Hledání

70 323 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vanza
  • 7.8.2014
  • 32 zobrazení
  • 0
baletoman1
8. ročník - scénická praxe
5.,6. a 7. ročník - partneřina
5. a 7. ročník - lidové tance a charakterky
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2014
  • 1 020 zobrazení
  • 0
akceroprachtice
Tradiční maškarní bál TJ Sokol Roprachtice se letos konal 22. února 2014, akce přilákala asi 180 lidí. Děkujeme

Oceněné masky
------------------------------
9. Padesát odstínů šedi
8. Roprachtická reklama
7. Důchodci v pyžamu
6. Želvy Ninja
5. Bezdomovci
4. S Tebou mě baví svět - Expedice Apalucha
3. Black&White
2. Rákosníček
1. Indiáni - Masajové
více  Zavřít popis alba 
  • 22.2.2014
  • 550 zobrazení
  • 1
zbavitelovi
Ve společnosti turistů z Orlové se Jirka vydal na zájezd - Hory a moře Korsiky CK Alpina. Vyjížděli jsme z Orlové a Havířova, v Brně jsme přibrali průvodce, kuchařku a celou kuchyň a vydali se autobusem na dlouhou cestu do Livorna. Trajektem jsme přejeli do Bastie a autobusem do Corte do kempu Alivetu. 3. den nás autobus zavezl do Tattone odkud jsme šli údolím Manganello kolem salaše Bergerie de Tolla až k salaši Bergeries de Gialgu (1830 m.n.m.). Následující den jsme vycházeli z Vizzavony kolem Cascade des Anglais a měli v plánu vyjít na vrchol Monte d´Oro (2389 m.n.m.). Náročnou túru po skalách a ve sněhu s převýšením 1600 m zvládlo 22 lidí, z důvodu sněhu jsme sestoupili stejnou cestou. Ke konci nám zapršelo a bylo i pár lehčích pádů. 5. den jsme regenerovali- navštívili jsme městečko Corte a koupali se v řece Tavignano. 6. den jsme vyšli z vesničky Lozzi od kempu U Monce Cintu k Refuge de l´Erco (1667m.n.m.) a dále pokračovali k nejvyššímu vrcholu Korsiky Monte Cintu (2706m.n.m). Náročnou a dlouhou túru (převýšení 1800 m) nás zvládlo 19 a zaslouženě jsme si užívali nádherné výhledy z vrcholu. Plán byl sestoupit druhou stranou k jezeru Lac du Cinto, ale opět kvůli sněhu jsme byli nuceni sestoupit stejnou cestou. 7. den jsme ráno vše sbalili a opustili Corte, v sedle Col de Vergio nás vyložil autobus a my se prošli k salaším Radule a koupali se ve studené vodě v Cascade de Radule. Poté jsme pokračovali do Porta do kempu Les Oliviers, kde jsme strávili poslední dvě noci. 8. den autobusem oblastí Calanches do vesničky Piana a následoval výstup na vrchol Capu d´Ortu (1294 m.n.m). Většina vrcholového družstva šla normální cestou. Vašek, Dan a Jirka zvolili náročnější výstup druhou stranou hory, sestupovalo se po skupinkách k hlavní cestě, kde nás posbíral autobus a odvezl na pláž do Porta. Poslední den jsme cestou do Bastie zastavili na koupání v údolí řeky Fango a následně na prohlídku města Calvi s koupáním na písečné pláži. V Bastii jsme měli čas a tak jsme ochutnali místní kuchyň. Noční cestu trajektem jsme prospali a následovala dlouhá cesta (1240km, 16h) autobusem domů.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2014
  • 324 zobrazení
  • 0
klt
Pardubice leží ve středu východních Čech na soutoku Labe a Chrudimky. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o jejich existenci pochází z konce 13. století, městem se staly někdy kolem roku 1340. Tehdy náležely rodu pánů z Pardubic, jehož nejvýznamnější postavou byl Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, rádce a přítel císaře Karla IV.
O středověký rozkvět Pardubic se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém, který město s okolním panstvím koupil koncem 15. století, přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období.

zdroje: http://www.ipardubice.cz/historie/

http://www.pardubice.eu/o-pardubicich/turisticke-informace/pamatky-a-jina-zajimava-mista/historicke-jadro-mesta/

http://www.atlasceska.cz/pardubicky-kraj/kostel-sv-jana-krtitele-pardubice/

Nejstarší stopy pobytu člověka zde můžeme sledovat od mladšího paleolitu tedy již od 40.000 př. n. l.. V době tzv. stěhování národů byl zdejší kraj liduprázdný. Poté přišli Slované, kteří zdejší kraj začali obydlovat od 8. a 9. století. Osídlení se rozvíjelo zejména od 2. poloviny 12. století v době vrcholící středověké kolonizace. Blízkost hradišť v Hradci Králové a Chrudimi rozvoji osídlení velmi pomáhala.
První historická zmínka o Pardubicích dokazuje existenci kláštera cyriaků. Ten byl založen po roce 1255. V listině papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295 se dokládá existence kláštera. Ve 13. století se zde nacházela vodní tvrz. Držitelem území tehdy byl Kojata z Mostu.
Jako nejstarší držitel tvrze a snad i zakladatel je na přelomu 13. a 14. století uváděn Půta z Dubé. Jeho synové vyměnili v polovině 20. let 14. století Pardubice za hrad Vízmburk s Arnoštem z Hostýně. Ten byl prvním známým předkem pánů z Pardubic. V letech 1332 – 1340 přeměnil Pardubice na město. Páni z Pardubic ovlivnili rozvoj městečka, které od nich převzalo do znaku i jejich erb. Díky němu a jeho synovi také roku 1340 povýšil Jan Lucemburský Pardubice na město. Páni z Pardubic ztratili Pardubice roku 1391 ve sporu s králem Václavem IV. Majitelem se stal Hanuš z Milheimu.
Po smrti Hanuše z Milheimu roku 1405 se stali majiteli Pardubic páni z Kunštátu a Poděbrad. Na počátku husitských válek tu často pobýval Viktorin Boček z Kunštátu, otec krále Jiřího z Poděbrad. Po Viktorinově smrti roku 1427 se Pardubic zmocnil moravský šlechtic Hynek Hlaváč z Mitrova. Od něj je koncem husitských válek koupil Diviš Bořek z Miletínka. Zabral rozsáhlý majetek a na Kunětické hoře začal stavět hrad. Pardubice spojil s majetkem klášterů. Jeho potomci toto panství neudrželi. Vlastníkem kunětickohorského panství se stali synové krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec panství roku 1491 prodali Vilémovi z Pernštejna. Ten koupil i panství pardubické od Divišových dědiců. 8. září 1498 dal král Vladislava II. městu 1. privilegium – na jarmark.
Zásluhou Viléma z Pernštejna byl vybudován rybniční systém Pardubicka. Po jeho smrti roku 1521 zdědil majetek v Čechách mladší syn Vojtěch. Po smrti Vojtěcha roku 1534 ho získal jeho starší bratr Jan z Pernštejna. Na sklonku svého života se dostal do finančních potíží, způsobených neuváženou úvěrovou politikou. Při dělení majetku připadly Pardubice nejstaršímu Janovu synu Jaroslavovi. Ten je však musel z důvodů zadlužení roku 1560 prodat panovníkovi. Součástí komorního majetku zůstaly až do sklonku feudalismu. Od konce 15. století probíhala přestavba. Město a zámek byly koncipovány jako jeden celek, propojený obranným systémem. Dochovalo se opevnění zámku – čtyřúhelníkový sypaný val s rohovými rondely, obklopený vodními příkopy.
Z pozdně gotické architektury představují unikátní památku evropského významu malované niky domovních štítů. Pocházejí z doby obnovy města po obrovském požáru z roku 1507. Ve městě se renesance prosadila až při rekonstrukci po dalším požáru z roku 1538. Byl stejně ničivý, jako předchozí – z města zbylo jen 7 domů. Především bylo použito zdobené terakotové okenní ostění a portály. Pozdně gotická jádra měšťanských domů byla zvýšena o druhé patro. Podoba Pardubic v roce 1602 je zachycena na kresbě J. Willenberga.
Roku 1710 byl založen kostelíček Sedmibolestné Panny Marie na Výstrkově. V roce 1760 byla vystavěna první radnice.
Pardubicko pocítilo potřebu dopravních spojů. Zásadní význam měla stavba železniční trati Olomouc – Praha, která byla zahájena roku 1843. První vlak projel Pardubicemi 20. srpna 1845. Po vystavění dalších tratí se staly Pardubice železniční křižovatkou. 4. srpna 1849 se Pardubice staly krajským městem a v letech 1850 – 1855 byly sídlem jedné z krajských vlád. Na Pardubicku vznikaly četné podniky. Slibný rozvoj regionu byl v 70. letech ochromen následky hospodářské krize. V posledních desetiletích 19. století byly položeny základy sportovní tradice Pardubic. 5. listopadu 1874 se jel 1. ročník Velké pardubické steeplechase. V posledních dvou desetiletích 19. století se zde úspěšně rozvíjela průmyslová výroba. Roku 1892 byla postavena nová radnice.
Na počátku 20. století byly Pardubice průmyslovým městem. Město se měnilo, protože hospodářský rozvoj ovlivnil jeho výstavbu. Vznikaly nové obytné čtvrtě a veřejné budovy. S Pardubicemi jsou spojeny i počátky letectví – v dubnu 1910 zde vzlétl Ing. Jan Kašpar. Válečný konflikt roku 1914 přerostl v 1. světovou válku a rozvrátil hospodářství celé monarchie. V Pardubicích byla roku 1915 postavena největší vojenská záložní nemocnice Rakousko-Uherska na ploše 800.000 m2, tzv. karanténa. V ní se léčilo na jeden milión raněných a nemocných vojáků. Demonstrace dostávaly od roku 1917 politický charakter. V Pardubicích 7. června 1918 maďarská hlídka zastřelila tři občany. Další události následovaly 14. října. Byla vyhlášena generální stávka, při které byla i v Pardubicích proklamována samostatná republika. Vznik československého státu přivítali pardubičtí občané v odpoledních hodinách 28. října 1918. Poté upevnily Pardubice své postavení východočeského centra. K tradiční výrobě mlýnských strojů, kávovinových náhražek, rafinérie minerálních olejů i k rodící se tradici výroby perníku, přibývala další odvětví, která získávala významné postavení. Vznikla elektrárna, rozšířila se síť bankovních služeb a Pardubice se staly sídlem poštovního a telegrafního ředitelství pro východní Čechy. Město zůstalo „sídlem“ velké vojenské posádky a důležitým železničním uzlem. Pardubice se staly jedním ze správních center německé okupační správy i jedním z významných ohnisek odboje. Od roku 1941 zde operovala z Anglie vysazená parašutistická skupina připravující atentát na R. Heydricha. Po vyzrazení postříleli fašisté na popravišti zřízeném „Na zámečku“ obyvatele Ležáků, kde byla ukryta vysílačka „Libuše“, spolupracovníky parašutistů a další. Roku 1944 se staly Pardubice cílem tří náletů anglo-amerického letectva - 21. července, 24. srpna a 28. prosince. Měly vyřadit místní rafinérii minerálních olejů a letiště. Počátkem května 1945 se na Pardubicko rozšířila vlna povstání. 8. května předal velitel německé posádky zprávu Pardubic do rukou národního výboru, 10. května sem vstoupily oddíly sovětské armády a partyzánů.
Náměstí má obdélníkový tvar, domy jsou vystavěny v renesančním stylu. Výjimku tvoří jen budova radnice. Nejstarší radnice stávala na severozápadním rohu Pernštýnského náměstí. Dalším objektem, který sloužil jako městská radnice, byl dům na rohu náměstí a Pernštýnské ulice. Roku 1759 město zakoupilo dům, který stával v místech dnešní radnice. Ten byl nejprve přestavěn. Na konci 19. století přestala prostorově vyhovovat, proto se hledalo nové místo pro radnici. Nakonec však byla radnice roku 1892 rozebrána kámen po kameni a spolu s ní zbourány i 3 okolní domy. Od roku 1895 zde stojí nová radnice tak, jak ji známe dnes.
Náměstí vévodí Zelená brána, která je dominantou Pardubic. Mistr Paul, stavitel pana Vieléma z Pernštejna, ji nechal postavit roku 1507 asi v poloviční výšce. Po požáru roku 1538 byla dříve nazývaná „Brána ku Praze jdoucí“ mistrem Jiříkem z Olomouce vystavěna až do výšky 59 metrů. Nad gotickou branou, která vede do Bartolomějské uličky jsou dnes vidět tři výjevy pozdní gotiky. Znázorňují panoše, šaška a šlechtičnu. Jsou ze 16. století a v době baroka byly zazděny a objeveny až při rekonstrukci roku 1909. Další dominantou náměstí je Morový sloup. Roku 1680 Pardubice zachvátil. Jen zde tehdy zemřelo 5.000 lidí. Roku 1695 byl tedy postaven morový sloup. Je 6 metrů vysoký. Na jeho vrcholu se nachází Panna Marie stojící na srpku měsíce. Od roku 1777 doplňuje sloup rokoková balustráda se čtyřmi světci a korunními znaky.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/pardubice/
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
292 komentářů
  • říjen 2014
  • 247 zobrazení
  • 20
joncek
Náš vélet v číslech a heslech:

