Hledání: Chile - sever

Pro dotaz Chile - sever jsme našli 969 výsledků.

Náš tip

Objevte možnosti videa
Fotka vydá za 1 000 slov.
A co teprve video?

kocourovo
listopad 2008 - prvni mesic z nasi cesty po Chile
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2008 až leden 2009
  • 2 019 zobrazení
mrgreen
chile sever
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2005
  • 76 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
dusanzima
Cestovanie po severe Chile
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2007
  • 86 zobrazení
orliczek
Od severu až po hranici Ohňové země. Hraniční přechod jsme přešli pěšky a dostopovali do Purmamarky (trhy, sedmibarevný kopec Cerro de los siete colores), vzhledem k nedobrým podmínkám pro stopování na severu země mnoho fotografií pocestných členovců..živých i mrtvých, následuje Cordoba, druhé největší město Argentiny (katedrála, kapucínský kostel, zoo) a po pár dnech stopu se dostáváme na poloostrov Valdes (přírodní rezervace UNESCO), kde se ubytováváme v kempu v Puerto Pyramides a jelikož sezonu pozorování velryb jsme o dva týdny prošvihli, najmeme si spolu se sympatickou Španělkou Annou řidiče, který nám ukáže místní faunu (guanaka, nandu, "falešnou lišku" alias psa argentinského, pásovce, tučňáky magellanské, mary stepní, lachtany hřivnaté, sýčka králičího, hady, ptáky,...). Fantazie! Štědrodenní snídani odbudeme ještě na poloostrově a odpoledne dostopujeme do blízkého Puerta Madryn, kde strávíme několik dní lenošením a jezením. Poté se přesouváme do Trelewu - jen kvůli impozantnímu paleontologickému muzeu. Pak stopneme česko-estonský pár s nimiž cestujeme 2 dny, cestou navštívíme kolonii lachtanů, tučňáků i kormoránů...poslední fotky jsou u Laguny Azul - kousíček před hranicí s Chile a Magalhaesovým průlivem dělícím pevninskou část Jižní Ameriky od Ohňové země.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2019
  • 29 zobrazení
chemlonek
Putování po Chile. Od 5.11 do 5.12. 2017. pohyboval jsem se na sever od Santiaga de Chile. Arica, národní park Lauca, oblast kolem San Pedra de Atacama, Antofagasta, La Serena, Reserva Nacional Pinguino de Humboldt. Krátká zastavka v Bolívii - Uyuni, Argentíně - Salta. Závěr Vina de Mar a Valparaíso
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2017
  • 100 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
cendis
sever Chile a cast Bolivie
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • podzim 2009
  • 178 zobrazení
altcha
aneb přesun z jihu na úplný sever do pouště Atakama, totální změna počasí, vedro jako blázen :)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 16.2.2009
  • 156 zobrazení
lukashorak
Výlet do Patagonie. Z Buenos Aires jsme přiletěli do Ushuaii, pak jsme se letecky přesunuli trošku na sever do El Calafate, abychom si nenechali ujít výlet k ledoveci Perito Moreno, pak jsme se přesunuli autobusem do Chile, kde jsme zakotvili ve městě Puerto Natales, pak nás čekal celodenní výlet do NP Torres del Paine. Z Chile jsme se po zemi dopravili autobusem do argentinského přístavního města Rio Gallegos, odkud jsme se vrátili do Ushuaii. V Ushuaii nás čekal výlet za tučňáky s agenturou Piratour, autobusem jsme jeli až ke stanici Heberton, pak nás člunem přepravili na malý ostrůvek Martillo v průlivu Beagle, kde žije kolonie Tučňáků magellanských. Z Ushuaii jsme se také vypravili do NP Tiera del Fuego, nechali si do pasu dát razítko z pošty na konci světa a pak se pěšky vydali až na konec cesty k Bahia Lapataia.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2016
  • 157 zobrazení
altcha
aneb naše poslední zastávka na jihu Chile na ostrovech, pak 2 dny cesta zpět do Santiaga a pak na sever na poušť Atakama :)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 13.2.2009
  • 164 zobrazení
alicevchile
Po příletu do Chile jsme měli skoro měsíc volno, jelikož studenti (nejenom ve Valdivii) o prázdninách stávkovali a tím pádem se záčátek vyučování posunul z 1.srpna na 1.září. Po týdnu nekonečného deště (pršelo prý 28 dní nepřetržitě!!) a zimy (moc nám netopili ani doma) se Lenka s Honzou rozhodli, že se vydají na sever. A já se k nim přidala. (Když jsme se vrátili, tak přesně 1. září přestalo pršet. Uff!)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 59 zobrazení
lippka
Lednová cesta za krásami Jižní Patagonie v Chile včetně krátké návštěvy argentinské Patagonie (1. týden) a návrat do středního Chile za krásami vinic (2. týden).
Chile je nádherná civilizovaná bezpečná země, člověk si tam připadá jako někde ve Španělsku. 86 % obyvatel tvoří běloši, 12 % původní obyvatelé (zejména Indiáni kmene Aymarů ze severní strany a kmene Mapucho na jihu v Ohňové zemi). Lidé jsou pohodoví, vstřícní, od řidičů se máme co do slušnosti a umírněnosti co učit. V lednu v Chile panuje pravé léto. Kolem santiaga bylo nad 33 C, v Patagonii bylo kolem 14 - 18 C, ale většinou fučel velmi silný vítr, který člověka zvláště v horách na nechráněných místech přímo klátil k zemi.
Ubytování v národním parku, který byl v Patagonii naším hlavním cílem, je nutno zajistit hodně dlouho dopředu a je strašně drahé - park přetéká lidmi a kapacity nejsou velké, což je na druhou stranu dobře, že si tak chrání jedno z nejkrásnějších a nejčistších přírodních lokalit na světě.
Park je prostě úchvatný - nádherné scenérie odkudkoliv, vzduch silně voněl nějakou medovou vůní, kvetlo spoustu známých ale i neznámých květin a co se týče fauny, potkávali jsme spoustu lam guanaco, pštrosů nandů, nad hlavami nám létala i skupina 9 kondorů, a co byl velký zážitek - ráno jsme cestou na výlet potkali u cesty pumu - koukali jsme na sebe nějakých 30 vteřin na vzdálenost 4 m, my byli naštěstí v autě :-)...
O přechodu hranic do Argentiny a zpět jsem četla plno negativních zkazek, ale úředníci jsou si silně vědomi toho, že je turistický ruch živí a poslala bych tam na stáž chorvatské nebo slovinské celníky.
Jižní Argentina - opět velmi příjemní lidé, bezpečno.
Litovala jsem, když jsme se přesouvali zpět do Santiaga, Patagonie je prostě nádherná. Ale samozřejmě každá část Chile má co nabídnout, takže jsme zatoulali do horských částí na východ od Santiaga, a pak jižně směrem k moři přes Colchagua valley s vinice červeného, až do malebného města Valparaíso.
Měli jsme v Patagonii a pak i ve středním Chile půjčené auto, což nám značně usnadnilo přesuny. Kdybych měla více času, jela bych na sever do pouště Atacama a místní velmi doporučují oblast jezer nad Severní Patagonií. Tak třeba jednou...
V době, kdy jsme se toulali po středím Chile, 80 km jižně od nás řádily hrozné požáry, které se nedařilo uhasit a díky silnému větru postupovaly k jihu. Chile je země, kde jsou častá zemětřesení a sopečné erupce, a když se chudáci lidi vzpamatují z jednoho živlu, už zase bojují s jiným. Ale je to krásná země plná milých lidí.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
68 komentářů
  • zima 2016/2017
  • 263 zobrazení
xqwertyx
Chile: dřevěný kostelík na ostrově Chiloén ve vesnici Caulín, Petr rybaří na Riu Pescadu (zapadl jsem tam i s batohem a foťákem od hlavy až po pás), ovšem pstruha 51cm chytil až na další řece stopem trochu více na sever, hlavní město Santiago de Chile, pobřeží u města Viňa del Mar, přístav a medůzy u mola a na pláži ve vesnici Caldera dále na sever Chile, měděnný důl ve městě Calama-úplně na severu Chile,
celodenní zastávka vlaku na chilsko bolivijských hranicích, Bolívie: hřbitov vlaků u města Uyuni-první zastávka při výletu
na Salar de Uyuni a Altiplano
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 162 zobrazení
dustbin
Hlavně přejezd Atacamy z jihu na sever, pak k hranicím Chile a Bolívie...pokud si v nějakém pochybném Lonely Planet přečtete, že poušť se má přejíždět jen v noci, protože je nudná, nevěřte.
více  Zavřít popis alba 
  • 69 zobrazení
ivooa
Dne 4. 7. 2018 byl poslední den pódiových vystoupení. Před OC Eden vystoupily folklorní soubory. Video zachicuje dvě vystoupení. Prní vystoupení - Písně a tance ze středu severu a jihu Chile předvedla Villa san Bernardo z Chile a druhé vystoupení s názvem Sborový zpěv sokolských a vlasteneckých písní předvedl Komorní ženský pěvecký sbor LIBUŠE z T.J. Sokol Praha - Libuš.
Fotky jsou v původní velikosti a neupravené. Možno dále použít.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2018
  • 145 zobrazení
inakus
Spoluzacky na sve velke vyprave po Jizni Americe zavitaly i do Chile kde jsem s nimi stravil par dnu behem cesty pres Valparaiso do oblasti priblizne 500 km na sever od Santiaga. Cesta mela kulturne/ prirodovedecky podtext.

Valparaiso je jedno z nejkrasnejsich Chilskych mest nachazejici se sto kilometru na zapad od Santiaga na pobrezi pacifiku. Je povestne svymi feniculary (vytahy), ktere vas vyvezou na kopce nad pristavem. Skutecne uchvatna atmosfera!

La Serena je jednim z nejstarsich sidel v Chile zalozena nekdy okolo roku 1550 spanelskymi dobyvateli. Nachazi se na sever od Santiaga v usti Valle Elqui, ktere je povestne svym piscem (slivovice z vinych hroznu). V Punta de Choros jsou zase tucnaci a tuleni. Moc fajn mista...a lidi!
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2008
  • 161 zobrazení
quinque
Vstavali jsme v pul 4, stihli letadlo a leteli na sever Chile, do Aricy, na mesto meli cely den a dukladne ho zkoumali, spolu s hledanim informacnich center, "autobusu", hostalu, kde jsme rozbili pri nocni bitce v koupelne zrcadlo, vyleteni do Azapy a do archeologickeho muzea, koukani na geoglyfy a vecerni vystup na kopec s lahvi vina a "vecou". Takova byla nase Arica- nejsussi misto sveta, misto 18km od hranic s Peru a s katedralou od samotneho stavitele parizske dominanty a hlavne CIUDAD DE ETERNA PRIMAVERA :)!!! Jeste, ze mame jine jaro, ze
více  Zavřít popis alba 
  • 15.4.2008
  • 159 zobrazení
seppak
…… aneb, trochu světové historie nikomu neuškodí 

Osídlování Ameriky zahájili předkové Indiánů a Eskymáků před 25 000 lety z Asie, kdy byly oba kontinenty spojeny pevninskou úžinou v oblasti nynějšího Beringova moře. Jako lovci putovali po novém kontinentu za zvěří stále na jih, až po dlouhé době dosáhli jižního cípu Ameriky. Jejich malý počet, obrovské prostory dosud neosídlené krajiny a nutnost přizpůsobení se měnícím klimatickým podmínkám, byly příčinou vzniku mnoha indiánských kmenů, lišících se od sebe jazykem a stupněm vývoje.
V Severní Americe na území dnešního Mexika, Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu vznikly postupně mocné říše Olméků, Mayů, Toltéků a Aztéků. V Jižní Americe na území dnešní Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny v oblasti And vznikaly říše Muisků, Čanků, Sicánů, Chimů a Inků.
Mayské městské státy existovaly v různých podobách a velikostech na rozsáhlém území od mexického poloostrova Yucatán, až po dnešní Guatemalu, Honduras a Belize. Aztékové přišli ze severu a postupně si podmanili mnoho národů včetně velkých civilizací, jako byli Toltékové, Mixtékové, Taraskové a Huastékové. Od těchto národů pak převzali většinu svých znalostí – matematiku, astronomii, řemesla i základy náboženského systému. Samotní Aztékové však tvořili jen zlomek populace své velké říše. Zbytek populace se skládal z národů, které Aztékové agresivně ovládli, vybírali od nich vysoké daně a otroky na své velkolepé stavby, případně jako lidské oběti pro jejich bohy. Jejich sluneční bůh, který byl zároveň i bohem války požadoval lidské oběti každý den. Aztékové věřili, že bez lidských obětí nevyjde slunce a svět zanikne. Krvavými náboženskými rituály tak současně udržovali okolní národy ve strachu. Věřili, že jejich vládcové jsou přímými potomky bohů, se kterými při náboženských obřadech komunikují. Celé státní zřízení bylo postaveno na neomezené vládě jednoho muže (poloboha), obklopeného kněžstvem a velmi silnou armádou. Chlapci byli na vojenskou službu připravováni už od pěti let. V souvislosti s válečnými zraněními a množstvím lidských obětí, byli aztéčtí kněží výbornými chirurgy s přesnou znalostí lidské anatomie, kterou využívali i k náročným operacím. Aztékové měli dobře rozvinuté i zemědělství. V horách na terasovitých polích s vybudovaným závlahovým systémem pěstovali brambory, fazole a koku, v nižších polohách pak především kukuřici, rajčata, papriku, a kakao. Právě kakao bylo vzácnou plodinou, jejímiž boby se i platilo. Obdobný vývoj civilizace probíhal i v Andské oblasti Jižní Ameriky, která je úzce spjata s Panamskou šíjí.
Na počátku 16. století se podmaněné národy začaly emancipovat, a když pak Španělé vstoupili na kontinent Jižní Ameriky, připojili se k nim a společně svrhli aztéckou nadvládu.

Pozn.: Většina vystavených zlatých předmětů byla zapůjčena z muzea Oro del Perú.
Fotky jsou pořízeny bez stativu a blesku, jen z ruky.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 4.12.2019
  • 123 zobrazení
bosahlava
V pořadí třetí výlet na jihoamerický kontinent vedl tentokrát hned do tří atraktivních zemí. Letěli jsem přes Londýn a Sao Paulo do Santiago de Chile. Zde jsme se příliš neohřáli (viz jiná fotoalbum) a mažeme na sever. Domlouváme nadstandardní a na poměry klubu AlpinTrek nebývale komforní třídenní výlet přes nehostinnou poušť Atacama. A je to skutečně pecka. Míjíme množství různobarevně vybarvených lagun, skalních měst a přejíždíme největší solnou planinou na světě - Salar de Uyuni (dosažená výška až 5000 m). Noční přesun autobusem nás zanáší do La Pazu, kde se však dlouho nezdržíme. Našim dalším cílem je proslulé jezero Titicaca, kde navštěvujeme ostrov Isla de Sol. Opět v noci pak cestujeme do Peru s cílem v Cuzcu. Ihned domlouváme dopravu do oblasti hory Ausungate, kterou v rámci výživného pětidenního treku obcházíme po celém obvodu (2 sedla nad 5000 m). V závěru míříme do Limy, odkud nás eroplán opět přes Sao Paulo, potom Madrid a Berlín přesouvá zpět do reality všedních dní.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • květen 2008 až květen 2009
  • 218 zobrazení
ewiz
Po práci na cherry v Cromwellu na jižním ostrově, jsem se rozhodla udělat takové delší prázdniny. Alex se usídlila v Keri Keri, úplně na severu severního ostrova. Už jí zbývaly jen 3 měsíce na Novém Zélandu. Tak jsem se rozhodla ji ještě naposledy navštívit. Bylo to trochu spontální rozhodnutí, protože přeci jen už jsem byla na jižním ostrově a za měsíc mě měli přiletět kamarádi z vysoké. Takže jsem si zvolila dlouhou trasu cestování zase zpět na sever. Ale stálo to za to, takové spontální rozhodnutí jsou vždycky nejlepší. Domluvila jsem se s pár kamarády, kteří zůstali na severu, že pojedou se mnou. Nechala jsem tedy moje auto u kamaráda na jižním ostrově, jen se přelodila s věcmi do Wellingtonu. Do Keri Keri jsme to vzali kolem západního pobřeží. Vyrazili jsme na trek kolem Mt. Taranaki. Počasí nám až tak moc nevyšlo. První den jsme i trochu zatměli. Byli jsme celý špinaví a mokří od bahna a deště, jelikož jsme se prodírali poměrně hustým pralesem. Druhý den nám počasí nedovolilo jít dál, tak jsme se rozhodli zůstat na chatě a pokračovat až další den. Dále jsme navštívili pár surfařských oblastí, nejznámější surfařský ráj Raglan. Strávili pár dní v Aucklandu, kde jsem se konečně potkala se Suchošem a Táňou. Kamarád z vysoké, který si našel slečnu z Autrálie a už přes rok cestují všude možně. Tak se nakonec naše cesty potkaly na Novém Zélandu. Pak jsme asi 2 týdny pobyly s Alex v Keri Keri. Snažila jsem se najít práci, ale ještě bylo před sezónou. Tak jsem pomáhala zahradničit atd. majitelům Pagoda Lodge, kde jsme bydleli. Měla jsem za to levné ubytování a užívala jsem si pohody po pár měsících práce. Majitelé byli budhisti, takže všude možně jste mohli potkat malé sošky budhy a meditační místnosti. Trávili jsme čas s kamarádama z Chile a jednou paní z Německa a její dcerou. Suzane začala být unavená z materialistického života v Německu, tak se rozhodla prodat dům a vyrazit do světa. Jezdili jsme na výlety, surfovat, užívali si místní kultury a pohody. Po 14 dnech jsem se musela pomalu navracet na jižní ostrov, jelikož mě měli přiletět kamarádi do Christchurch a pokračovalo moje další cestování. Cesta zpět na jižní ostrov už byla poměrně rychlá. Zastavili jsme se na severu na Mt. Maunganui a v Taurange. Měla jsem ještě pár surfařských možností. Pořád jsem na začátku z mýma schopnostma, ale už dokážu stoupnout a udělat tzv. malý slize. Poslední zastávka byla v maorském městě Rotorua.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2012 až březen 2014
  • 191 zobrazení
vanem
Moje první Amerika - Appalachian trail.
Zelený tunel, či horská dráha napsal o AT jeden z Čechů, Tomáš Ondrušek, který část trailu prošel. Je jedním ze tří „Triple Crown“ super dlouhých pěších cest napříč USA. Appalachian trail je nejvýchodněji položený trail začínající na hoře Springer Mountain v Georgii a končící na severu ve státu Maine, téměř u hranic s Kanadou na hoře Mount Katahdin. Většina hikerů ho začíná jít spíše na jaře ze severu z Maine, aby na podzim byli na jihu v Georgii, my ho šli od jihu na sever. Dle mého je asi nejvýstižnější právě název zelený tunel, protože přesně tak to na člověka působí. Zejména v Georgii a v části Severní Karoliny a státu Tennesse. Nekonečná cesta listnatými lesy okořeněnými alejemi Rhododendronů, neustálá vlhkost, ve Smoky Mountains pak opravdová divočina, kdy chodec slunce zahlédne jen velmi zřídka, působí spíše na psychiku než na fyzický fond. Záleží na momentálním nastavení hikera. Musím říct, že jsem si to spíše hodně užíval, ale pokud prší (a deště jsou tu opravdu dlouhé a kruté) stává se z toho naopak pěkné psycho. Není to trail pro každého. Vím zcela určitě, že bych ho celý nedal, nejsem vyléčený alkoholik ani si nechci nic dokazovat. Dle mého, kdo ho dojde celý (asi 2200 mil), skončí buď osvícený jako Milarepa či rovnou v Bohnicích. My jsme jen ochutnávali a bylo to fakt chutné, včetně městeček Hiawasee, Knoxville, Charlettesville a toho největšího města Washingtonu.
Jenom takový magoři jako tihle tři se mohli vydat na Appalachian trail. Vše to byl nápad profesora na Mendelově univerzitě v Brně, botanika, spolutvůrce parku v Lednici, prof. Ing. Miloše Pejchala Csc. Přidal se cestovatel Jindra Nebojsa, který byl snad úplně všude, jenom letos absolvoval třítýdenní túry v Tibetu, Argrentině a Chile, Indonésii a hned po návratu z AT odjel na Maltu a pak na Madagaskar. A poté i moje maličkost, která chtěla vidět zemi indiánů kmene Cherokee a Potomac a zažít si svojí první Ameriku. Největší respekt má u mne Miloš, který to vše zvládnul v 68 letech a to jsme se nějak nešetřili. Některé dny se chodilo i 26 km v horském prostředí, v průměru tak 20 km denně…Sice nám zamyšlený profesor nadšený z každého amerického stromu či keře občas vypadl z cesty a to doslovně (padal 5m do strže, kde ho zachytily stromy) či se nám prostě ztratil. Ale vždy jsme se zase našli.
Asi na druhém shelteru se náhle zjevili dva psi, celou noc nás hlídali před medvědy a ráno zase odešli. Zřejmě andělé.:)Foťák byl věčně zamlžené, tak i fotky jsou jakoby stále v mlze.:)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2017
  • 102 zobrazení
pajina09
  • listopad 2007
  • 118 zobrazení
wikie
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 83 zobrazení
jojoch1
Geoglifos de Pintados (Národní rezervace Pampa del Tamarugal) - 350 předkolumbovských geoglyfů (několik zastávek autem, pěší naučná stezka).

Salar de Llamara.

#Chile
více  Zavřít popis alba 
  • 9.11.2018
  • 38 zobrazení
Reklama