Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 32 071 výsledků (0,1378 sekund)

reklama
10 fotek, prosinec 2009 až říjen 2012, 281 zobrazení | příroda
Sbirka nasich "hobitich" fotek :)
http://www.sashicka.com/p268267677
135 fotek, zima 2013/2014, 144 zobrazení | cestování
Cesta za Hobitem
90 fotek, 25.5.2016, 150 zobrazení
141 fotek, 17.12.2012, 76 zobrazení
Naši žáci, kteří si vybrali volitelný předmět filmová tvorba navštívili Muzeum Karla Zemana (režiséra filmu Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Na kometě, Baron Prášil, a další...) a také kino IMAX, kde shlédli film Hobit na největším plátně a ve 3D formátu. Nakonec zbyl ještě čas na prohlídku předvánoční Prahy, trhy a nákupy dárečků. Bylo to bezva! :-)
12 fotek, červenec 2018, 57 zobrazení | cestování
Z Denpasaru na Bali jsme přeletěli do Labuan Bajo na Floresu, to je ten ostrov, kde žili hobiti (Homo floresiensis). Jako všechno v Indonesii i tahle cesta byla nejistá, ale trochu štěstí potřebuje přece každej a vždycky :-)
88 fotek a 1 video, 15.3.2018, 69 zobrazení
Cesta z Fanalu do Fia /přejmenovali jsme na Hobití cestu/ a pár fotek na Ponto da Sol
Původně jsme měli jet na levádu Bica da Cana na náhorní plošině Paul de Serra.. tam tentokrát nebyla hustá mlha a déšť, ale foukal tam ledový vítr, ale foukal tak, že nebylo možno se nadechnout, a já si vyjela jen v kraťasech a lehounké bundičce... a tak jsme přejeli k Rabacalu, že půjdeme 25 fontán..jenže tam vyskákalo asi 500 lidí /bez přehánění/ z autobusů, a tak jsme se vydali na cestu "Fanal do Fia"...naštěstí náhorní plošina skýtá mnoho možností..jen to proměnlivé počasí :-)
Cesta byla nádherná, kdo viděl Hobita a Pána Prstenů, musí si tam přijít na své.. my se s Honzikem nemohli z těch "lesů" odtrhnout :-)
28 fotek, 1.4.2007, 68 zobrazení | krajina, lidé, příroda, vesnice, země, zvířata
Odpolední procházka na Žalý s Polynkou, Infernem a Hobitem :) Cestou jsme se zastavili na pivsona na Kněžický, a zatímco jsme si ho na sluníčku řádně vychutnávali, Polynka o kousek dál v trávě hloubila pořádnou díru :) Společnost nám dělala krásná mourovatá kočička - ovšem jen do chvíle, než zpozorovala opodál hrabající Polynku. Ta jí zřejmě připadala zajímavější, tak si vyskočila na dřevěné zábradlí a shora ji pozorovala :)
15 fotek, duben 2011, 47 zobrazení
Z NP Tongariro se nám sice moc nechtělo, ale zůstat napořád tam také nešlo, a tak jsme se přesunuli na východní pobřeží k Tichému oceánu (navíc se snad do NP Tongariro vrátíme, ještě tam máme nějaké resty?). Cestou přes vnitrozemí jsme jeli kolem mnoha lesů určených k armádním cvičení, zastavili jsme si v muzeu a pokračovali do vinařské oblasti v Hawke´s Bay, kde se údajně pěstují nejlepší novozélandská červená vína. Navštívili jsme město Hastings a jeho blízký vrchol Te Mata Peak, ze kterého byl opět úžasný výhled na mé oblíbené „hobití kopečky“. Z Hastings jsme dojeli k pobřeží Tichého oceánu a pokračovali do města Napier, které roku 1931 téměř srovnalo se zemí zemětřesení, nejničivější na NZ (nedávné v Christchurch ho asi předčilo, ačkoliv nebylo tak zničující). Napier byl nově vybudován ve stylu art deco, na který je náležitě hrdý. Líbilo se nám a moc? Cesta kolem východního pobřeží East Cape byla úchvatná. Spousta maorských řezeb na školách, krásné pohledy z mola nebo majáku si snad budeme pamatovat napořád?
153 fotek, červenec 2010, 363 zobrazení
Tři týdny plné sluníčka, sem tam bouřka, ke konci déšť. Výborná jídla - šikovné kuchařky, které uměly nebo se naučily něco jedlého uvařit, mýt nádobí a vůbec starat se o celou kuchyň i s okolím. Hobit, Gandalf a trpaslíci Fili, Kili,... na cestě za drakem Šmakem - za pokladem. Obíhačky tábora cvičící paměť. Hry, zábava, ale taky práce. Puťák do Českého Krumlova a k Lipnu. Výlet na frantolské tábořiště. Zkoušky a důkazy. Okýnka:)...
