Hledání

24 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

osvsd
  • 20.7.2018
  • 219 zobrazení
dstolympiakh
  • 29.7.2018
  • 484 zobrazení
jindrichovice
  • 8.7.2018
  • 510 zobrazení
73roztoky
  • 22.7.2018
  • 142 zobrazení
sdholdrichovice
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 93 zobrazení
dravci
  • 4.8.2018
  • 422 zobrazení
dumplnypohybu
AKTUALIZOVÁNO 13.7. 8:24
1. DEN - JUNGLE Aréna
2. DEN - ELEKTRÁRNA Ledvice
3. DEN - Pampalánie UL
4. DEN - Hrad Hněvín Most
5. DEN - Obora ve Mstišově
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 465 zobrazení
svermovacek
Dopoledne jsme prohlubovali finanční gramotnost dětí a zahráli si hru na Koňského handlíře. Oddíloví vedoucí obchodovali s barevnými květinami a děti se od nich snažily nakoupit co nejlevněji a co nejdráže prodat. Když si vydělaly na koně, mohly obchodovat ve větším. Koňský handlíř zároveň na černém trhu obchodoval s lízátky, která se děti snažily propašovat. Na celou hru dohlíželi bankovní úředníci a úplatný a zkorumpovaný policajt Kořen, který nakonec vydělal ze všech nejvíc. Odpoledne se oddíly vydaly do blízkého i vzdálenějšího okolí získat věci ze seznamu - například bukvici, tři podpisy neznámých lidí, vajíčko, kelímek borůvek, prázdnou šnečí ulitu, 4 větvičky z různých jehličnanů, pingpongový míček a nejvyšší bodové ohodnocení měla slánka z kuchyně. Při získávání předmětů je však nesměl vidět nikdo z personálu, který zůstal v táboře. Pokud byli viděni, museli odevzdat svůj život a pokud u sebe život neměli, byli odesláni do táborového vězení, odkud je mohl vykoupit oddíl nebo si mohli svůj prohřešek odpracovat drobnými pomocnými pracemi v táboře. Večer se konala grilparty - podávaly se kuřecí, vepřové i hovězí steaky, grilované sýry, zelenina a zeleninové saláty a limonáda tekla proudem. Večer byla diskotéka se soutěžemi, v jejímž závěru se opět dva oddíly vydaly na Kmenovou radu.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.7.2018
  • 375 zobrazení
mestoprosec
Ukázky vojenské techniky, pilotáž armádního vrtulníku a seskoky parašutistů, to vše si připravili vojáci 102. průzkumného praporu generála Karla Palečka z Prostějova pro veřejnost i děti z barrandovského tábora, který akci spolu s městem Proseč uspořádal.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2018
  • 212 zobrazení
strediskoleknin
Úkol zněl, najít nějakou stopu, která by je navedla na cestu, kde Patočku hledat. Po delším pátrání v okolí tábora, objevily děti kámen s nápisem: Zde byl naposledy spatřen Dr. Patočka a u kamene ležela jízdenka z r. 1913 s vyznačením směru Praha-Vyžice.
Po skupinách se vydaly do Vyžic. Cestou děti oslovily kolemjdoucí s dotazy, zda neznají Dr. Patočku. Lidé byli překvapeni, přesto hráli hru s dětmi a dokonce upřesnili informace, že Dr. Patočka měl černého psa. Ve Vyžicích přišlo překvapení. Starousedlíci tvrdili, že tu nikdy žádné nádraží nebylo, tedy zde nemohl jezdit vlak. Kamil děti navedl na nález prastarého kufru. V něm byla informace (získaly ji složením počátečních písmen několika slov) kam jít dál. Z písmen složili slovo velká voda a vydaly se k rybníku, kde na ně čekal rybář s deníkem Dr. Patočky. Rybář za deník chtěl peníze (8 zlatých). Děti přemýšlely, kde je zlaté vydělat a nakonec dospěly k závěru, že na Úřadu práce v táboře, najdou řešení. Na úřadu práce si jednotlivé skupiny mohly vybrat práci, kterou jim nabízel soupis volných míst.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2013
  • 295 zobrazení
taborytrnava
Spí se nám tu dobře, dnes jsme všichni vstávali opravdu až o půl 8. Sluníčko a písnička nás vytáhly z postýlek a svá strážcovská těla jsme si protáhli při ranní taneční rozcvičce. Dopoledne jsme hráli hru „Kdo uteče, vyhraje“. Jednalo se o štafetový běh. Do hry nás vtáhla až hozená šestka na kostce, oblékli jsme si beduínský plášť, vzali sklenici na vodu, podnos a vydali se do oázy ji naplnit vodou. Museli jsme překonat několik překážek, sníst sušenku, počkat až ozdravný nápoj vyšumí, vypít jej brčkem, vysléct plášť a předat štafetu. Můžete se sami podívat na videu, jak to bylo náročné 😊 V poledním klidu si každý přišel na své. Někteří odpočívali a sbírali síly, jiní hráli fotbal, ringo, badminton, karty, nebo si jen vykládali.
Odpolední hra byla Faraonova pomsta. Už samotný název napovídal, o co se bude jednat. V Egyptě nás zastihly nejrůznější střevní problémy. Abychom se jim dokázali vyhnout, museli jsme získat podpis od „hajzlbáby“. K té však občas jezdil „hovnocuc“, a tak jsme se museli chytajícím střevním potížím vyhnout jinde, než na záchodcích. Když už jsme cítili, že máme málo toaletního papíru, mohli jsme chytit také zácpu, u které jsme jeden získali. Při této hře jsme se pobavili a příjemně zahřáli.
