Hledání

690 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

hanci3
  • červenec 2015
  • 50 zobrazení
  • 1
jawag
Místy známými i neznámými, cestou necestou...aneb poslední prázdninové toulání, tentokrát ve dvou. Od borůvek modrá pusa a hub na nůši...
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
62 komentářů
  • 31.8.2014
  • 228 zobrazení
  • 7
kalocovci
Cestou necestou podel řeky Moravice ze Starých Těchanovic do Hradce nad Moravicí. Nádherný kout naší země, navíc mé vzpomínky na čas strávený na řece a u táboráku u chaty kamaráda Karla slibovaly nádherný zážitek.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2019
  • 36 zobrazení
  • 0
draha-dusinka
Nejasná zpráva o nejasném putování s jasným cílem

Na Orty (z německého „örtern“ – pracovat na předku chodby) jsme vyrazili ve čtyřčlenné skupině ve složení Petr, Aleš, Vendula a Olga. Pro zjednodušení ji budeme nazývat skupinou A. Skupina B zůstala doma, zřejmě nepřesáhla stádium plánování....
Jeli jsme směrem Hosín u Českých Budějovic kvalitním vozem japonské výroby značky Subaru Justy s malou závadou na palivovém systému. Po opakovaných stížnostech na zapáchající benzín uvnitř vozu se Petr prostě přiznal, že má díru v nádrži. Něžná část výpravy poté chtěla urychleně vystoupit, ale po Petrově ujištění, že dirka se nachází v horní části nádrže a je opravdu malá (při čerpání paliva přizpůsobuje množství benzínu v nádrži tak, aby nešplýchal ven ?), jsme se s Vendulou rozhodly riskovat život a pokračovat. Omámeni benzínovými výpary jsme dojeli na místo. Vybaveni holinkami a baterkami jsme došli k vstupnímu otvoru.
Pokud ještě někdo tápe, co to vlastně ty „Orty“ jsou, tak vězte, že jde o pozůstatky důlní podpovrchové těžby kaolinického písku ražením chodeb (chodbicováním) započaté někdy v polovině 19. století, těžba byla ukončena asi před sto lety. Je to krásná technická památka hornické činnosti, kterou stojí za to navštívit. My děvčata jsme zatoužila po dobrodružství a rozhodla se schovat se a čekat, jestli nás kluci najdou…. Naivita je vlastnost, kterou jsme si udržely i do pozdějšího věku. Kluci nejen že nás nehledali, ale ještě se dobře bavili tím, jak chaoticky hledáme východ bloudíce chodbami dokola.
Fotografický záznam v Ortech a během dalších 4 dní zajistila Olga, která ví, že výsledná kvalita fotografie je přímo úměrná dovednostem fotografa, ale samozřejmě také možnostmi použité techniky. Proto pro příští rok navrhuje přizvat pro zdokumentování celé akce Aleše, který sice nemá spacák, fotografuje však o několik tříd lépe a podivuje se nad mou technikou „konečného záchvěvu při stisknutí spouště“.
Od Hosína jsme se odpoledne (už bez Aleše, protože nemá spacák, nebo co….) přesunuli zpět na naše oblíbené pomezí středních a jižních Čech, takzvanou „vnitřní periferii České republiky“ (o které jsem se nedávno dočetla v MF Dnes, velice zajímavé !).
A cestou necestou jsme se toulali. Ve Veletíně jsme poseděli u piva a kořalky v Hospůdce za pecí, vykoupali se ve veletínském obecním rybníčku, o který se vzorně stará pan hospodský Pejša (chvála jemu!), jedli jsme třešně, viděli datla obecného (!!!) a hada. Čelní ochránkyně zbytků přírody Olga zahlédla u cesty zmiji obecnou, Petr ji vyfotil a po podrobnějším zkoumání usoudil, že je to užovka stromová. Vendula věděla na 100%, že je to had :-). Byla to však užovka hladká.
Rybu jsme lotos chytli! Tříkilového kapra (nebo měl 4 kg?) jsme opekli na ohni a byl to chuťový zážitek.
Zcela neplánovaně a dobrodružně jsme přespali v polorozpadlé opuštěné roubence uprostřed vsi, díky bouřce strávené v naší oblíbené hospodě Krobián jsme totiž nenašli suché místo pro nocleh.
Ve Svatém Janu jsme dostali vodu v chalupě, kde se točila slavná hospodská scéna filmu Na samotě u lesa.
Kochali jsme se (někteří z nás jsou v tom opravdoví mistři).
Také (a byly jsme to především my, ženy) jsme se chtěli pravidelně koupat a tím zajistit alespoň základní hygienu (Petr se na samotném závěru výpravy pochlubil, že vše zvládl s jedním párem ponožek – 3x FUJ!). Všechny rybníky při cestě kromě již zmíněného veletínského obecního rybníčku, ač na mapě se jevily jako koupací, ukázaly se jako káčáky. Naštěstí poslední večer v Krásné hoře se nám do cesty z hospody přimotal jeden úchvatný rybníček. On to vlastně nebyl rybníček. Byl to komunitní bazén na kraji vsi. On to ani tak komunitní bazén nebyl, ale já jsem si ho tak nazvala. Petr nechce být v žádném případě členem žádné komunity, proto ho tak nenazývá. Pokud se chcete vykoupat v takovém komunitním bazénku, je třeba vyčkat, až se správci bazénu pohodlně usadí u zářící obrazovky a začnou s napětím sledovat Růžovou zahradu (nebo něco podobně skvělého). Pak máte dost času i prostoru zaplavat si a umýt vše, co je třeba. „ Umyj si ty nohy!“ „Teď si meju zadek….“
Vykoupaní a odpočatí jsme se poslední den dopoledne skulili do Petrovic, odkud už nás autem svezla domů Maruška. Díky!
Všichni jsme si z letošní výpravy něco odnesli – Vendula nejméně třikrát (nebo víckrát?) překonala sama sebe, zvlášť když se vrhla do podzemí v Hosíně. Olga se přesvědčila, že 4 dny se dají zvládnout bez mobilu (v naléhavých případech tu byly mobily Venduly a Peti ?), a že vše opravdu doma zvládnou i bez ní, skvělý pocit!
Petr si zřejmě až do Zaluží dovezl svého kloše (pro letošek nám nahradil tolik oblíbená loňská klíšťata), objednávku na kurník do Nadějkova a samozřejmě přesvědčení, že bez každoročního vandru prostě už nemůže být! O tom jsme ostatně přesvědčeni všichni tři, že??
Dva nejmenovaní účastníci vědí, jak je dobré dát si před odchodem z hospody k nocležišti dobrou slivovici (samozřejmě jen malého panáka …. a pak ještě jednoho malého panáka…). Dezinfikují se tím vnitřnosti, tříbí myšlenky a jitří nové nápady!
A protože jsem se krátce před sepsáním této zprávy opět přesvědčila, jak křehké jsou naše životy a jak nečekaně a nenávratně odcházejí naši blízcí, jsem ráda, že jsme se po roce sešli a pro mne je to vzpomínka na Milana, který by do toho URČITĚ (nebo alespoň možná) šel s námi!! ?
A taky proto jedu za rok zase! Tentokrát to bude WELNESS POBYT s polopenzí na území ČR a nově jsme pro vás otevřeli možnost vzít si s sebou svého rodinného příslušníka. Toho samozřejmě nahlaste předem, abychom tomu přizpůsobili celý program ?. Máme ještě několik volných míst, přesnější informace se dozvíte nejpozději den před zahájením pobytu :-)).

Potulce zdar!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 159 zobrazení
  • 0
jawag
Pokračování toulání ve skalách.Druhý den jsme se z Janovic přemístili do Jívky,Studnice,Skály /Bischofstein/ - prolezli jsme skály Jiráskovy,pak jsme zamířili na skály Supí,přes Krásnou vyhlídku zpět na Skály a do Studnice.Fyzicky náročné,ale jinak super!Celkem jsme našlapali za ty dva dny cestou necestou,z kopce do kopce,klopýtajíc přes kameny,prodírajíc se skalami asi 25km /15+10/.
více  Zavřít popis alba 
114 komentářů
  • 28.4.2013
  • 273 zobrazení
  • 0
mijaho
Jak říká Mates, "zážitky nemusí být pozitivní, hlavně, když jsou intenzivní." Výlet začal adrenalinově - sraz byl ve 14.30 na Svinově, v danou dobu se na nádraží nacházely dvě děti a my. Je pravda, že do 14.45 se postupně dostavili všichni přihlášení, ale vzhledem k tomu, že jsem neměla koupené jízdenky a vlak jel ve 14.52, byla jsem ve stresu.

A tak to i pokračovalo. Víkend byl velice poučný ve smyslu "matky vs. synové". Na nádraží jsme zjistili, že naše děcko má na nohou tenisko-sandály, přestože měl právě na tuto příležitost koupené nové kotníkáče. Ponaučení číslo 1. "když mi mamka neřekne, co mám dělat, tak to nevím".

Cesta vlakem probíhala standardně, jen jsem v tom stresu nekoupila lístek psovi, naštěstí si toho ani jedna průvodčí nevšimla. V Budišově, po vystoupení z vlaku, a po povelu "rozhoďte si stany" (myšleno ať si dá každý kus stanu do svého batohu, jak bylo původně plánováno), se Martinovi rozsypaly všechny stanové tyčky, které měl připevněné na batohu. Rozkaz splnil doslova. První veselá situace. Vydali jsme se do budišovského kempu pro vodu, dali jsme si tam i rychlé občerstvení, někteří z nás nestihli v tom uspěchaném pátku ani oběd. První skupina vyšla o něco dříve, Agim nemohl chvilku počkat na zbytek a vydal se dohnat první skupinu. Po nějaké době mi volá Agimova maminka, že se Agim ztratil, jde sám a nikde nikoho nevidí. Druhý případ vztahu matka vs. syn - "když se ztratím v přírodě, volám vždy mamince, i když ta se nachází v Ostravě". Agim nebyl ztracen, nacházel se v mé blízkosti, jen za vysokou trávou, stačil jeden Renčin telefonát, mé zavolání a Agim šel již s námi.

Přišli jsme ke štole u Starých Oldřůvek, postavili stany, nachystali spaní, rozdělali oheň, vařili večeři... Zaznamenala jsem velký pokrok v samostatnosti kluků oproti loňskému roku, letos jim nikdo nemusel říkat, co mají dělat, zvládli vše sami. Jen zde máme třetí ponaučení - Martin zjistil, že zapomněl doma všechno jídlo. "Když mě nebalí maminka, je mi jedno, co mám v batohu". Dobře jsme se pobavili, hlášek padlo nemálo. Hlavně, když asi půl hodiny po varování "nenechávejte si nikde volně jídlo, ať vám ho nesežere Terry", zjistil Martin, že mu sežrala toasty, o které se s ním podělila drahá sestra Štěpánka. Co dodat? Vypravili jsme se na průzkum štoly a našli jsme tam špekáčky, které nebyly ani prošlé, ani zkažené, díky stabilní teplotě ve štole jim nic nebylo. Tak si Martin ulovil alespoň párky.