377 fotek, únor 2013, 604 zobrazení
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
996 fotek, červenec 2015, 804 zobrazení
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
194 fotek, říjen 2016, 184 zobrazení
Krkonoše 2k16, aneb dobytí vrcholu republiky!
Když Krkonoše tak minimálně na pět dní, abychom zvládli navštívit co nejvíce, i když jen zlomek z krás národního parku. Tak zněl plán ze začátku září. Ubytování klaplo, přihlášky byly vybrány a téměř šedesátka táborníků vyrazila za dobrodružstvím a výzvou v podobě nejvyššího pohoří v ČR.
První výletové ráno nás probudilo sluníčko. A jelikož to vypadalo na poslední slunečný den výletu, byl plán jasný. Sněžka! Nechali jsme se autobusem hodit do Pece pod Sněžkou. Sedli jsme na lanovku a za necelých pět minut jsme už svačili na Růžové hoře. Se stoupající nadmořskou výškou, se začali objevovat zbytky sněhu, což děti radostně uvítaly. Vystoupat na vrchol nás stálo spoustu sil, ale zvládli jsme to. Odměnou nám byl úžasný výhled na Krkonoše kupa sněhu. Sestup do Obřího sedla probíhal spíš sjezdem než chůzí, jelikož byla pěšina pod sněhem a ledem. Byl to zážitek, včetně pohledu na majestátní vrchol Sněžky, tyčící se nad námi. Dále část vyrazila přes Úpské rašeliniště a přes Luční boudu a druhá část sestoupila Obřím dolem do Pece, kde jsme se nakonec opět všichni shledali.
V pátek na nás čekala Černá hora. Vyrazili jsme přímo z chaty a hned na začátku jsme se rozcvičili na pořádném stoupání, ale za dřevěné chodníčky na rašeliništi to stálo. Čtvrteční sluníčko bylo minulostí, mraky valící se přes návětrnou stranu hory skvěle dokreslovaly ponurou atmosféru rašelinišť. Stačilo se na chvíli zastavit a konec družinky se vám ztratil v mlze. Černohorské chodníčky naštěstí nedovolují uhnout z cesty a zabloudit v močále, a i díky tomu jsme všichni došli zpět do chaty. Velkou atrakcí pro děti byly borůvky, sice již byly mírně nakyslé, ale stačila chvilka a ruky a pusy dětí se nám zbarvili do fialova.
V sobotu jsme se probudili do mrazivého rána a sychravé počasí vydrželo celý den. Vydali jsme se do Špindlerova mlýna. Naším cílem bylo údolí Bílého Labe. A opravdu, na četných peřejích a vodopádech byla voda zbarvena do sněhobíla. Jen škoda, že cesta vede po asfaltce, mnohdy dost vzdálené od říčky a některé přírodní krásy zůstávají skryty. Do Špindlu jsme se vraceli po žluté značce, která vede ve svahu nad údolím. S písničkou na rtu jsme přidali do kroku a za chvíli jsme se už rozhlíželi po náměstí ve Špindlerově Mlýně. Tím však sobotní program neskončil. Přešli jsme k akvaparku při hotelu Bedřichov. Promrzlí z pochodu, jsme s povděkem přijali teplou vodu v bazénu. Vyřádili jsme se na tobogánu a v bazénech, zregenerovali ve výřivce a pod tryskami a příjemně unaveni odjeli zpět na chatu. Večer proběhl jako předchozí večery krom pozdního oběda a večeře i herní večer pro děti. Vrcholem večera bylo premiérové promítání videa z tábora Hobit 2015, které sklidilo velký úspěch přihlížejících.
Poslední ráno bylo trošku smutné, jako každý den odjezdu z podobné akce. Chmury jsme se snažili rozehnat dováděním během balení a drobného úklidu. Přidalo se i sluníčko, které zalilo okolní krajinu a připravilo nám krásné rozloučení s Krkonošským národním parkem.
Petr Tesař
140 fotek, říjen 2016, 199 zobrazení
Krkonoše 2k16, aneb dobytí vrcholu republiky!
Když Krkonoše tak minimálně na pět dní, abychom zvládli navštívit co nejvíce, i když jen zlomek z krás národního parku. Tak zněl plán ze začátku září. Ubytování klaplo, přihlášky byly vybrány a téměř šedesátka táborníků vyrazila za dobrodružstvím a výzvou v podobě nejvyššího pohoří v ČR.
První výletové ráno nás probudilo sluníčko. A jelikož to vypadalo na poslední slunečný den výletu, byl plán jasný. Sněžka! Nechali jsme se autobusem hodit do Pece pod Sněžkou. Sedli jsme na lanovku a za necelých pět minut jsme už svačili na Růžové hoře. Se stoupající nadmořskou výškou, se začali objevovat zbytky sněhu, což děti radostně uvítaly. Vystoupat na vrchol nás stálo spoustu sil, ale zvládli jsme to. Odměnou nám byl úžasný výhled na Krkonoše kupa sněhu. Sestup do Obřího sedla probíhal spíš sjezdem než chůzí, jelikož byla pěšina pod sněhem a ledem. Byl to zážitek, včetně pohledu na majestátní vrchol Sněžky, tyčící se nad námi. Dále část vyrazila přes Úpské rašeliniště a přes Luční boudu a druhá část sestoupila Obřím dolem do Pece, kde jsme se nakonec opět všichni shledali.
V pátek na nás čekala Černá hora. Vyrazili jsme přímo z chaty a hned na začátku jsme se rozcvičili na pořádném stoupání, ale za dřevěné chodníčky na rašeliništi to stálo. Čtvrteční sluníčko bylo minulostí, mraky valící se přes návětrnou stranu hory skvěle dokreslovaly ponurou atmosféru rašelinišť. Stačilo se na chvíli zastavit a konec družinky se vám ztratil v mlze. Černohorské chodníčky naštěstí nedovolují uhnout z cesty a zabloudit v močále, a i díky tomu jsme všichni došli zpět do chaty. Velkou atrakcí pro děti byly borůvky, sice již byly mírně nakyslé, ale stačila chvilka a ruky a pusy dětí se nám zbarvili do fialova.
V sobotu jsme se probudili do mrazivého rána a sychravé počasí vydrželo celý den. Vydali jsme se do Špindlerova mlýna. Naším cílem bylo údolí Bílého Labe. A opravdu, na četných peřejích a vodopádech byla voda zbarvena do sněhobíla. Jen škoda, že cesta vede po asfaltce, mnohdy dost vzdálené od říčky a některé přírodní krásy zůstávají skryty. Do Špindlu jsme se vraceli po žluté značce, která vede ve svahu nad údolím. S písničkou na rtu jsme přidali do kroku a za chvíli jsme se už rozhlíželi po náměstí ve Špindlerově Mlýně. Tím však sobotní program neskončil. Přešli jsme k akvaparku při hotelu Bedřichov. Promrzlí z pochodu, jsme s povděkem přijali teplou vodu v bazénu. Vyřádili jsme se na tobogánu a v bazénech, zregenerovali ve výřivce a pod tryskami a příjemně unaveni odjeli zpět na chatu. Večer proběhl jako předchozí večery krom pozdního oběda a večeře i herní večer pro děti. Vrcholem večera bylo premiérové promítání videa z tábora Hobit 2015, které sklidilo velký úspěch přihlížejících.
Poslední ráno bylo trošku smutné, jako každý den odjezdu z podobné akce. Chmury jsme se snažili rozehnat dováděním během balení a drobného úklidu. Přidalo se i sluníčko, které zalilo okolní krajinu a připravilo nám krásné rozloučení s Krkonošským národním parkem.
Petr Tesař
265 fotek, loni na jaře, 69 zobrazení
Ve středu 18.4. jsme vyrazili za pivovárky do Španělského Nizozemí.Sraz jsme měli v Berounském Medvědovi,kde se o nás Venca postaral,pohostil a provedl pivovarem.Dali jsme něco za žebro a do volátka na cestu a po 22.hod. vyrazili.
Projeli jsme říší a dopoledne byli v Belgii,kde jsme měli první zastavení v pivovárku De Dool(Dol z Hobita) v Houthalen-Helchteren.První velká zastávka na protažení a napití se.Prošli jsme pivovar,poseděli na zahrádce a okoštovali pivo.Vše bylo výborné a netušili jsme,že v tomto duchu bude celý zájezd.
