Hledání

42 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vnajp
  • 15.12.2018
  • 84 zobrazení
  • 0
myskin3
to jsme si zas užili života!!!
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 899 zobrazení
  • 0
flower-child
to jsme si zas užili života <3
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2010
  • 70 zobrazení
  • 0
kacering
Do konce listopadu a pak zas normalni zivot s rodinou kazdy den doma
Kategorie: práce
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 55 zobrazení
  • 0
flower-child
Vypsaná fixa v Luxoru!!! To jsme si zas užili života!!! Úplná nádhera! IDEÁLNÍ!
více  Zavřít popis alba 
  • 11.12.2010
  • 188 zobrazení
  • 0
lippka
Izrael jsme navštívili v období velikonočních svátků, abychom využili 2 volné dny. Úplně ideální to nebylo, protože v tomto období slaví Izraelci svátek pesach, kterým si Židé připomínají osvobození izraelského národa z egyptského zajetí a sjíždějí se sem z celého světa, což má za následek neskutečné davy lidí. Oslavy Pesachu probíhají celý týden. K nejvýznamnějším částem patří tzv. pesachová večeře, zvaná seder (česky pořádek). Předčítá se vyprávění související s osvobozením Židů. V průběhu večeře se několikrát žehná nad sklenicí vína. Servíruje se nekvašený chléb (maces), symbol toho, že Židům chleba nestihl ani vykynout, když prchali z Egypta. Svůj význam má také sederová mísa, která obsahuje opečenou kost. Ta připomíná obětního beránka, vejce uvařené natvrdo zase nový život, nekynuté chleby a hořké byliny jsou vzpomínkami na hořkost otroctví a slaná voda symbolizuje slzy a Rákosové moře. Sladká hmota z jablek, ořechů, datlí, skořice a červeného vína symbolizuje maltu, se kterou byli židovští otroci nuceni pracovat a krev, která byla v Egyptě prolita.
Křesťané zase slaví velikonoce, které jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Na velký pátek tak proudily úzkými uličkami Jeruzaléma směrem k chrámu Božího hrobu (kde byl Ježíš ukřižován, pohřben a následně vstal z mrtvých) zástupy z celého světa - např. černoši z Reunionu a jiní - nesou ceduli s názvem své země, jsou jednotně oblečení a zpívají náboženské písně.
I tak to bylo úžasné - dýchá tu naprosto jiná atmosféra a historie, lidé jsou tu úplně jiní... a přitom jsme se cítili díky skupinkám vojáků a vojaček na každém rohu bezpečně. Ochutnali jsme jejich skvělou kuchyni, podívali se k Mrtvému moři, do Massady, do Bethléma i na sever země. Škoda, že nebylo více času - podívat se například na jih do pouště anebo na sever ke galilejskému jezeru. I tak jsem za tuto krátkou návštěvu velmi vděčná.
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • březen 2017 až duben 2018
  • 53 zobrazení
  • 4
faravlasim
Nacházíme se v roce 2142. Žijeme v plechové stanici kroužící kolem Země. Jsme zde, protože před 100 lety se na Zemi odehrála čtvrt hodinová válka, která ji zničila k nepoznání. Země se ale vrací do normálu a příroda se zase probouzí k životu. A proto jsme byli vybráni kapitánkou Clare Blake do programu Nový svět. Dne 20.8. 2143 jsme byli proškolení v BEdfordově SÍdlištní KAnceláři, a pak jsme nasedli na Millennium Falcon, který nás dopravil na Zem. Při cestě na Zemi ale došlo k drobné závadě a přistání neproběhlo přesně podle plánu. Do bunkru jsme se museli dostat pomocí šifer. U bunkru, postaveného před válkou pro program Nový svět, jsme potkali 3 (nebo 4) domorodce, jejichž rodiče přežili válku ve svých úkrytech. Museli jsme si získat jejich přízeň, aby nám pomohli se na Zemi orientovat a postupně ji osídlit. V bunkru jsme měli naše útočiště, suroviny a zařízení potřebná pro zjištění stavu přírody. Pobyt probíhal klidně, až na útok zvířat. Později jsme tedy silnější skupinu vyslali na prozkoumání nebezpečnějších míst. Následně došlo v naší skupině k rozsáhlé infekci, kterou jsme museli vyléčit. Po 2 dnech tvrdého zkoumání okolí a vysílání výzkumných robotů jsme zjistili, že je země obyvatelná. Začali jsme budovat místo, které bude vhodné k začátku Nového světa. Postupně se nám podařilo vše připravit na to, aby dorazili ostatní lidé z vesmíru. Potřebovali jsme ale na naší vesmírnou stanici vyslat signál. Nějakou chvíli jsme se tedy zdrželi s výrobou vysílačky, díky které se spojíme se stanicí ve vesmíru. Spojení nakonec proběhlo úspěšně a na Zemi za námi dorazili kosmonauti. Naše výprava tedy byla úspěšná a my mohli opustit místo a vrátit se zpět do vesmíru.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2018
  • 218 zobrazení
  • 2
mysticsmile
V Mladkově už se zase zvoní!

Pro obec Mladkov bylo úterý 8. listopadu 2016 malým historickým mezníkem v dějinách obce. Přesně ve 13 hodin se malebnou návsí rozezněl svěží hlas zvonku z věže místní kapličky. Vyzvánění oživilo jinak poklidnou atmosféru této malebné obce. Místní občané byli tou dobou ještě v zaměstnání, prostor byl liduprázdný. Jen z blízkých stromů se zvedlo vyplašené hejno ptáků a do pravidelného vyzvánění se mísil šum jejich křídel.
„Máme hotovo,“ pravil mladý sympatický syn majitele firmy z Brodku u Přerova Rostislav Bouchal ml. „Pojďte se naučit ovládání.“
Ale začněme pěkně od začátku. V 7.30 přijeli pracovníci firmy z Brodku u Přerova, aby namontovali do věže místní kapličky repasovaný zvon a jeho elektrické ovládání. Kromě předsedkyně Osadního výboru paní Zdeňky Boháčkové je přivítalo nevlídné, chladné podzimní ráno. Mráz zalézal za nehty, přesto se ihned pustili do práce.
Z auta vynesli naleštěný zinkový zvon. Přestože se na jeho boku skví nápis 1944, vypadal po opravě jako nový. V mdlém namodralém světle studeného rána odrážel paprsky nesmělého Slunce.
„To dřevěné nahoře se jmenuje jařmo,“ poučili nás montéři.
I Česká televize si slavnostní okamžiky nenechala ujít. Hned ráno přijela redaktorka Veronika Kynčlová s technikem. „Přijíždíme z Brna podívat se na tu slávu. Odvysíláme to v některém pořadu Události v regionech,“ představovala se všem zachumlaná do bílé zimní bundy. Kameraman hned vytáhl své nádobíčko a celou dobu vše pečlivě na kameru dokumentoval.
Práce probíhaly souběžně dole v místnosti hasičské zbrojnice i ve věži. Třem chlapům šlo vše rychle od ruky, kolem desáté hodiny se i oteplilo, mlha se ztratila a začalo být vcelku i příjemně.
Mezitím redaktorka ČT natočila rozhovory s majitelem firmy Rostislavem Bouchalem st. a kameraman si nahrál množství inzertů. „Systém se skládá z hlavního vypínače, jističe, stykače, řídící jednotky, relé, spínacích hodin,“ hovořil na kameru Rostislav Bouchal starší a pokračoval: „U Vás v Mladkově to bude zvonit ve 12 a v 18 hodin. Při výpadku elektřiny je nastavení uchované díky vestavěné baterii. Z rozvaděče pokračují dva kabely. Jeden napájí lineární motor pro pohon zvonu, druhý je napojen na snímací čidlo. To předává úhel a délku kyvu zpět řídící jednotce. Elektrifikace zvonů se dnes provádí především z důvodu nedostatku zvoníků. Pokud se systém lineárního pohonu správně nastaví je ke zvonům šetrnější než lidská obsluha.“
Před třináctou hodinou bylo vše hotovo, proběhlo testovací spouštění a pak se Zdeňka Boháčková s referentem majetkové správy MěÚ Boskovice Ing. Jiřím Honzírkem seznámili s obsluhou celého systému. „Máte na to u nás pětiletou záruku,“ doplnil jistě příjemnou informaci Rostislav Bouchal ml.
Zbývalo předání díla, k tomu nezbytná administrativa.
Závěrem je třeba poděkovat Městu Boskovice, jež pomohlo Osadnímu výboru Mladkov s financováním celé akce.
Od nepaměti patřily zvony do naší krajiny. Avizovaly veselé i tragické dějinné události po dlouhá staletí všemu obyvatelstvu vesnic i měst. Velké poděkování proto patří i předsedkyni osadního výboru Mladkov Zdeňce Boháčkové i všem jejím spolupracovníkům, že se vzorně starají o společenský život v obci, k němuž starobylá kaple s modernizovanou zvonicí neodmyslitelně patří.
„U nás v Mladkově se vždy zvonilo k významným někdy bohužel i ke smutečním událostem. Do dneška jen ručně. Nyní to konečně budeme mít již automatické,“ zakončila s nadšením Zdeňka Boháčková.
„Ať Vám zvoní pro radost,“ naposledy zamávali Mladkovu montéři z Brodku u Přerova…

Více: http://www.boskovice.cz/mladkov.asp
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 9.11.2016
  • 116 zobrazení
  • 1
andenes
Pracovní etapa zkončila a s nabitým kontem jsem se vydala na další cesty za poznáním novozélandského života.. Na počátek jsem si našla 10člennou rodinku v jednom vzdáleném zapadlém přístavu na výběžku v Pelorus Sound, cca 60km severně od města Nelson. Cesta stopem a pěškobusem z Tapawery až tam trvala 1,5 dne s noclehem ve vilidněném backpackeru ve French pass. Na farmě mě čekala simpatická rodinka ale už jen se čtyřmi dětmi, které byly fajně vychované a taková domácí atmosféra. Pro mě to tam byl úplný ráj a safari zároveň. Kromě toho, že jsme bydleli v krásném místečku, tak jsem viděla tučňáky modré, kteří hnízdili přímo pod barákem a strašně strašidelně kvíleli, jindy zas viděla rejnoky plout přímo u břehu, nebo jiný den skotačící tuleně a hlavně?!.. jednoho krásného rána jsem je viděla, přímo z okna chatky, ve které jsem přespávala - skotačící delfíny v zátoce, dokonce jsem měla tu příležitost si kolem nich i zakajakovat.. fíaa tak to bylo něco pro mě... až na tu kosatku, ta během těch 14 dní co jsem tam byla nepřiplula..ta čeká až někdy na příště.. :-) A jednoho dne se také zúčastnila hlavně jako divák pokládání nových slávek do síti..Farmáři se dříve hlavně živili prodejem masa a vlny ovcí, ale dnes mnoho farmářu už přechází nebo si rozšiřuje farmu pěstováním těchto slávek - nový zatím výnosný obchod. Hlavní zdroj v této oblasti Pelorus sound a Marlborough soundu..a pak?.. pak se mi pokazil foťák.. :-(
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009 až srpen 2010
  • 158 zobrazení
  • 0
bugabooess
V pondělí v podvečer jsem vzala Dendu, stativ a objektiv a šla fotit podvečerní labuťky. Ledva jsem postavila foťák do stativku a sáhla pro objektiv, Denda mi šoupnul pod nohy míček a stativ do vody. Labuťky tedy nejsou, ale přístroj vyschnul a vrátil se k životu. Tak si zase nekoupím nový.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
119 komentářů
  • 12.10.2015
  • 132 zobrazení
  • 21
eli2010
Třetí rok života jsem začala ve velkééém ... prokousla jsem si jednou v noci dudu a naši mi už nový nedali (a to mamča pro sichr koupila nový, ale pšššttt, naši si myslí, že o něm nevím, chichi), takže jak odpoledne tak i večer usínám bez dudu a jde mi to paráádně.
Naši mi popřáli v den mých narozek a dostala jsem vláček, knížky a hlavolam, takže si mám zase s čím hrát, protože těch hraček mám fakt málo :-).
Mikuláše a čerta jsem u nás doma neviděla, slyšela jsem jen čerta, ale vůbec mi to nevadilo, protože mi přinesli spoustu krásných dárečků, a nejen kokiiina.
Dalším zážitkem v mém životě bylo setkání s novým pejskem (vám ale řeknu, že tetě asi paní lhala, protože mě spíše připadá jako malý medvídek), kterého si pořídili teta s rodinkou. Jmenuje se Bentley, mamča z něho byla nadšená, ale já moc nee, protože byl mooc hrrr a já si opravdu nenechávám okousávat papučky. No, uvidíme, budu si muset asi s ním udělat pořádek .. a nebo že by to bylo naopak? :-)
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2012
  • 303 zobrazení
  • 0
ayam
Bailinka už to má za sebou. Kastraci zvládla skvěle, jizvička už není ani vidět. Už cca po týdnu klidového režimu se začala nudit (občas jsem si nebyla jistá, jestli součástí kastrace není i lobotomie :-D), takže vymýšlela ona, vymýšela Branduška, ale i já - např. jsme se naučily nový trik - rozsvěcení a zhasínání lampičky. Paničce se po volných večerech podařila složit prvně v životě Rubikova kostka (ještěže existuje strýček google :-D) Po měsíční pauzičce se začínáme zase konečně vrhat do agi a fly sportovního světa. ;)
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2015/2016
  • 26 zobrazení
  • 0
ondrejhavelka
Stopem po Africe

Po nepříjemných týdnech, které jsme s Míšou strávili v Addis Abebě vyřizováním súdánských víz, stojíme konečně zase na stopu za městem a míříme do hor. Jsme na cestě napříč Afrikou už více než rok a velká africká města nám opravdu k srdci nepřirostla.
Na korbách nejrůznějších vehiklů se pomalu zakusujeme hlouběji a výše do hor. Přestože už jsme procestovali mnohá velkolepá pohoří světa včetně Himálaje, tyto hory nás okamžitě okouzlily. Špína a hluk Addis Abeby jsou daleko za námi. Kolem nás se teď rozprostírá úchvatná scenerie plná hlubokých údolí, vysokých vodopádů, zelených vrcholků hor, na jejichž svazích jsou tu a tam vidět domorodé vesničky s jejich dřevěnými kruhovými chýšemi. Nejen, že je krajina živě zelená, ale dokonce to tady voní. Na cestě po Africe jsme si zvykli na všudypřítomný zápach, ale tady v etiopských horách to opravdu voní rozkvetlými květy stromů a keřů. Také čistý, svěží, chladný vzduch je pro nás něco příjemně nového.
Stinnou stránkou etiopských hor je fakt, že blechám, které jsme před měsícem chytli, se tady mimořádně daří a citelně se v našich věcech i na nás samých rozmnožily. Dalším negativem je čím dál obtížnější stopování. To ale tak nevadí, protože tady máme chuť chodit pěšky a vychutnávat si snad nejkrásnější hory Afriky. Po týdnu přijíždíme na střeše minibusu do legendárního městečka Lalibela. Musím přiznat, že na toto místo se opravdu hodně těším. Podařilo se nám načíst o něm několik kusých informací, ze kterých jasně vyplývá, že jde o zcela výjimečné místo na celé této rozmanité planetě.

Svatí muži v růžových dekách

V kavárně na malém náměstí v centru Lalibely se začítáme do průvodce, abychom ověřili to, co jsme cestou slyšeli od tzv. svatých mužů, kteří putují po horách mezi poutními místy. Tito barevně odění muži, kteří nevlastní nic jiného než velký kříž a Bibli, jsou u etiopských křesťanů v ohromné úctě. Lidé je zvou na jídlo, v kavárnách dostávají zdarma kávu nebo čaj a často jsou také zváni na noc do chýší domorodců. Tito muži nemají žádný domov. Svůj život zasvětili Bohu a cestě poznávání jeho tajemství. Svou mysl neznečišťují žádným materiálním vlastnictvím, žádnou pevnou vazbou ke konkrétnímu místu nebo lidem, žádnou jinou touhou než touhou po svém Stvořiteli. Sám mohu potvrdit, že při dlouhodobých pobytech v horách mimo civilizaci pociťuji větší blízkost k podstatnému a jakýsi hlubší vhled do tajemství života, a to ještě nejsem ukotven žádným duchovním vedením nebo dokonce tisíciletou duchovní tradicí těchto mudrců. Mám silný pocit hraničící s jistotou, že tito svatí muži, tito poutníci boží, v pravém slova smyslu dharmoví poutníci, mají k Bohu skutečně blíže a dotýkají se jeho tajemství. Čím dál tím více je mi na křesťanské teologii sympatičtější, že jazykem srozumitelné filozofie dává odpovědi na existenciální otázky, které si kladu. A jsou to otázky pro život člověka zásadní. Zatímco některá náboženství nebo exotické filozofické systémy tyto otázky neřeší jakožto nedůležité, případně neřešitelné a zaměřují se na poměrně zbytečné věci, jako je telepatie nebo chození po žhavém uhlí, křesťanská teologie se snaží všechny ty palčivé otázky řešit a prolamovat tak výhledy do věčnosti. Četl jsem hodně duchovní literatury nejrůznějších náboženství, ale teprve tady v Africe mi čas otevřel mohutnou bránu k poznání křesťanského myšlení.

Kostely v zemi

Největší pozoruhodností Lalibely jsou 800 let staré kostely vytesané z jednoho bloku kamene, zapuštěné do země tak, že z povrchu vlastně nejsou vidět. Více než desítku impozantních kostelů skrytých v podzemí spojují navíc podzemní chodby. Král Lalibela, který toto zvláštní dílo nechal vystavět, je v jednom z kostelů pohřben. Batohy necháváme v jednom z guest housů, bereme si jen Bibli a biblické výklady a míříme rovnou ke kostelům. Tedy abych byl přesnější, míříme nejdříve na kávu, neboť všechno má svůj čas a není důvod spěchat. Při šálku výborné etiopské kávy, která, jak zjišťuji, k duchovnímu rozjímání neodmyslitelně patří, se začítáme do Písma svatého. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Teď jsme připraveni k návštěvě kostelů.
Z centra města scházíme dolů z kopce, kde se nám mezi vysokými stromy otevírá úžasný výhled do hlubokého údolí a na protější hradbu hor. Došli jsme k prvnímu z kostelů ukrytých v zemi. Sama skutečnost, že kostely se nevypínají k nebi, jak je zvykem, ale naopak se spouštějí do temnoty podzemí, je zarážející a myslím, že velmi důležitá. Podle mého soudu to není žádná náhoda ani nedostatek stavebního materiálu, který přiměl Lalibelu postavit kostely opačně. Podle legendy chtěl Lalibela po svém pobytu v Jeruzalémě postavit svaté město podle předlohy Jeruzaléma tady, v oblasti sužované šamanskou magií. Zdá se mi ovšem, že výsledkem je spíše negativ Jeruzaléma, a nemám pocit, že by se to stalo omylem. Stojíme před prvním kostelem. Jak už to v Africe bývá, jsme šokováni. Fascinující dílo vytesané před osmi stoletími do skály bylo před několika málo lety zakryto nevzhlednou plechovou konstrukcí, aby prý déle vydrželo. Vzhledem k tomu, že za 800 let dílo neprojevilo žádnou známku destrukce, obávám se, že zastřešení nebylo příliš promyšlené. Výsledek je ale jednoznačný. Veškeré kouzlo tohoto jinak impozantního díla, je nenávratně pryč.

Duchovní prázdnota

Vstupujeme dovnitř. Interiér je překrásný. Rozhodně vyvolává jiné pocity než interiéry osm století starých evropských kostelů. Tady se v nás míchá pocit úžasu, strachu, okouzlení i silné touhy utéct. Obrazy na stěnách předávají poselství Janovy apokalypsy. Přichází k nám kněz. Prohlížím si ho se zájmem, ale mé nadšení rychle ukončuje jeho arogantní věta oznamující, co všechno tady nesmíme a co je zpoplatněno. Chápu, bere nás jako turisty. Přes to se musíme přenést. Jsme bílí, a to znamená, že jsme v etiopských očích bohatí turisté, kteří se musí hlavně usměrňovat. Podzemní chodbou procházíme do dalšího ze zahloubených kostelů. A zase ty příkazy, zákazy a nařízení. Do toho nás začali otravovat dva mladíci, kteří nás tady chtějí za peníze provázet. Jsou neodbytní. Aby toho nebylo málo, připojilo se k nám několik špinavých žebrajících dětí. Těžko se prokousat k duchovním rovinám tohoto místa, když nám někdo pořád dává pomyslné facky dotěrným otravováním. Ve snaze zakusit co nejvíce z tohoto podivného místa navštěvujeme další kostely. Kromě jednoho jsou všechny nevkusně přikryté lešením a plechovým zastřešením. Začínám mít pocit, že v obyčejné kapličce na českém venkově bych se do kontemplace křesťanských zjevení ponořil mnohem hlouběji. Tady nás někdo neustále vytrhává na povrch. Nakonec v nás vítězí pocit znechucení. Lalibela za to nemůže. Je pozoruhodná. Ti lidé za to v podstatě také nemohou. Prostě se snaží vydělat a přežít. V konečném důsledku vlastně nevím, co si o tomto místě vlastně myslet. Bude to v nás muset uzrát.
Abychom si trochu srovnali myšlenky, vyrážíme z Lalibely dál směrem k súdánské hranici pěšky. Před námi je hluboké údolí, jímž protéká řeka napájená mnoha vodopády prýštícími ze strmých stěn. Jestliže Lalibela na nás působila velmi rozporuplně, divoká horská krajina nás okamžitě uklidnila a opět do nás vlila radost z cestování. Je tady nepopsatelně krásně. Vůbec si nepřipadáme jako v Africe. Často mám spíše pocit, jako bychom procházeli hory v Číně. Dokonce i domorodci jsou tady velmi přátelští. Sálá z nich pokora, víra a radost. Etiopané tady v horách jsou většinou oděni do krásných, lehce průhledných bílých látek s černě vyšívaným lemem.

S hyenou na rezavém řetězu

V hlubokém údolí potkáváme hodně výstřední bytost. Proti nám kráčí mimořádně mohutný, svalnatý černoch, vedoucí na silném rezavém řetězu velkou hyenu. Už jsme o těchto lidech slyšeli, ale setkání tváří v tvář je opravdu překvapivé. Jsou to potulní artisti, kteří putují Etiopií a předvádí nebezpečné kejkle s hyenami. Černý muž jdoucí proti nám je do půli těla nahý. Přes mimořádně vypracovanou hruď má omotaný rezavý řetěz, na jehož konci vrčí obrovská hyena. Nikdy bych nevěřil, jak velké a hrozivé to zvíře ve skutečnosti je. Bože, miluji takováto setkání s prapodivnými typy. Představuji si tento pár někde v Evropě, v parku mezi venčícími pejskaři. S velkým respektem černocha míjíme, neustále sledujíce, kam směřuje krvelačný pohled hyeny. Mírným kývnutím černocha zdravíme a ten ještě mírnějším kývnutím odpovídá, aniž by se cokoli změnilo na jeho ostře řezaných rysech přísného výrazu.
Konečně také potkáváme několik svatých mužů oděných do žlutých a růžových hábitů, kteří nás nepovažují za turisty omylem oddělené od stáda, ale za poutníky, kterými jsou i oni. Teprve teď se můžeme hlouběji zapovídat a zamyslet se s nimi nad Biblí. Začínáme hovory u smyslu putování, o tom, co jsme cestou pochopili a co na své cestě pochopili oni. Sami jsme pocítili určité zlomy, které přicházejí vždy po určité době svobodného putování, odloučení od domova a všech zdánlivých jistot. Takové zásadní zlomy jsme zatím prožili dva. Přibližně po půl roce naší cesty Afrikou a potom po roce. Zlomu v obou případech předcházela výrazná únava z putování, nechuť jít dál, ztráta smyslu cesty. Když jsme ale vstřebali ten sžíravý rozpor a překonali čas pochybování, dostavil se pocit obrovské úlevy, doprovázený novou jistotou, že cesta má smysl a někam nás vede. Dostavila se nová síla, nový příliv energie.

Kniha

Mnoho dalších zážitků z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou jsme zachytili v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.

Koupit online: https://www.bux.cz/cestopisy-a-reportaze/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1
více  Zavřít popis alba 
146 komentářů
  • říjen 2008 až září 2016
  • 14 907 zobrazení
  • 18
masreia
Kdo neviděl na vlastní oči, nepochopí. Pozorovat egyptské zedníky v akci je opravdu zážitek. V puse hřebíky, v ruce kladivo, případně ohybačku drátů. Na hlavě turban, na nohou gumové pantofle. S neomylnou jistotou přeskakují dřevěné šalování, z kterého trčí armatury na všechny strany. Staví se tu rychle a dobře: voda vždycky někde teče, cement dovezou na kárce a písek... toho se tu všude válí mraky. Přímo pod balkonem byla proluka po zbouraném domě a začínal se tu stavět nový, ostatně jako na mnoha jiných místech Hurghady. Od prvních ranních paprsků světla se ozývalo neomylné mlácení kladiva do prken, jak se sbíjelo šalování. Jiné rány byly, když se to zase bouralo zpět a z prken se tahaly a rovnaly všechny hřebíky. Šetřit se musí. Megamaximální vrchol byl když přijela míchačka a betonpumpa. Lila to tam jako o život, egypťánci jen skákali a uhýbali, aby je to tam nepohřbilo. A rozháněli beton prkny, protože tvrdnul pod rukama. Druhý den nanovo - prkna, hřebíky, bum, bum, bum...
více  Zavřít popis alba 
  • květen až červenec 2008
  • 201 zobrazení
  • 0
tazmax
Druhý den akce, kterou řada účastníků nazvala transformační začal Davidovým posezením s VIP. Po té se opět otevřely dveře do sálu pro všechny ostatní a pokračovalo se stejně, ne-li enertetičtěji než v uplynulém dni. Bylo vidět, jak se účastníci proměnili během prvního dne ze směsky ruznorodých lidí ve velkou partu přátel. Jejich projevy byly srdečnější a otevřenější.

Jedním z hostů, který zase trochu posunul vnímání "reality" zúčastněných byl Andy Hošťák Winson(http://www.andyhostak.com/findyourpower/). Ukázal, jak krásně oklamat mysl tělem a "jsi vítěz" si odnášel každý jako nový pozdrav. Silným okamžikem bylo i předání Astona Martina nejlepšímu affiliete partnerovi EAP, Pavlu Říhovi. A na uličku lásky budou někteří z návštěvníků vzpomínat určitě celý život.