Spolujezdci: Magdalena Čermáková, Roman Horyna a Ota Jašek.
Datum: 30. 7. 11:00 - 31. 8. 16:00 (33 dní)
Cena: 16 000 Kč (Víza, pojištění, vlaky, žrásko, 2x stop, plyn, hostel, vodky)
Navštívené státy: Slovensko, Ukrajina, Rusko(Evropa, Asie), Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko
Ujetá vzdálenost: cca 10 000km (3 000 km vlakem a zbytek stopem :) )
Počet stoplých lidí: cca 70 kousků včetně 1 v protisměru a 2x se spaním. Sem tam nějaký protiamerický Rus, boháč, chudák, dement atd.
Počet navštívených fast foodů: 12 (McDonald, BurgerKing, KFC, Subway, Hesburger)
Odběhnuté závody: 3 (Rogain(10h), oblasťák a 3 denní prehistorické závody na kartičky)
Praní věcí v jezeru sprcháčem: 1x
Noví přátelé: Nespočet
Hory: Ural - 1. K. Kameň, 2. Iremel
Štípanců od uralských komáru: Nekonečno (2x)
Fotky: Moje a výběr od Madly a Vegana. - Hodně dní, hodně fotek.
Suvenýry: 2x vodka, tričko, baranica, matrioška

Pocity a celkový pohled: Bylo to fajn, ale už 3 den se mi stýskalo po domově :-D. Rusko není špatná zem. Ano, je trochu větší a je to spíš rovinka, ale lidé jsou tam pohostiné, tak jako každý člověk na východě. Média jsou lehce zmanipulová a většina populace je pro Putina a proti Americe. Jinak v Estonsku se spíš domluvíš rusky a anglicky než estonsky :-D
Nejsilnější zážitek: Jdeš někde v tajze v Asii a na cestách se povalují víčka od Kozlů., Rogain.

Odkaz na přibližnou trasu na mapách(Bohužel se google servery rozpadly při tolika informacích a proto je konec trochu nepřesný a ještě je to na staré verzi a ironie je, že to rozjede jenom Internet Explorer :-D
https://docs.google.com/document/d/1jZug_q4U7Hke01GiQhsTs5vP5ibtB6IxfKZxHdIdO8s/pub
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2014
  • 469 zobrazení
  • 1
zsklecany2
Konec školního roku se blíží a my vyrazili užít si jeden z posledních dnů na zámek Loučeň a do labyrintů.
Na loučeňském zámku jsme poznali zámek ze své dětské perspektivy. Prováděla nás kněžna Marie a ukázala nám, jak se na zámku žilo, stolovalo, jaké měly šlechtické děti oblíbené hračky, co jim na zámku chybělo ve srovnání s dnešní dobou, a co měli proti nám navíc...
Po té nás čekalo jedenáct zahradních labyrintů a bludišť na jednom místě, v zeleni historického anglického parku. To je labyrintárium Loučeň.

Labyrinty a bludiště

Co jsou labyrinty?
Labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá. Oproti tomu v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. A přitom ne každá z cest, kterou si na těchto rozcestích vyberete, vede tím správným směrem.

Labyrinty jsou magické. To je další důvod, proč se s nimi seznámit. Jsou téměř tak staré, jako lidstvo samo. Labyrinty užívali třeba Keltové, abychom nejprve jmenovali nám geograficky blízkou civilizaci. Už ve starověku je ale znali třeba i obyvatelé daleké Indie. V pohanských dobách měly na lidi v mnohém podobný vliv, jako později vznikající náboženství.Labyrinty lidem dobíjejí energii.

Labyrinty a bludiště na zámku Loučeň
Bludiště a labyrinty propojuje přesně vytyčená naučná stezka s obsáhlými, tématicky řazenými informacemi o historických kořenech, ale i současnosti labyrintů a bludišť. Dozvíte se z ní, že labyrint hrál odpradávna svoji mnohdy tajemnou roli v rozličných starých světových kulturách - od starověkých Keltů, přes gotické katedrály, až po indiánské kultury amerického kontinentu. Při své cestě jedinečným zámeckým parkem o celkové rozloze 23 hektarů budete postupně míjet následující bludiště a labyrinty:

1. Buxusové bludiště

(400 m2), umístěné v těsném sousedství jižního, bočního traktu zámku, je připomínkou klasických, ornamentálně pojatých labyrintů známých z barokních zámeckých zahrad. Za cizokrajným názvem buxus se neskrývá nic záhadnějšího než nízká, věčně zelená keříková rostlina, které jsme v našich zeměpisných šířkách pro její odolnost běžně zvyklí říkat zimostráz.

2. Světelný labyrint

(100 m2) zabírá v souladu s barokní symetrií střed otevřeného zámeckého nádvoří. Přes den je velmi nenápadný, po setmění ale dokáže naplno očarovat svým kouzlem. Průchod do středu labyrintu vedoucí spletitou cestou značenou celkem 340 zemními svítidly může být atraktivním doplňkem k občasně pořádaným nočním prohlídkám zámeckých interiérů.

3. Travnatý labyrint

(145 m2) situovaný naproti vchodu do zámecké kaple má v kruhovém půdorysu zakomponován tvar kříže - vzhledem k umístění je to motiv víc než příhodný, používaný jako klasická forma již od středověku, kdy měla náboženská symbolika mnohem větší váhu než dnes. Cesta pro poutníky, neustále se točící, vede drcenou antukou, předěly mezi cestami pak vytváří travnatý drn. Svěží zeleň trávy se sytou oranží antuky působí neobyčejně harmonickým dojmem.

4. Tisové bludiště

(1 450 m2) je zdaleka největší jednotkou mezi loučeňskými bludišti a labyrinty. S předpokládaným rychlým růstem živého tisového plotu poroste i příjemný stín, který plot vydává, ale především pak dokonalost Vašeho úkrytu před očima těch, s nimiž budete radost ze zábavného pobytu v bludišti sdílet. Od roku 2012, tedy 5 let po jejich vysázení, už tisy v největším loučeňském bludišti dokážou skrýt i postavu toho nejvyššího taťky. Do nitra bludiště se vstupuje přes schodišťovou lávku. Je na Vás, abyste našli cestu ke druhé z lávek, která Vás naopak ze spletitého bludiště vyvede. Anebo můžete dřevěné lávky použít jen pro lepší orientaci coby vyhlídkové věže a bludiště projít klasicky - tak, abyste nevynechali žádné ze tří kruhových prostranství v jeho nitru.

5. Dlážděné bludiště

(63 m2) má komorní rozměry a je kouzelné svojí variabilitou. Je vystavěno v kruhu z pálených, glazovaných dlaždic tří barev, z nichž jedna je použita pro body, v nichž se cesta rozděluje na dvě větve ve zbylých dvou barvách. Už před vstupem do bludiště se můžete rozhodnout, zda budete tyto větvící body ignorovat a celou cestu absolvujete po cestě jedné barvy, nebo budete pro zpestření v místech křížení pravidelně střídat cesty obou barev. V sousedství dlážděného bludiště je příjemný altán, ve kterém si přesně v půli Vašeho putování mezi labyrinty a bludišti jistě rádi odpočinete a případně přečkáte malou přeháňku, po níž se určitě zase vyčasí.

6. Palisádové bludiště

(255 m2) budované z řetězících se hradeb smrkových kůlů má netradiční tvar obřího otisku lidského chodidla. To si ovšem uvědomíte až tehdy, jakmile se v samém závěru probloudíte k vyvýšenému můstku. Z něho získáte jako odměnu za dobrý odhad a orientaci patřičný nadhled nad místem, které Vás ještě pár sekund před tím tak příjemně potrápilo. Z můstku se pak spustíte zpátky na zem skluzavkou, která bez problémů a bez jakýchkoli neblahých následků na šatech sveze i dospělé. Pokud uprostřed bloudění zjistíte, že rozlehlé palisádové bludiště je pro Vás poněkud velkou porcí, můžete hned na několika místech z bludiště vystoupit únikovými kovovými vrátky. Kůly palisádového bludiště měří na výšku 140 cm. Je v tom důmyslný úmysl: Vaše dítě se v bludišti zaručeně ztratí. Ale Vy nad ním neztratíte dohled.

7. Kamenný labyrint

(590 m2) je podle odborníků energeticky nejnabitějším loučeňským labyrintem a odkazuje svým stylem na labyrinty dávných Keltů. Neklamným důkazem toho, že jste dospěli k cíli, bude fakt, že se ocitnete v těsném sousedství středové tajemné mohyly. Valouny, které posloužily jako stavební materiál, opracovala do současných hladkých tvarů síla vodního živlu: Vyzdviženy byly ze dna Labe. Při putování dál po naučné stezce zjistíte, že největší koncentraci kamenných labyrintů najdete dodnes ve Skandinávii a Pobaltí. Vikingové byli v tomto směru Keltům velmi podobní. Před letní olympiádou 2012 v Londýně v našem kamenném labyrintu dobíjela energii oštěpařka Barbora Špotáková. A byla z toho naprosto suverénní zlatá medaile!

8. Provazové bludiště

si nejlépe vychutnáte při návštěvě Loučeně s početnější skupinou - může tedy přinést nezapomenutelné zážitky školním či táborovým skupinám, ale má potenciál být také příjemným dějištěm doprovodného programu outdoorové firemní akce. Spletitý systém lan o čtyřech různých barvách umožňuje zapojit do hry až čtyři různá družstva. Cílem je být při kopírování cesty podél provazů v barvě svého družstva co nejhbitější a co nejrychleji předat štafetu dalšímu členovi vlastního družstva.

9. Pískovcový labyrint

(245 m2) Vám navzdory názvu rozhodně boty nezašpiní - cesta do jeho nitra totiž nevede po sypkém písku, ale po pevné dlažbě z opracovaného, dokonale zarovnaného pískovce. Pískovcový labyrint má ze všech labyrintů nejkrásnější zasazení do přírody: Velkou část parku odtud máte jako na dlani. Jste skoro na konci putování - možná pro Vás bude rozhled kolem sebe dostatečným lákadlem pro to, abyste v parku posečkali i po poznání posledního, desátého labyrintu, a začali park vnímat jinými očima, zrakem, který se následně soustředí na pozorování krás starých a vzácných stromů či živočichů, jejichž přítomnosti v parku jste si pro samé nadšení z labyrintů a soustředění na jejich zdolávání doposud nevšimli. Nepřehlédněte statnou, dobrodružně rozvětvenou borovici poblíž labyrintu a zkuste objevit vzácného brouka roháče.

