Hledání

4 104 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

farnostdolnibecva
V neděli 7. června jsme ve farnosti oslavili slavnost Těla a Krve Páně, lidově Boží Tělo. V letošním roce eucharistie to byl navíc jakýsi eucharistický kongres na úrovni farnosti. Po mši svaté následoval průvod s Nejsvětější svátostí na náves k soše svatého Aloise a poté k oltáři v aleji. Poděkování patří všem, především muzikantům, dětem a družičkám, krojovaným a hasičům.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.6.2015
  • 112 zobrazení
  • 0
hermanov
  • 7.6.2015
  • 111 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Maraton Pekingu.
Tak , konečně jsem se k tomu dostal , abych něco o naší výpravě napsal…. .
Po sérii závodů Run Czech tour jsem se rozhodl , „zkusím štěstí“ a přihlásím se do soutěže o maraton v Pekingu. Nečekal jsem , že by mě jako jednoho z cca 10.000 běžců mohli vybrat (mělo jet myslím 15 lidí a vítěz losovačky jel zcela zdarma) , ale jak se říká: když nic nezkusíš, nic nedokážeš…. .
19. srpna se mi do Itálie ozval Filip Remenec z PIMu, že jsem byl vybrán jako náhradník a zda bych nechtěl jet- no řeknu Vám: sám bych se tam asi nikdy nevypravil ale to, že se kouknu do státu, o kterém se stále mluví, ale nikdo tam ani pořádně nebyl, neví, jak se tam žije, mě neskutečně lákalo… . Navíc bych tam jel s lidmi, se kterými mě spojuje velká láska….. .k běhu.
Po mých diskuzích s kamarády , „zaručených informacích“, jaké to tam je a čeho se obávat jsem nakrátko nabyl dojmu, zda je to opravdu vhodné , abych se tam vypravil, bez kloudné znalosti angličtiny a s mojí „trochou italštiny“… .
Ale co – budu se držet známých, a nějak se zkusím i sám domluvit, navíc jsem si domluvil i obchodní schůzky (pánové z Číny mě dost dlouho obletovali s nabídkami projekčních lamp a chipů do projektorů a proč toho nevyužít, navíc, když mě přátelé nabídli i překlad, že ? ? ).
Jedna z věcí , která mě utkvěla v paměti, byla rada od kamaráda Radka- říkal:
„Hele Enrico, až tam přijedeš, nech si ušít oblek, vyjde tě tam na pár korun a budeš ho mít do druhého dne ! Určitě bych nejezdil moc metrem, ztratíš se tam a na nějaké divoké jízdy po městě taxíkem bych v tvém případě zapomněl… .;-)
No- v něčem jsem ho poslechl, v něčem ne ?.
Jaké to je- letět do Pekingu ?
No…především napřed velká administrativa, vyřizování víz, dodání všech možmných a nemožných dokladů (od výpisu z rejstříku trestů, stav peněz na účtě až po podrobný časový itinerář Tvé cesty v angličtině atd… .)
Pak sedneš do letadla a letíš…a letíš (buď přes Paříž, nebo Moskvu, nebo Amsterdamm) a pak zas letíš….11 hod. a…jsi v Pekingu!
Viděl jsem pouze tzv. „kapitalistické pozlátko“, myslím Tím město a hlavně centrální část tohoto města , které má myslím přes 15 milionů obyvatel… . Ale co k tomu říci:
Hrozně , moc, moc, moc zajímavé… .
Několik – nevím přesně kolik (7?) tras metra , v různých stylech provedení ale třeba taky monstrozní mrakodrapy, vše super moderní velkoměsto. Spousta vozů, motorek zde využívají baterie, takže jdeš po ulici, a za tebou potichoučku jede několik aut… .:-)
První problém, který jsem zprvu nepříliš vnímal, byl časový posun. Je tam o šest hodin čas dopředu, takže když jsme přiletěli , bylo 15:20, pak ubytování a procházka po Náměstí Nebeského klidu a rychle večer… . Naše čínská průvodkyně Angela nás večer zavedla po pár kilometrové tůře ? do výborné restaurace , kde jsme poprvé ochutnali „místní skvělé dobroty“, např. pekingskou kachnu, zhruba litrovou porci polévky (kterou jsme dojídali v šesti lidech tři různé druhy… ).
