Hledání: 7. den, tábor 2017

Pro dotaz 7. den, tábor 2017 jsme našli 461 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
osvsd
  • 20.7.2017
  • 856 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
detirepice
  • 8.8.2015
  • 3 407 zobrazení
borciborici
válecí den
okolí chatové oblasti,
naše chatička,
procházka do dětského tábora a průzkum starého hřbitova
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 21.8.2009
  • 2 115 zobrazení
skorci
Pobyt na chatě pojatý stylem tábora. dětí 4 - 7, foceno jen jeden den. Nápní odlévání stop, tanec se šamanem, noční poklad, vaření v kotlíku zemákového guláše, odlévání stop, chození na hřiby a v tropech koupání na kupališti.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 1 654 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jankov
Mrazivé ráno dne 14.8. se postupně proměnilo v parný den s teplotami až 24 stupňů.
Dopoledne se neslo v duchu etapové hry, konkrétně etapy bez vedoucích.
7. a 8. oddíl se vydal na putovní tábor a oddíly 5 a 6 se ráno z něj vrátily.
Někteří táborníci se odpoledne rozhodli svlažit svá horkem znavená těla v bazénu. Další se v táboře věnovali chemickým pokusům, hodu tomahawkem a dalším aktivitám. 9. oddíl se vydal do Jankova doplnit zásoby šminek a cukrátek.
10. oddíl předal službu 6. oddílu, a poté se vydal na střelnici a do sprch.
Mladší oddíly se vydaly do pohádkového lesa, který jim připravily nejstarší oddíly.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2017
  • 1 576 zobrazení
jankov
V pondělí večer byla předána služba chlapcům z 6. oddílu. Ti během večerní hlídky nezaznamenali žádné výtržnosti, a tak tábor mohl poklidně spát. Ráno, za oblíbené melodie Barbory, se tábor probudil do prosluněného dne. Oddíly 11. a 12. vyrazily na dlouhou cestu do zámku boha slunce Amon Rea. Děvčátka a chlapci z 3. a 4. oddílu vtrhli do pyramid poznávat nejen jejich krásy, ale i nástrahy. Objevili spoustu maleb, které naprosto věrně zrestaurovali. Holčičky z 5. oddílu vyráběly kofoláčky a slečny z 9. koberečky. Naši nejstarší konečně zjistili svou krevní skupinu a vzdělali se na téma první pomoci. V pravé poledne si děti pochutnaly na zelňačce a kuřecím plátku s rýží. Po odpoledním klidu přišli zbloudilci 7. a 8. oddílu zpět z království Amon Rea a ihned se přidali k ostatním v bazénu. Nejmladší holčičky si procvičily své rybářské schopnosti a kluci ze 14. oddílu ty střelecké. Po večeři jsme si nastoupili k večernímu nástupu, předali službu a těšili se na diskotéku, kde jsme pořádně rozhodili boky. Pak už jsme si jen vyčistili zoubky, navlékli pýža, hupsli do postele a nechali se vtáhnout do našeho světa snů.
Zase nám utekl další krásný den na Jankově.
S pozdravem
Doktor Marty Fletcher, přední odborník na kuličky trusů skarabeů
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 15.8.2017
  • 1 546 zobrazení
taborytrnava
Poslední táborový den plný her je tady. Hned ráno se probouzíme s první egyptskou ránou. Budíček byl o 10 minut dřív. Druhá rána přichází hned vzápětí – jako každý den jdeme na táborovou taneční rozcvičku, ale hned po ní se dozvídáme, že každý, kdo se jí zúčastnil, dostává jeden glyf. Některý tým tak získal 9 glyfů, jiný pouze 5. To je nebezpečné množství, které může zamíchat pořadím. Třetí rána na sebe nenechala dlouho čekat. Službu celý den nemají pouze velké holky, ale i velcí kluci! Alespoň jim pomohli 😊 Dopoledne už naštěstí proběhlo v poklidu. Hráli jsme vědomostní kvíz. Otázky nebyly vůbec lehké, ale všichni jsme měli stejné (občas tipovací) šance. Na obědě nás čekala další rána. Abychom dostali druhé jídlo, museli jsme říct svůj pokřik. Naštěstí jsme si ho všichni pamatovali, a tak nezůstal nikdo hlady.
Odpoledne bylo příjemně teplé, proto jsme si užívali vodních radovánek. Čekaly nás poslední bodované soutěže. Nejdřív jsme přenášeli kelímky s vodou na hlavě, jako africké ženy. Když jsme si natrénovali první kolo, dostali jsme kelímky, které byly díravé. Zajímavé bylo, že s díravými kelímky jsme zvládli během stejného časového úseku nanosit jednou tolik vody. Nejspíš to bylo tím, že už jsme stejně byli mokří a nebáli jsme se riskovat 😊. Celé soutěžení se nečekaně zvrhlo ve vodní válku, kde všichni měli stejný cíl – polít co nejvíce lidí ledovou vodou. To je zábava, která nás nikdy neomrzí.
Po večeři jsme se chystali na večerní program. Vytáhli jsme ze svých kufrů poslední čisté kusy oblečení a vyrazili jsme na závěrečné vyhlášení a na pártošku. Přišla další rána. Každý den jsme mohli faraonovi darovat 0-2 glyfy a přidat k tomu přání. Tyto glyfy byly dnes zdvojnásobeny, a tak například Píseční nomádi získali 30 glyfů. Zazpívali jsme si několik písní z našich Posvátných knih písní, vyhlásily se nejčistotnější chatky, pořadí týmů a rozloučili jsme se s táborníky, kteří s námi příští rok, kvůli svém věku, už nemůžou jet. Spousta z nich s námi jezdila spousty let, proto loučení s nimi nebylo vůbec jednoduché. Po tom všem se konečně rozjelo bouchání šáňa, rozbalování dárkových balíků a tančení. Celé jsme si to moc užili.
A jaké vlastně bylo závěrečné pořadí?
1. Scarabové (175 glyfů)
2. Sfingafové (163 glyfů)
3. Pouštní ťavy (144 glyfů)
4. Jehlani (143 glyfů)
5. Kleopatřina spása (132 glyfů)
6. Kleopatři (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 5x druhé místo)
7. Píseční nomádi (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 3x druhé místo)
8. Tutanchámovci (123 glyfů)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 31.7.2018
  • 1 425 zobrazení
honzahagrid
Spásný výlet do obchodu do Jankovic. Stavba sauny, vodní hrátky, plážový povaleč. Karneval a diskotrisko
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 1 335 zobrazení
jankov
Dnes byl ideální táborový den, svítilo sluníčko a bylo kolem 25°C. Dopoledne se konala druhá etapa celotáborové hry a děti ji tentokrát absolvovaly celou bez svých vedoucích barev. Vedoucí byli rozmístěny po trase a měli pro děti připraveno mnoho různých úkolů. Váha odpovědnosti byla tedy na nejstarších členech jednotlivých posádek. Zhostili se toho na výbornou a etapu si společně pořádně užili. Po vynikajícím obědě následoval odpolední program již po oddílech. Většina, převážně mladších oddílů, zamířila na pouť do nedalekého Neustupova. Některé další zamířily na koupání do miličínského zatopeného lomu a večer jsme se zase všichni společně v přístavu Janomajka sešli. Jedinou výjimkou byly oddíly č. 7 a 8, které se přemístily na puťák a tak mají před sebou noc ve stanech. Přejme si, aby nám počasí i nadále přálo a věřím, že si společně užijeme i dny následující.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.8.2013
  • 1 226 zobrazení
strediskoleknin
Tábořiště se nachází nedaleko Kostelce u Heřmanova Městce, (GPS 49°55´19.385"N; 15°38´6.829").Jedná se o velkou louku uprostřed lesa, který ji obklopuje ze 4 stran. Na louce je postaven dřevěný srub.

Srub se sklípkem a táborovými kamny sloužící jako kuchyň; zastřešená jídelna s pevnou podlahou; studna s užitkovou vodou, el. čerpadlo, elektrocentrála; tlaková vojenská polní sprcha; kolna na nářadí a kancelář pro přípravu programu; 35 podsadových stanů; 2×7 m tee-pee; hřiště odbíjená, fotbal; latríny kluci, holky, vedení; pitná voda z hydrantu v Kostelci (2 km), plastová nádrž v kleci s vozíkem za os. auto; táborový kruh na břehu potoka; koupání Vyžice (30 minut cesty); nákupy v H. Městci (4 km), koloniál, maso, zelenina, pečivo, drogerie, železářství, lékárna, dětský lékař, policie, hasiči.

Spaní:

K dispozici je celkem 70 míst na spaní. Další možnost spaní: 4 palandy ve srubu, zbytek podsadové stany.
Typ objektu:

srub
tábořiště
Možnosti využití:
víkendovka: NE
vícedenní akce: ANO
> Především pro letní tábory mimo posledního týdne v srpnu

Ceny:
cena pro skauty: 45-50,- / den
cena pro ostatní dětské organizace: dohodou

Kontakt:

mail: bukim@seznam.cz
mobil: +420732212352

Poznámka:

* Minimální počet platících tábořících 30 lidí, k počtu lidí se přihlíží z důvodu rentability. Pitnou vodu a náklady na provoz tábořiště (sekání louky, vyvážení latrín) nájemce neplatí. Náklady na zásobování, dovoz pitné vody a benzin do elektrocentrály si hradí nájemce podle vlastní spotřeby.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014 až červen 2020
  • 1 186 zobrazení
jankov
Dnes byla k snídani vajíčková pomazánka.vypili jsme si náš oblíbený čaj tak jako každé ráno. Většina oddílů na dopolední zaměstnání opustila tábor. Dnes ráno odešly oddíly 9 a 10 na puťák, 11 a 12 do Prčic. Díky ideálnímu počasí „ani horko ani zima“jsme zvládli túry mnohem lépe.V táboře bylo po celý den poloprázdno, tudíž úklid byl o to důkladnější. Nejstarší holky pletly náramky z parašutistických lan. K obědu byla rajská omáčka s těstovinami, dětem moc chutnalo. Po obědě se odebraly s plnými bříšky do postýlek pořádně strávit tak skvělé jídlo. Odpolední zaměstnání starších oddílů bylo velmi aktivní. Výlety do velmi známých a hezkých vesnic vzdálené minimálně 7 km. Malé holčičky zpívaly písničky. Naučily se konečně Jankovskou hymnu.Většina táborníků se dnes smočila v bazéně. Večer děti čekalo milé překvapení jménem řízek s kaší. Služební oddíl sirky Čoko-Voko se zhostil služby na výbornou ! A večer čekal naše nejmenší pohádkový les, který pro ně připravily dva nejstarší oddíly.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 12.8.2013
  • 1 159 zobrazení
jindrichovice
  • 17.7.2015
  • 1 117 zobrazení
8oddil-stopa
  • červenec 2010
  • 1 115 zobrazení
lisoun
Barči třetí tábor se Sedmikráskami - návštěvní den v polovině, tábořiště Na Bubláku, Sedlo u Číměře (25. 7. 2010)
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2010
  • 1 102 zobrazení
mysticsmile
Stoletá škola v Mladkově u Boskovic neutichá ani o prázdninách. Dětské hlasy se zde ozývaly zejména od pondělí 15. do pátku 19. července. Probíhal příměstský tábor Po stopách Keltů jazykové školy Rolnička Boskovice s výukou angličtiny. Dětem se věnovali lektoři Mgr. Eva Nováková, Bc. Jana Vyskočilová, Mgr. Martin Svěrák a rodilá mluvčí Bc. Kristýna Natália z Indonésie. Ta mimo jiné studovala rok ve Zlíně, nyní žije a pracuje v Brně.
Tentokrát se děti seznamovaly s životem a zvyky Keltů. Poznávaly vše, co tehdejším obyvatelům bylo blízké. Zejména přírodu, stromy, zvířata, oblékání, každodenní běžný život.
„Čtrnáct malých táborníků od druhé do šesté třídy pochází z blízkého okolí. Ze Sudic, Šebetova, Skalice nad Svitavou, Jabloňan, Boskovic,“ upřesnila Mgr. Eva Nováková. „Kultura dávných věků je atraktivní téma, děti to zaujalo.“
Keltové přibližně v pátém století před naším letopočtem osídlili téměř celou Evropu. Dali vznik halštatské a později laténské kultuře. Byli zručnými řemeslníky, o čemž svědčí archeologické nálezy z počátku doby železné. Byl to na tehdejší dobu velmi zajímavý národ a jeho studium přináší i dnes mnoho zajímavého a stále něco nového.
Též celotáborová hra byla tématicky zaměřena. Děti plnily různé úkoly, za jejich absolvování dostávaly písmenka tajenky v keltském i českém jazyce vázaná vždy k památnému stromu v místní krajině. Cestu k němu ukázala mapa. U stromu našly další stopu k nalezení pokladu.
„První den děti objevily za pískovištěm písemnou památku po Keltech. Každý další den nalézaly další a další písmena do věty vedoucí k nalezení pokladu,“ pokračovala Mgr. Eva Nováková. „Ve čtvrtek vyráběly z moduritu mince, dnes se učily o jídle, nakupování. Zkoušely si virtuálně obchodovat.“
Pak nastal toužebně očekávaný moment, kdy všichni společnými silami rozluštili cestu k pokladu a vydali se po jeho stopách. Nalezli jej nad vesnicí zamaskovaný pod památným dubem v nádherné šperkovnici. Některým dětem se více líbila truhlička samotná než její obsah připomínající odkaz dávných Keltů. Samozřejmě na dně byla pro všechny i sladká odměna.
Po návratu do školní zahrady se počali scházet rodiče, děti jim zazpívaly, za doprovodu keltské hudby se ukázaly v maskách a předvedly středověká bojová umění.
Protože byl pátek a konec tábora, všichni se anglicky rozloučili, děti dostaly na památku knížky a poděkovaly lektorům.
„Chtěla bych příští rok uspořádat dva turnusy příměstského tábora s úplně jinou tématikou,“ prozradila nakonec své plány Mgr. Eva Nováková.
Na příměstské tábory trvající nejméně čtyři dny průběžně přispívá Všeobecná zdravotní pojišťovna.
Více: http://www.js-rolnicka.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.7.2013
  • 1 032 zobrazení
dravci
  • 3.8.2018
  • 1 067 zobrazení
ddmsteti
Zakletý les černokněžníkem se snažily děti vysvobodit na táboře v Poslově Mlýně. Každý den na ně čekal jeden z kouzelných úkolů, které se snažily splnit. Vodník si pro ně připravil náročný úkol - závody na člunech. Víla - šipkovaná v lese Námořník - Plavba lodí Princezna - kvíz pro bystré hlavy Čarodějnice - stezka odvahy Šašek - Sportovní dopoledne Tím, že děti každý úkol splnily, dostaly od kouzelných bytostí klíč k odměně - čekala na ně pouť. Celý týden sbíraly pohádkové penízky, za které si potom mohly a pouti nakoupit odměny. Celý týden nám počasí přálo až moc, proto jsme každý den byli u vody a hráli vodní hry. Ve středu se uskutečnil celodenní výlet na Staré Splavy. Hlavní vedoucí paní Radka Špačková děkuje všem vedoucím při organizování tábora!.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 1 002 zobrazení
jankov
Dne 10.8.2013
Tento den začal velmi netradičně, místo známého budíčku ,,Barbora píše z tábora´´. Dostala vedoucí 11. OddíluVerča úkol. Muselaráno budit celý tábor kokrháním a také zpíváním následující básně:,,Kohoutek už třikrát obešel smetiště a ty ještě spíš, že se nestydíš´´. Poté předcvičovala před hlavním srubem ranní rozcvičku.
Po snídaní se oddíly 5 a 6 odebraly na cestu do putovního tábora. Oddíly 7 a 11 vyrazily na celodenní výlet do Miličína.Tam uviděly zatopený lom.
Poté co všechny oddíly opustili tábor, jsem otevřel ohradu, ve které bydlí tři ovečky a jeden beránek. Moc dlouho jim netrvalo a vydali se na obhlídku celého tábora.
Po dopoledním zaměstnání se oddíly nadšeně vrátily do tábora na buchtičky se shoodo. Povstupu do tábora spatřily volně se pohybující ovečky. Během poledního klidu, měli naši táborníci šanci pohladit si naše ovečky. Poté děti strávily zbytek klidu na svých chatičkách a srubech, kde odpočívaly a připravovaly se na odpolední program.Ten tak jako všechny ostatní probíhal v klidovém režimu.
Holčičky ze třetího oddílu pod vedením zkušených kapitánek chránily svoje buráky!
Při večerním nástupu obdrželi tři piráti Silverovou mušli za oddanost a spolupráci při oddílových aktivitách.
Po nástupu následovalo pirátské městečko. Děti si zde na různých stanovištích po splnění úkolu vydělaly hromadu pirátských dolarů. Mohly je pak utratit za pirátský ,,rum´´, popcorn, a pistáciovou zmrzlinu.
A pak už jsme zalezli do postýlek a po přečtení pohádek jsme usnuli.
Tímto se s Vámi loučí kapitán Kárlbloodyskull a jeho posádka!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2013
  • 972 zobrazení
kubrtsamorost
23.6.
– Ač je to neuvěřitelné, sedím v autobuse, který míří do Chorvatska do Stari Gradu. Tedy do Dalmácie. Tam budu odpočívat po celoročním zápřahu. Za to mohu poděkovat Hraběnce, která mě přesvědčila, že mám jet, když jsem zaváhal. Bez ní bych hnil někde na stavbě. To je pořád jen práce a to taky není dobře. Jeden musí umět vysadit tempo.
A tak jedu a podřimuji, začíná se šeřit. Ráno se již začínají z mlhy nořit vrcholky Velebitu. Do Zadaru je to 80 km a tedy do cíle nějakých 60.
24.8.
– Po příjezdu jsem přebral stan, který bude po osm dní mým zázemím. Odtud budu podnikat výpravy po okolí. Po mém milém Velebitu. Vše taky závisí na počasí. Vše potřebné jsem si přivezl s sebou. Místo 20 kg jsem zabalil hodně přes 3O a to jsem musel nechat doma dalekohled. A tak sedím před stanem, piju kafe a jsem v očekávání. Sebral jsem se a jdu do Velké Paklenice pro vodu. Sice v kempu teče voda, ale paklenické prameny jsou vyhlášené svou kvalitou široko-daleko. V dosahu je jich několik a je to otázka asi hodiny. Nabral jsem vodu a vyrazil po stezce do Seline, abych se rozchodil. K večeru jsem se vydal ke staré obranné věži pozorovat západ slunce, ale nebylo to ono a to znamená jediné – asi bude pršet.
25.8.
– K ránu začalo pršet. Říkal jsem si, že desátá rozhodne. Z deště se stala silná bouře. Ještě, že jsem prozíravě napnul stan. Ležím ve stanu, mám roupy a poslouchám písně starýho Hobouse. Prej, že nějaká holka mává a on si zapomněl již dávno boty zout a je mu zatracený vedro.
Dnes jsem měl jít na staré pohřebiště v horách a do jeskyně ještě vejš. Jeskyni už nestihnu tak uvidím. Půjdu se vykoupat. Voda v moři, voda venku, to už je jedno. Koupel je parádní a plavu sám mezi vlnami. Přestalo pršet a já mám z teho brňavku. Musím vyrazit. Místo v 7 vyrážím ve 12. Plním plán a jdu na pohřebiště duchů v horách. Říká se jim Mirilo. Už léta se tu pasou divocí koně. Mám dojem, že tu zůstali po indiánech kmene Apačů. Chvilku jsem je pozoroval. V klidu ožírají bodláky a suchou trávu. Pijí vodu, co naprší a válejí se v bahně a prachu, podle počasí. Jdu dál a procházím městem duchů. Tak se dá nazvat opuštěná vesnice – Tomiči, která se pomalu stává rozvalinami. Ještě loni zde někdo žil, asi zemřel. Možná by se něco dalo ještě zachránit. V troskách žijí ti koně, co se pasou kolem. Našli si útočiště. Našel jsem několik nádrží na dešťovou vodu. Tyto nádrže jsou typické pro Velebit, protože nahoře je málo vody. Toto pohoří vytváří krasové útvary a voda rychle mizí ve spodních vrstvách a dutinách. Proto je potřeba při toulání touto nádherou pamatovat na dostatečnou zásobu vody, 3-5 litrů na den. Jsou místa, kde voda je a ty jsou v mapě zakresleny. Nelze se však na ně spoléhat. Je to tak 50 na 50. Do června je vody dost. Pak postupně ubývá. Nejmíň je v srpnu a září. Někde jsou již zmíněné nádrže na dešťovku. Tu je však potřeba desinfikovat nebo převařit, stejně jako z některých pramenů, kde není voda po celý rok. Možná jsem trochu odbočil a rozepsal se o vodě, jak by se někomu zdálo, ale nedostatek vody nelze v tomto prostředí podcenit.
Z města duchů pokračuji kamenitou, klikatou a strmou stezkou nahoru na Vidjakov Kuk. Velebit má tu vlastnost, že když už si jeden myslí, že je na hoře, objeví se další prostor s ještě větším vrcholem. A tak to pokračuje až na skutečný vrchol. Stoupám tedy a postupně se mi otvírají další prostory. Je na co se dívat. Divoké skalní útvary, pokroucené stromy, ptáci, brouci, šneci, mravenci, ještěrky a zmije. Na zmiji je těžko narazit. Vnímá otřesy při chůzi a včas zmizí. Ovšem nelze to brát na lehkou váhu a koukat kam šlapu, že?
Jak je člověk výš, začínají se otevírat nádherná panorámata dolů, na moře. Postupně se objevují ostrovy a za nimi další a další a další, ..... Dosáhl jsem Vidjakov Kuk a je 17:00. Odtud je nádherný pohled na ty nejvyšší vrcholy – velikány. Vlastně na jejich paty, neboť vrcholy jsou zahaleny hustými mraky. Doufám, že se mi jich podaří dosáhnout. Že mi to dovolí drsná Příroda, počasí a další faktory s pořádnou dávkou štěstí. Uvidíme v úterý. Jsem tedy na Vidjakov Kuk (836 mnm) a dávám si kafe, svačinku a kochám se těmi nádherami kolem.
Je 17:45 a vyrážím směrem na jeskyni Manita Peč. Tu zavírají ve 13:00, ale musím se k ní dostat za světla. Po chvilce pochodu se pode mnou otvírá nádherné údolí. Jakoby kráter obehnaný skalami široký dva kilometry. Nazývá se Dolac KravoRac. Připadám si jako mravenec v prázdném bazénu. Procházím středem a pak stoupám. Skoro na vrcholu jsou krásná nová lana. To zde loni nebylo. V 19:00 dosahuji vrcholu Zoljin Kuk (843). Odtud je vidět na všechny strany. V dáli je Maslenický most, který byl za nedávné války zničen a znovu Američany postaven, stejně jako postavili novou magistrálu. Je vidět Velebitský kanál a za ním stovky ostrovů. Právě zapadá Slunce a zdá se, že se zlepší počasí. Zase je vidět velikány zahalené v mlze a dole pode mnou se line kaňon Velká Paklenica. Ještě pár záběrů a hurá k jeskyni, dokud je světlo. Stačí jeden chybný krok a hrozí pád z velké výšky do Velké Paklenice. Za tmy se tu jít nedá, ani s baterkou. Podařilo se mi to překonat a již se začíná šeřit. Přede mnou se otvírá monumentální panoráma Velké Paklenice a již jsem u jeskyně Manita Peč. Už jsem v ní byl a stojí opravdu za to tuto jeskyni navštívit. Je to ta jeskyně kde volá Vinnetou Ribanu a ona jeho. Je 20:00 a za chvilku bude tma. Od jeskyně je zbudovaná klikatá stezka, takže při troše opatrnosti nehrozí pád z výšky. V polovině už musím svítit. Dole v kaňonu je naprostá tma. Bez baterky nelze udělat krok. Hrozí pád do koryta řeky. Voda hučí, kolem poletují netopýři a začíná se probouzet noční život Velké Paklenice. V dálce se blýská a nad hlavou mám nebe plné hvězd, jimž vévodí Velký vůz a Kasiopea. V dáli něco štěká a noční ptáci řvou, že si jeden připadá jako někde v džungli. Je to nádherný pocit být sám v noci vysoko ve Velké Paklenici. Je 21:30, stojím v kaňonu a poslouchám a pozoruji tu noční nádheru. Přicházím k prameni, kde teče výborná voda. Nabírám ji do kanistru a ve 22:09 jsem u brány do Velké Paklenice. Před jedenáctou jsem ve stanu. Jdu se osvěžit noční koupelí v moři a usínám spánkem spravedlivých. Jsem naplněn tou nádherou a připraven na další. Dobrou noc.
26.8.
– Dnes jsem chtěl jet do Zadaru, ale jelikož se přihnala bouřka, zůstal jsem v táboře. Budu tedy relaxovat a připravovat se na zítřejší několikadenní pochod k velikánům Velebitu.
27.8.
Cesta začíná.
– Ráno jsem vstal brzo a v 7:00 vyrazil na tři dny do hor. Na zádech mám baťoh vážící hodně přes třicet kilo. Jídlo, vybavení včetně stanu a 15 litrů vody. V 8:30 jsem u brány do Malé Paklenice a za 50 kuna zakupuji lístek do Ráje. Jdu. Za zády Měsíc a do očí mi svítí Slunce. Vzhůru za dobrodružstvím.
Malá Paklenica je divoká a nezkrotná a nepředvídatelná, ale nádherná, lákavá a vyzývavá. Přesně jako žena.
Zpočátku jdu po upravené stezce. Ta se velmi záhy změní v kamenitou pěšinu, až nakonec za splavem jdu vyschlým korytem řeky po kamenech, balvanech a celými kusy skal. Je potřeba si dávat pozor na zmije, jimiž je Malá Paklenica proslulá. Právě jsem došel ke splavu a už jsem vypil litr vody. Doplňuji z kanystru a jde se dál. Jdu mezi obrovskými balvany. Naproti ve strži se uvolnil kámen a s rachotem se valí dolů. Strhává další kameny. Asi tam nahoře šla divoká koza. Stezka je v bezpečné vzdálenosti od té strže. Proto je potřeba jít po stezce a nevydávat se mimo ni. Na levé straně je velká jeskyně. Myslím, že se jmenuje Pazdravica. Překonávám poslední splav. Za ním se nachází, jak já říkám, Velké náměstí. Je to rozšířené místo, kde se asi z jara vytváří při tání jezírko. Náměstí končí zúženým místem, které je zavaleno balvany. Toto místo je potřeba překonat boční cestou po stěně, která je jištěná lanem. Je potřeba být velmi opatrný, aby jednoho nestrhl těžký batoh dolů. Taky je možnost se jistit úvazkem. Po překonání tohoto místa začíná ta pravá divočina. Je 10:18 a právě jsem ho překonal.
Pokračuji soutěskou, která je úzká a 100 až 200 metrů hluboká. Některé stěny mají určitě 300 m. Zatím jsem ve stínu. Nahoře se to změní a bude pražit Slunce jak ďas. Právě zdolávám Velký zával. Před miliony let se tu sesunula celá stěna a vytvořila vlastně horu uvnitř v soutěsce. V jednom místě vytvořily bylvany malý převis a nemohl jsem se přes něj dostat s těžkým báglem. Přeci jen jsem již vetchý stařík, i když Drsnej dědek. A tak jsem vylezl nahoru a bágl jsem vytáhl na laně. Dnes je zde vyjímečně rušno. Už jsem potkal, respektive mě předběhlo, 14 německých turistů. A slyším další. Asi nějakej zájezd a jdou velmi na lehko. Koukám, nemají ani dost vody. Někteří nemají vůbec nic. Postupuji pomalu do příkrého svahu a překonávám překážky. Občas potkám německého turistu, jak si to smaží dolů. Asi mají žízeň. Je 11:30 a dávám si svačinku. Sedím si ve stínu na kameni a nade mnou je obrovská jeskyně – Lucinka. Stěny kolem jsou vysoké snad až do nebe. V poledne jdu dál a míjím moje oblíbené svačinové místo pod jakýmsi mini převisem, ale tam teď praží Slunce. Jdu korytem a některé balvany jsou velké jako malý domek. Vlivem gravitace mě bágl táhne dolů z těch balvanů. Jsou kluzké. Kaňon se zužuje a stěny jsou vysoké do 100 metrů. Balvany přibývají a špatně se po nich leze. Nalehko by to bylo v pohodě. Ve 14:00 dosahuji horního koryta a cesta se zlepšuje. Kamenité koryto a balvany jsou menší. Někdy bych chtěl vidět, jak se zjara korytem valí šílenou rychlostí a silou vody z tajícího sněhu. Možná si toto přání jednou splním.
Už jsem vypil 4 l vody a slunce pálí jak ďas. Po čase opouštím koryto a stezka vede vysoko nad ním bukovým lesem. Asi za dvacet minut se zase do koryta vrací, ale jen na chvilku. Jako by na rozloučenou. Pak už se jde klikatě vzhůru a otvírají se nádherná panorámata nahoru i dolů. Konečně v 16:10 dosahuji mé oblíbené odpočinkové loučky – Njive Lekine. Dávám si pauzu, sváču a kafe. Zvedá se vítr a zatahuje se. Vypadá to na pořádnej déšť, ne-li bouřku. 16:50 vyrážím na Ivine Vodice. Tam je plani
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2013
  • 937 zobrazení
Reklama