10. Prstový labyrint

(0, 5 m2) už Vám neubere příliš sil. Na konci putování o deseti etapách už celé Vaše tělo nebude muset putovat po trase rozložené na několika stovkách čtverečných metrů. Podmínky a pravidla hry v posledním loučeňském bludišti se výrazně mění: Nohy už sice máte s velkou pravděpodobností unavené, ale v rukou je stále ještě nevyčerpaná energie. Stačí Vám jediný prst, abyste jím prošli labyrint vytesaný do boku mohutného menhiru. Ovšem pozor! Alespoň pro děti mající respekt ze strašidelných bytostí to až tak jednoduché nebude: Je nutné překonat strach a projít kolem velké sochy hrůzného Minotaura. Tato postava je upomínkou na patrně nejznámější labyrint světa, který Minotaurus, napůl člověk, napůl býk, střežil v krétském Knossu.

11. Písmenkový labyrint

(64 m2), umístěný nedaleko amfiteátru, v místě, odkud je nádherný pohled do údolní části parku s pískovcovým labyrintem, je novějším přírůstkem loučeňského labyrintária, vytvořeným roku 2011. Dlaždice imitující řez stromem jsou opatřeny písmeny. Půjdete-li po písmenech tak, abyste postupovali po textu známé písně Jede, jede poštovský panáček, připomínající fakt, že majitelé loučeňského zámku Thurn - Taxisové byli zakladateli evropské pošty, zdárně najdete střed labyrintu. Jen pozor na vyvrcholení textu písně - má v sobě překvapení, které se odchyluje od originálního znění zmíněné pošťácké fanfáry. Pokud budete mít víc času, můžete zabavit své dítě, svoji drahou polovičku, či sebe samého hledáním 4 písmen abecedy, která v písmenkovém labyrintu chybí.

V labyrintech jsme se pořádně vyběhali a naštěstí nikdo z nás se nezabloudil. A tak můžeme všichni vyrazit ještě ve středu do Mirákula. Už se moc těšíme :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2014
  • 302 zobrazení
  • 0
jnecas
Před 60 léty jsme se poprvé společně fotografovali na schodech naší bývalé školy. Měla název Jedenáctiletá střední škola v Havířově.

V červnu, l. P. 1958 se naše třída 9. B. fotila na schodech naší školy v Havířově. Na této fotografii je 38 žáků a náš třídní profesor Josef Skácel. Z těchto 38 bývalých žáků již 7 spolužáků zemřelo:

Vladimír Hrabovský (1952)
Jiří Sivý (1998)
Jindřich Adámek (2005)
Jiří Smuž (2011)
Jiřina Urbancová (2016)
Marie Durčáková (2006)
Květa Rattmannová (2014)

Z těchto 38 zbývajících spolužáků jen 8 přišlo na sraz po 58letech a vyfotilo se na schodech naší bývalé JSŠ:

Josef Grygar, Jaroslava Jakoubková, Jiří Folták, Hana Čimburová, Jaromír Pátra, Petr Bilan, Antonín Satola Magda Lazarová

Dohromady 15,7 mrtvých a 8 přišlo na sraz, zbývá 23 lidí, kteří jsou....nemocní, nezvěstní, nemají zájem, nebo si již nic nepamatují.....
více  Zavřít popis alba 
  • 88 zobrazení
  • 0
datavideomedia
A včerejší půlmaraton v Plzni ....
Celkový čas : 1:32:40

Mělo běžet cca 500 běžců.... .Celkově: 66 místo, 12.místo v kategorii... .
Asi kdybych neběželk ráno 2 míle, mohlo se běžet i okolo 1:30, bylo trošku cítit únava), ale jsem velmi spokojen, pouze cca 8 sec. od výkonu v Ústí, takže docela dobré... . Trochu foukal vítr , v prvním kole mě dost lidí předběhlo , ale cca od 10 km jsem jim "to začal vracet...:-) ".
V posledním kole jsem chtěl poslední dva kilometry trochu zrychlit ale moc to nešlo, nevadí, konec sezony se přiblížil , budeme se snažit v příští, aby to bylo lepší, teď se blíží Vánoce a budeme se hlavně věnovat práci a Éňovi !

Běžela se mnou i Julie Roznosová, skončila na skvělém 84.místě ale v ženách 7. a ve své kategorii 4.místo ! GRATULUJI !!!
Po dlouhé době běžel i náš čerstvý ženáč Mikuláš Kvapil :-) , čas:
151. Kvapil Mikuláš 01:41:16

Dále nás doprovázeli kamarádi z Liščí pacičky , zde jsou jejich výsledky:
238. Žahour Petr 01:48:45- vodiči rodiny Havlíkových :-)
245. Špíšek Radek 01:49:32- vodiči rodiny Havlíkových :-)
309. Havlíková Běla 01:55:09- OSOBNÍ REKORD!!!
323. Havlík Petr 01:55:58- OSOBNÍ REKORD!!!

ČEZ Plzeňský půlmaraton 2014
5. 10. 2014. V sobotu 4. Října se v Plzni na Borských Polích uskutečnil 7. ročník ČEZ Plzeňského půlmaratonu. V areálu Západočeské univerzity se sešlo šest a půl stovek příznivců běhu a koloběhu, kteří poměřili své schopnosti s trasou 21,1 km (půlmaratón – 471 běžců na startu), 14 km (KoloběhRAN – 91 koloběžců), 7 km (114 běžců Firemních štafet Plzeňské teplárenské) a 1,7 km (49 účastníků Rodinného běhu VZP). Organizátoři připravili pro běžce novou, rychlou trať na Borských Polích. Ta společně s kvalitní mezinárodní konkurencí a příjemným počasím měla pozitivní vliv na vytvoření nejrychlejší času historie Plzeňskému půlmaratonu. Stávající rekord z loňského roku překonali dva nejlepší běžci o 40 sekund. Celkovým vítězem 7. ročníku ČEZ Plzeňského půlmaratonu se ve skvělém čase 1:04:25 stal keňský běžec Hillary Kiptum Maiyo Kimaiyo. Ten tak během dvou týdnů získal druhé cenné vítězství v České republice, když minulý víkend zvítězil v Běchovicích. Ve stejném čase jako vítěz doběhl i druhý keňský běžec Abel Kibet Rop. Do poloviny závodu se s nejlepší trojicí držel i Silas Kiprono Too, který nakonec doběhl třetí. Nejlepším českým běžce byl plzeňský Tomáš Eisner, který doběhl na celkovém sedmém místě v čase 1:13:53. Mezi ženami zvítězila v čase 1:21:57 maďarská běžkyně Tünde Szabo. Za 16 sekund za ní doběhla její maďarská kolegyně Ida Kovacs, účastnice olympijského marathonu v Aténách. Na třetím místě skončila Svatoslava Kacířová z Loko Trutnov. Plzeňská triatlonistka Eva Potůčková Nováková doběhla na čtvrtém místě. Vítězi jednotlivých věkových kategorií se stali Václav Jírů, Hillary Kiptum Maiyo Kimaiyo, David Pecina, Vladimír Vacarda, Karel Fait, Veronika Průchová, Tünde Szabo, Ida Kovacs a Jana Zárubová. Zároveň s běžci půlmaratonu vyrazili na trať i první členové závodu Firemních štafet Plzeňské teplárenské. V dobrém čase 1:22:33 zvítězila štafeta Wikov MGI ve složení Vlastimil Kráčmar, Martin Šupich a Jaroslav Mazač. Na dalších místech se umístili štafety O+K+R a Stop PPP o.s. Oceněni byli i tři nejlepší běžci Rodinného běhu VZP. Byli jimi Simon Deutsch, Jan Prášek a Štěpán Kováčik. V rámci doprovodného programu bylo pro závodníky i pro diváky připravené Oranžové kolo, charitativní projekt Nadace ČEZ. Každý, kdo chtěl podpořit dva vybrané projekty od Nadace sportující mládeže a od atletického oddílu Mílaři Domažlice, mohl šlapat na stacionárním kole po dobu jedné minuty. Ušlapaná vzdálenost se přepočetla na peníze, které Nadace ČEZ věnuje vybraným organizacím. Lidé tak vyšlapali celkem 103 093 korun. Do sedla Oranžového kola usedla také mistryně světa Mirka Knapková a hokejisté HC Škody Plzeň – Ryan Hollweg, Michal Dvořák a Jakub Jeřábek. V průběhu akce také nadace předala šest horských kol pro děti z Dětského domova ve Staňkově jeho ředitelce.

Trasa

3 okruhy na Borských Polích. Start a cíl na Západočeské univerzitě. Kvůli přesné délce půlmaratonu je cíl v posledním kole předsunut o cca 40 m. Trasa oficiálně změřena a uzavřena v plné rozsahu. Velmi rychlá, úplná rovina.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2014
  • 144 zobrazení
  • 0
fotograf-milan-svoboda
1. Stíny / Autorka: Hiroko Matsushita (JAP) / Kde: DEPO2015 uvnitř
2015, performance, hedvábný papír, zpětná projekce
Japonská umělkyně Hiroko Matsushita v duchu tradičních japonských řemeslných tradic vytvoří jemné a citlivé instalace z papíru v dramatickém prostředí kreativní zóny DEPO2015. V Plzni v rámci své umělecké rezidence představí projekt Stíny, který využívá zpětné projekce na hedvábný papír, a svým uměním i dílnou pro veřejnost připomene prostý fakt, že světlo je pro nás nejen základní potřebou, ale že do našich životů přináší také krásu a jistotu.

2. PET lahve / Autorka: Kazumi (JAP) / Kde: Hřiště u plovárny
2015, instalace, použité PET láhve, LED zdroje světla
Kazumi Kashimura, mladá japonská umělkyně pobývající v Plzni na umělecké rezidenci, pracuje s fenoménem světla ve všech jeho podobách. Svojí světelnou instalací se pokusí oživit „duše“ obyčejných PET lahví, které díky miniaturním LED žárovkám rozzáří náplavku Radbuzy. Kashimura představí instalace ze stovek recyklovaných PET lahví, z nichž vytváří nečekané skulptury a po svém tak reaguje na téma ekologie a recyklace.

3. Speederman / Autor: David Černý / Kde: Café Papírna
2014, světelná socha, laminát, LED displeje, ocel, elektronika, 380 cm vysoká
Významný český umělec David Černý často překvapuje vyhraněnými názory, provokativními gesty a kontroverzními uměleckými díly. V pražském veřejném prostoru se momentálně nachází několik jeho soch, včetně instalace Miminka Babies, která byla instalována na žižkovském televizním vysílači v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000. Do Plzně Černý přiveze sochu Speederman, jež byla představena na 2. ročníku festivalu SIGNAL.

4. Transmitter / Autor: Jakub Nepraš / Kde: pod mostem Milénia
2012, videosocha se zvukem, plexisklo, dřevo, nalezené objekty u pobřeží oceánu, 230 × 220 × 300 cm, 8 min. smyčka, 2 projektory
Je dokázáno, že voda má svou specifickou paměť. Oceán musí uchovávat nebo složitě transformovat všechny informace, které tekoucí voda nasbírala cestou od pramenů, přes naše domovy, města, až do oceánů. Není tedy i on nosičem jakési rozprostřené paměti, podobně jako ji může mít vesmír nebo třeba i náš internet? Slova a jejich obsahy mají i velký účinek na globální emociální stav a náladu současné společnosti. Některé signály naměříme daleko za hranicemi stratosféry. Ještě dále jsou ale pohlcovány nekonečným prostorem, který je postupně přetváří v šum. Tento šum je pro nás zpětně nečitelný, ale přesto je a bude opepřený zlomky našich výkřiků.
Autorem instalace je vizuální umělec Jakub Nepraš, který ve svých dílech kombinuje média, video a sochu.

5. Srdce / Autor: G. Matušková, Š. Svoboda, Š. Kuczman (Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara) / Kde: Korandův sbor
2015, interaktivní instalace, tvrzený polypropylen, LED světla
Srdce je silným symbolem. Je to geometrický útvar, který však neztrácí na lidskosti. Umělecká interaktivní instalace tří studentů oboru multimédia, vybočuje svojí velkolepostí a technickými vlastnostmi. Je to geometrické lidské srdce zavěšené v prostoru, reagující na okolí, hudbu a chování lidí pomocí světel a animace. Je to spojení umění a kybernetiky. Propojuje lidskost s moderní technikou pomocí světla a hudby. Je to instalace, která na okamžik spojí lidi v celek - stanou se součástí tvorby výsledného efektu a svým jednáním mohou ovlivnit to, co se děje nad jejich hlavami.

6. La Plante / Autor: AV Exciters (FR) / Kde: Západočeské muzeum
2015, videomapping
AV Exciters je skupina architektů a designerů ze Štrasburku, která se zabývá digitálním prototypováním a novými technologiemi. Na hranici mezi reálným a virtuálním se AVE prostřednictvím realizací mikroarchitektury a interaktivních instalací dostávají k nestandardní architektuře. Umělci, kteří tvoří videomapping na světové úrovni, připravují pro Festival světla projekt šitý na míru historické budově Západočeského muzea.

7. Uranium Figure / Autor: Rony Plesl /Kde: Kostel Nanebevzetí Panny Marie Františkánská ul.
2013, lustr, uranové sklo, UV zářivky, elektronika
Zavěšená světelná plastika je složená z cca 25 trubic z vzácného zeleného uranového skla, jež vyzývá návštěvníka ke kontemplaci. V každé z trubic je zavedena zářivka svítící ve spektru UV, která uranovému sklu dodává intenzivní zářící zeleno-žlutý jas. Držitel mnoha ocenění, včetně Red Dot Design Award, Good Design Award a Czech Grand Design, Rony Plesl, se v současné době věnuje především velkým projektům v architektuře a volné tvorbě. Jeho díla jsou zastoupena v nejprestižnějších sbírkách doma i v zahraničí. Od roku 2008 vede Ateliér skla na VŠUP v Praze. Pracuje pro významné klienty doma i v zahraničí, čtyři roky působil jako designér v nejstarší rodinné firmě na světě sklárny Barovier & Toso. Výtvarně řešil pražskou výstavu značky Cartier a již deset let pracuje pro německý koncern SAHM.

8. SPAM Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory / Autor: Vladimír 518 a David Vrbík / Kde: Podchod Tyršova ul.
2013, video&audio projekce, 8 min. smyčka
Audiovizuální projekt SPAM je působivou vizuální a zvukovou interpretací geometrických obrazů Zdeňka Sýkory. Snaží se pomocí rozpohybování Sýkorova díla hledat metodu a princip jeho práce a odkrývá divákům nečekané a promyšlené struktury jeho abstraktních obrazů. Jak umění souvisí s matematikou ukazuje ve videu, na kterém se podíleli také hudebníci David Vrbík a Ondřej Anděra. Vladimír 518 je jeden z nejdéle působících raperů české hip hop scény, člen skupiny PSH a zakladatel labelu-seskupení Bigg Boss. Je znám jako výrazná osobnost graffiti scény, illustrátor, komiksový výtvarník a autor scénografií.

9. Die Herde / Autor: Axel T. Schmidt (DE) / Kde: pivovarské sklepy Plzeňského Prazdroje
2015 / 2005, site specific instalace, výbojky, barevné sklo, kovová konstrukce, bateriový motor
V pivovarských sklepích nainstaluje německý umělec Axel T. Schmidt svoji instalaci Die Herde složenou z více, než čtyřiceti červených a modrých lamp a pulzujích světel v nich. Ta rotují a postupně se jejich otáčky zpomalují až do úplného zastavení. A Die Herde běží dál.

10. Mrak / Autoři: Caitlind Brown & Wayne Garrett (IRL) / Kde: nádvoří Plzeňského Prazdroje
2012, světelná socha, 3. kopie (2014), klasické žárovky, LED žárovky, ocel, kuličkový řetěz
Instalace MRAK se skládá z tisícovky klasických domácích žárovek. V kombinaci s LED žárovkami dává elektroodpadu nový potenciál, vyvolává údiv a iniciuje návštěvníky festivalu ke spolupráci, kdy se snaží MRAK kolektivně zhasnout a následně zase rozsvítit. Autoři při jeho výrobě sesbírali vyhořelé žárovky ze svého okolí, čímž si vytvořili neformální vztah s veřejností, snížili výrobní cenu a přiměli účastníky k přemýšlení nad tím, že mohou mít domácí potřeby i jiné využití. Instalace se těší velkému zájmu publika, dokázala okouzlit diváky v Calgary, Moskvě, Chicagu i v českých regionech.
Caitlind r.c. Brown & Wayne Garrett pracují s nejrůznějšími médii i materiály od klasických žárovek až po recyklovaný architektonický odpad. Ve své tvorbě se zabývají interakcí ve veřejném prostoru, uměním v nezvyklém kontextu, recyklací odpadu z domácnosti, spoluprací v komunitě a hrou. Dvojice umělců spolupracovala na mnoha instalacích na místech, která byla určena k demolici, jako The House Project a Wreck City.
Instalaci MRAK zapůjčila ze sbírky ZIBA, Muzeum moderního skla v Praze, www.ziba.cz
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.2.2015
  • 803 zobrazení
  • 1
trampskalaci
Máme tu pátý den putování v západozemí ameriky. Vstávám v 6:30 a dělám čínskou polivku. Dnes nás čeká přesun z Oregonu do státu Washington. Odjíždíme kolem 8 ráno. Netrvá dlouho a projíždíme hlavním městem Oregonu a to městem Salem, které stojí na území domorodých američanů Kalapuya. Tich dnes přežívá odhadem 4000. Město bylo založeno v roce 1842 a hlavním městem se stalo v roce 1853. Odhaduje se, že počet obyvatel je 165 000. První sčítání lidu bylo v roce 1860, kdy počet obyvatel byl 902 o sto let později v roce 1960 již bylo 49 142 obyvatel. V roce 2000 už 136 924. Odsud jedeme k největšímu městu v Oregonu a tím je Portland. Zároveň je hraničním městem se státem Washington, kde za řekou Columbia River je stát Washington. Zároveň Columbia River dělá na celém území těchto států hraniční bod. První město je Portland, který leží ještě ve státě Oregon je založený v roce 1845 a má odhadem 633 000 obyvatel. Město přejíždíme po nejzápadnější dálnici v USA číslo 5 a přejíždíme dvojmostí přes řeku Willamete. Potom jedeme přes druhý most a ocitáme se tak v městě Vancouver (Washington), který je na druhém břehu. Stát Washington je přesdívaný jako stát Věčně zelený Evergreen State a není divu. Opravdu za městem se začnou rozkládat nekonečné lesy. Bylo to až k neuvěření. Jaké dálky mohou mít lesy. Jako tomu bylo v Oregonu, tak i zde lesní hospodářství stejné. V lesích jsou vidět popadané stromy na celém území. Stejně tak lesy po požárech, kde shořelé a ohořelé stromy stojí dále a zde opět je vidět husté zalesnění mladých stromů. Jedeme stále na sever. Přijíždíme do jednoho města a prvně se shledáváme s řetězcem Walmart. Je to naprostý gigant. Pro nás je to srovnatelné lehce s Tesco nebo Ikeou. Zde opravdu je možnost nakoupit vše. Je to tak velké, že zde jsou i pojízdné nákupní vozíky, do kterých si člověk může sednou a jet nakupovat. Je zde další pracovní pozice která u nás není a to sběrač nákupních vozíků. Ty jsou rozházené po celém parkovišti nebo u budovy a takovýhle pracovní sbírá tyto vozíky a dává je do boxů, které klasicky známe. Myslím, že je to celkem dřina, když člověk vidí holku, co táhne třeba 20 vozíků. Walmart nabízí opravdu vše od potravin, přes oblečení, ke střelným zbraním s možností koupi člunů a jiných věcí. Též u každého krámu je možnost koupi dřeva. Která se pohybuje od 4$ do 7$ a najdete uvnitř pět štěpin. Ve Walmartu třeba nekoupíte tvrdý alkohol. Nemají na něj smlouvu k prodeji, takže zde maximálně člověk koupí pivo a víno a to sem tam i se sníženým množství alkoholu. Což znamená, že jinde koupíte pivo které má 5% alkoholu, tak zde stejné pivo bude mít jen 3,5% to zvláště pak platí o státě Utah. To co je na amerických krámech úžasné včetně Walmartu je nepřeberné množství. Hlavně co se týče jídla a nápojů. Čerstvé potraviny jsou automaticky zavlažované a zaměstnanci opravdu opečovávané svým geometrickým naskládáním. Nepřeberné množství piv a vín, kořeního, masa, ať v celku tak nakrájené. Velké množství konzerv a to opravdu chutných. Též je velice dobrá příprava polotovarů, jako jsou zelné saláty, tak dále věci z grilu a fritézy. Takže na tenhle Road Trip po USA opravdu skvělá a idealní věc. Navíc zde najdete i poštovní schránku, která je modrá. Odjíždíme odsud a přejíždíme do národního parku Olympic. Olympic N.P. byl založený v roce 1938 a do světového dědictví UNESCO se dostal v roce 1981. Shledáváme se s pobřeží Pacifiku, ale ještě zde nezastavujeme. Navštěvujeme zde jeden obrovský Cedr, který je po cestě. Dne 8. 3. 2014 po přímořské bouři se jeho část odlomila. Do té doby měl 6 metrů průměr, obvod 18,6 metrů a dosahuje výšky 53,3 metrů. Jeho staří je odhadováno na 1000 let. Je to opravdu opět úchvatná podívaná. Dále pokračujeme a zastavujeme až na Ruby Beach, což je první zastávka v tomto parku. Tato pláž se vyznačuje s velikým množstvím vyplaveného dřeva a dominantou tvoří skály, které se tyčí z oceánu. Tvoří jaké si komíny. Když se člověk zasní ledacos to připomene. Mě to připomnělo, díky mlze z vln které se tříští, létající hory na Pandoře z filmu Avatar. Okusil jsem oceán a voda nebyla moc teplá. Je to zde tak na hodinku. Tato část území patří k nejdeštivějším na světě. Nacházejí se zde proto i deštné lesy, kam se chystáme jet přespat. Přijíždíme na první kemp Minnie Peterson, ale nechytáme se. Zde jsou Camp Sity řešeny způsobem First Time, First Stay což znamená. Kdo první přijde, první bere. Takže jsme přejeli do jiného s názvem Cottonwood. Zde jsme se chytli. Obdivuji krásu deštného lesa. Veškeré větve pokryté mechem, kapradiny veliký jak já. A my uprostřed toho. Vypadá to úžasně. Postavili jsme stany a odjeli do nedalekého městečka na nákup. Aby nám někdo tento Camp Site nezabral. I tyto campy jsou dobře zařízený, takže jsem dnes dělal v alobale pečený brambory s kuřetem, mrkví, cibulí a smetanou. Měšťce jsem měl hotové asi za 35 minut. Moc se mi tady líbí. Zde jsme se s bráchou shodli, že tohle prostě není žádnej zájezd, ale opravdu vandr se vším všudy. Jsme součástí velkého dobrodružství, jako je tomu na vandru a ty večery mají neobyčejné kouzlo. Hlavně zde to mělo. U ohně jsme byli asi do půlnoci.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015 až září 2016
  • 47 zobrazení
  • 2
vgliskaj
  • 8.7.2014
  • 10 zobrazení
  • 0
svarcova2014
  • 16.8.2014
  • 35 zobrazení
  • 0
partova
  • červenec 2014
  • 74 zobrazení
  • 0
vanza
  • 7.8.2014
  • 31 zobrazení
  • 0
wanura
  • léto 2014
  • 232 zobrazení
  • 0
bformankova
  • červenec 2014
  • 36 zobrazení
  • 0
gigginka
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2014
  • 2 250 zobrazení
  • 2
vanza
  • 7.8.2014
  • 39 zobrazení
  • 0
vanza
  • 7.8.2014
  • 36 zobrazení
  • 0
smoulinka16
  • 7.8.2014
  • 89 zobrazení
  • 0
bla-brezinova
  • léto 2014
  • 51 zobrazení
  • 0
ivankavitu
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2014
  • 228 zobrazení
  • 0
zdendaherodes
  • 14.1.2010
  • 22 zobrazení
  • 0
reklama