Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 31 789 výsledků (0,0770 sekund)

33 fotek, 26.6.2018, 68 zobrazení
192 fotek a 3 videa, červen 2012, 124 zobrazení
Školní výlet na přehradu Hracholusky a na zříceninu hradu Buben.
ZŠ Várečná třída IV.B pátek 8.6.2012

Na vlakovém nádraží v Tachově jsme měli sraz v 7.15 hodin. Celkem jelo 16 dětí a 8 dospělých. Z Tachova odjížděly jedním vláčkem hned tři třídy. Když jsem viděla tu bandu na kolejích, nevěřila jsem, že se všichni do lokálky naskládáme. V Plané jsme čekali pár minut a nastoupili do rychlíku směr Plzeň. Paní učitelka Kleinová využila situace a sdělila nám podrobnosti ohledně výletu, který nás čeká. Nezapomněla nás pozdravovat od naší paní učitelky, která, bohužel pro nemoc se nemohla výletu zúčastnit. V rychlíku si každý našel své místečko, a to byl ten pravý čas vytáhnout svačinku.Konečná zastávka pro nás byla Obec Plešnice. Z nádraží jsme se vydali pěšky směr Přehrada Hracholusky. Cesta byla příjemná. Chvilku jsme šlapali po komunikaci, pak se odbočilo na polní cestu a pokračovalo lesem. V lese jsme si malinko zašli, ale díky jednomu z místních pejsakřů, kterého jsme cestou potkali, jsme našli ten správný směr a dorazili do cíle.Cestou na nás z nebe spadlo pár kapek a ten den byly také poslední. Sluníčko na nás poprvé vykouklo při plavbě parníkem, která se mimochodem moc líbila. Myslím, že největší zážitek pro ně byl místní bufet. Po celou dobu u něho někdo stál. Cestou jsme se dozvěděli také pár technických údajů o parníku. Tak třeba, že jedeme rychlostí 20 až 25 km za hodinu a že spotřeba je 100 litrů na 100 km. Také nám všem bylo umožněno nahlédnout do kabiny kormidelníka. Na závěr si každý mohl z krabice vybrat nějakou tu hračku na památku. Než jsme vyrazili směr Buben, tak jsme se občerstvili u jednoho z místních stánků. Přesně v pravé poledne jsme v cestě pokračovali. Cestou jsme se u místních ujišťovali, zda jdeme tím správným směrem, protože jsme nikde neviděli žádné turistické značení ani směrovku. První odpočinek byl po pořádném výšlapu. Děti hned vytáhly svačinky a paní učitelka nám přečetla jednu ze strašidelných povídek, které se vtahují právě k místnímu bývalému hradu. Asi po půl hodině jsme potkali první a poslední směrovou ceduli s nápisem Buben. To bylo radosti, že jdeme správným směrem. Po dalších pár metrech jsme však znejistili, protože nás cesta vedla z kopce dolů. A jak víme, hrady stojí většinou na samém vrcholu kopce. Nakonec cesta byla správná a my přišli ke stavení s nápisem „Hladomorna u Karla I.“.Ze dveří vykoukl majitel asi Karel I. a dotazoval se , zda jsme z Dobřan. Tak nějak jsme po sobě s úsměvem hleděli s dotazem v očích: „že by nás cesta tak zmohla ?“. Pan Karel I. nás napojil a nasměroval k očekávanému cíli. Za hladomornou cca 200m na nás vykukovala zřícenina hradu Buben. Než paní učitelka udělila rozchod, ještě jsme udělali jedno seskupení pro společné foto. Původní hradby jsou pěkně udržované a o pořádek se tu také někdo stará. Všichni jsme odložili batohy, zbytečné svršky a pustili se do lezení. Paní Kleinová nám opět povyprávěla jednu ze strašidelných pověstí. Na děti tu dokonce čekal i poklad. Hodinu před odjezdem vlaku jsme museli vyrazit. Na vlakové nádraží jsme dorazili 10 minut před příjezdem vlaku, který měl nakonec 5 minut zpoždění. Děti postupně usedly na lavičku . Byly pěkně unavené. Cestou vláčkem se spustil pořádný déšť. Na závěr bych chtěla zdůraznit, že výlet byl skvěle naplánovaný. Nikde jsme zbytečně nečekali, a také bylo dost času na odpočinek. Už teď se těším na výlet v příštím roce.
Irena Zapletalová
191 fotek a 3 videa, 8.6.2012, 200 zobrazení
Školní výlet na přehradu Hracholusky a na zříceninu hradu Buben.
ZŠ Zárečná třída IV.B pátek 8.6.2012

