách ako Coca Cola Cup. Písal som to aj pred rokom. Teamy na krajskom kole / ani na nižších kolách / nedostali ani vodu, ani keks alebo bagetu, žiadnu pozornosť .. absolútne nič na pitný režim, ba ani diplom ..!!! Organizoval som alebo sa zúčastnil veľa turnajov alebo akcií ..., je to hanba. Neporovnateľné s Jednota Cup v malom futbale dievčat. Prvý zápas hrali Žiarčanky proti Beňušu. Rozhodca poškodil Beňušanky a pomohol domácim "nevideným " offsajdom, Žiarčanky viedli 1:0. Na 2:0 dali regulárne po odrazenej lopte od brvna do dezorientovanej brankárky Beňuša ... Tréner Beňuša sa hneval, chcel odísť, že to nemá význam, keď sa takto píska ...V druhom zápase sme hrali proti Žiaru ... rozhodcovia nás nechceli pustiť hrať , lebo sme nemali všetky chrániče vysvetlenie, že sme len základná škola, nie klub, že sme radi, že máme dresy, nezabralo. Spriatelené Beňušanky nám rýchlo požičali, vďaka ... Celý zápas to bol férový boj so šancami na oboch stranách ..., dievky sa snažili v rámci svojich možností a schopností, mala byť jasná spravodlivá remíza. No prišla posledná minúta, pred 16-tkou šla do súboja moja stopérka, ktorá odkopla loptu, súperka pri nej spadla .../ fúkal nepríjemný vietor /, rozhodca píska priamy kop ...!!! Nechápeme ! Pri stavaní múru , brankárka organizuje hráčky, rozhodca píska, Žiarčanka lobom prehadzuje našu brankárku stavajúcu múr a lopta končí v našej sieti. Protestujeme, no nič. Rozohráme a rozhodca odpískal koniec zápasu ..čo to je ? Žiar postupuje na celoslovenské kolo medzi 8 naj ! ... Jeden z domácich mi pri podaní rúk iba povedal, že on s tým nič nemá alebo niečo také ...Nechceli sme s kapitánkou podpísať ani zápis, mali sme chuť odísť preč ... Tretí zápas sme hrali s kamarátkami z Beňuša ...Moje dievky hrali prvý polčas ako bez duše ...Prehrávali sme 1:0. Potom vynikajúcim sólom cez pol ihriska dáva gól moja hráčka Timea ... nakoniec sme však podľahli 1:2 ... Nešlo už o nič ..., iba to so cťou dohrať ...Získali sme 3. miesto vo veľkom futbale v Banskobystrickom kraji, no s krivdou v duši. Snahu a bojovnosť hriňovským dievkam nemožno uprieť. Beňušanky nás trhli busom do Zvolena, vďaka, potom sme cestovali s dievkami vlakom na Kriváň a busom domov pod Poľanu. Vybrali sme sa za odmenu v Hr na zmrzlinu ..., no keď sme prišli na miesto, zmrzlina zavretá ...Keď ide, tak ide ...
keckar@centrum.sk
Ďakujem dievkam za bojovnosť a je mi ľúto, že museli zažiť v detskom športe takúto krivdu na vlastnej koži ... Verím, že nás to posilní v boji proti krivdám a nespravodlivosti navôkol ...
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 233 zobrazení
demmark-info
NERATOVICE
Divize B – 4.kolo, ne 31.8.2014, 17.00 hod
FK Neratovice - SK Brozany 5: ( 1:0 )
Branky: 3´Palanský, 47´ Kodr O., 51´ Pajkrt, 61´ Kozák, 88´ Radosta
Rozhodčí : Mydlář, Šimeček, Janeček, / Diváci: 143
Karty - NER: 56' Chlapec, 61' Palanský, 63' Kokoška

FK Neratovice:
Malina – Pajkrt, Jína, Chlapec, Kodr S. - O. Kodr, Radosta, Kokoška, Weiner - Kozák, Palanský

Na jaře jsme vyprovodili Brozany výsledkem 6:0, teď 5:1. Pro naše fotbalisty se návštěva hostů z Brozan stala už podruhé během krátké doby velkým střeleckým koncertem, pro hosty naopak zlým snem.

Výsledek byl přitom o to překvapivější, že hosté přijeli jako neporažený tým předešlých třech kol. Naši střelci jim ale na těžkém terénu bilanci ukončili. Vylepšování letošního skóre začalo už po necelých třech minutách. K Palanskému na podmáčeném trávníku propadl Malinův dlouhý nákop a náš útočník se v sólu nemýlil. Hosté byli sice na míči aktivnější ale žádnou gólovku si v prvním poločase nevytvořili a tak se šlo do kabin s naším jednobrankovým vedením.

Po změně stran stihli naši borci gól ještě rychleji – po sedmdesáti sekundách. Tentokrát se hostující obrana nechala zaskočit po dlouhém vhazování, které pohotově usměrnil do sítě Ondřej Kodr. Další góly totiž už na sebe nenechaly čekat. Opět standardku, tentokrát roh, přetavil Pajkrt ve třetí branku. Hosté se dočkali snížení po stejné situaci, té ale předcházel obrácený roh. Žádné otočení kormidlem zápasu se ovšem nekonalo. Kozák dostal skvělou přihrávku do tahu a po kličce gólmanovi dával do prázdné na 4:1. Skóre na 5:1 pečetil střelou zpoza šestnáctky Radosta. Naši borci tak vyhráli třetí zápas v řadě a teď nás čekají dva zápasy na hřištích soupeřů ze spodních pater tabulky. Jedeme na Motorlet a pak nás čeká derby v Libiši.

Trenér Jiří Kafka : „Z obou stran se hrál nadprůměrný fotbal. My jsme byli vysoce produktivní a prakticky z každé šance skórovali. Gólman hostů z toho musel být nešťastný. Navíc jsme uhlídali jejich výborného střelce Romana Potočného. Brzy jsme vedli, poté byli hosté lepší na míči. My jsme však měly raketový nástup do druhé půle a ten rozhodl.“

Mělnický Deník napsal ...
http://melnicky.denik.cz/fotbal_region/sest-strel-pet-golu-brozany-znovu-poslali-domu-s-rancem-20140901.html

Záznam z utkání na TvCom ...
http://fotbal.tvcom.cz/Zapas/Soutez-Divize-B/Pohlavi-Muzi/Sezona-2014-2015/36452-FK-Neratovice-Byskovice,-s.r.o.-SK-Sokol-Brozany.htm

Photo galery ze zápasu naleznete na ...
http://www.sokol-brozany.cz/fotogalerie/a_tym/2014_2015/neratovice_vs_brozany
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2014
  • 47 zobrazení
demmark
NERATOVICE
Divize B – 4.kolo, ne 31.8.2014, 17.00 hod
FK Neratovice - SK Brozany 5: ( 1:0 )
Branky: 3´Palanský, 47´ Kodr O., 51´ Pajkrt, 61´ Kozák, 88´ Radosta
Rozhodčí : Mydlář, Šimeček, Janeček, / Diváci: 143
Karty - NER: 56' Chlapec, 61' Palanský, 63' Kokoška

FK Neratovice:
Malina – Pajkrt, Jína, Chlapec, Kodr S. - O. Kodr, Radosta, Kokoška, Weiner - Kozák, Palanský

Na jaře jsme vyprovodili Brozany výsledkem 6:0, teď 5:1. Pro naše fotbalisty se návštěva hostů z Brozan stala už podruhé během krátké doby velkým střeleckým koncertem, pro hosty naopak zlým snem.

Výsledek byl přitom o to překvapivější, že hosté přijeli jako neporažený tým předešlých třech kol. Naši střelci jim ale na těžkém terénu bilanci ukončili. Vylepšování letošního skóre začalo už po necelých třech minutách. K Palanskému na podmáčeném trávníku propadl Malinův dlouhý nákop a náš útočník se v sólu nemýlil. Hosté byli sice na míči aktivnější ale žádnou gólovku si v prvním poločase nevytvořili a tak se šlo do kabin s naším jednobrankovým vedením.

Po změně stran stihli naši borci gól ještě rychleji – po sedmdesáti sekundách. Tentokrát se hostující obrana nechala zaskočit po dlouhém vhazování, které pohotově usměrnil do sítě Ondřej Kodr. Další góly totiž už na sebe nenechaly čekat. Opět standardku, tentokrát roh, přetavil Pajkrt ve třetí branku. Hosté se dočkali snížení po stejné situaci, té ale předcházel obrácený roh. Žádné otočení kormidlem zápasu se ovšem nekonalo. Kozák dostal skvělou přihrávku do tahu a po kličce gólmanovi dával do prázdné na 4:1. Skóre na 5:1 pečetil střelou zpoza šestnáctky Radosta. Naši borci tak vyhráli třetí zápas v řadě a teď nás čekají dva zápasy na hřištích soupeřů ze spodních pater tabulky. Jedeme na Motorlet a pak nás čeká derby v Libiši.

Trenér Jiří Kafka : „Z obou stran se hrál nadprůměrný fotbal. My jsme byli vysoce produktivní a prakticky z každé šance skórovali. Gólman hostů z toho musel být nešťastný. Navíc jsme uhlídali jejich výborného střelce Romana Potočného. Brzy jsme vedli, poté byli hosté lepší na míči. My jsme však měly raketový nástup do druhé půle a ten rozhodl.“

Mělnický Deník napsal ...
http://melnicky.denik.cz/fotbal_region/sest-strel-pet-golu-brozany-znovu-poslali-domu-s-rancem-20140901.html

Záznam z utkání na TvCom ...
http://fotbal.tvcom.cz/Zapas/Soutez-Divize-B/Pohlavi-Muzi/Sezona-2014-2015/36452-FK-Neratovice-Byskovice,-s.r.o.-SK-Sokol-Brozany.htm

Photo galery ze zápasu naleznete na ...
http://www.sokol-brozany.cz/fotogalerie/a_tym/2014_2015/neratovice_vs_brozany
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2014
  • 48 zobrazení
zsklecany2
Konec školního roku se blíží a my vyrazili užít si jeden z posledních dnů na zámek Loučeň a do labyrintů.
Na loučeňském zámku jsme poznali zámek ze své dětské perspektivy. Prováděla nás kněžna Marie a ukázala nám, jak se na zámku žilo, stolovalo, jaké měly šlechtické děti oblíbené hračky, co jim na zámku chybělo ve srovnání s dnešní dobou, a co měli proti nám navíc...
Po té nás čekalo jedenáct zahradních labyrintů a bludišť na jednom místě, v zeleni historického anglického parku. To je labyrintárium Loučeň.

Labyrinty a bludiště

Co jsou labyrinty?
Labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá. Oproti tomu v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. A přitom ne každá z cest, kterou si na těchto rozcestích vyberete, vede tím správným směrem.

Labyrinty jsou magické. To je další důvod, proč se s nimi seznámit. Jsou téměř tak staré, jako lidstvo samo. Labyrinty užívali třeba Keltové, abychom nejprve jmenovali nám geograficky blízkou civilizaci. Už ve starověku je ale znali třeba i obyvatelé daleké Indie. V pohanských dobách měly na lidi v mnohém podobný vliv, jako později vznikající náboženství.Labyrinty lidem dobíjejí energii.

Labyrinty a bludiště na zámku Loučeň
Bludiště a labyrinty propojuje přesně vytyčená naučná stezka s obsáhlými, tématicky řazenými informacemi o historických kořenech, ale i současnosti labyrintů a bludišť. Dozvíte se z ní, že labyrint hrál odpradávna svoji mnohdy tajemnou roli v rozličných starých světových kulturách - od starověkých Keltů, přes gotické katedrály, až po indiánské kultury amerického kontinentu. Při své cestě jedinečným zámeckým parkem o celkové rozloze 23 hektarů budete postupně míjet následující bludiště a labyrinty:

1. Buxusové bludiště

(400 m2), umístěné v těsném sousedství jižního, bočního traktu zámku, je připomínkou klasických, ornamentálně pojatých labyrintů známých z barokních zámeckých zahrad. Za cizokrajným názvem buxus se neskrývá nic záhadnějšího než nízká, věčně zelená keříková rostlina, které jsme v našich zeměpisných šířkách pro její odolnost běžně zvyklí říkat zimostráz.

