gramoflanc
  • 18.12.2012
  • 68 zobrazení
martruz
V půvabném městečku při toku Ohře se nachází vodní hrad, který na místě původní tvrze zbudoval ve v 2. polovině 15. století Jan Zajíc z Hazmburka.Později byla budova poškozena výbuchem prachovny ve věži. Ve 2. polovině 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Za třicetileté války začal zámek chátrat. V letech 1902 až 1911 bylo provedeno zastřešení a malé opravy. V současnosti zde sídlí Jandovo muzeum, ve kterém se nachází i alchymistická dílna.
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • 2.12.2012
  • 97 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
jirikx
Opárenské údolí, hrad Budyně n/O, Ostrý
více  Zavřít popis alba 
161 komentářů
  • 1.12.2012
  • 148 zobrazení
honzasturm
  • 13.11.2012
  • 27 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
babetka66
- moc pěkně zachovalý hrad s unikátními freskami a alchymistickým muzeem, byl by ještě zachovalejší, kdyby jeho část nevyhodil do vzduchu jeho pán Jan Zajíc z Hazmburka při svých pokusech, chudák se kvůli pokusům dostal jako dlužník dokonce do vězení, budiž mu však ke cti, že na svůj hrad nezval jen alchymisty, ale různé jiné zajímavé osobnosti a učence. prostě zvídavý osvícený šlechtic
- aještě jsme měli štěstí, že se na nádraží zámku zahajovaly myslívecké slavnosti či hon a si na počest Svaté Huberta
více  Zavřít popis alba 
  • 4.11.2012
  • 76 zobrazení
oldinr
  • 22.10.2012
  • 29 zobrazení
bbclub
Celé léto jsme chystali akci Balt, která se nakonec odsouvá na příští rok. Malinkou, ale o to příjemnější náhražkou se ale neplánovaně, alespoň na krátkou chvíli stal večerně-ranní záliv u přehrady Nechranice, která připoměla krásu zvlněné vodní hladiny moře v několika podobách a odstínech. Ale popořadě...

S využitím volna už den před odjezdem a po pečlívé přípravě... vyrážíme nakonec s téměř dvouhodinovým zpožděním... za které jen částečně mohl komplikovaný spoj do Chomutva... a souhra některých méně příznivých ranních okolností ( nebudeme rozebírat detaily :-) ). Jak ale řekl Zbyněk, který poctivě jako první čekal s naloženým kolem na nádraží od samého počátku a dělal tak Beer Bikers Clubu patřičnou reklamu jako alegorický cyklista.... "každá komplikace má pozitivní důvod". A to se také nakonec potvrdilo. Kdybychom vyrazili včas, patrně bychom kolem Nechranic jen projeli. Takto jsme ale dorazili nejdříve do Mostu, odkud jsme zvolili obloukem přes první vesničku Sedlec, sjezd stále dolů k údolí říčky Chomutovka. Po jejím překonání a krátkém setkání se zběhnutými prasátky, které se nám podařilo ulovit pouze na kameru (večer k ohni tedy budou jen koupené uzeniny), pokračujeme po neuvěřitelně kvalitní, dlouhé, naprosto rovné a úplně prázdné silnici, která spojuje vísky ležící na toku Chomutovky a paralelně kopíruje vedlejší dálnici. Jak přistávací dráha pro letadlo. Martin neodolal a za jízdy roztáhl "křídla" ...

První osvěžení jsme uskutečnili v hospůdce s přilehlým dětským hřištěm a kolotočem...což jsme náležitě využili, jak jest zaznamenáno na opakovaném záběru videa. Rozjařeni a posíleni jsme pak projeli dlouhou a táhlou alej, kterých je v této rovinaté lokalitě požehnaně, na jejím konci doplnili nějaký proviant na večer a pak se vydali ... na západ. Přesně ten se nám začal po mírném stoupání otevírat nad obzorem a motivoval k sešlápnutí pedálů a brzkého dosažení příslibu slunce nad vodní hladinou. Očekávání bylo překonáno. Nechranická hráz nás odměnila úžasným pohledem na koupající se barevná spektra dohasínající žhavé koule, která tavila nebe i vodní plochu s počínajícím příbojem vln. Ten s večerem nejen že neustal, ale když slunce vystřídal stejně žhavý úplněk měsíce, přidalo vlnobití na takové intenzitě, že iluze moře byla dokonalá.