Milónové imppérium živě se ze vzdělávácího semináře stalo transformační akcí. Emaily, testemoniály a komentáře na FB jsou toho důkazem. Děkuji jak týmu za super organizaci, tak i všem účastnákům za atmosféru. Speciálná dík patří i Davidovi!
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 377 zobrazení
  • 0
velis
No, co k tomu napsat....jako obvykle příjezdem Daníka a Ivči začalo pršet. Ale veranda byla pokřtěna, nový gril zajet, koláčky od Jolči opět vynikající....Hra i přes obrovskou snahu, přátelé, to byla HABEŠ. Asi to už v těch průměrných 45 proti těm mladým nedáme, to si přiznejme. A jako na "potvoru" přijelo hodně nadějných mlaďat. Z toho jsme měli na osadě velkou radost, ale hrát proti nim je o zdraví, nebojím se říci, někdy i o život. A k tomu všemu, Síma urvaný koleno po turnaji na Ladě a tak moc se těšila...
Takže, to byla poslední organizace z mé strany a necháme to zase na poslední chvíli, bez přípravy, bez dlouhého domlouvání, bude trochu chaosu....však ono to ještě půjde......:o)))))
Jinak, turnaj měl vynikající úroveň, krásné zápasy, výborný servis okolo hřišť, spoustu práce v bufetu a za to všem z Osady Starých Kamarádů musíme poděkovat !!! A jsme rádi, že jezdíte !!!
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2011
  • 108 zobrazení
  • 0
smartemailing
Druhý den akce, kterou řada účastníků nazvala transformační začal Davidovým posezením s VIP. Po té se opět otevřely dveře do sálu pro všechny ostatní a pokračovalo se stejně, ne-li enertetičtěji než v uplynulém dni. Bylo vidět, jak se účastníci proměnili během prvního dne ze směsky ruznorodých lidí ve velkou partu přátel. Jejich projevy byly srdečnější a otevřenější.

Jedním z hostů, který zase trochu posunul vnímání "reality" zúčastněných byl Andy Hošťák Winson(http://www.andyhostak.com/findyourpower/). Ukázal, jak krásně oklamat mysl tělem a "jsi vítěz" si odnášel každý jako nový pozdrav. Silným okamžikem bylo i předání Astona Martina nejlepšímu affiliete partnerovi EAP, Pavlu Říhovi. A na uličku lásky budou někteří z návštěvníků vzpomínat určitě celý život.

Milónové imppérium živě se ze vzdělávácího semináře stalo transformační akcí. Emaily, testemoniály a komentáře na FB jsou toho důkazem. Děkuji jak týmu za super organizaci, tak i všem účastnákům za atmosféru. Speciálná dík patří i Davidovi!
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 94 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Tak a máme za sebou další závod z Run Czech ligy- Olomoucký půlmaraton... .
Vyjeli jsme spolu s Éňou a doprovodilo nás řada přátel- aby cesta byla zajímavější , slíbil jsem malému Éňovi, že pojedeme nejrychlejším vlakem u nás - Pendolinem, a že jezdí 200 km za hod.
Ráno jsme vyjeli( jako poslední dobou pořád- s Františkem Sobotkou..).
Ostatní kamarádi jeli buď Regio Jetem, nebo po vlastní ose.. . Pendolínem- Éňovi se moc ve vlaku líbilo, např. elektrické stahování roletek, sloužících jako clona proti slunci neuměl nikdo ocenit lépe... .
Když už jsem ho přiměl k tomu, že mu ukážu jídelní vůz, tak zpočátku nechtěl, ale když jsem odešel ke kraji vozu a uviděl, jak se zajímavě všechno otevírá a zavírá, byl nadšen a vyrazil i tam se mnou... .
Všichni byli spojkojení : Éňa jel vlakem, já jsem viděl, že se stíháme při tom učit logopedii a zároveň se učit italsky a pít dobré kafe z jídelňáku a František si užíval volna ... .
No a v Olomouci ? Po setkání s přáteli a jejich dětma jsem vyrazili do parku pro startovní čísla a děti se bavili různými atrakcemi, které byli včleněni v rámci závodu- jako vždy jsem Éňu nemohl dostat ze skákacího hradu a to bylo pěkně slunečno- cca 25 stupňů- pak jsem vyrazili na oběd-Enrico chtěl svoji nově oblíbenou pizzu Napoletanu ( s ančovičkama, sýrem a rajčátkama). Pak jsme vyrazili na studentskou kolej, kde jsme byli ubytováni . Přijde mi , že se od socialismu příliš nezměnilo: paní na recepci/ vrátnici si tam vyřizovala soukromý hovor a řešila, kdy bude mít dovolenou, místo aby se o nás stararla a pak byla zmatená, co jsme po ni chtěli. Dostali jsme hezký pokoj a šli jsme si všichniá na hodinku odpočinout, neb start byl v 19.hod.
Večer ? Klasika- opět jsem přišel po masáži na start akorát - 30sec. před startem do svého koridoru- ale bylo to vypjatý..:-). Pán na masáži (a dělal ji dobře !) mě nechtěl propustit, že prý to stihneme... .
No- a stihli - tedy trochu s nervy ale jo- startovalo se při účasti cca 3.500 běžců ( 967 jich běželo poprvé...), bylo teplo až dusno - 25 stupňů v 19.hod. (!). Běželo se dobře na cca 1:30, ale na 7.km se mi začalo " necítit dobře"- nevěděl jsem , jestli něco nepustím do kalhot- vzpomněl jsem si , jak jsem si před měsícem dělal legraci z Franty , že byl během Karlovarského půlmaratonu 3x na velké, a říkal jsem si, že ten "olivový olej " asi u té pizzy nebyl moc olivový... . Na 9,5km jsem už rychle zaběhnul do TOI/TOI a po "úkonu" opět vyběhl na trať. Mrzela mě ztráta (i když si myslím, že tak rychle na velké jsem dlouho nebyl - výsledně něco přes 2:15..).
Věděl jsem , že se čas tím zhorší ale co jsem mohl dělat , že ? :-) Tak jsem se stím smířil a běžel již , aby to nebyla velká ostuda , takže výsledný čas 1: 35:20 v rámci počasí a "dispozic " je dobrý, reálný čas bez záchoda by byl 1:33:20. Tempo : 4:18/km.
Celkově 244. místo, doběhlo přes 2.500 lidí.
Cítil jsem se dobře , navíc jsem nebyl ani unavený(spíš trochu otrávený z toho času, ale to je život:-)). pak jsme vyrazili na After party a všechny dojmy ze závodu jsme si s kamarády dostatečně v rychlosti sdělili.
Druhý den jsem po snídani vyrazili na Olomoucký orloj a po té do Aqua parku , kde byl Éňa nadšeny ze skluzavek a tobogánu . Ale začínali jsem jak je jeho oblíbeným zvykem v perličkové vaně... .
A zpáteční cesta? Myslím si, že cestování tímto vlakem se mu zalíbilo , protože se zde dají hrát pěkné deskové hry. Elfíkovo putování vyhrálo nad vším- figurky a hrací kostku nám přinesl pan průvodčí. Když uviděl , že máme Adidas trička z běžeckých závodů, zeptal se : "Pánové, neběželi jste náhodou v Olomouci včera ten 1/2 maraton ?" Tak slovom dalo slovo a z pána vylezlo i to, že je to triatlonista, že má běžet na raha - Běchovice Mistroství Evropy železničářů/ veteránů a a že než ráno odkjel z Prahy do Ostravy , tak si šel ještě zaběhat , aby nevypadl z tréninku... . Tak nám cesta do Prahy utíkala velmi rychle (vlak jel sice jen 160km/h, ale i přesto byl Éňa spokojen...).
Tak zas za rok- v Holomóci !

A něco z tisku- Běhej:
Kamínková v Olomouci porazila Pastorovou, rekord padl v závodě žen
Kamínková v Olomouci porazila Pastorovou, rekord padl v závodě žen
foto: Zdenek Krchák

Petr Kostovič | 23.06.2013 | přečteno: 5240×

Domácí Petra Kamínková se stala nejlepší českou běžkyní Mattoni 1/2Maratonu Olomouc. Cílem proběhla v čase 1:19:00 a o 46 sekund překonala svůj dosavadní nejlepší čas v tomto závodě. Dokázala předstihnout i mistryni republiky v maratonu Petru Pastorovou (1:21:32), která však ladí formu pro mistrovství Evropy v běhu do vrchu. Nejrychlejším mezi českými muži byl podle očekávání Jiří Homoláč (1:07:36). Celkovými vítězi se stali Henry Kiplagat z Keni v čase 1:03:00 a etiopská běžkyně Betelehm Mosesová, která časem 1:10:38 vytvořila nový rekord závodu.

Závod provázelo dusné počasí. Přestože na to podle vlastních předzávodních prognóz výkonnostně měla, v horku se Kamínkové nepodařilo stlačit cílový čas pod 1:19:00.

„Běžela jsem na pocit, hodinky jsem nesledovala. Na krev jsem nešla, snažila jsem se jen hlídat pozici nejlepší české běžkyně. V tom dusnu jsem s dosaženým časem spokojena,“ uvedla v cíli nejlepší česká žena závodu Petra Kamínková.

