Druhou lednovou neděli jsem své kroky naplánovala do Westernového městečka. Vzala jsem to kolem hřbitova směrem k vodárenské "rozhledně" a podél elektrických ohradníků, za kterými podřimovali mustangové a asi snili o loňských představeních a potlesku diváků. Bohužel za lanovým centrem byla páska bránící vstupu do areálu, proto jsem pokračovala po cyklostezce podél plotu. Obešla jsem i apartmánové domy, které byly zazimované a doufala, že hlavní vchod bude otevřen a já vyfotím tu pravou zimní westernovou atmosféru. Jenže chyba lávky. Kromě pásky zde přibyla i závora a nápis se zákazem vstupu. Tak jsem se otočila a zklamaně opustila myšlenku na pěkný Divoký Západ a vystoupala nad hřbitov odkud se mi naskytlo několik pohledů na zříceninu hradu ozvláštněných klesajícím Sluncem a rozpadající se oblačností. I zde mě čekala bahnitá cesta, po které stékaly pramínky živené tajícím sněhem.

V Herlíkovicích roste nový apartmánový dům. Stavební společnost STAS dokončuje pod přibližovací lanovkou skiareálu Herlíkovice - Bubákov projekt Rotterovka. Název odkazuje k postavě významného vrchlabského továrníka, zakladatele turistických nocleháren Quido Rottera, který v této části města vlastnil prosperující přádelnu. Za bývalého režimu zde byl areál Sportovních staveb s dílnami a sklady. „ Nejsou to apartmány, ale byty pro trvalé bydlení, chtěli jsme využít lokalitu , která se nachází v centru sjezdového a běžeckého lyžování" poukazuje na blízkost herlikovických sjezdovek ředitel firmy STAS Bedřich Hanousek. Ve čtyřpodlažním domě bude 22 bytů, největší mají rozlohu 70 metrů čtverečných.

apartmány na náměstí

Státní zámek Třeboň je jedním z největších jihočeských zámků. Byl původně v majetku rodu pánů z Landštejna, což byla jedna z větví rodu Vítkovců. Ti ho v r. 1366 prodali Rožmberkům. Rožmberkové povýšili zdejší trhovou osadu na město, které vybavili řadou práv. Gotický hrad postupně přestavěli a rozšířili, zdokonalili hradby. Po požáru města byl poškozený hrad na příkaz Viléma z Rožmberka přestavěn na renesanční zámek, další úpravy nechal provést poslední Rožmberk Petr Vok, který do Třeboně přenesl své sídlo, když byl z finančních důvodů nucen prodat krumlovské panství Rudolfovi II. Právě na třeboňském zámku pak Petr Vok v r. 1911 zemřel. Zámek po něm zdědili Švamberkové, kterým ho ovšem císař po Bílé hoře za účast ve stavovském povstání sebral, a dával ho postupně různým pánům v zástavu. V r. 1660 od císaře Ferdinanda III. získal zchudlé třeboňské panství Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, částečně jako splátku dluhu, částečně prodejem.
Schwarzenbergové, kteří provedli na třeboňském zámku další úpravy, sem rádi jezdili na hony, a zejména na Vánoce. To přestalo v r. 1922, kdy pozemkovou reformou přišli asi o dvě třetiny svého majetku - byly jim odebrány mnohé lesy, pole a rybníky, přišli o svůj oblíbený lovecký revír. Zámek pak částečně nechali využívat jako hotel, hosté měli k dispozici zámecký park, v němž byly zřízeny tenisové kurty, na rybníku Svět bylo zámecké koupeliště aj. V r. 1947 pak byl veškerý majetek krumlovsko-hlubocké větve Schwarzenbergů zestátněn na základě tzv. Lex Schwarzenberg, zákona uplatněného proti jediné rodině.

V Třeboni jsem byla už loni v září, nikoli však uvnitř zámku. Protože se na Třeboňsko snad podívám letos v září znovu, neměla jsem v úmyslu sem teď z Krumlova jet - jenže se ve sdělovacích prostředcích začalo zase vyhrožovat s rouškama, a to bych se do zámku už vůbec nemohla podívat. Takže jsem využila dobrého autobusového spojení přes Budějovice a strávila pár hodin v Třeboni. Kromě toho, že jsem absolvovala obě hlavní prohlídkové trasy zámku - soukromé schwarzenberské apartmá a rožmberské renesanční interiéry, prošla jsem se zámeckým parkem, nakoukla na hráz rybníka Svět, vystoupala na věž radnice a navštívila Dům Štěpánka Netolického, kde měla být expozice rybníkářství - ta mě tedy zklamala hodně.

Schwarzenberské apartmány třeboňského zámku jsou docela hezké a zajímavé, myslím, že stojí za návštěvu. O rožmberském okruhu se to příliš říct nedá. A hlavně: Třeboň v létě, plná cyklistů, kteří jsou prostě úplně všude - to ne!

Bedřichov v Jizerských horách, místo startu a cíle Jizerské padesátky. Z rozcestí Maliník k Bedřichovské přehradě, opravuje se její hráz. Okolo přehrady na Novou louku a k rozhledně Královka. Tam to bylo pro mě velké překvapení. Několik let jsem Královku nenavštívila a mezitím vyrostly kolem ní nevzhledné (aspoň z mého pohledu) apartmány. Chata sousedící přímo s rozhlednou je v rekonstrukci. Do těchto míst jezdí ráda v zimě nebo na podzim, takže letní pochoďák měl premiéru. A bylo to správné rozhodnutí, dole byla tropická 30.

V pátek 10. června 2016 jsme s kamarádem Tondou dorazili do Jeseníků, s obědem v Blešně u Hradce Králového, ubytovali se v apartmánu číslo I, v koutech nad Desnou na dvě noci. :)
Další den začali zdolávat Jeseníky na kolech. :)

Fotogalerie
/album/fotogalerie60/a111-jpg2/
/album/fotogalerie60/a112-jpg2/
/album/fotogalerie60/a113-jpg1/

Poloha na mapě

Ubytování v okolí

Hotel Alfa Deštné

Penzion Kozí Chlívek

Apartmány Sedloňov

Chalupa Kočmíd

Hotel Michal

Další ubytování Deštné v Orlických horách

Všechna ubytování Orlické hory

Osečnice

Typická podhorská obec Osečnice nabízí krásné výhledy až na Krkonoše. Při dobré viditelnosti dohlédnete i do Hradce Králové.

Víkendový přechod pohoří Hrubého Jeseníka. V sobotu ráno jsme sedli na vlak, v Olomouci přiskočila Janča a pokračovalo se ve VIP kupé na Ramzovou. Vylezli jsme na chatu Jiřího, kde jsme se občertsvili. Ostatně jsme se občerstvovali celou cestu. Červená turistická značka nás dovedla až do cíle dnešního dne čímž byl apartmán na Červenohorském sedle. V jedné z místních hospůdek jsme si domluvili snídani. Poté už jsme další den vyrazili přes Švýcárnu, Praděd, chatu Barborku až do Karlovy Studánky. Odtud nám zpět domů jel autobus, opět přes Olomouc, kde nás opustila paní Janí...