Hledání

154 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coloraaa
Jak už to tak bývá. Nejlepší počasí vandru je vždy poslední den.
Počasí: +18°C, Skoro jasno až polojasno a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 2.4.2018
  • 104 zobrazení
  • 3
bkmb
Fanklub uspořádal v sobotu 21. července 2012 výlet pro fanoušky - cílem se stal Český ráj a jeho malebná zákoutí.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 21.7.2012
  • 379 zobrazení
  • 0
aja1
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2009
  • 980 zobrazení
  • 0
jupo
Kategorie: cestovánísport
více  Zavřít popis alba 
  • 12.6.2004
  • 317 zobrazení
  • 0
vaab
  • 30.4.2016
  • 18 zobrazení
  • 0
scarleta
Cesta do Českého ráje a ubytování
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2011
  • 52 zobrazení
  • 0
kouda
SVATEBNÍ CESTA DO českého RÁJE 23.-25.8.2009
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009
  • 154 zobrazení
  • 0
ajuska-strakatypes
Prohlídka zříceniny Rotštejn a cesta z Českého ráje zpět do Vlaštovčího hnízda.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2011
  • 36 zobrazení
  • 0
rizekk2
Na cestě po Českém Ráji. Turnov,Valdštejn,Hrubá Skála,Trosky,Frýdštejn,Malá Skála.
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • květen 2012
  • 87 zobrazení
  • 0
kachlik
Lehký výběr fotek ze služební cesty do Českého ráje aneb extrémního pěšího přechodu celé Zlaté stezky s krosnou na zádech :) Trosky přede mnou, Trosky za mnou...a Mladá Boleslav v nedohlednu...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 101 zobrazení
  • 0
tenjemuj
Sluníčko, občas nějaký obláček, no, kdo by neodolal vyrazit zase "ven". Dali jsme si s Hankou oběd v jedenáct a už jsme byli na cestě směr Český Ráj. Auto jsme odstavili v Libošovicích nedaleko hradu Kost a vyrazili. 8,5km trasa byla dobrou procházkou odpovídající mé rekonvalescenci
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 6.7.2014
  • 63 zobrazení
  • 2
quetinka
Svatební cesta..... do Českého ráje, kam cesta příjemná je a červená turistická není vrcholová :) Zdaleka jsme neprolezli všechno - výčtem a popořadě Prachovské skály, Jičín, hrad Kost, zámek Hrubá Skála, Hruboskalsko, hrad Valdštejn, Drábské světničky, Příhrazké skály..... Už se těšíme, až sem zase zavítáme :)
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2010
  • 132 zobrazení
  • 0
baobaab
Ráno následoval krátký přejezd autem z Příšovic přes Turnov do Mašova, cca 7 km, k hospůdce Pod Hlavaticí (zrovna ten den ale z technických důvodů zavřena), odkud jsme absolvovali krátkou procházku k rozhledně – skalní vyhlídce Hlavatici a to po červené turistické značce. Cestou jsme minuli alegorické bludiště a dřevěné sochy „Cesta do Českého ráje“. Dále jsme pokračovali po žluté na Hrad Valdštejn, který jsme navštívili i uvnitř.
Pod mostem tohoto hradu se odehrával scéna z pohádky Princ Bajaja, jak vezou princeznu drakovi.
Vzhledem k dětem bez průvodce. Hezká záležitost. Zpáteční cestu jsme zvolili pod Kalvárií po žluté a došli jsme zpět k hospůdce pod Hlavaticí.
Nato jsme se autem 14,5 km přesunuli na hrad Kost. Jako prohlídkovou trasu jsme zvolili pohádkovou trasu.
Hrad Kost není pouze symbolem gotiky, rytířských turnajů a mučení. Pro letošní rok je pro Vás připraven nový dětský okruh s názvem z pohádky do pohádky.
Těšit se můžete na prohlídku hradu s princeznou Karolínkou, která Vám představí pohádky z Kosti a okolí. Viděli jsme pouze hradní nádvoří a okolí hradu. Z interiéru jsme viděli akorát jednu místnost.
Na nádvoří byl kočár, ve kterém se točila pohádka Princ Bajaja. Z hradu byl výhled do údolí Plakánek, na jehož konci se nachází mlýn, ve kterém byla natáčena pohádka Z čerty nejsou žerty. Také světnička na hradě patřila princezně Adélce, která milovala Petra Máchala.
Kategorie: cestováníděti
více  Zavřít popis alba 
  • 27.7.2015
  • 43 zobrazení
  • 0
rover
Cestou do Českého ráje mne zaujal kostel v Nové Vsi u Kolína a tak když jsem projížděl tímto místem podruhé ( a nebyl jsem vázán časem), zastavil jsem na návsi a udělal několik fotek. Při obchůzce kostela jsem objevil další sochu sv. Jana Nepomuckého pro druhý díl fotoseriálu. Informací o Nové Vsi a kostele se mi však ani na internetu ani v encyklopediích moc neobjevil a tak předkládám alespoň to málo, které je k dispozici.
V Hájkově kronice se píše, že poblíž dnešní obce Nové Vsi I při břehu labském, stávala osada Serčov. Pro časté povodně osadníci toto místo opustili a opodál na úpatí blízkého vrchu si vystavěli bydliště nové a nazvali je Nová Ves. Nejstarší záznam o Nové Vsi je z roku 1290, kdy Hynek z Dubé prodal Novou Ves spolu s několika dalšími, cisterciáckému klášteru Sedleckému u Kutné Hory. Z dalších písemností se dovídáme o faře a to poprvé r.1352. Farní kostel sv. Václava stojí uprostřed návsi, dříve obklopen dnes již zrušeným hřbitovem. Z původní stavby pocházející asi z XII. století se zachoval čtvercový presbytář s křížovou klenbou. V roce 1437 se Nová Ves dostává ke kolínskému panství a to darem císaře Zikmunda Bedřichovi ze Strážnice. Nová Ves patří mezi obce, jichž se přímo dotýká památný den 18.6.1757, den bitvy u Kolína. V tento den stál na blízkém vrchu pruský král Bedřich II. a řídil odtud bitvu. Po něm byl vrch nazván Bedřichovem. Na paměť vítězství vojsk Marie Terezie se na vrchu Bedřichově tyčí pozdně empírový jehlan, postavený kolem r.1840 V.Veithcem. V roce 1774 byla v obci zřízena farní škola. V roce 1873 měla škola dvě třídy, ale vlastní školní budova byla postavena v roce 1888. Další částí obce je Ohrada. Tato osada vznikla kolem roku 1778, kdy byl zrušen panský dvůr, na jehož pozemcích stávala ohrada pro dobytek. Po jeho zrušení zakládá se zde osada nazvaná Ohrada. Nová Ves má cca 1 100 obyvatel.
Kostel svatého Václava v Nové Vsi u Kolína
Farní kostel v Nové Vsi u Kolína vznikl zřejmě počátkem 14. století jako gotická stavba (poprvé se písemně připomíná 1352). Roku 1835 byla zbořena původní loď a nákladem majitele panství V. Veitha postavena nová. Vnější vzhled sjednotila roku 1886 novorománská přestavba exteriéru. Z původní stavby dochován klenutý presbytář a spodní část mohutné chórové věže. Vnitřní zařízení z 19. století, převážně z roku 1899 (Petr Bušek ze Sychrova).
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • 11.2.2012
  • 174 zobrazení
  • 0
trma
Na svém pětidenním toulání s mojí psí společnicí jsme prošli z této trasy cca 90 km, bylo to nádherné dámské geotoulání. Dnes cesta od Trosek přes Hrubou Skálu na Valdštejn
Zlatá stezka Českého ráje je červeně značená turistická stezka spojující nejvýznamnější místa Českého ráje. Její celková délka je 119 km a její prvopočátky můžeme sledovat již ve 2. polovině 19. století. Za své značení vděčí také vzniku Klubu českých turistů, který právě v Českém ráji začal značit první turistické stezky. Název Zlatá stezka s popisem trasy je poprvé zachycen v průvodci KČT z roku 1937.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 18.9.2018
  • 32 zobrazení
  • 5
jirkaul
Pár snímků z pátečního sněžení,cestou z Ústí do Českého Ráje,pohledy z Krásné vyhlídky a Mužského,Bezděz v zimním hávu,podvečerní nálada v zasněženém Středohoří...
více  Zavřít popis alba 
  • 15.12.2017
  • 408 zobrazení
  • 6
ondrejhavelka
Čtvrtá a pátá část pohádky o trpaslíku Ferinovi. Oba díly jsou k dostání v knihkupectvích: http://www.kosmas.cz/knihy/218838/jak-se-trpaslik-ferina-stal-egyptskym-faraonem/

Část čtvrtá: Hrozný hrad Houska a houskalní prevíti
Zastavili se až na dalším kopci. Divočák vzal Ferinu s Drápalkou na hřbet, takže cesta rychle utekla. „Co teď?“ ptá se Hrom, „znáte někdo cestu na hrad Housku?“ Ferina i Drápalka kroutí hlavou.
„Houba, houba,“ vykřikla Drápalka, „houba ji zná.“ Veverka si vzpomněla, že chůva zakletá do houby zná cestu na hrad Housku. Vyrazili tedy na mýtinu k houbě. Když tam dorazili, byla houba šťastná, že je vidí.
„Ach, přátelé, myslela jsme si, že vás už nikdy neuvidím a zůstanu tady sama bez povšimnutí. Když jste odcházeli, byla jsem si jistá, že to Ferina vzdá a vrátí se do chaloupky. No a ty, veverko, sama bys to přeci nemohla zvládnout,“ přiznává své obavy houba.
„Z Feriny se stává pěkný hrdina,“ říká veverka usměvavě a trpaslík se červená, „navíc máme pořádnou posilu,“ dodává a ukazuje na divočáka Hroma.
„Věřím vám, přátelé, pojďte blíž, vysvětlím vám cestu na hrad,“ povídá houba. Ukazuje se, že cesta je pořádně dlouhá a náročná, ale na divočákově hřbetě to všichni zvládnou. Musí se jen vyhnout zrádným bažinám a najít jeden skrytý vodopád. Když totiž vodopádem projdou, zkrátí si cestu přes dlouhou jeskyni a vyjdou nedaleko hradu Houska.
„A tam už je to na vás,“ říká potichu houba.
„Zvládneme to,“ křikne veverka, „Ferino, naskoč, Hrome, utíkej, ať jsme u princezny co nejdříve.“ Vyrazili a pelášili, až se za kopyty divočáka pěkně prášilo.
„A nezapomeňte na mě…“ volá za nimi houba. Divočák peláší lesem, sotva se trpaslík s veverkou udrží. Kapradí je plácá po hlavách, šišky létají od divočákových kopyt, klacíky se lámou a za nimi zůstává oblak prachu. Hrom je opravdu znamenitý rychlík. Za chvilku přeběhl celý les přes patero kopců a už překonává velkou louku pokrytou barevnými květy. Dokonce i menší říčky divočák přeskočí, aniž by museli Ferina s Drápalkou seskakovat z jeho hřbetu. To vyhovuje hlavně Ferinovi, protože ho stále děsí jeho poslední zážitek s broděním přes řeku. Ještě teď má z toho hrůzu a už nikdy to nechce opakovat. Nejraději by vodu už nikdy neviděl, ale to ještě neví, co ho čeká.
Přicházejí k rozlehlým bažinám. „Seskočte a dávejte pozor,“ říká Hrom, „jsem velmi těžký na tyhle bažiny, mohl bych se propadnout a utopit. Veverko, jdi první a hledej nejpevnější cestu.“
„Neboj, Hrome, znám tyto bažiny jako své drápky, vždyť tady rostou ty nejlepší žaludy v celém okolí,“ uklidňuje veverka.
„Přátelé, podívejte, tamhle v kapradí,“ ukazuje Ferina pod velký dutý strom.
„Co tam vidíš?“ podivuje se Hrom.
„Zase jsem zahlédl ty oči v kapradí, koukaly se na nás.“ Drápalka s Hromem se chvíli dívají do kapradí, ale nic nevidí.
„Prosím tě, Ferino, nevymýšlej si a pojď, ať jsme z těch bažin rychle pryč,“ okřikla Ferinu Drápalka a pokračuje dál. Když překonali bažiny naskočili opět na Hroma a peláší k vodopádu.
„Tamhle,“ vykřikli Ferina i Drápalka současně, když spatřili velký hřmící vodopád. „Hrome, přímo do něj, jak říkala paní houba,“ nabádá veverka divočáka.
„Tak se držte,“ křikne Hrom a uhání přímo do vodopádu. Proskočí hučící vodou a dopadnou na suchou zem. Jsou v jeskyni. Houba měla pravdu. Pomalu procházejí mezi velkými krápníky a stoupají vzhůru za světlem. Za chvilku jsou zase venku a hned je jasné, že si cestu pořádně zkrátili. Naskakují na Hroma a pokračují. Divočák sviští do dalšího prudkého kopce, až z jeho vrcholu najednou všichni spatří tajuplný hrad Housku. Hrom okamžitě zastaví a hluboce oddychuje. V jeho chřípí to hlasitě chrčí. Ferina s Drápalkou seskakují na zem a všichni svorně hledí na kamenný hrad.
„Budeme potřebovat pořádný plán,“ říká Drápalka, když sleduje, na jak vysoké skále je hrad postaven.
„Zůstaneme tady přes noc,“ zapojuje se Hrom, „rozděláme oheň a budeme pozorovat, co se v noci děje kolem hradu. Slyšeli jsme přece o houskalních prevítech…“ Usadili se tedy na místě, odkud je dobrý výhled na hrad a celé okolí. Celý den až do setmění nebylo vidět nic, co by je mohlo znepokojovat. Ale jen co se setmělo a začali létat netopýři, pod skalou, na níž stojí hrad, se začala mihotat zvláštní světélka.
„To budou prevíti,“ zašeptala Drápalka.
„Houskalní,“ doplnil vyděšený Ferina, který stále doufal, že houskalní prevíti neexistují a je to pouhá povídačka. Teď už je jisté, že tady opravdu jsou.
„Budeme je muset překonat a vylézt po vysoké skále až na hrad,“ říká Hrom.
„Ale jak?“ šeptá stále vystrašený Ferina.
„S prevíty vám pomohu, ale na skálu se svými kopyty nevylezu, přátelé, takže kouzelníka budete muset zvládnout sami,“ říká klidně, avšak trochu váhavě Hrom.
„Ráno vyrazíme,“ potvrdila veverka.
V noci skoro nezamhouřili oči. Když ráno vyšlo sluníčko, byl všude klid. Ferina s Drápalkou a Hromem sestoupili do údolí pod skálu a pomalu se plížili kapradím. Najednou spatřili houskalního prevíta.
„Pozor, tam je jeden,“ špitla veverka. Hrom je hned obešel a pokračoval sám, protože byl větší a prevítů se nebál.
„Vždyť on spí,“ říká tiše Hrom a mává na Ferinu s Drápalkou. Jdou opatrně k němu.
„Tamhle je další a tamhle taky,“ šeptá Ferina. Všichni houskalní prevíti leží na zemi přikrytí smrkovými větvemi a spí. Jsou velcí asi jako Ferina, mají kratší nohy, ale delší ruce. Na svých třech prstech mají dlouhé, špinavé drápy. Všichni do jednoho jsou špinaví a také rozhodně nevoní. Hrom je jednoho po druhém svazuje do čerstvých javorových výhonků. Je mnohem větší a silnější. I kdyby se jeden probudil, neměl by proti divočákovi šanci. Horší by bylo, kdyby jich na Hroma zaútočilo víc. Až se prevíti probudí, nebudou se moci hnout.
„Ferino, podívej,“ říká nadšeně veverka, „ti prevíti jsou ti docela podobní. Jsou velcí jako ty, jen jsou celí chlupatí a špinaví a na hlavách mají klobouky ze šišek a smrkových větví.“ Ferina souhlasně kývá hlavou.
„Něco mě napadlo,“ vyhrkne najednou ze sebe, „s kouzelníkem si poradím.“
Když jsou všichni prevíti svázaní, dohadují se divočák, trpaslík a veverka o dalším postupu v záchraně princezny. Hrom zůstává pod skalou. Bude čekat na ostatní a jistit je před případným nebezpečím z lesa. Drápalka s Ferinou polezou po skále na hrad. Ale co udělají s kouzelníkem, to ví jen Ferina. Ostatním to zatím nechce říci. Sám si za kapradím něco připravuje a u toho hlasitě hudruje: „Proč to jen dělám, je to tak nebezpečné. Kéž bych mohl být doma, ve své chaloupce pod smrkem, baštit borůvky a povalovat se na borových větvích. Och, já blázen…“
Divočák Hrom ani veverka Drápalka nemají tušení, co se bude dít. „Tak jdeme, Drápalko, ať máme to hrozné dobrodružství konečně za sebou,“ křikne Ferina a vydává se ke skále. Veverka jde hbitě za ním a už šplhají po skále vzhůru. Lezení je velmi nebezpečné, a co chvíli mohou uklouznout a spadnout dolů. Veverka leze velmi dobře, ale Ferina je na skále neobratný. Hrom je sleduje ze země. Je připraven skočit pod Ferinu a ztlumit tak jeho pád. Ale Ferina je odhodlán skálu zdolat. Hlavně proto, aby co nejdříve bylo všechno za ním. Vždyť je to lenoch a pohodář, a ne nějaký dobrodruh či hrdina. Veverka překonává dva zrádné skalní převisy a už je nahoře, na nádvoří hradu. Ferina však leze mnohem pomaleji.
„Polez Ferino, už jsi skoro nahoře,“ povzbuzuje ho veverka. Ferina konečně zdolává poslední nebezpečný úsek. Je na skále.
Veverka si oddychla, protože se o trpaslíka velmi bála. Přeci jen trpaslíci na skály lezou tuze neradi. A není se čemu divit, přes velké bříško jsou na skále hrozně neobratní. „Co teď?“ ptá se Drápalka.
„Sleduj,“ říká trpaslík a vytahuje z pytle připravené věci. Nasazuje si podivné oblečení, hází na sebe popel a nakonec si nasazuje klobouk jednoho z prevítů.
„Ach, Ferino, vždyť bych tě nerozeznala od houskalního prevíta,“ vyhrkla veverka.
„No právě,“ říká Ferina, „obelstím tak kouzelníka Bradu, jako on obelstil krále proměněn za moudrou sovu.“
„Tak dobře, běž,“ povzbuzuje veverka, „půjdu za tebou a budu tě jistit.“

Část pátá: Z Feriny se stává hrdina
Ferina pomalu kráčí k velkým dřevěným dveřím. Jsou otevřené. Zlého knížete by nenapadlo, že se někdo odváží až sem. Opatrně vchází. Studená, temná místnost je prázdná. Je slyšet jen kapání vody. Ferina prochází temnou komnatou a ocitá se ve velkém sále se spoustou zaprášených obrazů. Jsou velmi děsivé a trpaslík se sám sobě diví, že nemá strach. Snad je to tím, že to všechno už chce mít za sebou, snad tajně pomýšlí na hrad Frýdštejn, kolem kterého rostou nejlepší borůvky na světě. Možná se po útrapách, které zažil, přestává bát. Kdo ví. Jedno je ale jisté, Ferina je na hradě zlého knížete, převlečen za houskalního prevíta a poprvé v životě v takové chvíli necítí strach.
Pokračuje dál úzkou chodbou, na jejímž konci je vidět světlo. Ferina zpomaluje. V rohu chodby jsou veliké železné dveře. Škvírou pod nimi prochází světlo z další místnosti. Najednou Ferina něco zaslechne. „Pusťte mě prosím domů, smilujte se…“ zní z místnosti. Ferina ví jistě, že je to princezna. Zkontroluje převlek a nebojácně vstupuje dovnitř. Sám se diví své odvaze. Vstupuje do osvětlené místnosti vykládané zlatem a drahým kamením a spatří zlého kouzelníka Bradu. Ferinovi se podlomí kolena, ale nedává na sobě nic znát.
„No konečně,“ vyhrkne kouzelník Brada, „kde jste všichni? Od rána jsem neviděl jediného prevíta. Kde se všichni touláte?“ Kouzelník Brada zuří, protože chtěl dávno odejít a někdo musí hlídat princeznu, aby neutekla. Ferina se děsí, aby ho nepoznal, ale kouzelník ve svém vzteku léčku neprohlédl.
„Zůstaň tady, prevíte, než se vrátím. Budeš hlídat princeznu jako oko v hlavě. Jestli ti uteče, ty malý pacholku, budeš o hlavu kratší,“ burácí kouzelník a spěšně odchází pryč. Princezna pláče.
„Princezno, princezno, nebojte se,“ říká Ferina, „já nejsem houskalní prevít. Jsem trpaslík Ferina z chaloupky pod smrkem...
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2015 až srpen 2016
  • 429 zobrazení
  • 5
ovyt
15 km v neděli 15.června v okolí Semil a Bozkova. 9 účastníků, trasa: Semily - Riegrova stezka - Bítouchov - Spádov - soutok Jizery a Kamenice - Palackého stezka - Bozkov - Bozkovská dolomitová jeskyně - Jesenný. Velice příjemná stezka okolo Jizery i Kamenice, příjemné prostředí v okolí elektráren na Jizeře v osadě Podspádov, ale už o něco méně hezká Bozkovská dolomitová jeskyně - byť jediná dolomitová v ČR a byť s největším podzemním jezírkem. Když nemůže okouzlit výzdobou, vymýšlí se nejrůznější představy pohádkových bytostí, ale i ty si jen stěží dokážete představit. Nevadí - jednou za život se nechá vidět i toto. A ještě jeden poznatek - vlakem je to z okresu Česká Lípa do okresu Semily, a to vše v Libereckém kraji, neuvěřitelné 3 hodiny na cestě tam i 3 hodiny na cestě zpět...
více  Zavřít popis alba 
  • 15.6.2014
  • 50 zobrazení
  • 0
klisteci
Knihovnicko-zemědělsko-jazykovo-biologicko-kunsthistoricko-ochranářská cesta z města do Českého Ráje
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 27.2.2011
  • 225 zobrazení
  • 1
hancakladno
do Českého Ráje, cesta příjemná je... I tak by se dal nazvat výběr z našeho čtyřdenního výletu do Českého Ráje... Jednalo se jak o spojení degustace piva, návštěvy pár kulturních míst, ale především o spojení zábavy a dobré party :-)
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červenec 2013
  • 78 zobrazení
  • 0
staceym
Klasika Českého ráje - Hruboskalsko. Cesta dlouhá asi jen 8,5 km, spousta lidí, po povodních ještě rozmáčené cesty. Tedy v těchto místech nebylo po povodních ani stopy. Prostě končiny nezklamaly.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 8.6.2013
  • 64 zobrazení
  • 0
blazarus
Ve středu 7.9.2016 jsme se vypravili na autobusový výlet do Českého ráje. Celkem se účastnilo 48 turistů, neboť tři přihlášení členové utrpěli selhání paměti a bez omluvy a oznámení se k odjezdu nedostavili. Škoda – bylo několik náhradníků, kteří by patrně rádi jeli.Podle plánu a bez komplikací jsme dojeli až do Sobotky, kde ale začaly menší problémy. Autobus se nedostal na plánované parkoviště u zámku Humprecht, neboť v Sobotce začala oprava silnice. Vystoupili jsme tedy na náměstí, autobus nás opustil a odjel na parkoviště u hradu Kost. My jsme došli k zámku a zde absolvovali ve dvou skupinách prohlídku s opravdu zajímavým a zasvěceným výkladem dvou velice sympatických průvodců. První skupina dostala jako ukázku akustiky centrálního sálu bonus v podobě zpívající průvodkyně a druhá tamtéž kytarový koncert průvodce.Po prohlídce jsme se vydali po silnici směr Vesec. To byla další cesta navíc, protože původně jsme měli až sem dojet autobusem. Inu – zasáhla vyšší moc v podobě bagru s neurvalým strojníkem na palubě.Domky ve Vesci jsou skutečně jako z pohádky, s hezky upravenými zahrádkami – doufejme, že při pomíjejícím zájmu filmařů nepodlehnou snahám o nevhodnou modernizaci. Po prohlídce a krátkém odpočinku jsme vyšli směr Plakánek a hrad Kost. První část jsme šli úzkým, tmavým a vlhkým údolím se zvláštní tajuplnou atmosférou. Od rozcestí u rybníka, kde má rekreačku současný nejslavnější Čochtan – Josef Dvořák, se ale údolí otevřelo a rozšířilo, cesta se klikatila mezi skalami a zanedlouho se nám zjevil hrad Kost v celé své impozantní velikosti a kráse. A na parkovišti jsme se opět shledali s naším autobusem.Do objednané prohlídky ještě zbýval nějaký čas, kterého jsme hbitě využili k občerstvení.Po něm si větší část turistů prohlédla hrad – expozice je zajímavě uspořádaná a průvodní slova slečny průvodkyně byla také pěkně podaná. Ti, kteří nešli na hrad, využili času různě – někteří pokračovali v občerstvování, někteří se prošli v blízkém okolí, nebo to vhodně kombinovali.Před odjezdem zbyl ještě čas na kávu, degustaci kosteckého piva a jiných pochutin, načež jsme vyrazili na zpáteční cestu. Výlet jsme ukončili v Litoměřicích, v plném počtu, většinou příjemně unaveni a snad i spokojeni. Všem účastníkům je třeba vyslovit uznání, protože proti plánovaným kilometrům absolvovali vzhledem k opravě silnice trasu podstatně delší. (text+fota V. Kinter)
více  Zavřít popis alba 
  • 13.1.2019
  • 11 zobrazení
  • 0
reklama