Na vlakovém nádraží v Tachově jsme měli sraz v 7.15 hodin. Celkem jelo 16 dětí a 8 dospělých. Z Tachova odjížděly jedním vláčkem hned tři třídy. Když jsem viděla tu bandu na kolejích, nevěřila jsem, že se všichni do lokálky naskládáme. V Plané jsme čekali pár minut a nastoupili do rychlíku směr Plzeň. Paní učitelka Kleinová využila situace a sdělila nám podrobnosti ohledně výletu, který nás čeká. Nezapomněla nás pozdravovat od naší paní učitelky, která, bohužel pro nemoc se nemohla výletu zúčastnit. V rychlíku si každý našel své místečko, a to byl ten pravý čas vytáhnout svačinku.Konečná zastávka pro nás byla Obec Plešnice. Z nádraží jsme se vydali pěšky směr Přehrada Hracholusky. Cesta byla příjemná. Chvilku jsme šlapali po komunikaci, pak se odbočilo na polní cestu a pokračovalo lesem. V lese jsme si malinko zašli, ale díky jednomu z místních pejsakřů, kterého jsme cestou potkali, jsme našli ten správný směr a dorazili do cíle. Cestou na nás z nebe spadlo pár kapek a ten den byly také poslední. Sluníčko na nás poprvé vykouklo při plavbě parníkem, která se mimochodem moc líbila. Myslím, že největší zážitek pro ně byl místní bufet. Po celou dobu u něho někdo stál. Cestou jsme se dozvěděli také pár technických údajů o parníku. Tak třeba, že jedeme rychlostí 20 až 25 km za hodinu a že spotřeba je 100 litrů na 100 km. Také nám všem bylo umožněno nahlédnout do kabiny kormidelníka. Na závěr si každý mohl z krabice vybrat nějakou tu hračku na památku. Než jsme vyrazili směr Buben, tak jsme se občerstvili u jednoho z místních stánků. Přesně v pravé poledne jsme v cestě pokračovali. Cestou jsme se u místních ujišťovali, zda jdeme tím správným směrem, protože jsme nikde neviděli žádné turistické značení ani směrovku. První odpočinek byl po pořádném výšlapu. Děti hned vytáhly svačinky a paní učitelka nám přečetla jednu ze strašidelných povídek, které se vtahují právě k místnímu bývalému hradu. Asi po půl hodině jsme potkali první a poslední směrovou ceduli s nápisem Buben. To bylo radosti, že jdeme správným směrem. Po dalších pár metrech jsme však znejistili, protože nás cesta vedla z kopce dolů. A jak víme, hrady stojí většinou na samém vrcholu kopce. Nakonec cesta byla správná a my přišli ke stavení s nápisem „Hladomorna u Karla I.“.Ze dveří vykoukl majitel asi Karel I. ? a dotazoval se , zda jsme z Dobřan. Tak nějak jsme po sobě s úsměvem hleděli s dotazem v očích: „že by nás cesta tak zmohla ?“. Pan Karel I. nás napojil a nasměroval k očekávanému cíli. Za hladomornou cca 200m na nás vykukovala zřícenina hradu Buben. Než paní učitelka udělila rozchod, ještě jsme udělali jedno seskupení pro společné foto. Původní hradby jsou pěkně udržované a o pořádek se tu také někdo stará. Všichni jsme odložili batohy, zbytečné svršky a pustili se do lezení. Paní Kleinová nám opět povyprávěla jednu ze strašidelných pověstí. Na děti tu dokonce čekal i poklad. Hodinu před odjezdem vlaku jsme museli vyrazit. Na vlakové nádraží jsme dorazili 10 minut před příjezdem vlaku, který měl nakonec 5 minut zpoždění. Děti postupně usedly na lavičku . Byly pěkně unavené. Cestou vláčkem se spustil pořádný déšť. Na závěr bych chtěla zdůraznit, že výlet byl skvěle naplánovaný. Nikde jsme zbytečně nečekali, a také bylo dost času na odpočinek. Už teď se těším na výlet v příštím roce.
Irena Zapletalová
105 fotek, leden až listopad 2003, 179 zobrazení
Ostravská grafička, výtvarnice, ilustrátorka, kronikářka a průvodkyně po Vítkovicích.

Vernisáž, beseda, projekce filmu proběhla v Domě knihy Librex 6.11. v 17 hodin za účasti ganerální konzulky PR v Ostravě Anny Olszevské a mnoha přátel a obdivovatelů.Výstava obrazů a skla.

Grafička, ilustrátorka, učitelka výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ s. r. o. v Ostravě – Vítkovicích (od 2003 do 2010). Kronikářka obce Vítkovice, členka kulturní komise a redakční rady (od 2000 do r. 2009). Podniká v reklamě, propagaci, věnuje se i publikační činnosti. Černobílé kresby nezapřou profesi kresličky ve firmě ZAM v Ostravsko-karvinském revíru, jejich náplní je však především život žen, jejich sny a touha, bolesti. Protipólem smutku jsou barevné ilustrace pro děti a kresby květin, zvířat, hmyzu pro naučné stezky. Má za sebou přes dvacet samostatných výstav v České republice a v Polsku. Její grafiky zdobí soukromé sbírky v Kanadě, Anglii, Rakousku, Polsku i na Ukrajině. Je spoluautorkou knihy Vítkovice (2002), ilustrátorkou učebnic „Příklady pro samostatnou práci žáků při odstraňování vývojových poruch učení III. a IV. ročník“ a učebnice němčiny „Sprechen Sie Deutsch“. Kalendáře „Ostravské Evy 2002“, „Kalendář Vítkovic 2007“, Vítkovice 2011 očima Lenky Kocierzové jsou tématicky zaměřené na rodné město a čtvrť. Autorská kniha veršů „Tělem psáno“ je z roku 2003. Televizní znělka „Televizní univerzita“ jejíž je autorkou běžela v České televizi v roce 1993. Videosnímek „Vítkovice – víc než fabrika“ byl promítán na festivalu TECHNÉ 2004. Vytvořila nástěnné malby v TESCU v O. – Porubě, Aqua bazénu a v ZŠ Šalounova ve Vítkovicích. Spolupracuje na projektu „7 kadlínských zastavení – Muzeum Kadlín“ na Mělnicku a na projektu „Propagace Vítkovic“, kde je autorkou Vítkovických omalovánek a Vítkovického PEXESA.
Od roku 2006 spolupracuje se sklárnou MOSER , a. s. v Karlových Varech. Práce s jejími motivy byly vystaveny ve Frankfurtu nad Mohanem, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a na dalších výstavách této světoznámé sklárny.

