Hledání

9 948 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

horyskovi
Údolím Chlébského potoka k jarnímu chatování, Koniklecové kočárkování, Aquapark Kohoutovice, Naše Velikonoce ;), Zatímco Verunka venčila kočárek, Tomášek se naučil jezdit na kole!, 1. kolečko ve 4řech, Maxoušek na cvičáku ;), SLONÍK TOMÍK!
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012 až duben 2015
  • 3 273 zobrazení
  • 4
zkonstr
perfetkní nálada, kus práce, Návštěva ze západu Radek s rotvíkama
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 2 344 zobrazení
  • 8
bedrysek
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 1 417 zobrazení
  • 1
zkonstr
  • 23.9.2007
  • 1 215 zobrazení
  • 0
photojs
Výstava psů…ano, či raději ne ? photojs@seznam.cz

Kolega na pracovišti si pořídil svého prvního psa. Vlastně fenku. Zůstala odložená kýmsi v útulku, odkud si ji přivedl. Pracoviště je to ale malé, tak že moje „odborné“ kynologické telefonáty většinou kolega musí vyslechnout. Nedávno mi volala nadšená známá, že prý jejich portugalská buldočka je šampiónem už i Rumunska! Položil jsem telefon a nahlas zapřemýšlel: „tak Amálka už je šampión Rumunska…“ Kolega mě položil nečekaný, ale logický dotaz: “A kolik takových portugalských buldočků v Rumunsku vlastně je?“ „No samozřejmě žádný!“ odpovídám s drtivou převahou. Jak se mě může ptát na takovou samozřejmost….i když, najednou si s hrůzou uvědomuji, že budu muset kolegovi nějak vysvětlit tu záležitost s psími šampióny, jinak si bude myslet, že jsem se dočista zbláznil. Jak ale vysvětlit šílený systém tříd mladých, otevřených, pracovních, mezitříd, výborných, velmi dobrých, CACů a rezervních CACIBů, aby na to nepadla polovina pracovního dne? Nic naplat, jsem nucen užít podobenství…..
Představte si chlapečka s maminkou na nákupu kdesi v hypermarketu před regálem plastových figurek jakýchsi bojovníků. Dítě náhle postihne touha takovou figurku mít. Nastává fáze přesvědčování. „Maminko kup mi toho bojovníka. Ke každému bojovníkovi totiž dostanu kartičku. Až budu mít hodně kartiček, pošlu je do centra bojovníků a oni mi pošlou velkou kartičku. Když budu mít velkou kartičku, budeš mi moct koupit velkého zlatého bojovníka. A tak maminka s chlapečkem cestuje po hypermarketech, kupuje bojovníky s kartičkami, až jednoho slavného dne chlapeček získá figurku velkého bojovníka. Nevkusný, bezcenný, ale velmi lesklý kousek plastu.
Výstavy psů fungují obdobně. Jen místo plastových figurek si kupujeme za nemalý vstupní poplatek posudek na svého psa. Papír, kde se nedočteme dvě, někdy dokonce i tři věty o tom, jak náš pes vypadá, ale jak se líbí, či nelíbí rozhodčímu. Na některých výstavách to již nejsou ani ty tři věty. Rozhodčí pouze zaškrtne v jakémsi předtištěném dotazníku vlastnosti našeho budoucího šampióna. K tomu obdržíme několik centimetrů stužky, a pokud to dobře dopadne, tak i vysněnou kartičku. Když to nedopadne, zaplatíme si jinou výstavu, kde bude jiný rozhodčí a ono to nakonec samozřejmě dopadne. Je však nutné zaplatit si (nebo svému psu?) co nejvíc výstav. Kynologové pro to mají roztomilý výraz – kartičky, tedy šampionát, se dají „ujezdit.“ Nejlépe v zemích, kde se naše plemeno prakticky nevyskytuje. Zato počet vypsaných tříd je ve všech zemích stejný a vítězství v takové třídě znamená zisk kartičky, byť by tam byla naše Amálka sama, nebo v úžasné konkurenci 2 – 3 dalších psů. Předepsaný počet kartiček pošleme na příslušnou adresu a zakoupíme si papír o tom, že máme doma šampióna. Přátele, známé, i třeba majitele pejsků z útulku potom můžeme ohromovat nejen zarámovaným potvrzením, ale množstvím různých cetek, stužek, medailí a pohárů. Mimochodem, my šťastní, co ty poháry již máme doma, už to víme. Jsou nevkusné, plastové ale velmi, velmi lesklé….

