Hledání: A co chlapi, mají si kde hrát

Pro dotaz A co chlapi, mají si kde hrát jsme našli 2 267 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
1eskymak
Kolega mi poslal emeilem krásnou fotku. Co dodat?
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 12.6.2015
  • 896 zobrazení
kvetoslav56
Přátelé, plním svůj slib... .
Ne, není to poslední report TK Qitečka... .
Je to poslední report v únoru 2021.
Je tady březen a je tady můj report z nedělního, tedy únorového výšlapu z Přerova, kolem řeky Bečvy, k Oseckému Jadranu, do Lipníku nad Bečvou.
Poslední únorová neděle byla jako vymalovaná, celou cestu nás provázelo už hřejivé sluníčko, což bylo moc příjemné.
Náš výšlap začal na nádraží ČD v Přerově, kde jsem čekal na přátele ze Zlína a Otrokovic a ještě z Olomouce a cestou jsme nabrali i turistky a turisty z Přerova.
Provedl jsem přátele, ze spřátelených měst, městem Přerovem, přes park Michalov k Lagunám, kde jsme museli udělat zastávku, kvůli děvčatům... . My chlapi jsme toho taky využili a dali jsme si nealkoholické pivko, za asistence MP Přerov.
Pak už jen kolem řeky Bečvy k Jadranu po cyklostezce proto, že po druhé straně Bečvy se kvůli blátu (v pátek v noci pršelo) nedalo. To bychom byli za chvíli jako čuňata.
Na Jadranu byla velká občerstvovací zastávka u hladového okénka místní restaurace.
Ještě před tím jsme potkali na cestě u grymovského mostu "koňské taxi", kterým jsme se chtěli svést, ale nevlezli jsme se, bylo jen 4-místné a nás bylo 13.
Od ještě zamrzlého Jadranu jsme se vydali kolem oseckých jezů k Lipníku nad Bečvou, tedy na nádraží a pak už nasednou do vláčku a odjezd domů.
Celkem jsme ušli, podle mého krokoměru, 19 km.
Přátelé děkuju za nádhernou neděli. Už teď se těším na další výšlapy. I když to chvilku bude trvat.
Na dokreslení pár fotografií.
Autoři: Katka Ch., Vlastička S., Hanička S., Milan C. a moje maličkost.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 99 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
coloraaa
Dnes jsme navštívili bezva chlapa, muzikanta a kamaráda Péráka na jeho ranči, abychom zjistili jestli se letos bude konat country a bluegrasový festival Budovský veget.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2021
  • 375 zobrazení
bele
ALB 1435
Jak jsem zmínil v prvním albu z Jerevanu, tak mne zabralo mnoho času brouzdání po městě mimo hlavní atrakce. Došlo i na obyčejné nakupování v supermarketu nebo na sledování různých činností jako výroba nudlí nebo pečení lavaše - chleba. K nákupům zve i velká krytá tržnice kousek od Modré mešity, tzv.Shuka ( šuka), kde nakoupíte tradiční sušené ovoce, solené sušené maso s kořením zvané Basturma, zeleninu, sýry a domácí pálenky. Byla postavena v roce 1940 a stojí za návštěvu

LAVAŠ je nekynutý, tenký měkký chléb populární na Kavkaze, v Západní Asii, v Turecku a v oblastech okolo Kaspického moře a je základem mnoha jídel. Peče se na stěnách rozpálené hliněné pece, která se nazývá tandúr (arménsky tonir), a která je zapuštěna do země. Placky upečené ve velkém množství pak udržují v suchu a před konzumací zvlhčí vodou.
Lavaš se vyrábí z pšeničné nebo žitné mouky, kvasnic a vody, někdy se přidává sůl či olej. Je podobný indickému chlebu čapátí, lavaš je však větší a tenčí. Díky své pružnosti umožňuje zabalit maso, máslo, brambory, vejce, strouhaný sýr s čerstvou zeleninou, nebo i sladké potraviny.
Místní si často pálí různé pálenky a k dostání je i pivo a víno. Místní alkohol většinou kombinují s pojídáním sýra, zeleniny a chleba. Pálenka se nalévá pří všech příležitostech, někdy i *násilím*

Když přijde Armén do sámošky, kde se ve velkém peče lavaš, tak si u vchodu sáhne na pec. Když je teplá, je lavaš čerstvý a není co řešit

Když přijde turista do malé pekárny, tak je u vytržení jako jsem byl já. Napsal jsem o tom povídku *PRODAVAČ TAJEMSTVÍ*, a tam je všechno. Kdo chce, přečte, kdo nemá čas, musí mu stačit, co odezírá na fotkách :-)

PRODAVAČ TAJEMSTVÍ
Bylo krásné ráno a na okraji Jerevanu jsme zastavili u tržnice. Měli jsme chvilku času se nejen posilnit, ale i vstřebat typický arménský pouliční mumraj.
A že to mumraj byl.
Jen jedno místo na chodníku se sedícím chlapíkem u něčeho na zemi bylo zvláštní a nedávalo smysl. Jakoby byl z jiného světa. Seděl u svého „obchodu“ a jen se tak usmíval. Asi jen tak žebrá jsem si pomyslel. Není přece možná, aby se s tímto uživil. Představte si – měl před sebou osobní váhu. Fakticky osobní váhu. Měl ji olepenou nějakýma vložkama do bot, aby se mu neodřela.
Vzpomněl jsem si na starou paní, která za socíku za dob mých studií postávala v Praze u vchodu do Máje a i jinde, stála, mlčela a držela v ruce svazky gumiček do trenýrek. Občas si někdo nějaké gumičky jako „koupil“, a jakoby si je zapomněl od ní vzít. Taková to byla doba. A najednou je zde něco podobného. V duchu jsem mu dal jméno – prodavač tajemství. Tajemství proto, že ani já před vážením přece svou váhu neznám. No nic, jdu rychle po svých.
Procházel jsem uličkou se zeleninou a rybami, a nevšímal si vějíře rukou, které nabízely určitě to nejlepší zboží. Šel jsem pomalu, nechával se opájet vůněmi a vzpomínal jsem na včerejší výbornou večeři. Ubytování bylo totiž vždy v rodinách místních, kteří se o nás vždy výborně postarali. Zvláště včera mne zaujal ze všeho nejvíc salát ze strouhané mrkve s česnekem a vlašskými ořechy, výborně okořeněný tymiánem a dalším nevímčímještě … když tu mne vyrušil mohutný hlas obrovitého chlapa s úsměvem okolo hlavy
„Hej, skuda ty ?“ a jeho obrovitá ruka třímala před mou hlavou uzenou ovčí kýtu. Ohromě ho bavil můj zmatek při přechodu ze strouhané mrkve ke chlapskému masu, ale rychle jsem se vzpamatoval. Po těch několika dnech pobytu v Gruzii a Armenii jsem se naučil rychle přijmout jejich hru. Usmál jsem se jak jsem jen dovedl nejbodřeji a lišácky na to reagoval … „No, ja éto znáju, nu vot pokaží ty što dumaješ skuda ja“
Zapomněl na obchod a evidentně byl zaskočen, že jsem použil ruštinu. Možná krkolomnou, ale ruštinu. U cizinců, kteří se výrazně lišili od místních svým oblečením a vůbec vším, očekával všechno, jen to ne. Přesto zkoušel odhadnout odkud jsem, prý jestli třeba Němec, Holanďan nebo další, co si ze zeměpisu pamatoval. A jak se tak nechytal, pokrčil rameny a bezmocně se usmál.
„No tak už to konečně vyklop“ houkl na mne
„ z Čechoslovakiji“ – schválně jsem uvedl původní seskupení, ale bylo to i tak zbytečné. Na mnoha místech jsem se překvapil, jak jsou o nás výborně informovaní. To se bohužel obráceně v mém případě nekonalo.
Jak to slyšel, položil kýtu, oběhl pult, vrhl se ke mně a začal mne objímat. Moc jsem z toho radost neměl, měl jsem na sobě předposlední z mála čistých bílých košil, které se do toho horka moc hodily. On s neskrývanou radostí by mi snad i tu kýtu dal zadarmo, … a patlal mi tu bílou košili svýma tlapama. No bylo to lepší, než kdyby mne začal mlátit.
Ztratil jsem už dost času, tak jsem se omluvil a zeptal se ho, kde koupím nejlepší lavaš. Ukázal mi cestu, a vlastně jsem se vracel stejnou cestou zpět. Můj prodavač tajemství byl na svém místě a naše pohledy se krátce potkaly. Bylo znát, že o sobě nějakým způsobem víme.
Chtěl jsem udělat dobrý skutek a chtěl jsem mu přispět do podnikání. Zakroutil odmítavě hlavou, kývl bradou před sebe a čekal, až si stoupnu na osobní váhu, kterou měl před sebou. Na kousek utrženého papíru mi načmáral nějaké číslo, a teprve potom si vzal těch pár drobných. Měl svoji hrdost a já mu ji chtěl porušit. On nežebrá, on prodává informace a já si je kupuji.
Dali jsme se do řeči, jak mu to jde a tak. Prý docela dobrý, broukl si pod knírek, a pro mne bylo zajímavým zjištěním, že lidé na tržnici, kteří stejně jako on nebyli bohatí, si k němu chodili opravdu občas „nakoupit“. Všichni brali tu hru velice vážně a důstojně.
Došlo mi, že jsme civilizačně něco takového u nás už dávno ztratili. Času nezbývalo a při loučení jsem se zeptal, jestli jdu dobře k prodejně lavaše. Kývl souhlasně hlavou, začal se culit, a prohodil poznámku, které jsem hned neporozuměl
„Dej si dobrý pozor, co všechno kupuješ“
Prodejna lavaše byla zároveň i pekárna. Připadal jsem si najednou jako ve středověku. Nebo jako v nějakém historickém filmu. Byl jsem tam sám ve velké potemnělé místnosti, kde pracovaly čtyři ženy způsobem, kde přestával rozum stát. Pracovaly, a dokonce si u toho i zpívaly. Kývly hlavou na pozdrav a já tam jenom na ně zíral. Po chvilce jsem se zeptal, jestli mohu jít mezi ně a podívat se na vše zblízka. Nejstarší u pece mávla rukou na souhlas a pustily se zase do zpěvu. Dodal jsem si odvahy, vytáhl foťák a ukázal na něj, jestli jim nevadí, když budu fotit a točit video. Nevadilo – hurá.
TAK
Představte si scénu, kde jedna z nich vzadu v rohu místnosti odváží do mísy určité množství mouky, přidá vodu a uhněte hroudu těsta. Tu předá druhé, která ji pomačká na tlustou placku a ve vzduchu ji krouživými pohyby vytáhne do tenké jako plech. Tu vzduchem hodí třetí, té nejstarší. Ta sedí na zemi a má pod sebou otevřenou kruhovou rozpálenou pec. Placku zápasnickým pohybem zkroutí v letu, natáhne ji na takové dřevěné kopyto a plácne ji na volné místo někde pod sebou. Další, už upečenou zachytí dlouhým kovovým háčkem, odtrhne ji od stěny, vytáhne ven, zatočí s ní nad hlavou, aby ji ochladila, a mrští ji přes celou místnost čtvrté. Ta ji v letu zachytí, složí na půlku, potom na čtvrtku, vrazí do papíru a dá do bedýnky na pultu. HOTOVO
Koukal jsem na to dílo jako blázen. Pracují od rána do večera každý den, spotřebují metrák mouky a ještě si u toho zpívají. Cena jedné placky lavaše stojí na naše asi 5 Kč. Opět se zde rozproudila čerstvá debata na to odkud že jsem a tak vůbec, a opět se nálada zvedla při zjištění, že jsem z Čech. Mají nás tam opravdu asi rádi.
