Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 25 výsledků (0,1636 sekund)

reklama
117 fotek, červenec 2015, 42 zobrazení
117 fotek, červenec 2015, 273 zobrazení
352 fotek, duben 2015, 143 zobrazení
318 fotek, červen 2003 až říjen 2008, 569 zobrazení | cestování
50 dnů cestou a necestou z města Broome na břehu Indického oceánu do měata Cairns na břehu Pacifiku
70 fotek, červenec 2016, 72 zobrazení | krajina, příroda
Víkendový vandr po Brdech cestou i necestou
89 fotek, 31.8.2014, 225 zobrazení | krajina, příroda
Místy známými i neznámými, cestou necestou...aneb poslední prázdninové toulání, tentokrát ve dvou. Od borůvek modrá pusa a hub na nůši...
90 fotek, červenec 2014, 149 zobrazení
Nejasná zpráva o nejasném putování s jasným cílem

Na Orty (z německého „örtern“ – pracovat na předku chodby) jsme vyrazili ve čtyřčlenné skupině ve složení Petr, Aleš, Vendula a Olga. Pro zjednodušení ji budeme nazývat skupinou A. Skupina B zůstala doma, zřejmě nepřesáhla stádium plánování....
Jeli jsme směrem Hosín u Českých Budějovic kvalitním vozem japonské výroby značky Subaru Justy s malou závadou na palivovém systému. Po opakovaných stížnostech na zapáchající benzín uvnitř vozu se Petr prostě přiznal, že má díru v nádrži. Něžná část výpravy poté chtěla urychleně vystoupit, ale po Petrově ujištění, že dirka se nachází v horní části nádrže a je opravdu malá (při čerpání paliva přizpůsobuje množství benzínu v nádrži tak, aby nešplýchal ven ?), jsme se s Vendulou rozhodly riskovat život a pokračovat. Omámeni benzínovými výpary jsme dojeli na místo. Vybaveni holinkami a baterkami jsme došli k vstupnímu otvoru.
Pokud ještě někdo tápe, co to vlastně ty „Orty“ jsou, tak vězte, že jde o pozůstatky důlní podpovrchové těžby kaolinického písku ražením chodeb (chodbicováním) započaté někdy v polovině 19. století, těžba byla ukončena asi před sto lety. Je to krásná technická památka hornické činnosti, kterou stojí za to navštívit. My děvčata jsme zatoužila po dobrodružství a rozhodla se schovat se a čekat, jestli nás kluci najdou…. Naivita je vlastnost, kterou jsme si udržely i do pozdějšího věku. Kluci nejen že nás nehledali, ale ještě se dobře bavili tím, jak chaoticky hledáme východ bloudíce chodbami dokola.
Fotografický záznam v Ortech a během dalších 4 dní zajistila Olga, která ví, že výsledná kvalita fotografie je přímo úměrná dovednostem fotografa, ale samozřejmě také možnostmi použité techniky. Proto pro příští rok navrhuje přizvat pro zdokumentování celé akce Aleše, který sice nemá spacák, fotografuje však o několik tříd lépe a podivuje se nad mou technikou „konečného záchvěvu při stisknutí spouště“.
Od Hosína jsme se odpoledne (už bez Aleše, protože nemá spacák, nebo co….) přesunuli zpět na naše oblíbené pomezí středních a jižních Čech, takzvanou „vnitřní periferii České republiky“ (o které jsem se nedávno dočetla v MF Dnes, velice zajímavé !).
A cestou necestou jsme se toulali. Ve Veletíně jsme poseděli u piva a kořalky v Hospůdce za pecí, vykoupali se ve veletínském obecním rybníčku, o který se vzorně stará pan hospodský Pejša (chvála jemu!), jedli jsme třešně, viděli datla obecného (!!!) a hada. Čelní ochránkyně zbytků přírody Olga zahlédla u cesty zmiji obecnou, Petr ji vyfotil a po podrobnějším zkoumání usoudil, že je to užovka stromová. Vendula věděla na 100%, že je to had :-). Byla to však užovka hladká.
Rybu jsme lotos chytli! Tříkilového kapra (nebo měl 4 kg?) jsme opekli na ohni a byl to chuťový zážitek.
Zcela neplánovaně a dobrodružně jsme přespali v polorozpadlé opuštěné roubence uprostřed vsi, díky bouřce strávené v naší oblíbené hospodě Krobián jsme totiž nenašli suché místo pro nocleh.
Ve Svatém Janu jsme dostali vodu v chalupě, kde se točila slavná hospodská scéna filmu Na samotě u lesa.
Kochali jsme se (někteří z nás jsou v tom opravdoví mistři).
Také (a byly jsme to především my, ženy) jsme se chtěli pravidelně koupat a tím zajistit alespoň základní hygienu (Petr se na samotném závěru výpravy pochlubil, že vše zvládl s jedním párem ponožek – 3x FUJ!). Všechny rybníky při cestě kromě již zmíněného veletínského obecního rybníčku, ač na mapě se jevily jako koupací, ukázaly se jako káčáky. Naštěstí poslední večer v Krásné hoře se nám do cesty z hospody přimotal jeden úchvatný rybníček. On to vlastně nebyl rybníček. Byl to komunitní bazén na kraji vsi. On to ani tak komunitní bazén nebyl, ale já jsem si ho tak nazvala. Petr nechce být v žádném případě členem žádné komunity, proto ho tak nenazývá. Pokud se chcete vykoupat v takovém komunitním bazénku, je třeba vyčkat, až se správci bazénu pohodlně usadí u zářící obrazovky a začnou s napětím sledovat Růžovou zahradu (nebo něco podobně skvělého). Pak máte dost času i prostoru zaplavat si a umýt vše, co je třeba. „ Umyj si ty nohy!“ „Teď si meju zadek….“
Vykoupaní a odpočatí jsme se poslední den dopoledne skulili do Petrovic, odkud už nás autem svezla domů Maruška. Díky!
Všichni jsme si z letošní výpravy něco odnesli – Vendula nejméně třikrát (nebo víckrát?) překonala sama sebe, zvlášť když se vrhla do podzemí v Hosíně. Olga se přesvědčila, že 4 dny se dají zvládnout bez mobilu (v naléhavých případech tu byly mobily Venduly a Peti ?), a že vše opravdu doma zvládnou i bez ní, skvělý pocit!
Petr si zřejmě až do Zaluží dovezl svého kloše (pro letošek nám nahradil tolik oblíbená loňská klíšťata), objednávku na kurník do Nadějkova a samozřejmě přesvědčení, že bez každoročního vandru prostě už nemůže být! O tom jsme ostatně přesvědčeni všichni tři, že??
Dva nejmenovaní účastníci vědí, jak je dobré dát si před odchodem z hospody k nocležišti dobrou slivovici (samozřejmě jen malého panáka …. a pak ještě jednoho malého panáka…). Dezinfikují se tím vnitřnosti, tříbí myšlenky a jitří nové nápady!
A protože jsem se krátce před sepsáním této zprávy opět přesvědčila, jak křehké jsou naše životy a jak nečekaně a nenávratně odcházejí naši blízcí, jsem ráda, že jsme se po roce sešli a pro mne je to vzpomínka na Milana, který by do toho URČITĚ (nebo alespoň možná) šel s námi!! ?
A taky proto jedu za rok zase! Tentokrát to bude WELNESS POBYT s polopenzí na území ČR a nově jsme pro vás otevřeli možnost vzít si s sebou svého rodinného příslušníka. Toho samozřejmě nahlaste předem, abychom tomu přizpůsobili celý program ?. Máme ještě několik volných míst, přesnější informace se dozvíte nejpozději den před zahájením pobytu :-)).

Potulce zdar!
77 fotek, 28.4.2013, 267 zobrazení | klasická-fotografie, krajina, příroda
Pokračování toulání ve skalách.Druhý den jsme se z Janovic přemístili do Jívky,Studnice,Skály /Bischofstein/ - prolezli jsme skály Jiráskovy,pak jsme zamířili na skály Supí,přes Krásnou vyhlídku zpět na Skály a do Studnice.Fyzicky náročné,ale jinak super!Celkem jsme našlapali za ty dva dny cestou necestou,z kopce do kopce,klopýtajíc přes kameny,prodírajíc se skalami asi 25km /15+10/.
66 fotek, červen 2015, 273 zobrazení
Jak říká Mates, "zážitky nemusí být pozitivní, hlavně, když jsou intenzivní." Výlet začal adrenalinově - sraz byl ve 14.30 na Svinově, v danou dobu se na nádraží nacházely dvě děti a my. Je pravda, že do 14.45 se postupně dostavili všichni přihlášení, ale vzhledem k tomu, že jsem neměla koupené jízdenky a vlak jel ve 14.52, byla jsem ve stresu.

A tak to i pokračovalo. Víkend byl velice poučný ve smyslu "matky vs. synové". Na nádraží jsme zjistili, že naše děcko má na nohou tenisko-sandály, přestože měl právě na tuto příležitost koupené nové kotníkáče. Ponaučení číslo 1. "když mi mamka neřekne, co mám dělat, tak to nevím".

Cesta vlakem probíhala standardně, jen jsem v tom stresu nekoupila lístek psovi, naštěstí si toho ani jedna průvodčí nevšimla. V Budišově, po vystoupení z vlaku, a po povelu "rozhoďte si stany" (myšleno ať si dá každý kus stanu do svého batohu, jak bylo původně plánováno), se Martinovi rozsypaly všechny stanové tyčky, které měl připevněné na batohu. Rozkaz splnil doslova. První veselá situace. Vydali jsme se do budišovského kempu pro vodu, dali jsme si tam i rychlé občerstvení, někteří z nás nestihli v tom uspěchaném pátku ani oběd. První skupina vyšla o něco dříve, Agim nemohl chvilku počkat na zbytek a vydal se dohnat první skupinu. Po nějaké době mi volá Agimova maminka, že se Agim ztratil, jde sám a nikde nikoho nevidí. Druhý případ vztahu matka vs. syn - "když se ztratím v přírodě, volám vždy mamince, i když ta se nachází v Ostravě". Agim nebyl ztracen, nacházel se v mé blízkosti, jen za vysokou trávou, stačil jeden Renčin telefonát, mé zavolání a Agim šel již s námi.

Přišli jsme ke štole u Starých Oldřůvek, postavili stany, nachystali spaní, rozdělali oheň, vařili večeři... Zaznamenala jsem velký pokrok v samostatnosti kluků oproti loňskému roku, letos jim nikdo nemusel říkat, co mají dělat, zvládli vše sami. Jen zde máme třetí ponaučení - Martin zjistil, že zapomněl doma všechno jídlo. "Když mě nebalí maminka, je mi jedno, co mám v batohu". Dobře jsme se pobavili, hlášek padlo nemálo. Hlavně, když asi půl hodiny po varování "nenechávejte si nikde volně jídlo, ať vám ho nesežere Terry", zjistil Martin, že mu sežrala toasty, o které se s ním podělila drahá sestra Štěpánka. Co dodat? Vypravili jsme se na průzkum štoly a našli jsme tam špekáčky, které nebyly ani prošlé, ani zkažené, díky stabilní teplotě ve štole jim nic nebylo. Tak si Martin ulovil alespoň párky.

Ráno jsme se vydali k další štole, ke které jsme však neznali cestu. Ať si říká kdo chce co chce, že mobily do přírody nepatří apod., nám Matesův telefon a mapy v něm pomohl hodně. Po malém bloudění jsme došli do vojenského újezdu Libavá, kde se nám ztratil pes. Po něm i zbytek skupiny. Pak Denču bodla včela. Pes se nenašel, zbytek skupiny ano. Opět malé bloudění, trošku vracení, adrenalinový sestup. Vytáhla jsem 4 klíšťata, Mates tři bodance od včel.

U štoly, kterou jsme nakonec našli, jsme stanovat nemohli, poněvadž zástupy červených mravenců by nás tam dlouho nenechaly. A tak jsme šli dál, tentokrát už vážně cestou necestou, polem, nepolem. Došli jsme k brodu, od kterého už jsem se nechtěla vzdálit, potřebovali jsme vodu a pít. Ale kde postavit stany? Já se přiznám, že už jsem nevěděla kudy kam. Unavená, bolely mě nohy a ramena, hotová ze ztráty psa... Už jsem neuměla rozhodovat. Poslala jsem děti, ať najdou vhodné místo na spaní. Ondra Calábek se vynořil z lesa a říká:" Pětihvězdičkový hotel to sice není, ale spát by se tu možná dalo". Fajn, místo jsme tedy našli. Než jsme stihli postavit stany, spadl Agim do řeky. Když jsme postavili stany, začalo pršet. A už nepřestalo. My jsme se hned ráno vydali znovu hledat psa, velení jsme tedy předali Matesovi, Denči a Ondrovi. A jak to bylo dál? Ráno už nešel rozdělat oheň, stany se balily mokré, cestou na vlak do Čermné všichni zmokli jako blázen. Zábava však prý neustávala, nálada nepoklesla a z "trenčanů" (myšleno partička vtipných hochů, bez kterých by vandr nebyl pravým vandrem), prý všichni umírali smíchy. Já jen doufám, že nikdo nebude nemocný. A taky doufám, že se najde naše Terry.

Závěrem opět Matesova slova: "Výlet se nemusí podařit, hlavně, že je drsný".
81 fotek, 27.7.2012, 116 zobrazení | krajina, příroda
Sólo výšlap Martínkovice - Božanov - Machovský kříž - Machovská Lhota - Machov - Nízká Srbská - Bezděkov nad Metují Na Mýtě.Asi 20km ve vedru,po kopcích cestou necestou s báglem na zádech - nic moc,poslední 2km už jsem myslela,že nedojdu :-) . Občerstvení Na Mýtě a návrat busem do HK.Ty tři dny byly náročné,ale bylo to fajn.
186 fotek, červenec 2015, 97 zobrazení
Velký vandr 5.-13.7. 2015 na Bukovské vrchy a Polské Bieszczady, liduprázdná krajina se spoustou výborných borůvek na Slovenské straně bylo moc pěkně, hřebeny jsou plné zákopů z první války ale neposkytují tolik výhledů o proti Polské straně která ně po pohledové stránce z horských luk velice nadchla. Jen těch turistů je tam o poznání více.Ušlo se celkem 81 Km nastoupalo se 4462 výškových metrů a naklesalo se 4761 výškových metrů což je celkem dobrý výkon. Trasa: Přesun vlakem z Bakova nad Jizerou do Stakčína poté autobusem do Runiny, pak již pěšky Runina - výstup cestou necestou podle říčky Plaša - vrchol Plaša - Durkovec - Rabia Skála - Čierťaž - trojmezí Kremenec - Wielká Rawka - Malá Rawka - Brehy Góré - chatka Puchatka - Osadzki Wierch - Przelecz Orlowicza - Krysowa - chata Jaworzec - Kalnica - Przyslup Přesun na lesní úzkokolejku až do stanice Balnica - Rydošova - Vrch nad Lazom - sedlo pod Ščolbom - Lupkovský průsmyk - Palota a přesun autobusem do Medzilaborců na vlak.
30 fotek, 22.2.2014, 118 zobrazení
Zapomenutá na okraji pole mezi železniční tratí a silnicí odnikud nikam postupně chátrá Meltzerova dílna a vzorkovna vitráží z roku 1893.Hlavně kvůli ní jsem na tenhle vandr jel.Jenže pak jsme náhodou zabloudili (poprvé),počasí na focení nic moc a tak jsem zacházku k ní vzdal.O pár kiláků později jsme opět náhodou zabloudili (podruhé),vyrazili přes les cestou necestou a najednou kousek od nádraží samozřejmě úplnou náhodou stála zapadajícím sluníčkem dokonale nasvětlená stavba přede mnou i s bývalým majitelem.Někdy se zkrátka zadaří!!Pořád mám ale zvláštní pocit,že je na tom něco hodně podivného a že kdybych na stejné místo vyrazil teď,vzorkovna už tam nebude.(-.
121 fotek, únor 2016, 114 zobrazení
Tenhle vandr byl tak trochu z donucení :-) /chtěla jsem se setkat s bráškou a mamkou,kteří jeli na kurz zpracování vlny do Tkalcovského muzea ve Voletinách...no a když už jsme tam byli,tak jsme to spojili s touláním v místech,kde jsme to ještě neznali/. Našlapáno 33 km cestou necestou,kopci nahoru a hned zase dolů...v sobotu jako na jaře,v neděli ráno jsme se probudili do bílého...nebylo to špatné :-)

Trasa: Trutnov střed - Voletiny - Rechenburg - Vobešlovka - část NS Po linii čs. opevnění - údolí Ličné - Zlatá Olešnice - Hony - Rybníček - Janský vrch - Petříkovice - Trutnov - Voletiny - Trutnov střed
88 fotek, březen 2014, 230 zobrazení | klasická-fotografie, krajina, příroda
Rádi jsme přijali pozvání od "místního" znalce Zdendy na vandr na Maštale.V pátek večer sraz ve Zderazi,přespání v lese nedaleko.V sobotu kolem Prosečského potoka přes Kupadla /s odbočkami na prohlídku kempů, převisů a jiných zajímavostí/ do Polanky.Po malém občerstvení výšlap cestou necestou do Pivnické rokle.Už dlouho jsem se tam chtěla podívat a stálo to za to / i když nakonec jsem šla vrchem a korytem potoka to bralo jen 6 statečných/.No a pak jsme museli kamarády nečekaně a předčasně opustit, neboť nám vezli domů synka z volejbalového turnaje s pochroumanými kotníky :-( I tak to bylo fajn a určitě se sem ještě /doufám,že brzy/ vrátíme.
zde fotky od Zdendy http://mikizen.rajce.idnes.cz/Toulovcovy_mastale_a_co_bylo_potom_28._-_30._3._2014/
81 fotek, 11.1.2014, 205 zobrazení | klasická-fotografie, koníčky, krajina, příroda
Toulání ve dvou po Supích skalách.V sobotu zataženo,takže kochání se výhledy do kraje se nekonalo.Spaní u horolezecké chaty - již večer začalo drobně sněžit,ráno jsme se vzbudili do lehce bílé,sněžilo a foukalo i dopoledne,po poledni konečně vykouklo sluníčko a bylo hned veseleji /do doby,než jsem si uvědomila,že musíme domů :-( / Tento vandr byl čistě průzkumný,tudíž cestou necestou - častěji tou necestou :-)

Jinak se mi podařilo nafotit zvláštní jev, tzv. mrazové květy - pro případné zvědavce více info zde:
Jednou z největších pozoruhodností období na pomezí podzimu a zimy jsou takzvané mrazové květy, které v některých letech vznikají na odumírajících částech listnatých stromů, a to jen na některých místech národního parku, například podél cesty od sezónního informačního centra Saula do obce Doubice. Jedná se o velmi jemné ledové útvary mající podobu dlouhých, jemných a hustých vláken. Ta jsou velice citlivá a při sebemenším dotyku dochází k jejich zničení. Na větvích stromů tvoří velice nápadné útvary, podobné právě velkým bílým květům.- info ze stránek Českosasu
Ještě odkaz na stránky v AJ,kde se tímto jevem zabývají http://www.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fmy.ilstu.edu%2F~jrcarter%2Fice%2Fdiurnal%2Fwood%2F&h=JAQH0zOun
a tady na video pro změnu v NJ http://www.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fwatch%3Fv%3DMpopiL9yODU&h=JAQH0zOun
95 fotek, 15.11.2014, 127 zobrazení
Delší čas zamýšlená výprava na Bradlo ve slušném podzimní počasí. Barvy na stromech se ještě trochu drží, ale mnohem více zlatého listí je pod nohama. Cestami necestami, do prudkých kopců, se zamlženými výhledy do krajiny, mezi skalami i zdmi starobylého hradu.
203 fotek, červenec 2016, 35 zobrazení
Víkendový vandr cestou i necestou. Vycházel jsem s plnou polní v pátek odpoledne z Lenešic u Loun a odjížděl Švestkovou dráhou ráno v neděli v půl desáté z Třebenic do Mostu. Páteční fotky z vrcholu Raná jsem fotil kolem 18 hodiny a z Milé jsou pořízeny kolem 21 hodiny.
Trasa a kilometráž jsou patrné z názvů a turistických směrovek. Přeji pěknou fotoprocházku.
98 fotek, 29.12.2013, 157 zobrazení | klasická-fotografie, krajina, příroda
Poslední letošní vandr. Zamířili jsme na naše milované Broumovky.V sobotu klasika Slavný - Hvězda,zpět již za tmy přes Kovářku a louku nad Suchým dolem do Slavného.Posezení v hospůdce,pak šup spát do skal...no a v neděli průzkum jedné z roklí cestou necestou...až jsem se v závěru trochu bála,zda se živi a zdrávi navrátíme :-) Už se těším na další toulání v roce 2014...Všem tulákům suchou stezku a modrou oblohu nad hlavou
86 fotek, květen 2012, 529 zobrazení
Konečně jsme vyjely na vandr ve větším poštu jak ve dvou. Já s Matýskem, Zdenda a Rošťák. V sobotu večer se k nám přidal ještě Jerry. Na Skalce v lesní hospůdce bylo opravdu velice , ale velice živo. Páteční večerní veselí se protáhlo až do raních sobotních hodin. Celodení šlapání lesem cestou necestou no co vám mám povídat příště jeďte s náma a budete to vědět jaká je to parááááááda. Nebo si to aspoň přečtěte v cancáku. Ahoj Karel

Něco by se našlo i mezi uživateli...

cestou-necestou

584 zobrazení, 20 alb

cestou-necestou-unas

3 310 zobrazení, 87 alb

cestou

37 zobrazení, žádné album

vlastni-cestou

445 zobrazení, 1 album

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron