Hledání

18 433 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vodr
  • 5.11.2016
  • 134 zobrazení
  • 0
romanivci
Červený Kostelec - Česká Skalice 16km
Pár fotek z krásného slunečního běhu. Parádní cesta zasněženou naučnou stezkou, (Po stopách erbu zlatého třmene) a naučnou stezkou (Babičino údolí). Nikde ani živáčka, sem tam nějaká stopa a všude krásně bílo :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 8.1.2016
  • 31 zobrazení
  • 0
schnappik
Skvěle strávený čas s kolegy na výletě. Navštívili a zažili jsme Český ráj - hrad Kost (i s kompletní prohlídkou), údolí Plakánek, část horského výstupu, několik místních útulných hospůdek s diskutabilní chutí píva, zážitkovou gastronomii během večeře, hrad Trosky a mnoho objížděk, než jsme se k nim dostali :)))) Díky Všem! Bylo to supr
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2016
  • 19 zobrazení
  • 0
badat
6.2. příjezd na hotel,Procházka po okolí, oběd. Odpoledne cesta k Opičárně a zpátky. Večer procházka ve tmě s baterkami. Dneska jsme ušli 12 km.
7.2. dopoledne výuka s trochou tělocviku. Po obědě túra Liptov - Opičárna - U Zbuja -Butořanka - Opičárna - Liptov 14 km. Děti zničené, odpočívající v postelích.
8.2. dopoledne výuka Angličtiny, výroba Srážkoměru. Odpoledne vycházka k Šanci, s hrou chytání rybiček. Večer Koloběh Vody, výroba Eskymáků. Dneska pouhých 6 km.
9.2. Dopoledne výuka, Odpoledne závody v molkách, hod oštěpem a házení do stromů.Pak vycházka k Daňkům. 3 km
10.2. dneska ráno začalo pršet, ale jak jsme se trápili z českým jazykem, tak najednou z deště bylo chumelení a do večera nasněžilo do 30 cm. Takže po bazéně, nás bavilo se koulovat a pak stavět iglů. Večer jsme vyráběli Polární brýle a koukali na 100 let starý film Nanook. 4,4 km
11.2. dnešní den jsme strávili v Rožnově pod Radhoštěm. Navštívili jsme ateliér, Svíčkárnu UNIPAR, náměstí a vyšli si na Jurkovičovu rozhlednu. 7 km Večer jsme už odpočívali u Doby ledové a sestavování nerostů a hornin.
12.2. ráno výuka, museli jsme udělat trochu matematiky, jelikož někteří zapoměli počítat a pak jsme se vrhli na Vlastivědu. Po obědě, pauza a pak jsme se prošli na sjezdovku Skalka, kterou jsme sjeli na lopatách. A pak šupli do postelí, abychom se zahřáli. Guláš jsme zbaštili jedna dvě. A pak koukali na Rebelku. Dneska 7 km.
13.2. ráno učení, pak běh z kopce a do kopce. Odpoledne procházka k Peřejím až ke srubu Petra Bezruče.K večeři jsme měli palačinky. 13 km
14.2. ráno svítilo krásně sluníčko, po českém jazyce jsme vyběhli ven. a pak si vychutnali Svíčkovou. Odpoledne nás čekala procházka Liptov - Muchovice - Butořanka - Opičárna - Liptov 10 km Jelikož jsme stále byli při síle, tak nás čekala Valentýsnká diskotéka.
15.2. dnešní počasí nám moc nepřálo,a le mi potřebovali spočnout. Takže ráno trocha desetinných čísel a pak hry, soutěže, závody. Večer pohádky. 0 km
16.2. dnešní den byl na Ostravici zatažený, ale i přesto jsme odjeli na Bílou. Krásně sněžilo, navštívili jsme Obůrku, kde jsme se potkali s divočáky, daňky, jeleny a muflonem. Pokračovali jsme dále do Údolí velké Smradlavky. 9 km čajíček v hotelu Bauer
17.2. Dopoledne bylo poslední učení. Odpoledne bazén, dokončení náhrdelníku, večer karaoke. A šli jsme spinkat. 4,4 km
18.2. dopoledne fáborkový závod, odpoledne bowling a zakončení, rozdávání diplomů. Diskotéka. 8 km + 2km v běhu
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2016
  • 390 zobrazení
  • 0
fishbury
Mezi nejznámější turistické atrakce patří zcela určitě vyhlídkový skalní most Bastei, který jednou z největších dominant a symbolů Saského Švýcarska. Původní název Bastei je připomínkou na obranný soubor strmých skal kolem skalního hradu Neurathen. Skály na Bastei vznikly díky vodní erozi během miliónů let a ční až ve 305 metrech nadmořské výšky. Z Bašty, což je český název, se můžete těšit z výhledů na labské údolí, na kamenný most Basteibrücke, hrad Neurathen a na skalní město. Bastei najdete 194 metrů nad pravým břehem Labe a je vzdálen přibližně patnáct kilometrů od hraničního přechodu Hřensko – Schmilka. Kamenný most Basteibrücke – první turistický evropský most má na délku 76 metrů a překlenuje hlubokou propast Mardertelle (Kuní jámu). Spojuje mezi sebou Bastei a skalní hrad Neurathen. Vznik mostu se datuje do roku 1851 a jednalo se vůbec o první evropskou stavbu pro turisty. Bastei leží blízko lázeňského městečka Rathen, nedaleko Pirny.
více  Zavřít popis alba 
108 komentářů
  • 4.7.2016
  • 164 zobrazení
  • 17
boban72
Mezi nejznámější turistické atrakce patří zcela určitě vyhlídkový skalní most Bastei, který jednou z největších dominant a symbolů Saského Švýcarska. Původní název Bastei je připomínkou na obranný soubor strmých skal kolem skalního hradu Neurathen. Skály na Bastei vznikly díky vodní erozi během miliónů let a ční až ve 305 metrech nadmořské výšky. Z Bašty, což je český název, se můžete těšit z výhledů na labské údolí, na kamenný most Basteibrücke, hrad Neurathen a na skalní město. Bastei najdete 194 metrů nad pravým břehem Labe a je vzdálen přibližně patnáct kilometrů od hraničního přechodu Hřensko – Schmilka. Kamenný most Basteibrücke – první turistický evropský most má na délku 76 metrů a překlenuje hlubokou propast Mardertelle (Kuní jámu). Spojuje mezi sebou Bastei a skalní hrad Neurathen. Vznik mostu se datuje do roku 1851 a jednalo se vůbec o první evropskou stavbu pro turisty. Bastei leží blízko lázeňského městečka Rathen, nedaleko Pirny.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 23.10.2016
  • 81 zobrazení
  • 3
iva-63
Churáňov - rašeliniště Malý Polec - Horská Kvilda - Korýtko - Kvilda (15,5 km)

Tento šumavský výlet byl poznamenán nepříliš pěkným počasím. Když hrozí déšť, ale nikoli trvalý, volíme takové trasy, které je možno v případě potřeby výrazně zkrátit nebo se během cesty někde schovat. To zpravidla znamená jít z Churáňova na Kvildu. Variantu přes vrch Hůrka jsme šly už v první den našeho pobytu, tentokrát jsme zvolily cestu přes Horskou Kvildu a Korýtko, což je v takovém případě trasa nejpraktičtější.

Šumavské pláně jsou jakýmsi jádrem Šumavy. Je to rozsáhlá oblast s téměř zarovnaným povrchem, nad který nápadně vystupují jednotlivé vrcholky (Sokol, Tetřev, Velká Mokrůvka aj.) z tvrdých hornin, které odolaly erozi více než jejich okolí. Šumavské pláně jsou útvarem v Evropě ojedinělým. Šumava se stejně jako celý Český masív vyvrásnila v prvohorách, před 300–380 miliony let. Variské (hercynské) pohoří bylo od té doby stále snižováno, jeho povrch zvětrával a zvětraliny byly postupně odnášeny pryč. V období třetihor, kdy alpinské vrásnění vyvolalo nové tlaky v zemské kůře, byla Šumava znovu vyzdvižena a znovu podléhala erozi. Současně byla také rozlámána na jednotlivé hřbety a získala v podstatě svou dnešní podobu. Podobu pohoří svažujícího se prudčeji na jih a pozvolněji na sever, pohoří, kde se střídají horské hřebeny, pláně a říční údolí. Reliéf Šumavy byl pak dotvářen během mnohokrát opakovaného střídání chladných a teplejších období ve čtvrtohorách.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • 12.5.2016
  • 107 zobrazení
  • 5
svechac
Mezi nejznámější turistické atrakce patří zcela určitě vyhlídkový skalní most Bastei, který jednou z největších dominant a symbolů Saského Švýcarska. Původní název Bastei je připomínkou na obranný soubor strmých skal kolem skalního hradu Neurathen. Skály na Bastei vznikly díky vodní erozi během miliónů let a ční až ve 305 metrech nadmořské výšky. Z Bašty, což je český název, se můžete těšit z výhledů na labské údolí, na kamenný most Basteibrücke, hrad Neurathen a na skalní město. Bastei najdete 194 metrů nad pravým břehem Labe a je vzdálen přibližně patnáct kilometrů od hraničního přechodu Hřensko – Schmilka. Kamenný most Basteibrücke – první turistický evropský most má na délku 76 metrů a překlenuje hlubokou propast Mardertelle (Kuní jámu). Spojuje mezi sebou Bastei a skalní hrad Neurathen. Vznik mostu se datuje do roku 1851 a jednalo se vůbec o první evropskou stavbu pro turisty. Bastei leží blízko lázeňského městečka Rathen, nedaleko Pirny. Hlavně v letní sezóně se zde setkáte s opravdovou spoustou turistů, kteří se tady střídají již po více než dvě století.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.8.2016
  • 67 zobrazení
  • 0
rybicka30
Za návštěvu tohoto místa jsem vážně vděčná. Splnil se mi jeden ze snů. Viděla jsem Relikviář sv.Maura :-) Bohužel foftit se nesměl, tak sem vložím aspoň obrázek z netu...

Uprostřed hlubokého údolí nad řekou Teplá se na vysoké skále tyčí majestátní hrad Bečov. Jeho počátky souvisí s křižovatkou důležitých cest, kdy se při jejich průjezdu vybíralo clo. Největší bohatství majitelé hradu získali během 14. až 16. století, když byla těžba cínu v této oblasti na svém vrcholu. Hrad Bečov se řadí mezi jeden z nejzachovalejších českých hradů. A to proto, že už v renesanci nevyhovoval náročným reprezentativním požadavkům a nárokům na bydlení a byl využíván pouze jako hospodářská budova. Počátkem 18. století byl na základech dělové bašty vystavěn nový, pozdně barokní zámek. Přiléhala k němu kuchyně a terasové zahrady. Z přízemí nové zámecké budovy na severní straně vedlo dvouramenné schodiště a uprostřed byl bazén. Na terasy, které zdobily bazénky a fontány, byl přístup přímo ze zámeckých pokojů.

Nejvzácnějším klenotem, který je na zámku k vidění, je vzácný relikviář svatého Maura. Jeho vlastníkem byl rod Beaufort-Spontin. Beaufortové však za války spolupracovali s německými okupanty, a když válka končila, zřejmě relikviář ukryli do zásypu hradní kaple s tím, že se pro něj brzy vrátí. Vzácný relikviář však zůstal v zemi ležet 40 let a unikátní památku vypátrali až 5. 11. 1985 kriminalisté pomocí detektoru kovů. Relikviář je vypracován do nejmenších podrobností, najdeme zde i tzv. gemy, které pocházejí z 1. až 3. století našeho letopočtu. O sv. Maurovi víme pouze to, že byl kněž, který poté, co pokřtil několik desítek křesťanů, byl spolu s nimi sťat v 1. nebo 3. století našeho letopočtu.
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • duben 2015 až březen 2016
  • 75 zobrazení
  • 8
petruno
Směska sportovních a zájmových aktivit Patrika, Ondry a jejich kamarádů. Dopoledne celorepubliková akce Olympijský den, soutěž má jasná pravidla: něco málo odběhnout, namalovat nějaký obrázek s motivem dne, vyfotit a poslat do soutěže, čekat, možná něco vyhrajeme. Odpoledne DDM Duha vodácký oddíl v rámci pravidelné schůzky vyrazil na splutí části Tiché Orlice z tábořiště Staré Oldřichovice do Kerhartic k Harapátovi. Ondra měl smůlu i když jsme na něj čekali víc jak půl hodiny, máma ho na pravidelnou schůzku vodáků a na splutí nedovezla. V sobotu ráno vyrážíme na pochod Lanšperským panstvím, kluci s sebou berou kamarády Michala a Denisku. Přihlašujeme se jen na 12 km trasu, předpověď počasí slibuje nepříjemné horko a tak to nebudeme přehánět. První schlazení v Orlici máme až za půlkou pochodu na černovírském splavu. Při zpáteční cestě se stavujeme v Černovíře na hasické soutěži SDH O černého výra. Dokoukáme chlapské zápolení a jdeme do cíle pochodu, cestou navrhuji návštěvu nějakého koupalka, Michal s Dendou musí zavolat domů a získat povolení od rodičů na pozdější podvečerní návrat z výletu.Vše klaplo jedeme na tour de koupalko. Za sobotu dostávám od děcek pochvalu. Neděle ráno a nikomu se nechce vylézat z pelechu, venku zataženo a mokrá silnice, asi pršelo, válíme se v posteli u televize skoro do oběda. Po obědě mě napadá plán otestovat nultou via ferratu v ČR. Není to od nás daleko a navíc ve známém terénu říčky Krounky. Stavujeme se pro další kamarády ze školy a hurá do skal. Běžíme od restauračky Šilinkův Důl do stejnojmeného údolí po červené kros nahoru, dolů a kolem dokola, kluci běží že jim sotva stačím a ferrata nikde. Asi po třech kilometrech narážíme na pár žebříku a kousky řetězu zafixovaných ke skále. Pohroma, jak někdo toto mohl pojmenovat via ferrata, otáčíme zpět, ještě že příroda kouzelnice nám to bohatě vynahradila, údolí říčky Krounky je opravdu parádní. Nechám kluky dost daleko za sebou, zabloudit nemají kde. V resturačce si dávám limču, překvápko kluci jsou už taky u hospody. Je akorát tak čas na poslední atrakci víkendu, dančí obora u Nových Hradů, v podvečer se vždy zvěř stahuje k plotu a čeká na pamlsky od turistů, to nám vyšlo opravdu parádně. Akorát čas vyrazit domů, zítra začíná poslední necelý týden školy a pak huráá prázdniny.
http://www.behej.com/clanek/11383-olympijsky-den-ve-stredu-rozbehne-ceskou-republiku
https://www.facebook.com/ddmDUHA/posts/778065018894779
http://www.lansperk-sbor.cz/Sb3B5-ACykloW1.html
http://vcu.cekuj.net/wp-content/uploads/2016/06/cerny_vyr.pdf
http://www.zdarskypruvodce.cz/na-skalach-silinkova-dolu-na-turisty-ceka-miniaturni-ferata/
http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/obora-s-danky-a-jeleny-u-zamku-nove-hrady.aspx
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 571 zobrazení
  • 0
fotojj
Zámek Orlík se nacházel na vysokém skalnatém ostrohu nad Vltavou, kaňon řeky byl však v roce 1962 zatopen přehradní nádrží, takže dnes zámek spíš připomíná vodní tvrz. Vytvořením přehrady se plocha celého zámeckého areálu zmenšila o 40 hektarů.
Nejdříve na tomto místě stával hrad, který byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Současnou podobu zámku nejvíce ovlivnili po roce 1802 Schwarzenberkové, konkrétně kníže Karel Filip ze Schwarzenberku (1771–1820) a jeho žena Marie Anna. Zahradní úpravy během 19. století na Orlíku prováděli Ludvík Enslen, Karel Reinl a František Fikar. Celý areál byl koncipován jako volný krajinářský park, byly využívány i v současnosti již neexistující svahy pod zámkem – mnoho úsilí stálo právě zalesnění těchto skalnatých srázů
Podle zprávy z roku 1817 víme, že v parku bylo vysázeno mnoho stromů, především javorů, jasanů, habrů, jilmů, trnovníků, topolů i cizokrajných jehličnanů. Semena i vzrostlé stromy byly na Orlík údajně přiváženy z Libějovic, Opařan, Českého Krumlova, Prahy, Nových Hradů a Vídně. Školky pro pěstování dřevin se však nacházely i přímo na Orlíku, nejstarší údaje o nich pocházejí z roku 1804. V roce 1817 zahradní inspektor Ludvík Enslen podával knížeti hlášení, že ve školkách je už zásoba téměř 150 tisíc exemplářů dřevin.
Další rozvoj zámeckého areálu nastal v době správy knížete Karla III. (1824–1904) a jeho manželky Vilemíny. Ta si vedla dokonce samostatný deník Parkjournal, kam zapisovala postup zahradních prací. V roce 1850 byla od parku oddělena okrasná zahrada a byl jmenován samostatný zahradník pro park. V této době bylo údajně v parku vysazováno nejvíce smrků a modřínů, listnatých dřevin méně. A zahradník byl finančně motivován na každém uchyceném stromku. Právě v této době získal zámek i současnou novogotickou podobu – byl přestavěn podle návrhu architekta Bernarda Gruebera v letech 1846–49.
Park u zámku postupně přechází do volné krajiny, která byla upravována v podstatě jen sítí promenádních cest a doplněna vyhlídkami do vltavského údolí. Staveb je v parku jen málo.
V roce 1850 došlo k oddělení parku od okrasné zahrady a jmenování samostatného zahradníka pro park. Jeho úkolem bylo vykonávat společně se dvěma pomocníky dohled nad parkem, sledovat stav promenád, kontrolovat aby nedocházelo k jejich zkracování a nebyly používány jako veřejné cesty.
Po roce 1850 byl k zámeckému areálu přičleněn i Prádelský rybník s květinovými zahradami a skleníkem, který tu byl vystavěn v roce 1862 a ve kterém je nyní zámecká kavárna.
Dendrologicky nejcennější je stará výsadba v parku. Kromě původních dřevin se tu objevují i stromy exotické, které sem byly vysazeny převážně okolo roku 1810.
Členitý terén celého zámeckého areálu dodával parku vždy velmi svérázný charakter. Zatopení jeho části přehradou silně změnilo původní podobu tohoto místa, pro samotný park to bohužel znamenalo citelnou újmu.
Nedaleko zámku v severní části parku stojí novogotická rodinná hrobka, která byla postavena v polovině 19.stol. Není tak honosná jako Schwarzenberská hrobka u Třeboně, ale přesto stojí za vidění. Slouží jako hrobka orlické větve rodu Schwarzenbergů. Jsou v ní pohřbeny význačné osobnosti rodu, mimo jiné zakladatel sekundogenitury Karel Filip, polní maršálek a vítěz nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Zajímavý je vstupní portál s vyřezávanými dveřmi.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.12.2016
  • 45 zobrazení
  • 3
cervik-dobriv
3K
KŘÍŽEM, KRÁŽEM KORSIKOU
Korsika je čtvrtým největším ostrovem ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Hornatý ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, která dosahuje 2706 mnm. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. To vše nám zkráceně říká Wikipedie. A co to pro nás znamená? Nekonečné stoupání a klesání plné ostrých zatáček. Nejednomu motorkáři zde zaplesá srdce a my to ještě okořeníme o nějakou tu offroadovou cestu.

4. května dopoledne vyrážíme směr Livorno ve složení. Já s Vladi na TGB Blade 1000 LT EPS 4x4, František na stejném TGBéčku 1 000, Zdenda (na mém bývalém expedičním) Accessu Max 750i LT 4x4, který projel Marokem a Albánií. Takže na něm Zdenda mezi námi vypadal jako ostřílený jezdec, který ze své první expedice byl dosti nervózní. Hlavně proto, že na přípravy měl jen čtyři dny. No a Richard na Can – Am Outlander 800 4x4, který také už má něco za sebou a naposledy se před rokem „potkal“ s kamionem v Izraeli.
Ve dvě v noci si cestu zpestříme návštěvou šikmé věže v Pise. Poté Zdenda odstaví auto s vlekem v kempu. Je to jen osm minut od trajektu, takže pro něj už začíná expedice. Na trajekt hrdě najíždí už na čtyřkolce.
V 8:30 se zavírají vrata trajektu a čtyři hodiny plujeme do Bastie. Základní tábor jsem určil 20 km od Bastie, v klidném hlídaném kempu. Celí natěšení sedláme čtyřkolky a vyrážíme dosáhnout nejsevernější bod expedice. Hned po pár kilometrech zjišťuji, že co jsem si doma naplánoval, nebude tak jednoduché uskutečnit. Prašné cesty přes pastviny jsou oplocené, a kde není plot, je zákaz. Ale i přesto se najdou volně přístupné šotoliny. Chvilku hledáme na útesu osamocené dělo z dob Napoleona. Do sběru ho ještě nikdo neodnesl. Poté dosahujeme nejsevernějšího bodu expedice. V poklidné vesničce Tollare se nevěřícně diví, kde jsme se tam vyloupli a hned si nás fotí. I my děláme pár selfíček a přes západní pobřeží se vracíme do základního tábora nabalit mašiny na 12 dní expedice.
Druhý den roztáčíme „kolotoč“. Jak to Vladi shrnula do pár vět - ráno v sedm zvoní budík. Vaříme snídani, mezi tím už balíme spacáky, stany a probíhá hygiena. V 9 už sedíme a vyrážíme brázdit Korsiku. Když se zastaví, vaříme oběd a hned zase jede. K večeru hledáme kemp, stavíme stany a mezi tím zase vaříme nějaký ten gáblík. Unaveni dáme sprchu a jdeme zbití zase spát. To vše je vykoupeno překrásnou přírodou a super svezením.
První větší výjezd je na vrchol nad Bastií. Serra di Pigno, 995 mnm. Vede sem úzká silnička dva metry široká a nechybí ani středová dělící čára. Kousek opodál je památník druhé světové války s kanonem mířící na Bastii. Odtud míříme na nejsušší část Korsiky. Dojíždí nás zhruba 30 motorek. Uvolňujeme jim cestu a s Františkem se vydáváme na stíhací jízdu jejich tempem. Samá ostrá zatáčka a žádná rovinka. Brzda, plyn. Motorkáři nevěřícně kroutí hlavou, když se jim už několik kilometrů na prdel lepí plně naložená TGBéčka. Nemají prostor, aby nám ukázali, co jejich motorky dokážou. Na Korsice svižným tempem jedete i pouhých 30 km hodinu. Na odbočce do parku Desert des Agriates ( korsická poušť), kam smí jen auta s pohonem 4x4, čekáme na kluky, kteří dorážejí s několikaminutovým zpožděním. Teď už společně brázdíme vyprahlou krajinou až ke dvěma osamělým plážím. Kyvadlově sem vozí Defendry turisty. To, co my zvládneme za 20 minut, jim trvá hodinu. U první pláže je i kemp. Na druhé pláži dáme teplý oběd a vracíme se stejnou cestou k silnici. Ještě míříme ke třetí pláži po kamenité cestě. Potkáváme i zdejší prales. Majestátné stromy s loupající se kůrou. Krásné místo na kempování, ale je ještě brzo, tak pokračujeme. Na konci kamenité cesty je farma. Všude zákaz kempování a rozdělávání ohně. Na pláž Punta di Mignola musíme pěšky. Sněhově bíle zabarvený písek a průzračná voda vybízejí ke koupeli. To nás ale přejde, jakmile smočíme nohy po kolena. Měli jsme v plánu se tu utábořit, což přes zákazy nejde. Musíme znovu do kempu, kterých je tu hodně. Na farmě se ptáme, z jakého důvodu je přeškrtnuta cesta v mapě, kudy chceme jet. Prý je tam přísně chráněný úsek a smí se tam pouze pěšky, i když je tam cesta krásně vyjetá. Pokoušet jsme to nechtěli. Na ostrově se není kam schovat a jako Češi na čtyřkolkách jsme tu jediní. Se soumrakem dorážíme do kempu.
3. den je v plánu kopírovat západní pobřeží, ale nejprve musíme dotankovat a nakoupit proviant. Ta jejich odpolední siesta už nám leze na nervy. Po 12. hodině vše zavřou a otvírají až v šest. Pokud zapomenete, může se stát, že se suchou nádrží či kanystrem v ruce budete čekat i několik hodin než budete moci pokračovat. Po natankování se vracíme zpět na trasu a mizíme v oblacích prachu. Jedeme se podívat na zříceniny obce Occi ze 14. století. Vedou tam 3 stezky a jen po jediné se s čtyřkolkami dostaneme na vzdálenost 500 m od vesnice. Turisté mířící na to samé místo, nám ochotně s úsměvem uvolňují stezku a pozorují, jak šplháme přes balvany. Vesničku Occi postupně obnovují. Kostel je jak nový a podle připraveného materiálu budou pokračovat dál. Zajímavé je, že se tam není jak dostat, kromě úzké skalní pěšiny. Takže materiál museli dopravit jedině vzduchem. Dalším bodem jsou Janovské strážní věže podél pobřeží, vybudované v 16. století, jako ochrana proti mořským lupičům. Osádku tvořili 2 až 4 muži, kteří sledovali obzor. Věže byli od sebe na dohled. Jakmile spatřili podezřelou loď, na vrcholu věže zapálili varovný oheň. Během jedné hodiny všichni věděli, že se blíží nebezpečí. Na ostrově bylo přes 150 věží a dodnes se zachovalo sotva 50. K jedné takové se blížíme. Úzkokolejnou železnici se nám daří překonat, až na druhý pokus. Poté míříme na maják u městečka Calvi. Cestou potkáváme místní ATV stezku, po které šplháme až na náhorní plošinu, kde mají vybudované krásné tratě. Potkáváme i domorodce s UTVčky. Po této trati jedeme asi 15 km až na dohled majáku. Krásné svezení zakončené zákazovou značkou. Spouštíme se k pláži, kde šnorchlují potápěči s harpunami. Dáváme svačinku a hledám v GPS kemp.
4. den míříme do hor, potkáváme tu i české cyklisty. Někteří z nich také hrdě vezou českou vlajku. Richard utrhl táhlo řazení a tak při každé změně rychlosti musí slézt a řadit přímo na převodovce. Všude jsou zákazy vjezdu do lesa. V každé zatáčce jsou nádherné vyhlídky na skalní útvary. Musíme dávat pozor na prasata, která se tu líně povalují po cestě. Nacházím vjezd do parku bez závory a zákazu. To je naše cesta na hřeben. Dosahujeme nejvyšší nadmořské výšky 1650 mnm. Přes hřeben se převalují mraky. Jedeme se podívat na jednu salaš do údolí a na druhou těsně pod vrcholem. Chtěli jsme ještě vystoupat na vrchol a tam zakempovat, ale nepříznivé počasí nás odradilo. Ani protější nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto 2.706 mnm, jsme přes husté mraky neviděli. Sjíždíme po několika hodinách k přehradě Calacuccia, odkud je také jedna legální cesta na hřeben. Po nezpevněných cestách parku jsme najeli 65 km. Poté projíždíme krásnou skalní soutěskou až do města Corte. Tam se nám daří dotankovat. Míříme do soutěsky podél řeky La Restonickde, na které je krásný kemp.
5.den - ráno vyrážíme na jezera. Čtyřkolky odstavujeme na parkovišti a vyrážíme pěšky. Šplháme po skalách, chvilku se brodíme vodou a ke konci i sněhem. Nahoře, v 1711 mnm, nás čeká hustá mlha. Po chvilce se na pár minut rozplynula a za ten pohled výšlap stál - nádherné jezero obklopené horami. Po čtyřech hodinách opět sedáme na kolky a vyrážíme po horských hřebenech nejužší a nejklikatější cestou. 85 km svižným tempem jsme jeli tři a půl hodiny za teplem k moři. Za tento úsek jsme nepotkali jediné auto a vše tu bylo nádherně zelené. Stromy byli porostlé pnoucími rostlinami a na dálku to vypadalo jako obří postavy.
6.den: Ráno na východní pláži nás budí malá dešťová přeháňka. Než se nasnídáme, stany jsou suché a v devět už vyrážíme na nedalekou pláž s věží. Písek je jemný a hodně se boříme. Zapínám 4x4 a poprvé používám plný výkon motoru. Doslova s Vladi letíme pláží. Od kol létají gejzíry mokrého písku. Po necelých dvou kilometrech se ozve rána a čtyřkolka se do písku potápí. Málem jsme šli přes řídítka. Podle GPS jsme v 53 kilometrové rychlosti stáli na 4 metrech. Doslova jsem utavil řemen. Poprvé, za celou historii co jezdím, dělám řemen na své čtyřkolce. Velký výkon si bere svou daň, jak prohlásil v tomto případě zkušený Richard. Nutno dodat, že na tom mám svou vinu i já. Kdybych přeřadil na pomalé L, tak se to nestalo. To „elko“ tam není pro okrasu. Romantičtější místo na výměnu řemene jsem si vybrat nemohl. Jen jsem se navijákem vytáhl dál od vln, které nás v tu chvíli olizovaly, a pustil se do výměny. Byl to koncert. Zdenda mi k tomu uvařil čaj a Fanoušek mě krmil korsickým sýrem. Za hodinu a půl jsem byl zase pojízdný a zamířili jsme k věži na konci pláže. Přicházejí dešťové mraky. Ujíždíme před nimi do hor. Nad 1000 mnm svítí sluníčko. Překonáváme hřeben, vyhýbáme se líným prasatům povalujících se po silnici a stavíme u vodopádu. Na jedné vyhlídce pozorujeme, jak se mraky v dálce, doslova přelévají přes hřeben a padají do údolí, kam zrovna míříme. Těsně před nimi zastavuji a předtucha mi říká „vem si nepromok a teplé oblečení“. Vyplatilo se. Hustá, ledová mlha to byla a dobrou půl hodinu nás trápila, než jsme se dostali z obětí hor. Kempujeme za slabého deště, ale v teple u moře na okraji velkého města Porto - Vechio .
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2016
  • 119 zobrazení
  • 0
sparingpartner
1. ročník sportovně rekreační závodu Kolo-běh Frýdlantskem nad Ostravici
rok 2018
#kolo#běh#geocaching
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2019
  • 13 zobrazení
  • 0
valeri07
více  Zavřít popis alba 
  • 16.3.2019
  • 9 zobrazení
  • 0
qitek
více  Zavřít popis alba 
  • 11.4.2019
  • 115 zobrazení
  • 0
vodr
  • 1.11.2014
  • 203 zobrazení
  • 0
pkocik
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2014
  • 154 zobrazení
  • 0
pkocik
více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2012
  • 91 zobrazení
  • 0
pkocik
  • 6.11.2010
  • 93 zobrazení
  • 0
rnechvatal
Běh v Libušáku 18.10.2015
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2015
  • 23 zobrazení
  • 0
fidorky
  • 4.10.2015
  • 40 zobrazení
  • 0
reklama