Večer byl ve znamení Přežití na Sahaře. Museli jsme v oázách sbírat vodu, maso, dřevo a kameny, ze kterých jsme mohli postavit pyramidu, sfingu, chýši nebo získat oběd pro svou skupinu. Všechny potřebné suroviny jsme získali za správně splněný úkol a následně jsme suroviny mohli směnit za hotové produkty ve směnárně. Čas od času přišla písečná bouře, kdy jsme museli mít postavenou chýš. Pokud tomu tak nebylo, některé z nás stihla pohroma a museli jsme se pohybovat po čtyřech. Jindy jsme zase museli mít nasbírané zásoby na oběd. Když jsme je neměli, hlady jsme si ukousli nohu a museli jsme do dalšího zvukového signálu skákat po jedné noze. Hra byla zajímavá a zamíchala s pořadím. Dnešní den byl hodně akční, uleháme do postýlek a necháváme si zdát hezké táborové sny. Zítra nás čeká celodenní výlet, síly budeme rozhodně potřebovat 😊
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2018
  • 419 zobrazení
taborytrnava
Poslední táborový den plný her je tady. Hned ráno se probouzíme s první egyptskou ránou. Budíček byl o 10 minut dřív. Druhá rána přichází hned vzápětí – jako každý den jdeme na táborovou taneční rozcvičku, ale hned po ní se dozvídáme, že každý, kdo se jí zúčastnil, dostává jeden glyf. Některý tým tak získal 9 glyfů, jiný pouze 5. To je nebezpečné množství, které může zamíchat pořadím. Třetí rána na sebe nenechala dlouho čekat. Službu celý den nemají pouze velké holky, ale i velcí kluci! Alespoň jim pomohli 😊 Dopoledne už naštěstí proběhlo v poklidu. Hráli jsme vědomostní kvíz. Otázky nebyly vůbec lehké, ale všichni jsme měli stejné (občas tipovací) šance. Na obědě nás čekala další rána. Abychom dostali druhé jídlo, museli jsme říct svůj pokřik. Naštěstí jsme si ho všichni pamatovali, a tak nezůstal nikdo hlady.
Odpoledne bylo příjemně teplé, proto jsme si užívali vodních radovánek. Čekaly nás poslední bodované soutěže. Nejdřív jsme přenášeli kelímky s vodou na hlavě, jako africké ženy. Když jsme si natrénovali první kolo, dostali jsme kelímky, které byly díravé. Zajímavé bylo, že s díravými kelímky jsme zvládli během stejného časového úseku nanosit jednou tolik vody. Nejspíš to bylo tím, že už jsme stejně byli mokří a nebáli jsme se riskovat 😊. Celé soutěžení se nečekaně zvrhlo ve vodní válku, kde všichni měli stejný cíl – polít co nejvíce lidí ledovou vodou. To je zábava, která nás nikdy neomrzí.
Po večeři jsme se chystali na večerní program. Vytáhli jsme ze svých kufrů poslední čisté kusy oblečení a vyrazili jsme na závěrečné vyhlášení a na pártošku. Přišla další rána. Každý den jsme mohli faraonovi darovat 0-2 glyfy a přidat k tomu přání. Tyto glyfy byly dnes zdvojnásobeny, a tak například Píseční nomádi získali 30 glyfů. Zazpívali jsme si několik písní z našich Posvátných knih písní, vyhlásily se nejčistotnější chatky, pořadí týmů a rozloučili jsme se s táborníky, kteří s námi příští rok, kvůli svém věku, už nemůžou jet. Spousta z nich s námi jezdila spousty let, proto loučení s nimi nebylo vůbec jednoduché. Po tom všem se konečně rozjelo bouchání šáňa, rozbalování dárkových balíků a tančení. Celé jsme si to moc užili.
A jaké vlastně bylo závěrečné pořadí?
1. Scarabové (175 glyfů)
2. Sfingafové (163 glyfů)
3. Pouštní ťavy (144 glyfů)
4. Jehlani (143 glyfů)
5. Kleopatřina spása (132 glyfů)
6. Kleopatři (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 5x druhé místo)
7. Píseční nomádi (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 3x druhé místo)
8. Tutanchámovci (123 glyfů)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 31.7.2018
  • 974 zobrazení
sieberovi
červenec - Týdenní dovolená v Alpách. Opět ve Fiss.
Hned první den jsme využili sluníčka a vyjeli nejprve na Fisser Joch (2436m) a potom ještě na Zwoferkopf (2600m). Sluníčko a okolo sníh, při návratu teplota už jen kolem 8 stupňů, ale nádhera. :)
A večerní procházka k Wolfsee.
Den druhý - Dnes cesta 4 lanovkami na Lazid (2346 m) - krásné hory a koníci. Potom zábava - Murmliwasser a Pirátská cesta.
Den třetí - Dnes lanovkou na Moseralm (1812 m) a navečer opět Wolfsee. Aí výstup na Furgler (3004 m) - tam šel jen Radim. Dobrovolně jsme se tohoto výletu vzdali
Den čtvrtý - Dneska jsme se vydali opět na Komperdell (1980 m) - konečně jsme viděli sviště a poté se vydali po Murmlitrail k jezeru Hog. Cestou nás stihnul déšť, kroupy a ochlazení na 10 stupňů. Takže potom už jen rychlá zastávka na Alpkopf (2022 m).
Den pátý - Dnešní den ve znamení neustálých změn počasí - teplo a sluníčko střídaly bouřky, déšť a nahoře i sníh.
Vydali jsme se na čarodějnickou cestu a odpoledne potom do Indiánské vesnice a opět k jezeru Wolfsee.
Den šestý - Dneska jsme vyjeli s Waldbahn a potom šli Panorama Genussweg až k jezeru HÖG (1829 m). Opět nás vyhnal déšť, ale až odpoledne. A už máme i kravičku Bertu z Fiss a sviště Murmli ze Serfaus.
A dále děti čekaly prázdniny v Třebíči a také 14 dní na příměstském táboře v Líbeznicích pro Vendulku a Filda byl na skatuském táboře v Hradčanech.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2018
  • 729 zobrazení
rcg
CESTA KOLEM GRYGOVA ZA 5 DNŮ
Příměstský tábor pro Hanácké království pořádaný za podpory Evropského sociálního fondu – OP Zaměstnanost proběhl od 20. 8. do 24. 8. 2018 pod vedením zkušených vedoucích Rodinného centra Grygov a za podpory obce Grygov.

