Hledání

2 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
bele
ALB 235 - je ALB č.22 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
CAMP 6 Lac Murighiol a Lipované

Asi ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Přiznám se, že jsem na koni seděl naposledy jako kluk, Kůň byl vyřazený jezdecký přeborník, kterému jsme dali jméno Míša a dosluhoval u nás svých posledních asi 5 let. Tento pohled jsem si vybavil při průjezdu krajinou Delty a v přibližně stejné výšce jsem mohl nahlížel lidem do dvorků, stavení I zahrad z oken našeho autobusu. V katalogu je to překrásná oblast na samém okraji Rumunska při hranici s Ukrajinou. Možná jak pro koho a na jak dlouho.

Čas jako by se zde zastavil před spoustou let. Do oblasti Delty se dostává pokrok jen velmi pomalu, pro spoustu zdejších obyvatel plyne život stejně jako před mnoha lety a jen opravdu málo co je dovede vykolejit z jejich poklidného životního rytmu. A k jejich životu i nadále patří jejich čtyřnozí společníci - koně, asi I to byl důvod, že jsem si na Míšu vzpomněl. Ta svázanost se starými dobami není náhodná. Obsah tomuto dění dávají místní obyvatelé – Lipované, neboli starověrci. Obyvatelé mimo Deltu jim říkají I bezvěrci, protože nepřijali většinové pravoslaví, které je kolem.

Lipované zde nežijí odjakživa - jje to již více než 260 let, co utekli do dunajských močálů z Ukrajiny před náboženským pronásledováním Petra Velikého. Dnes v župě Tulcea (ne město Tulcea) tvoří cca 11 % všeho obyvatelstva, tedy.počet nikterak vysoký. Přesto dodnes mezi sebou hovoří ukrajinsky a rusky, udržují si své národní zvyky a jsou na svůj původ náležitě hrdi. Od 17. století jsou zde po staletí spoutáni přísnou náboženskou vírou, a tedy zajati i povznášeni cyklickým rytmem církevních svátků a všednodenních náboženských rituálů. Ty jsou zároveň přirozenou součástí života a dávají vnitřní smysl i těm nejobyčejnějším úkonům. Vyplouvají na povrch prazákladní duchovní gesta povyšující každodenní dřinu vesničanů na úroveň symbolické polemiky s pomíjivostí plynoucího času. Hezky řečeno – realita je ale opravdu tvrdá

Obydlí Lipovanů jsou nesmírně zajímavá a některá jsou I dokumentována z oken autobusu. Dodnes veškeré stavby v dunajské deltě jsou z vepřovic. Z bláta modelované a na slunci usušené cihly jsou levným a snadno dostupným stavebním materiálem. Střecha bývá většinou z rákosu, u novějších domků z vlnitého eternitu či plechu.Někdy poslouží vařazený vagon, nebo stará loď. Stavba takového domu z vepřovic je společenskou událostí, ke které se sejde široké příbuzenstvo. Není nemožné spatřit třeba jak čtyři umazaní míchají jíl na maltu, dva další maltu nosí na dřevěných nosítkách zedníkům. Ti s ní spojují hliněné cihly, další čtyři přinášejí hotové vepřovice a několik žen přímo pod širým nebem připravovuje pohoštění – vařenou rybu - vynikající maso platýsů, cípalů, nebo uzené a solené sledě. Domek roste přímo před očima, všude vládne veselá nálada a ozývají se lidové písně. Těžko bychom u nás hledali větší radost z práce.

Do takové vesnice jsme se jeli ubytovat, místo je pro pořádek nazváno - CAMP 6 Lac Murighiol. Domky jaksi obyvatelné, ale silnice často nahrazuje jen polní prašná cesta. Prašná, pokud neprší. Neumím si představit, že by tu bydlel třeba bankovní úředník, který by denně docházel do zaměstnání. Znamenalo by to při výstupu z tohoto prostoru kompletní očistu, případně nový oblek i boty. Podle všeho, bankovní úředníci odtud nepochází.

Zajímavé. Nikde není vidět ani živáčka, přestože jsou všichni doma. Cizinci přijeli a bude to práce pro místního malého cara – samozvance a vůdce této oblasti. Má zajímavé jméno – Romeo Kozlovskij a rozhoduje o všem. Jak se ubytujeme, kdo zajistí loď na vyjížďku na Deltu, kdo ji bude řídit, kolik a jestli vůbec za to dostane zaplaceno, jaké víno večer doveze, koho potkáme a koho ne. Jediné co neměl vůbec, ale vůbec pod kontrolou, byli komáři. Ti na nás čekali jako český exekuční úředník, a nemilosrdně nás doprovázeli na každém kroku. Jak při stavbě stanů, tak při vaření jídla, tak při převlékání. Byl to úžasný pohled na velkou skupinu tanečníků Zumby, Samby, Mazurky,Čači či čo dalšího, tak jsme asi všichni po celou dobu vypadali

Komáři jsou všude! Přes den je sice sluneční paprsky zaženou do úkrytu rákosí, ale jakmile se začne stmívat, udeří naráz a ve vteřině. Ani večerní popíjení vína od Romea jim nezabránilo v nenasytném hodování na našich tělech. Tak jsme v horku, navlečeni do tepláků a různých kombinéz, s ručníkem přes hlavu jako borci v sauně kdesi v Čechách popíjeli sladké laciné víno a zpívali do rána bílého, zavřeni ve velkém srubu hlava na hlavě. Kdo mohl kouřil tabák a my ostatní jsme to I velice vítali
To je jedna z nesmírných výhod těchto zemí, že se tu umí a nechají radovat. Dnes kdekoliv v *civilizované* Evropě mate v 10,00 hodin v kempu večerku, jako u malých parchantů. Dříve jsme vozili I několik hudebních nástrojů sebou a zpívalo se pořád, kde se dalo. Tady se naštěstí ještě dalo. Byly asi dvěi hodiny v noci, kdy jsme museli opustit boudu a přeběhnout k našim příbytkům a ulehnout na kousek spaní. Cestou nás provázelo důvěrně známé bzučení komárů, kteří dokáží udělat i z klidného a flegmatického jedince opět tanečníka.

To se odehrává na břehu I v rákosí, o tom podrobněji v dalších albech. Zmíním I zvyky a životní pravidla Lipovanů.

Další pokračování bude ALB 23 Lodí na Dunajskou deltu
více  Zavřít popis alba 
484 komentářů
  • červenec 2012 až únor 2013
  • 546 zobrazení
  • 0
bele
ALB 234 - je ALB č.21 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
TULCEA - vyhlídka do Ukrajina

Je pátek 6.7. 2012. Po nočním přejezdu z Iasi a spánku v autobusu vygradovaném přejezdem přes Dunaj, nás ráno přivítalo docela úmorným vedrem. Počasí se natajilo, že slunce je tu králem a na malou a milou přestávku jsme si vybrali městečko Tulcea. Městečko, kterou jednu jeho hranici tvoří Dunaj a z korsa podél pobřeží lelkují místní a dívají se na druhý břeh, kde je Ukrajina. Podle vyprávění tam často jezdí na trh – prodávat i nakupovat. Jestli se to smí – tuto otázku s významným pozvednutím obočí mlčky přešli.

Město je malé, ale na první pohled plné zeleně a ještě něčím zaujme. Je plné soch a různých výtvarných objektů. Některé jsou krásné, na jiné bylo škoda použitého materiálu. To ale nikdo předem neví… a když už se to zaplatilo, tak to je i vystaveno. Také je možné, že místní vkus si to tak i naplno přál. Byli jsme v nějakém kostele, ale vzpomínka je zcela překryta horkým vzduchem, nějakou ňamkou, místním pivem a zmrzlinou. Každý co jak chtěl. Že by to měl někdo všechno dohromady jsem nezaznamenal ?
Možná bude už nutné uvést starší historické souvislosti , kdy první zmínky o osídlení této oblasti pocházejí již z 8. století př. n. l. – byla to říše Dáků, kteří žili v horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo Oraštijských horách v Sarmisegetuse. Roku 106 n.l. dobyli toto území Římané a nazvali tuto svou provincii DACIA (možná to už někomu připomene protekční auto přidělované za socialismu v milicionářům a významným členům KSČ A SSM)

Dákové se postupně pořímštili a zmizeli stejně důkladně jako Keltové z Čech. Zůstalo po nich jen několik málo památek a na rozdíl od českých Keltů nemají žádné žijící příbuzné národy, podle kterých bychom si mohli dovytvářet obraz o jejich životě, zvycích a kultuře. Nejvíce informací poskytuje známý Trajánův sloup v Římě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení (něco málo k vidění je na http://bele.rajce.idnes.cz/S.P.Q.R./# )

Římané následně vybudovali opevnění a vzhledem k tomu, že to bylo pohraniční město, tu udržovali i slušně velkou vojenskou posádku. Části hradeb se dodnes dochovaly. Jak to bývá v tak exponovaných oblastech. V dnešní rumunštině se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ - není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k nim i slova jako brynza, bača, vatra, která se v 16. století dostala z rumunštiny do slovenštiny a do valašského nářečí češtiny. Zde je asi třeba zmínit, že možná v této době, možná za Osmanů, utekla část obyvatel na dnešní území Valašska, kde je dosud svébytným, hrdým a krásným etnikem naší krásné republiky české. Trochu mne pobavila představa, že Bolek Polívka je Rumun, nicméně to nezmenšilo můj obdiv k jeho hereckým a komediálním kreacím.
Po pádu Říma vládu převzala Byzantská říše (8. až 9. století), později Janované (10. až 13. století). Po ztrátě jejich vlivu se stalo město součástí místních států. Zvrat přišel v roce 1416, kdy město dobyla Osmanská říše, ta jej přejmenovala na Hora-Tepé neboli Tolçu - dnešní TULCEA. Sídlem župy a městem zároveň je až od roku 1860.

Legrační v dnešním Rumunsku je, že část obyvatel (menšina) se hlásí k Dákům a část k Římanům (Romania). Aby tuto svoji genetickou stopu původu dali výrazně a jednoznačně najevo, tak snad v každé druhé vesnici či městečku je socha vlčice s Romulem a Remem, což bude v následujících albech občas zadokumentováno.

Další pokračování bude ALB č. 22 CAMP 6 Lac Murighiol a Lipované
více  Zavřít popis alba 
484 komentářů
  • červenec 2012
  • 341 zobrazení
  • 0
reklama