Hledání

27 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

hladovejpaul
Přírodní rezervace Prachovské skály je pískovcové skalní město rozkládající se zhruba 5 km severozápadně od města Jičín ležící v nadmořské výšce 300-462m n.m. Vznikly v období druhohor jako usazeniny na okraji moře. Tabulová plošina z kvádrových pískovců svrchní křídy je rozčleněna skalnatými roklemi do několika částí. Křemenné pískovce dosahují mocnosti až 90 m a místy jimi prostupují tělesa neovulkanitů. Plošinu brázdí soustava převážně suchých skalnatých soutěsek. Hřbety mezi údolími jsou na mnoha místech rozčleněny do samostatných věží, tvořící zde typická skalní města. Známými útvary jsou např. Prachovská jehla, Motlitba skal, Orel, Krkavčí skály, Smítkova a Janebova věž. Běžně jsou pseudokrasové tvary, např. nevelké jeskyně, závrty a drobné tvary zvětrávání a odnosu pískovců, zejména voštiny, skalní výklenky, dutiny, okna, brány, škrapy atd.
Rostlinstvo pískovcových oblastí je poměrně chudé, což je dáno zejména málo úživným geologickým podkladem. Prachovské skály nejsou v tomto směru výjimkou. Původní rostlinná společenstva většinou zanikla nebo se zachovala jen ve fragmentech. Lesní porosty byly dlouholetým hospodařením převedeny na smrkové, vzácněji borové monokultury, jejichž podrost je rovněž chudý a jednotvárný - metlička křivolaká, borůvka černá, brusinka obecná, vřes obecný a hasivka orličí. Bohatší vegetaci nalezneme jen ve vlhkých roklích (např. v Javorovém dole) nebo údolíčcích potoků v jižní části skal. Tam rostou např. mokrýš střídavolistý, netýkavka nedůtklivá, podbílek šupinatý, vrbina hajní, ptačinec hajní, kostřava obrovská, ostřice lesní aj. Vlhké hluboké rokle (Dračí rokle, Zelená rokle), v nichž se hromadí studený vzduch, vykazují tzv. inverzní efekt - místní klima je vlhčí a chladnější, než odpovídá nadmořské výšce, což umožňuje růst charakteristických horských druhů. V Prachovských skalách proto můžeme najít např. vranec jedlový, plavuň pučivou, měsíčnici vytrvalou a rozrazil horský. Přirozené složení lesních porostů naznačují zbytky reliktních borů na okrajích skal a zbytky květnatých bučin např. na Svinčici nebo mezi Studenou a Hromovou roklí. V podrostu nalezneme např. svízel vonný, vraní oko čtyřlisté, jaterník trojlaločný, svízel lesní, strdivku nicí, bažanku vytrvalou aj.
Hnízdí zde ptačí druhy typické pro skalní města, např. poštolka obecná, výr velký, krkavec velký a rehek domácí. Běžná je kuna skalní. U malých vodních ploch žijí čolek obecný a horský, ropucha obecná a skokan hnědý.
Jsou zde archeologické nálezy dokazující, že lidé zde žili již v době kamenné. Celá oblast skal byla přírodní pevností slovanských kmenů, jen na několika místech doplněná valy. Uvnitř pak vznikala první sídliště. Pravděpodobně koncem 13. století vznikl na jednom z čedičových vrcholů hrad Veliš s přilehlým Velišským panstvím. O několik desítek let později se panství dostává do majetku Vartemberků a vznikají zde různé osady, koncem 15. století jsou zde jako majitelé uváděni Trčkové z Lípy. Na začátku 17. století majetek převzali Smiřičtí ze Smiřic, ovšem v roce 1625 panství převzali Valdštejnové a připojili jej k svému Frýdlantskému vévodství. Poté co bylo ve válkách panství rozvráceno, zanikly i osady ve skalách. Nová etapa začíná v roce 1637, když panství získal plukovník Jindřich Šlik. Rod Šliků vlastnil zdejší panství až do znárodnění v roce 1948. Roku 1866 se v blízkosti skal odehrála jedna z bitev Prusko-rakouské války, kterou Prusové ač méně početní, vyhráli. K prvnímu zdokumentování celého komplexu skal došlo již v roce 1874. Profesor jičínského gymnázia Antonín Maloch pomocí kompasu a metodou krokování vytvořil podrobný plánek. Výsledkem jeho práce měla být detailní mapa, která však nikdy nebyla dokončena. První trasy a významné skalní útvary vyznačili v roce 1879 Malochovy studenti, kteří také podle jeho plánku mapu Prachovských skal vydali. Od sklonku 19. století se skály staly cílem horolezců i turistů. V roce 1933 se staly státní přírodní rezervací. V restitučním soudním řízení získala rodina Šliků v roce 1996 oblast zpět do svého vlastnictví a v roce 2000 zde začala provozovat služby související s cestovním ruchem. Návštěvnost veřejnosti je odhadována na 300 000 lidí ročně.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2018
  • 33 zobrazení
  • 0
blanka13
Letos jsme pro naši tradiční týdenní turistickou dovolenou vybrali CHKO Český ráj. První den jsme navštívili PR Prachovské skály - jednu z nejznámějších oblastí Českého ráje. Velké pískovcové skalní město a jeho okolí jsme obdivovali z mnoha otevřených náhorních plošin, na nichž se nacházejí známé vyhlídky - Šlikova, Všetečkova, Hlaholská, vyhlídka Českého ráje a další. Prošli jsme se soutěskami mezi skalami, vyšlapali a sestoupili nespočet schodů... Našlapali jsme cca 6 km a bylo tam moc pěkně...
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2017
  • 95 zobrazení
  • 1
hladovejpaul
Přírodní rezervace Bažantník v nadmořské výšce 260 m n.m. byla vyhlášena v roce 1998. Rozkládá se mezi autokempem v Sedmihorkách a silnicí z lázní Sedmihorek. Hlavním předmětem ochrany je fragment lipové doubravy a na něj navazující olšiny a mokřad na břehu rybníka Bažantník. V doubravě rostou nejmohutnější a nejstarší exempláře dubu letního v CHKO Český ráj (přes 200 let). Staré duby jsou mj. součástí biotopů hmyzu. Jejich porosty jsou však postiženy tracheomykózou a chorošovitými houbami. Poměrně zachovalá a na území CHKO ojedinělá ukázka dubohabrových hájů s výrazným jarním aspektem. Mezi chráněné rostliny patří vemeník dvoulistý, ladoňka vídeňská a zevar nejmenší. Zoologicky je tato rezervace jedním z nejcennějších území v Českém ráji díky téměř přirozenému charakteru listnatého lesa a návaznosti na louky a rybník s mokřadními porosty. Příznivou roli hrají také přechodové zóny sousedících biotopů. Hnízdí zde 40 druhů ptáků. K nejcennějším druhům živočichů patří nosorožík kapucínek, skokan štíhlý, puštík obecný, strakapoud prostřední, lejsek šedý a bělokrký.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.4.2017