2. Světelný labyrint

(100 m2) zabírá v souladu s barokní symetrií střed otevřeného zámeckého nádvoří. Přes den je velmi nenápadný, po setmění ale dokáže naplno očarovat svým kouzlem. Průchod do středu labyrintu vedoucí spletitou cestou značenou celkem 340 zemními svítidly může být atraktivním doplňkem k občasně pořádaným nočním prohlídkám zámeckých interiérů.

3. Travnatý labyrint

(145 m2) situovaný naproti vchodu do zámecké kaple má v kruhovém půdorysu zakomponován tvar kříže - vzhledem k umístění je to motiv víc než příhodný, používaný jako klasická forma již od středověku, kdy měla náboženská symbolika mnohem větší váhu než dnes. Cesta pro poutníky, neustále se točící, vede drcenou antukou, předěly mezi cestami pak vytváří travnatý drn. Svěží zeleň trávy se sytou oranží antuky působí neobyčejně harmonickým dojmem.

4. Tisové bludiště

(1 450 m2) je zdaleka největší jednotkou mezi loučeňskými bludišti a labyrinty. S předpokládaným rychlým růstem živého tisového plotu poroste i příjemný stín, který plot vydává, ale především pak dokonalost Vašeho úkrytu před očima těch, s nimiž budete radost ze zábavného pobytu v bludišti sdílet. Od roku 2012, tedy 5 let po jejich vysázení, už tisy v největším loučeňském bludišti dokážou skrýt i postavu toho nejvyššího taťky. Do nitra bludiště se vstupuje přes schodišťovou lávku. Je na Vás, abyste našli cestu ke druhé z lávek, která Vás naopak ze spletitého bludiště vyvede. Anebo můžete dřevěné lávky použít jen pro lepší orientaci coby vyhlídkové věže a bludiště projít klasicky - tak, abyste nevynechali žádné ze tří kruhových prostranství v jeho nitru.

5. Dlážděné bludiště

(63 m2) má komorní rozměry a je kouzelné svojí variabilitou. Je vystavěno v kruhu z pálených, glazovaných dlaždic tří barev, z nichž jedna je použita pro body, v nichž se cesta rozděluje na dvě větve ve zbylých dvou barvách. Už před vstupem do bludiště se můžete rozhodnout, zda budete tyto větvící body ignorovat a celou cestu absolvujete po cestě jedné barvy, nebo budete pro zpestření v místech křížení pravidelně střídat cesty obou barev. V sousedství dlážděného bludiště je příjemný altán, ve kterém si přesně v půli Vašeho putování mezi labyrinty a bludišti jistě rádi odpočinete a případně přečkáte malou přeháňku, po níž se určitě zase vyčasí.

6. Palisádové bludiště

(255 m2) budované z řetězících se hradeb smrkových kůlů má netradiční tvar obřího otisku lidského chodidla. To si ovšem uvědomíte až tehdy, jakmile se v samém závěru probloudíte k vyvýšenému můstku. Z něho získáte jako odměnu za dobrý odhad a orientaci patřičný nadhled nad místem, které Vás ještě pár sekund před tím tak příjemně potrápilo. Z můstku se pak spustíte zpátky na zem skluzavkou, která bez problémů a bez jakýchkoli neblahých následků na šatech sveze i dospělé. Pokud uprostřed bloudění zjistíte, že rozlehlé palisádové bludiště je pro Vás poněkud velkou porcí, můžete hned na několika místech z bludiště vystoupit únikovými kovovými vrátky. Kůly palisádového bludiště měří na výšku 140 cm. Je v tom důmyslný úmysl: Vaše dítě se v bludišti zaručeně ztratí. Ale Vy nad ním neztratíte dohled.

7. Kamenný labyrint

(590 m2) je podle odborníků energeticky nejnabitějším loučeňským labyrintem a odkazuje svým stylem na labyrinty dávných Keltů. Neklamným důkazem toho, že jste dospěli k cíli, bude fakt, že se ocitnete v těsném sousedství středové tajemné mohyly. Valouny, které posloužily jako stavební materiál, opracovala do současných hladkých tvarů síla vodního živlu: Vyzdviženy byly ze dna Labe. Při putování dál po naučné stezce zjistíte, že největší koncentraci kamenných labyrintů najdete dodnes ve Skandinávii a Pobaltí. Vikingové byli v tomto směru Keltům velmi podobní. Před letní olympiádou 2012 v Londýně v našem kamenném labyrintu dobíjela energii oštěpařka Barbora Špotáková. A byla z toho naprosto suverénní zlatá medaile!

8. Provazové bludiště

si nejlépe vychutnáte při návštěvě Loučeně s početnější skupinou - může tedy přinést nezapomenutelné zážitky školním či táborovým skupinám, ale má potenciál být také příjemným dějištěm doprovodného programu outdoorové firemní akce. Spletitý systém lan o čtyřech různých barvách umožňuje zapojit do hry až čtyři různá družstva. Cílem je být při kopírování cesty podél provazů v barvě svého družstva co nejhbitější a co nejrychleji předat štafetu dalšímu členovi vlastního družstva.

9. Pískovcový labyrint

(245 m2) Vám navzdory názvu rozhodně boty nezašpiní - cesta do jeho nitra totiž nevede po sypkém písku, ale po pevné dlažbě z opracovaného, dokonale zarovnaného pískovce. Pískovcový labyrint má ze všech labyrintů nejkrásnější zasazení do přírody: Velkou část parku odtud máte jako na dlani. Jste skoro na konci putování - možná pro Vás bude rozhled kolem sebe dostatečným lákadlem pro to, abyste v parku posečkali i po poznání posledního, desátého labyrintu, a začali park vnímat jinými očima, zrakem, který se následně soustředí na pozorování krás starých a vzácných stromů či živočichů, jejichž přítomnosti v parku jste si pro samé nadšení z labyrintů a soustředění na jejich zdolávání doposud nevšimli. Nepřehlédněte statnou, dobrodružně rozvětvenou borovici poblíž labyrintu a zkuste objevit vzácného brouka roháče.

10. Prstový labyrint

(0, 5 m2) už Vám neubere příliš sil. Na konci putování o deseti etapách už celé Vaše tělo nebude muset putovat po trase rozložené na několika stovkách čtverečných metrů. Podmínky a pravidla hry v posledním loučeňském bludišti se výrazně mění: Nohy už sice máte s velkou pravděpodobností unavené, ale v rukou je stále ještě nevyčerpaná energie. Stačí Vám jediný prst, abyste jím prošli labyrint vytesaný do boku mohutného menhiru. Ovšem pozor! Alespoň pro děti mající respekt ze strašidelných bytostí to až tak jednoduché nebude: Je nutné překonat strach a projít kolem velké sochy hrůzného Minotaura. Tato postava je upomínkou na patrně nejznámější labyrint světa, který Minotaurus, napůl člověk, napůl býk, střežil v krétském Knossu.

11. Písmenkový labyrint

(64 m2), umístěný nedaleko amfiteátru, v místě, odkud je nádherný pohled do údolní části parku s pískovcovým labyrintem, je novějším přírůstkem loučeňského labyrintária, vytvořeným roku 2011. Dlaždice imitující řez stromem jsou opatřeny písmeny. Půjdete-li po písmenech tak, abyste postupovali po textu známé písně Jede, jede poštovský panáček, připomínající fakt, že majitelé loučeňského zámku Thurn - Taxisové byli zakladateli evropské pošty, zdárně najdete střed labyrintu. Jen pozor na vyvrcholení textu písně - má v sobě překvapení, které se odchyluje od originálního znění zmíněné pošťácké fanfáry. Pokud budete mít víc času, můžete zabavit své dítě, svoji drahou polovičku, či sebe samého hledáním 4 písmen abecedy, která v písmenkovém labyrintu chybí.

V labyrintech jsme se pořádně vyběhali a naštěstí nikdo z nás se nezabloudil. A tak můžeme všichni vyrazit ještě ve středu do Mirákula. Už se moc těšíme :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2014
  • 384 zobrazení
klobucan
V neděli 6.dubna 2014 se ve Val.Kloboukách uskutečnil již 14.ročník soutěže „Zpěváčci Valašskoklobucka“. Do soutěže bylo přihlášeno 52 dětí ze ZŠ Valašské Klobouky, Slavičín, Brumov-Bylnice, Štítná n.Vláří, Vlachovice, Újezd, Nedašov, ZUŠ Val.Klobouky a z folklorních souborů a CM Klobučánek, Javorníček ze Štítné n.Vláří, Valášek Horní Lideč, Dokopyjánek Vlachovice. Pořadatelem soutěže je soubor Klobučan ve spolupráci s DDM Val.Klobouky, za podpory Města Val.Klobouk ve spolupráci s Valašským folklorním sdružením.
Děti zpívaly jednu píseň s doprovodem cimbálu (korepetice Kateřina Tarabusová) a jednu píseň bez doprovodu. V porotě zasedli učitelé Olina Fojtíková (ZŠ Valašské Klobouky), Karel Máťa (ZŠ Slavičín) a David Polách (Gymnázium Val.Klobouky

A jak to dopadlo ?

I. kategorie (6-9 let)
1. místo s postupem Zuzana Havlíková ZŠ Vlachovice
2. místo s postupem Lidka Macháčová ZUŠ Val.Klobouky
3.místo – 1. náhradník Karolína Ptáčková ZŠ Brumov-Bylnice
4.místo – 2.náhradník Aneta Lysáčková ZŠ Brumov-Bylnice

II. kategorie (10-15)
1.místo Martina Petrůjová ZŠ Brumov – Bylnice
2. místo Matěj Medvěd Valášek Horní Lideč
3. místo Martin Macháč ZŠ Val.Klobouky
a Barbora Solařová ZUŠ Val.Klobouky
4. místo Krahulcová Monika Klobučánek
5. místo Karel Švach CM Klobučánek
1.náhradník Veronika Holbová ZŠ Nedašov
2.náhradník Sabina Šenkeříková Klobučánek

III.kategorie (vícehlasy)
1. místo, postup trio - Martina Petrůjová, Barbota Solařová, Barbora Bojková
ZŠ Brumov – Bylnice
2. místo, postup Martin a Pavel Macháčovi ZŠ Valašské Klobouky
3. místo, náhradník Karolina Ptáčková a Johana Solařová ZŠ Brumov-Bylnice
4. místo, náhradník Alžběta Vilímková, Veronika Lišková, Ivana Šerá
ZŠ Štítná nad Vláří

Do soutěže Region Valašska, která proběhne 27.dubna 2014 ve Valašských Kloboukách s doprovodem cimbálové muziky, postupují dvě děti z první kategorie, šest dětí ze druhé kategorie a oceněné vícehlasy. Vítězům blahopřejeme a přejeme jim hodně úspěchů v další soutěži.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.4.2014
  • 1 778 zobrazení
rososka
Na přelomu března a dubna(do 10.4. 2012) došlo k brutálnímu vykácení všech porostů podél toku Stroupinského potoka v délce 952 metrů v rámci protipovodňových opatření, a to bez právního základu. Původně mělo být pokáceno pouze 25 stromů v korytě potoka(původní znalecký posudek firmy Geovision). Vodoprávní úřad v Hořovicích rozšířil kácení na 75 stromů. Celkem však bylo vykáceno přes 270 stromů, a to na základě rozhodnutí Městského úřadu č. 5/2012 (starosta Mgr.Daniel Havlík, aniž by toto rozhodnutí projednal s Radou Města, "na své triko"), které bylo později Správou ChKO Křivoklátsko(Ing.Moucha) prohlášeno za nicotné, tedy bez právních účinků. Dosud žádné platné rozhodnutí o kácení těchto stromů neexistuje. Na základě čeho se tedy kácelo? V rozhodnutí starosty Havlíka se mluví "pouze" o 175 stromech v souvislosti se stavební akcí-protipovodňová opatření na Stroupinském potoce(povoleno vykácet však pouze 75 stromů v rámci stavební akce). Je třeba také upozornit na to, že se protipovodňovými opatřeními neřeší příčina povodní, jimž je včasné vypouštění Žebráckého rybníka ze všech výpustí, ale jejich následky. Česká televize odvysílala 14.4. 2012 reportáž, při které zachytila spoušť podél potoka, včetně pokácení stoleté zdravé lípy. To vše se dělo v době, kdy od 1.6. 2012 přecházela správa povodí Stroupinského potoka z Lesů ČR na Povodí Vltavy. Kdo se tak "ještě" obohatil na pokáceném dříví, které přecházelo na jiného hospodáře? Děti Země - Krajina a památky Křivoklátska se obrátily na základě petiční podpory žebráckých občanů na ČIŽP a Kontrolní odbor MŽP ČR. Bylo založeno nové o.s.Stroupinská lípa se sídlem v Žebráku. Náhle se však začaly dít a dějí dosud otevřené i skryté kamuflážní věci k uklizení trestního jednání. Začal "Tanec Sv.Víta nebo Vavřince?"
14.4. 2012, v den, kdy probíhalo natáčení reportáže ČT u Stroupinského potoka, se prý pohybovala v korytě potoka skupinka odborníků z ChKO Křivoklátska(byli asi neviditelní, protože jsme je tam vůbec nezahlédli), kteří následně provedli obhlídku potoka a následně ho prohlásili za stoku. Bylo to v době, kdy v korytě potoka již více než 14 dní řádili bulharští zaměstnanci těžařské firmy s motorovými pilami a přepravními prostředky, to vše v době hnízdění, rozpuku stromů, rostlin a bez povolení zásahu do VKP, jimž každý vodní tok je ze zákona. To však naše odborníky,včetně inspektorů ČIŽP (Maryška,Novák) nezajímalo. Je zajímal jen výskyt raků v této lokalitě. Samozřejmě raky tam v tom nepořádku a pustině nenašli, což jim umožnilo na konci května vydat ex post výjimku k zásahu do VKP Stroupinského potoka. A Povodí Vltavy taktně v celé věci mlčelo, vždyť jen přicházelo o státem svěřený majetek.
V květnu se uskutečnilo veřejné projednání celé věci za účasti Lesů ČR(bez ČIŽP a ChKO), při kterém Petr Zemánek z Děti Země Krajina a památky Křivoklátska upozornil na to, že žebráčtí občané nemají žádné kontrolní mechanismy k přibrzdění podivných aktivit Lesů ČR a Žebrácké radnice. Bylo to však marné dovolávání. Pan starosta jen zdůrazňoval, že je třeba Evropskou unii "pumpnout", dokud to jde. Mezitím pokračovaly další kamuflážní aktivity ze strany správních a kontrolních úřadů. Starosta města Mgr. Havlík obvinil ČT z nepravdivé reportáže, aniž by vyvrátil jediné své tvrzení. Bohužel ČT(paní Rosí) ustoupila a natočila tendenční reportáž na zakázku s citacemi dokumentů, které byly později prohlášeny za neplatné.
Starosta Města obvinil tři členy o.s.(Petra Zemánka -Děti Země, Vladimír Hora-Stroupinská lípa, Jan Šinágl-Sodales Solonis) z šíření poplašných zpráv. Petr Zemánek podal návrh na zahájení trestněprávního stíhání na neznámého pachatele pro zneužití pravomoci veřejného činitele. Obě trestní stíhání byla Policii ČR zastavena.
Kdyby kdokoli z občanů pokácel stoletou lípu bez povolení, dopustil by se trestného činu a určitě by nesl za své jednání trestní odpovědnost. Učiní-li tak občan skrytý za svojí funkcí či úřadem, je nepostižitelný. Takovou sílu má úřednická( a policejní) solidarita. Můžeme se jen znovu a znovu ptát:"Na základě čeho došlo k likvidaci významného krajinného prvku a biokoridoru Stroupinského potoka v Žebráku?" Nenajdeme nic, jen další pokusy, jak vyjít vstříc Žebrácké radnici zrušením biokoridoru(ÚSES) v Žebráku-navrhovatel Správa ChKO Křivoklátska ing.Moucha(2015).
Srovnejte první dvě fotky alba.

Kdo se na krytí zničení významného krajinného prvku a biokoridoru Stroupinského potoka podílel a jak?
1) Lesy ČR -požádaly o pokácení 175 stromů v rámci dotčené stavební akce, ačkoli bylo ve vodoprávním a stavebním řízení povoleno vykácet jen 75 stromů. Krytí celé akce po celou dobu projednávání a veřejná spolupráce se starostou Města Žebráku za stejným účelem.
2) Městský úřad Žebrák a zástupci Města Žebráku- rozhodnutím vykácet všechny stromy a drastickým provedením celé akce. Ignorování občanských aktivit, zakrývání skutečného účelu kácení za dotační tituly protipovodňových opatření. Likvidace a prodej dřeva. Záměrné uvádění občanských aktivit v omyl.
3) Česká inspekce životního prostředí(Maryška, Novák), která svou liknavostí a záměrným nekonáním umožnila překrývání kácení. Veřejné vystupování proti občanským aktivitám a proti zájmům ochrany přírody.
4) Agentura ochrany přírody-Správa ChKO Křivoklátska(Moucha, Kasalický), která prováděla šetření o udělení výjimky (zásah do významného krajinného prvku) až po celkovém vykácení a po celou dobu ve věci nezasahovala, a to i poté, když v lednu 2013 prohlásila rozhodnutí starosty Žebráku o kácení za nicotné.
5) Vodoprávní úřad Hořovice-Odbor výstavby a ŽP- nejednal a nezasáhl poté, co bylo pokáceno o 120 stromů více než bylo určeno ve stavebním povolení, Ani později nekonal
6) Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství-zamítl odvolání občanských aktivit, za rok však ta samá uřednice vydala diametrálně odlišné usnesení, ale až pod tlakem veřejného mínění a úředního zametání. Dál však odbor exekutivně nekonal a stáhl se.
7) Policie ČR oddělení Zdice, Beroun -konala vždy tak, aby byla věc vedena do ztracena, aby nebyla zjištěna žádná škoda(majetek státu a životní prostředí přece za to nestojí). Rízení bylo zastaveno.
8) Státní zastupitelství Beroun-přes vyšetřování na kriminální službě, zastavilo trestní stíhání pro zneužití pravomoci veřejného činitele a poškození cizí věci. Stačilo pouze zjistit na základě čeho se kácelo a kdo se na celé věci obohacoval(dřevo, pozemky, dotace).
9) Ministerstvo životního prostředí ČR-oddělení kontroly. Přes osobní projednání v Žebráku, příslib kontroly inspektorů ČIŽP v této věci dál nekonalo a nechalo celý případ "u vody."
10) Povodí Vltavy s.p., který se od 1.6. 2012 stal správcem Stroupinského potoka a přebíral jej od Lesů ČR s.p. Převzal zničený tok ve městě Žebráku, který formálně zůstal významným krajinným prvkem, ale fakticky betonovým polem. Dle sdělení nejmenovaného zaměstnance Povodí Vltavy s.p. byli "přinuceni" nový majetek převzít takový jaký je, tedy zničený a rozkradený.
11) Ministerstvo zemědělství ČR-občanským aktivistům sděleno, "proč se do toho montují, když jde přece o majetek státu pod stejným rezortem(MZe ČR)". Jde však o dva samostatné státní podniky s vlastní právní subjektivitou a účetnictvím. To však ministerského úředníka a Policii ČR vůbec nezajímalo.
12) Česká televize-Zpravodajství. Po první reportáži(mapovala konání radnice bezprostředně po kácení a trefila se do černého") a následné stížnosti starosty Města Žebráku se redaktorka paní Rosí(v té době ještě Komňacká) stáhla a v červenci natočila odlišnou reportáž ve prospěch Města.
13) Podbrdské noviny-regionální tisk. "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej."
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2006 až leden 2015
  • 276 zobrazení
Reklama