Na první pokus jsme měli štěstí a objevili zapadlý rybářský záliv, s relativně dobrým přístupem a dostatkem soukromí. Tady jsme na písečném pobřeží pod korunami stromů rozhodili svůj tábor. Za chvilku už plápolal ohýnek a zavoněla opečená uzenina. Pivko stihlo jen tak tak vychladnout.. aby nás vzápětí rozehřálo. Čas a svět se uzavřel jen kolem nás, plápolajících plamenů a stříbrné hladiny rozvlněného Nechranického moře...

Když se ohýnek i kluci unavili a šli spát, zůstal bdělý jen měsíc v zářivém úplňku... a Petr. Fascinace bíle prosvětlenou krajinou láká ke zdokumentování a to se i bez použití blesku ve foťáku docela daří. Rybářské bárky, plachetnice, pláž a obzor... iluze mořského zálivu je dokonalá... a silná tak, že nedovoluje usnout. Je klid noci, ticho a smír silných a mocných... tajemný magický čas, kdy lze na krátkou chvíli pochopit alespoň záblesk nepopsatelných tajemství hlubokého vesmíru přímo nad hlavou.
¨
Měsíc v úplňku září tak, že vrhá chvílemi až ostré stíny příbojových vln, které ale postupně slábnou. S každou hodinou se hladina mění a už jen malý náznak svítání zbarvuje šero na obzoru do růžovomodrého přechodu, který s nově přicházejícím dnem vítají hejna kroužících racků a kormoránů, lovících první sousta snídaně. I dnes mají na jídelníčku ryby, které z vody nepravidelně ale vytrvale značkují klidnou hladinu kroužky a kruhy, občas doprovázené hlasitým plesknutím, které spolu s pokřikem okřídlených lovců protíná ticho probouzejícího se dne.

Nejen vodní ptactvo má ale na ryby chuť. Jakmile slunce alespoň trochu rozežene ranní opar a prohřeje vzduch, začne se záliv postupně plnit nájezdem rybářů. Balíme a opouštíme jejich loviště s respektem k jejich teritoriu, které nám patřilo jen tuto nádhernou noc. Je ráno a my po poslední fotce přímo na hrázi vyrážíme dál.

Jako trojice kovbojů, v sedlech svých drátěných ořů, vyrážíme vstříc dálce. Zanedlouho vstupujeme do města s kopmletně vydlážděným středem. Jakoby jen tři, ze sedmi statečných vjeli do vylidněných ulic, které jsou zdánlivě liduprázné, tak i my jsme se ocitli za branami města, které se jevilo docela tiché. Jen pár podivných postav se objevuje na jednom z náměstí, v pozicích jako by naaranžovaných k natáčení nějaké šílené scény filmového braku. Na chodníku dospává poprohibiční opilec, kousek dál hlouček bizarně hororových postav a na protější straně Batman... Podivné město... Žatec. Je neděle ráno, marně hledáme kde si dát snídani, ale bohužel nikde to není náš šálek kávy...a to obvzlášť ke Zbyňkově smůle, který nutně potřebuje svou dávku expresa. Absťák musí vydržet ale až do Postoloprt, tady doplňujeme jen pitnou vodu, se kterou pak na náměstí na lavičkách zapíjíme své snídaňové sušenky.