  • 54 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Maloskalská Drábovna je pískovcová plošina se skalním městem nad pravým břehem Jizery nedaleko Malé Skály. Vrcholová plošina je rozdělena několika roklemi na více částí s nejvyšším bodem 466 m n.m.. Na několika místech vznikly skupinky izolovaných věží – skalních měst. Výška stěn je obvykle okolo 10 m, v oblasti Hrádku výjimečně až 20 m. Relativně malá mocnost desky kvádrového pískovce a nekompaktní podloží vedou ke gravitačnímu odsedávání bloků na okrajích plošin. Ve skalách se nachází množství jeskyní a výklenků. Některé skalní převisy a jeskyně Drábovny byly osídleny již v mladší době kamenné, tj. ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy do Čech přišlo nejstarší zemědělské obyvatelstvo. Pravděpodobně se sem vypravovali lovci za zvěří a zanechali tu po sobě zbraně, nástroje a zlomky keramiky, zdobené volutami a později vypíchanými ornamenty. Stopy osídlení těchto míst jsou i z pozdní doby kamenné. Vyskytly se zde i nálezy ze sklonku doby bronzové a počátku doby železné, svědčící o dlouhém osídlení těchto končin. Ve středověku stál na čtyřech skalních blocích skalní hrádek střežící starou obchodní cestu údolím Jizery. Zachovaly se po něm otvory ve skále sloužící pro upevnění trámové konstrukce. Podle pověsti zde žil Dráb (zlý člověk, loupežník), který z nedaleké vesnice Záborčí unesl mladou ženu. Ta s pomocí turnovského kata Drába zabila.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2018 až duben 2019
  • 69 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
  • listopad 2016 až listopad 2018
  • 33 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Přírodní rezervace Hruboskalsko v nadmořské výšce 265 – 420 m n.m. byla vyhlášena v roce 1998, leží 3 km od Turnova. Důvodem ochrany je rozsáhlé skalní město se zachovalými reliktními bory. Hruboskalské skalní město zahrnuje stovky skalních masivů i samostatné věže, které dosahují výšky až 60 m. Díky malé odolnosti pískovce a stálému působení řady vlivů jsou skály bohaté na nejrůznější tvary a formy (voštiny, okna, jeskyně, tunely a brány). Hruboskalsko je součástí Geoparku Český ráj, který byl zařazen do sítě evropských geoparků v roce 2005. Je to jedna z nejpůvodnějších českých horolezeckých oblastí, k nejznámějším věžím patří Kapelník, Lebka, Maják a Osudová. Mezi nejznámější památky patří zámek Hrubá skála, který byl postaven na skalním masivu již ve 14. století a hrad Valdštejn. Na skalních masivech je vybudováno mnoho vyhlídkových míst. Díky pramenům Hruboskalska bohatým na vápenaté ionty zde vznikly lázně Sedmihorky. Na území PR leží arboretum Bukovina, které bylo založeno v roce 1860 aehrentalským lesním Leopoldem Angrem na panství Hrubá Skála. V roce 2000 proběhla celková rekonstrukce a byly provedeny nové výsadby zajímavých druhů dřevin.
Typické pro Hruboskalské skalní město jsou fragmenty reliktních borů na vrcholech skalních věží a na okrajích skalních masívů. Typickými lesními společenstvy, které se zachovaly také pouze roztroušeně, jsou borové doubravy a kyselé bučiny. Charakteristické druhy podrostu jsou borůvka černá, vřes obecný, metlička křivolaká a hasivka orličí, v bučinách kapraď rakouská a pravá, bika chlupatá a hajní. Hojně se zde vyskytuje mech vláskatec tajemný. Kolem pramenných vývěrů na dně údolí jsou běžné lesní prameniště, případně olšiny s hojnou přesličkou největší. Tento druh má v Českém ráji nejbohatší lokality v rámci celých Čech.
Dosud zde bylo nalezeno celkem 91 druhů obratlovců. Ze 73 zdejších druhů ptáků se tu 62 druhů rozmnožuje, např. výr velký, krkavec velký, poštolka obecná, rehek domácí, kavka obecná, rorýs obecný, puštík obecný. Netopýři obývají i umělé podzemní prostory; nejpočetnější kolonie vytváří vrápenec malý. Hmyzí faunu reprezentuje např. svižník polní, kutilka písečná, mravkolev běžný, tesařík borový, kozlíček dazule a přástevník hluchavkový.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2017 až říjen 2018
  • 104 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Střelečská hůra (456 m n. m.), též Velká hora, je vrch ležíci asi 2 km východně od Mladějova u Sobotky. Je to nesouměrný kuželovitý suk s vrcholovým hřbítkem směru východ–západ a příkřejšími západními svahy. Je tvořený subvulkanickou brekcií s čedičovými žílami. Vulkanitová výplň sopouchu byla vypreparována z vápnitých jílovců a slínovců, vystupujících v dolních částech svahů až do výšky 44 metrů pod vrchol suku. Slínový podstavec obklopuje i vedlejší nižší vulkanický suk obdobné stavby a geneze, Malou horu. Na obou sukách jsou opuštěné lomy. Vrch je převážně zalesněný smrkovými porosty s příměsí dubu a cenných listnáčů. Je to významná mineralogická lokalita. V opuštěném lomu je obnažena podpovrchová část bývalého vulkánu. Lom má v dolní části až 27 m, v horní části až 16 m vysoké stěny. Příkrý zalesněný kopec patří k proslulým vyhlídkovým bodům Českého ráje, jehož západní polovinu lze odtud krásně pozorovat, zejména Trosky v popředí s cizorodě působícím sklopískovým lomem.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2018
  • 30 zobrazení
  • 0
bugabooess
Hruboskalské skalní město a zámek Hrubá skála
více  Zavřít popis alba 
198 komentářů
  • 5.5.2014
  • 170 zobrazení
  • 10
jezek2
  • květen 2010 až září 2012
  • 86 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Přírodní rezervace v nadmořské výšce 239 až 463 m (vrchol Mužského) ležící mezi obcemi Dneboh, Olšina, Mužský, Příhrazy, Zakopaná a Srbsko byla vyhlášena v roce 1999. Východní hranici tvoří plot Žehrovské obory. Hlavním předmětem ochrany je komplex skalních měst s třetihorními neovulkanickými tělesy a s přirozenými a polopřirozenými lesními komplexy.
Nejvyšším bodem Příhrazské vrchoviny je obnažený vrchol žíly olivínického nefelinitu Mužského (463 m n.m.). Skalní město Příhrazské skály zahrnuje 178 věží, stojících převážně v okrajích kaňonovitých údolí v čele tektonické kry. Čelo je lemováno pruhem sesuvů podle rotačních smykových ploch. Největší sesuv proběhl v červnu 1926. Byla jím zničena větší část obce Dneboh a poškozena okresní silnice do Olšiny. Důsledkem sesuvů kerného typu je rozevírání puklin v rozsedliny, které umožňují tvorbu pseudozávrtů. Těch je zde asi šedesát, mezi nimi i propast s rozsedlinou sahající do hloubky 16 m pode dno pseudozávrtu. V kaňonovitých údolích Vlčí důl a Krtola se setkáváme se skalními branami, skalními oblouky a jeskyněmi. Hojné jsou žlábkové škrapy a železité inkrustace, najdeme i skalní hřiby.
Na území převažují lesní porosty s vysokým podílem přirozených lesních společenstev. K nejcennějším patří reliktní bory na vrcholech skal, zakrslá doubrava na spraši ve Starých Hradech a suťový les s měsíčnicí vytrvalou pod vrcholem Mužského. Pozoruhodnou lokalitou je ostrůvek stepní vegetace s kavylem Ivanovým na skalní plošině Hrada. Na Drábských světničkách roste skalník celokrajný. V inverzních roklích - botanicky je nejznámější Krtola - se setkáváme s bučinami s přirozenou příměsí smrku a na skalních stěnách s porosty vrance jedlového a plavuně pučivé.
Několik hnízdišť tu mají výr velký, poštolka obecná a krkovec velký, Drábské světničky obývá kavka obecná. Velmi dobré podmínky zde nalézá vrápenec malý. V těsné blízkosti rezervace jsou v Žehrovské oboře chováni mufloni.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2018 až únor 2019
  • 94 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Přírodní památka Na Vápenici v nadmořské výšce 325 – 415 m n.m. se nachází mezi městem Železný Brod a obcí Koberovy, v těsné blízkosti osady Propastný. Důvodem ochrany jsou regionálně významné porosty vápnomilných a květnatých bučin na vápenatém podkladu, jediná populace kriticky ohrožené kapradiny hrálovité. Květnaté bučiny jsou bohaté na výskyt populací ohrožené okrotice bílé, hlístníku hnízdáku, kruštíku širolistého, hruštičky menší, lilie zlatohlávku, lýkovce jedovatého, vraního oka čtyřlistého. Významné paleontologické naleziště.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2018
  • 39 zobrazení
  • 0
seberka
Trosku na dřeň, ale super
více  Zavřít popis alba 
  • 24.5.2017
  • 82 zobrazení
  • 0
karel555
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2012
  • 57 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Přírodní památka Tachovský vodopád leží v nadmořské výšce 300-340 m na jižním okraji osady Tachov na bezejmenném levostranném přítoku potoka Jordánky. Tento vodní tok vyhloubil v měkkých vápnitých jílovcích údolí s travertinovými kaskádami, jejichž součástí je asi 10 metrů vysoký vodopád v místě, kde potok překonává skalní stěnu, tvořenou pískovci. Zdrojem travertinu jsou místní vápnité sedimenty, které se jinde v okolí nevyskytují. Na zdejších pískovcích se nacházejí různé vápnité útvary a sintrové povlaky, pod převisem vodopádu lze dokonce nalézt zhruba 10 cm velký stalagmit. V přírodě blízkých lesních porostech charakteru květnatých bučin, údolních olšových jasanin a dubohabřin se nachází sezónní vodní tok s kaskádou tvořenou kompaktním pěnovcem a sintrovými povlaky na křemenném pískovci. Důvodem ochrany je ochrana geomorfologického fenoménu – pěnovcového vodopádu a pískovců sekundárně obohacených vápníkem, skalního mostu a tunelu, kterým protéká bezejmenná vodoteč. Dalším důvodem je výskyt bledule jarní na podmáčené louce nad vodopádem.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.3.2019
  • 32 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Přírodní rezervace Klokočské skály chránící rozsáhlé skalní město z kvádrových pískovců se zbytky reliktních borů se rozkládá mezi Podloučkami, Klokočím, Rotštejnem a Chutnovkou v nadmořské výšce 310 - 460 m n.m byla vyhlášena v roce 1985. Nesouměrný hřbet ze svrchnokřídových kvádrových pískovců, vyznačující se velkou skalní členitostí. Zahrnuje dvě na sebe navazující území: na severu Betlémské skály, na jihu a východě vlastní Klokočské skály. Zdaleka nápadným útvarem je asi 2 km široká skalní stěna v čele kuesty nad obcí Klokočí, z níž je vyčleněno několik samostatných pískovcových věží. Plošinu brázdí skalnaté rokle. V jižních okrajích je zahlouben Rotštejnský důl se zříceninou hradu Rotštejn, osou plošinatého týlového svahu kuesty prochází Zelený důl s řadou bočních roklí. Ve skalních stěnách vzniklo několik desítek různě velkých pseudokrasových výklenků a jeskyní (Postojná, Husova kazatelna, Jislova sluj aj.) - k největším v Českém ráji patří Postojná. Některé jsou významné i z archeologického hlediska. Zvětráváním a odnosem nestejně odolných poloh pískovců vznikly skalní perforace (např. skalní okna a tunely v Betlémských skalách, U Rotštejna) a četné mikroformy (zvláště žlábkové škrapy, voštiny atd.). Ve svahovinách převládají pískové osypy při úpatí skal.
Většina porostů na vrcholové plošině je tvořena monokulturami borovice lesní, které si na méně přístupných místech zachovávají charakter borové doubravy s vtroušeným dubem letním. V roklích a na příznivých stanovištích zůstaly zbytky bučin a suťových lesů. Pískovcové podloží, suché půdy a borové monokultury podmiňují jednotvárné bylinné patro. Na vrcholové plošině převažuje borůvka černá a brusinka obecná, ostrůvkovitě jsou rozšířeny vřes obecný a metlička křivolaká. Bohatší květena je ve vlhkých inverzních údolích v nivách potůčků, které mají zároveň i vlhčí a živinami bohatší půdu. Zde se objevují i vzácnější podhorské a horské druhy: žebrovice různolistá, věsenka nachová a čípek objímavý.
Četné hnízdní možnosti okrajových skalních stěn využívá řada druhů ptáků: rehek domácí, poštolka obecná, výr velký, krkavec velký. Převážně borové porosty obývají sýkora uhelníček, drozd brávník, šoupálek dlouhoprstý. Četné jeskyně slouží k přechodným či trvalým úkrytům hlavně netopýrům. Žijí zde vrápenec malý, netopýr černý a další. V inverzních polohách se objevuje motýl přástevník hluchavkový, naopak na teplejších místech např. svižník písčinný.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.9.2017
  • 57 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Přírodní rezervace Podtrosecká údolí v nadmořské výšce 250-320 m n.m. byla vyhlášena v roce 1999. Hlavním předmětem ochrany je nejrozsáhlejší komplex mokřadních biotopů na území Českého ráje. Území do sebe zahrnuje rybníky a vodní toky v kaňonovitých údolích, které jsou lemované pískovcovými skálami. Mezi rybníky jsou tzv. květnaté louky, což jsou velmi bohaté biotopy, které potřebují pravidelné kosení, jinak ztrácí svou druhovou diverzitu.
Podtrosecká údolí příkladem území využívaného od pradávna k zemědělské výrobě, k provozu mlýnů a chovu ryb. Během historie došlo k řadě změn v hospodářském využívání, hlavně na dnech údolí. Jedním z mezníků byla 50. léta 20. století. Prudce se změnily vlastnické poměry, skončil provoz mlýnů, následovaly meliorace některých luk a další změny. Za technicky i historicky nejcennější objekty jsou považovány vodní mlýny. Počátky historie nejstaršího z nich (Nebákov) sahají do poloviny 15. století.
V oblasti je několik menších puklinových pramenů (např. Prdlavka u Věžického rybníka), které umožnily vznik nivních rašelinných půd, na která jsou vázaná vzácná společenstva rostlin. Rybníky jsou napájeny ze tří hlavních zdrojů. Jsou jimi Želejovický potok, Jordánka a Žehrovka. Soustava rybníků byla vybudována asi v 16. století. Území, zahrnující unikátní kaňonovitá údolí v kvádrových pískovcích, je cenné i z hlediska geologického a geomorfologického a je řazeno mezi geologické lokality národního významu.
Na nivní rašelinné půdy jsou vázány druhy rostlin jako je pryskyřník velký, suchopýr štíhlý, rosnatka okrouhlolistá, violka bahenní, tolije bahenní, hlízovec Loeselův, kruštík bahenní. Velmi cenná je asi 90 let stará olšina mezi rozcestím U Přibyla a Věžickým rybníkem. Na loukách rostou bledule jarní, prvosenka vyšší, zvonek rozkladitý, upolín nejvyšší, ocún jesenní, smolnička obecná, kakost bahenní, ďáblík bahenní, vachta trojlistá a další. Na jediném místě v CHKO tu nalezneme prstnatec listenatý.