Čtvrtá byla mladinká drobná dívka, arménsky krásná. Černé vlasy spletené do hustého copu se draly zpod pekařské plachetky, kterou z hygienických důvodů asi musela mít. Černá hluboká kukadla mít nemusela, ale měla. Podávala mi čerstvý lavaš a mile se usmívala. Její starší kolegyně mi jí hned začaly nabízet jako nevěstu. Že je svobodná a určitě by byla hodnou ženou. Za chleba nic nechtěla, je to prý od ní dárek špitla.
Dárky se v Armenii neodmítají, tak jsem si musel koupit chleba ještě jeden a „omylem“ zaplatil za dva. Jak tam byla nervózní z těch řečí kolem, tak si toho ani nevšimla. Dívku jsem chtě nechtě musel odmítnout ….a asi tomu byla i ráda. Stála tam, celá červená a styděla se. Nebo jsem si to jenom myslel?
Tak to dopadá, když si jdete v Armenii koupit chleba, a domu si ho přinesete i se ženou  Ten prodavač tajemství prostě věděl víc, než kolik kdo váží ….
více  Zavřít popis alba 
67 komentářů
  • 1.2.2021
  • 88 zobrazení
coloraaa
Dnes jsem se dozvěděl další smutnou zprávu, ráno 27.01.2021 zemřel náš kamarád Jirka "Klábr" Kreisinger na Kovida. Byl to bezva chlap, kamarád a hlavně benjista. Hrál snad ve všech Berounských kapelách. V roce 1974 se z osady Kamarádi Staré Řeky vyčlenila pětice hudebníků a založila skupinu Střelci, kde hrál Jiří "Klábr" Kreisinger na svoje oblíbené banjo. První banjo si koupil v roce 1970. Bylo čtyřstrunné, tenorové, české výroby. Za rok už ale měl první pětistrunné banjo vlastní výroby. Následovaly další nástroje, ale až kopie banja Gibson od Miloše Kreuzera byla to pravé. Rád vzpomínal na hraní s Michalem a Vítem Tučnými a na léta strávená ve skupině Střelci. Po té hrál s kapelami Po sezoně a Tři v trávě. Občas nám zahrál na Vítání jara u Kamarádů Staré Řeky a jejích potlachách. Všichni jsme ho měli rádi pro jeho dobrosrdečnou povahu. Nechce se mi věřit, že už ho nikdy neuslyším zahrát. Čest jeho památce.
Více zde:
https://po-sezone.webnode.cz/o-nas/
http://www.modrejberoun.cz/clanek/strelci
https://www.kamaradistarereky.cz/view.php?cisloclanku=2021010003
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 28.1.2021
  • 842 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
farka-sarka
Cestou jsme potkali dva "šampónky", z kterých se vyklubali "páni chlapi otužilci" ... Omlouvám se tímto pánům, vytřeli nám zrak :-D
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.1.2021
  • 58 zobrazení
kvetoslav56
Report TK Qitečka ze sobotního výšlapu na Lví horu.
Vyrazili jsme v sobotu 9.1.2021 na výšlap jehož vrcholem měla být Lví hora.
Nakonec bylo všechno jinak, přes noc totiž napadlo dost nového sněhu 25 - 30 cm, a tak jsme to po poradě, u rozcestníku Dlouhá dolina, vše přehodnotili a vydali se přes Luční vrch a Horní bar do Lesního baru.
Na Lučním vrchu jsme potkali Vladěnku P. s kamarádkami a krásným pesanem (nezapamatoval jsem si jeho jméno) - Bernský salašnický, šli na Smrk. Pak jsme je potkali ještě v Lesním Baru a nakonec jsme seděli spolu v kupé ve vlaku.
Cesta novým hlubokým sněhem byla dost náročná. Ještě, že jsme měli našeho Anděla, Káju S., který razil cestu. V Lesním baru jsme se občerstvili z vlastních zásob, tzn. svačinky, čaj, kafíčko, višňový, švestkový a zázvorový sirup, ředěný vodou... . Prostě na co kdo měl chuť.
Pak už jen na nádraží ČD Horní Lipová, kde jsme nasedli v 15:15 h. do vyhřátého vlaku a hurá domů. To, že jsme jeli z Horní Lipové, byla obrovská výhoda a výhra, sedli jsme si. Totiž ti, kteří jeli z Ramzové a dalších zastávek až do Zábřehu, už se všichni nevlezli do vlaku (měl totiž jen 2 vagóny z provozních důvodů) a lidí v sobotu (hlavně na běžky) vyrazilo opravdu hodně.
Domů jsme dorazili všichni v pořádku.
Celkem nás bylo na výšlapu 13 turistek a turistů (chlapi byli jen 3) , 6 z Přerova, 5 z Olomouce a autem přijela do Horní Lipové Marcelka Š. s maminkou - moc mne to potěšilo, dlouho jsme se neviděli a taky přivezli trubičky plněné sněhem a mojí maličkosti přivezli dárek.
Celou cestu jsme jsme šli ve dvojicích a nebo za sebou jako husy s patřičnými odstupy (nařízení je nařízení, že).
Přátelé děkuji za vydařený výšlap a už dnes se těší na ty další.
Na dokreslení pár fotografií.
Autoři fotografií: Kája S., Hanka S. Vlasta So., Vlasta Sk., Zdeňka H..
více  Zavřít popis alba 
  • 10.1.2021
  • 147 zobrazení
marcsebastian
seriál
Kategorie: dokumentyzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 6.1.2021
  • 44 zobrazení
zbavitelovi
S Ferem a Jitkou jsme se vydali navštívit Majora, který má chaloupku v Janovicích. Bylo velmi větrno a v Pražmě nás zastavil čerstvě spadlý strom přes cestu. Měli jsme štěstí - během chvíle se objevilo auto s radlicí a šikovní chlapi strom z cesty odstranili. U Majora jsme zavzpomínali na různé společné zážitky - a že bylo o čem povídat.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2020
  • 34 zobrazení
nataliekon
více  Zavřít popis alba 
  • 13.12.2020
  • 48 zobrazení
svarti
Po 3. na Islandu. Mnozí by řekli "už zase?...a proč na Island?". Protože je to srdeční záležitost a protože jsem se rozhodl poznat islandskou krajinu detailněji. Letošní dovolená je první, kdy strávíme na jednom místě více dní, abychom mohli danou oblast pořádně prozkoumat a prochodit. 4 dny jsme strávili na severu v Ásbyrgi a v severní části N.P. Vatnajökulsþóðgarður - Jökulsárglúfur. A 2 dny na poloostrově Snæfellsness. Ale po pořadě...
Už před odletlem jsme se museli registrovat do islandské databáze kvůli covidu. A rovnou jsme zaplatili i test, který nás čekal hned po příletu. Po prošťouchání krku a nosu a postrašení jsme si museli nainstalovat aplikaci, kam nám přišla později zpráva o (negativním) výsledku. Po tradičních formalitách s převzetím auta, jsme konečně já a mí 3 kamarádi mohli asi ve 2 ráno odjet. Po průjezdu Reykjavíkem (díky navigaci v telefonu žádný problém) nás čekala asi 150 km dlouhá cesta ke žlabuňce s horkým pramenem Landbrotalaug. Asi kolem půl 4 ráno jsem spící osádku našeho Logana probudil, že jsme na místě. Nebyla úplně tma tak jsme s batohy vyrazili k jezírku. Obešli jsme ho zleva , ale žádnou žblabuňku jsme nenašli. Takže jsme na písečném kamenitém břehu ulehli ke krátkému spánku. Asi v 8 ráno po rychlé snídani zabalíme a jdeme k autu a obcházíme jezírko, když konečně na malém "poloostrůvku" objevíme onu žblabuňku. Nemá víc než 2 x 1,6 m. Ale voda je teplá akorát. Tak rychle svéknout (vduch 12°C) a šup rochnit. Žblabuňka naštěstí pokračuje pod břehem, takže je tam dost místa pro 4 chlapy. Po 2 hodiách máčení jedeme asi 500 km do kempu v Ásbyrgi. Zastavili jsme jen dvakrát, abych se jako řidič trochu protáhl. Kemp měl omezený provoz, a i díky covidu letos nebylo na Islandu mnoho turistů. Stany a karavany jsou od sebe dost daleko, každý má dost místa. Kromě nás tu většina lidí byla na 1 noc. Je slunečno úplně jasno a velmi teplo. Po postavení stanu jdem na ejan, což je vyprarovaná asi 1,5 km dlouhá čedičová skála, s kolmou stěnou a je prakticky součástí kempu. Na konci je asi 50 m vysoký s nádherným pohledem na konec Ásbyrgi.
Ásbyrgi je velmi zajímavý útvar, a neví se pořádně jak vznikl. Je to vlastně úzké propadlé údolí, dlouhé asi 3,5 km které lemuje čedičová stěna, která se postupně zvedá s krajiny až do 100 m výšky. A aby to nestačilo na konci je krásné přírodní jezírko Botnstöjrn.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2020
  • 44 zobrazení
kvetoslav56
TK Qitečka.
"Děcka" dali jsme to...
Sobotní výšlap z Trojáku na rozhlednu Maruška a pak kolem Vičanova (který jsme obešli) na Tesák. No a pak už jen do Chvalčova - Říky.
Celkem jsme ušli cca 16 km (podle mého krokoměru).
Počasí nádherné, po celou cestu nám svítilo sluníčko.
Na túru nás celkem vyrazilo celkem 13, 11 děvčat a 2 chlapi.
Trochu jsme změnili trasu kvůli blátu, které nás nakonec stejně neminulo. Lesní cesty na Hostýnkách jsou hodně, hlavně kolem Tesáku, rozježděné těžkou lesní technikou, směr Sv. Hostýnek a nebo Chvalčov - Říka, nedá se tam vůbec projít.
Taky nás překvapil na cestě potok, který jsme museli přebrodit. Bylo to u Rajnochovice - Košovy. Já jsem ho přeběhl v botách, no přeběhl, přebrodil a ani jsem si moc nenabral. Vody bylo tak po kotníky. Ještě to tak udělala Hanka. Několik děvčat se zulo a přebrodili bosky. No a některé přenesl náš silák Vojta (to už asi v životě nezažije, 5 děvčat v náručí nebo taky na zádech).
Moc jsme se u toho zasmáli (i když některým na počátku nebylo moc do smíchu, voda byla dost studená).
Cesta z rozhledny Marušky na Tesák byla dosti blátivá, tak jsme v některých úsecích volili cestu lesem (v předcházejících dnech dost pršelo).
Na Tesáku jsme udělali občerstvovací zastávku - prodej přes okno, bylo kafíčko, nějaký ten oběd, nealkoholické pivko... .
Tady jsme se rozdělili, 5 nás pokračovalo po cestě do Chvalčova - Říky na autobus, který jel přímo do Přerova. Ostatní odjeli domů autobusem z Tesáku.
Na dokreslení pár fotografií.
Fotili: Vlastička S., Hanka S., Zorka V., Simonka P. , Helenka M. a moje maličkost.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2020
  • 256 zobrazení
tetatretra
Děkuji chlapům z Ořechova za předvedení vozidla GAZ Vydra.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.10.2020
  • 77 zobrazení
hazena-horka
11.10. 2020 TJ Sokol Horka nad Moravou – Sokol Trnávka 20:29 (10:17)