Proč jezdíme na výstavy psů ?

„Naše fenka Amálka se přece na výstavy těší, ráda se předvádí a miluje potlesk….“

Jistě, některá plemena psů, např. pudlové, jsou ráda středem pozornosti. Ranní vstávání však nedělá dobře lidem i psům. Neznám psího šampióna, který by vyhledával s nadšením nekonečné česání, koupání a dlouhé cestování. Myslím, že prohnat sousedovu kočku a v něčem „zajímavém“ se vyválet, vydá za deset výstav, byť mezinárodních….

„Těším se na atmosféru výstav, na přátele, co chovají stejné plemeno jako já…“

Samozřejmě, výstavy mají svoji atmosféru. Někdy by se doslova dala krájet, jak je hustá. Také je zvláštní, že chov stejného plemene nefunguje jako společný jmenovatel. Naopak. V každém společenství, později chovatelském klubu, se začnou vytvářet skupinky, které se po určité době začnou nenávidět natolik, že se potom snaží raději vytvářet vlastní kluby. Tak se stane, že jediné plemeno má třeba až tři chovatelské kluby, které spolu jen těžko komunikují. Množství závisti, nesnášenlivosti a zloby na jeden čtvereční metr se tak při výstavách psů vymyká všem přírodním zákonům.

„Konečně se dozvím u úst odborníka, jak krásného psa mám a posudek pomůže při řešení dalších chovatelských otázek, jako je třeba výběr krycího psa…“

Množství psích titulů šampiónů a interšampiónů, uvedených v rodokmenu, má prakticky nulovou vypovídací hodnotu. „Ujezdit“ se dá téměř vše. Otázkou je jen množství peněz, které mohu, nebo jsem ochoten investovat do výstavních poplatků a cestovného. Na jednoho jediného psa mohu mít zároveň to nejhorší i nejlepší ocenění v rozmezí několika dnů, či dokonce hodin. Posuzování rozhodčího je velmi subjektivní záležitost. Kromě toho rozhodčí se rekrutují z řad dlouholetých chovatelů, kteří se navzájem léta znají. Dojemné je např. pozorovat v některých balkánských zemích začátek posuzování. Rozhodčí uvidí nastoupit do kruhu se psy své dobré známé, se kterými se samozřejmě musí pozdravit. Dochází k bouřlivému objímání, hlučnému líbání….Standard (předepsané vlastnosti psa) bývá formulován velmi volně a tak zbývá mnoho prostoru pro vkus i mnohdy osobité názory rozhodčího. Co jeden posuzovatel preferuje, druhý dokáže vidět jako vadu.

„Výstava psů je ovšem úžasná společenská událost….poznávám tak cizí města a země…“

Ano, výstava psů je průsečíkem několika různých světů. Někteří majitelé služebních plemen se na výstavu dostaví v oblečení, jako by měla být odpoledne vyhlášena všeobecná mobilizace. Jiní se tváří, jakoby si právě odskočili ze cvičáku, kde postačí tepláková souprava vietnamského střihu. Mezitím potkáváme lesnické uniformy a nakonec i kostýmky, za které by se nemusela stydět ani Lady Thatcherová. To vše v nedůstojném uprášeném prostředí sportovních stadionů čí průmyslových výstavišť, která bývají umístěna na nevzhledných perifériích měst, tak že o nějaké poznávací turistice většinou nemůže být ani řeč.