Na vodní prostředí je vázána řada ptáků, kteří v Podtroseckých údolích nacházejí vhodné podmínky pro život. Jsou to kachna divoká, lyska černá, ledňáček říční, konipas horský, skorec vodní, slípka zelenonohá, čírka modrá a obecná, potápka malá, černokrká a roháč, polák velký a chocholačka, volavka bílá a popelavá, labuť velká. Z pěvců se v okolí rybníků vyskytují např. rákosník velký a obecný nebo strnad rákosní. Během ptačích tahů na jaře a na podzim se u rybníků vyskytuje orlovec říční a moták pochop. Dále zde vyskytuje rak říční, škeble rybničná, ještěrka živorodá, z obojživelníků rosnička zelená, blatnice skvrnitá a čolek horský.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.3.2017
  • 73 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Přírodní rezervace Údolí Plakánek byla vyhlášena roku 1990 v nadmořské výšce 265 - 316 m n.m. Předmětem ochrany je údolí s pískovcovými skalními okraji a věžemi, mokřadními loukami a fragmenty lužních společenstev, suťových lesů, reliktních skalních borů a acidofilních a borových doubrav. Současné biotopy nahradily v dávné minulosti původní rozsáhlé jasano-olšové lužní lesy. Název Plakánek pochází již ze 17. století podle rodiny Plakánků, kteří v této oblasti pálili uhlí a od toho měli uplakané oči.
Hlavní údolí zvané též Střehomský Plakánek vyhloubila říčka Klenice, kterou zde též napájí několik pramenů vyvěrajících ze skal a úbočí. V jižní části údolí se nachází rybník Obora neboli Pilský. Nedaleko od rybníka dál na jih ústí do hlavního údolí Plakánku boční údolí zvané Vesecký Plakánek (někdy též Malý Plakánek), jenž utvořil Vesecký potok, přitékající od Vesce. V tomto skalnatém údolí je zachováno několik starých lomů, kde se získával kvalitní pískovec pro stavební účely. Severní zakončení Střehomského Plakánku tvoří hrad Kost.
Roste zde mnoho zajímavých i chráněných druhů rostlin jako jsou: kosatec žlutý, silenka dvoudomá, upolín nejvyšší, prstnatec májový, měsíčnice vytrvalá nebo bledule jarní. Na jediném místě v ČR se tu vyskytuje lysá forma silenky dvoudomé, kterou poprvé v roce 1853 popsal lékárník W.J.Sekyra z Mnichova Hradiště.
V lesích s dominujícími jehličnatými stromy žijí např. výr velký, poštolka obecná, krkavec velký, čolek horský, užovka obojková a skokan štíhlý. Na hradě Kost zimuje vrápenec malý.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2017
  • 64 zobrazení
  • 0
petrkubes
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 48 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Valdštejn, nejstarší hrad Českého ráje, byl založen kolem roku 1260 Jaroslavem z Hruštice z rodu Markvarticů, předků pánů v Valdštejna. Valdštejnové drželi hrad asi do roku 1380 a další majitelé páni z Vartenberka do počátku husitských válek. Obsazení hradu husity, loupeživými rytíři, časté střídání majitelů v 15. století, bylo příčinou, že se hrad původně ostrožný rozdělil na hrady dva. V zadní části se oddělil tzv. typický skalní hrad s komplikovaným vstupem zdola na vrchol skalní plošiny. Kateřinou ze Strážnice a ze Štítar, milenkou Hynka, syna krále Jiřího z Poděbrad koncem 15. století končí rezidenční funkce hradu. Valdštejn byl svými majiteli opuštěn. Vyhořelý a zničený hrad pozvedli k nové slávě opět Valdštejnové, kterým patřil po Albrechtu z Valdštejna dalších 200 let. V 18. století zde vybudovali nevšední poutní místo s jedinečnou atmosférou v prostředí starých ruin rodového sídla, okolních lesů a skal. V této snaze pokračovali i noví majitelé Lexové z Aehrenthalu v první polovině 19. století. Propojili krajinu sítí turistických cest, budovali vyhlídky, lázně Sedmihorky. Jako zajímavý turistický cíl zpřístupnili hrad Valdštejn mezi prvními památkami u nás a romantickými úpravami dotvořili starobylé prostředí.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.1.2018
  • 36 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Zbirohy (též Zbiroh) je zřícenina hradu nad řekou Jizerou nedaleko města Turnov. Dochovaly se zde zbytky hradu postaveného ve 14. století – opěrné zdi, věž a sklepení. Zřícenina leží na území obce Koberovy. Kdo a kdy hrad založil, známé není. Kraj kolem patřil v polovině 14. století potomkům rozrůstajícího se rodu Markvarticů, což zde byli Lemberkové a Vartenberkové. Koncem tohoto století zde byl domácím pánem Markvart z Vartenberka, který se vzbouřil proti králi Václavovi IV. Ten reagoval rychle, Zbiroh i sousední Hrubý Rohozec oblehl, roku 1390 dobyl a vše zabavil. Zbiroh pak prodal Otovi z Bergova na Troskách. Ten jej přestavěl a ponechal si v držení během celých husitských válek. Hrad patřil k oporám krále Zikmunda, ovšem později zde sídlili lapkové a tak byl zemskou hotovostí znovu dobyt a roku 1442 pobořen. Od této události již k opravám nedošlo a hrad se začal rozpadat. Při řešení pozůstalosti Jana z Bergova (syn předešlého Oty) v roce 1458 byl uveden jako pustý. Při dělení panství v roce 1613 pustý hrad připadl Janu Jiřímu z Vartenberka. Hrad byl postaven na úzkém a příkrém skalnatém ostrohu v ohybu řeky Jizery, obklopeném hradbou a příkopem. Ve středu stála nevelká obytná budova, na východ od ní věž (asi obytná) nad hradním příkopem. Jejím základem byla skála. Nevelké prostory nedovolovaly další rozšiřování hradu. Na skalách v nadmořské výšce 415 metrů jsou viditelné zbytky čtyřboké věže a zdiva někdejšího paláce i s cisternou a sklepením. Zachovala se pověst o loupeživém Černém rytíři, který hrad v 15. století dobyl a jehož duch se zde stále objevuje.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.4.2019
  • 12 zobrazení
  • 0
hladovejpaul
Pařez je zřícenina malého hradu, která se nachází v severozápadní části Prachovských skal u Pařezské Lhoty na pískovcové skále. Jde o kombinaci klasického zděného hradu a skalního hradu. Obytné místnosti a sklepy se nacházely v pískovcové skále, na níž byla vybudována mohutná obranná zděná věž a další kamenné obranné zdi. První písemná zmínka o tomto hradu pochází z roku 1403, ve které byl zmíněn jeho tehdejší majitel Jan z Pařezu. Hrad tedy pravděpodobně vznikl někdy ve 2. polovině 14. století. Poslední zmínka o hradu pochází z roku 1430, kdy byl již označován za zříceninu. Přesný důvod ani datum jeho zániku není dnes známo, ale nejpravděpodobnější se zdá být rok 1423, kdy mohl být poprvé vypleněn a pobořen husity, kteří tudy tehdy táhli a které vedl Jan Žižka z Trocnova. Byla zde nalezena i kamenná koule do bombardy. Později byly zbytky hradu nepravidelně obývány místními loupežníky, kteří zde byli nakonec zajati, pobiti a rozprášení v letech 1440 až 1442 zemskou hotovostí. Hrad sloužil svému účelu přibližně 70 až 80 let, což potvrdily i některé zdejší archeologické nálezy (například stříbrné mince pocházející z doby panování krále Václava IV.). Hrad neměl vlastní studnu, vodní zdroj se nalézal mimo hradní areál, z čehož někteří badatelé usuzují, že k obraně hradu mohl sloužit případně i místní potok (rybník či jiná umělá hráz), s jehož pomocí bylo možno přechodně zatopit celé zdejší poměrně úzké údolí.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2018
  • 34 zobrazení
  • 0
reklama