Hledání

584 961 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

clera
  • duben 2006 až březen 2012
  • 109 zobrazení
  • 0
bele
ALB 374 - Oskořínek 7.9.2013 – 3.ročník Sokolského turisticko-poznávacího zájezdu do pevnosti Josefov a Babiččina údolí. Tématicky je to rozděleno do 6 ALB:

1 – Jak jsme dobyli pevnost JOSEFOV
https://bele.rajce.idnes.cz/Jak_jsme_dobyli_pevnost_JOSEFOV

2 - Jak jsme rekonstruovali bitvu u PIAVY
https://bele.rajce.idnes.cz/Jak_jsme_rekonstruovali_bitvu_u_PIAVY

3 - Jak měla VIKTORKA konkurenci
https://bele.rajce.idnes.cz/Jak_mela_Viktorka_konkurenci

4 - Co BABIČKA neviděla na Rudrově mlýně
https://bele.rajce.idnes.cz/Co_babicka_nevidela_na_Rudrove_mlyne

5 - Jak bylo NA ZÁMKU a v podzámčí
https://bele.rajce.idnes.cz/Jak_bylo_na_zamku_a_v_podzamci

6 – SOKOL 2013 – účastníci zájezdu
https://bele.rajce.idnes.cz/SOKOL_2013_ucastnici_zajezdu

Pevnost Josefov
Pevnost Josefov - bastionová pevnost vystavěná v letech 1780 - 1787. Složitý obranný komplex vybudovaný v duchu nejlepších znalostí opevňování své doby byl založen rakouským císařem Josefem II. Navrhl ji a také zpočátku řídil její stavbu francouzský inženýr Claude Benoit Chevalier de St. Luis Duhamel de Querlonde a použil k vytvoření vysoké obranné hodnoty nejrůznější fortifikační prvky skvěle začleněné do původního terénu. Zakázku dostal asi kvůli svému dlouhému jménu, protože si třeba někdo myslel, že říká jména škol, které absolvoval. V Plzni nestudoval

Jméno získala pevnost po svém zakladateli a Jejím hlavním úkolem bylo bránit severní hranice rakouské říše proti Pruskému království Fridricha II.. Pevnost měla i svá další využití. Byla vlastně obrovskou zbrojnicí, skladištěm střelného prachu, zásob jídla a v neposlední řadě také poskytovala bezpečné ubytování vojákům i civilistům

Obdobně jako sesterská pevnost Terezín měla svůj system mimo jiné založen na vodních příkopech z praktického důvodu, že vojáci se s municí u pasu ve vodě nemohou pohybovat. Složitý propletenec podzemních chodeb nedělal nikdo jiný, než kutnohorští havíři. Kdo jste měl možnost navšívit obě místa, tak si nemohl nevšimnout, že třeba i kostel má stejný tvar věže, který zde není zcela běžný

.Josefov ztratil pevnostní status roku 1888. Posádka zde však zůstala a na charakteru města se příliš nezměnilo. Hradby už nikdo neudržoval. Tato situace se změnila, až když byl Josefov prohlášen za památkovou rezervaci Za první světové války zde byl zajatecký tábor a cvičiště branců. Poslední zajatci odešli počátkem roku 1921. Do roku 1924 tu byl internační tábor, později vojenská nemocnice. Také naši bratři zde nechali dosud nezměněné znaky své “kultury” – nehodící se plechová vrata a nápis “Někurit” u bývalého skladiště munice

Josefov stále čekal na nepřítele. Byla to perfektní pevnost, neprověřená praxí. Jak šel čas, tak se nepřítel vyskytl na zcela jiném směru, a způsob boje byl take někde jinde.

Nepřítelem jsem se stal asi po letech já, protože mne pevnost pěkně praštila do hlavy, až se všude kolem rozsvítilo :-)
více  Zavřít popis alba 
303 komentářů
  • 7.9.2013
  • 1 141 zobrazení
  • 1
tomaskucera
- "Tak nám zabili Ferdinanda", dal by se parafrázovat citát ze Švejka, protože seriál Benešovské hasičské ligy v tomto roce už nesponzoruje pivovar Ferdinand, ale Velkopopovický Kozel.
V sobotu 20. června 2015 se konal v Křivsoudově na tamním fotbalovém hřišti II. ročník soutěže v požárních útocích O pohár starosty městyse Křivsoudov, která byla zároveň prvním kolem VIII. ročníku Benešovské hasičské ligy, v tomto roce s pivovarem Velkopopovický Kozel. Počasí tento den bylo nevyzpytatelné a překvapovalo jak deštěm nebo zamračenou oblohou, tak i příjemným sluníčkem. Hlavní rozhodčí byla Eliška Kubásková, spolehlivým moderátorem byl Jiří Černík. Soutěže se zúčastnilo 36 týmů, 12 družstev žen a 24 družstev mužů.
V pátek před soutěží trénoval poprvé náš tým na slabé hadice. Jenže ty už měli své nejlepší za sebou, byly zakoupeny někdy koncem 90. let, a několik z nich nevydrželo tlak nového čerpadla na stříkačce. Proto se trénovalo a na soutěž jelo s vypůjčenými hadicemi z Chlumu.
Při nástupu, po vyslechnutí národní hymny, a po všech náležitostech, se komentátor zmínil o tom, že na Extralize v Pšánkách Brčko (Petr Kirchner) nedal koš. Vždy platily dvě dané věci, že každé ráno vyjde sluníčko, a že Brčko dá koš. To nám ten den pěkně začíná. Chmelenští hasiči šli na řadu v poslední třetině startovního pole. Požární útok byl rozeběhnut výborně, na základně šlo vše hladce, voda byla v mašině včas, béčkové hadice roztaženy, výstřik byl 17:28 vteřiny, ale proudaři bohužel nedoběhli na potřebnou vzdálenost, a tak se doba zásahu terčů značně prodloužila a časomíra se zastavila na konečném čase 39:44 vteřin. To znamenalo pro Chmelnou na této soutěži a v průběžném pořadí Benešovské ligy 19. místo a 2 body.
U mužů si pro první místo doběhlo družstvo SDH Chářovice B s časem 17,68, přičemž na levém proudu bylo 17,45. Druhé bylo družstvo SDH Dalovy A, kteří dokončili útok v čase 17,91. Třetí příčku obsadil tým SDH Tomice s časem 18,35. V kategorii PS 12 bez úprav zvítězilo jediné družstvo této kategorie SDH Drahňovice s časem 55,48. Lonští vítězové ze Zdislavic v prvním závodě na lize zaváhali, nejdříve šel do vody koš bez savice, resp. savice šla do vody vedle koše, ale nebylo spojeno. Už to mělo být uznáno jako neplatný pokus, ale kluci chtěli útok za každou cenu dokončit. To se sice se podařilo, ale stejně N-ko bylo za to, že béčkař dokončil útok bez helmy. To mu na hlavě tak vadila, že jí musel hned sundavat? Asi jo…
U žen si pro první místo doběhlo družstvo SDH Daměnice s časem 18,66. Druhé byly ženy SDH Louňovice pod Blaníkem A, které dokončily útok v čase 18,71. Třetí příčku obsadil tým SDH Načeradec s časem 18,95. V rozstřelech (na 2B) vyhráli muži z SDH Sloup s časem 15,51 ženy SDH Načeradec s časem 18,73. Vtipnou cenou byly ohodnoceny poslední týmy s platným časem, u mužů jako loni SDH Drahňovice a u žen SDH Zdislavice. Snad je tyto ceny je povzbudí.
Tento ročník má jiné bodové hodnocení než v předchozích letech. Podle nově zvolené rady BNL má přispět k zatraktivnění soutěže i pro papírově slabší týmy ligy. Tato nově zvolená rada Benešovské ligy (BNL) si stanovila mnoho nových úkolů, např. založení občanského sdružení BNL.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2015
  • 90 zobrazení
  • 0
coloraaa
Snad trochu opomíjenou památkou je přímo v Dobříši budova bývalého hradu Vargač.
Hrad Vargač stojí na skále naproti východní straně zámku. Byl vybudován na skalnatém ostrohu nad Huťským rybníkem. Byl nepochybně postaven na místě nějakého dřívějšího dvorce, které je doloženo přítomností krále Václava I., který zde 1252 vydal tři královské listiny uložené v archivu ve Vídni. Nedlouho na to ho (1262) však přenechal Rožmberkům a v roce 1321 ho vlastnil Štěpán z Tetína. Výhodná poloha v blízkosti Prahy na Pasovské silnici a přesto uprostřed lesů přiměla krále Jana Lucemburského, aby dvorec získal zpět a vybudoval zde hrad se sídlem královského lovčího. Občas sem zajížděli i jeho následovníci - Karel IV. a Václav IV. Není divu, že se podhradí záhy proměnilo městečko s četnými výsadami. Přitrž slibnému rozvoji učinily husitské války. Hrad byl dobyt a pobořený ho zapsal Zikmund v roce 1422 Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Od Hanušeho opět vykoupil král Jiří z Poděbrad a zastavil je r. 1461 svým synům Viktorinovi, Bočkovi, Jindřichu a Hynkovi, ale ti se statku někdy před r. 1472 opět vzdali. Potom se v jeho držbě vystřídali Jindřich ze Švamberka a na Zvíkově a v letech 1491-1527 Děpold z Lobkovic. Jeho synové vrátili r. 1530 Dobříš Ferdinandu I. a od něho ji dostal Vilém Švihovský z Rýzmburka (r. 1534 doživotně). Nakonec ji král doživotně udělil i Vilémovým synům, z nichž nejstarší Ferdinand se po otcově smrti skutečně ujal správy panství.
Válečné události a časté střídání zápisných pánů měly nepříznivý vliv na prosperitu panství. Do poloviny 16. století městečko Dobříš zpustlo a zbylí obyvatelé si opodál vystavěli několik vesnických usedlostí, hrad sám hrozil zřícením a nepomohly ani peněžité částky na jeho opravu, které král povoloval Vilémovi i Ferdinandovi Švihovským z Rýzmburka. R. 1569 získal celý statek se 16 vesnicemi (Dobříš, Skalice, Hraštice, Homole, Nečiň, Hrabří, Třtí, Pouště, Jablonná, Višňová, Zemice, Libice, Drsník, Ušnice, Horní a Dolní Mokropsy) Maxmilián II. a snažil se jej zvelebit opětným povýšením Dobříše na městečko, rozšiřováním panství a zpočátku i opravami chátrajícího hradu.
Brzy se však ukázalo, že statek není výnosný, a Rudolf II. se r. 1598 rozhodl, že jej prodá. Hejtman přesídlil do nového dřevěného obydlí u dvora a starý hrad, ponechaný svému osudu, zůstal od počátku 17. století pustý.
V roce 1630 Ferdinand II. prodal celé panství hraběti Brunovi z Mansfeldu. Mansfeldové v roce 1676 hrad opravili a z té doby pochází sklepní podezdívky a vysoký štít. V roce 1720 budovu zničil požár a vyhořelý hrad byl ještě v prvé polovině 18. století přestavěn na sýpku. Hrad byl od jihu dokonale chráněn příkrým skalnatým svahem, spadajícím do rozlehlého rybníka, po mírnějším svahu od severu vedla přístupová cesta přes příkop s valem a branou, jejichž pozůstatky jsou dosud patrné. Budova obdélného půdorysu je dnes dvoupatrová, s raně barokním štítem na severozápadní straně, se čtvercovými okny a hladkou fasádou. Z někdejšího hradu jsou dochovány zbytky původních sklepů, tesaných do skály a přezdívaných. Interiér je zcela účelově modernizován (železobetonová konstrukce). Opodál k východu je menší, jednopatrová budova bývalého purkrabství, která také ztratila svou původní podobu mnohými přestavbami, pod její západní částí je však dosud původní sklep, vylámaný do skály a sklenutý cihlami i kamenem.
Jde o dvě budovy čp. 7 ve východní části města Dobříše - sýpka (Vargač) a tzv. Purkrabský dům - dnes obytná budova, obojí na srázu nad Huťským rybníkem.
Jak již bylo řečeno, hrad vlastní soukromník. Ten chtěl zpustošenou budovu přeměnit na hotel s obrazovou galerií a přilákat tak turisty.
Pověst:
V místě, kde dnes stojí zámek Dobříš, se kdysi pyšnil hrad Vargač. Býval to hrad chudý, chátral a pustl. Jediné, co přitahovalo lidi hledající poklady, byly hluboké sklepy s dlouhými podzemními chodbami. V dobách, které dávno odnesl čas, žil v městečku chudý, líný Tonda. Práci se vyhýbal, jak jen mohl. Nejraději se toulal městem a vysedával v hospůdce. A při takovém nicnedělání míval hluboko do kapsy. Jednoho dne, když jako obvykle vysedával u truňku, zaslechl, jak si sousedé vyprávějí o pokladu, který je ukryt v hradním sklepení. Přisedl k nim a bedlivě naslouchal. Rozhodl se, že poklad vykope, stane se tak bohatým a už nikdy nebude muset nic dělat. Na svatého Jana, kdy noc nebývá žádná a smrtelníkům se otvírá svět tajemných bytostí, se Tonda vydal na Vargač. Když přišel k hradu, na okolí padal soumrak. Se strachem vešel do sklepení. Ukrutné ticho rušilo jen kapání vody ze stropu a plamen svíčky vytvářel na zdech strašidelné stíny. Už se chtěl Tonda rozeběhnout zpět k domovu, když spatřil v rohu místnosti modré světýlko. V koutě se krčil skřítek s vrásčitou tváří a dlouhými bílými vousy omotanými kolem pat. "Neubližuj mi Toníku,dobře se ti odměním.." Když to Tonda uslyšel, zaradoval se. Nastavil dlaň a skřítek mu na ni položil zlatku. "Tak málo, ty dědku." "Víc nemám. To víš, chudý hrad, chudé strašidlo. Ale přijď za týden, dám ti další zlatku, jenom mi prosím neubližuj." Tonda strčil peníze do kapsy a odešel. Za týden přišel zas a dostal další zlatku. Tak se stalo, že začal chodit na Vargač každý týden. Lidem začalo být podezřelé, kde Tonda peníze bere, a tak ho začali sledovat. Jedné noci proto pověděl skřítkovi: "Už za tebou nemohu chodit. Musíš mi peníze nosit." Skřítek se rozzlobil. "Jednou za rok mají nad námi lidé svou moc a já jsem ti neslíbil, že ti je budu nosit. Abys toho nelitoval." "Poslouchej mě, příští týden přijdeš k šibenici, dědku. Tam se v noci nikdo neodváží." A jak řekl, tak se také stalo. Za týden šel Tonda k šibenici. Skřítek už tam čekal. Položil Tondovi do dlaně zlatku. V té chvíli obloha ještě více zčernala, ozval se ohlušující hrom a blesk Tondu zasáhl. Ráno nebyl mládenec k nalezení. Slunce už stálo vysoko na obloze, když našli Tondu ležet na popravišti. Byl mrtev, tělo měl rozsápané jako od divoké kočky a ve zkrvavené ruce držel zlatku. Jen svatojánský stařeček věděl, co se té noci událo, ale na hradě už se nikdy neukázal.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 25.4.2013
  • 553 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Budějický "tropický půlmaraton"....Výsledný čas: 1:35:08.
Celkově 117. místo z 2.500 lidí, doběhlo 2.097... .
Jaké to bylo ? Inu horké , tropické... .
Teplota 30 stupňů...
Jak jsem se původně těšil, že bych rád zaútočil na čas pod 1:30...už tři dny předem jsem pochopil , že v 32 stupňovém teplíčku asi "opravdu nebude prostor" na zlepšení osobáku... .
Jak jsem se ale dočetl , nebylo v 19.hodin už 32 , ale jen cca 28 Celsia :-).

A jak vůbec probíhal den ?
No po pravdě- ráno brzy jsem vstal s tím ,že jsem slíbil malému Eňovi, že s ním půjdu v Praze na Dvě míle s úsměvem- závod , který oba (ano píšu OBA , NE POUZE JÁ :-)... ) máme moc rádi- ráno sice brzy vstáváme ale odměnou pro nás je krásný ranní park Stromovka, hezký a perfektně připravený závod , sportík a SAMOZŘEJMĚ LÍVANCE :-)... .
Ač byl tzv. "můj týden" (tzn. že mám v péči Éňu ), před časem si jej vyžádala jeho máma s tím , že jej chce nicméně až v pátek jsem zjistil, že Enricův program prý naplní babička (kterou má mladej moc rád). Nabídl jsem se, že můžu babičku vzít s sebou jak na naše pravidelné plavání, tak i na ranní běh (aby viděla, jak její vnuk krásně skáče do vody šipky a umí plavat + jak mu jde i běh). Babi odmítla, ale dohodli jsme se, že ráno v 8. hod. bude Éňa připraven a pojedu s ním na závod. Chtěl jsem udělat "legrácku , aby to měl mladej i s humorem :-)" a tak jsem si připravil s sebou velkou paruku.. . Bohužel ráno přišla babi s Éňou s tím, že Enrico "pokašlává a prý nikam nepůjde". Přišlo mi to líto, i on byl smutný, moc se na závody těšil... .No nic, tak jsem tedy vyrazil sám... .

Dvě míle proběhly v pohodovém tempu , běžel jsem na "pohodu" 3,2km za 14:00... . Jediný problém ? "Trošku je v té paruce horko"... . Na závodě jsem se potkal s Katkou Kratinovou a Alešem Hudcem+ našimi starými známými... .

No a po spořádání 4 lívanců (bylo moc dobré a díky organizátoři !) jsem vyrazil s Ondřejem Zítkem a jeho maminkou jejich krásným červeným Káčkem do Budějic. Cesta probíhala (až do Benešova) v pohodě , zde se opět projevila "česká slabost " - neumění se zapojovat do zipu, takže s banální situace se vytvořila cca 3km fronta... .Dále cesta plynule v pohoidě, dokonce jsme stihli kafíčko.. .

V Budějovicích už na mě čekala squadrra ve složení : Martin, Natálie, Pája, Monča a Jirka. Děvčřatům se podařilo sehnat SUPER UBYTOVÁNÍ za pár korun a HLAVNĚ KOUSEK OD STARTU - poprvé jsem se nemusel honit na start, měl jsem ho cca 120m od pokoje ;-)... .
Po dobrém společném obědě, jsme si šli vyzvednout čísla a pak byl "individuální program" - já s Ondrou jsem se šel projít po mém milovaném městě a do cukrárny na pohár, kam mě brala Simona Schneiderová a Lenka Schneiderová. Ostatní členové šli na pokoj- děvčata do postele a hoši koukali na frmol na náměstí z našich oken ... .

Blížil se start, teplota přes 30 stupňů a moc lidí pobíhat venku moc vidět nebylo ... .Napadlo mě si zajít na tejpy , byl čas , nikdo nikde , proč toho nevyužít (zpětně si tak říkám, zda mi pomohli , ale vím , že mi určitě neuškodili).

Vlastní závod ?
Nic jsem si od toho nesliboval, ač mne trochu mrzelo, že se nepoběží na super časy... .Ale už jsem dostatečně (doufám ) rozumný :-), že se kvůli tomu nezblázním, abych kvůli času o jednu až dvě minuty lepší , nezblázním , asi ten závod stejně nevyhraji , že :-)... .
Řekl jsem si : budu rád za 1:35, a aby to moc nebolelo.. .
Běžel jsem z koridoru A, krásné místo to napohled... .
CCA 3sekundy před startem jsem "objevil" ve VIP zoně fotící Zoru Hrdinovou, fotící tým sklárny A je to a ...START !

Po po prvních čtyřech kilometrech to vypadalo velmi dobře, stále to vypadalo na 1:30 ale pak jsem si začal říkat : "Vole , nespěchej, klídek ! " a radši jsem trochu zpomalil... . V hlavě se mi to pořád mlelo...chuť běžet rychle byla ale rozum brzdil... .
(ještě taková technická: pár lidí mi říkalo, že jim chyběla voda hlavně na začátku závodu...)
Nicméně mě "zchladil" 7- 8.km. - hned za závorami následovalo táhlé stoupání , sakra ... . Na desátem kilometru jsem se rozloučil s dobrým časem ( měl jsem již skluz cca 2 minuty na 42:40, viz čas na 1:30hod.).
Nicméně jsem již byl "vyklidněný a smířený :-) "a jak se běželo PĚKNĚ !
Řekl jsem si: uvidíme, jak to půjde a zkusím od 16km zrychlit ...No a ono...to šlo ...:-)

Od 17.km jsem si to opravdu užíval, a když jsem viěl, že jsem na 17 a vidím jak na 20km běží ještě dámy ze špičky, říkám si : "Hele, to zas nebude tak špatný výsledek !"
Poslední 2 kilometry díky euforii diváků- ty mě v Budějkách baví nejvíce (s dětmi si tleskáte, lidi fandí ostošet...)jsem běžel ve slušném tempu, poslední kilometr 3:56 :-)... .
A hlavně : stihl jsem konečně celé vyhlášení vítězů ! :-) ne jenom Čechy...:-)
Po doběhu masáž a dobré pivko a pěkný hudební a taneční zážitek s doprovodné skupiny v zázemí !

Závěrem ?
Škoda jen toho horka, byl jsem dobře připravený ale jsem spokojený , je to zkušenost , zase mě to posunulo trochu dále . Mezi námi : kdo by šel běhat do skoro třiceti stupňů , že ? ....:-)

..aa zítra s Ěňou vyrážíme na Memoriál Josefa Odložila....:-)

aaa a co "tisk" ?
V tropických podmínkách zvítězilo keňské duo Abraham Cheroben a Rose Chelimo

7. 6. 2015

Favorité závodu Abraham Cheroben a Rose Chelimo suverénně ovládli Mattoni 1/2Maraton České Budějovice.

Držitel pátého nejrychlejšího půlmaratonského času všech dob Abraham Cheroben zvítězil v čase 1:01:24, Rose Chelimo vyhrála již čtvrtý půlmaraton v řadě a do cíle doběhla za 1:12:01. Útokům na rekord závodu nakonec zabránily vysoké teploty, které ještě v sedm hodin večer na startu dosahovaly 27 stupňů. Pro vítězství mezi českými muži si doběhl Jiří Homoláč, mezi ženami překvapila Valérie Soukupová.

Abraham Cheroben nerad sám udává tempo na čele závodu, čemuž odpovídal i mezičas na pátém kilometru 14:36, svou sílu však ukázal, když se vytvořila skupina čtyř běžců, která míjela označení desátého kilometru v čase 29:19. Rychlejší tempo se snažil udávat Chesari Jacob, zatímco vítěz nedávného rotterdamského maratonu Abera Kuma se držel v pozadí spolu s Benjaminem Ngandu.

Se zrychlujícím se tempem navyšoval i Cheroben svůj náskok. Pátnáctý kilometr protínal v čase 43:40, více než půl minuty před Benjaminem Ngandu a Abrahamem Kumou. Do cíle na náměstí Přemysla Otakara II. dobíhal s velkorysým předstihem jedné a půl minuty před Benjaminem Ngandu. Abera Kuma v závěru zpomalil a skončil třetí.

Abraham Cheroben je muž mála slov a stručně shrnul i svůj výkon: „Byl to velmi náročný závod, ale když jsem se trhnul od soupeřů, věřil jsem, že vyhraji.”

Cesta Rose Chelimo do Česka nebyla jednoduchá. Kvůli potížím s vízy dorazila do Českých Budějovic až dnes. Přesto podala v horkém počasí vynikající výkon a doběhla si pro vítězství. Celý závod se držela ve vedení a svůj náskok na Violu Jelagat postupně navyšovala. V cíli byla za 1:12:01, Viole Jelagat nakonec nadělila více než dvě minuty. Mattoni 1/2Maraton České Budějovice byl po lisabonském půlmaratonu jejím už čtvrtým vítězstvím na této trati v řadě. Ke svému osobnímu rekordu 1:08:22 se zdaleka nepřiblížila, mohlo za to především velké horko. „V takových podmínkách je obtížné běžet sama na čele závodu. Po čtyřech vítězných půlmaratonech si dám asi pár týdnů volna. Chtěla bych se připravit na příští rok na maraton,” uvádí vítězka. Třetí místo na stupních vítězů obsadila Etiopanka Mame Feyisa. Nejlepší Evropankou se stala britská běžkyně Susan Partridge, která skončila v celkovém pořadí pátá.

Čeští muži si pořadí Homoláč, Pechek, Míč udrželi od pátého kilometru až do cíle závodu. Jiří Homoláč protnul cílovou pásku v čase 1:10:58. Za svým osobním rekordem zaostal o více než tři minuty, vzhledem k náročným klimatickým podmínkám však byl se svým výkonem v cíli spokojen. „Dneska to bylo těžké, ale diváci mi hrozně pomohli. Byli úžasní,” pochvaluje si podporu budějovických fanoušků český vítěz Mattoni 1/2Maratonu České Budějovice a zároveň nejlepší Evropan závodu.

Zatímco výsledky českých mužů odpovídaly papírovým předpokladům, první místo české ženy bylo velkým překvapením. Nejrychleji byla v cíli Valérie Soukupová, běžkyně, která se do této chvíle věnovala spíše kratším běhům na dráze do 10 000 m. „Vypadá to, že půlmaraton mi svědčí více,” usmívá se vítězka. “Trasa se mi moc líbila, hlavně proto, že ubylo partií s dlažebními kostkami. Nevyhovují mi pouze ostré otočky, ale ta byla jen jedna na třetím kilometru,” pochvalovala si trasu běžkyně pocházející z Písku. Druhou příčku obsadila zkušená atletka Radka Churaňová, třetí doběhla čerstvá mistryně ČR v maratonu Šárka Macháčková.

Výsledky

Muži:

1. Abraham Cheroben – Keňa – 1:01:24

2. Benjamin Ngandu – Keňa – 1:02:57

3. Abera Kuma – Ethiopie – 1:04:17

4. Festus Talam – Keňa – 1:05:42

5. Thomas Lokomwa – Keňa – 1;06:07

6. Ayele Abshero – Ethiopie – 1:06:10

------

10. Jiří Homoláč - ČR - 1:10:58

11. Petr Pechek - ČR - 1:11:35

12. Robert Míč - ČR - 1:14:24

Ženy:

1. Rose Chelimo – Keňa – 1:12:01

2. Viola Jelagat – Keňa – 1:14:38

3. Mame Feyisa – Ethiopie – 1:15:03

4. Marta Lema – Ethiopie – 1:16:58

5. Susan Partridge – Velká Británie – 1:18:03

-------

7. Valérie Soukupová - ČR - 1:23:31

8. Radka Churaňová - ČR - 1:24:12

9. Šárka Macháčková - ČR - 1:27:40

Kompletní výsledky na www.runczech.com.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 586 zobrazení
  • 0
jackal001
Historie zámku Amboise není příliš veselá. Střídá se v ní destrukce, zmar a množství smrti. Jednou z mála světlých stránek je pobyt Leonarda da Vinci. I když, i ten tu vlastně také zemřel.
Frekventované místo od pradávna
Již od doby neolitu sloužilo místo, na němž je postavený zámek, jako skvělá pozorovatelna dění na Loiře. V době železné tu vzniklo hlavní město kmene Turones, jehož název dal jméno celé oblasti Touraine. K důležitým místním událostem patří i setkání Chlodvíka, zakladatele franské říše, s králem Vizigotů Alarikem, které tu proběhlo roku 503, při němž oba vládci na krátkou dobu uzavřeli mír.
Dnešní zámek je postaven na zbytcích středověké tvrze. Jeho historie začíná v 15. století, kdy byl ve vlastnictví rodiny Amboise. Louis d´Amboise byl však roku 1431 odsouzen k smrti za spiknutí proti Arthurovi de Richemont, oblíbenci krále Karla VII. Nakonce Luis dostal milost, ale jeho sídlo propadlo ve prospěch krále.
Velké plány přerušila podivná smrt
První z panovníků, který tu trávil většinu času, byl Karel VIII. Ten pozval italské stavitele Domenica da Cortona a Gieronda, aby hrad přestavěli tak, aby se zamlouval jeho ženě Anně Bretaňské. Jeho přáním bylo vystavět moderní rezidenci obklopenou nádherným parkem – tak vznikl pod dohledem italského architekta Pacella de Merciogliano první renesanční park v Evropě.
Sám Karel VIII. tu zemřel velmi zvláštním způsobem – když se šel podívat na sportovní klání, cestou dolů po schodech se udeřil hlavou do dveří a druhého dne se již nedožil. Protože zemřel bez dědice, připadl zámek i královský titul jeho bratranci Ludvíku XII. Ten sice bydlel v Blois, ale rozhodl se dokončit i započatou rekonstrukci Amboise.
Sláva a rozvoj za Františka I.
Ubytoval tu však svého mladšího bratrance Františka d´Angoulenne, budoucího krále Françoise I. Ten po své korunovaci roku 1515 neměl dlouho žádnou trvalou rezidenci. Ale protože neustálé přesuny celého královského dvora jsou finančně velmi náročné, rozhodl se pro rekonstrukci zámků na Loiře.
Svůj čas trávil také často na Amboise, kde si užíval přepychového života – pořádal turnaje, maškarní bály i ohňostroje. Ty pro něj připravoval sám Leonardo da Vinci, který využil Františkova pozvání a přišel sem jako stárnoucí muž bez valného finančního zázemí roku 1516. Na zámku v Amboise se podílel jako architekt, projektant i malíř a pro jeho výzdobu sem přinesl mimo jiné i obraz Mona Lisy.
Ubytován byl v asi dva kilometry vzdáleném zámečku Manoir di Clos-Luce, který je se zámkem spojený podzemním tunelem a kde také o tři roky později zemřel.
Protestanti proti katolíkům
Po krátkém panování Jindřicha II. byl ve svých šestnácti letech korunován František II. O rok později byl oženěn s Marií Stuartovnou, jejíž příbuzní, bratři Guisové, se starali o Františkovo vzdělání. Proti nim také bylo zaměřeno hugenotské povstání roku 1560.
Tehdy 27. března hugenoti unesli budoucího krále, aby jej dostali z rukou katolických Guisů. Byli však překvapeni královskými vojáky poblíž Amboise a všech 1200 mužů, kteří se na povstání podíleli, bylo buď vhozeno v pytlech do řeky, nebo jejich těla byla nabodnuta na háky na cimbuří zámku.
Začátek konce
V 17. století se zámek proměnil ve vězení. Mezi nejznámější místní vězně patřil ministr financí Nicolas Fouquet, kterého 5. září 1661 v Nantes zajal sám kapitán mušketýrů d´Artagnan.
Co zbylo ze zámku po období jeho přeměny ve vězení, zničili revolucionáři během Velké francouzské revoluce. Takže když roku 1806 věnoval Amboise Napoleon za věrné služby senátorovi Pierre-Roger Ducasovi, byl zámek v tak špatném stavu, že jeho velká část musela být zbourána.
Záblesk lepších časů
Pozitivní změnu přinesl až Ludvík Filip, který zámek dostal roku 1821 od své matky. Aby zámek vypadal majestátněji, vykoupil a nechal zbourat 46 okolních domů a vybavil královy komnaty empírovým nábytkem.
Velká část jeho oprav však byla zničena během německé invaze roku 1940.
I přesto jej stojí za to navštívit!
I když z původního Château d´Amboise zůstala jen část, jedná se o jeden z nejkrásnějších zámků v celé oblasti. Jako rezidence králů z dynastie Valois v sobě spojuje francouzskou eleganci s pompézností jejich králů. Tento na první pohled středověký hrad s renesančními prvky se vzpíná na vrcholu skalnatého srázu nad Loirou, obklopený ospalým, poklidným, ale malebným městečkem s křivolakými uličkami.
Návštěvníkům nabízí nádherný pohled na krémově zbarvené stěny v kontrastu se střešními břidlicovými věžičkami. Turisté by si také neměli nechat ujít královské komnaty v gotickém Logis du Roi z 15. století, Tour de Minimes, věž, jež tvořila původní vchod a po její obrovské spirálovité rampě mohli vyjet až nahoru plně naložené povozy, Kapli sv. Huberta ve stylu plaménkové gotiky s hrobkou Leonarda da Vinci a ani úchvatný pohled z terasy na údolí Loiry.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2018
  • 29 zobrazení
  • 1
svarcik1
  • říjen 2006 až říjen 2018
  • 53 zobrazení
  • 0
mud31
  • prosinec 2011 až listopad 2016
  • 23 zobrazení
  • 0
carmella
  • říjen 2007
  • 55 zobrazení
  • 0
lito-9ab
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 98 zobrazení
  • 0
petrapirko
2 komentáře
  • listopad 2009 až duben 2014
  • 67 zobrazení
  • 0
petra86
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2005 až prosinec 2007
  • 113 zobrazení
  • 0
hlozkovic
  • listopad 2006 až listopad 2009
  • 70 zobrazení
  • 0
murenka
  • říjen 2011 až srpen 2012
  • 154 zobrazení
  • 0
gasola
  • leden 2002 až červenec 2012
  • 100 zobrazení
  • 0
duffi
  • květen 2008 až srpen 2009
  • 273 zobrazení
  • 0
klaruska4
tak kterej účes z kterého roku by mi šel "k pleti" nejlépe?????:o):o)
kočina.......;o)
více  Zavřít popis alba 
  • 110 zobrazení
  • 0
souvitka
Tak uvidíme, jestli ještě letos trhneme další rekord.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • podzim 2013
  • 70 zobrazení
  • 0
mikovci
  • říjen 2011 až leden 2012
  • 164 zobrazení
  • 0
lucyje78
  • září 2008 až srpen 2014
  • 142 zobrazení
  • 0
kvitacek
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • září 2007 až květen 2008
  • 179 zobrazení
  • 0
reklama