Druhá za ní doběhla Petra Pastorová v čase 1:21:32, třetí bronzová z mistrovství republiky v maratonu Šárka Macháčková (1:23:59). Na Lenku Šibravovou opět zbyla „jen“ bramborová medaile za čas 1:24:38. „Mám prostě smůlu, pocit ze svého výkonu mám však dobrý, žádnou krizi jsem během závodu neměla,“ poznamenala Šibravová lakonicky k svému umístění a dodala, že obecně se na výkonech vedle dusného počasí podepsal i fakt, že je běžecká sezóna již hodně dlouhá a většina předních běžců už je vyzávoděná.

Homoláče čekal opět úděl nejlepších českých běžců v závodech ligy RunCzech. Afričtí běžci zmizeli záhy po startu daleko vpředu, většinu půlmaratonu pak bojoval osamoceně.

„Ten čas je slabý, neměl jsem s kým běžet, jen první pětku jsem se svezl s Japoncem, ten pak trochu zaostával a já měl před sebou na dohled ukrajinského běžce, běžel jsem však sám. Teplo mi tolik nevadilo, spíš se pravděpodobně na mém výkonu podepsalo to, že jsem v poslední době běhal spíše kratší tratě na dráze,“ zhodnotil v cíli Homoláč závod ze svého pohledu.

Druhým z českých běžců v cíli byl veterán Mulugeta Serbessa, který časem 1:10:31 za Homoláčem zaostal téměř o dvě minuty, třetí doběhl v čase 1:11:17 brněnský Jan Kohut.

V Olomouci byla tradičně skvělá atmosféra, diváci byli rozprostření po celé trati.

„Byli neskuteční. Tohle jsem na jiném závodě v Čechách nezažila,“ poznamenala k atmosféře závodu Petra Kamínková. „Běžel jsem v Olomouci půlmaraton poprvé, diváci byli úžasní,“ připojil svůj postřeh nejrychlejší Čech závodu Jiří Homoláč. Výjimečnou diváckou atmosféru si pochvalovali i afričtí běžci. „Nezapomenutelné,“ přidávali se i další dobíhající vytrvalci.

Pořadatelé letos udělali jednu zásadní změnu, když oproti předchozím ročníkům otočili směr běhu. „Ta trať je rychlá,…až na ty hrby v parku,“ hodnotila ji Lenka Šibravová. Ze středočeských Peček přijel na závod pořadatel tamní oblíbené březnové desítky Petr Lhota. „Rychlá trať, kdyby pořadatelé dokázali ještě něco udělat s úseky, které se běží na dlažebních kostkách, a otočkami, byla by ještě o několik sekund rychlejší,“ hodnotil Lhota zkušeným pořadatelským okem trasu závodu.

V limitu tří hodin, respektive několik sekund po něm, dokončilo půlmaraton v Olomouci 2 478 běžců a běžkyň, na devět stovek z nich běželo půlmaraton poprvé. Rodinného běhu se zúčastnilo 1 500 běžeckých nadšenců. Závod byl zároveň mistrovstvím republiky železničářů, nejrychlejším z nich byl Aleš Palko (1:16:59). Letošní novinkou závodů RunCzech je závod dvojic nazvaný 2Run. V Olomouci si jej vyzkoušela i manželka bývalého reprezentanta v desetiboji Eva Šebrlová či slovenský reprezentant v maratonu Marcel Matanin.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červen 2013
  • 572 zobrazení
  • 0
datavideomedia
1:29:54... Olomoucký půlmaraton
247. místo z 3.999 doběhnutých ....
Tak nejsem zas tak starej .... .;-)

Celý závod se vyvíjel krásně , do 12 km jsem si dokonce myslel, že by to mohlo být i okolo 1:28... . Počasí se po dlouhé době v Olomouci povedlo, vcelku fajn teplota ( cca 17 stupňů, svěží větřík vál... .).
Díky svému "dvornímu " masérovi Vaškovi Šonkovi jsem byl den před závodem a ještě hodinku před startem na masáži - a jak mi pomohla ! Na start jsem dorazil včas spolu s Pavlína Pavlíková a její rodinkou a kamarádem Davidem. Trošku mě vyvedlo z míry to, že jsem startoval až ze sektoru B a tudíž, že se mi bude hůře předbíhat část idí, ale naštestí jsem se před startem dostal hned na konec A, takže ta ztráta nebyla moc výrazná, pouze šest sekund- nicméně jsem se vyhnul "sluchátkařům a jim podobným"... . Aspoň jsem doufal... .
Jako vždy mne hned po startu předběhlo asi tisíc běžců , ale na to už jsem zvyklej, že je zase budu dalších 15km předbíhat... .;-)

Diváci byli jako vždy skvělí... .
Jediná slabina trati- jako VŽDY : KOSTKY ... . Já se jich snad nezbavím kdyby nebyly , jsem rychlejší (možná
:-) ).
Překvapilo mě , že mě nějak nedobíhá vodič na 1:30, až ...na 16km ze zadu zaútočil... . Ale říkám si, hele je to pohoda, zkusím běžet s nimi a ono to šlo... .a pak na 18km si říkám , hele já mám dopcela dost síli a ..zrychlil jsem a odběhl , najednou vidím Daniel Bubla s Vaškem Purem (má u mě komplimenty- skvělý běžec !) a ze zadu mě dobíhá Jiří Sladký...a nakonec jsem spolu doběhli i do cíle - ve stejném čase , no príma : zrovna časomíra ukázala 1:30:00
Emotikona smile
. Pak masáž a schůzka s přáteli : jediná ale dost velká slabina Olomoucký 1/2Maraton - ve startovní tašce nebyl kupon na papánín ani na pivo a pak chceš večer zajít na jídlo a VŠUDE ZAVŘÍNO - nebo už nevařej . Jediný se nás zželel ve Študácké resturaci a jídlo bylo hotovo v 0:30....ale bylo ... no a ráno to samé... .Ale to je za námi , ještě že mám přátele v hotelu Clarion a měli dobrou snídaňku -... .
A mimo jiné rád bych poděkoval Tomáš Mirovsky za pomoc s klíčema a Policii v Olomouci !

PS: Mirek Kratochvíl- super čas !

Co se týká Beskydského turné : Éňa skákal ve třech hlavních závodech daného turné ( v prvním "jen" na malém můstku, proto nemohl být jeho výkon poměřován s ostatními.. .). Celkové 21.místo z 32 v jeho kategorii 9- 10 let (kde byl postaršený, je mu 7 let...) je myslím výborný, navíc kdyby skočil velmi průměrný skok v prvním závodu mohl být celkově desátý, takto měl chlapec smůlu a měl hodnocené jen tři závody ...ale o to nejde...HLAVNĚ ŽE HO TO BAVÍ !!!
Celkové výsledky: Frenštát p. R. - nehodnocen, Rožnov p.R. - 15.místo, Kozlovice - 14. místo, Nýdek- 11. místo. Tak držme palce a ať to mladej létá !
a z tisku:

Mary Keitany proletěla půlmaraton ve čtvrtém nejrychlejším čase roku, Josphet Kiptis z týmu RunCzech Racing překvapivě zvítězil

21. 6. 2015

?Mary Keitany si z šestého ročníku Mattoni 1/2Maratonu Olomouc odváží vítězství a čas světové extratřídy 1:06:38. Keňská běžkyně vylepšila rekord závodu o více než dvě minuty a zaběhla čtvrtý nejlepší výkon tohoto roku.

Výsledek mužského závodu předčil veškerá očekávání, když jednadvacetiletý mladík a člen týmu RunCzech Racing Josphat Kiptis zaběhl životní výkon a v novém osobním rekordu 1:00:21 si doběhl pro vítězství. Za rekordem závodu zaostal jen o čtyři vteřiny, daleko za zády nechal bývalého světového rekordmana Wilsona Kipsanga i olympijského vítěze a mistra světa Stephena Kiprotiche. Skvělý závod zažil i Jan Kreisinger a výkonem 1:05:50 vytvořil nový nejlepší český čas Mattoni 1/2Maratonu Olomouc. Petra Kamínková po jednoroční pauze získala zpět titul nejlepší Češky a zaběhla svůj nejlepší čas za poslední dva roky.

Olomouc si rychle získala pověst závodu, kde nic není nemožné a o překvapení není nouze, zvláště pokud se jedná o situace, kdy takřka neznámý atlet překoná daleko slavnější běžecké kolegy. Loni způsobil senzaci vodič Geoffrey Ronoh, který porazil velká maratonská jména a běžecké hvězdy Wilsona Kipsanga a Dennise Kimetta. Tentokrát to byl Josphet Kiptis, kdo si vysloužil největší potlesk olomouckých diváků. Kiptis, který běhá v barvách týmu RunCzech Racing, nejenže porazil Wilsona Kipsanga a Stephena Kiprotiche, ale předčil i sedm dalších běžců s rychlejšími osobními rekordy. Kipsang se závodem protrápil, celou dobu ho trápily žaludeční potíže.

„Věděl jsem, že budu čelit bývalému světovému rekodmanu a olympijskému vítězi, ale neměl jsem z toho trému. Věděl jsem, že jsem velmi dobře připraven,” řekl Josphat Kiptis, jenž se držel v čele po celou dobu závodu.

Po osmi kilometrech se Kiptis spolu s Birechem a Maiyem oddělili od zbytku startovního pole a toto trio dlouho tvořilo čelo závodu. První s nimi ztratil kontakt Birech, dva kilometry před cílem se Kiptis utrhl i druhému Maiyovi. „Jsem nadšený z nového osobního rekordu,” raduje se Kiptis, pro nejž byl Mattoni 1/2Maraton Olomouc teprve druhým půlmaratonem v životě. Jeho dosud největším výsledkem byla bronzová medaile na 10 000 m z Afrického juniorského mistrovství v atletice 2013.

Zatímco při odjezdu do Olomouce Mary Keitany málem zmeškala vlak a dobíhala ho na poslední chvíli, při závodě jí správné načasování nechybělo. Tisíce diváků sledovalo v sobotu její fantastické představení. Na pátém kilometru byla za neuvěřitelných 15:16, což je mezičas světového rekordu. Potom lehce zvolnila, ale její tempo napovídalo, že se můžeme těšit na výjimečně rychlý čas. Vedena svým manželem Charlesem Koechem doběhla do cíle za neuvěřitelných 1:06:38, což znamenalo vylepšení rekordu závodu, který byl až dosud v držení Edny Kiplagat, o celé dvě minuty a 15 vteřin.

„Byl to skvělý závod, moc jsem si ho užila,” sdělila poté Mary Keitany. Bývalá světová rekordmanka na půlmaraton se nyní plánuje vrátit do Keni a rozhodnout se, kde poběží na podzim. „Příští rok bych v Riu de Janeiru chtěla bojovat o zlatou olympijskou medaili.”

Vynikající výkony podaly i atletky na druhém a třetím místě - Rose Chelimo s časem 1:08:33 zaostala za svým osobním rekordem jen o 11 vteřin, Angela Tanui doběhla třetí v novém nejlepším osobním výkonu 1:08:41.

Čeští muži se celý závod drželi britského běžce Matty Hyneseho. V tradičním souboji Kresinger-Homoláč byl stejně jako na Mattoni 1/2Maratonu Karlovy Vary silnější Jan Kreisinger. Cílem proběhl v čase 1:05:50, čímž vylepšil nejlepší český olomoucký výkon takřka o dvě minuty. „Po závodě mám fantastické pocity, všude nás dopředu hnaly davy diváků,” libuje si Jan Kreisinger, který letos běhá ve skvělé formě sní o tom, že se mu příští rok podaří zaběhnout maraton za 2:15 a tímto časem si říci o kvalifikaci na Olympijské hry do Ria de Janiera. Druhým Čechem v cíli byl Jiří Homoláč (1:06:16), třetí doběhl Pavel Dymák (1:09:46).

Olomoucká rodačka Petra Kamínková se radovala nejen z vítězství mezi českýmki ženami, ale i rychlého času 1:17:44, který je jen devět vteřin pomalejší než nejlepší výkon na této trati. „Plán byl takový, že se budu snažit běžet s Ivanou Sekyrovou, ale místo toho jsem od začátku běžela vlastní závod. Vždy jsem se snažila chytit nějakého muže, protože místy foukalo, ale běželo se mi skvěle. Olomouc byla vždy kvalitní závod, ale rok od roku se mi zdá krásnější,” popisuje Petra Kamínková. „Snad dva roky jsem neběžela takto rychle.” Ivana Sekyrová brala tentokrát druhé místo (1:17:54).

Celý záznam přímého přenosu bude brzy ke shlédnutí na www.stream.cz ve video sekci RunCzech. Kompletní výsledky naleznete na www.runczech.com.

Výsledky Mattoni 1/2Maratonu Olomouc

Muži:

1.Josphat KiptisKEN1:00:21

2. Jonathan MaiyoKEN1:00:32

3. Cosmas Birech KEN 1:01:01

4. Felix KandieKEN 1:02:05

5.Wilson Kipsang KEN 1:02:09

6. Atalay Yirsaw ETH 1:02:12

7.Polat Arikan TUR 1:02:12

8. Essa RashedQAT 1:02:25

9.Abdi NagegyeNED1:04:42

-------

14.Jan KreisingerCZE1:05:50

15.Jiří HomoláčCZE1:06:16

17.Pavel DymákCZE1:09:46

Ženy:

1.Mary Keitany KEN 1:06:38

2.Rose Chelimo KEN 1:08:33

3. Angela Tanui KEN 1:08:41

4.Helah Kiprop KEN 1:09:25

5.Eunice Chumba BRN 1:10:50

6.Lucy Karimi KEN 1:11:33

7.Atsedu Habtamu ETH 1:11:47

8.Viola Jelagat KEN 1:12:35

-------

11.Petra KamínkováCZE1:17:44

12.Ivana SekyrováCZE1:17:54

14.Eva FilipiováCZE1:23:58
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2013 až červen 2015
  • 198 zobrazení
  • 1
kubrtsamorost
Oheň tříkrálový 2018

Bágl se vzpínal jako divoký mustang a krámy chrastily ve skříni již dost dlouho kdykoli jsem prošel kolem. Až konečně nadešel den odjezdu do Beskyd na Oheň tříkrálový.
Cesta utekla velmi rychle. Při přestupu na mě mával Pop s Muškou a to jsem věděl, že to je ten správný vlak. Když jsme vystupovali, stála na peróně Špica, a z vedlejšího vystupoval Béďa Šedifka, zdatný to tramp hodný obdivu.
Po hodině pochodu jsme se ocitli na fleku. V boudě už to hučelo a fšeci byli rádi, že zase fšechny vidí. Fugas s Mučenkou a Kamarády tento oheň pořádají už po sedmnácté. Hrálo a zpívalo se velmi dlouho. Hráčů bylo několik a patřičná pozornost náležela Šedifkovi, neb ten už si své místo na slunci vybojoval nejen svými písněmi, ale celkovým postojem k trampingu. Je to Kamarád s velkým srdcem a úctu ostatních si právem zasluhuje.
Po půlnoci jsem se odebral do stanu. Je klidná, teplá, zimní noc. Ráno mě probudil kosák a sýkorky řvaly jako na jaře. Slunce se opřelo do stanu a teplo mě vyhnalo ze spacáku. Oproti loňským mrazům rozdíl třicet stupňů.
Chystal se oheň a šlo se na výšlap. Byl přichystaný nový, krásný totem od Kamaráda Orana. Taky nás navštívili Tři králové.
Najednou vše ožilo. Humus, dojel Humus. A tak jsme se šli ještě projít s vědomím, že až se vrátíme, dostanem něco dobrého. Humus je výborný kuchař. O tom jsme se přesvědčili, když nám naléval zelnou a husí gulášovou polévku. Obě byly vynikající.
Johan odešel, protože má večer představení a další Kamarádi přicházejí.
Nastal čas a tak Fugas s Mučenkou svolali Kamarády a byl slavnostně vztyčen onen nový, nádherný totem od Kamaráda Orana.
Začaly soutěže. Yetiové vázali svatební kytice Yeticím a pak jeli na svatební cestu na severní pól, ale prolomil se pod nimi led a museli se zachránit skoky z jedné kry na druhou. Bylo veselo a soutěžící dvojice se zhostily úkolu zodpovědně a s nasazením.
Kolem sedmé byl zapálen 17. Oheň tříkrálový.
Nový totem byl nádherně osvětlen plameny, jakoby vystupoval ze tmy. Šedivka s Fargem a Bufem a ostatními Kamarády hráli jak o život a byla to nádhera. Fugas vyhlásil soutěže a panovala dobrá nálada dlouho do noci.
Když jsem se vyhrabal ze stanu, bylo už hodně Kamarádů odjetých. I já jsem sbalil bágl a musel se rozloučit.
Všem moc děkuju a ahoj někdy, někde.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 6.1.2018
  • 248 zobrazení
  • 8
janavavrova
snad poprvé v životě nemám fotky z velikonočního dopoledne, interní blesk už mě nebaví, můj blesk je přesně 4 měsíce v opravě a tento týden to už dořeším (a nejspíš budu muset koupit nový), no a nemám čím doma fotit. Takže mám jenom pár fotek vajíček, které jsme malovaly na zelený čtvrtek s mamkou. Dnešní dopoledne klasické, samozřejmě, studené vodě jsem se nevyhnula ani já, ani holky, návštěvy nejdříve u nás, potom my kolečko po babičkách, no a co pak?. Venku je krásně, i když zima, tak jsme se oblékli a obešli si procházkou park u řeky, kolotoče u haly (včetně cukrové vaty, která nám proměnila koťátka v prasátka), nádraží (uvažovali jsme, že jen tak skočíme do vlaku, jestli něco pojede a někam dojedeme, jenže zrovna nic nejelo) a procházkou kolem řeky zpátky domů:))) A zítra po pěti dnech volna zase návrat k povinostem, a že tenhle týden budeme mít hodně náročný...
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2012
  • 379 zobrazení
  • 0
skincarlos
První návštěva Rychlebských hor ,v těchto krásných a ještě netolik dotčených horách jsme zažili nejhezčí dovolenou . Rádi se sem vracíme. Sestra se sem z Chomutova dokonce odstěhovala a tak zde v hájence trávíme dovolené . Co se týč Pradědu tak ten mne trochu zklamal , Bílá Opava je hezká a ani tu nebylo moc lidí a to jsme ji prošli několikrát. Foceno prvním digitálem , první zkušenosti ....
přidáno z mého deníku :
Dnes se vydáme na - pekelný výstup na rozhlednu Borůvková hora.Jistě víte, že tento kraj je opředen tajemnem /malé venušanky,čarodějnice a procesy,čerti,pohanští bohové/ a i tady je zajímavé magické číslo 666 které vzniká rozdílem dvou nadmořských výšek - nejnižší zde v oblasti Vidnava a výšky Borůvkvé hory.Tohle převýšení zdoláte během pár km.Od Travné - od kalvárie s pramenem je značení pro turisty /tady prostě ne - byla to ta nejhloupěji vedená trasa co jsem kdy zažil a viděl/.To byste opravdu vydechli s ďáblem na zádech.Prostě si stopněte auto a vyjeďte krásnou silnicí ten krpál až k přechodu či stánku s občerstvením -Travná přechod.Šel jsem výlet na rozhlednu 2x,takže opravdu mohu doporučit to nejlepší.Ta rozhledna a výhled z ní /už jsem prošel řadu rozhleden ,ale tato má asi nejhezčí výhled/- musel jsem prostě výstup opakovat,ale pokaždé jinou trasou. Jste na přechodu s Polskem - výhled do Polska je fakt pěkný a čile se tu čenžuje,ale lidí je jinak fakt málo/ asi ten krpál odrazuje/.Sběračů borůvek je více.Teď pozor!Naše značení je dobré ,ale strašně dlouhá trasa po bílém ostrém kamení.Je tu cyklostezka,ale já bych sem nejel ani na plných gumách - jsou tu značeny i nebezpečné kameny zelenou barvou.My přejdeme CZ - PL přechod a buď půjdeme po pěšině okolo hraničních kamenů nebo po polském značení.Je velmi kratší,jde se po měkkém povrchu lesní pěšinou.Dojdeme k jedné z nejkrásnějších rozhleden u nás.Je zde vrcholová knížka.Rozhledna se trochu ve větru kýve a nahoře fučí,ale výhled Vás dostane - jelikož jde o nejčistší oblast je rozhled daleký,Dolů stejně nebo se projděte tou naší českou trasou - ale je to dálka.Spěchejte,protože i tady tu krásu za chvíli zničí desítky větrných elektráren.Lidi jsou tu milí ,ale moc tu krásu kolem neberou,přitom by na té ryzí nedotčené kráse mohli vydělat / jako Rumuni ,kam směřují ti co hledají poslední nedotčená místa v Evropě/.

Za čím jedeme?
pěkná rozhledna zdařile postavená s pěkným rozhledem k nám i do Polska.možnost navštívit polské městečko při hranici - levné cukrovinky,dále jsou nějaké lázně.Pokud jste cyklisti je to kratší cesta na polská skalní města - Stolové hory.Měl by se tu vybudovat i silniční přejezd,ale nevím v jakém je to stadiu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Místní restaurace na Travné přechod byla zavřená,ale prodávali tu občerstvení.Vedle je stánek velmi slušně zásoben - chodí sem na čenž Poláci - hlavně pivo/.Přespat se dá i na rozhledně /cca 6 míst/,vedle je chata - přístřešek ,která se dá pronajmout - klíč má starosta Javorníku /až sem pojedete tak si ho půjčíte a nazpět ho zase starostovi vrátíte/ počítám ,že 20 lidí by tu mohlo přespat.Přespat se dá i v Travné - zeptejte se v hospodě.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
Lidi jsou tu k sobě z obou stran vlídní a ochotní.Pěkná nedotčená příroda.O té špatné trase jsem mluvil výše -spíše tu využili silnici pro stahování dřeva a z doby kdy tu stavěli rozhlednu.Někde narazíte na velké mravence- celá pole,takže takový menší běh minovým polem.

Ostatní informace
vstup na rozhlednu zdarma,někdy se tu prý pořádají boží procesí z Travné na rozhlednu.V Polsku některé ceny dražší /alkohol/a něco levnější/cukrovinky/.
Pro vozíčkáře a handicap : ke kostelu k Travné se lehce dostanete,pak ale půjde o stoupák s nutnou asistencí a dost dlouhý,ale lze.K rozhledně se asi nedostanete a když tak budete potřebovat spíše nový vozík,vede sem silnice,ale je to hodně dlouhé a ostré kameny/pokud tu už neudělali asfaltku/.
Ať mi místní prominou,ale nemyslím to špatně / s tou prdelkou/- ba naopak tady lidi ještě nezamykají a mají dobré srdce na dlani.Tenhle tip jsem dostal od člověka,který už všude byl a může tedy srovnávat.Tahle oblast není pro fajnové turisty,ale fakt pro ty co milují opravdový turismus a krásu přirozené přírody,jež je tady ještě opravdu v bohaté míře zastoupena.Nepotkáte tu často během túry člověka,čas jakoby se někde zastavil.Ubytoval jsem se v Zálesí abych tohle místo prozkoumal.Těžil se tu smolinec v tajných šachtách.Ty jsem objevil nad vesnicí u samých polských hranic i zbytky po důlním objektu.Ve vesnici býval kostel,ale byl zbořen právě budovateli šachet.V okolí jsou sjezdovky.Raritou je před vjezdem do vesnice stará pec z 17 stol.Nedaleko Zálesí se nalézá obec Travná s kostelem ,farou a moderním božím domem.Kostel je zajímavě vyzděn z pětibokých kamenů.Atrakcí obce je svatý pramen s léčivou vodou/něco na tom je - únava tu spadne raz dva/ a pěknou zrenovovanou kalvárií,kterou jsem si ač nevěřící absolvoval a u každého stání si něco přál/přišlo to samo kupodivu/ a dodnes se mi to plní.Jedinou záhadou bylo, proč se svatému nad vchodem kostela najednou něco ulouplo /řekla mi to jedna babička/. Taky jsem tu viděl meditační hotýlek - ale byl momentálně zavřený,takže nevím podrobnosti.

Za čím jedeme?
meditace,církevní silné duchem místo,těžba smolince ,stará pec,
Zajímavé turistické cíle v okolí: Borůvková hora, Travná, Nad Travnou

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Ze svých zásob,v Travné je hospoda s ubytováním a zároveň obchůdek.V zálesí penzion,je tu taky chata k pronajmutí /8000 za týden celá/.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
Pohodoví a přátelští lidé,krásná příroda,silný vzduch /pro alergiky až moc - já,ale za 2 dny byla pohoda/.Nelíbilo jak mají malé housky - v životě jsem tak malé housky neviděl.Obdiv jak z mála tu musejí vyžít.

Ostatní informace
Nic nikde neplatíte.Mně tu opravovali utržený výfuk za 100 v neděli,super práce dodnes jezdím/kdo vám to jinde udělá ?Díky lidičky.

Pro vozíčkáře: do Zálesí se z Javorníku dostanete a ke kostelu k Travné taky.Bohužel od ústavu v Zálesí je stoupák se strašnou cestou,takže tady nemáte šanci.

Dnes se vydáme do místa,které obývají přítulné malé divoženky Venušanky.Jejich území se nalézá v okolí Smolného kopce a skalního útvaru Venušiny misky poblíž Velké Kraše.My jsme jeli ze Žulové,vylezli na nedaleký Borový vrch/munule jsme zde byli jen naproti u kostela/a prolezli zajímavou skalní branou.Autem jsme minuli Kobylou .Zde jsme mysleli,že tudy povede cesta na Venušiny misky /dle GPS by to šlo - kratší cesta ,ale zrovna nebyla po ruce/.Jeli jsme tudíž dál na Velkou Kraš.Zde se musíte ale zeptat/pokud nemáte mapu či GPS/na Habinu -je tu nějaký tábor a kemp s koupalištěm.Auto dál nesmí,je tu závora a jít hezkým lesem po zeleném značení víceméně stále za nosem.Nakonec dojdete na zmíněný útvar.Některé mísy jsou docela velké a fakt vypadají jako kotle na jídlo,kde vaří Venušanky.Moc jsme si lámaly hlavu jak vznikly,ono to vypadá jakoby tu měl téci z nebe pěkný potok,co ty misky vymlel.Pokud máte mapu tak zjistíte ,že je tu docela dost lesních jezírek /prý se v nich koupají za měsíčku Venušanky/.Je tu i pár pomníčků/neštěstí lesníků/.Pak jsme jeli do Vidnavy - poblíž se těžil kaolin a jsou tu zajímavé technické památky a kaolinové jezero Kaolinka.Poblíž je i pěkný lom na koupání Štachlovice.Někde tu mají být i Vidnavské mokřiny/chráněná přírodní rezervace/,ale tu jsme už časově nestihli.Ve Vidnavě lze spatřit vystavené bludné kameny,prý sem doputovaly až ze Švédska.Některé lze najít i na zahradách lidí.Obdobné lze spatřit poblíž náměstí v Javorníku.Celá trasa je vhodná pro líné cyklisty - jede se po rovince.

Za čím jedeme?
Zajímavé skalní útvary Venušiny misky.Těžba kaolinu u Vidnavy.Bludné kameny ve Vidnavě.Koupání v lomech.
Zajímavé turistické cíle v okolí: Bernartice, Borový vrch , Vidnavské mokřiny

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Je tu pár penzionů po cestě.Habina -kemp a koupaliště/nevím jaká voda - já se koupal zadarmo v lomu Štachlovice.Prý se tu koupají i vtom lomu Kaolinka,ale osobně jsem to nezkoušel/ v době návštěvy pršelo a voda byla bílá/.Svačinu jsme měli sebou,takže něco doporučit nemohu.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbila se opět příroda bez živáčka.Obdivoval jsem opět práci kovářů,kteří zabudovali zábradlí na miskách.Škoda,že přístup zezdola je zavalen nějakým vandalem,jinak by to byla skvělá prolézačka.Některé bludné kameny vezmou dech.

Ostatní informace
Vstup zdarma pro všechny lidi dobré vůle na všechny přírodní atrakce v okolí....Jinak dle místních je Vidnavská nížina super rovné nejnižší místo Rychlebek a jezdí to tu festově všechno na kole - takže ideální terén na výlet na kole.Na druhé straně pokud byste prý chytili nějaké prudké deště tak je to místo největších zátop,pěkně se to tu rozlejvá.
Pro vozíčkáře: velmi dobrá cesta,někde více šotoliny.Těsně k vyhlídce u misek nutná asistence.
Pozor na malé děti - zábradlí má jen horní příčku.Oblé kameny.Prolákliny s hloubkou.

Pro ty co sem budou chtít zajet a přespat : od léta 2012 nabízím skromné ubytování v obci Skorošice v bývalé hájovně, či jen místo pro váš karavan či stan.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • červenec 2007
  • 210 zobrazení
  • 0
jaryh
ZKO Krásnoočko dnes pořádala besedu o ch.st. služebních psů Nový Žďár a o natáčení filmu Černý vlk.

Naše pozvání přijal velitel ch.st. Nový Žďar – mjr. Vladimír Zvolánek, který celý svůj život zasvětil chovatelské činnosti NO pro služební účely. Dalším přednášejícím byl pplk. RSDr. Jaroslav Horák, psovod hlavního představitele psí role v legendárním filmu Černý vlk – Bronyho z PS. Hlavní přednášející byl plk. Ing. Bc. Jiří Rulc, známý kynologické veřejnosti nejen jako autor mnoha vynikajících publikací o služební kynologii.

Celá akce byla po náročných přípravách zahájena ředitelem besedy – kpt. Josefem Prášilem, který mimo jiné sám na ch.st. Nový Žďár aktivně působil. P. Prášil všechny přítomné přivítal a předal slovo panu Rulcovi, který nám besedu přiblížil úžasnou prezentací plnou fotek, videí a nezapomenutelným doprovodným komentářem. Přednáška byla prokládaná osobními zážitky všech, kteří na ch.st. aktivně působili nebo se během své služební praxe setkali s dnes zmiňovanými plemeníky NO či výcvikovými postupy. Mezi těmito aktivními přispěvateli byli mimo jiné pplk. Stanislav Beníšek a pplk. Vilém Babička.

Po ukončení první části besedy jsme nachystali vše k předání vzpomínkových dárků. Jako první předal náš vzácný host, pan Jaroslav Šmolík (předseda ČKS), Zlatou plaketu ČKS „Za zásluhy“ panu Vladimíru Zvolánkovi, což bylo oceněno bouřlivým potleskem všech přítomných.

Ředitel besedy, pan Josef Prášil, předal následně vzácným hostům – panu Zvolánkovi, Horákovi, Rulcovi a Šmolíkovi Pamětní plaketu k dnešní besedě a dárkový koš. Dále vyznamenal ak. mal. Kamila Sopka, který ilustroval spoustu knih o psech a jehož grafiku před mnoha lety také osobně podepsal představitel mnoha rolí a charismatická osobnost pan Radovan Lukavský se vzpomínkou na natáčení filmu Černý vlk. Originální grafiku s osobním podpisem pana Kamila Sopka dostali dnes pan Zvolánek a pan Horák.

Jako poslední se předávalo velké překvapení. Dárek, který pro naší akci vytvořila a sponzorovala firma GAPPAY, s.r.o. Pan Vl. Zvolánek, J. Horák, J. Rulc a J. Prášil obdrželi nádherné mikiny, které jsou naprosto originální a dokonale provedené. Každá osobnost má na přední straně mikiny své jméno a na zadní straně hlavní logo psí hlavy PS, které je doplněné názvem ch.st. Nový Žďár a datem jejího založení a zániku.

Po pauze a občerstvení se promítaly videa a ukázky z filmu Černý vlk, které pan Horák doplňoval krásnými zážitky z natáčení a současně nás seznámil s používanými triky, díky kterým se různé scény mohly natočit.

Poté jsme se již společně veselili a využili možnosti strávit tyto krásné chvíle ve společnosti výborných lidí a kamarádů. Stoly se jako vždy v naší organizaci prohýbaly vynikajícím jídlem.

Velké poděkování patří za přijetí pozvání J. Šmolíkovi, Vl. Zvolánkovi, J. Horákovi, J. Rulcovi, K. Sopkovi, V. Babičkovi, S. Beníškovi. Dále děkuji členům ZKO Krásnoočko, kteří přichystali celou akci po technické stránce, nafotili krásné fotky, navařili a napekli samé dobroty a pomohli všude, kde bylo třeba, manž. Luxovým za pomoc a překrásný dort k dnešní akci, Z. Kalvodovi za jeho pomoc v přípravě akce – prostě všem našim kamarádům, kteří se na akci podíleli a tak zúčastnili. Další obrovské poděkování patří firmě GAPPAY za její ochotu a také pochopení pro naší akci, moc si toho vážíme.

Text: Josef Prášil – ředitel akce a Michaela Šultová
Foto: Josef Prášil, Jarda Horák
..........................................................................

Milí přátelé, Pepo, Jarko, Michalko...

V sobotu jsme u Vás na cvičáku kynologické organizace KRÁSNOOČKO prožili s Vámi a s kolektivem vašich a dnes i našich přátel nádherný den. Těšili jsme se s Láďou Zvolánkem na setkání s Vámi a cestou v autě do Chomutova mi náš velitel Láďa vyprávěl, že k Vám už párkrát jel a vždy byl naprosto nadšený. To, čeho jsme však byli svědky v sobotu 19.3.2016 ve vašem kynologickém klubu v Chomutově, to překonalo veškerá naše očekávání v nejlepším slova smyslu. A my Vám a vašemu organizačnímu a přípravnému týmu za to vše velmi děkujeme a ujišťujeme Vás, že na takové události se jen tak nezapomíná.
- vynikající a vážená kynologická společnost - spousta nových přátel
- neutuchající pobídky Pepy BOMBARĎÁKA (Prášila) k jídlu, jehož bylo neskutečně mnoho a velmi dobrého...
- spousta zajímavých informací od Vás, Jirky Rulce a dalších i pro nás s Láďou Zvolánkem
- pozorné posluchačstvo, když jsme i my vzpomínali na vojenský život na Chovné stanici na Novém Žďáru a na natáčení Černého vlka
- vzájemná úcta a ocenění až šokující pro nás - překrásné dary z vašich rukou od Vás, nádherné památeční mikyny od společnosti GAPPAY, zlatá plaketa pro Ladislava od ČKS, úžasné stříbřité podnosy s vyrytým věnováním a originální umělecké tisky perokresby Černého vlka od ak. mal. Kamila Sopka... PŘEKONALI JSTE VŠECHNO NAŠE OČEKÁVÁNÍ a my jsme Vám vděčni a opakovaně MOC A MOC DĚKUJEME.
Pepo,
nás všechny bývalé "chovňáky" může těšit, že jsme měli nejen bezvadného velitele Láďu Z., ale že jsme v podmínkách CHS na Novém Žďáru získali mnoho cenného do našeho života, s čímž mnozí z nás žijeme dodnes. Proto jsme se s naším velitelem Ladislavem Zvolánkem shodli na tom, že bychom se měli pokusit dát dohromady sešlost co největšího počtu bývalých chlapců chovňáků z Nového Žďáru bez ohledu na dobu, kdy sloužili a pozvat i Jirku Rulce a společně zavzpomínat... CO TY, JOSEF, NA TO..?!

Takže, přátelé milí,
bylo to tak moc dobré... a ještě lepší... báječné, že máme na co vzpomínat a budeme o tom také vyprávět našim kolegům a rodinám a ... Víte co..?! MŮŽEME TO ZASE PŘÍLEŽITOSTNĚ ZOPAKOVAT!

Těšíme se na Vás a ještě jednou DÍKY, přátelé pejskaři!

S přátelským pozdravem HAF...HAF... a NEPROJDOU!

Jarda Horák a Láďa Zvolánek
AŤ SE VÁM VŠE DAŘÍ! A něco milého přikládáme...
více  Zavřít popis alba 
  • březen až duben 2016
  • 242 zobrazení
  • 0
reklama