Hledání: Bouda - pokračování

Pro dotaz Bouda - pokračování jsme našli 34 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
evalida
  • říjen 2008 až únor 2014
  • 71 zobrazení
lmk-chotebor
  • duben až listopad 2011
  • 367 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
lmk-chotebor
  • 27.11.2010
  • 138 zobrazení
pasaart
Vlastně první půlka výletu. Z Harrachova na Dvoračky a pak po zelené přes Kotelní jámy na Jilemnickou boudu. Pokračování příště...
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 26.7.2014
  • 54 zobrazení
pleskteamplasy
Penzion Na Kovárně - Děčínský Sněžník - rozhledna - Hřebenova bouda oběd - Dubičky - vyhlídka Mlynářův kříž - káva v Lounech - Rakovník - Plasy

Odjezd z penzionu do 10 h směr Sněžník, zde parkoviště, odtud pěšky na Děčínský Sněžník – rozhledna – a zpět, asi 4 km (https://mapy.cz/s/fazujufuta)

Oběd v hotelu Hřebenová bouda (www.hrebenovabouda.cz)

Odjezd směr Dubičky, zde krátká zastávka – pěší procházka na vyhlídku Mlynářův kámen (https://mapy.cz/s/fedelasozu) a zpět (asi 2 km)
Pokračování ve zpáteční cestě směr Louny – zde přestávka na kávu, třeba v kavárně Caffe Moak (www.moaklouny.cz)
A pak už jen nejkratší cestou do Plas (přes Rakovník)
více  Zavřít popis alba 
  • září 2020
  • 42 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
rockinrobin
... v pekelném vedru jsme prošli až čarovně krásné louky, kolem krásných roubenek na rozcestí ... pokračování příště :)
více  Zavřít popis alba 
85 komentářů
  • 9.6.2014
  • 139 zobrazení
pasaart
...pokračování výšlapu...
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
52 komentářů
  • 23.8.2013
  • 89 zobrazení
obecvlasatice
Kategorie: lidévesnice
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2014
  • 142 zobrazení
parbabouda
POkračování unás v boudě.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.2.2008
  • 38 zobrazení
artvandal
Pokračování akce Military víkend, tentokrát po linii těžkého opevnění v úseku Bartošovice - Bouda
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 162 zobrazení
mama1962
Začátek cesty na Kamenné boudě směr Javořina vrchol,přechod na Slovenskou stranu na Gáblík a pokračování sestupu na Vápenky a zpět na Kamennou boudu.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2012
  • 52 zobrazení
tomesm
...se taky dá uspořádat akce "sklep" v hospodě...výhoda pro ty co nepijí víno je tady úplně jasná...a pokračování na boudě naprosto bez chybičky...
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2019
  • 133 zobrazení
rencos
Minulou neděli jsme se Štikaři zajeli na další z běžeckých výletů do Krkonoš, tentokrát pro změnu zase do Janských Lázní :-) Oproti předchozím výjezdům do stejné lokality jsme tentokrát naši pouť obohatili důkladnou přípravou skluznic přímo na místě, což ovšem lehce pozdrželo vlastní start do stopy tak o dvě hodiny. Každopádně to pak všem krásně jelo, takže jsme už zanedlouho obědvali na Kolínské boudě. Poté rychlý přesun na Lyžařskou, kde stravování pokračovalo dalším menu, a jelikož ostatní členové výpravy neakceptovali moji neodmítnutelnou nabídku pokračování tůry přes Liščí na Bufet, hezky jsme si zas nazuli lyže a sjeli přes Zrcadlovky do údolí. Skol!
více  Zavřít popis alba 
  • 15.1.2012
  • 233 zobrazení
pasaart
...pokračování tůry. Z rozcestí Pod Smělcem dolů do Polska a pak po zelené Sněžnými jámami na Halu pod Labskim Szcytem, Tvarožník a Voseckou boudu. Cestou dolů do Harrachova už jsem nefotil.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
74 komentářů
  • 22.7.2014
  • 101 zobrazení
zikky
Jednodenní tůra v Krkonoších. Start dole u lanovky na Medvědín, přes Labský důl až na Labskou boudu. Oběd a pokračování přes Sněžné Jámy, Mužské kameny, Dívčí kameny, Petrova bouda. Dále přes Špindlerovskou budou, přes naučnou stezku podél Čertovy strouhy k boudě Bílé Labe a zpět do Špindlu. Celkem asi 28 km, skvělé počasí, prostě paráda.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.10.2015
  • 66 zobrazení
trempoviny
První víkend v srpnu 2019 jsme s kamarády uskutečnili údržbu mojí chaty aneb boudy v Srbsku. Nelze jen vandrovat či navštěvovat trampské akce, potřeba je také postarat se o své nemovitosti. Spotřebovali jsme 10 litrů barvy a přesto nestačila. Takže, pokračování ještě někdy příště + vyměnit shnilá zábradlí, opravit rozdupané schody, obnovit lavice ad. Ovšem, vše se dá v pohodě zvládat :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2019
  • 419 zobrazení
tenjemuj
V sobotu jsme se z Chalupy přesunuli autobusem na Pomezní boudy a odtud se jali zdolat Sněžku s pokračováním přes Růžohorky, Portášky až do Temného dola a návrat do Velké Úpy na chalupu. 18-ti km trasa za pěkného slunečného počasí, ale se studeným větrem ve vrcholových partiích
více  Zavřít popis alba 
147 komentářů
  • 7.5.2016
  • 516 zobrazení
pavelstejskal
Cyklodovolená v Triglavském národním parku v Julských Alpách - Bohinj, Bled, Vogel
konec června 2014
1.kolem jezera Bohinj v horách 2.Vogel a hřebenovkou na horskou boudu-sýrárnu 3.vodopády Savica 4.kolem jezera Bled
Pokračování slovinské dovolené - moře Chorvatsko (ostrov Koversada)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto 2014
  • 23 100 zobrazení
anycka
Pokračování takřka legendární akce Bouda a s ní i konec prázdnin. Naprosto podrobně a detailně jsme si prošli okolí Malé Skály (na Postojnu, Rotštejn, Kozákov, Zbirohy, Drábovnu), všude bylo spoustu jablek, švestek a podobných legrací. A taky deště. Fotek je málo, co taky fotit v takovém předpovodňovém počasí. Ale super to bylo, to zase jo.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010
  • 89 zobrazení
fravavra
20.7.2019 Posezení s harmonikáři bratry Procházkovými si přátelé lidové muziky užívali plnými doušky SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
ZADNÍ BOUDY Členové dobrovolného hasičského sboru Martinice proměnili v sobotu 20. července svůj areál na letní restauraci s tradičním občerstvením.
V dalším pokračování několikaletého cyklu venkovního letního posezení s lidovou hudbou se na přírodní scéně představili harmonikáři bratři Procházkové. V jejich podání slunečným odpolednem a podvečerem zněly známé české a moravské lidové písničky. Návštěvníci si setkání přátel lidové muziky užívali plnými doušky, ať už zářili na venkovním tanečním parketu, nebo si pouze od stolu poslechli své oblíbené písně či zpívali společně s kapelou.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.7.2019
  • 303 zobrazení
pavel51
Pokračování předchozího alba. V sobotu jsme oslavili Vánoce v předtermínu. Ale předtím jsme se ještě vypravili na výlet, abychom si připomněli naše letní putování Déja Vu 2012. Šli jsme z Pece na Výrovku, přes Památník obětem hor na Luční boudu, kde jsme se naobědvali a pak pokračovali do Obřího sedla. Tam jsme se rozdělili na dvě party. Jedna parta šla rovnou Obřím dolem do Pece, druhá parta nejdříve zdolala Sněžku, pak se vrátila do Obřího sedla a následovala první partu. Všichni jsme trefili zpátky do penzionu, i když už se setmělo a navíc byla mlha.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2012
  • 130 zobrazení
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Adam - Dělostřelecká tvrz Adam je jedna z nejvíce dokončených tvrzí československého opevnění, které bylo budováno v letech 1935-1938 na hranicích s Německem. Z 16 plánovaných dělostřeleckých tvrzí byla rozlohou nejmenší. Na tvrzi mělo být umístěno 8 srubů: K-S 39 „Hodek“, K-S 40 „U háječku“, K-S 41 „Pod vrškem“, minometná otočná věž K-S 44 „Za větrem“, vchodový objekt K-S 43a „Na sekyře“, dělostřelecká otočná věž K-S 42 „Trigonometr“, dělostřelecké sruby K-S 43 „Veverka“ a K-S 45 „Jabůrek“.Výstavba byla zahájena 10. srpna 1936. Ve dnech 26. května až 1. června 1937 proběhla betonáž prvního srubu K–S 38, který není přímo součástí tvrze, jako poslední byl vybetonován 6. až 12. srpna 1938 objekt dělostřelecké otočné věže. Po stavební stránce byla tvrz Adam v roce 1938 téměř dokončena. Betonáž všech sedmi zadaných objektů byla kompletně provedena. Objekt K–S 44 určený pro minometnou věž byl projekčně upravován ještě v průběhu září 1938, a proto se nezačalo ani s jeho hrubou betonáží, proběhly pouze zemními práce a došlo k vylamování šachty pro napojení s podzemím. Z plánovaného počtu pancéřových prvků se podařilo osadit pouze zvony do izolovaných pěchotních srubů K–S 37 (3 kusy), K–S 38 (3 kusy) a K–S 46 (2 kusy) a nebýt osudného září 1938 byly by osazeny ještě na podzim téhož roku i dva zvony a jedna kopule do tvrzového pěchotního srubu K-S 39. Tvrzi scházely především ale hlavní dělostřelecké zbraně (kasematní houfnice vz.38), které se z důvodu zpoždění ve vývoji a výrobě se do žádného z dělostřeleckých objektů v československém pohraničí nedostaly. Hlavní zbraň tvrze – dělostřelecká otočná a výsuvná věž také nebyla instalována, čímž se stal objekt nebojeschopný a vzhledem ke svému specifickému poslání nemohl vyzbrojen ani nouzově. Chybějící dělostřelecká výzbroj byla ale provizorně řešena alespoň u dělostřelecký srubů a to pomocí zastaralých horských kanónů vz. 15 ráže 7,5 cm umístěných po třech v dřevěných přístřešcích před sruby. V případě K–S 43 byly situovány hned před ochranný příkop a před nepřátelským pozorováním je chránila dřevěná konstrukce připomínající z dálky stodolu. U druhého dělostřeleckého srubu vzhledem k složité situaci na staveništi před ním nebylo možné umístit nouzovou dělostřeleckou výzbroj přímo k němu, a proto se nalézalo postavení trojice horských kanónů o několik stovek metrů dále v prostoru mezi pevnůstkami č. 235 a 236 druhého sledu lehkého opevnění. Z obdobných důvodů jako u dělostřelecké otočné věže se nepodařilo osadit ani pancéřovou kulometnou věž do objektu K–S 40. Vchodový objekt byl z trojice bezpečnostních vrat zabezpečen pouze vraty mřížovými, scházela ještě padací a zasouvací vrata. Pro výše zmíněné nedostatky ve výzbroji byly všechny objekty vybaveny pouze kulomety vz. 26 a vz. 37 a protitankovými kanóny vz. 36. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: „Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť.“ Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží na krátkou vzdálenost. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K–S 45 nebo K–S 39 a také třeba na K–S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť se žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko – strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a v současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/tvrz_hanicka_kahan/ ). Podzemí tvrze včetně vstupního objeku se nalézá ve vojenském prostoru a je nepřístupné. Zbylé sruby jsou zvenčí přístupné, leč zcela utopené ve vegetaci.

Tvrzové pěchotní sruby - Pěchotní sruby tvrze Adam tvořily souvislé pokračování linie izolovaných srubů. Byly umístěny v čele tvrze, neboť jejich hlavním úkolem bylo zabránit průniku nepřítele k týlově položeným dělostřeleckým a minometným srubů a samozřejmě též ke vchodovému objektu. Konstrukčně vycházely z izolovaných pěchotních srubů, od kterých se výrazně lišily zvýšenou odolností, nasáváním vzduchu a způsobem řešení vchodu. Posádka do tvrzových pěchotních srubů vstupovala zásadně podzemím a výstup na povrch jí umožňoval pouze malý nouzový výlez ústící do diamantového příkopu. Tato varianta byla použita u K–S 39 a K–S 41, kdežto K–S 40 neměl nouzový východ vůbec. Nasávání čerstvého vzduchu bylo zabezpečeno buď speciálním ventilačním zvonem (K–S 41) nebo zvláštním potrubím v týlové stěně (K–S 39 a K–S 40). Místo pro stěnové nasávání bylo chráněno granátovým skluzem nebo postřelováním ze sousedních srubů. Všechny tři objekty měly interiér rozdělen do dvou pater. Dolní patro obsahovalo ubikace mužstva, filtrovnu, muniční a proviantní sklady a sociální zařízení. V horním patře byla situována v pancéřových prvcích bojová stanoviště a střelecké místnosti hlavních zbraní. Výškové nerovnosti terénu si vyžádaly netradiční zalomení objektu K–S 40, je zalomen stupňovitě ve svahu a K–S 41, který je zalomen stupňovitě vlevo. Jako u každého tvrzového objektu byly stěny, které neměly střílny opatřeny čtyři metry silným obležením z lomového kamene tzv. „kamennou rovnaninou“. Kamenná rovnanina tlumila účinky nepřátelských granátů ještě před dopadem na stěny objektu. Svým přírodním travním maskováním napomáhala k dokonalému splynutí srubu s okolím. Výzbroj objektů obstarávaly kromě lehkých a těžký kulometů také 4,7 cm kanóny umístěné ve střeleckých místnostech – tzv. pod betonem. Srub K-S 40 měl být vybaven nadstandardní zbraní otočnou kulometnou věží Škoda „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Potřebná věž však nebyla vyrobena a její dodání bylo plánováno až na druhou polovinu roku 1940. Nekrytý otvor ve stropě objektu představoval tak vážné ohrožení jeho odolnosti v případě odstřelování nebo bombardování. Palebný plán linie těžkého opevnění tohoto úseku byl sice tímto nedostatkem narušen, ale nebyl vážněji ohrožen.

Dělostřelecké sruby K–S 43 „Veverka“ a K–S 45 „Jabůrek“ - Dělostřelecké sruby patřily všeobecně k největším a nejmohutnějším objektům budovaným v rámci čs. opevnění. Na délku měřily téměř 50 metrů a na šířku zhruba 16 metrů. V sestavě projektovaných tvrzí býval většinou jeden, ve zvláštních případech dva takovéto objekty. U stavebně dokončených tvrzí má však dvojici těchto objektů pouze tvrz Adam. Hlavním bojovým úkolem dělostřeleckých srubů K–S 43 a K–S 45 bylo vedení dalekých paleb do předpolí linie králického opevnění a do intervalů mezi sousedními tvrzemi Hanička a Bouda. Oba objekty jsou postaveny na svazích odvrácených od nepřítele, čímž se minimalizovala možnost jejich přímého odstřelování protivníkem. Stavební řešení srubu K–S 43 „Veverka“ nevybočuje z běžného konstrukčního standartu typu této stavby. Raritou mezi dělostřeleckými sruby je ale K–S 45 „Jabůrek“. Konstruktéři se v případě projektování této stavby potýkali s velkým terénním převýšením, a proto museli srub rozvrhnou do tří pater a poslední houfnicovou střílnu umístit atypicky pod horizontální úroveň sousedních dvou. Toto netradiční řešení se ukázalo jako nevýhodné jak po stavební stránce tak i při zásobování spodní houfnice střelivem, a proto jej projektanti ŘOP už raději u žádného dělostřeleckého srubu nepoužili.Před týlovou stěnou objektů byl vybetonován hluboký ochranný příkop tzv. diamantový příkop znemožňující nepříteli kontakt se střílnami. Oba dva sruby mají nouzový východ, situovaný v ochranném příkopu, který ústil v případě K–S 43 z horního patra a u lomeného K–S 45 z dolního patra. Diamantový příkop byl chráněn čtveřicí granátových skluzů a lehkým kulometem v pomocné střílně. Srub Jabůrek má tyto střílny dvě, z nichž druhá postřeluje spíše okolí objektu. Blízkou ochranu ale obstarávaly především dva lehké kulomety v pancéřových zvonech na střeše. Hlavní výzbroj objektů tvořily tři 10 cm houfnice vz. 38, zasazené v ocelolitinových střílnách týlové strany srubu. Původně se podobně jako u dělostřelecké otočné věže počítalo s využitím 8 cm kanónů, ale jejich výroba byla po zkouškách v létě 1938 definitivně zastavena. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji se do dělostřeleckých srubů nedostaly ani 10 cm houfnice vz. 38. Provizorní výzbroj Adama proto obstarávaly v září 1938 alespoň tři 7,5 cm horské kanóny vz. 15., umístěné v dřevěných přístřešcích před sruby. Po vyhlášení protektorátu 15. března 1939 nechalo velení německé armády dokončit 15 nejvíce rozpracovaných houfnic vz. 38. V roce 1940 v rámci zkoušek nacistického Wehrmachtu byla jedna z nich pokusně osazena do objektu K–S 43 tvrze Adam.

Dělostřelecká otočná věž K–S 42 „Trigonometr“ - Dělostřelecká otočná a výsuvná věž byla považována za hlavní a nejdůležitější složku každé tvrze. S typem této pevnostní stavby se proto setkáváme u všech dvanácti projektovaných a schválených dělostřeleckých tvrzí v úseku Odra – Krkonoše. Při jejím konstrukčním řešení se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Dělostřelecká věž K–S 42 je situována nedaleko hřebenu kóty Adam a zaujímá místo přímo ve středu tvrzového komplexu, čímž se vyloučila hluchá nepostřelovaná místa. Věž byla instalována v železobetonové části třípatrového srubu, který byl téměř celý zapuštěn v rovině okolního terénu, takže na povrch vystupovala pouze stropnice a pancéřový vrchlík věže. Samotný otočný mechanismus byl zasazen v tzv. předpancíři, což byl ocelolitinový prstenec pokrývající stěny šachty, v níž se věž nalézala. Do této šachty byla umístěna pohyblivá střelecká místnost, výtahy na munici a proti závaží. Instalační provedení celého komplexu bylo velmi náročné, neboť konstrukce věže vážila přibližně 420 tun. Z toho asi 180 tun připadalo na předpancíř a vlastní věž a protizávaží měly po 120 tunách. Věž se mohla otáčet a vysouvat buď pomocí elektromotorů nebo nouzovým ručním pohonem. Původně měla hlavní výzbroj tvořit dvojice 8 cm kanónů. Pro neustále závady a nedostatky však 8 cm kanón v letních praktických zkouškách neobstál, a tak byl jeho vývoj zcela zastaven. V rámci unifikace pevnostního dělostřelectva bylo rozhodnuto vyzbrojit tento objekt zdvojenými houfnicemi vzor 38. ráže 2 x 10 cm. Odvod vystřelených nábojnic byl řešen šroubovitou trubicí do plynotěsné komory v týlovém patře objektu. Houfnice dělostřelecké tvrze Adam měly svým dostřelem zasahovat až do palebných úseků sousedních tvrzí Hanička, Bouda a Hůrka a rovněž mohly vést palby na blízké území nepřítele (dostřel houfnic 11 950 m). Objekt neměl samostatný východ na povrch a výměnu vzduchu zajišťovala dvojice ventilačních zvonů ve střeše. V podzemních patrech se nacházely kromě ovládání a pohonu věže také filtrovna, stanoviště velitele, ubikace pro posádku sklad střeliva a proviantu. Na střeše K–S 42 nebyl umístěn zvon pro lehký kulomet, neboť sousední objekty svými pěchotními zbraněmi celou věž dokonale kryly. Osádku objektu „Trigonometr“ mělo při válečném stavu tvořit 54 mužů.

Vchodový objekt K–S 43a „Na sekyře“ - Na rozdíl od francouzské koncepce kde byly na některých velkých tvrzích Maginotovy linie budovány zvlášť objekty sloužící pro vstup osádky a zvlášť objekty pro zásobování municí, zajišťoval vstup do podzemí československých tvrzí pouze jediný tzv. vchodový objekt. Tento objekt byl postaven jako ostatní tvrzové sruby v nejsilnější IV. třídě odolnosti. Vchodový objekt K–S 43a se nalézá na odvrácené straně svahu Adam, aby tak byl lépe uchráněn před nepřátelským odstřelováním a pozorováním. Díky jeho poloze mohl být Adam bezpečně zásobován municí a proviantem i v průběhu boje v předpolí. Z objektu vyčnívala na povrch pouze jeho přední část s vjezdem do podzemí, vchodem pro pěší, střílnami a dvěma pancéřovými zvony zapuštěnými ve stropnici. Zbraně vchodového srubu sloužily především k jeho bezprostřední ochraně při napadení. K výzbroji proto patřily dva lehké kulomety vz. 26 v kopulích a dva 4,7 cm protitankové kanóny vz. 36 pod betonem. Tyto zbraně chránily především nedaleké okolí a měly zároveň též kontrolovat přístupovou komunikaci. Nedobytnost nitra tvrze dále zabezpečovala trojice bezpečnostních vrat. První z nich čtyři metry široká dvoukřídlá, mřížová vrata znemožňovala přístup do srubu nežádoucím osobám a umožňovala získat čas pro zavření mohutných, šest tun vážících vysouvacích, pancéřových vrat, za kterými následovala ještě plynotěsná vrata. Interiér vchodového objektu tvořil zejména odstavný prostor překladiště o délce 12,2 metru, kde mohla stát za sebou dvě velká nákladní auta. Neboť v případě potřeby musela být veškerá zásoba střeliva doplněna během jednoho dne. Vedle překladiště se nalézalo kolejiště úzkorozchodné dráhy (tzv. nádraží) se speciálními vozíky dopravujícími proviant a střelivo dále do hlubin tvrze. Vchodový objekt tvrze Adam spojovala s podzemím rovná galerie. Pomocí tohoto srubu byl také nasáván vzduch pro centrální filtrovnu, zajišťující přívod čerstvého vzduchu do nitra podzemí. Osádka vchodového objektu měla v případě válečného konfliktu čítat 26 mužů, kterým velel důstojník v hodnosti poručíka pěchoty.

Minometná otočná věž K–S 44 „Za větrem“ - Výkresová dokumentace tohoto objektu byla řešena již od roku 1935 a prošla mnohými změnami, aniž by bylo do září 1938 rozhodnuto o konečné podobě této unikátní stavby. Z původně plánované otočné a výsuvné věže s výzbrojí 2 x 9 cm minometů se ŘOP nakonec rozhodlo pro technicky méně náročnou a levnější variantu bez výsuvného mechanismu se dvěma minomety ráže 12 cm.Zpoždění při projektování a konstrukci otočné věže, bylo jednou z hlavních příčin proč se na žádné tvrzi v československém pohraničí nepodařilo minometný srub stavebně realizovat. Ředitelství opevňovacích prací plánovalo výstavbu minometných srubů u osmi tvrzových komplexů, přičemž tvrz Stachelberg měla mít tyto sruby dva. Přípravné stavební práce na objektu pokročily nejdále právě u tvrze Adam, avšak to pouze v rozsahu zemních terénních úprav a vylámání šachty pro napojení s podzemím. Minometná věž K–S 44 byla oproti zvyklostem projektantů situovat tyto objekty co nejvíce do středu tvrze umístěna spíše v týlu nedaleko od vchodového objektu, což se jevilo z hlediska celkového terénního upořádání bojových srubů jako vhodnější.Hlavním bojovým úkolem věže bylo totiž chránit co nejvíce tvrzových objektů ve svém okolí, postřelovat hluchá místa a až potom posilovat hlavní palebné přehrady v libovolném směru. Půdorysem a konstrukčním řešením se minometná věž podobala nejvíce dělostřelecké otočné věži. Srub měl být vyzbrojen speciální zbraní – dvojicí minometů ráže 12 cm s dostřelem 250 – 7 000 metrů (zbraň měla být vyráběna ve Škodovce pod kódovým označením B-12).Kadence této zbraně byla až 12 ran za minutu a palby mohly být vedeny díky rotační lafetě v úhlu 360°. Objekt se měl skládat ze tří pater. Horní tvořila vlastní pancéřová věž a střelecká místnost. Prostory ve středním patře sloužily jako skladiště munice, nádrže na vodu, ubikace pro pohotovostní obsluhu zbraní a horní stanici výtahu pro dopravu střeliva. Dolní patro bylo výrazně menší a obsahovalo filtrovnu, stanoviště velitele objektu, ubikace a sociální zařízení. Spojení s podzemím zajišťovalo obvodové schodiště nákladní výtah. Ostatní zařízení bylo obdobné jako u dělostřelecké otočné věže, chyběla pouze místnost na odpad vystřelených nábojnic (minometné střelivo nemá nábojnice).Přísun čerstvého vzduchu do nitra stavby obstarávala dvojice střešních ocelolitinových zvonů (jeden pro nasávání čerstvého vzduchu a druhý pro odtah zkaženého vzduchu). Pro obranu blízkého okolí sloužil zvon pro lehký kulomet. Objekt neměl vlastní východ a byl až téměř po střechu zapuštěn do okolního terénu, čímž byla minimalizována možnost jeho odstřelování nepřátelským dělostřelectvem. Osádku minometné věže mělo za války tvořit 42 mužů.

Podzemí tvrze - Všechny objekty tvrze Adam byly napojeny na rozsáhlý podzemní systém, který byl s vchodovým objektem spojen rovnou galerií. Nezranitelnost podzemních chodeb a sálů zajišťovalo jejich umístění nejméně 20 metrů pod povrchem. V hlavní přístupové chodbě tvrze se nalézalo v bočních stěnových kobkách stálé minové zařízení, které mohlo být v případě nepřátelského průniku do vchodového srubu odpáleno. Destrukce by tak zavalila jedinou přístupovou cestu do hlubin tvrze. Za stálým minovým zařízením byly v podzemí zřízeny sály pro filtrovnu a ventilaci, strojovna s dieselagregáty na výrobu elektrické energie a sklady pohonných hmot. Potom následovalo dlouhé překladiště a hlavní muniční sklady pro dělostřeleckou a pěchotní munici. Menší manipulační sklady střeliva byly také vybudovány pod všemi dělostřeleckými objekty a s jejich umístěním se počítalo rovněž pod plánovanou minometnou věž. Přibližně uprostřed tvrzového podzemí bylo v nejhlubším místě kopce vyraženo pět velkých sálů sloužících jako kasárna. V těchto sálech měly být umístěny ubikace mužstva i důstojníků, telefonní ústředna, kanceláře velitelství, sociální zařízení, kuchyně, ošetřovna a další pomocné skladovací prostory. Dopravu střeliva k jednotlivým dělostřeleckým objektům obstarávala úzkorozchodná dráha a přepravu munice k tvrzovým pěchotním srubů zajišťovaly místo kolejové dráhy manipulační vozíky s gumovými koly. Dodávka munice přímo ke zbraním byla potom realizována nákladními výtahy. Odvodnění tvrze bylo řešily její projektanti pomocí přímého drenážního potrubí bez speciální odvodňovací štoly. Pevnostní systém Adama neměl například narozdíl od tvrzí Bouda a Hůrka zvláštní nouzový východ a posádka mohla na povrch vystoupit kupříkladu některým z pomocných východů dělostřeleckých srubů. Celý tvrzový komplex byl koncipován jako naprosto soběstačný, a proto měla pevnost vlastní zdroje pitné vody a elektrické energie. V případě míru byla však zásobována elektřinou z nejbližší veřejné elektrické sítě. Množství munice a proviantu uskladněné v hlubinách tvrze mělo být natolik dostatečné, aby vystačilo posádce Adama i na několik týdnů bojů v obklíčení bez možnosti jakéhokoliv vnějšího způsobu zásobování.

text: http://www.pevnost.web2001.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • duben až prosinec 2020
  • 154 zobrazení
iva-63
Jablonné nad Orlicí - Hradiska - Panská skála - Jamné nad Orlicí - Jablonné nad Orlicí (asi 9 km)

Pokračování výletu do podhůří Orlických hor (viz minulé album). Z Letohradu jsem přejela do města, které je mi velmi blízké - strávila jsem tu několik dovolených, čemuž předcházela jedna stará knížka ... a prostě Suchovršsko mám moc ráda. Nebyla jsem tu už 2 a půl roku a zastesklo se mi po tomto kraji.

Suchovršské pohoříčko neboli (správným geografickým názvem) Bukovohorská hornatina je převážně zalesněný hřeben, oddělený od vlastních Orlických hor hlubokým údolím Tiché Orlice. Hřeben tvoří Buková hora - Jeřáb - Prostřední vrch - Suchý vrch- Bouda - Vysoký kámen. Buková hora a Jeřáb jsou přitom od ostatních částí hřebene jaksi odděleny, a to Červenovodským sedlem. Oblast byla vyhlášena přírodním parkem s názvem Suchý vrch - Buková hora, pro který je charakteristické střídání lesních ekosystémů (smrkových monokultur a bukojedlových porostů), zemědělské krajiny a lidských sídel. Na svazích hřebene, obrácených k Tiché Orlici, leží vesničky dlouze roztahané v údolích potoků (Jamné nad Orlicí, Orličky, Bystřec, Čenkovice, Těchonín), přirozeným centrem oblasti je krásné staré město Jablonné nad Orlicí.

Je to kraj relativně málo poznamenaný turistikou, výletníci se většinou spokojí s tím, že vyjedou autem na Suchý vrch k rozhledně, případně dojdou k nedaleké dělostřelecké tvrzi Bouda. Je tu snad málo turisticky známých míst, jsou tu ale nesmírně krásné lesy a celá krajina působí jaksi konejšivě.

Jablonné nad Orlicí, do kterého se jistě ještě vrátím, může být východiskem nejen pro krajinu Suchovrška a podhůří až k Lanškrounu a České Třebové, ale i pro Králický Sněžník a Orlické hory. Tak jsem si sem teď aspoň na pár hodin zajela - hlavně projít Hradiska a podívat se na stařičký, památný tis na okraji Jamného nad Orlicí.

Mapa: https://mapy.cz/s/2y7ZB
více  Zavřít popis alba 
113 komentářů
  • 9.4.2018
  • 256 zobrazení
Reklama