Jelikož v Pekingu zavírají všechny běžné restaurace v 23.hod. (někdy i dříve 22.hod.), tak jsem se poté, absolutně nevyspalí z letadla vydali zpět, pěšmo do centra a pak do našeho krásného hotelu. Angela řekla-: „No , už je skoro po půlnoci, metro už nestihneme, tak bu´d pojedeme taxikami, nebo je to pěšky max. 6 km… .“ Dobrá perspektiva , ne ?
Tak jsem šli kousek pěšky, kousek jeli autobusem, někdo z nás sednul na tuk-tuk a ve dvě ráno jsme byli v posteli.. . Sraz byl ráno v 8:30 a to jsme s kolegou Radkem zaspali – prostě tělo nefungovalo a bylo maximálbě vyčerpané , z letu, z celého předchozího týdne (abych mohl odjet, musel jsem dělat např. do jedné ráno a brzy ráno vstávat… ). Prostě jsem si řekl- den před maratonem se aspoň trochu musím vyspat !
V 11.hod. jsme vyrazili do Expa, vyzvednout si startovní čísla a kouknout se do města. Jeli jsme poprvé sami metrem, do olympijského centra , kde se v Ptačím hnízdě vyzvedávali, čísla.
Opět jsem si vzpomněl , jak mi Radek říkal- lidi Tě vcucnou do metra a někam půjdeš…jo bylo to tak ?. A hlavně : všude samé kontroly, bezpečnostní rámy, případně osobní kontrola. Vždy na vstupech a přestupech metra.. .
V metru skoro všichni na mobilních , samozřejmě dotykových telefonech – babičky, dědové děti… .
Po vyzvednutí čísla, masáži od Davida Cihláře a společnému focení, jsme se vydali do místního obchoďáku Silk Market - a tam jsem se rozhodl: nechám si ušít oblek !
Poprosil jsem slečnu (jmenovala se Nana a byla moc fajn , usměvavá a příjemná) , že bych měl zájem a pak , když už šlo do tuhého , jsem i „přemluvil“ kluky Radka i Honzu, že si ho pořídí také – bylo to vtipný, původně mě jen doprovázeli a nakonec toho koupili ještě víc než já… .:-)
Z ceny obleku z kašmíru, který stál 1.680 juanů (cca 4Kč/juan) jsme se dostali na cenu 1.050 juanů.. .A ručně šitá košile za 120 juanů- a můžeš si vybrat zapínání, materiál atp.. . A VŠE TI UŠIJÍ SKUTEČNĚ DO DRUHÉHO DNE ! pán si nás oměřil , nana nám ještě vysvětlovala, jaký je rozdíl mezi hedvánbím a „směskou“, ukazovala , zapalovala látku, prostě show… .
Poté jsme s kluky vyrazili do „víru města“ – já ještě předtím na jednu obchodní schůzku s partnerem s Číny.
No- rád bych se s Vámi podělil o jednu věc- a to je kamerový systém. Opravdu- VŠUDE TĚ SLEDUJE VELKÝ BRATR, nic nikomu asi neujde . Na druhou stranu – nevidíš na ulici nějaké zlosyny (asi si rozumíme, jak to myslím, že ?), neviděl jsem jedinou bouračku. A to, jaký je provoz na 7-8 pruhé silnici Vám asi nemusím moc vyprávět… . ? auta Tě předjíždějí , podjíždějí odevšad, taková trochu Neapol ?… . A přechody ? No – jsou tady , ale pořád musíš být ve střehu, aby Tě někdo nesejmul- ne že by jezdili agresivně do chodců, ale příliš nějakou přednost chodců neřeší…. .Na druhou stranu: nikdo z auta nevystupuje, nemlátí se , nedělají si naschvály jako Češi, maximálně troubí, nenadávají si… . Tak trochu jiná kultura, než v ČR… .
Jací jsou lidé zde ? Skoro jako u nás , někteří zadumaní, ale všechny příjemní a hlavně : chtějí pracovat a dle mého jsou pracovití a dle mého i ctižádostivý. Tak jsem to ale viděl já, mnozí by se mnou třeba nesouhlasili… .
Sobota večer, den před závodem- jelikož jsem si nestihl přečíst předem celý itinerář akce, zjišťuji , že se běží v neděli ráno v 7:30- tzn. Dle dohody s naším vedením delegace „vystartovat z hotelu “ již v 5:30 hod. neb v Pekingu není nic blízko…. . takže vstávat v 5.hod. Radost, brek, slzy v očích… . V duchu jsem si říkal: „Ty vo.e, proč tak brzy, tak snad horko nebude, mohlo se to taky odstartovat později….bože,…“. HLAVNĚ SI V DUCHU ŘÍKÁŠ: běžíš už 19.maraton, proč s tím děláš takový štráchy, vždyť to máš v paži…Ale to nemáš nikdy – TO TĚ MOHU ZCELA UBEZPEČIT… .
Ráno v sobotu jsem si říkal- bude to tzv. den „klidného útlumového režimu“, nic nebudu dělat, jen odpočívat, pořádně se najím, nebudu nikde dlouho stát, chodit, půjdu si lehce zaplavat do našeho krásného bazénku, uvolním se a pak VČAS/BRZY SI LEHNOUT , tak v 22.hod.
Skutečnost je jiná: celý den trajdáme po Pekingu, tělo ještě utahané po dlouhém letu a změně času, a z předchozího Ústeckého 1/2maratonu a především pozdních nočních hodin strávených v práci. Jídlo si dáváme až pozdě odpoledne a spát ? Jdeme v 23:15 hod. a v 5.hod. vstáváme (mluvím tedy o mě a spolunocležníkovi Radkovi). Okamžitě usínám a …. Budím se v 1.hod. Nemohu spát- hlavou mi běží: práce, syn, problémy s moji bývalou, zítřejší závod a to vše dokola… . Usínám ve 3.hod… .V noci se s radkem střídáme na záchodě, jako prostatičtí dědci….
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2015
  • 95 zobrazení
  • 0
kvidokvido
Ošahávání se s magorem v čamprčí aneb-nudíte se?kupte si medvídka mývala ... ..Naprosto vážně-nevážné povídání o tom,kterak za nezměrného úsilí během hodiny neudělat ani jednu kvalitní fotku.....
Krásnou slunnou neděli na v poslední době vzácném bílém sněhu, který v pracovní týden naprosto prakticky nesnáším, ale za oknem působí romanticky a byl by hřích ho nefotit-ačkoliv tématicky se brzy vyčerpáte , až zjistíte, že je to furt stejný a ještě to ,sviňa, studí až hrůza, jsem využila k libůstkové záležitosti pozvolného si ošahávání objektivu, který u nás doma sice ve výbavě je ,avšak z ryze praktických důvodů je využíván velmi sporadicky.
Tedy:Telemegor-Meyer görlitz 300/4,5.
1. Pářit na Nikona je potřeba s redukcí, která rozhodně není M42,jak se leckdo mylně domnívá, ale je to objektiv pentaconové řady ,tudíž bez problémů s ostřením na nekonečno-ten náš už pravděpodobně bude vždy jen na nikon, protože se asi nenávratně redukce při prvním použití zasekla a živého boha nejde dolů(vlastně nemám důvod se o to snažit)
2. Hezky doma v teple si nasadím na Nika objektivečíček, poté zjistím ,že se mi do žádné brašny nevejde. Venku se počasí průběžně mění co pár minut a nebudu riskovat zachumelení durch, pod bundu to nedám-volím tašku na vracení flašek od píva(když zrovna Mistr nedegustuje to z petky)má pevný uši, pro jistotu vykládám ještě černým igelitem, ať to můžu postavit do sněhu.
3. Nezapomenu na stativ a vyrážím vstříc zážitkům a dobrodružstvím na pole za hospodou. Bývá plné bažantů a zajíců, možná narazím na srnu, na to bude dlouhé ohnisko super-samozřejmě je naprosto zvěřiprázdno, avšak-nenechávám se znechutit.
4. Několik zkusných záběrů-nekonečno bez problémů, stativ je sice stavěný na 3,5kg(objektiv má na to udělaný závit-což je fajn)ale je to dost na hraně.
5. Vleču se s tím po okraji pole, na hrbu stativ, přes rameno kabela skrývající tělo s objektivem asi vypadám zoufale, několik aut mi zastavilo s nabídkou, že mě svezou ,považujíc mě za zmatenou osobu bloudící asi.
6. V příhodném místě, když si přiznám, že dnes nepotkám ani sýkorku, si vybaluju nádobíčko. Využívám odlehlého místa a vyhýbám se tak dotěrným otázkám -jak to přibližuje….300mm(cca 3kg objektiv),když zvážíme přepočet na velikost čipu tak jsem cca na ohnisku 450mm.Limitována jsem pevnou vzdáleností,na žádnej zoom se nehraje. Fili,Slavík,Igor a ostatní ultrazoomisti mě v pohodě strčí do kapsy a jejich zátěž odhaduju do půl kila. Foťák není dalekohled, mrmlu si potutelně během instalace stativu na nerovný povrch zasněženého pole.
7. Zalézá slunce a začíná poletovat další várka sněhových vloček, vzhledem k tomu, že dlouhý tubus skla sežere tak ze dvě blendy, vyčkávám s trpělivostí, jež je mi vlastní:)naštěstí za několik minut je po bílé parádě a mrak šedivák se roztrhává na azůro ,světelný tok je ve správné konstalaci
8. Vybírám si motiv, naprosto fádní čapmprčí, protože dál už nejdu, mám mokrý boty a tý váhy na zádech plný zuby.nejbližší možnost ostření je 3,3m.Bez stativu to nedávám-odcloním na zaostření,ostřím obouruč-ne že by to šlo z tuha, chod je hladký- ale stativ je koncipován na váhu 3,5 kg ,které jsem sice nedosáhla, ale aby se na něm něco těžkého zas nějak moc vrtělo a šmajchlilo, cítím jako limitní a doma by mě se zkurvenou hlavou asi nepochválili.
9. Clonový kroužek hodím na správnou hodnotu(vychází mi to 8 až 11), vzápětí klidné bezvětří končí a čamprčí se vychyluje na všechny strany, při dlouhém ohnisku je hloubka ostrost minimální. K zakleknutí k hledáčku(na kterej jsem si mezitím nechtě dejchla, takže se mi zamlžil)používám obal od stativu, protože bohatě stačí bejt mokrá od kolen dolů.
10. Po absolování několika záběrů balím nádobíčko a vleču se domů. Ve zlatavém slunci míjím kroužícího dravce s rozpětím křídel určitě dosahující metru, peří se nádherně barví do mnoha odstínů v nádherné krajině.SERU NA TEBE!Myslím si možná i nahlas.Je mi jasný,že při první myšlence vybalení si stativu, veme kramle- nebudeme si vzájemně dělat násilí.
11. Takže po vycházce která se dá s nadsázkou přirovnat k přesunu se zátěží předkládám nemnoho obrázků, kterým se rozhodně nedá přezdívat rychlý cvaky jen tak, technicky nedokonalých mou vinou, avšak z pocitem ze skla o kovu, kterej miluju. Tak zas příště-musím na to mít náladu,pač nic se nejí tak horký, jak uvaří :)
více  Zavřít popis alba 
115 komentářů
  • 8.2.2015
  • 667 zobrazení
  • 14
farnostorechov
  • 18.6.2017
  • 95 zobrazení
  • 0
charitahrabyne
  • červen 2015 až červen 2017
  • 35 zobrazení
  • 0
farnostborsice
  • 28.6.2017
  • 283 zobrazení
  • 0
skleppardal
  • 7.6.2015
  • 119 zobrazení
  • 1
lenkatka
Ústí nad Labem 7.6.2015
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
P. Mirek Šimáček
P. Jiří Smolek
P. Lukáš Bakajsa
více  Zavřít popis alba 
  • 7.6.2015
  • 111 zobrazení
  • 0
farnostorlova
foto M.A. + L.P.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2014
  • 141 zobrazení
  • 0
hrustickyzhrusky
  • 19.6.2014
  • 88 zobrazení
  • 1
farnostmorkovice
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2008
  • 84 zobrazení
  • 0
baar123
  • 30.5.2013
  • 203 zobrazení
  • 0
horstyn
  • 8.6.2012
  • 64 zobrazení
  • 1
flo
  • 26.6.2011
  • 396 zobrazení
  • 0
bondie
  • 101 zobrazení
  • 0
pomeranca
Venkovní mše, průvod a farní odpoledne
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2009
  • 125 zobrazení
  • 0
brouktesarik
  • květen 2008
  • 177 zobrazení
  • 0
dcbl
14. 6. 2009 Oslava Těla a krve Páně v Brně-Lesné
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2009
  • 169 zobrazení
  • 0
reklama