magicalmelancholysoul
Celkem náročnější brigáda, ale i nějaká taková zkušenost snad bude nakonec dobrá a jako přivýdělek to rozhodně potěší. Člověk také pozná, jak žijí jiní lidé a aspoň si trochu rozlámu i ty moje špalky. :-) Z toho obcházení domků mám nohy jako konve.

Zajímavé příhody, které se mi při sčítání staly:

1) Jdu ke staršímu domku, zvonek není na vrátkách, tak jdu až ke dveřím, kde zvoním třikrát a nikdo přesto neotvírá, přitom auto měli na zahradě. Jdu tedy zpátky a za oknem vidím, jak se svítí a vykukují na mě kočky. Oznámení dostali do schránky a nereagovali, tak prostě odcházím a beru to jako, že bude dodáno lsf jiným způsobem.

2) Vychází starší paní. Říkám jí, že jdu kvůli sčítání lidu, jestli chce formulář nebo jí sečetl někdo online. Chce tedy formulář říká mi, že to nechápe, proč se to musí sčítat, že je to kravina, že co lidu umřelo a tohle po nás chtějí. Proč je to prý zajímá a co je jim do toho, jaké údaje tam vyplní. Říkám jí, že se nedá bohužel nic dělat, že to musím oběhnout takhle předčasně a musí se to vyplnit a odevzdat na poštu, a že je to bezplatné. Další informace, že je možné si dohledat tedy buď online nebo se více dozvědět na telefonním čísle na formuláři.

3) Soused křičí na mého dědu na zahradě, že Nikolka k nim nemusí tedy chodit je sčítat, že Láďa je všechny sečetl online, protože aby se nedozvěděli ty informace třeba pak jiní lidi na vsi. Což by se určitě nikdo nedozvěděl, když se osobní data chrání, ale to je soused, ale moc hodní sousedi to jsou, takoví sousedi jsou vzácnost. Tak jsem si u nich uvedla, že jsou sečteni prostě online.

4) Zvoním u jednoho domku, který má vpředu garáž a dlouhou cestu až po lávce pak k samotnému domku. Zvonila jsem a čekala asi pět minut, jestli někdo ještě tedy otevře nebo ne. Nakonec vyšel pán, pozdravila jsem ho, on mě viděl jen z velké dálky a zase zašel domů a ani nepozdravil a nešel ke mně. To mě celkem rozzlobilo a tak jsem uvedla, že lsf bude dodán jiným způsobem. Oznámení předtím dostal, ale dále tedy nereagoval a je to už na něm, jak se sečte.

5) Zvoním u jednoho domu a vidím, jak v okně někdo chodí a svítí se. Zvonila jsem několikrát, ale ti lidé uvnitř schválně prostě nereagovali a tak jsem šla dál.

6) Šla jsem za sestřenicí babičky. Bydlí tam už sama, dům celkem velký pro jednu osobu a obávala jsem se, jak zase ona zareaguje. Jako člověk je velmi odtažitá a neumí nikoho pochválit, což mi na ní dost mrzí. Přišla jsem tedy k ní se strachem, co asi bude říkat. Zazvonila jsem, ona vykoukla z okna a řekla, že jde dolů. Následně to probíhalo takto a bylo to pro mě celkem nepříjemné. Toto byla celá konverzace: ,,Dobrý den." Řekla jsem. Ona ,,Dobrý den." Řekla rázně a krátce s jakoby nějakým opovržením, což ona je prostě taková i k naší celé rodině. ,,Přinesla jsem Vám formulář na sčítání lidu." A ona: ,,Já vím." Pak jsem jí řekla: ,,Víte, kdo jsem? Poznáváte mě vůbec?,, A ona: ,,Jo poznávám." Já následně řekla: ,,Odevzdáte ten formulář tady na poště do schránky a je to bezplatné. A ona: ,,To já všechno vím. A já na ní: ,,Tak to jste šikovná tedy, že to víte." A ona: ,,Jo to já vím, že jsem šikovná." Řekla rázně a šla zase zamknout a odešla dovnitř. No já jsem z ní byla v šoku a bylo mi to líto a někdy si ani neuvědomí, jak dokáže ublížit a pak, že já jí prý nemám ráda, když ona neumí mít asi nikoho právě opravdu ráda, ale to je jen detail. Zrovna u ní to byl hrozný zážitek a měla jsem jí to dát jen do schránky. Asi taky zapomněla trochu, co všechno pro ní třeba můj děda nebo babi udělali, ale ona si toho prostě neváží od nikoho, ani od nás kord z naší rodiny, protože jsme asi něco méně než ona. To když potřebuje odvoz na nákupy, tak to je jí třeba děda dobrý a to je samé Vašíku a na nás doma ostatní jinak pořád něco má. Neřekla jsem jí, že jí nemám ráda, ale s ní nejde prostě vůbec vyjít. Něco jí člověk řekne a ona to hned vyvrátí a má pravdu jen ona, ona všechno zná a ostatním nadává. I našemu sousedovi Honzovi nemohla přijít na jméno a říkala mu pořád jen Johan a ani svých sester si neváží, že jí jedna prý neudělala dobře chlebíčky. Ta už se nezmění a kdyby aspoň přišla na návštěvu, ale to ne, to je radši doma sama zalezlá a nikdo si prý na ní nepřijde. Hrůza no docela.

7) Jdu k jedné faře, která je blízko kostela a normálně tam ale lidé žijí. Přijde malá holčička, a že zavolá tedy někoho z rodiny. Přijde pán v kšiltovce a brýlích, vypadá na první pohled prostě zase celkem jako machr a suverén, to je poznat už z pohledu a stylu toho člověka. Říkám, že jsem tam kvůli sčítání lidu a jestli se sečetl už online, či se teprve sečte nebo chce ode mě formulář. A ona následná konverzace probíhala takto: ,,No já se ale nechci vůbec sečíst." A já na něho: ,,Opravdu jo?'' ,,No tak tam mám do mobilu poznamenat, že se tedy nechcete sečíst, ano?'' A on:,,Néééé, to já si dělal jen srandu.'' A tak jsem mu dala formulář. A on: ,,No a co je jim do toho jako, jaký mám vzdělání? No to já tam napíšu tedy bez vzdělání, abych věděl, jestli se na to vůbec jako podívají. Jako radši kdyby postavili školku a nedělali takovýhle hovadiny, mně tohle sčítání fakt jako úplně míjí a neuznávám to.'' No a bylo to vyřešené. U něho to bylo taky celkem náročné. Pán působil jako, že všechno prostě ví, všude byl. Ten si jel pořád to svoje a byl otrávený už když přišel k hradbě, že se musí po deseti letech jako sečíst.

8) Přijdu k domu, který má dvě domácnosti mi ukazuje na mobilu. Vyjde starší pán, něco kolem osmdesáti let, upravený v košili, svetru, brýlích, na první pohled vypadal velmi inteligentně a sympaticky, vstřícně. Ptala jsem se ho, zda bude chtít formulář nebo ho někdo z rodiny sečetl už online nebo teprve sečte. A on: ,,No děvče, jééé tomu já moc nerozumím tady tý technice, nikdo mě nesčítal, tak bych si vzal tedy ten formulář. Ten byl moc fajn. Odešel a řekl mi, abych se měla hezky a pozdravil, to samé jsem udělala i já. Tady jsem se opět utvrdila v tom, jak starší lidé jsou moc vděční, milí narozdíl od těch některých mladších, kteří ani nepozdraví.

9) Přijdu k dalšímu rodinnému domku a paní na mě volá už z dálky, jestli jdu i k nim a já jí odpovídám, že jo. Běží mě pozdravit i jejich pejsek, rasy vlčáka. A já jí říkám, že pejsek se jde taky sečíst a ona, že no jo, že musí být všude. Dala jsem jim formulář, protože prý jejich syn se jen sečetl, že byl moc rychlý a na ně prý už nějak zapomněl. U nich bylo zastavení takové milé a ti někteří psi jsou opravdu taky roztomilí.

