furik
  • 14.11.2014
  • 145 zobrazení
srdcemprokocky
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 19.1.2013
  • 133 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ceskejsedlak
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 26.2.2021
  • 1 581 zobrazení
sovovka
  • únor až duben
  • 100 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
ergoenergie
Zajeli jsme za Andrejkou...zavzpomínat a zapálit svíčky, dát kytičku a srdíčko, vypustit do nebíčka pozdrav a symbolicky si zapálit malý doutník, který jsme občas s Andrejkou také kouřili jako dýmku míru. Doufám, že nás Andrejka dneska viděla a smála se :-) Cestou jsme byli pozdravit i naší Monču.
A i u vratnice Energie o.p.s. je malá vzpomínka...ach jo, už 5 let.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.2.2021
  • 191 zobrazení
skanua
  • 28.1.2021
  • 135 zobrazení
kaltyp
Bobování
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2020
  • 13 zobrazení
skanua
  • prosinec 2020
  • 234 zobrazení
sovovka
  • listopad 2020 až únor 2021
  • 69 zobrazení
msdarkovice
  • 18.11.2020
  • 42 zobrazení
michaelaposlova
více  Zavřít popis alba 
  • 7.11.2020
  • 532 zobrazení
ergoenergie
Zajeli jsme s Vašíkem za jeho maminkou, s Dagmarkou za její maminkou, za naší Monikou a samosebou za naší Andrejkou. Každý koupil svíčku, kytičku či andělíčky.
Zavzpomínali jsme :-(
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2020
  • 134 zobrazení
jura1972
V neděli při přechodu chřibských vrcholů jsme se operativně domluvili, že středeční Den vzniku samostatného československého státu oslavíme v Jeseníkách a projdeme si údolí Bílé Opavy s vodopády. A tak nás trojice (řidička Pavla Paldanová, já coby horský vůdce a Karel Trávník) vyrazila o šesté autem z Hodonína, ve Strážnici jsme přibrali Andrejku s Xendou a přesunuli se přes Olomouc, Šternberk a Rýmařov, kde nám již dle předpovědi začalo krásně svítit sluníčko, do Karlovy Studánky za penzion Na Hubertově ke vstupu do Údolí Bílé Opavy a před půl desáté mohli vyrazit na zamýšlenou trasu, aut už zde parkovala spousta.
Nejdříve jsme prošili souběžně s modrou a žlutou TZ na rozcestí Na paloučku, odkud jsme pokračovali po žluté TZ do kaňonu Bílé Opavy s chodníkem zajištěným dřevěnými můstky a žebříky, který už by na některých místech vyžadoval rekonstrukci a občas nějaký řetěz navíc, hlavně na kluzkých skalách či balvanech. Jsme však zkušenými lezci, a tak jsme si mohli vychutnávat nádherné peřeje a kaskády Bílé Opavy s nejvyšším 8 metrů vysokým vodopádem. Na závěr jsme ze sevřeného údolí vystoupali na křižovatku s modrou značkou Nad vodopády Bílé Opavy, pokračovali na rozcestí Pod Ovčárnou a vystoupali po žluté TZ podél vleku Malý Václavák na Ovčárnu, která byla zavřená, jen výdejní okénko před chatou Sabinka bylo v provozu, které jsme však nevyužili a v závětří Ovčárny jsme posvačili, nutno však dodat, že se tady oproti údolí podstatně ochladilo.
Odpočati a plní sil jsme pak po Ovčárenské silnici vyrazili okolo Barborky a Kurzovní chaty za krásných pohledů k Dlouhým stráním, Králickému Sněžníku a masívu Keprníku na nejvyšší moravský vrchol Praděd (1491 m), kde jsme vrcholový vysílač obešli dokola a vychutnali si pohledy třeba i na Vysokou holi s Kamzičníkem a Velkým Májem či k Jeseníku se Lví horou a Otmuchovským jezerům v polském Horním Slezsku.
Z Pradědu jsme pak seběhli na Švýcárnu, ze které jsme po krátké přestávce (chata byla uzavřená) krátce vystoupali na Malého Děda (1368 m), z něhož jsme prudce klesli na rozcestí Černík (1200 m) a pokračovali v dalším místy prudkém sestupu okolo Jiřího chaty s pěknými zpětnými pohledy k Pradědu do údolí Střední Opavy, odkud jsme pak neznačeně po svážnici opět nabrali výšku k 1050 metrům a kolem Sokolí skály a prostředního vrchu přešli na kótu 1004 metrů, nejvyšší bod na tzv. Videlské silnici z Bělé pod pradědem do Karlovy Studánky. Na závěr jsme po silnici a stezce vedoucí nad ní sestoupali zpět k výchozímu místu nad Karlovou Studánkou u ústí Údolí Bílé Opavy.
Byl to opět krásný výlet podobně jako na jaře, když jsme pochodovali od motorestu Skřítek přes Praděd do Koutů nad Desnou, a určitě se do Jeseníků zase rádi vrátíme. Celkem absolvováno za nádherného slunečného počasí 25 kilometrů s převýšením 1000 metrů, večerní návrat do nočního zákazu vycházení jsme přes rozkopaný Přerov zvládli v pohodě.
Mapa: https://mapy.cz/s/lamobuhade
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2020
  • 749 zobrazení
jura1972
Třetí říjnovou sobotu jsem se opět po týdnu, tentokrát společně s Tondou, Jirkou a Andrejkou vydal na sever našeho kraje do Letovic, kde jsme se zúčastnili podobně jako loni 8. ročníku Putování Halasovým Kunštátskem, pořádaného odborem KČT Malá Haná Velké Opatovice. Nutno podotknout, že pořadatelé udělali vše pro to, aby se akce konala v souladu se současnými omezujícími opatřeními v souvislosti s pandemií koronaviru, na registraci se připouštělo po jednom účastníkovi v ochranné roušce a na trasách se turisté také nikterak nesrocovali, respektive neměli k tomu ani možnost, jelikož se postupovalo po dvojicích či menších skupinkách, my jsme například na trošku upravené trase nepotkali od startu nikoho, a tak zvítězila rozumná myšlenka poslat lidi ven do přírody, kde si určitě své zdraví utuží více, než pokud by seděli doma.
Pořadatelé také vzhledem k tomu, že jsou současně zavřené restaurace a nebylo by kde umístit cíl, vydali diplomy s plaketkami pochodu hned na startu, přidali zájemcům do vandrbuchu razítka akce a odboru či za 15 Kč prodali výroční turistickou nálepku, vyzbrojili nás ještě tatrankou a mohli jsme vyrazit. Zaregistrovali jsme se na nejdelší trasu vypsanou na 43 km, kterou jsme si trochu oproti loňsku upravili, jak jsem uvedl výše. Nejprve jsme po silnici a červené TZ přešli nad vodní nádrží Letovice přes Meziříčko, Lazinov a Dolní Poříčí do Křetína, kde na rozdíl od loňska nebylo možné zajít parkem až k místnímu zámku, ve kterém je už léta umístěna dětská ozdravovna, tak jsme si aspoň zvenku prohlédli kostel svatého Jeronýma.
Z Křetína jsme pak po neznačené lesní cestě nabrali ihned výšku, samotná značka na konci obce po místní komunikaci avizovala stoupání s 22 % sklonem, to by byl zážitek na kole. Postupně jsme prakticky za stálého stoupání vyšli z lesa a krátce po poli dosáhli Zelenkův kopec (666 m), na kterém stojí malá 7- metrová dřevěná rozhledna, avšak přestože byla uvedena do užívání v roce 2006, je už v dosti zbídačeném stavu a byly z ní odstraněny i výstupové schody, takže jsme se tady moc nezastavovali i kvůli prudšímu větru a seběhli po silničce do Veselky, malé romantické vesničky s nádhernými domky a zvoničkou, která byla roku 1995 vyhlášena za vesnickou památkovou zónu. Z Veselky jsme pak po zelené TZ polní cestou sestoupali do Olešnice, městečka na pomezí tří krajů, kde jsme kolem místní známé mlékárny prošli na náměstí Míru s kostelem svatého Vavřince. Z Olešnice jsme pak byli nuceni podstoupit cca 6-tikilometrový úsek po silnici, kde se k nám motoristé příliš vstřícně nechovali a jen těsně nás míjeli, nakonec jsme však úspěšně kolem Hlouškova vodního mlýna a přes Crhov vystoupali do Rozseče nad Kunštátem, kde jsme si dopřáli svačinku v místní autobusové zastávce, jelikož hospoda na rozdíl od loňska byla zavřená. Z Rozseče jsme pak postupovali po cyklostezce č. 5145 poněkud rozmáčenou polňačkou ve směru na Hluboké, avšak tentokrát jsme ze stezky po 1,5 km uhnuli doleva a vystoupali na Kulíšek (692 m), nejvyšší bod na trase, na jehož vrcholu byl situován symbolický hřbitov obětem fašistických a komunistických perzekucí včetně Pražského jara a okupace vojsk Varšavské smlouvy. Z Kulíšku jsme pak sestoupali po křížové cestě ve směru na Hluboké u Kunštátu, až do obce jsme ale nesešli a po loukách přešli na místní silničku, po které jsme za krásných pohledů na kunštátský zámek klesli do Sychotína a přešli do Kunštátu na náměstí Krále Jiřího se sochou našeho panovníka z Kunštátu a Poděbrad, kde jsme se před kostelem svatého Stanislava občerstvili v jediném otevřeném podniku na trase, cukrárně u Švancarů s domácí produkcí zákusků, takže větrníček byl. Z Kunštátu jsme pak zkratkou prošli po Staré nýrovské cestě do Nýrova a dále pak po modré TZ do Lhoty, ze které jsme seběhli k rozvodněné Křetínce, kolem níž jsme na závěr prošli do Letovic na nádraží, kde jsme se zastavili na 38 kilometrech.
Byl to krásný výlet, pořadatelům z KČT Malá Haná Velké Opatovice patří poděkování za vzorně připravenou akci v rámci současných omezujících opatření, respektive možností, rádi se sem vrátíme znovu.
Mapa: https://mapy.cz/s/kefofahacu
více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2020
  • 399 zobrazení
mshnevosice
  • 13.10.2020
  • 149 zobrazení
martinabe
1)Příjezd autem do Ružomberku, autobusem do Donoval, pěšky na útulnu pod Kečkou
2) Utulna pod Kečkou - utulna Ďurková
3) Ďurková - Čertovice - domeček horské služby
4) Čertovice - Andrejcová utulna
5) Andrejcová - Telgart
více  Zavřít popis alba 
  • září 2020
  • 46 zobrazení
klarapomelo
  • 6.9.2020
  • 72 zobrazení
76andrea
Super kamarádky.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.8.2020
  • 5 399 zobrazení
kstttstn
Autobusový zájazd
na výber boli dve trasy: trasu A Telgárt – Kráľova skala - Kráľova hoľa - Orlová – Ždiarske sedlo - Andrejcová útulňa – Pohorelá prešla asi tretina turistov, zvyšné dve tretiny trasu B Telgárt – Kráľova skala - Kráľova hoľa - Šumiac.
Predpoveď počasia na dnešný deň priaznivá nebola, no nakoniec šťastena stála pri nás a búrky nás obchádzali (až na pár kvapiek) a radosť nám urobila dbbrá viditeľnosť a s tým súvisiace pekné výhľady.
Text a foto: Marián M.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.8.2020
  • 335 zobrazení
jura1972
Další z šumavských nádherných klasik. Přejezd z Rokyty podél Vchynicko-tetovského kanálu na dřevěný most Rechle a dále po silnici na Modravu, u Pstruha přibrání kolegů a výjezd proti proudu Modravského potoka přes rozcestí Na Ztraceném na Březník, po nádherných pohledech do Luzenského údolí, na Luzný a ke Klostermannově hájovně návrat na rozcestí Na Ztraceném a stoupání kolem Ptačí slati pod Černou horu (1316 m) s následným sjezdem k pramenu Vltavy, od něhož jsme se pod vrcholem Stráže (1308 m) přehoupli na naši nejvýše položenou obec Bučinu (Buchwald, 1200 m) nedaleko státní hranice, prohlídka venkovního muzea železné opony a občerstvení v restauraci Alpská vyhlídka. Za blížící se bouřky sjezd na Knížecí pláně k obnovenému hřbitovu a základům armádou za totality odstřeleného kostela svatého Jana Křtitele. Zde jsme vyhodnotili, že bouřce pravděpodobně alespoň na Strážný ujedeme, což se nakonec povedlo, a tak jsme na hraniční obec připomínající dnes kvůli asijským obchodníkům spíše Saigon sesvištěli kolem Žďáreckého sedýlka a jezírka. Na Strážném jsme jen krátce zastavili a pokračovali raději dále za současného hřmění od německé strany státní hranice přes Hliniště do Lenory, kde jsme se kousek za obcí vykoupali v Teplé Vltavě u dřevěného krytého mostu, zvaného zde rechle. Poté jsme se skvěle najedli v restauraci U Grobiána a posilněni se vyšvihli do malebné Zátoně na úpatí Boubína, abychom odtud přejeli do Horní Vltavice a pokračovali po silničce přes Borová Lada a Františkov na Kvildu, kde si Andrejka zakoupila nové růžové rukavičky, které na rozdíl od nohaviček nevydržely, a kolem Jezerní slati jsme dorazili na Horskou Kvildu, kde jsme si dopřáli další občerstvení v oblíbené restauraci hotelu Rankl, abychom na závěr sjeli údolím Hamerského potoka zpět na Antýgl a dali si zasloužené pivečko v kempu, večer jsme si pak po úžasných 87 kilometrech opekli před chatou špekáčky za pozorování padajících hvězd, další skvělý den to byl ... .
Mapa: https://mapy.cz/s/kobuhubese
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2020
  • 130 zobrazení
weela
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2020
  • 200 zobrazení
Reklama