V Postoloprtech pak kroužíme jak draví orli kolem náměstí. Naší hledanou kořistí je hospůdka se zlatavým mokem, kde mají i presso. Oboje nalezeno nakonec zvlášť, takže Martin a Petr ze zahrádky jedené restaurace nevidí, jak Zbyněk na druhé straně náměstí konečně hltavě a prý i labužnicky, ukájí svůj hlad po dávce kofeinu. Oboje místa jsou ale navzájem zdokumentována a vyrážíme dál. Nádherná podzimní álejka nás svádí z trasy, na které míjíme kuriozní vysokonapěťové stožáry, trčící přímo z hladiny rybníka... (?!).. a po pár kilometrech neznámou krajinou se ocitáme nečekaně v Lounech. Do města ale nezajíždíme, držíme se cyklostezky, která nás vyvádí ven podél Ohře po zapadlé panelové cestě, položené už hodně dávno a vedoucí skrze obostranné hradby stvolů kukuřice, která jakoby zapomenuta, měla být už dávno sklizena. Pomohli jsme tedy trošičku, i když jen velmi symbolicky ;-)

Cesta pokračuje dál, většinou směrem dolů, podél toku řeky. Térén se mění, polní klikaté cesty střídají táhlé oblouky silnic... V Libochovicích nic nedokomuentujeme, naopak si dopřáváme zastávku v příjemné restauraci, kde právě probíhají vepřové hody. Zbyněk si ráno naordinoval vegetariánský den, ale cpe se tlačenkou nad kterou se mlsně rozplývá, stejně jako Petr s Martinem nad kotlíkem husté kroupové zabijačkové polévky s konzistencí v klidu konkurující i guláši.. Mňam! Posíleni gastrozážitkem a doplňěnou energií pak Budyni i Bohušovice, oboje nad Ohří, jen profrčíme a "za chvíli" jsme na mostě v Litoměřicích, kde po ostré doleva bereme směr podél Labe na Žernoseky. Tam je už Burčák ale všechen vypitý a slavnosti u konce. Ještě že tak. Valíme už i tak v šeru dál směr Ústí po cyklostezce, která nás zpočátku překvapuje nově vydlážděným úsekem. Ten však po pár kilometrech končí a mění se na hrbolatou cestu, ztrácející se v houstnoucí tmě. Filmovat se už nedá.

Domů dorážíme unaveni se skorem dvoustovkou kilometrů v nohách. Jestli snad někoho napadá otázka, proč odjet někam vlakem a pak muset šlapat domů takovou dálku, tak odpověď ať nežádá. Odpovědět nelze. Kdo s námi nejel, tak nepochopí. Možná snad videodokument, i když hodně neúplný, něco málo napoví ...

Tak a příště už k Velkému moři. I když vlastně... jak se ukázalo.... velikost zážitků z pláže, na rozměrech hladiny nezáleží. ;-)

Petr
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2012
  • 265 zobrazení
skrce99
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2012
  • 64 zobrazení
katom
Ocenění záchranných a bezpečnostních složek.
Ve čtvrtek 13.9.2012 byly na krajském úřadu Ústeckého kraje při slavnostní příležitosti uděleny medaile Ústeckého kraje jako projev uznání aktivní činnosti členů jednotek Integrovaného záchranného systému a a dalším osobnostem , kteří významným způsobem přispěly k rozvoji a propagaci Ústeckého kraje. Za Litoměřický okres byly oceněny SDH Bohušovice nad Ohří, SDH Terezín, SDH Litoměřice a SDH Budyně. Medaile převzali z rukou hejtmanky Ústeckého kraje paní Jany Vaňhové.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2012
  • 82 zobrazení
jenca8
více  Zavřít popis alba 
75 komentářů
  • 10.9.2012
  • 106 zobrazení
petrzima
Letošní bitva na vodní tvrzi Budyně.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2012
  • 148 zobrazení
vikuna
9.-10.6.2012
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2012
  • 41 zobrazení
lalocek
1 komentář
  • 1.9.2012
  • 50 zobrazení
sylno
  • 27.8.2012
  • 28 zobrazení
Reklama