10) Přijdu k jednomu domku a na schodech volá nějaký pán. Zamávám na něho a on přijde k hradbě ke mně. Říkám mu, že jdu kvůli sčítání lidu, jestli už se sečetl online, či teprve se sečte nebo bude chtít formulář. A on mi povídá: ,,Promiňte, ale já Vám nerozumím.¨Byl to totiž cizinec, ukrajinec zřejmě. A tak si nevím moc rady. A tak se ho ptám a ukazuju mu na lísteček o sčítání lidí. A ptám se ho: ,,Sečetl jste se už online, přes internet?¨ A on: ,,Jo jo.¨ Tak si říkám, no v pořádku tedy, už je sečtený, ale nedá mi to a povídám si tak v duchu, jestli mi tady jen něco neodkýval a přitom mi vlastně nerozumí. Tak si říkám, že bych mu měla dát radši pro jistotu ten formulář a buď by ho vyplnil a nebo by se sečetl online. Tak se ho ptám: ,,A formulář tedy nepotřebujete a nebo Vám ho radši mohu dát?¨A on odpovídá: ,,Jo jo, hm hm. ¨A toto opakoval stále dokola, až to bylo orpavdu vtipné ta celá konverzace a situace. U něho to bylo zatím asi nejvtipnější. A tak jsem mu prostě nakonec dala ten formulář a cizojazyčný formulář a aby to odevzdal na poště a on zase si jel to své jo jo, hm hm, jo jo, hm hm........

11) Přicházím znovu k jedné novostavbě, protože předtím nebyl nikdo k zastižení. Vidím, že už tam má však někdo auto před domem a tak jdu ke dveřím zazvonit. Zvoním a nikdo nic, nevychází. Pak vidím paní venku na zahradě, jak jde ke mně. Říkám jí, že jdu kvůli tomu sčítání lidí a ona, že jo, ale že se sečte online a žádné jiné informace nepotřebuje. Jak jsem jí viděla, tak jsem uviděla její naštvaný výraz a říkala jsem si tak, že jsem sem vůbec chodila, když to ti lidi neocení, že jim to člověk přinese až domů a jsou akorát naštvaní, tak mi z toho bylo zase smutno akorát, jak k tomu někdo přistupuje prostě s odporem.

12) U jednoho domku štěkají dva velcí psi a tak se bojím a není vůbec slyšet slova,když pozdravím mladého muže, jak stojí u auta a on mi říká, abych šla dál a ja na něho, že radši ne, že by mě ti psi sežrali, to se směje a jde tedy ke mně ke vrátkům. Sděluju mu účel návštěvy, je příjemný, usmívá se a je milý. Říká, že se sečetl online a tak odcházím.

13) Přicházím k domu místního advokáta a docela se obávám, jak zrovna on zareaguje. Zvonek na vrátkách nemají a tak je aspoň k zastižení v prosklených dveřích. Říká mi, abych šla dál, ale já na něho, že to radši ne, protože se ke mně ženou dva psi. On na mě: ,,Vy se těch psů bojíte, že jo?¨ A já na něho: ,,No právě, bojím se jich.¨ A začínám se bát i jeho samotného. Přichází ke dvířkům a je celkem vysmátý. Chce ode mě formulář a začíná pak asi půhodinový výslech ohledně sčítání. On na mě: ,,No je to zvláštně stejně zorganizované, že jo to sčítání lidí?¨ A ja na něho: ,,No jako systém je to zvláštní, ale snažím se přesto to vykonávat v pořádku.¨ A on na mě: ,,To Vám teda nezávidím, když to musíte všechno obíhat.¨ A loučí se pak se mnou, abych to zvládla a měla se hezky.

14) Přicházím ke staršímu domku a vychází paní též staršího věku. Říkám jí, že jdu kvůli sčítání lidí, jestli jí někdo sečetl online nebo sečte, či jí předám formulář. Ona mi odpovídá, že jí syn objedná až za dva týdny. A se jí ptám. ,,Za dva týdny se budete tedy teprve sčítat, jestli tomu rozumím?¨ A ona: ,,Počkejte, jaké sčítání lidí myslíte?¨ A ona opět: ,,Jo, jé, já jsem si myslela, že jdete kvůli tomu očkování právě. Tak to jsem popletla, to se omlouvám.¨Tak jsme se obě smály a já jí říkala, že je sčítání lidí, že kvůli očkování nejdu. A ona: ,,No syn mě asi prý sečte online, ale kdyžtak si vezmu radši i ten formulář. Předala jsem jí ho a rozloučily se. Tak to byla taková milá návštěva u této paní.

15)Přicházím k jednomu staršímu domku a vidím naproti pána, jak nese v ošatce hromadu dříví. Ptám se ho, jestli je naproti někdo doma a on mi říká, že ten dům je neobydlený, že tam jezdí jen někdo párkrát za čas ho zkontrolovat a to je vše. Povídám mu, že mu moc děkuju za informace, a že zadám tedy do mobilu, že je to trvale neobydlený objekt. Povídám mu, že jdu ale i k němu. Podle řeči poznávám, že je to cizinec, asi ukrajinec možná. Je velmi ochotný a vřelý, vytahuje cigaretu a kouří, předávám mu formulář a říká mi, že mi jde zavolat jednoho pána ještě vedle, kam také mám namířeno, že bude prý asi ještě chrápat, doslova řekl. Všímám si, že zpod rukávu trička mu vykukuje tetování štíra a říkám si tak, páni, štír, to slavné a záhadné znamení, které ke mně doporučují. Poznala jsem za svůj život asi tři štíry a všichni jsou pryč, nikdo se jim nedovolá, nic a všechno si vztahují na sebe a žijou hlavně hodně prací, ale samozřejmě každý štír může být také jiný, jako každý člověk podle toho znamení, nemusí se to vždy shodovat podle zvěrokruhu. Na mě třeba ryba celkem sedí v hodně směrech, které píšou.

16)Přicházím k tomu domku, jak mi pomohl pán se tam dozvonit. Je to celkem velký dům a pěkný, mají hezkou zahradu, pěkné prostředí, jsem celkem nadšená. Pán mi pořád opakuje, že asi doma zase chrní. V tom ale už vychází starší muž a ten druhý odchází a já mu děkuju. Pán se usmívá a naproti mi jde menší pejsek a skáče mi na nohu. On mu říká, ať dá pokoj a já říkám pánovi, že pejsek se chce taky asi sečíst a on no, že jo, že to je miláček a taky se tedy sečte říká ze srandy. Vcházím ke dveřím a on mě zve ale dál, vstupuju tedy do chodby a on, ať jdu ale až do kuchyně, ale to říkám, to ne asi, to stačí klidně vyřídit tady tedy v chodbě, ale pořád mi říká, abych šla dál. Posazuje mě ke stolu v kuchyni a ptá se mě, jestli nechci kafe. To jsem v údivu, protože to se mi stalo při sčítání prvně u něho a říkám, že moc děkuju, ale že ne, že mám ještě obíhání do osmi večer, že mi chybí ještě pár domků. Na stole má ve váze takové vínové karafiáty a krásnou dečku, kde jsou motivy levandule. Za okny jsou krásné orchideje, má to tam opravdu moc hezké a útulné, líbí se mi u něho. Je velmi příjemný, takový uhlazený a takové jasné, krystalické modré oči se jen tak nevidí. Říká, že je tam sám a maminka, že je v domově důchodců, a že tam trvalý pobyt ale ještě má, ale s ním už tam nebydlí. Chci vytáhnout tedy radši dva ty formuláře a v tom mi olizuje jeho pejsek ruku a on ho odhání, ať prý slečnu nechá být a smějeme se. Loučím se a přeje mi, ať mi to jde dobře i u jiných. Tato návštěva byla moc milá, pán si chtěl asi povídat, když tam byl sám a to je mi jasné.

17) Tento domek je pro mě zvláště stěžejní. Byl to toiž domek mého pradědy Václava, jak jsem s ním vyfocená například v albu s názvem Suvenýry. Ten třeba pracoval přímo u pošty, jelikož on byl prostě takový rychlý a nad ničím moc nepřemýšlel, znamení byl lev, byl trochu jiný než my doma, prostě uměl opravdu žít a užívat si život, uměl komunikovat, rád vtipkoval, to se mi na něm moc líbilo a ráda na něho vzpomínám, i když jsem ho zažila bohužel jen pouhých šest let. Pamatuju si, že jsem k němu chodila pro šťávu s krtečkem, dával mi tatranku, byli jsme na kolotoči, kde jsem se pozvracela a to mu mamka říkala, aby mě tam nedával ještě s jedním mým dědou a oni dva z toho měli srandu, ale to byl prostě můj praděda a děda. Nemysleli to zle, ale byla to pro ně asi sranda. Pak si ho pamatuji, jak u nás byl na Vánoce, a kde jsme vyfocení u stolu, jak dělal ducha, převlékl se do prostěradla a dal mi autíčko kamionu. On dělal prostě rád takové blbiny a to mi dnes chybí tohle dovádění v dnešní době. Uměl být i rázný a dokázal si vzbudit respekt. Rád hrál karty, chodil do hospody, hrál na foukací harmoniku a chtěli ho vzít dokonce i do divadla, že by se hodil prý na herce, že to uměl, že byl vtipný a podle mě i charismatický a takový drobný. Rád chodil upravený v oblecích. Byl na první pohled opravdu zajímavý, vážný, fešák, ale i na fotkách veselý a usměvavý. No a v roce 1998, kdy jsem měla před nástupem do první třídy, tak bohužel zemřel (87 prý mu bylo a nějak na plíce byl potom slabý) a on neodkázal nikomu svoji chalupu, zřejmě proto, aby si to nerozhádal potom jak s jeho synem, který ale bydlel až v Roudnici nad Labem a dcerou (mojí babi), bydlela právě nejblíž ve stejné vsi a tak její bratr to hned prodal podle svého rozhodnutí pražákům (a babi s tím nemohla tudíž už nic dělat a dodnes jí to trápí, že to děda prostě nějak nevyřešil) a dodnes je nám to trochu líto, protože po tom místě se nám stýská a mohl to dostat třeba její syn, ale bohužel jak se to vyřešilo mi dodnes přijde trochu jako nerozumné rozhodnutí a ten dům je úplně teď jiný než býval, už to není ta chaloupka, ale vypadá to jinak. Dřív to byl bíle nahozený domek, bílé dřevené okna a prosklený vchod a vzadu splav a zahrada, černé tašky. Tam jsem tedy ale také šla a otevřela mi dcera nynějších majitelů a byla milá a říkala, že se jim tam moc líbí, že je tam i splav a pěkné, klidné prostředí. Říkala jsem jí, že tam bydlel dřív můj praděda a ona asi z toho měla snad radost a ať prý doma pozdravuju babičku, a že můžeme přijít na návštěvu a na kafe. Jelikož je to v podstatě trvale neobydlený objekt a oni tam jezdí jen někdy se podívat, tak jsem jí nesečítala, protože se sečetla už v Praze a šla jsem dál a nostalgicky na to místo vzpomínala, že už se tam nebudu moci jen tak zase vrátit za dědou a potkat ho tam ve verandě, kde na mě prve čekal. Od roku 1998 jsem tam vlastně přišla po těch letech znovu a byla to celkem pro mě síla a emotivní zážitek.

18) Přijíždím do jiné obce, než kde jsem měla původně sčítat, ale naštěstí jsou to jen čtyři baráčky. U jednoho mě vítá starší pán, opět modrooký a ne zase tak starší, někdo kolem začátku důchodu. Říká, že tam trvale nebydlí, ale že ať jdu dál, že ostatní zavolá, ti co tam bydlí trvale. Tam jim předávám formulář a ptá se mě, kam jdu dál. Říkám, že ještě hned vedle k těm dvěma domkům a on, že hned zavolá tomu jednomu pánovi vedle. Tak ho vyzvání a říká mu, že tam přijde k němu na sčítání hezká slečna, tak ať tam jako čeká, že jinak je prý zalezlý jako jezevec. Tak to mě uvedl trochu do rozpaků s lichotkou a nečekala jsem to, myslela jsem si opět, že hold někteří lidé mi neotvírají proto, že se mě tedy leknou, takhle prostě já hned melancholicky uvažuju. A místo svých vrstevníků, tak poklonu mi umí složit zatím jen starší muži asi jediní gentlemani. Pořád se na mě díval a nemohl se ode mě odtrhnout, ale zrovna jsem měla málo času a tak se už rozloučila a děkovala mu.

19) Přicházím k domku od vedle a tam mě vítá paní. Říká, že už se sečetla online, ale manžel, že tam nebydlí trvale, ale je tam prostě s ní v domě. Raději chce formulář a konverzace s ní je tedy velmi vtipná. Řekla mi, že nevěděla, jak velkou mají plochu baráku a tak tam dala, že asi 240 m čtverečních a manžel jí řekl, no že se docela sekla, že 170 a tak se začala vyložene řehtat. Prý, že až se na to budou dívat, tak si řeknou: ,,Hale ta baba, jakou má ale rezidenci. '' A paní na to: ,,Jé, ještě aby mi sem někoho nenastěhovali, když si řeknou, že mám velký pozemek a barák.'' A začaly výbuchy smíchu. Tak s tím mě dostala, to se nešlo nesmát. A pak se mě ptala, k čemu jsou jim vlastně ty informace. A já jí řekla, že informace, které tam vyplníme prý pomohou lépe rozvíjet náš stát a to se začala zase řehtat a řekla mi, že to asi jo no, když tam uvedla takovou velkou plochu pozemku. A tak jsme se rozloučily potom v obrovském záchvatu smíchu. To byla velmi veselá příhoda u ní doma.

20) Přicházím k dalšímu domku a zvoním několikrát, vidím otevřenou garáž a nikde nikdo. Čekám tam asi raději pět minut a pořád nic, tak ukončuju poté distribuci za ten den u daného domu. V tom ale bohužel jsme se minuli s pánem a najednou tam stál a tak jsem k němu šla blíž a říkala, že jsem se nemohla vůbec dozvonit, že už s tím nemůžu nic dělat, že si bude muset tedy sehnat formulář jedině už na poště nebo se sečíst online. A on říkal pak toto: ,,Aha, no já se omlouvám. On jednak ten zvonek ale nezvoní no, to jste ale nemohla vědět a v garáži jsem byl, ale zrovna jsem byl na záchodě a vy už jste šla pryč. '' A tak jsem mu řekla ještě dále: ,,Hm, to mi mrzí, že jsme se tak minuli tedy, já jsem tam ale stála asi pět minut, protože jsem viděla, že garáž máte otevřenou jo, tak mi to bylo divný, že by doma nikdo nebyl a tak si budeme muset sehnat ale už ten fomulář kdyžtak na poště. A on: ,,No a do prdele (ale neřekl to naštvaně, ale vyznělo to opravdu spíš vtipně), ale to se mi právě na tu poštu moc nechce jako jít no, hm, to nevím teda no, jak to udělám přes ten internet, mně to právě nejde moc online, na tu techniku tak nejsem. No nic, snad syn mi to udělá přes ten internet nějak, to neřešte.¨ A situace byla vyřešená a já šla dál.

21) Odcházím od jednoho rodinného domku a už jsem celkem vyčerpaná a tak vcházím do ulice směrem ke hřbitovu, tam pokleknu a začínám brečet. Vyndavám kapesník a utírám si slzy, protože to na mě všechno dolehlo. Říkám si, k čemu to vše, jestli to tady má ještě vůbec cenu. A v hlavě mi zase šrotovaly ty moje myšlenky, že zůstanu sama, když akorát slyším z každého baráku hnedle, že má manželku, manžela, přítele, či přítelkyni, děti, prostě vše a já jsem tolik let sama a kvůli studiu jsem všechno promeškala a už to asi nedoženu. Když to říkám třeba mamce, že zůstanu sama, že jsem zřejmě teda ošklivá a blbá, tak se rozčílí a řekne, abych s tím přestala, že jsem akorát tak praštěná, že si to myslím, a že jako neví, proč zrovna já bych měla být sama a nikoho nemít, když mají i jiní. Mužská láska mi prostě hodně chybí a nebudu dělat hrdinku a říkat, že ne. Od dětství jsem vyrůstala sama s mamkou. Otec mě nechtěl a klidně se mě zřekl. Ona mě čekala a bylo mu to jedno, že bude za chvíli rodit. To, co člověku v životě chybí, ho prostě stejně trochu ovlivní v jeho životě. Od té doby mám problém důvěřovat a věřit mladým klukům, či starším mužům, bojím se, že mě stejně zradí, zraní jako moji mamku, která byla taky tolik let sama a byla dost zklamaná a zrovna ona si říkám, proč? Proč zrovna ona tak hodný, krásný a pracovitý člověk? Ale to je už jedno. To, co nám udělal je prostě neodpustitelné, nejde zapomenout, ani prominout, jen se zachoval jako zbabělec a to pro mě není opravdu muž. Dnes je bohužel taková doba, že lidi neumí někoho milovat. Že se hledí hlavně na majetek a to je tak vše a z toho je mi na zvracení.

Naštěstí dnes 21.4.2021 už mám poslední pochůzku a pak ke konci dubna se budou kdyžtak dodatečně obcházet ještě domy, které byly nezastižené. Tak to byly takové mé příhody, které jsem během sčítání zažila, ale samozřejmě, jak jsem na internetu, tak mi to nemusí nikdo věřit, ale nemám důvod si něco vymýšlet. Možná, že tohle vše nebude nikdo ani číst, namáhat se to vůbec číst. Já jsem poctivý člověk, všechno, co vůbec doma máme, je poctivě vydřený a nemám špatné svědomí a tito lidi jsou pak ale akorát zbytečně sami a doplácí na to, kdežto ti mazaní, co ví, jak na to, všechno mají hned hotové, ožulí to nějak, mají zřejmě vše a daří se jim, takové mám prostě myšlení a taková je dnes bohužel i doba, ale ona byla i taková dříve a lepší to tedy asi jen tak nebude, je to i na nás lidech, nejde o to ocenit jen materiální věci, ale aby nám záleželo taky hlavně na lidech a to je právě problém celé dnešní doby.
více  Zavřít popis alba 
  • tento týden
  • 31 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
krupamir
......skutečně,březen ,za kamna vlezem a mít na chalupě kamna,moc by se mně tam o tomto aprílu líbilo:-).
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • minulý čtvrtek
  • 40 zobrazení
trossau
  • minulou středu
  • 12 zobrazení
trossau
  • minulé úterý
  • 1 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
trossau
  • minulé úterý
  • 3 zobrazení
trossau
  • minulé úterý
  • 10 zobrazení
trossau
  • minulé úterý
  • 2 zobrazení
trossau
  • minulé úterý
  • 1 zobrazení
trossau
  • minulé úterý
  • 2 zobrazení
trossau
  • minulé úterý
  • 0 zobrazení
trossau
  • minulé pondělí
  • 7 zobrazení
trossau
  • minulé pondělí
  • 23 zobrazení
trossau
  • minulé pondělí
  • 7 zobrazení
trossau
  • minulé pondělí
  • 7 zobrazení
trossau
  • minulé pondělí
  • 10 zobrazení
trossau
  • minulé pondělí
  • 7 zobrazení
trossau
  • minulý týden
  • 6 zobrazení
trossau
  • minulé pondělí
  • 10 zobrazení
trossau
  • 11.4.2021
  • 11 zobrazení
trossau
  • 11.4.2021
  • 8 zobrazení
trossau
  • 11.4.2021
  • 5 zobrazení
Reklama