„Výstavy psů jsou úžasné hobby. Svět, kam utíkám před protivným šéfem, daněmi a dalšími nepříjemnostmi každodenního života…“

Ano, výstavy psů jsou malý, do sebe uzavřený svět, podobně jako třeba automobilová formule 1. Jde ale o věrný, i když zmenšený obraz celé společnosti. Můžeme zde potkat lidi srdečné, ryzí a charakterní, stejně tak zakomplexované duše s absencí charakteru i morálky. Lidičky držící se při zdi, i veliké showmany. A samozřejmě také zástup v životě neúspěšných, toužících po uznání a realizaci. Ti se někdy s velikým potěšením zmocňují funkcí v chovatelských organizacích, kde vám otráví život stejně jako nepříjemný šéf, či úředník, před kterým utíkáte do světa hobby. Nevěříte? Malý příklad za všechny. Proč jsem našeho fiktivního pejska nazval třeba „Amálkou“? Všimněte si v jakémkoliv výstavním katalogu, že jméno většiny přihlášených psů začíná písmenem „A“. Doporučuje se, že každá chovatelská stanice by měla první štěňata pojmenovat jmény od „A“. Přitom neexistuje zákon, který by toto chovateli přikazoval. Vaše první štěňátka se mohou jmenovat třeba Xaver a Xénie. Pokud se ovšem nenajde ctižádostivý funkcionář – milovník pořádku. Jediný zákon, který zde platí, je nepřímá úměra. Čím menší chovatelský klub (třeba jen 200 duší), tím větší a důležitější se cítí být jeho předseda, či dokonce prezident. A čím menší funkcionář, tím větší pitomosti obyčejně prosazuje…Samozřejmě v tom psím – výstavním světě. V tom opravdovém světě takoví lidé neprosadí obyčejně nic ani ve vlastní domácnosti…
Můžete ve výstavním kruhu potkat rozhodčího, který vás na první výstavě dokáže jako začátečníka naprosto znemožnit, znechutit. Jednou a provždy. Anebo osobnost, opravdového rozhodčího, který se bude chovat zdvořile k vám i vašemu psímu kamarádovi. Výstavu si tak můžete prožít jako malý svátek. Bohužel, poplatek za posudek obou typů rozhodčích bude samozřejmě totožný…
Jan Šimeček
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • březen 2008 až únor 2014
  • 1 175 zobrazení
  • 0
photojs
Na návštěvě… u Zuzany Daušové photojs@seznam.cz

Dospívající dívky často sní o tom, že láska ke zvířatům se promítne do jejich budoucí profese. Tyto sny bývají zatíženy mnoha romantickými představami. Realita bývá těmto snům nakonec velmi vzdálena. Povolání, kde se dnes pracuje se zvířaty, rychle ubývá. Většinou jde o náročnou, mnohdy velmi tvrdou a nepříliš dobře odměňovanou práci.
Navštívil jsem paní Zuzanu Daušovou. Ona si svůj zvířátkový sen splnila. Stala se jedním ze zakladatelů občanského sdružení Helppes a pracuje jako ředitelka centra výcviku psů pro postižené. Držitelka zlatého odznaku výcvikáře ČKS, Mezinárodní mistr Rakouska a vícemistr České republiky ve výcviku záchranářských psů, Mistr Slovenska ve výcviku Belgických ovčáků…Paní Daušová má však ještě další sny. Ráda by se dostala na mistrovství světa psů-stopařů.
O výcviku psů a jeho užitečnosti bylo popsáno mnoho papíru. Mne však tentokrát zajímalo, jak vypadala cesta, která vedla paní Daušovou k tomu, aby se stala profesionální cvičitelkou psů…
„Rodiče psa neměli. Pocházím z „kumštýřské“ rodiny. Babička hrála ochotnické divadlo, máma vystupovala na vesnickém divadle. Přátelila se s Yvetou Simonovou a Milanem Chladilem. Byla jsem tedy vedena „uměleckým směrem.“ Ve čtyřech letech jsem dostala roli ve filmu, kde jsem uplatnila svůj dětský temperament. Chodila jsem do baletu. I na piáno mě učili. Ve skutečnosti mě to ale stejně táhlo ke zvířatům. Chtěla jsem samozřejmě pejska. Někdy v první třídě jsem měla nejprve kočku. Dnes již nevím, proč jsem jí tehdy dala jméno „Fisibulus…Nedlouho po té jsem venčila psy v širokém okolí. Ve třinácti letech mi máma koupila prvního psa – německého ovčáka, se kterým jsem začala chodit na „cvičák“. První rok na cvičáku se mi vůbec nelíbil, ale někdy kolem patnáctého se vše obrátilo a já dala cvičáku přednost i před tanečními. V osmnácti letech jsem startovala na prvním mistrovství mládeže ve výcviku psů. V různých zaměstnáních jsem se trápila, sedět v kanceláři mě nebavilo. V té době jsem si opatřila svého druhého psa. Intenzivně jsem se věnovala výcviku do té míry, že moje zaměstnání bylo vlastně jen razítko v občanském průkazu. Trochu jsem se podobala hrdinům filmu „Bony a klid“ – místo valutových poukázek však byli psi. Po roce 1989 jsem okamžitě zažádala o živnostenský list. Jednou z největších „člověčích výher“ je, když se vám celoživotní láska a koníček změní v povolání.“

Co radíte dospívajícím dívkám, které se chtějí stát cvičitelkami psů…jaké doporučujete vzdělání?
Ano, takových dotazů dostávám hodně. Poměrně důležité je, zda má tazatel talent a cit pro výcvik psů. Pokud je tomu tak, je téměř jedno, kterou oblast kynologie zvolí. Udělá se psem třeba loveckou zkoušku, agility…
Se vzděláním je trochu problém. Na zemědělské škole existuje obor „speciální chovy“, nicméně doporučila bych školu, která je tématicky zaměřena na péči o hendikepované lidi. Cit pro psa vám ale žádná škola nedá. Dá se doporučit speciální pedagogika, sociologie i lékařství.

Kolik máte vlastních psů a jaké plemeno je vašemu srdci nejbližší?
„Moje maminka vždycky chtěla boxera. Já si ho ale nikdy nepřála. Nejraději mám německé ovčáky a nyní vlastním svého druhého belgického ovčáka. Malinois je plemeno ohromně kontaktní. Tito psy se rádi pro cokoliv nadchnou a nesmírně dobře pracují. Momentálně vlastním 5 psů. Nedávno jsme ale cvičili i zmiňovaného boxera jako vodícího psa a velice se osvědčil.“

Na slavnostním předávání psů jsem si všimnul dokonalé prezentace veřejnosti…
„Je třeba, aby se veřejnost dozvídala o existenci psů pomáhajících hendikepovaným spoluobčanům. Lidé by ale neměli být překvapeni, když potkají vodícího psa, doprovázejícího vidícího člověka, který psa teprve připravuje pro nevidomého klienta. Slavnostního předávání psů se vedle klientů účastní i různí umělci a populární osobnosti. Ti zajistí pozornost nejširší veřejnosti i médií. Pro hendikepované je určitě velice příjemné, když jim psa předává jejich oblíbený umělec. Který to je, to se dá zjistit u rodiny a přátel. Potom se snažíme osobnost požádat o předání psa. Vše je samozřejmě pro hendikepovaného do poslední chvíle překvapení. Celá tato psí maturita nazývaná „Super den“ má velice přesný scénář. V loňském roce na přípravě slavnostního předávání psů pracoval stočlenný tým.“

Moje stárnoucí fenka začala rychle slepnout. Začíná být na mě velmi odkázaná. Jak se ale v praxi řeší situace, kdy začíná stárnout a ztrácet zrak vodící, nebo asistenční pes?
Předáváme psy s předpokladem, že budou co nejdéle sloužit. Mají všechna potřebná vyšetření. Na živého tvora nelze dát záruku. Pes však zestárne. Hendikepovaný člověk si většinou na psa vytvoří ještě silnější citovou vazbu, než člověk zdravý. Nastává tedy problém. V Anglii se řeší tím, že v 8 – 9 letech věku psa dostává klient psa jiného. Zajímavé je, že v některých zemích existují i pořadníky zájemců, kteří se ujímají těchto zestárlých a dosloužilých psů a umožní jim dožít v té nejlepší péči. Pro tyto lidi je čest postarat se o takového psa. Zdejší útulky však mají veliký problém s umísťováním starších psů. U nás, pokud je to možné, si klient opatří druhého psa a nechá si oba. Někdy si zestárlého psa berou na dožití příbuzní klienta. Samozřejmě musí být přednostně zařazen do seznamu žadatelů, protože bez psa nemůže dost dobře fungovat. Je třeba také s klientem, který má stárnoucího psa, pracovat a připravovat ho na řešení situace. Je dobré, pokud náhradní rodina, která se psa ujme, dokáže s klientem komunikovat a mohou se navštěvovat…Pes, který prokázal svému hendikepovanému majiteli službu, má zcela jistě právo na důstojné dožití.

Zaujala mne v TV reportáž, kde byl vodící pes ve výcviku vykázán z prostoru restaurace. Jaký by byl váš komentář k tomuto problému?

Vyhláška jasně stanoví, že asistenční i vodící pes může klienta doprovázet téměř kamkoliv. Problém ale je, že toto nařízení se nevztahuje na psy ve výcviku. Jako trenér nemám průkaz ZTP. Ochranka hypermarketu mě sice může vykázat na cvičák, ale já potřebuji psa zvyknout na metro, obchody…Zde je třeba změna legislativy.

Planeta začíná být stále více protkána různými navigačními systémy. Jejich podrobnost a přesnost se stále vylepšuje. Pokusy s kamerovým systémem, nahrazujícím poškozený lidský zrak vypadají velmi nadějně. Pohřešované osoby úspěšně vyhledává vrtulník vybavený termovizí. Dá se odhadnout, kdy bude pes pomáhající hendikepovanému člověku minulostí a jeho úkoly převezme technika?
„V mnoha úkonech dokáže technika psa velmi dobře nahradit. Nikdy však technika nedokáže nahradit kontakt s přírodou. Můžete mít doma robota, který vám třeba uvaří čaj. To se pes nikdy nenaučí. Dovedou to ale asistenční opičky, které umí i vyndat kazetu z videa. Dokážou nalít a podat čaj….
Dá se předpokládat, že v nedaleké budoucnosti pes dokáže jen třetinu toho, co robot. Ale jde o přítomnost živého tvora. Na robota bude určitě dálkový ovladač. Nikdy se ale nestane podnětem k rozvíjení jemné motoriky. Živé zvíře je velikou motivací. Měli jsme klienta, kde pes řešil problém se samotou a stal se významným podnětem k rehabilitaci. V době, kdy byla manželka v zaměstnání a děti ve škole, nezůstal díky své asistenční fence sám. Pes není jen pomůckou, která vykoná určitý naučený úkon. Dokáže také zrušit bariéry mezi zdravými a nemocnými lidmi. GPS nikdy nepozvedne lidskou psychiku, jako to dokáže pes. Když nastoupím s vodícím psem do tramvaje, lidé netuší, že jde o výcvik a já je mohu pozorovat. Je zajímavé, že veliká většina kolemstojících se začne usmívat. Studie dokazují, že polohování se psem, prohřívání spastických končetin nedokáže nahradit umělé teplo. Infračervené záření, ani láhve s teplou vodou zde psa také nenahradí. Je dobré, že se technika vyvíjí, ale domnívám se, že psa nenahradí nikdy.“

Text a foto Jan Šimeček
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • září 2006 až září 2013
  • 1 090 zobrazení
  • 1
elisadan
  • 31.10.2011
  • 1 038 zobrazení
  • 0
not-just-a-banana
  • listopad 2014 až leden 2015
  • 914 zobrazení
  • 0
rover
O víkendu 14.-15. dubna jsme se zúčastnili stopařského semináře v Kolíně, který zorganizoval zkušený kynolog MVDr. Ivo Srb. Předmětem semináře bylo naučit psa (ale i psovody) správně a přesně stopovat. Po úvodních formalitách na cvičáku jsme se přesunuli za Kolín - poblíž TPC, kde proběhla první část - stopovací čtverce a činka. Tento nácvik zabral celé dopoledne a je mu věnováno toto první fotoalbum. Ještě před samotným našlapáním čtverců a činek proběhl test žravosti psů (byly jim nabídnuty ty nejlevnější granule) - prošli všichni. Jednou ze zásad je, že pes je krmen pouze na stopě a musí si zafixovat jednoduchou poučku: "Stopuješ - žereš, nestopuješ - nežereš".
více  Zavřít popis alba 
43 komentářů
  • 14.4.2012
  • 929 zobrazení
  • 0
sonamar
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2007
  • 873 zobrazení
  • 1
zkonstr
  • květen 2007
  • 881 zobrazení
  • 1
falcorebelbohemia
  • 15.1.2010
  • 810 zobrazení
  • 0
akbar
Janka ze cvičáku měla narozeniny...tak jsem jí s Míšou pekli dort.
Většinu času jsme se skvěle bavili, ale já jsem spíš byla zralá na mrtvici..uvidíte sami.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.4.2008
  • 783 zobrazení
  • 0
celik
dobrmaní víkend na cvičáku
Kategorie: koníčkyzvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 771 zobrazení
  • 0
zkojirkov
  • 16.2.2008
  • 696 zobrazení
  • 0
spira
Naše nové přírůstky na cvičáku v Kutné Hoře toužili vidět mé internetové album. Zároveň chtěli vidět fotky, kvůli kterým jsem je svým telefonem poslední týdny otravoval. Tak jsem to všechno sesumíroval, vybral červnové fotky ze cvičáku a tady jsou...
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2007
  • 686 zobrazení
  • 0
borderkysvetu
  • říjen 2010 až březen 2011
  • 626 zobrazení
  • 0
makita
Nejdřív byl jiný plán a to nafotit odrostlejší štěně bígla, ale nevyšlo to a tak jsem i navštívila cvičák. Fotilo se: Landseer, Bordeří slečna, Český strakatý pes a 2 nadané AO.
Kategorie: lidézvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 2.4.2011
  • 621 zobrazení
  • 0
dipus
YMCA klub Rakvice - Letní dětský tábor Protivanov - 01.-15.08.2009
---------------------------------------------------------------------------
www.protivanov09.webnode.cz
---------------------------------------------------------------------------
akce algida, tanecni soutez, chemicky poplach, tankova bitva, navsteva a cvicak Klubu vojenske historie z Breclavi
CTH - pevnost boyard
vedoucí vs. praktoši - volejbal
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2009
  • 620 zobrazení
  • 0
makita
Po delší době, jsem se zase vrátila na cvičák v domění, že něco pofotím, bohužel počasí tak z ránného krásného dne se zkazilo a na mě zase dopadlo děsivé počasí na, které jsem už háklivá :D Ovšem na CV se stal jen jediný model a to štěně dobrmana.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2010
  • 572 zobrazení
  • 0
werruzna
Cvičák 23.8.2009 ZKO Chotěboř
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2009
  • 566 zobrazení
  • 0
zkonstr
ZKO Nové Strašecí
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 21.10.2008
  • 557 zobrazení
  • 0
hujeri111
  • 10.7.2013
  • 579 zobrazení
  • 0
reklama