Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
Seznamte se s novými Pravidly a Podmínkami soukromí spojené s nařízením GDPR.
Založit účet
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 21 výsledků (0,0513 sekund)


reklama

122 fotek, 18.3.2018, 516 zobrazení | sport
355 fotek, 18.3.2018, 448 zobrazení
212 fotek, 18.3.2018, 414 zobrazení
16 fotek, 11.5.2018, 45 zobrazení | příroda
10. května - na jednom břehu Apolla - horko.
11. května - na druhém břehu Apolla a doma - horko.
4 fotky, 20.1.2018, 53 zobrazení
Letadlo za sebou nechalo zeleně lemovanou modrou stuhu Nilu, přehouplo se přes hnědožluté rozeklané hory a začalo prudce klesat. Když nad mořským břehem kapitán vykroužil prudkou otáčku o 180°, byla ve mně malá dušička. Už jsem viděl, jak křídlo škrtá o hladinu, na palubu proniká slaná voda Rudého moře a já odjišťuji žlutou vestu. Pak kapitán srovnal nebezpečný náklon a přistál za hlasitých ovací cestujících.
Natěšení rekreanti v plážových úborech vystupují z letadla na egyptskou půdu. Mnozí, méně otužilí, během následujících dnů poznají, že lednová dovolená u moře na 27°stupni severní šířky s teplotou moře zhruba o 10° nižší, na běžné koupání není. Až se za týden budeme vracet, budou si ti samí, ale nastydlí pasažéři, mezi kýcháním, prskáním a kašláním sípavým hlasem sdělovat své zážitky z animačních programů právě končící cenově velmi výhodné dovolené.
113 fotek, jaro, 66 zobrazení
Za teplem do pomezí tří států... bereme všechno co nás baví_ skály, běh, kolo, chození...v cca 12 dnech se to snad všechno stihne :-)...a stihlo. A bylo fajn to střídat, protože viset každý den na laně, nebo nasedat na kolo s bolavým zadkem to je fakt pruda.
Slovinsko - jak ho neznám. skalní místa, s kempem kde bydlí hlavně punkoví lezci. krásná příroda, příjemní lidé, malebná krajina. Krásné místa u moře - Koper a Isola. cca 2 km na hranice s Itálii, stejně krásné vesničky se skalami. Užasný kaňon řeky Val Rosandry (Glinčice) které utvořilo užasné prostory na procházky, běh, kolo a lezení. malinké a miloučkou. Výlet k moci do Terstu...
Chorvatsko - chtěli jsme vyzkoušet i nějaké lezení přímo u moře, a výběr padl na Rovinj. Cesta vnitrozemní Istrií byla moc pěkná, člověk by ani neřekl jak je to zelená země. Vůbec nemají pole, která jsou tam obvyklá u nás...jako že je to rozumné kdy je tam v létě hic jak cip...ale teď na jaře, všechny lesy zelené...krása. A Rovinj...uplně jsem se zamilovali. městečko (jsme neviděli) ale okolí zelené s přírodní rezervací, krásné skalnaté břehy a super cyklostezka z kempů po okolí až do městečka, a po této cyklostezce super skály. přímo u moře. a cesty i lehké na lezení pro nás.
ve stanu se nám libilo natolik, že po návratu domů, jsme pořád seděli venku na terase a nechce se nám být v bytě... sedět venku při lampě a spát venku v teple i bouřce...je prostě pecka. :-)
146 fotek, 29.12.2017, 279 zobrazení
Je pátek, solidní počasí (ale naprosto beze sněhu) a já se tedy vydal na průzkum mého milovaného údolí
pod Vlčím kopcem, zároveň kouknout na novou lávku, která umožní dostat se suchou nohou na druhý břeh.
V úmyslu mám i pozdravit skalní masiv Jinošovnice a vstřebat do sebe všechny prima zážitky a pocity, které
mě v údolí Oslavy vždy potkají. - - - Zde něco o Vlčím kopci a cestě Annastrasse: https://www.krasnecesko.cz/lokalita_detail.php?id=41128-zamek-vlci-kopec-kladeruby-nad-oslavou-zamecek&strana=
A ještě o stavbě nové lávky v údolí: https://www.rosicko.cz/zpravy/aktualne/fotogalerie-10947--FOTO-Brehy-Oslavy-pod-Vlcim-kopcem-po-temer-70-letech-znovu-spojuje-lavka.html - - - Doufám, že se mně aspoň trochu podaří
zaujmout koukatele, přeji do nového roku vše krásné a kamarádům suchou stezku . . . J a c k, autor alba :-)
90 fotek, letos v únoru, 19 zobrazení
Konečně mi bylo splněno přání jet lyžovat! Mým snem bylo lyžování ve Francii, ale Renata mi splnila nevyřčený sen lyžování v Itáli, ve Val di Fiemme. Zajistila nejen super ubytování v Cavalese http://www.trentinoresidences.it/it/aparthotel_des_alpes.asp (85 EUR osoba/3 noci) a dopravu (sakum-perum 20 EUR/osoba :-)), ale také doplnila partu o super kousky Pavlu a Jirku, kteří danou oblast důvěrně znají a Jirka Renatino auto se vzácným nákladem profesionálně a bezpečně odřídil. Lyžovali jsme 3 dny, cena permice 128 EUR. První den nebyla úplná náborovka. Odjeli jsme do nedalekého střediska Obereggen. Sněžilo, byla mlha a k tomu byla i zima. Podmínky nic moc, zvláště, když jsem dlooooouho nelyžovala. Celé tři dny nás zužoval mráz -15 stupňů C. Den dva se naopak vydařil nad míru pěkně. To jsme odjeli lyžovat do Alpe Lusia. Bylo jasno, modrá obloha a relativně málo lidí. Jirka nám udělal na místě ještě "americkou" vycházku a ukázal nám centrum malebné Moeny, kde končí známý dálkový 70 km běh Ski Classic Marcialonga. Den tři byl naplánovaný v okolí olympijské sjezdovky v okolí Cavalese. Když jsme dorazili na místo, lanovka nejela. Říkali jsme si, že to jsme tam asi hooodně brzy. Musím říct, že sjezdovky jsme otevírali a zavírali vždy... Bylo nám oznámeno, že je problém s lanovkou, že oprava chvíli potrvá. Nikomu se nechtělo čekat, tak jsme vyrazili opět do Obereggenu. Tentokrát jsme ho zažili sluncem zalitý a s krásnými panoramaty. Po lyžovačce jsme odjeli zpět do Prahy, kde jsme byli asi v jednu. Myslím, že to byla bezvadná akce a byla bych moc ráda, kdyby se ještě někdy zopakovala. Jako chybu vidím pouze to, že jsme si neudělali hromadnou fotku... Je důvod se vrátit? :-)
87 fotek, 21.5.2018, 76 zobrazení
Ráno brzy vyrazili,
do Kvildy včas dorazili.
V krásném centru řekli jsme si,
kdo obývá naše lesy?
Od rána své tělo tuž,
ať jsi žena nebo muž!
Na hřišti jsme procvičili
všechny svaly v těle,
Hřiště jsme jim nezbořili,
do cukrárny jdeme směle.
Když jsou děti vychované,
úči to maj prostě dané.
Opřou záda u kafíčka,
slunci vystaví svá líčka.
Čeká na nás jelen, laně,
dnes jsou lovy beze zbraně.
Na rysa se těšíme,
všichni tomu věříme,
že ho dneska uzříme.
Ukázal se, šelma,
až na druhý pokus.
Nám už lezou bělma,
cvaká pak jen fokus.
Cesta domů rychle plyne,
potkáme i osla.
Modrá končí na pastvině.
Vyšleme tam posla?
Strach nám velí jasně,
utvoříme šik.
Krávy koukaj krásně,
my však máme tik.
Strategie dobře vyšla,
celá banda domů přišla.
82 fotek, 21.5.2018, 60 zobrazení
Ráno brzy vyrazili,
do Kvildy včas dorazili.
V krásném centru řekli jsme si,
kdo obývá naše lesy?
Od rána své tělo tuž,
ať jsi žena nebo muž!
Na hřišti jsme procvičili
všechny svaly v těle,
Hřiště jsme jim nezbořili,
do cukrárny jdeme směle.
Když jsou děti vychované,
úči to maj prostě dané.
Opřou záda u kafíčka,
slunci vystaví svá líčka.
Čeká na nás jelen, laně,
dnes jsou lovy beze zbraně.
Na rysa se těšíme,
všichni tomu věříme,
že ho dneska uzříme.
Ukázal se, šelma,
až na druhý pokus.
Nám už lezou bělma,
cvaká pak jen fokus.
Cesta domů rychle plyne,
potkáme i osla.
Modrá končí na pastvině.
Vyšleme tam posla?
Strach nám velí jasně,
utvoříme šik.
Krávy koukaj krásně,
my však máme tik.
Strategie dobře vyšla,
celá banda domů přišla.
78 fotek, 24.5.2018, 125 zobrazení
Itálie – 24. - 27. května 2018

Čtvrtek 24. května 2018.

Ve 12 hodin v noci 24. května 2018 odjíždíme invalidním autobusem DPMB do Itálie na Music Festival Venezia. Ubytovaní jsme v městečku Lido di Jesolo v hotelu Grotamare.

Jesolo je italské město v oblasti Benátsko v provincii Venezia. Leží na břehu zálivu Laguna del Mort, nedaleko ústí řek Piava a Sile. Město je důležitým centrem turistiky: nachází se zde 15 km dlouhá pláž Lido di Jesolo s množstvím hotelů, obchodních domů a zábavních podniků, zvaná Italské Miami. Dominantou Jesola je mrakodrap Torre Aquileia, vysoký 73 m a otevřený roku 2009.

Do městečka přijíždíme během dopoledne. Naše první cesta vede na pláž. V 15 hodin se ubytováváme a po večeři jdeme do Kongresového sálu na koncert dechových orchestrů z Německa a Kanady.
62 fotek, 31.3.2018, 51 zobrazení | zábava
Na tradiční velikonoční vodu jsme se tentokrát vydali 31.3.2018. Místo startu jsme si nemohli vybrat krásnější a příhodnější. Malinkou vesnici Ostrov již známe z minulosti a místa na břehu je spousta. Do vody je elegantní, takřka bezbariérový přístup. S neskrývaným nadšením jsme se vydali na 21 km dlouhou plavbu řekou Blanicí. Vody teklo dost a místy vytvářela i dostatečný proud. Náš cíl byl za Vlašimí, ve vesnici Libež. Pokud si do mapy.cz zadáte tuto trasu, vypočítá vám ji na 3,5 hod plavby. Pravdivý údaj je dvojnásobek. Vyrazili jsme v 9:45 a v 16:45 hod jsme dosáhli cíle. Plavba byla příjemná, bez významějších překážek, řeka protéká překrásnou přírodou, téměř nedotčenou krajinou, zkrátka nefalšovaná vodácká romantika, která se v dnešní době hledá čím dál tím hůř. Během plavby jsme udržovali tu správnou vodáckou náladu, zastavili se na břehu opéct si buřty, stačili si rychle popovídat se zvědavými kolemjdoucími, pozdravili pár chatařů v malebných trampských chatách a sjeli i pár jezů. Musím podotknout, že tentokrát se nikomu nepodařilo spadnout do vody. Nebýt deště na posledních dvou hodinách plavby, zůstali bychom všichni suchý. Na závěr plavby nás čekala ještě jedna odměna, pro vodáka ta z nejmilejších. Navštívili jsme na návsi hostinec U Horáčků, kde se nám dostalo vstřícného přijetí a zaslouženého občerstvení.
Této akce zúčastnili tito vodáci:
Láďa B. - Jan P.
Jára A.
Petr B. - Venda A.
Honza K. - Kuba J.
Fanda A. - Míra M.
Jirka D. - Matyáš D.
34 fotek, 8.1.2015, 82 zobrazení
Židovský hřbitov ve Světlé nad Sázavou se nachází při městském hřbitově v ulici Komenského. Hřbitov je volně přístupný.
Hřbitov byl založený roku 1887. V roce 1981 byla původní plocha 3 176 m2 rozdělena na dvě části a volný pozemek byl dlouhodobě pronajat jako urnový háj.
Na oddělené ploše 1 163 m2 se dochovalo zde kolem 170 náhrobků, z nichž několik pochází z dnes již zrušených hřbitovů v Dolních Kralovicích a Uhlířských Janovicích (náhrobky sem byly převezeny v 90. letech 20. století). Pohřbívalo se zde do druhé světové války. Pohřbeni zde jsou mj. členové kamenické rodiny Mahlerů či místní rabíni Josef Bloch a Samuel Schüller. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1760.
Hřbitovní domek byl zbořen před rokem 1980.
Hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Ve Světlé n. S. byl také starý hřbitov, který ležel na jihozápadním okraji města ve čtvrti Malá Strana, na levém břehu Sázavy, mezi severní stranou Haškovy ulice a Sázavou, 350 m jihozápadně od mostu. Založen byl v roce 1742 a užíván byl do roku1886. V jeho sousedství stával špitál. Během okupace byl cenný hřbitov zničen.
Židovské osídlení doloženo od počátku 17. století. V roce 1900 zde bylo 117 Židů. Náboženská obec byla ustanovena v roce 1854.
54 fotek, 7.4.2018, 112 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty
Skytaly - Nejstarší panské sídlo zde asi bylo založeno koncem 14. století. Brzo ale opět úplně zaniklo. Skytaly se staly součástí valečského panství a panské sídlo zde nebylo zapotřebí. Až v roce 1585, když se dělili synové valečského pána Kryštofa ze Steinbachu o otcovské dědictví, se staly Skytaly znovu samostatným statkem a Jan ze Steinbachu si zde vystavěl nové sídlo. Ale i to sloužilo pouze několik málo desetiletí, po Janově smrti bylo opět připojeno k Valči v držení jeho bratra Václava a skytalské sídlo bylo opět opuštěno. Nadále byl ve vsi pouze poplužní dvůr, doplněný neznámo kdy o budovu sloužící zaměstnancům. Ta je zmiňována v první pol. 19. stol. Koncem 19. stol. dal budovu tehdejší majitel Vincenc Jiří z Thurnu-Valsassina přestavět na zámek, který sloužil panstvu během jejich občasných pobytů. Za prvorepublikové pozemkové reformy byly Skytaly odděleny od Valče jako zbytkový statek a prodány A. Sedláčkovi. V rukou těchto majitelů zámeček zůstal do konce čtyřicátých let 20. století, kdy byl zabaven státem. Později sloužil státnímu statku a v této době byl zcela zdevastován. Zámeček je patrová obdélníková budova s mansardovou střechou. Fasády člení římsy a ploché lizény napodobující arkádové oblouky. Nároží je zvýrazněno bosáží. Ve středu jižního průčelí je umístěn erb Thurn-Valsassinů. Interiér je zaklenutý plackovými klenbami. Po roce 1989 byla budova v restitucích vrácena rodině Mlejneckých. Nyní již ve značně schátralém stavu.
53 fotek, 23.4.2018, 12 zobrazení
Židovský hřbitov leží asi 300 m severovýchodně od náměstí, na svahu za řekou Oslavou při ulici Bezděkov, asi 120 m severně od městského hřbitova.
Starý hřbitov byl údajně založen snad ve druhé polovině 15. století. Měl se prý nalézat při pravém břehu řeky Balinky na nynější Malé Straně. Zanikl beze stopy.
Nový hřbitov byl založen roku 1650. Od té doby byl hřbitov funkční až do 2. světové války. Hroby jsou umístěny v poměrně přesných, ale hustých řadách po vrstevnicích s nápisy směrem dolů.
Na ploše 4 617 m2 se dochovalo 1306 cenných barokních a klasicistních náhrobků ve 42. řadách po vrstevnicích s nápisy směrem dolů. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1677. Nápisy jsou tradičně hebrejské, od 19. století německé, z 20. století české. V horní části hřbitova je ve zdi vsazena deska s hebrejským textem modlitby za zemřelé – kadiš.
Pohřbena je zde řada významných osobností z regionu, např. rabíni Jakob Löb Pollak (+1851) a Michael Weiner (+1901).
V pravém dolním rohu hřbitova stojí malá obřadní síň z roku 1880 v novorománském slohu.
Hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Židovské osídlení nejpozději od 17. století (snad již od druhé poloviny 15. století v souvislosti s vypovězením Židů z moravských královských měst). V písemných pramenech je spolehlivě doloženo až v roce 1636. V roce 1857 stoupl počet na 1 116 osob. V té době tvořili Židé asi čtvrtinu všech obyvatel.
73 fotek, letos v květnu, 47 zobrazení
Výprava začala celkem nevinně, což se docela rychle zvrtlo, když jsme zjistili, co všechno musíme narvat do batohu, abychom se mohli najíst… měl to být bezodpadový víkend a taky že byl (na ty rohlíky v sáčku si stejně nikdo nepamatuje). Míša, ten nejukecanější vedoucí, nás náhodou potkal na zastávce a trval na tom, že s námi počká na autobus, nechtělo se mu totiž do práce… po dvaceti minutách, se loučil s tím, ať pozdravujem Holičáky, čímž nám prozradil dosud utajené místo, kam jsme měli dojet… Po svém projevu, mu klasicky vylezli oči z důlků, ruka vylétla k puse a pusa řekla veliké protáhlé ups… nikdo to nezaregistroval, kromě mě a Lukáše, se kterým jsme se to snažili ukecat na Pardubice… Pan řidič byl velice potěšen, když mu Bieber za zády dělal protáhlé ksichty, Bořek ukazoval burgry, Mates slintal, Doktor říkal, ať kluci přestanou gayovat a podobně… Nějakou záhadnou cestou došli k zajímavému závěru, a to, že jedem do Choltic… No co, tak jsme jeli do Choltic… Cesta k příbytku se trochu protáhla Lukášovým úžasným batohem… kompletně mu rupnul popruh a batoh se právě nakláněl na stranu alá Titanik… My se však nevzdáváme a udělali jsme z uzlovačky takovej popruh, že i Max by nám záviděl. Kromě toho, že jsme se narvali tři do starého zabetonovaného kanálu, se nic nestalo… Týpek, kterej měl na starosti klíče, s tím, že se máme chovat jako doma, a že pokud něco rozbijeme, tak to nebude nic nového. Útulná chatička na okraji rybníka měla všechno, co taková chatička potřebuje… dřevník, záchod, stůl a něco jako postele. Po ubytování jsme šli vařit polévku z čočky, tato polévka byla velice chutná, jen prostě skautíci nemají vkus na jídlo… Pokračovali jsme hrou, kde jsme představovat nějaké situace, my (já, Bořek, Lukáš) jsme dostali úklid klubovny… Druhá skupina dělala, že připravuje program na schůzku, aneb jak to nemá vypadat. Další hra nesla název Kdo s koho? Šlo o to, že jsme měli zavázaný oči (v jedenáct večer), byli jsme zamotáni, a pak jsme řešili hádanky, potom co jsme je uhádli, byli jednomu z nás rozvázány oči a řečeny instrukce… měli jsme rozdělat oheň, já nesměl používat ruce, ostatní pusu… jednoduché, ale efektivní… za mě nejlepší hra. Ráno jsme začali perfektní rozcvičkou na druhém břehu rybníka. Chudáci rybáři… po snídani a vlastně celé dopoledne jsme se bavili a uvažovali o různých věcech a snažili se provádět týmovou práci. K obědu už nevím, co bylo (sorry jako), ale byl dobrý, to vím… (poznámka: šunkofleky). Po obědě jsme se šli s Matesem vykoupat a musím říct, že tam mají Holičáci perfektní vodu… Odpoledne jsme prováděli další spolupracovní hry a do toho ještě byla konference národů o ekologické stopě, kde se ukázalo, že by pan dr. Dželíto (Jelito - Doktor, zástupce Číny) potřeboval 5,5 planety k tomu, aby mohl přežít… po konferenci jsme se odebrali zachraňovat Zemi… měli jsme během 5 let zasázet 15 melounů stromů (zvládli jsme to za rok a něco)… každej z nás byl jeden světadíl a měli jsme si pomáhat na základě lístečků, nošení lidí, nezabití se apod. Je super, když se zvedne kontinent Antarktida (cca 250 lidí) a jde sázet 3 melouny stromů za rok… celkově jsme zasadili za čtyři roky 53 milionů stromků, nádhera… Po této hře následovalo vaření – riziko po francouzsku nebo něco takovýho…(poznámka: italské) totální sehranost, riziko mě fakt nadchlo, hlavně ta dýně byla vynikající… Pak už jsme jen zpívali… Neděle byla plná uklízení a zpětných vazeb a šití… ano šití… rozcvička, jako předchozí den a úžasná snídaně, už taky nevím z čeho… (pomazánka z ricotty) Následoval eko kvíz – běh po lístečcích na čas, s tím, že jsme si měli zapisovat odpovědi… kromě toho, že jsem málem ztratil duši, v pohodě… Oběd jsem pokoušel sníst, ale zeleninový karbanátek jen ze zeleniny není prostě pro mne. I tak jsem ale snědl víc jak půlku, takže se musím poplácat… Když přijel týpek převzít chatku, byl trošku rozčilenej, i tak na nás ale hodil úsměv (který se mně zdál hranej, ale co, taky jsem mlel z posledního). Cestou domů se nic nestalo, kromě toho, že se kluci snažili Matesovi dohodit nějakou blondýnu na zastávce… chudák Mates… Cesta busem proběhla ve stylu spánku a všichni jsme šťastně dojeli… teda doufám…
Niva
84 fotek, 28.4.2018, 179 zobrazení | cestování, dokumenty, koníčky, práce, příroda
Důl Svornost - Těžba stříbra zde započala v roce 1525 a název pochází od události, kdy došlo ke smíru mezi dvěma těžařstvy při sporu o toto místo. Konkrétně se jednalo o těžařstvo Pokolení sv. Anny a těžařstvo Sv. Anny Bohatý valoun na Uhelném vrchu. Těžařstva zde potom těžila společně s ohromnými zisky.

V roce 1801 veškeré podíly od jednotlivých těžařů skoupilo město Jáchymov a stalo se tak jediným majitelem dolu. Krátce poté ale při práci na žíle Junghauzerzecher v hloubce 417 metrů horníci „nalomili“ dutinu plnou vody a důl se rychle zaplnil vodou. Prakticky okamžitě začalo odčerpávání, které bylo dokončeno až v roce 1806. K dalšímu zatopení došlo v roce 1810, kdy voda dosáhla až k pátému patru. Odčerpávání bylo pro město finančně velmi nákladné a tak důl v roce 1850 převzal stát. Během roku 1848 důl dosáhl hloubky 419 metrů a měl osm pater. Roku 1853 byla na Svornosti zahájena těžba uranových rud. 12. března 1864 horníci nechtěně nalezli další, velmi vydatný pramen v hloubce 532 metrů. Důl byl rychle zatopen a voda začala být odčerpávána až na začátku roku 1866. Odčerpávání dolu trvalo tři roky a nakonec byl pramen uzavřen. V roce 1896 zde v hloubce 514 metrů vytryskl silný pramen vody, která brzy zatopila důl až po štolu Daniel na šestém patře. Štola Daniel je štola dědičná, což znamená, že musí být zcela průchozí, i když samotný důl je již mimo provoz. Přebytečná voda byla z dolu odčerpána až v roce 1924.

Během druhé světové války zde pracovalo šedesát sovětských válečných zajatců. Na konci roku 1944 provedl americký Úřad pro strategické služby (OSS) letecké snímkování Svornosti. V následné zprávě agenti úřadu konstatovali, že objem těžby uranových rud je nižší než před válkou, a proto bylo upuštěno od připraveného bombardování Svornosti a dalších dolů – Rovnosti a Bratrství. Po skončení války zde začal těžit národní podnik Uranové doly Jáchymov uranové rudy pro Sovětský svaz a 4. prosince 1949 byl u dolu založen TNP Svornost. Ten je s dolem spojen Schodištěm hrůzy o 160 stupních.

1. června 1961 začala ražba štoly Nová Svornost, která měla nahradit již nevyhovující štolu Daniel. Tou byla v potrubí pro potřeby lázní dopravována radonová voda. Štola byla lázním předána 28. dubna 1963. Mezitím byl Léčebným lázním 1. dubna 1964 předán celý důl. Léčebné lázně Jáchymov se tak staly jeho výhradním majitelem. V roce 1966 v rámci oslav několika výročí (450 let města, 250 let hornické školy a 60 let lázní) navštívili důl prof. Otto Hahn, prof. Ak. František Běhounek a Ing. František Šlik. Při příležitosti této návštěvy byl vrt HG-1 přejmenován na Pramen Běhounek.

Léčebné lázně v letech 1992–1996 provedly generální rekonstrukci těžní jámy a rovněž byla vyměněna i zkorodovaná těžní věž. V roce 2002 bylo dosaženo hloubky 600 metrů a byly zde objeveny další prameny radioaktivní vody (pramen Agricola). Kromě pramenů Agricola a Běhounek jsou zde ještě využívány prameny Curie a C1. K dolu Svornost se váže několik světových primátů. Jde o první a dlouho jediný důl na světě, kde se těžilo radium a jedná se o nejhlubší důl na světě, který neslouží těžbě surovin, ale vody (ta se v jáchymovském podloží samovolně sytí radonem, což je vzácný plyn vznikající při rozpadu radia). Voda tak má díky svým chemickým vlastnostem terapeutické účinky. Léčivá voda je zhruba 12 až 35 tisíc let stará.
14 fotek, 16.2.2018, 368 zobrazení | kultura, lidé, umělecké, zábava
KOMICI V BYSTŘICI ZOHÝBALI BRÁNICI
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Znáte pořad Na stojáka? Pak jste šli do kinosálu Sušil najisto. Přestože nebylo vyprodáno, ozývaly se z hlediště salvy smíchu. A tak tomu má být.
„Jasně že ten pořad znám, proto jsem tady, skvěle jsem se pobavil,“ potvrdil Jan Blažek. Účinkující v programu Komici s.r.o. ovšem přijeli předvést skvělé stand up comedy nikoli pořad Na Stojáka. „Ten už pět let neexistuje, proto ho neuvádíme na plakátech. Ale každé pondělí v televizi aktuálně běží Comedy club stand-up comedy show,“ uvádí na pravou míru moderátor Miloš Knor.
Zkrátka české synonymum pro stand –up je na stojáka. Tento formát zábavy by měl být velice vulgární. „Anglosasský stand - up je z části postaven na tom, že se urážejí lidi v publiku, to často dostane komik i přes hubu,“ vysvětlil Knor. V českém prostředí se až takové výstupy nenosí. „Já to občas dělám, ale musím na toho člověka v hledišti vidět. Někoho si vyberu, proběhne oční kontakt - s tímhle by to šlo…jinak to ani není možné, strefovat se do někoho, koho nevidíte, jak reaguje, do tmy se těžko křičí,“ Miloš Knor.
K divákům v Bystřici byli zpočátku komici shovívaví, jako by oťukávali terén. Třeba skeč o upovídané ženské Zdeňka Vičara byla jako vystřižená ze života. Komici postupně přidávali plyn. „Ve městě ohýbání dřeva za chvíli ohneme bránice, ale nejdřív sežerem ty řízky,“ uvedla třetí z vystupujících Adéla Elbel. Hlediště se dočkalo i daleko peprnějších výrazů, vždyť také na plakátech stálo: Mládež do 18 let vstup pouze s nebezpečím ohrožení mravního vývoje.
Kdysi se chodilo na Menšíka, ten by si sprosté slovo nedovolil. Ale sem vulgární výrazy tak nějak patří, diváky to pořádně rozpumpuje. Komici při svém monologu zas vítají komunikaci s publikem. Poznat hranici mezi vhodným obohacením výstupu a obtěžujícími výkřiky třeba opilců je občas na hraně, což se stává někdy při vystoupeních na barech. „Oboje prostředí má jinou atmosféru, ale baví nás to tam i tam. V divadle možná ještě více, protože u stolků, kde si lidi povídají, sem tam nedávají pozor a přeslechnou fórek,“ prozradila Elbel. Na druhé straně mají ale diváci raději tmu. „Jsou anonymní a smějí se něčemu, čemu by se oficiálně smát neměli, a stydí se sami před sebou obzvláště na malém městě,“ dodal Knor.
Aktuální skeče, bezprostřední kontakt s diváky, civilní projev – pořad tohoto typu se bude ideálně hodit do nově opravené zámecké prostory zvané Konírny, která se chystá brzy otevřít.
127 fotek, letos v květnu, 29 zobrazení | příroda, sport
Je pátek 15 hodin odpoledne a u loděnice se schází Krtek, Věrka a Toník s Matesem a Krystínkou. Po naložení lodí na vlek se něco před 16.hod. vydáváme na cestu, která podle předpokladu bude trvat asi 3,5 hodiny. Cesta po dálnici D8, Prahu i D11 probíhá bez omezení a v klidu. V Hradci Králové začíná provoz houstnout, ale ještě bez obtíží. Za Hradcem nás čeká asi 3 km dlouhá kolona, táhnoucí se přes dvě obce, jelikož silničáři se rozhodli opravovat povrch vozovky a provoz byl řízen semafory. Když jsme se konečně dostali za omezení a kolona aut se opět dala dopohybu, tak nás zastavila po několika málo kilometrech další, tantokrát už kratší, kolona a to ze stejného důvodu. A nervy začaly pomalu téci. Cestou do Ústí n.O. jsme museli zdolat nakonec ještě jedno omezení se semafory, ale naštěstí bylo zdržení jen chvilinku. Do Tábořiště Cakle dorážíme přesně ve 20 hodin, tedy po téměř 4,5 hod. jízdy. Před započetím stavění stanů si jako řidiči dáváme pivo na "obalení" nervů z cesty :-) Mimochodem, cestou nás dohnala Jana s Blankou a Blaničkou, takže jsme po příjezdu bylijiž všichni účastníci. Měli dorazit ještě Čížkovi, ale z důvodu nemoci se nemohli zůčastnit, což byla škoda. Po posatvení stanů ještě večeříme a trochu popíjíme.

Sobotní ráno je slunečné. Vstáváme průbežně mezi sedmouaž půl osmou hodinou. Při snídani se ještě bavíme o etapě na Tiché Orlici a o převozu aut. V děvět hodin nasedá Krtek a Věrka do aut a odvážejí je do Brandýsa n.O.. Zpět se dostávají vlakem, ale musí ještě asi 2,5 km pěšky přes Ústí n.O.. Pomalu se blíží poledne a my se vydáváme na řeku. Počasí hotový azůro a teplo na koupání. Předpověd však hlásila, že v sobotu by mohlo někde sprchnout a dokonce i nějakou tu bouřku. První úsek hned pod tábořištěm Cakle, nám vzal vodu náhon dlouhý asi 400m, takže hned na začátku pěší turistika. Jen jsme doufali, že takto to nebude až do konce. Byl velmi nízký stav. Když se nám konečně vrátila voda, tak jsme pokračovali bez větších obtíží dál. Ani jsme moc nedrhli. U prvního provaleného jezu si dáváme svačinu, někdo se i koupe. Na obloze se objevují první nenápadné mraky. S přibývajícími kilometry, přibývají i mraky, až je úplně zataženo a v dáli je slyšet hřmění. Právě se blížíme do Bezpráví, kde je i kiosek. Zastavujeme a Kristýnka si za hlasitého pištění všimne hada mezi kořeny stromu na břehu. Rozpoznáváme užovku, jak do sebe souká ropuchu, ale zřejmě to s tou velikostí žáby trochu přehnala. Usedáme pod slunečník u kiosku a padají první kapky. Dáváme si pivko, limču, děti nanuka. Po asi hodinové přepršce se vydáváme za doprovodu sluníčka, vykukujícího zkrze mraky, na další cestu. Čekají nás ještě 2 jezy, ale do Brandýsa to není daleko. V Brandýse zastavujeme u tábořiště "U Konťáku", kde máme zaparkovaná auta i s vlekem. Nakládáme lodě a vyrážíme zpět do tábořiště. Cestou jsme chtěli koupit něco na gril, ale mračna v pozadí nás nutí změnit plány. Po návratu do kempu vyndaváme večeři z vlastních zásob a přichází opět, asi hodinová, bouřka. Pomalu se stmívá a my ještě klábosíme pod altánem, který nám poskytl úkryt během bouřky, a probíráme etapu na něděli. Bouřka zvedla Tichou Orlici o dobrých 20 cm, tak jsme začali uvažovat, že kdyby ten stav vydržel do rána, mohli bychom zkusit etapu od Letohradu do tábořiště Cakle. V opačném případě bychom se drželi plánu a jeli Divokou Orlici.

V neděli ráno se probouzíme kolem půl osmé. Snídáme a pomalu začínáme balit věci, sušíme stany na sluníčku a připravujeme se na další etapu. Koukáme na T. Orlici a stav vody opadl na téměř původní stav. Voda je ale zakalená stále stejně. Blaničce je od rána špatně, takže Blanka zvažuje, že by se s ní asi nezúčastnila plavby, přičemž bychom jí využili jako řidiče pro převoz auta. Kolem půl jedenácté vyrážíme z tábořiště do Zámělu, kde necháváme lodě. Už zde nám Jana s Blankou oznamují, že Blanička má teplotu a zvrací, takže se plavby nezúčastní a pojedou raději domů. Převážíme tedy auto s vlekem do Kostelce n.O.. Jana odveze Krtka ještě zpět do Zámělu a odjíždějí domů. Zbytek skupiny se vydává na cestu kolem poledne. Museli jsme vyřešit ještě logistický problém a to jednu plonkovou loď bez posádky. Krtek si jí uvazuje ke své lodi a do ní na zadáka posadí Toníka. Ten si to evidentně užívá. Na úseku 8,5 km zdoláváme 2 nesjízdné jezy. Na tom prvním, v Doudlebech n.O., vidíme hromady ryb a tak se chvíli zdržíme jejich krmením starým pečivem. Voda je průzračná a tak není problém pozorovat ryby i během plavby. A že jich bylo opravdu hodně. K autu do Kostelce dorážíme asi ve 14:15 hod. Nakládáme lodě, převlékáme se a v 15 hodin vyrážíme zpět na cestu. Opět nás čeká šílená kolona na dvou semaforech. Po hodině cesty se konečně dostáváme do Hradce Králové. Na dálnici i přes Prahu to frčí už pěkně. V 19 hodin zastavujeme u loděnice, kde vracíme vlek a lodě. Po krátkém zhodnocení akce, která se všem velmi líbila, se loučíme a rozjíždíme do svých domovů.
Příští rok bychom to chěli opět zopakovat. Snad bude i víc dětí. Ahoooj Krtek :-)
32 fotek, letos v květnu, 374 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Jedná se o velice vzácný ŘOPík jelikož byl opravdu použit v boji a obránci byli Němci. Tímto místem v roce 1945 prošla fronta a Němci reaktivovali některé ŘOPíky, které použili proti útočící Americké armádě. Poškození vzniklo během těchto bojů, když Amíci odpálili nálož uloženou u střílny. Prostřelená střílna, zesílený, datum betonáže 1938, VEČ 483, vzor 37 typ A. Stojí těsně u trati Volary-Vimperk. V těchto místech byla hustota opevnění největší v Československu jelikož se předpokládal útok právě tudy.
Němci na konci války využili k obraně proti postupujícím americkým jednotkám opevnění, které proti nim budovalo předválečné Československo. V květnu 1945 německé jednotky zaujaly obranné postavení na přechodu řeky Vltavy u Soumarského Mostu a využily i čs. předválečné objekty lehkého opevnění - řopíky. Německá armáda se snažila zajistit obranu mostu a nedalekého brodu – jednalo se o příslušníky Panzergrenadier-Regiment 111 podléhající 11. tankové divizi a část Pionier-Bataillon 655 a příslušníky místního Volkssturmu. Spojenci přisunuly značné síly americké armády (5. pěší divizi, 26. pěší divizi, 90. pěší divizi, 4. obrněnou divizi a 11. obrněnou divizi) a to mnohem větší, než s jakou plánovala německá armáda prorazit obranu při plánování útoku proti ČSR v roce 1938. Předmnichovských hranic ČSR dosáhly v prostoru prachatického okresu průzkumné motorizované jednotky americké 11. obrněné divize již 26. dubna 1945. Postup divize byl změněn a jednotky postupovaly jižním směrem do Rakouska podél pohraničních hor. Ovšem postup do vnitrozemí byl svěřen až 5. pěší divizi - 2. pěšímu pluku. Ten 4.května 1945 vystřídal v pozicích 10. pěší pluk rozmístěný v Bavorsku podél Československých hranic severně od Altreichenau. Ještě toho dne před setměním stihl druhý prapor obsadit České Žleby. V rámci příprav na postup byly hned následujícího dne vyslány oba průzkumné oddíly praporu k nalezení vhodného místa k překročení řeky Vltavy. Těsně před půlnocí narazila hlídka z roty G na neporušený most u Soumarského Mostu, který byl však bráněn silnou palbou pěchotních zbraní. Rota G vyslala na místo 3. četu pod velením poručíka N. J. Bona k zajištění mostu a jeho předmostí do doby, než se přesune celá rota G. Na podporu bylo vysláno i družstvo těžkých kulometů z roty H. Ovšem když se jednotka přiblížila k mostu, Němci jej odstřelili a tak most zůstal schůdný pouze pro pěší jednotky. Dvěma družstvům čety a jednomu kulometnému oddílu se podařilo překonat řeku Teplu Vltavu i přes silnou palbu z pěchotních zbraní a pancéřových pěstí kolem 5. hodiny ráno. Zneškodnili tři z pěti bunkrů, které kryly most, a zaujali obranné postavení podél železniční tratě. K ránu palba zesílila a Němci povolali jako posilu i tank, který ostřeloval přechod řeky a předmostí. Tím znemožnil zbytku roty G přiblížit se ke 3. četě ve směru od Českých Žlebů. Příslušníci roty G však našli pěší lávku u Dobré a přiblížili se k mostu od jihovýchodu. Silnou kulometnou a minometnou palbou vyhnali německé obránce ze zbývajících dvou bunkrů a polních postavení a do 15. hodin odpoledne se podařilo vyprostit část roty G zakopanou na levém břehu Vltavy. Došlo tak zde zřejmě k jedinému využití řopíků proti postupující americké armádě a navíc v místě, kde plánovalo německé velení zaútočit v říjnu 1938.
Zdroj: http://www.sumava.cz/objekt_az/7681-bitva-o-soumarsky-most/
Počasí: +22°C, Jasno až skoro jasno a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.