Ráno jsme se vydali k další štole, ke které jsme však neznali cestu. Ať si říká kdo chce co chce, že mobily do přírody nepatří apod., nám Matesův telefon a mapy v něm pomohl hodně. Po malém bloudění jsme došli do vojenského újezdu Libavá, kde se nám ztratil pes. Po něm i zbytek skupiny. Pak Denču bodla včela. Pes se nenašel, zbytek skupiny ano. Opět malé bloudění, trošku vracení, adrenalinový sestup. Vytáhla jsem 4 klíšťata, Mates tři bodance od včel.

U štoly, kterou jsme nakonec našli, jsme stanovat nemohli, poněvadž zástupy červených mravenců by nás tam dlouho nenechaly. A tak jsme šli dál, tentokrát už vážně cestou necestou, polem, nepolem. Došli jsme k brodu, od kterého už jsem se nechtěla vzdálit, potřebovali jsme vodu a pít. Ale kde postavit stany? Já se přiznám, že už jsem nevěděla kudy kam. Unavená, bolely mě nohy a ramena, hotová ze ztráty psa... Už jsem neuměla rozhodovat. Poslala jsem děti, ať najdou vhodné místo na spaní. Ondra Calábek se vynořil z lesa a říká:" Pětihvězdičkový hotel to sice není, ale spát by se tu možná dalo". Fajn, místo jsme tedy našli. Než jsme stihli postavit stany, spadl Agim do řeky. Když jsme postavili stany, začalo pršet. A už nepřestalo. My jsme se hned ráno vydali znovu hledat psa, velení jsme tedy předali Matesovi, Denči a Ondrovi. A jak to bylo dál? Ráno už nešel rozdělat oheň, stany se balily mokré, cestou na vlak do Čermné všichni zmokli jako blázen. Zábava však prý neustávala, nálada nepoklesla a z "trenčanů" (myšleno partička vtipných hochů, bez kterých by vandr nebyl pravým vandrem), prý všichni umírali smíchy. Já jen doufám, že nikdo nebude nemocný. A taky doufám, že se najde naše Terry.

Závěrem opět Matesova slova: "Výlet se nemusí podařit, hlavně, že je drsný".
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 292 zobrazení
  • 0
jawag
Sólo výšlap Martínkovice - Božanov - Machovský kříž - Machovská Lhota - Machov - Nízká Srbská - Bezděkov nad Metují Na Mýtě.Asi 20km ve vedru,po kopcích cestou necestou s báglem na zádech - nic moc,poslední 2km už jsem myslela,že nedojdu :-) . Občerstvení Na Mýtě a návrat busem do HK.Ty tři dny byly náročné,ale bylo to fajn.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
52 komentářů
  • 27.7.2012
  • 120 zobrazení
  • 1
hiro-dan
Velký vandr 5.-13.7. 2015 na Bukovské vrchy a Polské Bieszczady, liduprázdná krajina se spoustou výborných borůvek na Slovenské straně bylo moc pěkně, hřebeny jsou plné zákopů z první války ale neposkytují tolik výhledů o proti Polské straně která ně po pohledové stránce z horských luk velice nadchla. Jen těch turistů je tam o poznání více.Ušlo se celkem 81 Km nastoupalo se 4462 výškových metrů a naklesalo se 4761 výškových metrů což je celkem dobrý výkon. Trasa: Přesun vlakem z Bakova nad Jizerou do Stakčína poté autobusem do Runiny, pak již pěšky Runina - výstup cestou necestou podle říčky Plaša - vrchol Plaša - Durkovec - Rabia Skála - Čierťaž - trojmezí Kremenec - Wielká Rawka - Malá Rawka - Brehy Góré - chatka Puchatka - Osadzki Wierch - Przelecz Orlowicza - Krysowa - chata Jaworzec - Kalnica - Przyslup Přesun na lesní úzkokolejku až do stanice Balnica - Rydošova - Vrch nad Lazom - sedlo pod Ščolbom - Lupkovský průsmyk - Palota a přesun autobusem do Medzilaborců na vlak.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 104 zobrazení
  • 0
wendelyn
Zapomenutá na okraji pole mezi železniční tratí a silnicí odnikud nikam postupně chátrá Meltzerova dílna a vzorkovna vitráží z roku 1893.Hlavně kvůli ní jsem na tenhle vandr jel.Jenže pak jsme náhodou zabloudili (poprvé),počasí na focení nic moc a tak jsem zacházku k ní vzdal.O pár kiláků později jsme opět náhodou zabloudili (podruhé),vyrazili přes les cestou necestou a najednou kousek od nádraží samozřejmě úplnou náhodou stála zapadajícím sluníčkem dokonale nasvětlená stavba přede mnou i s bývalým majitelem.Někdy se zkrátka zadaří!!Pořád mám ale zvláštní pocit,že je na tom něco hodně podivného a že kdybych na stejné místo vyrazil teď,vzorkovna už tam nebude.(-.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.2.2014
  • 124 zobrazení
  • 0
jawag
Tenhle vandr byl tak trochu z donucení :-) /chtěla jsem se setkat s bráškou a mamkou,kteří jeli na kurz zpracování vlny do Tkalcovského muzea ve Voletinách...no a když už jsme tam byli,tak jsme to spojili s touláním v místech,kde jsme to ještě neznali/. Našlapáno 33 km cestou necestou,kopci nahoru a hned zase dolů...v sobotu jako na jaře,v neděli ráno jsme se probudili do bílého...nebylo to špatné :-)

Trasa: Trutnov střed - Voletiny - Rechenburg - Vobešlovka - část NS Po linii čs. opevnění - údolí Ličné - Zlatá Olešnice - Hony - Rybníček - Janský vrch - Petříkovice - Trutnov - Voletiny - Trutnov střed
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • únor 2016
  • 116 zobrazení
  • 7
jawag
Rádi jsme přijali pozvání od "místního" znalce Zdendy na vandr na Maštale.V pátek večer sraz ve Zderazi,přespání v lese nedaleko.V sobotu kolem Prosečského potoka přes Kupadla /s odbočkami na prohlídku kempů, převisů a jiných zajímavostí/ do Polanky.Po malém občerstvení výšlap cestou necestou do Pivnické rokle.Už dlouho jsem se tam chtěla podívat a stálo to za to / i když nakonec jsem šla vrchem a korytem potoka to bralo jen 6 statečných/.No a pak jsme museli kamarády nečekaně a předčasně opustit, neboť nám vezli domů synka z volejbalového turnaje s pochroumanými kotníky :-( I tak to bylo fajn a určitě se sem ještě /doufám,že brzy/ vrátíme.
zde fotky od Zdendy http://mikizen.rajce.idnes.cz/Toulovcovy_mastale_a_co_bylo_potom_28._-_30._3._2014/
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • březen 2014
  • 231 zobrazení
  • 0
windy-highlands
Delší čas zamýšlená výprava na Bradlo ve slušném podzimní počasí. Barvy na stromech se ještě trochu drží, ale mnohem více zlatého listí je pod nohama. Cestami necestami, do prudkých kopců, se zamlženými výhledy do krajiny, mezi skalami i zdmi starobylého hradu.
více  Zavřít popis alba 
65 komentářů
  • 15.11.2014
  • 132 zobrazení
  • 8
jawag
Toulání ve dvou po Supích skalách.V sobotu zataženo,takže kochání se výhledy do kraje se nekonalo.Spaní u horolezecké chaty - již večer začalo drobně sněžit,ráno jsme se vzbudili do lehce bílé,sněžilo a foukalo i dopoledne,po poledni konečně vykouklo sluníčko a bylo hned veseleji /do doby,než jsem si uvědomila,že musíme domů :-( / Tento vandr byl čistě průzkumný,tudíž cestou necestou - častěji tou necestou :-)

Jinak se mi podařilo nafotit zvláštní jev, tzv. mrazové květy - pro případné zvědavce více info zde:
Jednou z největších pozoruhodností období na pomezí podzimu a zimy jsou takzvané mrazové květy, které v některých letech vznikají na odumírajících částech listnatých stromů, a to jen na některých místech národního parku, například podél cesty od sezónního informačního centra Saula do obce Doubice. Jedná se o velmi jemné ledové útvary mající podobu dlouhých, jemných a hustých vláken. Ta jsou velice citlivá a při sebemenším dotyku dochází k jejich zničení. Na větvích stromů tvoří velice nápadné útvary, podobné právě velkým bílým květům.- info ze stránek Českosasu
Ještě odkaz na stránky v AJ,kde se tímto jevem zabývají http://www.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fmy.ilstu.edu%2F~jrcarter%2Fice%2Fdiurnal%2Fwood%2F&h=JAQH0zOun
a tady na video pro změnu v NJ http://www.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fwatch%3Fv%3DMpopiL9yODU&h=JAQH0zOun
více  Zavřít popis alba 
61 komentářů
  • 11.1.2014
  • 211 zobrazení
  • 2
jawag
Poslední letošní vandr. Zamířili jsme na naše milované Broumovky.V sobotu klasika Slavný - Hvězda,zpět již za tmy přes Kovářku a louku nad Suchým dolem do Slavného.Posezení v hospůdce,pak šup spát do skal...no a v neděli průzkum jedné z roklí cestou necestou...až jsem se v závěru trochu bála,zda se živi a zdrávi navrátíme :-) Už se těším na další toulání v roce 2014...Všem tulákům suchou stezku a modrou oblohu nad hlavou
více  Zavřít popis alba 
103 komentářů
  • 29.12.2013
  • 161 zobrazení
  • 0
osamelci
Konečně jsme vyjely na vandr ve větším poštu jak ve dvou. Já s Matýskem, Zdenda a Rošťák. V sobotu večer se k nám přidal ještě Jerry. Na Skalce v lesní hospůdce bylo opravdu velice , ale velice živo. Páteční večerní veselí se protáhlo až do raních sobotních hodin. Celodení šlapání lesem cestou necestou no co vám mám povídat příště jeďte s náma a budete to vědět jaká je to parááááááda. Nebo si to aspoň přečtěte v cancáku. Ahoj Karel
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • květen 2012
  • 538 zobrazení
  • 0
pancert
Tak to byl pravý zimní vandr se spoustou sněhu. Bez sněžnic by to nešlo.Z Kunčic pod Ondřejníkem na Tanečnici, kolem Kněhyně, chata Martinák a pak cestami necestami na důkladně Ztracený srub. Hledal se těžce... Děkujeme za azyl, venku by to bylo drsné. V neděli na Samčanku a busem do Frýdlantu a do tepla domů.... Jelikož jsem se nemohl rozhodnout, zda přirozenou monochromatiku barev zimy či černobílou, dávám v několika případech oboje. Howg.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.1.2019
  • 39 zobrazení
  • 0
suof
PO NĚKOLIKA MĚSÍCÍCH SE MI PODAŘILO VYRAZIT DO LESŮ. A TO NA OHEŇ PRAŽCŮ. UŽ SE STALO ZVYKEM, ŽE NA OHNĚ CHODÍM VANDREM. TENTOKRÁT JSEM VYSTOUPIL V NÁMĚŠTI. PRÁVĚ SE STMÍVÁ. JDU UŽ ZNÁMOU STEZKOU PŘES VÍCENICKOU HRÁZ A ZŇÁTKY DO SEDLECA. HOSPODU VYNECHÁVÁM. CHCI SI UŽÍT KLIDNÉHO VEČERA PŘI MĚSÍČKU. ÚPLNĚK MI SVÍTÍ NA CESTU. NETŘEBA BATERKY. PO DVOU HODINÁCH SE SPOUŠTÍM K JIMÁRNĚ. OPRAVIL JSEM SI PILU A NAŘEZAL DŘEVO. ZAPALUJI SI OHEŇ. MĚSÍC SVÍTÍ KOLMO NA ŘEKU. VLNKY DOLE NA HLADINĚ MEZI BEZLISTÝMI STROMY TŘPYTIVĚ POSKAKUJÍ PO HLADINĚ. VZDUCH JE MÍRNĚ CHLADNÝ A NEHNE SE ANI VĚTVIČKA. UVAŘÍM SI ČAJ. K CHLEBA S KAČENÍM SÁDLEM S CIBULÍ JE DOBRÁ VOLBA. PO TOM JEŠTĚ KAFÍČKO. ZKOUŠÍM ZATOPIT I V KAMNECH. DAŘÍ SE. ULÉHÁM DO TEPLA. RÁNO SE PROBOUZÍM OKOLO SEDMÉ, ALE JEŠTĚ SI POLEŽÍM. JE CHLADNO. VYSKAKUJI ZE SPACÁKU A ROZDMÝCHÁM ŽHAVÉ UHLÍKY NA OHNIŠTI. PŘILOŽÍM PÁR TŘÍSEK A KLACÍKŮ. NA ČAJ TO STAČÍ. UKLIDÍM , ZAVÍRÁM BOUDU A VYRÁŽÍM. NECHCE SE MI ŠKRÁBAT DO SVAHU. TAK SE VYDÁVÁM PO ÚBOČÍ PO PAŠERÁCKÉ STEZCE. NĚKDE MUSÍM PŘELÉZAT PADLÉ STROMY. SU NA KANČÁRNĚ. Z POPELA OHNIŠTĚ JEŠTĚ SÁLÁ TEPLO. KAMARÁDI Z USADY, JAK JSEM SE POZDĚJI DOZVĚDĚL, MUSELI ODEJÍT PŘED CHVÍLÍ. PŘEKRAČUJI LÁVKU. SMEKÁM U PAMÁTNÍČKŮ NEBOHÝCH KAMARÁDŮ A PO JDU PROUDU DLOUHÉ OSLAVY. OBČAS MI MEZI LISTÍM UJEDE PO KAMENÍ NOHA. OPATRNOST JE NA MÍSTĚ. ZDRAVÍM SE S NĚKOLIKA CHATAŘI. PROJDU SKŘÍPINOU, PŘEJDU SILNICI A ZA CHVÍLI SU V ÚDOLÍ LUHU. NO TĚ BŮH, DOLNÍ TOK JE V DÉLCE NĚKOLIKA SET METRŮ ZAVALEN POLOMY. STŘÍDAVĚ PŘELÉZÁM A PODLÉZÁM PADLÉ KMENY A VĚTVE. V HORNÍ ČÁSTI UŽ JE TO OPĚT TA POHODOVÁ CESTIČKA DOLINOU. VYCHÁZÍM V KUROSLEPECH. NEZDRŽUJI SE A STOUPÁM K HÁJOVNĚ. U OSIŘELÉ KALIMETY JEN KOČKA SCHOULENĚ SLEDUJE DĚNÍ NA OKRAJI CESTY. OD HÁJOVNY UŽ TO MÁM JEN S KOPCE DO ÚDOLÍ. JDU CESTOU NECESTOU MEZI STROMY . ODHADEM SE SPOUŠTÍM KOLMO DOLŮ PŘESNĚ K FLEKU PRAŽCŮ. PRVNÍHO VIDÍM BLACKA U CESTY KDE NATAHUJI PLACHTU A JDU NA FLEK. VÍTÁM SE S KAMARÁDY. JEŠTĚ JICH TU MOC NENÍ. JE NEJVYŠŠÍ ČAS NA OBĚD. MAĎARSKÝ GULÁŠ Z KONZERVY PIKOK DOCHUCENÝ MAJORÁNKOU NEBYL ŠPATNÝ. ODPOLEDNE ZAČÍNAJÍ SOUTĚŽE. PROVIZORNĚ SVÁZANÁ ZLOMENÁ HOKEJKA NEVYDRŽÍ A STŘELBA DO „BRANKY“ SE MUSÍ OPAKOVAT NOVÝM NÁŘADÍM, SEKEROU. PAK HÁZÍME POHLEDY, NEJEN NA SEBE, ALE HLAVNĚ NA CÍL V PODOBĚ KARTONOVÉ KRABICE. V CVRNKÁNÍ PĚTIKOURUNY DO VÍČKA SE MI POMĚRNĚ DAŘÍ A UMÍSŤUJI SE NA DRUHÉM MÍSTĚ. BLÍŽÍ SE, V TUHLE ROČNÍ DOBU, BRZKÝ VEČER A TAKÉ HLAVNÍ UDÁLOST. ZAPÁLENÍ SLAVNOSTNÍHO OHNĚ ZA ZPĚVU VLAJKY. KRÁTKÁ VZPOMÍNKA NA KAMARÁDY, KTEŘÍ UŽ NEMOHOU BÝT S NÁMI A ZAPÁLENÍ SVÍČEK K CEDULCE ZDEJŠÍHO OSADNÍKA, KTERÝ PŘEDČASNĚ UKONČIL ŽIVOTNÍ CESTU. POTOM UŽ SE ROZJÍŽDÍ POTLACH ZA SKVĚLÉ MUZIKY A PITÍ „OKOŘENĚNÉ“ KOFOLY I JINÝCH I DOMÁCÍCH LIKÉRŮ. NAPŘ. TEKUTÉHO ŠTRŮDLU. BYL MOC DOBRÝ. JE VLAHÁ NOC. MĚSÍC SE SKRÝVÁ ZA KORUNAMI SMRKŮ. ZÁBAVA JE SKVĚLÁ. NEJSKVĚLEJŠÍ BAVIČ JE DVOULETÝ ŽANEK PEPÍNA A HADŘIČKY. JDU ULEHNOUT HODINU PO PŮLNOCI. I KDYŽ JSEM VZAL S MÍRNÝMI OBAVAMI PODZIMNÍ SPACÁK, BYLO MI TEPLO. RÁNO SE PROBOUZÍM ZA BOLESTIVÝCH VÝKŘIKŮ MR.KWAIE, KTERÉHO CHYTAJÍ KŘEČE DO NOHOU. TRVÁ TO POMĚRNĚ DLOUHO. BALÍM A SCHÁZÍM NA FLEK, KDE U OHNĚ POSEDÁVAJÍ ZBYTKY KAMARÁDŮ, KTEŘÍ JEŠTĚ NEODEŠLI. UVAŘÍM SI VLASTNÍ GULÁŠOVKU S BRAMBŮRKOU. POPIJI ČAJ. JEŠTĚ POKECÁME A S VEBEM SE DOMLOUVÁME NA CESTĚ DO KRALIC. JDEME PODÉL VODY. POZDRAVÍME SE U KOMANČE S KAMARÁDY. PŘICHÁZÍME KE ZLATÉMU ÚDOLÍ. MÍSTNÍ KAMARÁD ZDE UKLÍZÍ PADLÝ STROM. HODÍME ŘEČ A VEB MĚ VEDE ZKRATKOU Z ÚDOLÍ NA NÁDRAŽÍ. ZDE SEDÍ PAVKA. MÁME PŮL HODINY DO ODJEZDU. VLAK PŘIJÍŽDÍ. V RAPOTICÍCH K NÁM PŘISEDAJÍ DVA KAMARÁDI Z MŇOUKŮ. MAJÍ JEŠTĚ NĚCO PÁLENÉHO. A TAK ZVESELA DOJÍŽDÍME DO BRNA. DOM MI TO JEDE ZA 20 MINUT. LOUČÍM SES VEBEM A ODJÍŽDÍM. S PĚKNÝMI ZÁŽITKY KONČÍM VÍKEND. AHOJ NA CESTĚ.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • listopad 2017
  • 643 zobrazení
  • 3
suof
PÁTEK: TEPRVE DNES JSEM ROZHODL MEZI DVĚMA MOŽNOSTMI VANDRU. VYBRAL JSEM ŽĎÁRSKÉ VRCHY S PINĎOU. ODPOLEDNE SEDÁM NA VLAK. Z ÚSPORNÝCH DŮVODŮ KOMBINUJI JÍZDENKU IDSJMK DO BŘEZOVÉ A DÁL POKRAČUJI NA JÍZDENKU ČD. VE SVITAVÁCH JSME S 5 MINUTOVÝM ZPOŽDĚNÍM. V NARVANÉ LOKÁLCE UŽ JSOU KAMARÁDI TRAMPI Z CELÝCH ČECH. VECPU SE MEZI NĚ. VÝPRAVČÍ ZVEDÁ PLÁCAČKU A JEDEME. PŘED DEVÁTOU VEČERNÍ JSME V BOROVÉ. ZAPADÁME DO HOSPŮDKY V ROUBENCE. ČEPUJÍ DOBROU POLIČKU. HRAJE SE A ZPÍVÁ PŘES PŮLNOC. NA NOC ULÉHÁME V LESE ZA KOUPALIŠTĚM. V NOCI KLEPU KOSU. UTAHUJI VÍCE ŠŇŮRU OKOLO KRKU. JE TO LEPŠÍ, VYSPAL JSEM SE.
SOBOTA: VSTÁVÁME DO LESA SE ZBYTKY STARÉHO SNĚHU. U OHŇŮ VAŘÍNE SNÍDANI. PUTUJI SE SKUPINOU „B“ PO ZELENÉ ZNAČCE PŘES BUKOVINU DO PUSTÉ RYBNÉ. VE ZDEJŠÍM HLUČÁLU USEDÁME K OBĚDU. ZDE NÁS DOHNAL JOHNY-IŠTVÁN. PO OBĚDĚ SE FOTÍME V UŽ PRÁZDNÉM SLAMĚNÉM BETLÉMU. HLAVNÍ POSTAVU JEŽÍŠE KRISTA PŘEDSTAVUJE PINĎA. JDEME OKOLO MNOHABOKÉ ROUBENÉ STODOLY DO VRCHU KE SKALÁM RYBENSKÝCH PERNIČEK. PŘI CESTĚ MÍJÍME PAMATNÍČEK HELVÉTSKÉ REBELIE Z LET 1796-7. SNĚHU PŘÍBÝVÁ. VYSTOUPÁME NA VRCHOL ZASNĚŽENÉHO SKALISKA. DÁLE NÁS NOHY VEDOU NA ROZCESTÍ, KDE U BOUDY LOVĚNY DĚLÁME PAUZIČKU NA SVAČINKU. JDEME DÁL PO MODRÉ PŘES MILOVSKÉ PERNIČKY K ČTYŘEM PALICÍM. DÁLE PŘICHÁZÍME DO KŘIŽÁNEK. VE ZDEJŠÍ HOSPODĚ TRÁVÍME VEČER. KROMĚ JINÝCH SEHRAJI TŘI PARTIE ŠACHU S JOHNYM- IŠTVÁNEM. DAL SEDÍ ZÁDUMČIVĚ O SAMOTĚ U JINÉHO STOLU. ZÁVĚR VEČERA NARUŠIL IŠTVÁNŮV INCIDENT, KTERÉMU SE NEZAMLOUVALO SKÓRE NA ÚČTU, S MAJITELI ZAŘÍZENÍ. S OSTUDOU ODCHÁZÍME DO LESA. MÍRŇĚ PRŠÍ. VYUŽÍVÁM DEŠTNÍKU. SE SKUPINOU „A“ NACHÁZÍME SLUŠNÝ SENÍK, KDE PŘESPÍME. SKUPINA „B“ PŘESPÁVÁ KOUSEK OD NÁS POD SMRKY.
NEDĚLE: PO „LUXUSNÍ“ NOCI NA SENĚ BALÍME A PŘESUNUJEME NA SNÍDANI K OHNI SKUPINY“B“. PROBĚHNE VÝMĚNA NÁZORŮ A IŠTVÁN JE S OSTUDOU VYŠTVÁN. DALA TAKÉ NEVIDÍM. ANI NEVÍM KDY NÁS OPUSTIL. PO SNÍDANI POKRAČUJI OPĚT SE SK. „A“ K SOUSKALÍ BÍLÝCH SKAL. JEŠTĚ VÍCE DO KOPCE A VÍCE SNĚHEM VYSTOUPÁME K NEJVYŠŠÍMU VRCHOLU ŽĎÁRSKÝCH VRCHŮ, DEVÍTI SKALÁM VE VÝŠCE 836 M/M. JE ZDE TURISTŮ JAK „PSŮ“. UŽ JE ZDE I SKUPINA „B“. VYTVÁŘÍME NĚKOLIK MULTISKUPINOVÝCH FOTOGRAFIÍ NA OCHOZU SRUBU, KTERÝ PODLE PINDI VYSTAVĚL WEHRMACHT PRO SVÉ DŮSTOJNÍKY K REKREACI. ČEKÁ NÁS SESTUP K RUMPOLTOVĚ RYBNÍKU NA BŘÍMOVSKÉM POTŮČKU. POTŮČKY JSOU ŽĎÁRKY PROTKANÉ. ČLOVĚKU SE CHCE ŘÍCT: CO KROK, TO POTŮČEK. A PRŮZRAČNÝ, JEN SKLONIT HLAVU A NAPÍT SE. U NÁDRŽE ROZDĚLÁVÁ NAŠE SKUPINA OHNÍČEK K OBĚDU. KRÁTCE VYCHÁZÍ I SLUNCE MEZI OBLAKY ZATEMNĚLÉ OBLOHY. ČEKÁ NÁS DALŠÍ VÝSTUP ZASNĚŽENÝMI POLI NA ŽÁKOVU HORU. CESTOU JE NA KAMENI PAMĚTNÍ DESTIČKA ZAKLADATELI PŘÍRODNÍ REZERVACE NA ZDEJŠÍM VRCHU HRABĚTI KINSKÉMU. SCHÁZÍME K STŘÍBRNÉ STUDÁNCE A ROZCESTÍ POD FRYŠAVSKÝM KOPCEM. MALÁ PŘESTÁVKA K OSVĚŽENÍ. SVÍTÍ SLUNCE. STARÉHO SNĚHU JE PO KOTNÍKY. ZA CHVÍLI JSME U PRAMENE SVRATKY, KTERÝ SE NACHÁZÍ TÉMĚŘ U CESTY. JE ZDE TÉŽ PAMĚTNÍ KÁMEN. SNĚHU VIDITELNĚ UBYLO. A UŽ JSME V CIKHÁJI. ZDEJŠÍ RESTAURACE TISŮVKA NÁS DLOUHO NEHOSTÍ, JELIKOŽ ZDE MAJÍ OD PŮL SEDMÉ VEČERNÍ REZERVACI. OVŠEM ÚČTOVÁNÍ S NĚKOLIKA NESROVNALOSTMI TRVÁ TÉMĚŘ DÉLE NEŽ NAŠE KONZUMACE. NIC NAPLAT, MUSÍME SI UDĚLAT PĚKNÝ VEČER V LESE U OHÝNKU. TAK SE I STALO. JERRY ZALÉZÁ DO SPACÁKU TÉMĚŘ „SE SLEPICEMI“. OSTATNÍ ÚLÉHÁME DLOUHO PŘED PŮLNOCÍ.
PONDĚLÍ. RÁNO JE PĚKNÉ SLUNEČNÉ. JAKO VŽDY U OHÝNKU POSNÍDÁME. NĚKOLIK SET METRŮ POD NÁMI NOCOVALA SKUPINA „B“. KRÁTCE SE ZASTAVÍME. VZÁJEMNĚ POKOŠTUJEME NAŠE LIHOVINY, HODÍME ŘEČ A JDEME DO COKYTLE NA BUS. BÉČKAŘI JDOU PĚŠKY. NA ZASTÁVCE UŽ ČEKÁ VILDA S ALENOU , FENKOU PAMPI A NADĚJÍ. BUS PŘIJÍŽDÍ. CESTOU VIDÍME V DÁLI U PILSKÉHO RYBNÍKA OLŠIAKOVO SOUSOŠÍ HRANIČNÍ KÁMEN.VYSEDÁME VE ŽĎÁRU U ZÁMKU. VILDA, ALENA A DOKONCE I NADĚJE JEDOU DOMŮ. V „ A“ SKUPINĚ ZŮSTÁVÁME JÁ, JERRY, VLASTA, BAČA, ARWEN A ČAMPI. USEDÁME V TÁFERNĚ NA OBĚD. OD TUD JDEME DO HAMRŮ OKOLO BRÁNSKÉHO RYBNÍKA S VÝHLEDEM NA ZÁMEK A ZELENOU HORU. DO CESTY SE NÁM STAVÍ HOSPŮDKA NA STEZCE. V NABÍDCE JE MEDOVÉ PIVO. NAKONEC SE Z NĚJ VYKLUBALO PIVO S MEDOVINOU, COŽ PODLE MNE NENÍ TO STEJNÉ. DÁVÁM SI TEDY TŘETINKU. PO JEDNOM POKRAČUJEME. ARWEN PROHODÍ. ŽE PROVOZUJEME KNAJPINK. OKOLO SOCHY MAMLASE, KDE POŘIZUJEME SPOLEČNÁ FOTA, JDEME PRŮCHODEM POD ŽELEZNIČNÍ TRATÍ K SOŠE HAMRONĚ A PAK UŽ PŘES HAMRY, POD ŠTĚNICÍ K SOŠE ZAPADLÉHO MAMUTA POD ROZŠTÍPENOU SKALOU, NA OHNI OPEČEME BUŘTA A JDEME PO NÁSPU ZANIKLÉ ŽELEZNICE OBHLÉDNOU FLEK NA NOCLEH. POTÉ JDEME K RESTAURACI NA RANČI. HORKO JE TU NA „ZDECHNUTÍ“. OTÁČÍM KOHOUTEM RADIÁTORU. NEŠŤASTNĚ VYPÍNÁM TV. STEJNĚ NÁM K NÍ STÁLE UJÍŽDĚLY OČI. BEZ TV JE LEPŠÍ TLACHÁRNA. ZA TMY SE VRACÍME NA FLEK. JEŠTĚ ROZDĚLÁVÁME OHEŇ. JDEME SPÁT. V NOCI SLYŠÍM PŘIJÍT PINĎU S RONEM A SNAD BOBA. V NOCI SE POTÍM JAK VRATA OD CHLÍVA, STEJNĚ JAKO NOC PŘEDEŠLOU. V ZIMNÍM SPACÁKU JE MI BUĎ KOSA NEBO HORKO.
PONDĚLÍ. POSLEDNÍ DEN. VETŠINA SK. „B“ SPALA POD NÁMI U MAMUTA. PO SNÍDANI VYRÁŽÍME, VEDENI PINĎOU, OBHLÉDNOUT VÝŠE POLOŽENÉ BÝVALÉ LOMY. JSOU DOST VLHKÉ, AŽ MOKRÉ A UŽ NOTNĚ ZAROSTLÉ ZELENÍ. CESTOU NECESTOU MÍŘÍME K SÁZAVĚ. K NÁSPU BÝVALÉ ŽELEZNICE SCHÁZÍME PŘÍMO U POSLEDNÍCH, JEŠTĚ NEVYTRHANÝCH , KOLEJÍ. PRÁVĚ PŘÍCHÁZÍ I ZBYTEK VÝPRAVY A K NÁDRAŽÍ UŽ JDOU OPĚT OBĚ SKUPINY SPOLEČNĚ. JE ČAS, ULÉHÁME NA LOUCE POD NÁSPEM U NÁDRAŽÍ. ROZBALUJEME POSLEDNÍ ZÁSOBY. Z PŘESVĚDČENÍ, ŽE JEDU DOMŮ TAKTÉŽ PŘES HAVL. BROD MĚ VYVÁDÍ BAČA A ZJIŠTUJE V MOBILU I VLAK NA ŽĎÁR, KTERÝ JEDE ZA ČTYŘI MINUTY. SE SLOVY: „TO SNAD NESTIHNU“, POPADÁM VĚCI A TÉMĚŘ BEZ ROZLOUČENÍ S VÝKŘIKEM: „AHOJ“, PÁDÍM NA VLAK, V POKLADNĚ NIKDO, VLAK PŘIJÍŽDÍ NASKAKUJI. PRŮVODČÍ, VIDA JAK JSEM PÁDIL, MI PRODALA LÍSTEK BEZ PŘIRÁŽKY. PŘESTUPUJI VE ŽĎÁRU A VALÍM NA BRNO. V „KÖNIGU“ VIDÍM VYSTUPOVAT STANÍKA A NÁSLEDNĚ ZAHLÉDNU VE VEDLEJŠÍM ODDÍLU MEDVĚDA, PEPÍNA A JEŠTĚ JEDNOHO KAMARÁDA. JELI Z CHRUDIMKY, KDE JSEM PŮVODNĚ TAKÉ CHTĚL. ŠKODA, ŽE JSME SE NEVIDĚLI UŽ VE ŽĎÁŘE. V BRNĚ NA „ROLI“ JEŠTĚ CHVÍLI POTLACHÁME A JEDEME KAŽDÝ K SVÉMU DOMOVU. AHOJ.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • březen 2016
  • 240 zobrazení
  • 4
honzykkk65
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.5.2019
  • 13 zobrazení
  • 1
hindator
19 komentářů
  • 5.11.2018
  • 52 zobrazení
  • 2
reklama