Poslední turnus letošních příměstských táborů pro děti předškolního věku sliboval luxusní, ale velmi teplé počasí, a protože sliby se mají plnit, tak bylo vše do puntíku splněno. I přes toto horké počasí se nám s dětmi podařilo obejít velkou část Grygova a podívat se i za jeho hranice.
Ke správnému cestování jsou nutné cestovní doklady a ty jsme si po podání „oficiální“ žádosti zašli vyzvednout na obecní úřad. Děti dostaly do pasu první razítko a mohli jsme se jít „balit“ na daleké cesty. Společnými silami jsme do cestovního kufříku sbalili vše potřebné a byli jsme tak připraveni na další dlouhé cesty.
První delší cesta nás po šipkách a fáborcích dovedla až do Království. Děti cestou plnily lehké i těžší úkoly a nakonec nalezly i malý poklad. Za tuto dopolední výpravu si zasloužily samolepku do svých pasů a odpolední klidové hry a soutěže.
Ve středu jsme se vypravili za hranice Grygova. Autobus nás zavedl do Čechovic, kde na nás čekala skvělá průvodkyně – paní Pacovská (www.detinavetvi.cz). Společně jsme se vydali na výpravu „Žabí stezkou“. Měla pro děti připravené vzdělávací i „hýbací“ aktivity a tak nám cesta pěkně ubíhala. Děti se dozvěděly, jak která naše žabka vypadá, jak je veliká, jakou má barvu (jedna naše žabka dokonce i modrou, ale jen v určité části roku), jak se brání před svými nepřáteli a jaký má hlas. Děti si většinu činností vyzkoušely na vlastní kůži a společně jsme našli i žabí rybníček, kde jsme se dozvěděli i něco o práci ochranářů a každý jsme si pokusili svou žabičku zachránit. Pak už nás čekala jen cesta do Přestavlk, kde nás zase vyzvedl autobus. Po návratu na naši cestovatelskou základnu jsme nepohrdli osprchováním na zahradě. Smyli jsme ze sebe celodenní prach a doplnili vitamíny a vodu formou ovocných talířů.
Čtvrteční program jsme po zralé úvaze upravili a vypustili z něho další velkou vycházku. Plnými silami jsme se vrhli do soutěžení a tvoření. Děti zdobily plátěné kapsičky a porcelánové kamínky, které jsme našli v Království. Závodily v družstvech v balení batůžků a probíhání překážkovou dráhou. Odpoledne proběhla vodní bitva se stříkacími pistolkami a opět oblíbené sprchování.
Poslední den dostal pracovní název – Zmrzlinový. Celé dopoledne se neslo ve znamení kopečků zmrzliny, děti zdolávaly prolézací tunely s kornoutky plnými zmrzlinky (tedy molitanových míčků ). Po barevných fáborcích se vydaly hledat poschovávané kopečky zmrzliny a správně si je dolepily na připravené kornoutky. Po odpoledním odpočinku a rozdělení všech celotýdenních odměn jsme mohli vyrazit i na tu nejsladší – na opravdovou grygovskou zmrzlinu, která byla příjemnou tečkou za posledním dnem příměstského tábora tohoto roku.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 238 zobrazení
pgnext
Třetí dovolenou na Šumavě jsem si pečlivě naplánoval a vyčlenil si na ni deset dní a bez doprovodu. Dámy prominou, ale toulání mám v krvi a tentokrát jsem chtěl šumavské hvozdy projet křížem- krážem od Železné Rudy až po Lipno, sólo a natěžko, se spaním v nouzových nocovištích v lůně přírody, zrovna kde mě noc přistihne. A takovou sparringpartnerku bohužel nemám.

(Pá, 20.7.) Koncem července nastala ta správná konstelace hvězd a hned ještě v pátek po práci sedám na vlak a jedu do ĆB. Po infarktových situacích se zpožděním vlaků jsem se za tmy dopravil do rušného velkoměsta plným nebezpečných domorodců. Naštěstí jsem měl nachystané souřadnice do kempů i do volné přírody a tak vyrážím někam na západní stranu, také tomu říkají Stromovka. Kempy v rekonstrukci, ale bylo to tady poněkud podezřelé, patrně plné bezdomovců. Tak jedu dál za město asi 7 km na variantu č.4 do hlubokého lesa. To už byla snad půlnoc, nacházím pěkné bezpečné místo a ani nerozbaluji ansámbl a lehám jen do spacáku. Je velmi teplá noc plná hvězd, a sucho, což ještě netuším, že naposled. V noci mě vzbudilo podupování, rozsvítil jsem a hned objevil srnce, který začal štěkat. To již znám dobře, tak tedy blikám, pokud nepřestane a on štěká, dokud nepřestanu blikat. Nakonec to vzdal a zbylý úsek noci už byl v pohodě.

(So, 21.7.) Brzo ráno se vracím do města, abych pokračoval dál v jízdě. Nasedám na vlak do Horažďovic, tam přesednu na Klatovy a odtud do Železné Rudy. Vlaky jely načas, jen cestou se začly plnit k prasknutí, vodáci a vodačky i s vesly. děckama a hafo cyklistů. Postupně zas někde všichni povystupovali a do Alžbětína jsem dojel v poledne skoro sám. To se objevily první kapky, na nic jsem nečekal a vyjel do německé Eisenstein, pak dál na jih, až jsem vyjel z mapy a nevěda, kde jsem, jsem se potupně vracel zpět. Nakonec jsem přecijen našel kýžený německý rozcestník Deffernik, tam se zeptal jak dál a už jsem šlapal na Scheureck -Gsenget do Prášil kolem Falkensteina, tedy už šlapal doopravdy. To už lilo, měl jsem pláštěnku, ale mokro v sandálech. Tlačil jsem kolo do vrchu, deset metrů, výdech, napít se a zas dál. Tak pořád dvě hodiny. Už bylo i šero, ale spát jsem zde nechtěl. Bylo zde až podezřele liduprázdno. Nakonec jsem zdolal kopec, sjel dolů a přejel hranice pod Gsenget. Pořád mírně pršelo, to už jsem byl skoro durch mokrý zevnitř, propocen. Od hranice to je dalších 5 km do Prášil do kopce, v Prášilech jsem kvůli tmě minul kemp a držel se poslední mety, nouzák Hůrka u Prášil, tedy ještě dalších 5 km, z toho půlku tlačit do strmého kopce černým lesem.. o půl jedenácté přicházím na místo, byli tam už nějací nocležníci, stavím stan a jdu se umýt dolů do potoka... Dnes asi největší záhul, je půlnoc, chvíli spím, zatéká mi přes podlážku, mám ve stanu louži. Začíná to úžasně :).

(Ne, 22.7.) Ráno ještě všichni spí, jdu se projít, stejně prší a tak snad počkám, než přestane a trochu se mi vysuší věci. Vidím hafo hřibů, trhá mi to srdce, že je tam musím nechat.. jím borůvky, hodně borůvek.. doplňuji vitamány na cestu. Vracím se do tábora, stále prší a tak balím vše mokré a jedu odtud pryč. Pak přestává pršet a nastupuje pražící slunko, alespoň je mi teplo, vytlačuji se k jezeru Laka- nejvýš ležící jezero na české Šumavě, a asi i nejkrásnější místo. Průzračná modrá voda, pár kachen, pár turistů a nádherné ticho. Kochám se dlouho, pak zase dlouho bloudím lesem, páč jsem si vybral lyžarskou trasu, která je v létě neprůchodná, což zjišťuji skoro na jejím konci. Vracím se, bloudím ještě a pak vyjedu na asfaltku, ale dvakrát se vracím, páč již nevím, kde jsem. Baterie v GPS totálně zmlkly, teď musím bez navigace a rozmočená mapa mi moc nepomáhá. Nakonec potkám lidi, ti mi řeknou, že jedu blbě, pak alespoň vím, kudy do Prášil. Tam něco pojím a jedu směr Modrava. Opět tlačím přes kopce, tentokrát šotolinový a opět nekonečný, skoro 8 km dlouhý. Pak konečně Poledník, tam začíná asfalt a sjíždím strmě dolů několik kilometrů pod Oblík, k Javoří pile, kolem Tmavého potoka a Roklanského potoka, až je mi zima. Ale tam už to dobře znám, Rybárna a Modrava na dosah. V táboře rozbaluji bivak a nechávám sušit, jsou tam i známí z předešlého tábora, je pozdní odpoledne, vše je v mžiku suché, mezitím dávám v Pivovaru borůvkové knedlíky a pivo a tankuji vodu. V noci zase sprchne...

(Po, 23.7.) ...ale ráno svítí slunko, nespěchám, koupu se v ledové vodě a čekám, až se vše vysuší. Mezitím zajdu do Modravy na polévku, je to bída, to co má být otevřeno je ještě zavřeno, nikde nic, ale nakonec přecijen, kulajda, i když mohla být i lepší. Vracím se do tábora, balím věci a jedu na Antýgl. Tady to znám z loňska, krásné rovinky, pak to beru přes kopec Hakešickou cestou, Pod Oblík a k Tříjezerní slati, nejkrásnější slatě, jsem zde již potřetí ale pořád je to úchvatné, pak krátkou strmou spojkou frčím k Rybárně, opět trotli s nepřivázanými čokly, už je tu přelidněno. V Modravě něco sním, kupuji náhradní baterie, začíná bouřit, ale jedu podél Modravského potoka k pramenu Vltavy, to již prší a tak se vracím do Modravy. Nakonec, mám kde přespat, ale záhy bouřka končí a praží slunko až je horko, jedu zpátky, zkratkami kolem Ptačí a Černohorské nádrže, zde již zase kape, blíží se bouřka, mám ještě dva kiláky a konečně z kopce již za deště přijíždím k Pramenu Vltavy pod přístřešek. Nastává hodinový slejvák a pak prší skoro celou noc. Je zde ticho, zůstal jsem sám, ale jsem celkem v suchu.

(Út, 24.7.) Ráno tankuji vodu přímo z pramene, jedu přes Bučinu na Knížecí pláně, zde chci dát teplou polévku, ale ještě neotvírají, jedu do Borové Lady, tam nikde nevaří a tak měním plány, jedu do Kvildy, kam jsem měl jet až zítra; tam si dám dobrou porci polévky v pekárně, jedu na Jezerní slať - zde není nic k vidění, vyjíždím Horskou Kvildu a usazuji se v lese, nacházím plno borůvek a také lištičky, na mém již známém místě. To mi už nedá a sbírám je, rozkládám na pařezy a budu je dosušovat po zbytek cesty. Taky nakládám do octa, co si vezu už tři dny z domu. Relaxuji, spřádám další plány a rozhoduji se že zde budu ještě jeden den. K večeru sjíždím do Kvildy, dávám v pivovaru dobrou večeři s řízným pivem a jdu přespat do Bučiny. Tam jsem rychle, však kopce už od Poledníka ustoupily. Zde opravdu bučí krávy, jsou metr od tábora a taky tak smrdí :)) Jsou zde opět nějací známí, je zde vůbec plno, asi deset stanů, dáváme řeč, pak se jdu koupat na hraniční potok. Ještě si zapisuji události. V noci zase prší.

(St,25.7.) Další den ráno už neprší, ale je mokro a zima, už ani nevím kolikátého je, sjíždím opět do Kvildy na teplou polévku, mají velké porce a chutné pečivo. Pak konečně sjíždím i z kopce do Borové Lady, tam jedu okolo Chalupské slati, pramene Volyňky, kde beru čistou vodu, a Nového světa, tam nenacházím to, co jsem hledal, přijíždím zpět do Borové, tam nevím, kde se dá slušně najíst, jedu tedy do Horní Vltavice do kempu. Dnes tedy pořád z kopce nebo po rovině, to se mi líbí. Ale je cítit, že už nejsem tak vysoko, slunce praží a je už velmi horko. V kempu postavím stan, jdu do dědiny, jediný obchod za chvíli zavírá, nemají nic, prodavačka mi prodává své tři rohlíky a v kempu si dám pivo. Jsem unaven, v kempu zůstanu dvě noci a pak se uvidí. Uvažuju, že pak večer sednu na cyklobus do ČB. V noci jako obvykle prší.

(Čt,26.6.) Další den hned jdu rychle do obchodu, kupuji skoro poslední kousky pečiva, ale salámy mají dobré a tak mám jídlo na dva dny, taky pár rajčat, paprik a broskví. Pak jedu pod Boubín a do Lenory, ale je už teplo a jsem rád, že nemusím tahat všechny bágly a jedu si nalehko. K večeru sbírám borůvky do láhve, pak spustí liják, sotva přiběhnu pod střechu očerstvení. Dám si pivečko a počkám, až přestane. Ve stanu je ale sucho, už jsem to vykoumal. V noci zase mírně zkáplo, ale zítra nikam nespěchám, sbalím se až v poledne.

(Pá, 27.7.) Ráno lenoším a v poledne mám sbaleno. Měním plány, jedu do Stožce, tam přespím a hned ráno sednu na vlak do ČB. Jedu tedy již převážně z kopce, Lenora, Soumarský most, České žleby, Stožec... Tam jsem v pět hodin a rozhodnu se jet ještě dál do Nové pece... v Černém kříži chci vyjet na Plešné jezero a tam eventuálně přespat, ale je tam závora a zákaz vjezdu, jedu tedy do té Pece. Je to posledních 15 km po úžasné rovince, bruslařské asfaltce, mezi horama, údolím vedle Vltavy a železnice. Je zde rušno, plno pěších, cyklistů a hezkých bruslařek :)) Dvě dokonce ošetřuji po pádu, že... v Nové Peci, což je začátek Lipna, zakotvím v kempu, koupu se v teplé Vltavě, dávám jídlo a jdu pozorovat zatmění Měsíce. Pěkná podívaná, ale ješte než vyleze ze stínu, blíží se bouřka a spěchám do stanu. Lije jako z konve, prší celou noc...

(So, 28.7.) Poslední den expedice, je sobota, čeká mě již jen cesta domů. Balím mokrý stan, jdu na dobrou polévku, v devět mi jede osobáček, ve 12 jsem v ČB, tam si dám oběd někde v centru - UHO a nějaký blivajs, to mě teda budějčáci zklamali- a ve 14 mi jede vlak Okříšky/ Znojmo, jede to kupodivu načas, večer jsem doma. Dávám vše sušit a prát, je zde teplo jak sviňa, nedá se spát.. zlatá Šumava!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 236 zobrazení
reklama