Kontakty:
Tel.: 732 709 134
E-mail: lenka.kocierz@atlas.cz

Výstavy
1995 Ostrava - Hotel Metropol
1996 Ostrava - Galerie Sklep
1997 Ostrava - Galerie Sklep
1997 Rychvald - Kulturní dům
1998 Polsko - Paczków, Dom plastyka - NUT Knurów
1998 Ostrava - Galerie Ametyst
1999 Praha - Art Expo Strahov
2000 Mělnicko - Kadlín
2000 Ostrava - Galerie Ametyst
2000 Ostrava - Divadlo Petra Bezruče
2001 Polsko - Imielin, Sokolnia
2001 Polsko - Katowicw-Szopienice
2001 Ostrava - Vítkovice, Galerie ZŠ Nám. Jiřího z Poděbrad
2001 Praha - Interiér, Veletržní palác
2001 Ostrava - Nový byt a dům
2002 Praha - Baťa, Václavské náměstí
2002 Ostrava - Vítkovice, AHOL SOŠ
2003 Ostrava - KMO
2003 Ostrava - Dům knihy LIBREX
2004 Ostrava - Galerie Domova mládeže, Fr. Šrámka
2005 Polsko - Paczków
2005 Ostrava - KMO, Mar. Hory
2006 Ostrava - Vítkovice, AHOL SOŠ
2006 Ostrava - Dům kultury Poklad, TECHNÉ 2006
2007 Polsko - Zabrze, Królowa Luisa
2007 Polsko - Zabrze, Centrum Platan
2007 Praha - Pragointeriér
2007 Frankfurt nad Mohanem - vystaveno první sklo MOSER s grafikou autorky
2007 Praha - Uměleckoprůmyslové muzeum, sklo MOSER
2008 Ostrava - KMO Svinov, Přívoz, AHOL SOŠ
2009 Bratislava - MODDOM, AHOL VOŠ
2010 Bratislava. KS Vajnorská
2010 Ostrava - KMO Polanka
2010 Mělnicko - Kadlín - 10 let spolupráce
2010 Ostrava - Vítkovice, Domov Lidická
2011 Ostrava - AHOL VOŠ
2011 Ostrava - KMO Michálkovice
2011 Bratislava ART MODDOM
2012 DK Poklad, Ostrava - Poruba

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Tak to jsou data. K tomu ráda přidám něco "pod čarou".
Poprvé jsem šla se svou kůží na trh v roce 1995 v Hotelu Metropol v Ostravě. Ztrémovaná, vyčítající si odvahu vstoupit v pozdních letech na dráhu výstav. Pochvala profesora - že je za mnou mnoho práce, radost přátel, kteří podpořili, radost, že vernisáž byla velmi příjemná včetně árie z opery Turandot, kterou mí hrála Kamila Morysová a Michal Bárta. To byl začátek.
V roce 1998 jsem si do katalogu k výstavě napsala:
Narodila jsem se v polovině tohoto století a téměř k jeho konci, z různých důvodů, teprve zúročuji, co mi bylo dáno do vínku a to, co život přinesl. Od tatínkem darovaných kříd, od práce s tuší u prkna, jsem se přes četná úskalí dostala k dnešním perokresbám. Pero a tuš nejlépe vystihují co cítím, čáry tenké a tlusté jako cesty a cestičky mého života, rýhy hluboké a hlubší, které ve mně zanechávají ti, kteří mým životem procházejí. chodím po těch svých klikatých pěšinkách, čtu verše Šrámka, Hlaváčka a Galczyňského a hledám ostrovy štěstí. zvu vás tedy na malou procházku po svých obrazech a přeji vám, abyste chvíli se mnou snili o svých "šťastných ostrovech".
V té době jsem netušila, co mne čeká. Nevěděla jsem nic o báječných polských návštěvnících mých výstav a zážitcích v Paczkowie, Knurowie, Zabrzu. Nevěděla jsem, že si zamiluji malou vesničku Kadlín na Mělnicku, ani to, že si mne na jedné z výstav všimnou lidé ze světoznámé sklárny MOSER Karlovy Vary. Netušila jsem nic o knihách, které budu ilustrovat, o verších, které napíšu, o projektech, o tom, že se i počítač stane mých pomocníkem. Jen jsem denně strávila patnáct hodin prací...
A jdu, uzavírám kruhy svého života a kráčím po spirále, přes všechny překážky a těžkosti. Jdu...

Vítkovice, místo mého dětství
Bezstarostné dětství ve Vítkovicích, pod komíny a růžovým nebem při vylévání strusky a při odpichu byla nekrásnější léta mého života. Po krutém a rychlém vystěhování, kdy se linie mé lásky k rodnému místu přerušila, si mne přitáhly zpět a ke kronikářské činnosti. A opět mne genius loci tohoto místa pohltil.
Když jsem zjistila, že se dokážu vrátit do dětských let a ještě to i nakreslit, začala vznikat série obrázků z dětství. V kulisách budov z režného zdiva jsme žili krásný dětský svět, zvláštní, ale náš. Neexistoval plot, který bychom nepřelezli, strom, na který jsme nevylezli, zahrada, kde bychom neochutnali kudlačky či hrušky. Zvláštní vítkovická mluva, jedinečná v celé Ostravě, hry na raubky, na čapačku, na krvavého dědka se snažím zachytit nejen obrazově.
Mimo sérii obrazů jsem realizovala Vítkovické omalovánky, Vítkovické pexeso, hrnek s grafikou

Vzdělání
1984-1986 Střední průmyslová škola stavební, studijní obor – reklamní grafika (design)
Věnuje se i výzdobě interiérů, výtvarnému zpracování reklamních a propagačních materiálů a dalších předmětů užitého umění.

Jste, Leničko, úžasná, obdivuhodná žena,která má " dar z nebes ". Děkujeme za krásný, nezapomenutelný zážitek a budu se těšit na setkání s Vámi v Galerii G v Ostravě - Zábřehu v příštím roce / asi v říjnu 2013 /
5 fotek, 23.4.2015, 17 zobrazení
Výlet k svatému Václavovi s dopisy pana Jana a báječným čokoládovým pokladem.
58 fotek, 1.8.2015, 65 zobrazení
Akce pro děti od 2 do 8 let s rodiči
http://www.mcjablicko.cz/
35 fotek, 25.6.2018, 66 zobrazení
78 fotek, 21.6.2018, 55 zobrazení
44 fotek, 28.6.2017, 22 zobrazení
14 fotek, 28.6.2017, 217 zobrazení
V úterý 27. června prvňáci obdrželi zprávu, kterou jim poslal sám Otec Fura. Vyzval děti k dobrodružné cestě lesem, na jejímž konci je čekal poklad. A tak se vydali po vyznačené trase vstříc dobrodružství. Po cestě je čekaly úkoly, které prověřily nejen jejich fyzickou kondici, ale i důvtip a znalosti. Za splněné úkoly děti získávaly klíče, o které se celou cestu staral klíčník. A tak si zacvičily podle pokynů Otce Fury, složily puzzle, hádaly hádanku, vytvářely sousoší, vyluštily tajnou zprávu. Na konci trasy už na ně čekal Paklíč se zamčeným pokladem. A protože všechny děti pracovaly jako tým, spolupracovaly, pomáhaly si a získaly všechny klíče, nebyl problém poklad odemknout.
Za přípravu tohoto dobrodružného dopoledne, které se všem velice líbilo, děkujeme paní učitelce Petře Pokorné a studentům 7. G z MěVG.
Dík také patří paní učitelce Bronislavě Černé za střežení pokladu a poskytnutí zázemí na konci cesty.
48 fotek, červen 2017, 60 zobrazení
100 fotek, listopad 2016, 52 zobrazení
23 fotek, 1.6.2016, 67 zobrazení
59 fotek, 28.6.2016, 46 zobrazení
126 fotek, 21.6.2016, 43 zobrazení
75 fotek, 5.11.2015, 64 zobrazení
62 fotek, 26.6.2015, 40 zobrazení
68 fotek a 2 videa, 21.6.2015, 86 zobrazení
31 fotek, 28.5.2015, 59 zobrazení
10 fotek, 22.10.2013, 96 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

Cesta | cesta

523 zobrazení, 11 alb

temna-cesta

7 066 zobrazení, 60 alb

cesta-diakoniecce

8 788 zobrazení, 177 alb

honzikova-cesta

687 zobrazení, 13 alb

poutni-cesta

210 zobrazení, 1 album

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron