Hledání

32 206 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coloraaa
Počasí: +22°C, Oblačno až polojasno a mírný vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 15.4.2018
  • 120 zobrazení
  • 3
marybee
procházka podél řeky Ardy, cestou ochutnávka údajně léčivých pramenů a po vydatném obědě výlet za pštrosy
více  Zavřít popis alba 
  • 15.3.2014
  • 29 zobrazení
  • 0
jozin57
V sobotu 7.března 2015 se konal již 27.ročník POLARA- pochod labskou rovinou. Celkem 22km. Počítám to od nádraží v Lysé nad Labem odkaď jsme vyrazili polňačkou za kovonou směr Řehačka kde bylo počáteční občerstvení a ostrý start. Podle jezera, Hrbáčkových tůní a Byšiček jsme došli ke Svatému Václavovi. Bývalá barokní eremitáž Svatého Václava je dílem slavného sochařského mistra Matyáše Bernarda Brauna. Z původního komplexu kaple s poustevnou se do dnešních dnů zachovala poze kaple s reliéfem zavraždění sv. Václava a po obou stranách socha anděla - Andělé Života a Smrti. Dále jsme pokračovali po žluté směr Sojovice. V Pařezinách jsme si na originálním ohníčku opekli buřty a pokračovali dále cestou i necestou na Čihadla. V Hladkém boru jsme objevili i menhir-záhadný kámen s vyrytým letopočtem 1721. V Čihadlech byla občerstvovna a kdo chtěl, prohlídka zámečku Bon Repos. Další občerstvení bylo ve Staré Lysé v malé hospůdce u farmy, kde jsou pštrosy. Odtamtud přes Vinička do Lysé to už byl jen kousek. Zakončení u Gurmána jsme si náležitě vychutnali a nic nám nebránilo jít ještě do Manga- bývalá hospoda U mrtvoly.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.3.2015
  • 164 zobrazení
  • 0
takjo
Tip na výlet:
Start a cíl je na Hvězdě, kam se dostanete autobusem, nebo trolejbusem MHD. Trasa je vyznačena na mapce a je dlouhá cca 8 km. Cestou je několik krásných vyhlídek na Ústí a jeho členité okolí a zajímavá obec Střížovice, kde místní sdružení občanů postupně dává dohromady repliku historické studny, která byla před lety přemístěna do skanzenu v Zubrnicích. Příjemným zážitkem je i osvěžení u vyhledávané studánky. Výlet se dá stihnout za jedno dopoledne, občerstvit se v restauraci Pohoda a ještě případně navštívit plaveckou halu s koupalištěm na Klíši. Kdo jste ještě na "Střížáku" nebyli, budete překvapeni, co všechno z této téměř stolové hory uprostřed města můžete vidět. Pro děti jeden bonus navíc a to malá pštrosí farma ve Střížovicích.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • březen až květen 2012
  • 626 zobrazení
  • 0
white-sally
V úterý vyrážíme opět po snídani a čeká nás pořádný kus cesty. Prvně ale narazíme na vinařský závod, kde ještě nejsou autobusy s turistama, tak nahlédneme a hned máme v kabeli dvě flaše vajniska. Potom nás zláká pštrosí farma, kde zaplatíme 2x 4,5 € vstupné a ještě jedno éčko za krmení. No a vesele krmíme zvěř od pštrosů po velblouda. Pak nás čeká Petaloudes, neboli Údolí motýlů. Tady zaparkujeme dole a projdeme údolím až k Agios Kalopetra a pak zase zpátky k autu. Na obědě se zastavujeme v taverně Porto Antico, kde máme za půjčené auto 15% slevu na jídlo. Nojo.nescu slevu zadarmo a po obědě valíme na Prasionisi. Prvně půl hodiny Středozemní moře, pak půl hodinky Egejské moře a zase zpátky. To se zastavíme ještě v Apolákkii, pak na zřícenině Monolithos, ve vesničce Siana se zastavíme podívat na krásný místní kostel a přes vinotéku v Emponas dorazíme opět k hotelu El Greco. Jenom jedno kolečko a pak rovnou na staré tympl u vody. Už se to krátí, ale vzpomínky a zážitky zůstávají v mysli.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2014
  • 171 zobrazení
  • 2
petr1929
Čtvrteční výlet na Drahanskou vrchovinu měl dvojí smysl. Jednak pokochat se krásou tohoto kraje a pak doplnit ledničku o pochutiny, které se zde vyrábějí a nám stojí za to je mít doma. První zastávkou byla Otinoves, kde je mlékárna - výrobna s prodejnou jejich sýru NIVA a dalších mléčných výrobků vysoké kvality. Pak pár cvaků u rybníka ve Vysočanech a zastavení v Šošůvce, kde je kozí farma s prodejnou. Samozřejmě pěněženka zchudla a v autě se objevily kozí speciality. Malé zastavení u zámku v Rájci-Jestřebí a pak naše cesta po Drahanské vrchovině končila v Doubravici nad Svitavou, kde je v zahradnictví pštrosí farma a prodejna. Jejich pštrosí debrecínky nemají chybu, totéž klobásy. Při koupi jehněčí a pštrosí paštiky jsme zjistili, že je vyrábí pro ně fy Hadač-Zapletal z Rosic a samozřejmě nemají chybu. Pak jsme jako vždy na této cestě zabrousili do restaurace U Rudolfa na řízek jako prase, půlku jsme si vzali domů a dojedli druhý den. Počasí nám přálo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Koj%C3%A1l
https://cs.wikipedia.org/wiki/Otinoves
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0o%C5%A1%C5%AFvka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Doubravice_nad_Svitavou
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2018
  • 42 zobrazení
  • 3
trabantakce
Další z oblíbených jízd členů nejen z našeho klubu se uskutečnila v sobotu 21.září, kdy se přes dvacet posádek sjelo u Horšovského Týna. Nejprve jsme vyjeli k rozhledně na Šibeničním vrchu v jejíž sousedství se nachází základy poutní kaple zlikvidované armádou v 60.letech. Dále naše cesta vedla do pštrosí farmy, kde jsme během výkladu průvodce viděli od líhnutí, přes stovky dospívajících až po dvoumetrové jedince a na závěr jsme si mohli zakoupit krásné výrobky ze pštrosí kůže či vejce. Po obědě v Bělé nad Radbuzou, kde jsme se společně vyfotili na historickém mostě jsme dojeli překrásnou přírodou k ruině kostela sv. Apoleny a pak se vydali z centra Přimdy na stejnojmenný hrad. Po prohlídce naše kolona zamířila do Světců, kde byla objednána exkurze rekonstruované bývalé jízdárny, která všechny uchvátila a to nejen zásluhou kastelána. Závěr programu patřil návštěvě muzea Českého lesa v Tachově, která skončila za tmy. Na zpáteční cestě se část účastníků zastavila na večeři.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.9.2013
  • 114 zobrazení
  • 0
txecoloco
Tento zookoutek jsem navštívil cestou ze Šumavy. Našli jsme ho úplně náhodou. Jedná se o soukromé zařízení. Majitelka se o zvířata vzorně stará, ale je vidět, že by si potřebovala v několika případech rozšířit znalosti. Upozornil jsem ji na malou voliéru pro sovice, káňata a satyry. A průchozí expozici pro pštrosa dvouprstého, byť mladého, nepovažuji za příliš dobrý nápad. Zbytek zařízení se mi líbil. Do zookoutku jsem se podíval s Vladkem.

(***)

I visited this zoocorner during my way back from Šumava. We found it by chance. It is a private place. The owner takes care of the animals well, but she needs in some cases to extend her knowledges. I attended her that she keeps Snowy Owls, hawks and tragopans in quite small aviaries. And I don´t really consider a walk-through enclosure for an Ostrich to be a good idea, despite the bird is even young. Nevertheless, the rest of this place was quite nice. I came here with Vladek.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 29.3.2015
  • 289 zobrazení
  • 0
cmolda
Člověk míní, české dráhy mění…Chtěli jsme jet do Nesovic, ale byla výluka a do autobusu by nám asi kola nevzali. Tak jsme rozhodli a jeli do Letovic. Tam vlak jel. Počasí nám přálo i když…v noci sprchlo, trochu to profukovalo, ale přes den byla pohoda. Chvílema sluníčko, chvílema pod mrakem, ráno kosa, ale k polednímu se oteplilo…co víc si přát. Z Letovic po cyklostezce i po silnici, ale v klidu. V Doubravici jsme se stavili na pštrosí farmě, něco málo dali utržit za pštrosí tovar. Cesta nám velice dobře ubíhala. I vítr k nám byl přízniv. Většinou nám foukal do zad. Přes Blansko, Adamov, Bílovice, Obřany a už jsme byli skoro doma. I nějakou tu kešku Viťan s Milanem odlovili. S Milanem nás ještě čekala návštěva u Čerta v hospodě na Jaselské, potřebuje nějaký opravy, tak jsme se na to byli mrknout. Kvůli té Jaselské jsme jeli kolem vody až na Cejl a pak po Bratislavské, přes "Ruďák"…byl to děs. Nemám rád na kole město, ten provoz, ten smrad…a vůbec. Přesto změna trasy do Letovic byla dobrá volba.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015
  • 20 zobrazení
  • 0
matyjony
11.10. nastává další den plný zážitků začínáme městečkem Mossel Bay ( Muškový záliv) kde je muzeum Diase , který objevil JAR jde zde replika jeho lodě a tzv. poštovní strom. Roku 1500 tu na stromě zanechal jeden kapitán vzkaz. Jiný si ho přečetl a zanechal zde svůj vzkaz. Později se tu začali střídat celé balíčky. Lodě co pluly z Evropy tu nechávaly poštu. kterou lodě plující do Evropy vyzvedávaly. A protože je dnes pod stejným stromem poštovní schránka, do které stále dopisy a pohledy putují, jedná se o nejdéle fungující poštovní schránku v Africe.
Pak následovala odbočka z Garden route a výjezd nahoru do Oudtshoorn, hlavní město pštrosů. Je to klidné město s několika krásnými starými budovami, které byly vybudovány v době kdy město velice dobře těžilo z obliby pštrosích per, které oblast produkovala. Tato móda byla již dávno zapomenuta, přesto město zůstalo největším producentem pštrosů. Hlavní atrakcí byla tedy návštěva pštrosí farmy, kde jsme byli zasvěceni do tajemství chovu pštrosů. A po prohlídce farmy následovala největší zábava a to ježdění na těchto úžasných zvířatech ,což byla opravdu veliká legrace.
Pak jsme se vydali na cestu do první safari do Botlierskop, cestou tam jsme měli malinkatý problém s navigací a tudíž zbytek osazenstva vozu dopili další lahve výborného Chenin blanc a tudíž byli ještě více vtipní a veselí, což trochu vadilo řidiči a to byl bohužel zrovna Péťa,takže první taková trochu vráska na expedici,ale po dojetí na místo ( což nám trvalo opravdu dost dlouho) doplnil Loši hladinu alkoholu a vše bylo už zase v pohodě. Ubytování v lodge bylo užasné, luxusní a neskutečné , před stanem se nám pásli antilopy a pakoně ticho v noci nebylo žádné, neboť všechny zvířata řvali přes sebe,ale bylo to naprosto úžasné, stejně tak jako opulentní večeře.
Hláška dne: „ drž se ho za křídla a neslejzej přes hlavu“
Pštros dvouprstý tento obří pták dorůstá výšky až 2,7 metru a váhy až 150 kg. Je velmi dobrým běžcem, který dokáže vyvinout rychlost až 70 km v hodině a touto rychlostí běžet i půl hodiny.
Pštros dvouprstý má mohutné tělo na dvou silných nohách. Hlava je nesena dlouhým silným krkem. Vybarvení peří je mezi pohlavími odlišné a zatímco samci jsou bílo-černí, samice jsou vybarveny spíše bílo-hnědě.
Pštros dvouprstý žije v menších skupinkách tvořených jedním samcem a několika samicemi.
Samice pštrosa dvouprstého snáší až patnáct vajec do hnízda, které je mnohdy společné pro více samic. Bílé vejce váží až 1,5 kg. O mladé se stará samec.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.10.2009
  • 180 zobrazení
  • 0
kubla111
V osm ráno nás budí ťapkání vrabčáků nad našimi hlavami na střeše karavanu. Pěkně se to nese. Můžeme být rádi, že nám tam nechodí pštrosí rodina. To by mě posadilo na posteli, i když se tam posadit nedá. Po instrukcích šéfa kempu sedáme na správný autobus a po 1/4 hodině vystupujeme v centru. Upřímně, Vilnius je hnusný město. Ale stará část je kouzelná. Gdaňsk, Toruň je hezčí. I ty staré části. Ve Vilniusu je hodně chrámů, kostelů, věží, muzeí. Kostely a chrámy jsou katolické, pravoslavné, jezuitské. Kdo mohl, stavěl. Naštěstí to není jak s muslimama či jinýma zakuklencama. Tady nikdo nikomu nic naboural, takže lidem toho zůstalo dost na koukání.

Turisti tady byli v masovém měřítku. Ve spodní části hlavního náměstí se konaly litevské dny. I tady jsme se zdrželi. Navštívili jsme také tvrz nad Vilniusem. Fotky taky napoví, že zase zrovna na nejnevhodnějším místě začalo opět pršet. Naštěstí krátce.

V centru Vilniusu jsme nenašli jediné veřejné WC. Nikdo neporadil, takže než abychom se připosrankali, šli jsme si na terasu restaurace a všichni se poctivě vystřídali. A když už jsme je zneužili, objednali jsme si jídlo. Výborné po všech směrech. Jen ty ceny v centru. Za oběd od 240-400kč. Přestože jsme po Vilniusu chodili přes sedm hodin, stejně jsme nestihli vše. Nezvládli jsme například národní muzeum.

Cestou zpět jsme doplnili plechovky. Měli i Krušovice, Litovel, Mattoni.... Dáme pivo, slivovici, nohy do lavoru. A na závěr jsme si vyfotili noční televizní věž, na kterou se chystáme ráno.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 3.7.2014
  • 50 zobrazení
  • 0
lenjessie
Neuveriteľne nádherný, neskutočne bohatý na úžasné zážitky, ale aj veľmi náročný víkend máme opäť úspešne a VÍŤAZNE za sebou. ;-)
Tentokrát nás čakalo skoré ranné vstávanie, dlhá cesta do Dvůr Králové a fantastická sedemhodinová návšteva úžasnej ZOO, Afrického a Levieho safari! Zvieratá tu žijú "voľne", vo veľkých výbehoch, v krásnom šírom prostredí.
Najväčšiu radosť som mala z toho, že nesmiernu radosť mala z toho celého Gorka. :-) Bola tak zlatá a podarená! Keď ma štyrikrát dotiahla do pavilónu goríl, či k šimpanzom. :-) Veľmi sa zaujímala o nádherné hyeny a nesmiem zabudnúť na roztomilé surikaty, ktoré naopak veľmi zaujímala Gorka a okolo výbehu ktorých sme prešli snáď päťkrát. :-)
Mňa osobne fascinovali mimoriadne ohrození psi hyenovití. Nádherné zvieratá! Od radosti som nevedela, kam skôr! Gepardica s dvoma mláďatami; hyeny; kudu veľký s naozaj veľkými ušami; nosorožce; cválajúce žirafy; či slon, ktorý sa asi hral na schovávačku... A prejsť sa, či previezť Africkým safari, kedy okolo vás behajú na voľno zebry, byvoly, pakone...; keď dva vyjavené pštrosy hľadia na Goru; alebo keď zažijete nádhernú scénu s mohutnými hrochmi - nezabudnuteľný zážitok! Ach, nádhera!
Ale - ešte tu bol druhý deň a to nedeľa na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou a skvelá akcia "Zámecký den se psy". Prešli sme si nádhernú, vyše 10-kilometrovú trasu so zaujímavými kontrolnými bodmi; splnila som s Gorou rôzne menšie, veselé a celkom vtipné úlohy a zúčastnili sme sa výstavy, kde moja skvelá a krásna Gorka v kategórii kríženci nad 40 cm získala v silnej konkurencii 1. miesto a pohár časopisu Svět psů!
A ako dopadol karneval?? ;-) Spomedzi pestrej škály rôznych kostýmov, kde sme sa pohybovali medzi klokanom, džokejom, jednorožcom, rôznymi vílami, kovbojmi, pirátmi, ježibabou a mnohými ďalšími, sme my dve - vysokohorské turistky - zaujali opäť porotu najviac a 1. miesto bolo opäť naše! Krásne vety od rozhodcov, (ktorými, mimochodom, boli úžasný Petr Fejk, spisovateľ a režisér Stephen Weeks, či skvelá fotografka psov Aneta Jungerová) a úprimné gratulácie ma až dojali. :-P
Posledné pózy pre fotografov, rozlúčka s organizátormi a keď mi hlavná organizátorka Šárka Gill podala ruku s vetou "Přišli, viděli, zvítězili - tak to má být!", úprimne som sa usmiala.
Unavení zo zážitkov i zo slnka sme sa po "nalodení" ako poslední vydali na cestu domov...Ešte predtým nám na parkovisko priletel zablahoželať páv zo zámku. ;-)
Najvzdialenejší a najúspešnejší účastníci. Ale aj s najkrajšími a najbohatšími zážitkami z celého víkendu...
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2017
  • 51 zobrazení
  • 0
defenger
07:50h, je časné nedělní ráno, kemp ještě spi. Ale my vyrážíme vpřed novým zážitkům... edeme přes osady: Řásná - Vanov - V Lipkách...A kocháme se probouzející se krajinou.08:30. Přijíždíme do Telče, slavného to města.které je architektonickým skvostem zapsaným do seznamu UNESCO.10:30. Po prohlídce skvělé architektury, opět šlapnem do pedálů...
Kolem pštrosího výběhu..jedeme přes Zvolenice a Vystrčenovice do Nové říše.11:20, jsme na místě a jdeme se osvěžit do kašny....Stojí zde pozoruhodný premonstrátský klášter, z 13. století. ... původně jako ženský klášter patrně v roce 1211. Fungoval do 16. století. Pak se do kláštera nastěhovali premonstráti ze Zábrdovic. Za války byli odvezeni do Osvětimi.
11:50. Jedeme dál.Přes Zden´kov a Jindřichovice do Želetavy... 12:15.12:45. Po nakoupení suvenýrů v prodejně sýrárny jedeme dál.Prokličkujeme mezi asfaltéry a prázdnou výpadovkou svištíme v dál...12:50. Odbočujeme do lesa.13:10. rozcestí Žabinec, rybník. Okolo zajímavě řešeného včelína...13:30. Lesonice. Sympatická domorodkyně nám vypráví historii obce...13:50. Kol lánů s obilím šlapeme v dál... 14:10. Nad námi je zřícenina hradu Sv. Víta.Prudce klesáme k Moravským Budějovicím, 14:30.
Jedeme vláčkem do Znojma.15:30. Jsme tu a hurá na zříceniny.... I pár obchodů projdem...Svatováclavská kaple ze 16. století je vsazena přímo do hradeb.Z nich je nádherný výhled do kraje .... vskutku velkolepý.Ještě jdeme zhlédnou slavnou znojemskou rotundu.Bohužel není přístupná....17 h. Jdeme na baštu do zahrádky restaurace Corso...Jsou rychlí a dobří... 17:55. Opět ve vlaku, tentokrát na cestě domů...21:30. Břeclav.resumé:ujeto 56 km za 4:30 h.,s maximálkou 48 km/h.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2005
  • 151 zobrazení
  • 0
voticko
http://www.mapy.cz/#!x=14.662912&y=49.571820&z=14&l=16 Osada vznikla na křižovatce důležitých obchodních a vojenských cest. První písemně doložené zmínky z roku 1283 mluví o Vilémovi z Miličína, jenž je uveden mezi příznivci Záviše z Falkenštejna. Další poznámka o rodu pánů z Miličína pochází z roku 1318, kdy se představuje Heřman starší, který zastával úřad jídlonoše království českého. Bojoval po boku Jana Lucemburského a za odvahu a místo žoldu dostával odměnou přilehlá panství. Jeho dědic, syn Heřman mladší, po boku Jana Lucemburského padl v bitvě u Kresčaku a panství odkázal Petru z Rožmberka.
Rožmberkové, kteří jej vlastnili dalších 254 let, Miličín povýšili na město a dali mu městský znak, štít se slavnou rožmberskou růží, ozdobený třemi pštrosími pery. Bylo to období největšího rozkvětu a obdržení množství výsad. Kromě zemědělství se zde rozvinula celá řada řemesel.
Potom se v držení Miličína vystřídalo mnoho českých i cizích šlechtických rodů, z nichž nejznámější byl Kašpar Kaplíř ze Sulevic, po bitvě na Bílé hoře popravený na Staroměstském náměstí jako jeden z 27 českých pánů. Výhodné umístění na hlavních cestách mělo i stinné stránky. Zvláště ve válečných dobách se městečko stávalo cílem útoků ozbrojených skupin. Do dějin se zapsalo i několik požárů, z nichž nejhorší proběhl v roce 1644, kdy kromě jedné budovy vyhořelo celé město.
Kategorie: vesnice
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2011 až květen 2014
  • 91 zobrazení
  • 0
lippka
Lednová cesta za krásami Jižní Patagonie v Chile včetně krátké návštěvy argentinské Patagonie (1. týden) a návrat do středního Chile za krásami vinic (2. týden).
Chile je nádherná civilizovaná bezpečná země, člověk si tam připadá jako někde ve Španělsku. 86 % obyvatel tvoří běloši, 12 % původní obyvatelé (zejména Indiáni kmene Aymarů ze severní strany a kmene Mapucho na jihu v Ohňové zemi). Lidé jsou pohodoví, vstřícní, od řidičů se máme co do slušnosti a umírněnosti co učit. V lednu v Chile panuje pravé léto. Kolem santiaga bylo nad 33 C, v Patagonii bylo kolem 14 - 18 C, ale většinou fučel velmi silný vítr, který člověka zvláště v horách na nechráněných místech přímo klátil k zemi.
Ubytování v národním parku, který byl v Patagonii naším hlavním cílem, je nutno zajistit hodně dlouho dopředu a je strašně drahé - park přetéká lidmi a kapacity nejsou velké, což je na druhou stranu dobře, že si tak chrání jedno z nejkrásnějších a nejčistších přírodních lokalit na světě.
Park je prostě úchvatný - nádherné scenérie odkudkoliv, vzduch silně voněl nějakou medovou vůní, kvetlo spoustu známých ale i neznámých květin a co se týče fauny, potkávali jsme spoustu lam guanaco, pštrosů nandů, nad hlavami nám létala i skupina 9 kondorů, a co byl velký zážitek - ráno jsme cestou na výlet potkali u cesty pumu - koukali jsme na sebe nějakých 30 vteřin na vzdálenost 4 m, my byli naštěstí v autě :-)...
O přechodu hranic do Argentiny a zpět jsem četla plno negativních zkazek, ale úředníci jsou si silně vědomi toho, že je turistický ruch živí a poslala bych tam na stáž chorvatské nebo slovinské celníky.
Jižní Argentina - opět velmi příjemní lidé, bezpečno.
Litovala jsem, když jsme se přesouvali zpět do Santiaga, Patagonie je prostě nádherná. Ale samozřejmě každá část Chile má co nabídnout, takže jsme zatoulali do horských částí na východ od Santiaga, a pak jižně směrem k moři přes Colchagua valley s vinice červeného, až do malebného města Valparaíso.
Měli jsme v Patagonii a pak i ve středním Chile půjčené auto, což nám značně usnadnilo přesuny. Kdybych měla více času, jela bych na sever do pouště Atacama a místní velmi doporučují oblast jezer nad Severní Patagonií. Tak třeba jednou...
V době, kdy jsme se toulali po středím Chile, 80 km jižně od nás řádily hrozné požáry, které se nedařilo uhasit a díky silnému větru postupovaly k jihu. Chile je země, kde jsou častá zemětřesení a sopečné erupce, a když se chudáci lidi vzpamatují z jednoho živlu, už zase bojují s jiným. Ale je to krásná země plná milých lidí.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
68 komentářů
  • zima 2016/2017
  • 213 zobrazení
  • 8
matyjony
12.10. ráno v 6 vyjíždíme na první safari, počasí nám přeje a tak viditelnost úžasná jen bohužel fouká neskutečně vítr a tudíž jsme zabaleni v dekách jako němečtí důchodci? ,ale vidíme první divoká zvířata antilopy, bílé nosorožce , zebry , buvoli a taky žirafy krásný jen je to vše trochu z dálky.Takže už jsme viděli pár zvířat z velké pětky
Velká pětka,zahrnuje pět nejnebezpečnější lovených zvířat Jihoafrické republiky. I když se v dnešní době se už více používá pojem Velká šestka, tím šestým zvířetem se stala velryba, do Velké pětky se zatím oficiálně stále ještě řadí těchto pět savců – lev, leopard, nosorožec (bílí i černý), slon a buvol.
Po safari a parádní snídani opět opouštíme, super ubytování a hurá na další akci , zastavujeme se ve městě KYSNA „ nýsna“ malé městečko s lagunou , romantické místo, ženský jdeme lovit informace ohledně ubytování a chlapi si šli dát jako obvykle svůj oblíbený pštrosí steak. Městečko je to vskutku utěšené, veskrze příjemné, ale turistů nemálo.
Po získání patřičných informací se stahujeme do malé vesnice na sever od Knysny a zapůjčujeme čtyřkolky, načež nastává zábava pro chlapcei a především pro Lošáka? ale i my ženský jsme se nenechaly zahanbit a jezdily na plný plny po mokrých červených bahnitých cestách??
Na večer odjíždíme se ubytovat do golfového resortu u Plettenbergu . Ubytování něco jako v bytech na špičáku, ale i tam kluci večer připravují steaky i když vzhledem k počasí na obyčejném sporáku?? prostě typické jihoafrické grilování zvaný braa.
Hláška dne: „grilovat se může kdekoli a kdykoli a nejlépe hodně“

Africký buvol (Syncerus caffer)
Mnoho lidí je překvapeno, že se buvol řadí mezi pět nejnebezpečnějších lovených zvířat v JAR. Jak by něco takového, co připomíná krávu, mohlo být tak nebezpečné. Nenechte se ale mýlit, tyto zvířata zavinila, i když ne vlastní vinnou, smrt nejednoho riskujícího lovce. Mají obrovskou sílu, s přehledem dokáží zahnat i lvy a mnozí je považují za nejnebezpečnější zvíře Velké pětky. Věřte, že pokud se náhodou octnete uprostřed stáda těchto obrů a jeden z nich se na Vás upřeným pohledem zadívá, již těžko ho budete srovnávat s mírumilovným a líným skotem.
Dospělí buvoli jsou tmavě hnědí, mláďata jsou nejprve zbarvená červeno hnědě. Jak samci, tak i samice mají mohutné rohy, které se u starších jedinců spojují na vrchu hlavy a vytvářejí jakési beranidlo či výrůstek.
Doba páření buvolů v JAR trvá od března do května, mláďata se rodí po 12 měsících po oplodnění samice. Obvykle se narodí pouze jedno, váží okolo 30ti kilo. Průměrná váha buvolů je okolo 700 kg, v kohoutku měří okolo 1,5 metrů. Existují však i kusy, které váží až 900 kg! Samice jsou samozřejmě menší, váží mezi 500 – 600 kilogramy. Buvoli vydávají různé zvuky a mnoho pozorovatelů je tím překvapeno, protože si většinou myslí, že takhle řvát umí jen lvi.
Jihoafričtí buvoli nejsou jen zuřiví a silní, ale také velmi mazaní. Mezi lovci se vyprávějí různé příběhy. Raněný buvol je prý schopný vrátit se několik kilometrů za svým pronásledovatelem a napadnou ho zezadu. Také fotografové jsou často překvapeni reakcí těchto zvířat, která velmi ochotně zapózují, ale pak si Vás bez milosti chtějí prohlédnout zblízka. Charakteristické rysy buvolů, které nespatříte u jiných býložravců je jejich odvaha a týmová spolupráce. Napadenému jedinci mnohdy přispěchají na pomoc ostatní členové stáda, i když byl buvol napaden třeba lvem. Buvoli se živí převážně trávou, ale spásají i nízké keře a stromy. Spatřit je můžete téměř ve všech národních parcích.
Bílý nosorožec (Ceratotherium simum)
Bílý nosorožec je druhý největší suchozemský savec, po slonovi a je větší než nosorožec černý. Je to zvíře z prehistorických časů, které se za miliony let vývoje země změnilo jen nepatrně. Co příroda nedokázala za miliony let, to se člověku málem podařilo za jedno století. Naštěstí i bílým nosorožcům se zvětšila šance na přežití a v národních parcích a rezervacích v JAR se jich začíná vyskytovat stále více. Jejich kůže je tlustá, má šedivou barvu a je většinou hladká. Bílí nosorožci, mají na rozdíl od nosorožce černého, velmi klidnou povahu. Nedoporučuje se ale zkoušet co tyto přírodní tanky vydrží, velmi rychle byste se totiž mohli ocitnout pod zvířetem vážícím až 2 500 kg! Tito nosorožci, jsou na rozdíl od černých, také velmi závislí na vodě. Samci si velmi dobře hlídají své teritorium, na kterém strpí pouze pár samic a podřízené samce. Pouze dominantní samec se může pářit se samicemi.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2009
  • 207 zobrazení
  • 0
chalvac
I když dnes dnes již Istanbul není hlavním městem Turecka, stále je bezpochyby jeho nejdůležitějším a nejznámějším městem. Místem, kudy vedou důležité obchodní cesty a kde je centrum tureckého kulturního života. První osada stávala na místě dnešního Istanbulu již 1000 let př.nl., světového věhlasu však město dosáhlo po rozdělení Římské říše, kdy se tehdejší Konstantinopol stala na dlouhá staletí hlavním městem jeho východní části, pojmenované Byzantská říše. V roce 1453 padla Konstantinopol pod útokem osmanských Turků a následně byla přejmenována na Istanbul, nové hlavní město Osmanské říše.
Velký bazar je místem kde seženete všemožné zboží, na které si jen vzpomenete. V objektu tržnice původem z 15. Století se dnes nachází více jak 4.500 obchůdků, restaurací, mešit a malých zapadlých kavárniček. Jestliže si hodláte z Istanbulu přivézt nějaký pěkný suvenýr Velká bazar je pravým místem, kde nakoupit. Nenechte se odradit otravnými prodavači cetek v okrajových částech bazaru, ale zkuste zabrousit do jeho nitra, kde jsou tradičnější obchůdky a vyhlášená zlatnictví a klenotnictví. Během nakupovaní na Velkém bazaru je potřeba dodržovat stejná pravidla jako na jiných tržištích v Turecku. Vždy smlouvejte, a pokud nemáte o zboží zájem, dejte to jasně najevo. Jelikož je zde velká koncentrace lidí, stahují se sem kapsáři, takže je dobré si dávat zvýšený pozor na svoje cennosti
Modrá mešita (Mešita Sultan Ahmed) byla postavena hned naproti známější Hagia Sofia v roce 1616 a dodnes je jednou z nejkrásnějších ukázek islámské architektury. Již z dálky je dobře vidět, že tato mešita má šest minaretů, což byl v době výstavby mešity velice troufalý čin. Šesti minarety se do té doby mohla pyšnit pouze mešita v Mekce. Aby sultán uklidnil nahněvané duchovní, nechal v Mekce přistavět ještě jeden minaret. Od té doby má mešita v Mekce sedm minaretů a tento počet nesmí být u žádné jiné mešity na světě překročen. Istanbulská mešita sultána Ahmeda je zevnitř obložená převážně modrými kachlíky – proto MODRÁ MEŠITA
Suleymanova mešita v Istanbulu - Ve výčtu nejvýznamnějších istanbulských mešit nesmí chybět Süleymanova mešita, která se vypíná nad zátokou Zlatý roh, na pozemcích starého paláce Eski Saray. Svou krásou vzdává hold nejen svému zakladateli Süleymanovi I. Nádhernému, ale také staviteli, slavnému Sinanovi.
Sultán Süleyman zvaný Nádherný byl snad nejctižádostivější a největší osmanský panovník. Období jeho vlády v letech 1520 – 1566 je považováno za tzv. Zlatý věk neboli období největšího rozkvětu celé Osmanské říše. Byl nejen zákonodárcem, ale také básníkem a mecenášem umění. Podařilo se mu reformovat státní správu a jeho zákoníkem se říše řídila až do 20. století. Osmanská říše se během jeho vlády stala největší světovou velmocí, jejíž hranice se rozkládaly od Maďarska a Maroka až po Kavkaz, Írán a Jemen. Pod vedením sultána Süleymana I. bylo podniknuto celkem 12 vítězných tureckých tažení, během toho třináctého však sultán zemřel a jeho smrt byla po 43 dní držena v tajnosti.
Stavba této překrásné mešity vznikala v letech 1550 – 1557 a byla financována výnosy z dobytých maďarských území. Sultán si jako architekta vybral původně vojenského inženýra Koca Mima Sinana. Sinan pocházel z Anatolie, kde byl během každoročního výběru nejnadanějších mladých křesťanů tzv. „devşirme“ vybrán a následně dopraven do Istanbulu, kde vystudoval jednu z elitních palácových škol. Sinanovi se následně podařilo vytvořit doslova mistrovská díla, která ukazují jeho vládce ve světle nejobdivovanějšího monarchy. Během svého 97 let dlouhého života postavil 131 mešit a 200 dalších budov. Ze všech tureckých architektů se právě Sinan nejvíce přiblížil k evropskému renesančnímu slohu. Získal dokonce přezdívku „kníže islámské architektury“. Podobně jako ostatní sultánovy mešity ve městě nebyla ani ta Süleymanova jen modlitebním stánkem, ale také dobročinnou institucí zvanou „külliye“. V jejím okolí se nachází několik budov, najdete zde dřívější nemocnici, veřejnou vývařovnu, školu, karavanseráj a lázně. Celý tento komplex byl útočištěm nejen pro muslimy, ale také pro křesťany a Židy. Každý den zde byla poskytována sociální péče chudým lidem a najedlo se zde přes 1000 lidí. Ve vývařovně se připravovalo jídlo nejen pro chudé obyvatelstvo, ale také pro vysoké hodnostáře a jejich rodiny. Mešitu zdobí čtyři nestejně vysoké minarety s celkem deseti balkony, které mají symbolizovat, že sultán Süleyman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým pádišáhem – nejvyšším představitelem výkonné moci od dobytí města. Krása Süleymanovy mešity spočívá v její velkoleposti, obrovskou kupoli podpírají čtyři pilíře a celá stavba má geometricky přesné rozměry. Kupole je přesně dvakrát vyšší než její průměr 26 metrů. Kupoli zdobí Sinanův oblíbený verš z koránu: "Bůh je světlo nebes i země, světlo světa. Bůh vede ke svému světlu toho, koho chce." Při vstupu do mešity vás ohromí obrovský prostor a klid.
Mešita má dokonalou statiku, díky 6 až 7 metrů hlubokým základům přestála všechna zemětřesení, která Istanbul v minulosti postihla. Vyznačuje se také vynikající akustikou, Sinan zde totiž použil tzv. římskou techniku, která zajišťovala, že se zvuk rozléhal po mešitě zcela neobvyklým způsobem. Do stěn nechal umístit kameninové nádoby, jejichž hrdla byla otočena do prostoru. Cirkulace vzduchu pak mezi nádobami a prostorami mešity vytvářela neobvyklý a v té době naprosto jedinečný zvuk. Mešita tak získala unikátní akustické vlastnosti. Během četných rekonstrukcí, kterými mešita prošla se však někomu „podařilo“ otvory ve zdech zazdít a překrýt vrstvou malty. V současnosti se však pracuje na jejich postupném odkrývání.
V hlavní modlitebně mešity jsou 4 červené, devět metrů vysoké sloupy z granitu, které symbolizují první 4 chalífy islámu. Do kruhu jsou zavěšeny olejové lampy, nad nimiž visí vařená pštrosí vejce, jejichž zápach má odpuzovat pavouky. Větrání je zajištěno malým okýnkem nad vstupním portálem. Vnitřní prostor osvětluje 136 oken. Kolem nádvoří mešity je situováno 24 antických sloupů - 10 z bílého mramoru, 12 z růžové žuly a 2 z porfyru. Všechny údajně pocházejí z „kathismy“, byzantské císařské lóže na hipodromu. Uprostřed nádvoří stojí fontána tvarem připomínající posvátnou Kaabu. Součástí hlavní vstupní brány Muvakkithane byly v minulosti místnosti astronoma, který mešitě určoval dobu modliteb. Součástí mešity je i Süleymanova hrobka - mauzoleum, které je vyzdobeno keramickými hvězdami osázenými křišťály a smaragdy. Hned vedle se nachází také Roxelanina hrobka, která je místem posledního odpočinku Süleymanovy milované manželky. Stěny jejího náhrobku jsou zdobeny dlaždicemi z Izniku.
pozn. Informace čerpány z internetu

No a mezi tím nebo spíš spolu jsou umístěné fotky především pracovního rázu jako 3 navštívené elektrárny, hospodářská komora v Burse a veletrh ICCI.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2013
  • 177 zobrazení
  • 1
jana1952
10 komentářů
  • 17.7.2017
  • 15 zobrazení
  • 3
santodomingo
Obrázky z Varnsdorfu : jaro na Mašíňáku a pomníky schované v lese .
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 27.3.2014
  • 66 zobrazení
  • 0
killyskars
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • červen 2013
  • 38 zobrazení
  • 0
sutom
Letos naše 319 vyrazila na Farskou louku. Ovšem jsme nevynechaly ani některé zajímavosti cestou tan i zpět. Každý rok jsme o 4 roky starší, protože výletujeme ve čtyřech a je nám dohromady dost let, ale nebrání nám to krádných zážitcích
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 3.4.2018
  • 35 zobrazení
  • 7
29odd
  • 13.6.2015
  • 44 zobrazení
  • 0
handysto
nefotila jsem jen vlhu pestrou, nafotila jsem i jiné tvorečky.....
více  Zavřít popis alba 
78 komentářů
  • květen 2014
  • 50 zobrazení
  • 5
reklama