Hledání

30 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

pasaart
Vlastně první půlka výletu. Z Harrachova na Dvoračky a pak po zelené přes Kotelní jámy na Jilemnickou boudu. Pokračování příště...
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 26.7.2014
  • 39 zobrazení
  • 0
lmk-chotebor
  • duben až listopad 2011
  • 364 zobrazení
  • 0
lmk-chotebor
  • 27.11.2010
  • 132 zobrazení
  • 0
evalida
  • říjen 2008 až únor 2014
  • 54 zobrazení
  • 0
trempoviny
První víkend v srpnu 2019 jsme s kamarády uskutečnili údržbu mojí chaty aneb boudy v Srbsku. Nelze jen vandrovat či navštěvovat trampské akce, potřeba je také postarat se o své nemovitosti. Spotřebovali jsme 10 litrů barvy a přesto nestačila. Takže, pokračování ještě někdy příště + vyměnit shnilá zábradlí, opravit rozdupané schody, obnovit lavice ad. Ovšem, vše se dá v pohodě zvládat :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2019
  • 263 zobrazení
  • 2
fravavra
20.7.2019 Posezení s harmonikáři bratry Procházkovými si přátelé lidové muziky užívali plnými doušky SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
ZADNÍ BOUDY Členové dobrovolného hasičského sboru Martinice proměnili v sobotu 20. července svůj areál na letní restauraci s tradičním občerstvením.
V dalším pokračování několikaletého cyklu venkovního letního posezení s lidovou hudbou se na přírodní scéně představili harmonikáři bratři Procházkové. V jejich podání slunečným odpolednem a podvečerem zněly známé české a moravské lidové písničky. Návštěvníci si setkání přátel lidové muziky užívali plnými doušky, ať už zářili na venkovním tanečním parketu, nebo si pouze od stolu poslechli své oblíbené písně či zpívali společně s kapelou.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.7.2019
  • 253 zobrazení
  • 1
tomesm
...se taky dá uspořádat akce "sklep" v hospodě...výhoda pro ty co nepijí víno je tady úplně jasná...a pokračování na boudě naprosto bez chybičky...
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 113 zobrazení
  • 4
iva-63
Jablonné nad Orlicí - Hradiska - Panská skála - Jamné nad Orlicí - Jablonné nad Orlicí (asi 9 km)

Pokračování výletu do podhůří Orlických hor (viz minulé album). Z Letohradu jsem přejela do města, které je mi velmi blízké - strávila jsem tu několik dovolených, čemuž předcházela jedna stará knížka ... a prostě Suchovršsko mám moc ráda. Nebyla jsem tu už 2 a půl roku a zastesklo se mi po tomto kraji.

Suchovršské pohoříčko neboli (správným geografickým názvem) Bukovohorská hornatina je převážně zalesněný hřeben, oddělený od vlastních Orlických hor hlubokým údolím Tiché Orlice. Hřeben tvoří Buková hora - Jeřáb - Prostřední vrch - Suchý vrch- Bouda - Vysoký kámen. Buková hora a Jeřáb jsou přitom od ostatních částí hřebene jaksi odděleny, a to Červenovodským sedlem. Oblast byla vyhlášena přírodním parkem s názvem Suchý vrch - Buková hora, pro který je charakteristické střídání lesních ekosystémů (smrkových monokultur a bukojedlových porostů), zemědělské krajiny a lidských sídel. Na svazích hřebene, obrácených k Tiché Orlici, leží vesničky dlouze roztahané v údolích potoků (Jamné nad Orlicí, Orličky, Bystřec, Čenkovice, Těchonín), přirozeným centrem oblasti je krásné staré město Jablonné nad Orlicí.

Je to kraj relativně málo poznamenaný turistikou, výletníci se většinou spokojí s tím, že vyjedou autem na Suchý vrch k rozhledně, případně dojdou k nedaleké dělostřelecké tvrzi Bouda. Je tu snad málo turisticky známých míst, jsou tu ale nesmírně krásné lesy a celá krajina působí jaksi konejšivě.

Jablonné nad Orlicí, do kterého se jistě ještě vrátím, může být východiskem nejen pro krajinu Suchovrška a podhůří až k Lanškrounu a České Třebové, ale i pro Králický Sněžník a Orlické hory. Tak jsem si sem teď aspoň na pár hodin zajela - hlavně projít Hradiska a podívat se na stařičký, památný tis na okraji Jamného nad Orlicí.

Mapa: https://mapy.cz/s/2y7ZB
více  Zavřít popis alba 
113 komentářů
  • 9.4.2018
  • 131 zobrazení
  • 22
pejan
fotky z telefonu https://goo.gl/photos/mwQppd1soNKAgKvh6
videa https://www.youtube.com/playlist?list=PL_soDjiho8geXBYiLIK3tXqOR07D2G9W5
Trasa na kole, noclehy a program:
1. den 26.7.2016 Přerov - Olomouc - Litovelské pomoraví - Lovecká chata - Hynkov - Litovel - Úsov - Dubicko - Hrabová - Leština - Zábřeh na Moravě 94km, nocleh hotel Amco trasa https://mapy.cz/s/2BDeO
2.den 27.7.2016 Zábřeh na Moravě - Hoštějn po opuštěném tělěse dráhy - Hoštejský hrad - Krasíkov - zřícenina kláštera Koruna - Rychnov na Moravě - Mladějov na Moravě průmyslové muzeum a muzeum úzk. dráhy - Trpík - Damníkov - Semanín - rozhledna na Kozlovském kopci - Dlouhá Třebová - Ústí nad Orlici - Brandýs nad Orlicí 85km, nocleh penzion Mítkov
3.den 28.7.2016 Choceň - U Prokopa - Čertův dub - Horní Jelení - Vinice - Na hradcích - Holice - Sezemice - Kunětice - Pardubice - Srnojedy - Opočínek - Valy - Klenovka - Přelouč 76km nocleh hotel V M
4. den 29.7.2016 Semín - Kladruby nad Labem - Týnec nad Labem - Svatá Kateřina - Kutná Hora - rozhledna Havířská bouda - Hlízov - Kolín 57km nocleh penzion Falconi
5.den 30.7.2016 Kolínská řepařská drážka Sendražice - Kolín - Nová Ves u Kolína - Sokoleč - Cerhenice - Plaňany - Miškovice - Třebovle - Borek - Lipany mohyla - Vitice - Kšely - Přistoupim - Tuchoraz tvrz - Tismice - Limuzy - Přišimasy - Úvaly 65km nocleh hotel Sokol
6.den 31.7.2016 Klánovice - Horní Počernice - Radonice - Satalice - Kbely muzeum letectví a kosmonautiky - Prosek - Střížkov - Bulovka - Troja 39km ubytování hotel Sokol Praha Trója
7. den 1.8.2016 den strávený v ZOO Praha, najeto pouze 10km večeře v restauraci na Barikádách Praha Bubeneč
8. den 2.8.2016 Podbaba - Horoměřice - Tuchoměřice - Noutonice - Okoř - Kováry - Zákolany - Otvovice - Kralupy n Vlt - Nelahozeves - Nové Ouholice - Nová Ves - Ledčice - Černouček - Ctiněves - Ŕíp - Vesce - Roudnice nad Labem 67km, vlakem do Praha Podbaba
9. den 3.8.2016 Letná Technické muzeum - Petřiny dům vláčků - Královská obora - Letohrádek Hvězda - Bílá Hora - Ladronka - most Legií - Národní - Na Příkopě - Hybernská - cyklostezka starým Žižkovským tunelem až na Krejcárek, dále Pod plynojemem - Zenklova - U českých loděnic - Povltavská cyklo - Troja 37km
10.den 4.8.2016 vlakem do Krhanic, vojenské tankové muzeum Lešany - Prosečnice - Kamenný přívoz - Jílové u Prahy - Petrov - Davle - Zbraslav - Modřany - Podolí - Vyšehradský tunel - Rašinovo nábřeží - Masarykovo nábřeží - Smetanovo nábřeží - Křížovnická - 17. listopadu - Čechův most - Letná - Bubeneč U Pramene - Troja 59km
11. den 5.8.2016 vyjeto z Troji do Prahy Zličína s plánem Solvayovy lomy, ale pro nepřízeň počasí jsem to vzdal, metrem B ze Zličína ku Andělu do Království železnic potom už po Praze do Troji 35km
12. den 6.8.2016 z Troji do Střešovic přes Vítězné náměstí, muzeum MHD Praha, zpět na metro Dejvická, odtud B Praha Zličín, pokračování v cestě do Solvayovy lomy - Dušníky - Hořelice - Loděnice - Bubovice - Solvayovy lomy - Velká Amerika - Mořina - Karlštejn 42km odtud vlakem Praha hl.n a Troja
13. den 7.8.2016 odjezd zpět do Blbákova Praha hl n 10:55 - Přerov 14:07 R889 Jan Ámos Komenský a příprava na vstup do reality na zahrádce U komára.
celkem najeto 686km, za ubytování utraceno 6387kč.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 411 zobrazení
  • 1
tenjemuj
V sobotu jsme se z Chalupy přesunuli autobusem na Pomezní boudy a odtud se jali zdolat Sněžku s pokračováním přes Růžohorky, Portášky až do Temného dola a návrat do Velké Úpy na chalupu. 18-ti km trasa za pěkného slunečného počasí, ale se studeným větrem ve vrcholových partiích
více  Zavřít popis alba 
147 komentářů
  • 7.5.2016
  • 478 zobrazení
  • 11
zikky
Jednodenní tůra v Krkonoších. Start dole u lanovky na Medvědín, přes Labský důl až na Labskou boudu. Oběd a pokračování přes Sněžné Jámy, Mužské kameny, Dívčí kameny, Petrova bouda. Dále přes Špindlerovskou budou, přes naučnou stezku podél Čertovy strouhy k boudě Bílé Labe a zpět do Špindlu. Celkem asi 28 km, skvělé počasí, prostě paráda.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.10.2015
  • 56 zobrazení
  • 0
obecvlasatice
Kategorie: lidévesnice
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2014
  • 134 zobrazení
  • 0
pasaart
...pokračování tůry. Z rozcestí Pod Smělcem dolů do Polska a pak po zelené Sněžnými jámami na Halu pod Labskim Szcytem, Tvarožník a Voseckou boudu. Cestou dolů do Harrachova už jsem nefotil.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
74 komentářů
  • 22.7.2014
  • 89 zobrazení
  • 1
pavelstejskal
Cyklodovolená v Triglavském národním parku v Julských Alpách - Bohinj, Bled, Vogel
konec června 2014
1.kolem jezera Bohinj v horách 2.Vogel a hřebenovkou na horskou boudu-sýrárnu 3.vodopády Savica 4.kolem jezera Bled
Pokračování slovinské dovolené - moře Chorvatsko (ostrov Koversada)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto 2014
  • 19 104 zobrazení
  • 31
rockinrobin
... v pekelném vedru jsme prošli až čarovně krásné louky, kolem krásných roubenek na rozcestí ... pokračování příště :)
více  Zavřít popis alba 
85 komentářů
  • 9.6.2014
  • 122 zobrazení
  • 4
straansky
Sněžka - 1602 m n.m. - nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice. Je to vyhledávaný výletní cíl a rozhledový bod ve východní části Krkonoš na česko-polské hranici a díky své výšce poskytuje neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny. Skalnatý holý vrchol má rozlohu 30 akrů, na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. K západu klesá skalnatý hřbet na vrcholovou planinu Úpské rašeliniště, povlovnější východní přechází v Obří hřeben. K jihovýchodu vybíhá ze Sněžky rozsocha Růžové hory, Pěnkavčího vrchu a Červeného vrchu. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozeno od pojmenování Sněžná - jako sněhem pokrytá. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. První historicky zaznamenaný výstup na Sněžku uskutečnil roku 1456 neznámý Benátčan, který v horách hledal drahé kamení. Sněžka v minulosti bývala především poutním místem. Na vrcholu Sněžky je nyní Polská bouda s meteorologickou stanicí, konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, rotundová kaple sv. Vavřince, základová deska z dnes již zbourané České boudy, Česká poštovna (ta původní byla založena roku 1872) a nedaleko ní stojící kamenný trigonometrický obelisk. Ještě donedávna stála na polské straně dřevěná budova meteorologické stanice z roku 1900, stavba vysoká 18 metrů byla jištěna proti silným poryvům větru ocelovými kotevními lany. V roce 1990 byla rozebrána a snesena do údolí.Nejstarší stavbu na Sněžce je 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince a najdeme ji na polské straně vrcholu. O jeji výstavbu se zasloužil slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch (*1623), kterému patřily pozemky na severních svazích Krkonoš. Rozlehlé rodové panství bylo ale zkonfiskováno poté, co se jeho otec Hans Ulrich postavil císaři a jako vzbouřenec byl v roce 1635 v Řezně sťat. Císař mu majetek zabral, ale jeho syn byl později omilostněn a část panství získal zpět. Kapli na Sněžce začal Kryštof Leopold stavět na popud cisterciáků z Krzeszówa jako výraz díků za to, že mu byly pozemky vráceny. První práce začaly v roce 1653, ale dalšímu pokračování zabránili lesníci hraběte Černína, který si na Sněžku činil nárok. O pozemky na Sněžce se šlechtici dohadovali jedenáct let, než je soud přiřkl Schaffgotschovi. Práce na kapli hrabě obnovil v roce 1664 a trvaly dalších 17 let. Nová kaple byla vysvěcena 10. srpna 1681. Od té doby se na vrcholu Sněžky pětkrát do roka konaly bohoslužby a účastnily se jich stovky poutníků. V josefské době rušení klášterů - po roce 1810 - byla uzavřena i kaple sv. Vavřince, zpustla a až do roku 1850 fungovala jako příležitostná hospoda a přístřešek. Roku 1854 se dočkala nového vysvěcení. V dalších letech ji několikrát poškodil požár, vždy však byla obnovena. Naposledy byla kaple opravena v roce 1999. Objekt byl zpevněn a zateplen, uvnitř byl instalován nový oltář a restaurovány nástěnné malby. V posledních několika letech se na vrcholu Sněžky 10. srpna na svatého Vavřince scházejí polští a čeští duchovní, horalé a poutníci, aby se zúčastnili mše za horské záchranáře a vůdce.

Základy Polské, dříve Slezské boudy byly položeny v roce 1850. Stavitelem byl Bedřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. V roce 1857 bouda vyhořela, obnovena byla o pět let později a její budova sloužila veřejnosti až do výstavby nového horského hotelu, který byl dán do užívání roku 1976. V objektu je i meteorologická stanice.

Nejníže položenou stavbou na české straně Sněžky je horní stanice původní sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou (1590 m n.m.). Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepravila 250 osob při dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) byla doba jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m. Úsek z Růžové hory dále na Sněžku měřil 1967 m a jízda trvala 13,5 min. Lanovka byla vyrobena firmou Transporta Chrudim v licenci švýcarské firmy Von Roll. Práce byly zahájeny v roce 1946 odlesněním trasy 1. úseku Pec pod Sněžkou - Růžová hora, navážením potřebného materiálu a postavením pomocné dopravní lanovky. Vlastní stavba a montáž lanové dráhy probíhala v letech 1947 a 1948. Provoz na 1. úseku Pec p. Sněžkou - Růžová hora byl zahájen dne 15. ledna 1949 a současně probíhalo dokončování 2. úseku na Sněžku. Zde byl zkušební provoz zahájen 10. listopadu 1949 a trvalý pak 1. července 1950. V letech 1962-63 provedena Transportou Chrudim rekonstrukci tratě, při které byly některé podpěry sníženy, přidány, nebo naopak odstraněny. Od zahájení provozu v roce 1949 do konce roku 1998 bylo ze stanice Pec pod Sněžkou vypraveno celkem 9 677 940 a na Sněžku vyvezeno 6 011 003 cestujících.

Výstavba nové lanové dráhy byla oficiálně zahájena 22. září 2011, náklady byly předpokládány ve výši 300 milionů Kč, z toho dvě třetiny hrazené z evropských fondů. Nová lanovka měla být zprovozněna na jaře 2014. Jedná se o dvouúsekovou osobní visutou jednolanovou dráhu oběžného systému typu GD4 s odpojitelnými čtyřmístnými kabinkami od italské firmy LEITNER A.G.Konečné náklady dosáhly částky 311 milionů korun, z nichž necelých 80 milionů korun zaplatí město Pec pod Sněžkou, zbytek je financován z fondů Evropské unie. Stavitelem byla trutnovská firma BAK.

Po ukončení provozu spodního úseku v září 2012 došlo během následujících týdnů k odstranění původní dolní dráhy a demolici stanice Růžová hora. Do konce roku byly také osazeny nové podpěry. V létě 2013 již byla technologie obou stanic téměř dokončená, do září bylo nataženo dopravní lano. Dne 9. října 2013 proběhly první zkušební jízdy kabinek, v listopadu byly absolvovány zátěžové zkoušky a 20. prosince 2013 byl dolní úsek lanové dráhy slavnostně zprovozněn.

Provoz na původním horním úseku byl ukončen dříve, již v květnu 2012. Během léta byla dráha odstraněna a zdemolována byla i stanice na Sněžce. Na podzim byla zahájena montáž nové horní stanice. V létě 2013 byly osazeny příhradové podpěry (s designem původních podpěr), během října bylo osazeno dopravní lano. První zkušební jízda proběhla 11. listopadu, následovaly zátěžové zkoušky. Celá dráha z Pece na Sněžku byla dokončena ještě v roce 2013, nicméně ke schválení horního úseku Drážním úřadem došlo na začátku roku 2014, zprovozněn byl 22. února toho roku.

Poslední stavbou na české straně Sněžky byla Česká bouda, která byla postavena v roce 1868 a sloužila turistům do května roku 1990. Uzavřená Česká bouda zchátrala a na podzim roku 2004 ji její poslední majitel (Správa Krkonošského národního parku) zlikvidoval.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • červen 2014
  • 193 zobrazení
  • 1
statnirentier
Ve dnech 26.4.23014 -27.4.2014 jsme si objednali nocleh v obci Srbská, v penzionu U Berounky (900,- 2 lůžkový pokoj se snídaní). Srbsko je situováno mezi Karlštejnem a Berounem, 1 zastávka integrovanou pražskou dopravou (každou 1/2 hodinu vlak tam nebo zpět). Cílem našeho turistického rozptýlení bylo navštívit hrad Karlštejn. Jaké ale bylo naše překvapení, co zajímavostí je okolo Berounky a v okolí Karlštejnska v Českém krasu. V sobotu jsme vyrazili směr Karlštejn (jak jinak) ze Srbska. Omylem jsme však zapoměli uhnout u Kubrychtovy boudy směrem na Karlštejn, ale pokračovali jsme opačně po čerevené přes Bubovické vodopády směrem na Svatý Jan pod Skalou. Vzápětí jsem na to ale přišel (orienťák s mapou...) a tak jsme podle Bubovického potoka šli neznačenými stezkami snad směrem na Karlštejn. Jenže, těch stezek bylo v přírodě více jak v mapě a tak jsme lehce bloudili po návrší mezi různými vápencovými lomy. Nakonec jsme podle azimutu "slunce" zjistili, že se vracíme po spirále k Srbsku, takže jsme se otočili a po Suchém vrchu se dostali na Malou Ameriku, což jest zatopený důl. Jaká krása, kterou bychom bez bloudění a přímou cestou na Karlštejn minuli. Z Malé Ameriky pak již značenou cestou na Karlštejn nebyl problém. Po prohlídce hradu a občerstvení v přilehlých hospůdkách vlakem do Srbska, lehká prohlídka podél Berounky (horolezci ve skalách) a na hotel. Večeře a do hajan. Počasí krásné, takže to nemělo chybu. V neděli vedla naše cesta opačným směrem, t.j. vlakem do Berouna a odtud naučnou stezkou (po červené) do Svatého Jana pod Skalou. Tam prohlídka kláštera Benediktů a jeskyně, dále na vrchol U kříže a pokračováním Svatojánským okruhem do hornického skansenu Solvayovy lomy. Zde prohlídka s průvodcem včetně podzemí. Super. Jak se těžil vápenec v 19. a počátkem 20. století. Pak již zpět do Srbska po té červené, kterou jsme v sobotu začali ale opačným směrem. Večeře a jízda domů. Někdy se ještě podíváme na Velkou Ameriku, kterou jsme již nestihli. Tož tak.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2014
  • 85 zobrazení
  • 0
pasaart
...pokračování výšlapu...
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
52 komentářů
  • 23.8.2013
  • 65 zobrazení
  • 0
pavel51
Pokračování předchozího alba. V sobotu jsme oslavili Vánoce v předtermínu. Ale předtím jsme se ještě vypravili na výlet, abychom si připomněli naše letní putování Déja Vu 2012. Šli jsme z Pece na Výrovku, přes Památník obětem hor na Luční boudu, kde jsme se naobědvali a pak pokračovali do Obřího sedla. Tam jsme se rozdělili na dvě party. Jedna parta šla rovnou Obřím dolem do Pece, druhá parta nejdříve zdolala Sněžku, pak se vrátila do Obřího sedla a následovala první partu. Všichni jsme trefili zpátky do penzionu, i když už se setmělo a navíc byla mlha.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2012
  • 115 zobrazení
  • 0
artvandal
Pokračování akce Military víkend, tentokrát po linii těžkého opevnění v úseku Bartošovice - Bouda
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 149 zobrazení
  • 0
mama1962
Začátek cesty na Kamenné boudě směr Javořina vrchol,přechod na Slovenskou stranu na Gáblík a pokračování sestupu na Vápenky a zpět na Kamennou boudu.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2012
  • 46 zobrazení
  • 0
bele
ALB 235 - je ALB č.22 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
CAMP 6 Lac Murighiol a Lipované

Asi ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Přiznám se, že jsem na koni seděl naposledy jako kluk, Kůň byl vyřazený jezdecký přeborník, kterému jsme dali jméno Míša a dosluhoval u nás svých posledních asi 5 let. Tento pohled jsem si vybavil při průjezdu krajinou Delty a v přibližně stejné výšce jsem mohl nahlížel lidem do dvorků, stavení I zahrad z oken našeho autobusu. V katalogu je to překrásná oblast na samém okraji Rumunska při hranici s Ukrajinou. Možná jak pro koho a na jak dlouho.

Čas jako by se zde zastavil před spoustou let. Do oblasti Delty se dostává pokrok jen velmi pomalu, pro spoustu zdejších obyvatel plyne život stejně jako před mnoha lety a jen opravdu málo co je dovede vykolejit z jejich poklidného životního rytmu. A k jejich životu i nadále patří jejich čtyřnozí společníci - koně, asi I to byl důvod, že jsem si na Míšu vzpomněl. Ta svázanost se starými dobami není náhodná. Obsah tomuto dění dávají místní obyvatelé – Lipované, neboli starověrci. Obyvatelé mimo Deltu jim říkají I bezvěrci, protože nepřijali většinové pravoslaví, které je kolem.

Lipované zde nežijí odjakživa - jje to již více než 260 let, co utekli do dunajských močálů z Ukrajiny před náboženským pronásledováním Petra Velikého. Dnes v župě Tulcea (ne město Tulcea) tvoří cca 11 % všeho obyvatelstva, tedy.počet nikterak vysoký. Přesto dodnes mezi sebou hovoří ukrajinsky a rusky, udržují si své národní zvyky a jsou na svůj původ náležitě hrdi. Od 17. století jsou zde po staletí spoutáni přísnou náboženskou vírou, a tedy zajati i povznášeni cyklickým rytmem církevních svátků a všednodenních náboženských rituálů. Ty jsou zároveň přirozenou součástí života a dávají vnitřní smysl i těm nejobyčejnějším úkonům. Vyplouvají na povrch prazákladní duchovní gesta povyšující každodenní dřinu vesničanů na úroveň symbolické polemiky s pomíjivostí plynoucího času. Hezky řečeno – realita je ale opravdu tvrdá

Obydlí Lipovanů jsou nesmírně zajímavá a některá jsou I dokumentována z oken autobusu. Dodnes veškeré stavby v dunajské deltě jsou z vepřovic. Z bláta modelované a na slunci usušené cihly jsou levným a snadno dostupným stavebním materiálem. Střecha bývá většinou z rákosu, u novějších domků z vlnitého eternitu či plechu.Někdy poslouží vařazený vagon, nebo stará loď. Stavba takového domu z vepřovic je společenskou událostí, ke které se sejde široké příbuzenstvo. Není nemožné spatřit třeba jak čtyři umazaní míchají jíl na maltu, dva další maltu nosí na dřevěných nosítkách zedníkům. Ti s ní spojují hliněné cihly, další čtyři přinášejí hotové vepřovice a několik žen přímo pod širým nebem připravovuje pohoštění – vařenou rybu - vynikající maso platýsů, cípalů, nebo uzené a solené sledě. Domek roste přímo před očima, všude vládne veselá nálada a ozývají se lidové písně. Těžko bychom u nás hledali větší radost z práce.

Do takové vesnice jsme se jeli ubytovat, místo je pro pořádek nazváno - CAMP 6 Lac Murighiol. Domky jaksi obyvatelné, ale silnice často nahrazuje jen polní prašná cesta. Prašná, pokud neprší. Neumím si představit, že by tu bydlel třeba bankovní úředník, který by denně docházel do zaměstnání. Znamenalo by to při výstupu z tohoto prostoru kompletní očistu, případně nový oblek i boty. Podle všeho, bankovní úředníci odtud nepochází.

Zajímavé. Nikde není vidět ani živáčka, přestože jsou všichni doma. Cizinci přijeli a bude to práce pro místního malého cara – samozvance a vůdce této oblasti. Má zajímavé jméno – Romeo Kozlovskij a rozhoduje o všem. Jak se ubytujeme, kdo zajistí loď na vyjížďku na Deltu, kdo ji bude řídit, kolik a jestli vůbec za to dostane zaplaceno, jaké víno večer doveze, koho potkáme a koho ne. Jediné co neměl vůbec, ale vůbec pod kontrolou, byli komáři. Ti na nás čekali jako český exekuční úředník, a nemilosrdně nás doprovázeli na každém kroku. Jak při stavbě stanů, tak při vaření jídla, tak při převlékání. Byl to úžasný pohled na velkou skupinu tanečníků Zumby, Samby, Mazurky,Čači či čo dalšího, tak jsme asi všichni po celou dobu vypadali

Komáři jsou všude! Přes den je sice sluneční paprsky zaženou do úkrytu rákosí, ale jakmile se začne stmívat, udeří naráz a ve vteřině. Ani večerní popíjení vína od Romea jim nezabránilo v nenasytném hodování na našich tělech. Tak jsme v horku, navlečeni do tepláků a různých kombinéz, s ručníkem přes hlavu jako borci v sauně kdesi v Čechách popíjeli sladké laciné víno a zpívali do rána bílého, zavřeni ve velkém srubu hlava na hlavě. Kdo mohl kouřil tabák a my ostatní jsme to I velice vítali
To je jedna z nesmírných výhod těchto zemí, že se tu umí a nechají radovat. Dnes kdekoliv v *civilizované* Evropě mate v 10,00 hodin v kempu večerku, jako u malých parchantů. Dříve jsme vozili I několik hudebních nástrojů sebou a zpívalo se pořád, kde se dalo. Tady se naštěstí ještě dalo. Byly asi dvěi hodiny v noci, kdy jsme museli opustit boudu a přeběhnout k našim příbytkům a ulehnout na kousek spaní. Cestou nás provázelo důvěrně známé bzučení komárů, kteří dokáží udělat i z klidného a flegmatického jedince opět tanečníka.

To se odehrává na břehu I v rákosí, o tom podrobněji v dalších albech. Zmíním I zvyky a životní pravidla Lipovanů.

Další pokračování bude ALB 23 Lodí na Dunajskou deltu
více  Zavřít popis alba 
484 komentářů
  • červenec 2012 až únor 2013
  • 544 zobrazení
  • 0
bele
ALB 190 - je ALB č.10 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
CAMP 3 De Vuurplaats

Camping de Vuurplaats už v názvu není určen pro místní obyvatele. Dokonce se ani moc nepočítá s někým jiným, než holanďanem. Volně přeloženo by znamenal “U táboráku”, protože Vuurplaats je otevřené ohniště. Také tam bylo, zakryté trojnožkou s květinami místo kotlíku, ale večer šly kytky stranou a byl táborák jak má být.

S dopíchaným autobusem z rumunských cest jsme kamaráda Tonyho našli poměrně brzo, Opět úzkou uličkou jsme se nasoukali až těsně ke kempu a vypadalo to, že se tu možná zdržíme déle než zdrávo. Bylo sice pondělí 2.7. - v Rumunsku byl jakýsi státní svátek, a tak nikdo nepracoval. Podle plánu jsme měli druhý den ráno vyjet v 8 hodin, ale hoši řidiči se museli nejprve pokusit najít nějaký servis.
To, co jsme viděli cestou budilo děsné představy. Ve výduti silnice jakási bouda pobitá plechy, jako poutač 2 nebo 3 staré ojeté pneumatiky a tam povětšině dva chlapíci s vizáží stálých obyvatel “Šervůdu” (to je slangový výraz pro bezdomovce z parku u Hlavního nádraží v Praze). S tímto odhadem byl stanoven čas odjezdu na 11 hodin s výhradou, že možná I po obědě. Bylo velkým překvapením, když se opravený autobus vrátil asi za hodinu, takže odjezd mohl být dříve. To bude ale až zítra – 3.7.2012

Holanďan pojal ubytování a veškeré služby po svém. Všude květiny, dřeváky, trakaře, noblesní trávník, výborné sprchy I voňavé WC – prostě veškerý comfort pro holandskou a západoevropskou klientelu se svojí verzí rumunského folkloru, ale nám to bylo jedno, za ohraničenou plochou byl potok, kde se blahosklonně koupaly místní krávy. Za plotem z druhé strany byl krásný starý dřevěný kostelík. Ubytování bylo výborné a pro nás cenově I rozumné. Rumuny by to neoslovilo - hor mají dost - a spíše jezdí na pobytové dovolené dolů k moři.

Po návratu z kláštera Moldovica a po večeři jsme šli na procházku do nočního městečka s poučením jak se chovat, abychom nedoznali újmy. Jako možný problem byli opět volně pobíhající a žijící psi. Jednotlivě a ve dne – žádný problem. V podvečer a v noci jako když to do nich vjede – stali se z nich lovci a my jejich cíl. Poštěkávali, nadbíhali a ztráceli se v děravých plotech a srocovali se na dvorcích opuštěných domků. Holanďan nám vysvětlil jak se s tím vypořádat, a my to nazvali

RUMUNSKÁ FINTA
Spočívala v tom, že každý musel mít u sebe nejméně tři kameny. Když nějaký pes vyrazil, jako že to zkusí, tak jsme se museli shýbnout, jakože teprve kámen sbíráme a nápřahem paže naznačit házení. Naznačit. Každý ze psů ve svém životě poznal, jaké to je kamenem doopravdy a většinou ustoupil. Ty opravdové kameny byly pro případ, že by neustoupil.
Tu noc nám stačilo naznačovat, ale kameny jsme odhodili až za zavřenou bránou campu. Připomnělo mi to dětství, kdy jsme take naznačovali házení na volně pobíhající psy, ale nikdy jsme nemuseli kámen použít a nikdy pes takto neobtěžoval. To byl rozdíl mezi rumunskou a českou fintou ?

Druhý den ráno jsme ještě prohlédli neskutečné krásné studny a ocenily volně se pohybující krávy na ulicích. Bylo to jako v Indii – kráva je i tu posvátná ? ?

Další pokračování bude - klášter VORONEC- Sixtinská kaple východu
více  Zavřít popis alba 
145 komentářů
  • červenec 2012
  • 1 803 zobrazení
  • 0
bele
ALB 184 - je ALB č.7 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
– sedlo PRIKLOP

V pondělí ráno dne 2.7. ztížil nechtěně Tonyho soused výjezd z úzké uličky čerstvě dovezeným nákladem dřeva. Prostě fůra jak barák.Výměna peněz také skončila a Tony byl spokojený. Takovou sestavu turistů hned tak nemá. Dokonce když zjistil, kam jedeme a jaký máme problém s hledáním ubytování, zavolal svému kamarádovi do dalšího campu ve směru naší cesty. Ten byl pro změnu Holanďan. Chtělo se nám říci bludný, ale jak se ukázalo nebyl.

Vrátím se ještě k několika postřehům k minulému albu.
*) Ráno nás překvapil hrozný nepořádek kolem stanů, chatek i volně spících kolegů. Všechno, co nebylo uklizeno nebo zamknuto bylo rozházeno kolem. První, co nás napadlo, bylo cikáni. Deformace ze situací, které si člověk honil v představách. Je pravda, že s touto deformací jsme se v reálu prakticky nikde nesetkali. Byli to psi, kteří v hluboké noci hledali něco na zub.

*) Největší nebezpečí v Rumunsku nepředstavují lidé, ale zvířata. V této lokalitě jsou to smečky volně žijících psů. Rumunská vláda to řeší odchytem a likvidací. Za rok 2011 bylo takto utraceno údajně asi 200 tisíc psů. Oficiálně. Neoficiálně zřejmě podstatně jiné číslo, ale hrozba, kterou asi představují pro turismus, je velká. V roce 2011 dokonce jeden japonský turista útok nepřežil. Často jsme viděli psy bez jedné nohy nebo s pahýlem, jak si i sami pomohli z pastí. Při setkání s nimi jednotlivě vypadali jako mazlíčkové, ale měli jsme příležitost poznat, jak se to snadno změní. Detaily později v aktuálních souvislostech.

*) V Borse jsem si všiml ještě jednoho momentu, který mi utkvěl hluboko v mysli. Byl to hlouček mladých mužů hezky oblečených, který čekal na autobus. Alespoň byl na té zastávce. Nic divného na první pohled. Na zádech batoh s vodou a v ruce pečlivě zabalenou klasickou kosu na sekání trávy. Složenou a omotanou pytlem, aby se nikdo nezranil. Později jinde jsme podobné viděli, jak převlečené do šortek vedle sebe pás po pásu sekali nepřístupné kopce. Od rána do večera a druhý den znovu. Uvědomil jsem si, jakou tam má každý kousek trávy cenu.

*) Shodou okolností jsme si v následujících dnech pouštěli krátký videodokument, kde o tom jakýsi rumunský hospodář z Bukoviny mluvil s novinářem. Říkal, že je hodně bohatý. Ani on, ani jeho dům tomu však nenasvědčoval - viděno našima očima. Pokračoval. Jsem bohatý, protože jsem já i moje žena, děti i vnoučata zdrávy. Mám kde bydlet, a voda je dobrá a je jí dost. Mám dost velké pole a louku, tak mám dost trávy pro jednu krávu a 2 kozy. Mám plnou boudu kukuřice a sena na zimu – tak nemusím kupovat žádné krmení … bylo toho víc, ale podstatné vidím v tom, jakou mají osobní odpovědnost ke svému životu ?

*****
Naším cílem je dnes vysokohorské sedlo Priklop (1416 mnm) v NP Muntii Rodnei a klášter Moldovica. Sedlo nám nabídlo krásná panoramata a kolečko našeho pobytu na snímku mapy potvrzuje, že bylo se na co koukat. Prohlédli jsme i nový kostel, který byl evidentně nedodělaný, ale už byl asi vysvěcený a obsazený mnichem. Byl k nám velice vlídný, jen nám nechtěl zazvonit na venku stojící zvony. Ve stráni byl obyčejný, jakoby zapomenutý, vojenský hřbitov. Všechno tu vypadalo obyčejné a jakoby zapomenuté.

V pátém albu jsem zmiňoval o překvapující výjimečné pracovitosti Rumunů. Vzpomněl jsem si na nekonečně se vlekoucí čas na našich cestách po Černé Hoře nebo i Albánii, a přidávám k dobru pro odlehčení ČERNOHORSKÉ DESATERO:
1 - Člověk se rodí unaven a žije, aby si odpočinul
2 - Miluj postel svou jako sebe samého
3 - Odpočívej ve dne, ať můžeš v noci spát
4 - Nepracuj – práce zabíjí!
5 - Když uvidíš někoho, jak odpočívá, pomoz mu
6 - Pracuj méně než můžeš a co můžeš, přenechej druhému
7 - Ve stínu je spása – z odpočívání ještě nikdo neumřel
8 - Práce nosí bolest – neumři mlád
9 - Když se ti zachce pracovat, zastav se, počkej, uvidíš – přejde to
10 - Když uvidíš, že někde jedí a pijí, přidej se, když uvidíš, že pracují, uhni, ať nepřekážíš

Další pokračování bude klášter MOLDOVICA
více  Zavřít popis alba 
256 komentářů
  • červenec 2012
  • 245 zobrazení
  • 0
reklama