V neděli odpoledne jsme odehráli další mistrovské utkání a to v rámci odloženého druhého kola, kdy jsme přivítali Trnávku.

Utkání se odehrálo opět v hale v Olšanech u Prostějova a to bez diváků. Naším cílem bylo si utkání užít a odehrát bez zranění (poslední před přerušením soutěže). Čekal nás velmi silný a zkušený celek, který doposud neprohrál.

Vstup do utkání nám tentokrát vyšel. Hra byla zajímavá, plná akcí a to zobou stran. To vše až do sedmnácté minuty, kdy hra i skóre bylo vyrovnané. Pak ovšem přišla ta naše neslavná nemoc, kdy jsme za deset minut nedali gól a zkušený tým využil této chvíle k odskočení ve skóre a do poločasové pauzy si vybudoval dostatečný náskok 10:17.

V druhé polovině se hra velice podobala prvnímu dějství. I když se nám už dařilo lépe. Skóre bylo vyrovnané až do 29 minuty, kdy jsme hráli 10:10. V poslední minutě jsme ale udělali dvě individuální chyby a soupeř vsítil ještě dvě branky a utkání dotáhl do vítězného konce. Dnešní utkání rozhodly de fakto dva faktory, výpadek ve střelbě a to, že jsme odehráli 18 minut v oslabení a to pak síly fakt chybí.

Nicméně dnešní utkání bych zařadil mezi ty dobře odehrané. Chlapi se snažili a na hřišti nechali vše. Musíme se zaměřit na úspěšnost střelby a hlavně na to, abychom utkání odehráli celých 60 minut. Ale půjde to, hrát určitě umíte a dnes jste to opět ukázali.

Sestava a branky: Kubeček Jiří 8, Hruda Jiří 3, Ochmann Petr 3, Vyhňák Miroslav 2, Pulkrábek Jan 2,Foukal Tomáš 2, Semjon Jiří 0, Halouzka Roman 0, Malý Patrik 0, Smahel Adam 0, brankář a úspěšnost: Vodička Štěpán 27%
více  Zavřít popis alba 
  • 11.10.2020
  • 116 zobrazení
hazena-horka
20.9. 2020 TJ Sokol Horka nad Moravou – Žeravice/Dřevohostice 24:26 (10:14)

V neděli netradičně hned po obědě jsme na domácím hřišti přivítali mužstvo Žeravice/Dřevohostice.

Bohužel vstup do utkání nám nevyšel dle našich představ a jak se později ukázalo, byl to rozhodující moment utkání. Nicméně od třinácté minuty jsme začali hrát naší hru a rázem se bylo na hřišti na co dívat. Kluci se snažili a makali jako jeden tým. Trošku nás dnes opustila štěstěna, ale to se prostě stává. Poločas hostující tým vyhrál o čtyři branky.

Do druhé poloviny jsme nastoupili jako odhodlaný a sebevědomý tým. Výsledkem tohoto snažení bylo vítězství v druhém poločase o dvě branky. Kluci dokázali, že i když se zrovna nedaří, dokáží táhnout za jeden provaz. To co předvedli v druhé polovině, bylo prostě super. Týmová hra, skvělé akce a zápas byl rázem dramatický do posledních vteřin. Kluci makali a snažili se ze všech sil, ale bohužel vítězně odcházel hostující tým.

Chlapi, rozhodně se nemáme za co stydět a za dnešní výkon Vám patří velká pochvala. Pojďme pokračovat v tom, co jsme doposud předváděli a věřte, že to štěstí se zas obrátí na naši stranu.

Děkujeme fandům a příznivcům za super atmosféru. Děkujeme, jste skvělí!!!!!

Sestava a branky : Kubeček Jiří 7, Vyhňák Miroslav 4, Hruda Jiří 4, Minář Vojtěch 3, Malý Patrik 2, Smahel Adam 2, Semjon Jiří 1, Pulkrábek Jan 1, Foukal Tomáš 0, brankář a úspěšnost: Vodička Štěpán 40%
více  Zavřít popis alba 
  • 20.9.2020
  • 123 zobrazení
zbavitelovi
Máme nové autíčko, pro které chlapi trochu upravili cestu mezi kapličkou a chalupou od Prófy. Minule jsme s "červeňákem" jeli přes Husárik a pod Berglem jsme měli problém (podkluzovalo nám to a zůstali jsme "viset"). Radim pořezal i druhý pahýl a Radek s Luckou se pochlubili obřím kotrčem.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2020
  • 60 zobrazení
jirkanovacek
Skutečný sport opravdických chlapů. 1. NH Brno - Veselí nad Moravou 11:14 (9:6); 1. kolo 2. ligy, neděle 6. září 2020.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2020
  • 64 zobrazení
janina-svobodova
Máme zajímavou dlažbu, tento vzor se dnes už nedělá. Původně jsem chtěla novou dlažbu, protože stávající díly se viklaly a bylo to " o hubu". Odborník mi to rozmluvil a slíbil, že časem mi dlažbu původní přeloží. Konečně ten čas nadešel a chlapi se do toho dali ... byl to sehraný koncert a zvládli to za jeden den - makali opravdu fest. Děkuji
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 6.9.2020
  • 18 zobrazení
kvetoslav56
Report TK Qitečka z posledního letního výšlapu, sobota 5.9.2020, "Okolo Radíkova - pečení brambor v ohni".
Původní trasa byla hned na začátku změněna, abychom dorazili k ohništi nad Radíkovem, co nejdříve a byli první (v záloze byla Kartouzka).
Vedením byl pověřen Kája S., který celou akci vymyslel, Libuška Li a Vlastička S. (která je z Radíkova), prostě to tam znají.
Vyrazili jsme ze zast. MHD, Svatý Kopeček ZOO, lesem k ohništi nad Radíkovem, kde jsme ukončili letní turistické putování a zahájili novou tradici "opékání brambor v ohni". Opékali jsme samozřejmě i jiné pochutiny (špekáčky, klobásy), prostě kdo si co přinesl.
Nouze nebyla ani pití (slivovička, pivko,, kafíčko), pitný režim se musí dodržovat. A nemluvím o "zákuscích" - koláče se švestkami a posípkou - jak se říká "prostě nebe v hubě".
Po této celkem dlouhé občerstvovací zastávce jsme si to namířili k Fort II Radíkov, kde jsme si v restauraci Chata pod věží, dali ještě nějaké to pivko (točené je prostě točené) a pak lesem a po loukách jsme vyrazili, přes Radíkov zpět k zastávce MHD Svatý Kopeček ZOO, odkud jsme dopoledne vyrazili.
Původní trasa měřila cca 7 km, nakonec jsme celkem ušli cca 10 km (podle mého krokoměru).
Mapa pro inspiraci trasa 7 km:
https://1url.cz/Yzdg6
Byla to moc povedená akce, za kterou bych chtěl moc poděkovat Kájovi S., Libušce Li a Vlastičce S., kteří vše zorganizovali a zabezpečili. A také všem zúčastněným, celkem nás bylo 14 (11 děvčat a tři chlapi, no prostě TK Qitečka)
To, že jsme ukončili letní sezónu, tím pro nás, TK Qitečka, nic nekončí, ale naopak začíná turistická podzimní a zimní sezóna, které mají taky své kouzlo.
Už teď se těší na další výšlapy.
Na dokreslení pár fotografií Káji S a mojí maličkosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2020
  • 110 zobrazení
Reklama