Poté jsme měli druhé zastavení ve vesnici mezi poli v pivovaru Hof ten Dormaal v Haacht,který vedou dva bratři zemědělci a dali se do pivovarnictví.Prohlédli jsme si ho,na zahrádce podegustovali,opalovali a posléze se vyadali do Lovan,kde jsme se ubytovali v hotelu Ibis a vydali se na prohlídku města,posezení a nacpání se proslulými hranolkami.Na pokoj jsme dorazil po 2.hod a měl jsem dost.
Po snídani jsme udělali pápá Lovani a vydali se na třetí návštevu a to pivovaru Het Nest v Oud-Turnhout.Majitel a sládek je členem pokerového kloubu a tak značky piv se nesou v duchu karet a hlášek.Klasická prohlídka,degustace pokec a nikam se nám nechtělo.
Proto jsme vyrazili na čtvrté zastavení už v Holandsku a to Trappistickém klášteře,kde jsme měli prohlídku obohacenou o audio vizuální projekci a hlavně oběd.
Na páté zastavení jsme dorazili na předměstí Amsterdamu do klášterního pivovaru Kleiburg.Tento pivovar je v hangáru a klášterní je protože ho vede evangelický pastor a je tam vitráž ze zrušeného kláštera.Zde jsme se zasekli a nechtělo se nám na hotel kam jsme dorazili po 21.hod.Spali jsme v Zandaamu,což je předměstí Amsterdamu.Opět jsme vyrazili na pivko a dorazili pozdě v noci.
V sobotu po snídani vyjeli na šesté zastaveni do Haarlemu a to do Jopenkerku,což je pivovar Jopen v prostoru bývalého kostela.Yde jsme si dali pivko a přesunuli se do stejnojmenného pivovaru v Proeflokaal Waarderpolder,kde je velké sídlo a pivovar.Je to největší Craft pivovar v Evropě.Mají 7 sládků,vaří po 7 hod. 3x denně a sbírají degustační ceny.Mají jeden z pěti největších filtrů na světě.U nás ani v Říši ho nemají.Něco jsme slupli,prošli pivovar,okoštovali pivka,nakoupili a jeli na sedmé zastavení do pivovaru Walhalla v Amsterdamu.
Tento pivovar funguje měsíc a je velmi dobrý.Zde jsem si po prohlídce poseděl a dal dýmku.Výborné pivo a super počasí.
Poté jsme zůstali v Amsterdamu a šel jsme do Delirium Tremens bar & restaurant,kde byl festival jarních piv.zcela náhodně jsem se seznámil s nejlepším holandským sládkem u kterého mi chutnal Mosaic Hoppe Weizzen.Dokonce mi dal na památku láhev Oldskool,což je velmi drahá pivní záležitost.Bohužel jsem mu nerozuměl o co přesně jde,ale je to 16°a prodával jí ya 15,-Ojro.Yde jsem yůstal do 23.hod a pak šel na nádraží a v Zandaamu šel do baru na š kousky a kebab z jehněčího.
V neděli jsme měli volno a tak jsme v Amsterdamu courali popíjeli pivko a absolvovali takový pidi pivní maraton.Po návštěvě č pivních klubů jsme v poslední dostali triko.V Amsterdamu jsme skákli di pivovaru Bierfabrijek,kde měli na sole buráky a šlupky se házeli na zem.Zde měli klasické dva ležáky,což bylo odlehčení a dal jsem si i tupláka a místní klobásu v marinádě.Mňam!Po přesunu do Zandaamu jsem opět zabrousil na ě kousky do baru a kebab.
V pondělí ráno nás čekala cesta zpět a po cestě se zastavili v Bad Rappenau,kde je pivovar Haffner brau.Je to lázeňské město.Zde si prošli pivovar,naobědvali se,napili a hurá nach Hause.Dorazili jsme kolem 1 hod.
Zájezd byl super,takže Gott mit uns
18 fotek, 9.2.2019, 26 zobrazení | krajina, příroda
31 fotek, 16.1.2019, 61 zobrazení | lidé
Cesta z Tupadel do Štětí
9 fotek, 7.11.2018, 25 zobrazení
194 fotek, 15.9.2018, 25 zobrazení
78 fotek, 21.10.2018, 69 zobrazení
Zní to tajemně,ale kdo zná cestu je to od nás blizoučko 20 minut autem a vykoukne první Hobytí nora.
388 fotek a 32 videí, loni v létě, 34 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

Cesta | cesta

574 zobrazení, 11 alb

temna-cesta

7 277 zobrazení, 60 alb

honzikova-cesta

794 zobrazení, 13 alb

poutni-cesta

235 zobrazení, 1 album

cesta-zeny

243 zobrazení, 2 alba

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron