Hledání

7 821 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coloraaa
Je až neuvěřitelné že ještě tolik let od války se dochovaly značky na domech označující vstup do protiletadlových krytů. To značí stav naší ekonomiky a neschopnost politiků zajistit lidem stejné platy jako mají ti co prohráli válku !!! Lidé prostě nemají na to aby domy zateplili a udělali nové fasády. Pomalu se to ale začíná měnit jen díky tomu že se lidé neskutečně zadlužují a značek ubývá. Proto jsem vyrazil zdokumentovat to co v Ústí nad Labem ještě zbylo.
Počasí: +4°C, Oblačno až zataženo, místy se slabým deštěm a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
  • 12.1.2019
  • 230 zobrazení
  • 5
jirka-suchomel
Na okraji lesa u hájovny Bílichov, při troše štěstí najdete vstup do krytu...a nedaleko od něj i větrací otvor... Více o tomto typu najdete zde - http://www.fortifikace.net/povalecne_zenijni_pechotni_ukryty.html
více  Zavřít popis alba 
  • 26.12.2018
  • 66 zobrazení
  • 1
polymorf
--tímto bych chtěl poděkovat Martinu Hečkovi ze umožnění vstupu do krytu a taky za vyčerpávající výklad--
6ti patrový kryt studnového typu v areálu bývalého dolu OKD v Orlové. Stavba dokončena v r. 1962. K vidění mnoho raritních pomůcek k civilní obraně. více na http://www.archaprojekt.cz/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.3.2013
  • 246 zobrazení
  • 0
kamila1947
Dostala jsem skvělou nabídku, která se neodmítá, sleva 45 %, relaxační pobyt ve Františkových Lázních na 14 dnů, plná penze formou bufetu - výborně vařili, 36 procedur a jako BONUS neomezený vstup do krytého a venkovního bazénu, kde byl velký výběr různých vířivek, dům Pawlik-Jesenius. Super počasí a plno výletů.

Byl to balzám po měsíčním, červnovém "gruntování" celého bytu.
Františkovy Lázně jsou krásné, malebné, sluníčkové městečko, obklopené parky.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 28.6.2015
  • 76 zobrazení
  • 1
chata-opatov
Líbí se Vám fotky? Chtěli byste zde strávit svou dovolenou? Kontaktujte mne: necasova.marcio@seznam.cz nebo mob. 733110112.

Nově zrekonstruovaná patrová chata na břehu rybníka Vidlák v překrásné krajině čisté Vysočiny leží v trojúhelníku turisticky přitažlivých měst Telče(23 km), Třebíče (23 km) a Jihlavy (30 km).

Přízemí: Obývací místnost se sedačkou (2 přistýlky), houpacím křeslem u krbových kamen, jídelním koutem, LCD TV + DVD. Ze společenské místnosti vstup na krytou terasu s krásným výhledem na rybník. V kuchyni linka s veškerým nádobím a běžnými el.spotřebiči, stůl, židle. Nová koupelna s umývadlem, WC a sprchovým koutem. Předsíň a úložný prostor pro zavazdla.

Poschodí: 2 samostatné ložnice. Dobový nábytek s postelemi upravenými na dnešní rozměry, nové kvalitní matrace a lůžkoviny.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • září 2007 až duben 2012
  • 162 zobrazení
  • 0
coloraaa
Neskutečné. V době kdy se stát všemožně snaží občany oškubat je vstup do krytu ZDARMA !!!
Dnes je otevřeno tak se jdu podívat než si to někdo rozmyslí a začne se platit.
Podzemní kryt Folimanka vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, v době takzvané „studené války“. Byl budován a následně veden v režimu přísně tajné. V roce 1994 byl převeden pod hl. m. Prahu MČ Prahu 2, která ho v roce 2014 zpřístupnila veřejnosti. Kryt byl dle dokumentace dokončen v roce 1962 a náklady na jeho stavbu činily v té době 5.912.240 Kčs. Jedná se o štolový typ krytu 3. třídy odolnosti a je zhruba 20-25 metrů pod zemí. Vejde se do něj 1.300 ukrývaných osob + 4x obsluha + velitel, které by v případě potřeby mohly v krytu přežít po dobu 72 hodin. Kryt je v dobrém technickém stavu, vytápěný, větraný (kvůli vlhkosti) a v případě nebezpečí může okamžitě sloužit svému původnímu účelu. Což je vlastně super. A proto že tam mám několik fotek kam se nikdy nepodíváte, tak se jdeme podívat.
Info: https://krytfolimanka.cz/p/plan-krytu
Počasí: -3°C, ráno -7°C, Skoro jasno až polojasno. a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
  • 19.1.2019
  • 360 zobrazení
  • 6
nemovitosticool
Exkluzivně nabízím k prodeji luxusní RD s pozemky 65.831m2, který vznikl nákladnou rekonstrukcí bývalé zemědělské usedlosti v malebné krajině České Kanady, v obci Strmilov.

Celkem budova obsahuje 8 pokojů, 2 kuchyně a 2 kuchyňské kouty, 3 koupelny plus lázeň s vířivou vanou a saunou a 4 WC. Dům disponuje venkovním bazénem o rozměrech 7 x 3m.

Dům nabízí možnost komerčního využití jako penzión, či k pořádání firemních akcí.

Celková zastavěna plocha je 460m2, celkový obestavěný prostor je 2.450m3. Celková plocha převážně lesních pozemků je 65.831m2.

V místě veškerá občanská vybavenost.

Možno financovat hypotéčním úvěrem, který Vám za nejlepších podmínek zdarma zajistíme - www.hypoteka.cool

Odhadní cena dle Znaleckého posudku z roku 2012 je 15.000.000,-Kč.

CENA: k jednání.

Volejte: 775 680 000
Pište: dpaul@dpaul.cz

WWW.DPAUL.CZ

Popis nemovitosti:

Nemovitost má sklep a dvě nadzemní podlaží, obsahuje tři bytové jednotky. Ve sklepě je možnost zřízení vinotéky s posezením, v současné době slouží jako úložný prostor pro potraviny a nápoje. Je suchý a čistý, částečně elektrifikován.

V přízemí je před vstupem do haly vlevo od vrat venkovní zastřešené posezení, z něho je vstup do haly. Hala plynule přechází do obývacího pokoje s kuchyňským koutem, v zadní části domu směrem od silnice je dále vinný salonek s krbem. Za salonkem je technický prostor s ohřívacími kotli na vodu i topení.Z chodby od technického prostoru je vlevo vstup do letní lázně se třemi samostatnými sprchami, vířivou vanou a saunou pro osm osob. Z chodby vpravo je vchod do garáže a dílny, tato prostory dříve sloužily jako stodola.

Do patra vede dvoje dřevěné schodiště. V zadní části domu jsou dva identické apartmány v podélné ose budovy. Každý se skládá z podélné chodby, ložnice s kuchyňským koutem, ze samostatného WC s umyvadlem a sprchovým koutem a samostatným víceúčelovým prostorem. Od schodiště vede chodba do předsíně, z ní je vchod do rohové kuchyně s jídelnou, dále je z předsíně vchod do samostatného WC s umyvadlem a sprchovým koutem a dále vchod do chodby vedoucí do dámského salonu. Z něho vede chodba ke druhému schodišti. U nástupní podesty je vpravo vchod do dámské koupelny s obloženou vanou, umyvadly a kosmetickým pultem se zrcadly. Vedle koupelny je samostatné WC s umyvadlem a ohřívacím nástěnným tělesem. Dále od schodiště vede podélná chodby, z níž je vpravo přístup do dvou pokojů. První z nich slouží jako dámská pracovna, druhý je velký rohový a slouží jako pánská pracovna s ložnicí zároveň. Na konci chodby je vstup do menší pracovny.

Z lázně v zadní části budovy je venkovní bazén o objemu cca 35m3 a rozměrech 6,80 x 3,15 x 1,60m, v čele bazénu jsou čtyři nástupní předsazené schůdky o šířce 2m. Bazén je možno překrýt ochranou fólií. Povrch okolí bazénu je vyroben z odolného tvrdého dřeva s protiskluzovými drážkami, za touto upravenou plochou je pěkná travnatá plocha ohraničena ze dvou stran zdmi, další dvě strany jsou opatřeny manennou zídkou se zábradlím s krásným výhledem do otevřené přírody.

Všude v budově jsou dřevěná euro-okna s kovovými kličkami, masivní kvalitní dřevěné dveře, vstupní vrata a vrátka z ulice, jakož i vrata do garáže jsou rovněž masivní dřevěné. Podlahy jsou všude plovoucí, v účelových prostorách je dlažba a obklady.

Dům je po celkové nákladné rekonstrukci, klempířské prvky jsou z měděného plechu, hromosvody jsou osazeny. Střecha je nová s krytinou z hladkých pálených tašek. K dispozici je satelit a bezdrátový internet.

Dvůr má zpevněnou plochu ze žulových kostek, komunikační chodníčky jsou betonové.

Objekt je napojen na všechny sítě mimo plyn, přípojka je však před domem.

Dům je zděný v kombinaci cihla, tvárnice, kámen

Celý dvůr je monitorován systémem kamerového dohledu.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.6.2012
  • 81 zobrazení
  • 0
pajamacik
Krásný výlet do Muzea které bylo založeno v roce 1968 v areálu historického vojenského letiště Praha-Kbely.Bylo první leteckou základnou vybudovanou po vzniku Československa v roce 1918. Početností a kvalitou sbírek patří k největším leteckým muzeím v Evropě. V současnosti má ve sbírkách 275 letadel, z nichž 85 je vystaveno ve čtyřech krytých halách, 25 v nekrytých expozičních prostorech, 155 je uloženo v depozitářích a 10 letuschopných je provozováno. Řada letounů patří ke světovým unikátům. Expozice muzea se vztahuje bezprostředně k historii československého a českého letectví, zvláště vojenského. Pro srovnání jsou zde vystaveny také vybrané typy světově významných letadel a kromě toho i množství leteckých motorů, součásti draků letounů, výzbroj, výstroj, stejnokroje, prapory, vyznamenání a další památky, které se vztahují k historii československého a českého letectví.

Muzeum je otevřeno v letní sezoně, květen až říjen, a to každý den mimo pondělí od 10.00 – do 18.00 hodin.

Sezóna 2014 začíná v sobotu 26. dubna a končí 31. října.

Dovolujeme si upozornit návštěvníky, že hangáry se uzavírají v 17.30 hodin.

Předem objednaným organizovaným skupinám po předchozí telefonické dohodě může být přístup umožněn v pracovní dny i mimo muzejní sezónu.

Objednávky prohlídek pro školy a hromadné výpravy přijímáme od úterý do čtvrtka na tel. 973 204 951 nebo 973 204 960.

V žádostech o skupinové prohlídky uvádějte prosím výslovně, že se jedná o prohlídku Leteckého muzea Kbely.
Vstup do muzea je zdarma.

Letecké muzeum Kbely

ul. Mladoboleslavská, Praha 9 – Kbely

tel. 973 207 500, 973 204 900

museum@army.cz
Kategorie: koníčkyzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2014
  • 124 zobrazení
  • 1
1ila
Bližší popis prodávané nemovitosti „ŠUMDUM“ v Záluží u Sušice č. p. 12 okr. Klatovy
Cena: 980 000,- Kč,
Zastavěná plocha parc. 24/2 …280m2, parcela + stav. parcela celkem …1150m2
Počet místností 7 + velká půda + podkrovní místnost, dvougenerační
Pěkné okolí, nádherný výhled, klid
Bližší popis a průběh rekonstrukce:
V roce 1997 jsme objekt – bývalý zájezdní hostinec koupili a začali ho pro sebe velmi důkladně, poctivě a s cílem komfortu rekonstruovat. Původní záměr byl provozovat zde penzion – proto i zcela nová elektroinstalace podle nejnovějších norem umožňuje dva samostatné elektroměry a dvě oddělené jednotky (nemusí se využít). Spodní část domu má po vstupu do chodby schodiště do patra (nové, vyrobené na míru z modřínových fošen). Vstupní chodba má stěny i strop obloženy borovicovými palubkami. U vstupu je centrální elektrorozvaděč s asi 20ti jističi.
Kotelna a topení:
Rovně se z chodby vstoupí do kotelny se dvěma boilery a s připravenou odbočkou teplovodního vytápění pro další kombinovaný boiler. V pravém rohu kotelny jsou ještě dveře do malého sklípku. Při dobrém uspořádání technického vybavení kotelny by mohla fungovat i jako malebná vinárnička s oknem do zimní zahrady. Vytápění domu je připraveno systémem ústředního teplovodního vytápění s kotlem na tuhá paliva v kombinaci s elektrokotlem.(kotle nejsou dosud instalovány). V každé místnosti jsou radiátory, které jsou projektovány podle tepelných ztrát tak, aby sami o sobě vytopily celý dům. Pro zvýšení komfortu je instalováno navíc podlahové topení (teplovodními trubkami) se samostatným okruhem, a to po celé ploše přízemí domu a nahoře v koupelně, na záchodě a přilehlé chodbičce. Podlahové topení s předimenzovanými radiátory jsou ideálním řešením i pro tepelné čerpadlo, které se dnes pořídí již za 120 000 Kč, s dotací za polovic a sníží náklady na topení až na 1 pětinu, navíc umožní poloviční sazbu za elektřinu pro celý dům.
Levá část přízemí:
Vlevo se ze vstupní chodby vstoupí do prostoru, kde byl původně sál hospody 100m2. Po rekonstrukci je zde společenská místnost (45m2) s podlahou z italské dlažby a stropem z borovicových palubek s hnědými nosnými trámy (snížení stropu) s vestavěnou vzduchotechnikou pro odsávání kouře. Odsud se vstupuje do chodbičky, která umožňuje nerušený průchod z pokojů 1,2 a 3 přes společenskou místnost ven nebo po třech žulových schůdkách do přístavby na WC či do sprchy, (event.. dílny, bazénu a sauny). Pokojíky mají plochu 17 až 20 m2, v každém je umyvadlo s teplou a studenou vodou. Pokoj č. 1 je nejkomfortnější, má na dvou stěnách celkem 3 okna a v rohu připraven odpad pro možnou sprchu. Snížený strop je obložen borovicovými palubkami a dobře isolován vatou. Pokoje a chodba vznikly z druhé poloviny sálu.

Zděná přístavba:
Přístavba byla postavena na vybudovaném septiku podél severní delší strany domu. Původně byla tato kamenná stěna ve svahu k sousedům zasypána zeminou a vlhla. Po odbagrování 2,5m širokého pásu až k základům (totéž za rohem před čelní západní štítovou stranou z ulice) byl terén odvodněn drenážními trubkami, v nezamrzající hloubce byla budova napojena na vodovodní tlakový řád a byla vytvořena kanalizace. Kamenná zeď byla postupně „ podříznuta“ a vloženou hydroizolací ze zamezilo jejímu vlhnutí. Septik, následně zkolaudovaný jako 16m3 vyvážecí žumpa má zkoušku těsnosti. Pro snížení provozních nákladů je však navíc konstruován jako septik se 3mi přepážkami, na jehož konci přepadává již nezávadná voda, takže je prakticky bezúdržbový. Pro zajištění celoživotní záruky neprosákavosti žumpy byla vybudována podél domu dvojitá betonová stěna se vzduchovou mezerou a odvětráváním. Na zakrytém septiku byla postavena přízemní přístavba obsahující dílnu s vraty na ulici, pak se projde do chodbičky, ze které jsou dveře postupně do 4 komor , využitelných jakkoli. Původní stavební záměr v projektu „pension“ jim určil účely: pánský záchod, dva dámské záchody a sprcha. V každé je zavedena teplá i studená voda, ve sprše podlahové topení. Systém teplovodního vytápění je zabudován i do stěn záchodů (trubky, které budou pod obložením dlaždicemi.
Z chodbičky přístavby se rovně pokračuje do prostoru budoucího krytého bazénu a zimní zahrady se saunou a studeným bazénkem (připraveny odpady ,isolace stěn a elektroinstalace). Vpravo se pak vstupuje zbudovaným průchodem v obvodové zdi do chodby k pokojům. Na přístavbu je zakoupena dlažba, ale obklady dosud nejsou provedeny, což umožňuje volbu dle vlastního vkusu. Střechu přístavby zhotovila odborná firma z pozinkovaného plechu vč. okapů . Nad vnitřním stropem je isolace z kuličkového polystyrenu a uvnitř vzduchotechnika, vedoucí do každé místnůstky a vyúsťující do střešního komínku s ventilátorem. Pro případ volby počítá projekt i s možností osadit na záchody již zakoupená okénka na místa stávajících skleněných luxfer. Pro prosklení bazénu je připravena střešní konstrukce a zakoupeny termodvojskla 178x119cm, z nichž dvě jsou plánována jako prosklená stěna konce bazénu se šoupačkami do zimní mini-zahrady se saunou. (sauna zatím není).
Pravá část přízemí:
Ze vstupní chodby vedou ještě dveře vpravo do velké kuchyně s jídelnou (cca 28m2) . Pro dostatečné prosvětlení místnosti bylo osazeno okno 150x180 cm v výhledem do zeleně vnitřní zahrady. Zde je připravena elektroinstalace a odpady pro dvougenerační kuchyň - pro dva 3fázové sporáky a dvě kuchyňské linky s dřezy. Dlažba na podlaze se zabudovaným podlahovým topením ještě není položena.
Celá podlaha přízemní části je nová. Štěrk, 20cm betonu(mix z betonárky), 25cm polystyrenové isolace, dilatační spáry u zdí, podlahové topení dle norem, v podlaze odpady 63mm.
Další místností – jakoby v mezipatře je samostatná malebná místnůstka s terasou (dosud bez dlažby), ke které vedou nové kamenné venkovní schody a spodní terén odděluje kamenná zídka. Na terase je venkovní sprcha s teplou i studenou vodou a kohoutek ( místo umyvadla vevnitř). Mezi plechovou střechou a vnitřním stropem z borovicových palubek je isolace kuličkovým polystyrenem. Také obvodové stěny jsou obloženy palubkami. Na terasu vedou francouzské dveře a do zeleně zahrady jsou situována dvě okna s dvojskly.
Horní část budovy – patro:
Vzhledem k tomu, že dům je ve svahu, umožňuje hlavní vstup přímo z horní zahrady. (druhý vstup je spodním vchodem po schodišti do horní chodbičky mezi koupelnou a záchodem, vlevo půda, vpravo vstup přes předsíň do universální místnosti nebo rovně ven). Shora se tedy opačně vstoupí do předsíně z níž vlevo vedou dveře do místnosti 26m2, kde je kuchyňská linka a stará kuchyňská funkční kamna s plotnou a troubou. Pod oknem je radiátor a dvě postele ( + křesla + kuch. Stůl). Proto ji nazývám universální místností.
Rovně z předsíně se po třech schůdkách vstoupí da středové chodbičky, kde vpravo je pultík s dřezem a vodou, lednice, rovně vstup na WC(dokončeno finální obložení ), vedle pak vsup na půdu a vlevo modřínové schody do podkrovní místnůstky ( též radiátor). Dál pak je vlevo z chodby vstup do stylové koupelny s vanou, sprchovým koutem, umyvadlem a pračkou se samostatným elektro přívodem . Zde dominuje moderní dlažba s dřevěnými trámy a původní zrenovovanou kamennou stěnou.
S předsíňky před koupelnou vede schodiště do spodní části budovy, případně ven.
Půda je před dokončením, bylo osazeno štítové velkoplošné eurookno s dveřmi (naplánovaný balkonek – nádherný výhled na hory a krajinu). Půda je zateplena vatou a polystyrenem viz. Foto a pod sádrokartonem je rozvedena nová elektroinstalace.
Zahrada byla upravena, nový plot včetně vysazení tůjí, velká skalka, plocha na kulatý bazén.
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2004 až srpen 2008
  • 1 140 zobrazení
  • 0
nemovitosticool
! PRODÁNO !
MIMOŘÁDNÁ INVESTIČNÍ PŘÍLEŽITOST!
UNIKÁTNÍ HOTELOVÝ KOMPLEX NA PRODEJ Z DŮVODU ODCHODU MAJITELE DO DŮCHODU.
Kapacita: 84+ osob.
Užitná vnitřní plocha stávající 2 642 m2. Připravená k využití 555 m2.
Pozemky: 362 379 m2.

Nádherný hotelový 4* komplex 70 km po D1 z Prahy v obci Načeradec, sousedství CHKO Podblanicko, s vlastním rybníkem, brokovou střelnicí, mnoha pozemky a ubytovací kapacitou pro 84+ osob s možností další výstavby.

Uzavřené hotelové středisko je ve výborném technickém stavu, hotelová část nově vybudována. Vše dle norem EU.

Nádvoří je vkusně, členitě rozděleno do odpočinkových zón, plocha 4 500 m2.

Komplex je bezpečně uzavřen s přístupem 2 bran a vstupu do hlavní hotelové budovy.

Hotelová část nově vybudována v 2006.

Restaurace pro 80 lidí, moderní, prosklená kuchyň+velká terasa s výhledem na romantický západ slunce a na krásnou přírodu.

Rozsáhlé půdní prostory připravené k vybudování dalších 20 hotelových pokojů a prostorného dvojpodlažního bytu či dalších pokojů nebo apartmá. 2 konferenční místnosti pro 80 a 50 osob, obě s vlastním příslušenstvím (WC, přípravny). 2 místnosti masáže s příslušenstvím, whirpool a sauna, saunovací bazének s relax místností. 3 kanceláře se samost.vstupy a velká garáž a dílna. Zaměstnanci 2 moderní šatny, obě se sprchou a WC.

Kompletní zázemí kuchyně – několik skladů a provozní výtah.
Venkovní bazén. Motorové čtyřkolky. Cyklistika. Hřiště. Chovný rybník 18 564 m2.
Krytá tělocvična+posilovna.
Venkovní parkoviště pro 50+aut.
Kamerový systém. Vlastní trafo, 2 studně, jímka.

POZEMKY: Hotel s přilehlými terasami a zahradou - 4,500 m2. Další pozemky: (pole, louky, pastviny, les) - cca 344 000 m2.

Broková střelnice pro TRAP – střelba asfaltových holubů – včetně živnostenského oprávnění.

Hotel s pozemky a jeho veškeré vybavení a součásti se prodávají s obchodní společností, která je vlastní.

Nemovitost má širokou možnost využití - nejen hotelovou.

CENA k jednání! Při rychlém jednání VÝRAZNÁ SLEVA!

Volejte: 775 680 000
Pište: dpaul@dpaul.cz

WWW.DPAUL.CZ
více  Zavřít popis alba 
  • 1.4.2014
  • 45 zobrazení
  • 0
skincarlos
Dnes váz zvu do Valečského arboreta . Najdete ho snadno - je součásti zámku Valeč a vedou sem dva vstupy . Arboretum je krásně upravené / použity finance cca 2,5mil.Kč z EURO dotací na samotnou úpravu parku a další 2,5 mil.Kč na opravu pivních sklepů - součást arboreta/. Co v arboretu najdete ? Letité listnáče a jehličnany / zvláště je ceněná borovice černá /, keře, ovocné okrasné stromy, sochy a sousoší . Je zde kromě již zmiňovaných pivních sklepů / v místě bývalé gotické tvrze a dnes zimoviště netopýrů/ i ruiny vodních kaskád / významná technická památka/. Dále jsou zde umístěny fragmenty kašen ze zaniklých obcí v Doupovských horách a obelisk z červeného pískovce / z podpis korejských dětí / byl zde domov pro tyto děti během korejské války/. Nalézá se tu i zámecké koupadlo a romantický letohrádek s věžičkou. Je tu i teatron - zámecké přírodní divadlo.Prostě krásný anglický park se vším všudy .
Za plotem arboreta lze najít i tzv. iluzivní masivní bránu , zámecký skleník s krásnou prosklenou věží a nedaleko u druhého východu i kostel a nádherně zdobený sloup Nejsvětější trojice.
Nedaleko Iluzivní brány a 2 vstupu je silnička do vojenského prostoru Doupovské hory - denní povolený režim . Šli jsme tudy do kopce asi 2km a nic nikde k vidění . Mohli jsme dojít až na konec ,ale bylo tu zrovna nějaké cvičení a tak bychom stejně nemohli dojít až na velící věž a kouknout se jako z rozhledny po okolí . Po cestě minete seník - pozor je tu velké sršní hnízdo !

V místním zámeckém arboretu se nachází pozůstatek jedinečné barokní technické památky , kterou jezdily obdivovat z okolních i evropských panství . Jde o tzv. rybí kaskády jež dříve chrlily vodu z jednotlivých podlaží / 3/.Najdete je na jediném kopci v arboretu, kde se dřív nacházela jedna z tvrzí / druhá byla kdesi před zámkem/ a dnes opravované pivní sklepy / zimoviště netopýrů /. Pouhé kaskády by nebyly ničím objevným , ale jde o způsob kterým byly napájeny . Voda se sem dostávala dřevěnným potrubím z dálky 3 km zpod kopce Filíř. Kaskády jsou velmi poničené . Kdysi velmi hojně zdobené terasy jsou sice patrné ......Je sem zákaz vstupu. Samotné ryby - velké sochy vodních příšer jsou umístěny pod krytem u bývalé zámecké prádelny . Osobně si myslím že kaskády asi nebudou opraveny pro opravdu zničující stav a technickou náročnost , ale kdo ví , každopádně to bude stát hodně financí . To samé se týká areálu theatronu též umístěného na úpatí tohoto vršku. Jde o terasy přírodního divadla z doby přestavby barokního parku na park anglický, kdysi velmi zdobené arkádami a sochami. V spodní části ještě zachován pískovcový erb Štampachů.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.3.2003
  • 192 zobrazení
  • 0
kajdule
Třináctého v pátek je v Praze v 17.15 polojasná obloha s teplotou okolo 20 st. Celsia. Hranice Prahy přeťal silný déšť a bouřky, blýská se (snad na lepší časy), cestou ve vlaku vypadává signál nejen kvůli tunelu… Rychlík se plouží. Do Tábora dorážíme o cca 20 min. později…, tj. v 19.24. V ohromné průtrži mračen ztrácím cestou obal na kufr zapůjčený z mého batohu. Tak se pro něj kus vracím. Válí se na mokré silnici. Rukáv mám promoklý, stéká mi voda z deštníku, ale blížíme se k náměstí, a to znamená, že už jsme blízko sucha. Najednou přestává pršet a vzduch nasycený všemi vůněmi okolních stromů je lahodný. Mám to tak ráda - po dešti.. Ale vracím se do kupé, které bylo obsazeno nejedním “exotem”. Nenazývala bych takto hrubě nikoho, ale vědce v oboru elektro neustále gumou mazajícího vzorečky na papíře, který se roztahoval až za oblast svého prostoru a narušoval ho tak Danče, navíc ho doprovázel lehký tělesný zápach a k tomu si celou cestu osahával svůj nos - zvnějšku i zevnitř, no nebudu to raději více rozvádět… Hezký pohled to vskutku nebyl. Slečna vedle mě si zase celou cestu osahávala svou pusu. A další dva cestující - mladíci - měli sluchátka v uších a byli vlastně v naprosté pohodě… Po nechtěné jízdě načerno v místním autobusu se dostáváme na stanici U Reálky, kde vystupujeme a kráčíme si to až ke Kostnickému domu u náměstí. A atmosféra dávných věků nás zasahuje přímo u vstupu do kavárny, přes kterou vede cesta do penzionu umístěného v prostorách nad kavárnou. My máme malý pokojík v podkroví, kam šplháme po příkrých schodech, s kulatým okýnkem jako na lodi. Z okna vidíme střechy historických domů. Začíná se stmívat, ale my odhodíme kufry a jdeme nasát páteční atmosféru města. Po malé procházce náměstím usedáme do restaurace Beseda. Máme totiž hlad. Králičí svíčková s karlovarským knedlíkem potěšila mé smysly. Po zahnání hladu, vyrážíme do ulic a 2 hodiny se touláme městem křížem krážem. Vzduch po dešti zde voní po lípě a kaštanu. Hledání dobrého klubu či hospody nás natolik zmohlo, že se vydáváme zpět do našeho pokojíku, kde spokojeně usínáme a těšíme se na nový den našeho výletu. Ráno nás budí sluníčko, svítí tím kulatým okýnkem a také šikmým střešním. V 7 hodin beru foťák a vlítnu do přilehlých uliček. Nikde ani živáčka. Ráno to bylo kouzelné. Tolik romantických zákoutí… kavárniček, domů a vyhlídek. Po dobré snídani začal hon na sekáče (myšleno obchody s oblečením z druhé ruky). Výborný výběr, ulovíme pár kousků. Oběd ve skvělé nekuřácké Recycle restaurant se sedačkami z vlaku. Mňamkový květákový krém a pečená zelenina s rozpečenou bramborou a bylinkovým dresinkem. Vřele doporučuji. A hurá na vyhlídkovou věž. Sluníčko se místy schovává a fouká studený vítr. Šplháme opravdu vysoko a příkře. Ve věži sedí starý pán a prodává historické pohledy, mince, bankovky a známky. Kupuji něco málo Adamovi. Uťapkané dáváme krátkou pauzu v pokoji a pak scházíme schody do kavárny na kafíčko a zákusek. A šup zase mezi domy na prohlídkový okruh městem. Procházíme se u Jordánu, nejstarší to vodní nádrži ve střední Evropě a začíná nám pršet, největší slejvák strávíme schovány před krytým vchodem do muzea. Míjíme hrad Kotnov (Hradiště), který je moc pěkný, navíc jeho vyhlídková věž je nejstarší bateriovou věží u nás. A také je tam umístěn hudební klub. Tam jsem Danču nedostala, když viděla ty náctileté opilé návštěvníky. Trochu mě to zvláště kvůli tomu místu mrzelo. Muzika nezněla špatně v pátek, když jsme šly okolo… a mladí opilci by mi snad ani nevadili… Navštěvujeme bývalý hřbitov nyní Park pod Kotnovem, kde je pár dochovaných náhrobků, památník 1. světové války a hřbitovní kaple sv. Filipa a Jakuba. Listy, květy, tráva i jehličí se krásně po dešti lesknou. Za okamžik opět leje, tak usedáme do čajovny, kde je naprosto mrtvo. Opravdu si odpočineme u dobrého čaje. Vychází sluníčko a my se přesouváme do hospody U Zeleného stromu, kde to naopak žije. Dáváme si večeři a vracíme se do penzionu. Odpočíváme trochu déle a v pozdních večerních hodinách vyrážíme za zábavou. Máme chuť tančit, a tak volíme music club, na který jsme narazily. Hudba není dle našeho gusta, osazenstvo super mix, ale všichni s náladou pobavit se, takže si to nakonec užíváme i my…. Tančíme 2 hodiny bez přestávky a pak hurá do postele. Noc je pokojná, ráno nás opět budí sluníčko, jdeme v 8 hodin na snídani a opět hurá do města. Čeká nás výprodej skladu secondhandu, to je úlet, celá koncertní hala plná tyčí s ramínky, to jsem ještě neviděla. Jedno velké mraveniště a v něm i my dvě nacházející pár obstojných kousků oblečení do naší skříně. Značkové věci za velmi nízké ceny, takže spokojenost. A pokračujeme do Muzea čokolády a marcipánu (tomu jsem věnovala samostatné album). To jsme tedy viděly věci. Celé náměstí z marcipánu, klobouky, figurky, postavičky z pohádek a filmů, do detailu propracované…. a ochutnávka horké čokolády v čokoládovém baru - bílé se skořicí, mléčné s oříšky a hořké s chilli. Mňam a jsme úplně zasyceny. Chceme někam na oběd, ale vlastně nemáme hlad. Počasí se zhoršilo a my máme v plánu ve 13.59 opustit Tábor. Rychlý oběd s velmi milou mladou paní z Liberce v Kozlovně, které vyprávíme o našich cestovatelských zážitcích a ona se zájmem poslouchá, završil naše smyslové zážitky v jednom z dalších krásných měst naší republiky. Plánuji to někdy zopakovat. Navíc jsme nějakých pár zajímavostí ve městě a v okolí nenavštívily. To kvůli těm sekáčům…:) Dani, už teď se mi stýská. Moc jsem si to s Tebou užila. Díky. A třeba ještě někdy příště právě do Tábora. Ale teď mám v hlavě další cíl našeho výletování a tím je město Stříbro.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2016
  • 102 zobrazení
  • 0
coloraaa
Na dohled Brd jsem našel další bunkr. Jedná se vlastně o ženijní úkryt, který je v perfektním stavu a suchý. Jen nebýt toho že někdo zničil nouzový východ a ukradl plechové dveře.
Úkryty sloužily k monitorování situace při napadení Československé socialistické republiky zbraněmi hromadného ničení, a to zejména jadernými. Jejich posádka měla za úkol v pravidelných intervalech kontrolovat zamoření území, provádět analýzu naměřených dat a navrhovat ochranu vojska a obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení.
Úkryt poskytuje kolektivní ochranu proti působení BCHL, radioaktivnímu zamoření (snížení pronikavé radiace 1000x, neutronového záření při zalomení vstupní chodbičky až 2x). U všech prefabrikovaných dílců byla na výrobním podniku (závody Prefa n.p.) požadována minimální pevnost v tlaku 400 kg/cm2 (40 MPa). Stavba jako celek odolá tlaku do 0,2 MPa (2,0 kg/cm2)v čele tlakové vlny, přímému zásahu všech druhů min a granátu houfnice 105 mm či výbuchu dělostřeleckého granátu ráže 155 mm do vzdálenosti 1,5 m od objektu. Cena jednoho objektu se v 60. letech dle modifikace a umístění pohybovala okolo 25 000 Kčs. Budování úkrytů zajišťovaly v míru ve většině případů ženijní brigády prostřednictvím svých ženijních opevňovacích praporů (jejichž hlavním bojovým úkolem bylo budovat ženijní obranu a místa velení ve prospěch tehdejších motostřeleckých a tankových divizí na směru hlavního úderu nepřítele, případně příčná obranná pásma). Menší část objektů budovaly bojové útvary vlastními (a mnohdy velmi omezenými) silami. Montáž prefabrikátů na základovou desku probíhala pomocí autojeřábu, jednotlivé rámy se mezi sebou fixovaly 3 mm drátem. Vnější izolace je provedena PVC folií, krytinou IPA nebo textilií IZOCHRAN. Dle prováděcího předpisu měla v nadloží ještě následovat roznášecí vrstva nejméně 1 m makadamu a štěrku, která však v praxi byla často opomíjena. V případě bojové činnosti by bylo velmi důležitým úkolem zajištění nerušeného vstupu a výstupu z objektu. Za tím účelem byla při vstupních partiích budována nejrůznější střelecká a pozorovací postavení, navazující na síť okolních zákopů.
Počasí: +6°C, zataženo a mírný větřík.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 20.11.2013
  • 318 zobrazení
  • 0
zilvar-bullsara
22.2.2013.
17.00h Chystáme se již tradičně na burzu do Východního Německa do Riesy. Venku padá sníh, na tv nova hlasí kalamity. Dnes má přijet Hoďa do Prahy, abychom k ránu rovnou vyrazili i s Lubíkem směr Východní Německo. Mladoboleslavská stojí kvůli sněhu, kolona a Hoďa v ní. Po Několika hodinách doráží do Prahy.
22.00h se scházíme v našem bytě na Novodvorské. Debatujem, jíme a těšíme se…
Cca 23.00h Volá Lubík, okamžitě pokládá. Volám zpět, ze sluchátka se ozývá veselý hlas šlapající si na jazyk. Lubík oznamuje, že míří z jakéhosi pohostinství již domů a že je vše v nejlepším pořádku. Domlouváme se na třetí hodinu ranní.
Kolem 00.00h se shodujem, že již nemá cenu jít spát.
1.45h Teď se nám chce s Hoďou opravdu spát. Nejít spát, se již nezdá tak dobrý nápad.
Hoďa se nepozorovaně natahuje na gauč a v tu samou chvíly zavíra oči a upadá do polospanku. Ne na dlouho, touha po východněmeckých dílech mu nedá usnout!
2.00h Balíme pár nezbytností na cestu, sprcha, kontrola nezbytností na cestu
3.00h Venku sněží. Ometáme oktávku. Zapujčil jsem si jí od zaměstnavatele, kvůli nízke spotřebě nafty. Vyrážíme do Vršovic. Po krátkém čekání, se ze dveří vypotácí splihlá postava Lubíka. Sinavý obličej a mohutné kruhy pod očima dávali jasně najevo, Lubíkovo rozpoložení. Opakované kletby a tiché bědování ,to bylo z počátku jediné, co měl Lubík na srdci.
3.30h Pohodlně se uvelelbíme, zapálím cigaretu a vyrážíme směr Teplice. Silnice prázdné, bez náledí. Kalamity byly k vidění opět jen na nově. Zjistil jsem, žemáme neskutečně smradlavou směs na ostřikovače a k tomu neúčinné stěrače. Takže smrad z ostřikovačů jsme cítili každou chvíly.
Jedeme pomalu na spotřebu – 5,2 l /100km. V teplicích již tradičně sjedeme blbě a míříme zpět do Prahy. Po pár metrech zastavujem. Startujem navigace, jiíme čokoládu a já kouřím.
Najíždíme směr Dresden. Cesta ubíha dobře.
4.30h Přejíždíme hraniční přechod. Pod mostem stojí dalniční policie, pro jistotu přibržďujeme.
Chlapci spí…
5.30h po hodině cesty po německé dálnici zastavujeme již tradičně na odpočívadle.
Děláme první fotografie, občerstvujeme se, vykouřím několik cigaret .
6.00h Jsme před Dráždanama, poznávám dálnici. V tom však Lubikova navigace hlasí sjet z dálnice na Radebaul. S obavami sjíždíme, po pár kilometrech dojíždíme k rozkopané silnici a zákazu vjezdu. Trasa se přepočítává. Mozky již nefungují, nevíme kudy, názory se neshodují. Každá navigace ukazuje uplně jinou trasu. Lubík si vysloužil přezdívku Umleitung /objížďka.
Víme, že chceme jet přes Maisen. Nakonec se nám to i podařilo. Namísto ubijející, ale svižné jizdě po dálnici míříme do Riesy po okreskách, přes vesničky. Zatím je tma, sněží. Zasněžené pláně a uprostřed silnička pokrytá ledovou krustou. Občas silničář…
Zajímavé však bylo, že v každé vesnici již pylně pracovala parta silničářů, chodníkářů. Spousta z nich byly obyčejní lidé, kteří se rozhodli si přivstat a vyčistit svou vesnici do poslední sněhové vločky
Chlapci spí. Snažím se pořídit videozáznam, zachytit atmosféru rozbřesku slunce nad zasněženými Saskými pláněmi.
6.15h 6km od Riesy zastavuji. Nadýchat se čerstvého vzduchu, ať za jízdy nespíme všichni tři.
6.30h Přijíždíme do Riesy z druhé strany, než jsme zvyklí. Potkáváme první poutače na burzu. Po chvilce poznáváme opuštěné domy na okraji města. Blížíme se k ERDGAS Aréně. Venku již stojí kolona prodejců mířící do haly. Přijíždíme na parkoviště. Pootevřu okénko, v tu ránu všichni usínáme jako jeden muž.
8.00h Po hodině a půl se probouzíme. Svačíme Silviny, také již tradiční, řízky a hrozně silné kafe. Je pěkná zima, rozespalí a s otlačeninami vyrážíme ke vstupu. Ještě na parkovišti potkáváme 4Taktního barkase. Hoďa má zjevnou radost. Jdeme kolem brány pro prodejce. Láká nás…. Představa, že můžeme vniknout na prodejní plochu dříve než ostatní a vše skoupit. Brána je však střežena drobonou němkou v nadměrně větší pánské bundě s nápisem security. Jdeme tedy ke kase, která je zatím zavřená. Postavíme se do zatím malé fronty čítající zhruba pět lidí. Starý známí, kteří již předešlé ročníky byly vždy jako první ve frontě. Většinou důchodci, odhadujeme je na bývalé příslušníky SS. Čekáme…..
8.30h Čekáme. Rázem se za námi tvoří dlouhá fronta, obtáčející celou erdgasarenu. Těsně za námi stojí nejhlasitější člen fronty jakýsi polák. Poslouchám hlasitou polštinu a doufám, že nás již brzy pustí dovnitř. Prohlížím si domorodé Sasy a jejich retro obličeje s knírky a zvláštními účesy dob dávno minulých. Přemýšlím co je to za rasu, k degeneraci došlo asi díky křížením příbuzných mezi sebou po generace.
Lubík na denním světle vypadá ještě hůř než jsem čekal. Stěžuje si, že mu není dobře.
Hoďa přešlapuje a kontroluje ohromný pakl eurobankovek uložený v igelitovém pytlíku, jako každý správný vekslák
9.00h Roleta u vstupu zmizela, kasa je otevřená. Rázem nás předbíhá pár domorodých němců. Výhružně střihají kníry, proto raději ani nic nenamítám a pouštím je před sebe. Stejně jsem dal svou pětieurovku na vstup Lubíkovi a ten zůstává někde pozadu. Asi se rozmýšlí, zda li se ještě nemá vyzvracet.
Vstupujeme do arény. Zatím je ticho málo lidí. To však vydrží první dvě minuty. Prodejci jsou již připraveni, zboží rozložené.
Ženeme se k bedýnkám plných dílů. Oči nervózně přeskakují z dílu na díl, nevyspalý mozek šrotuje informace a snaží se rozpoznat potřebné součástky a dobové předměty.
Záhy objevuji parkovací hodiny s přísavkou na sklo. Upozorňuju Lubíka, který obratem hodiny kupuje. Jdeme dál, prohlížíme, smlouváme občas i něco vezmeme do ruky. Vše je však drahé. Ceny začínají vysoko, na to aby se daly usmlouvat na přijatelnou částku.
Nejvíce pokoupil Lubík a to venku v tuhém mrazu, kde prokřehlí prodejci podlehli námitkám a nechali se usmlouvat na lidové ceny. Ddr bedna na nářadí, chrom. Mlhovky, trychtýř originál na trabant nádrž nový. Hoďa sháněl zadní kryty světel na barkase, které nakonec s obtížemi sehnal. Největší radost mu udělala lanka na wartburga, po euru kus. „No nekupte to, když je to tak levný“ jásal. Já si koupil umaštěný pytlík s ddr nářadím. V kapse mě pálily eura, ale nevidel jsem nic za co bych je chtěl utratit. Na konec jsem venku u miniaturního usměvavého prodejce objevil vozík pro Vojtu. Z 25 E jsem usmlouval na 15 E a vesele jsem s vozíkem kráčel k autu na parkoviště. Po cestě stál krásný robur, u kterého jsme si udělali pár památečních fotek.
Pak jsme před mrazem utekli a pokračovali v obhlídce uvnitř. Občerstvili jsme se bockwurstem, Lubíka jsem donutil koupit pivo a všichni tři jsme si sedli na tribunu a pozorovali ten cvrkot. Hoďa se zaposlpouchal do všeho toho smlouvání, dotazů a informací. Připadal mi, jako když Jiřík ve Zlatovlásce snědl kousek kouzelného hada a rozuměl řeči zvířat….
Občerstvení párkem velikosti bochníku chleba a místním pivem nás natolik uspalo, že jsme klimbali v laminátových židlích, jako miminka.
Pak jsme v rychlosti oběhli celou burzu, zda ještě něco neobjevíme a zamířili jsme k autu. Vyrazili jsme z Riesy směrem na dálnici. Cesty byli ještě více zasněžené a omrzlé, než když jsme přijížděli. Krajina kolem Riesy jsou jen rovné pláně, sem tam vzdušná elektrárna. Silnice pomalu mizela pod nafoukaným sněhem a splývala s bílým okolím. Lehké bloudění, díky objížďkám – Umleitung.
Později najíždíme na dálnici. S klidem, že již cesta bude ubíhat přidávám na přiměřenou rychlost k rozbředlé vozovce. V dálce před námi vidím sypač s pluhem.
Radost po pár minutách vystřídá zklamání. Verkehrsstau – dopravní zácpa. Lituji, že jsme si v erdgas areně nekoupil za pět euro cigarety. Zajíždíme do dlouhé kolony aut. Správce potravin ze zadniho sedadla Lubík hlásí, že došly veškeré tekutiny a zbývá akorát trocha toho hrozně silného kafe v termosce. Jedinou nádobu co máme je nevypláchlý plastový kelímek od piva. Naléváme kafe do kelímku a ochutnáváme. Kafe ve spojení s pivem a roztavující se plastovou hmotou kelímku utvořilo zvláštní chuť. Tento nápoj jsme pojmenovali Moccabier. Humor kolem Moccabieru nás zabavil po celou zácpu. „Ve tvém kníru, polechtá tě pěna z Moccabieru““Do každého kníru trocha pěny z Moccabieru“
„Moccabier za světový mír““po požití Moccabieru, navždy žíti budem v míru“
Nakonec došel i MccBr a auta se pomalu rozjela. Na kopci stál polský kamion. Další zácpu způsobil opuštěný karavan v pravém pruhu.
Po 4,5h dorážíme kolem osmé hodiny do Prahy.
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2012/2013
  • 157 zobrazení
  • 0
slon11
Kostel sv. Bartoloměje se nachází uprostřed vesnice Kočí, čtyři kilometry východně od Chrudimi. Spolu s dřevěnou zvonicí a krytým mostem tvoří památkově chráněný objekt. Nachází na vyvýšeném místě, které je kolem dokola obehnáno mokřinami. Kostel byl založen v r.1397. Zděná část odpovídá pozdně středověké době. Nad lodí kostela je dřevěný deskový strop. Nad presbytářem se dochovala křížová klenba. Gotická dřevěná pětiboká zvonice navazuje na západní stěnu kostela a končí osmihranným jehlanem. Celý povrch zvonice je pokryt šindelem až úplně k zemi. Na zvonici jsou umístěny dva zvony. Barokní dřevěný most, 18 metrů dlouhý, je chráněn sedlovou střechou pokrytou šindelem. Slouží k překlenutí mokřiny. Je tvořen na každé straně 8 oblouky, ve spodní části zdoben bedněním a při vstupu vraty. Celý most podpírají na okrajích dva pískovcové bloky a ve střední části také dva pískovcové pilíře. Historické údaje uvádějí, že byl postaven v roce 1721 a obnoven r. 1961. Majitelem je Římskokatolická církev a uživatelem Obecní úřad Kočí.

Zámek v Hrochově Týnci stál údajně již před rokem 1700 kdy byli jeho majitelé Zellerové z Rosenthalu. Dnešní budova však vznikla až po roce 1705 jako letohrádek premonstrátů z Hradiska u Olomouce. V úplnosti se zachovala dispozice přízemí s valenými a klášterními klenbami, v patře zbyla z původního vybavení zrcadlová klenba nad schodišťovou halou. Po zrušení kláštera Hradisko v roce 1784 přešel zámek do soukromých rukou. Chodba a reprezentační prostory při východním průčelí prošly historizující úpravou okolo roku 1850, kdy byl zámek majetkem Petra Karla Šlechty. Další úpravy proběhly v letech 1878 – 1879 za Josefa Krause, podnikatele z Pardubic.
Určujícím prvkem původní výzdoby fasád byl vysoký pilastrový řád, který spolu s promyšlenou disposicí řadí stavbu mezi kvalitní příklady zámecké tvorby. Iónské hlavice pocházejí až z mladších úprav, stejně jako mnohé balkony na toskánských sloupech nebo mohutných volutových konzolách. Současný tvar mansardové střechy se čtyřbokou věžičkou, četné vikýře a věžovité rizality vznikly až při přestavbě za manželů Otakara a Melánie Tůmových v duchu historizující moderny v letech 1924-1925.
Po roce 1945 byl v zámku umístěn Dětský domov se školou a Středisko výchovné péče. Roku 2010 získala zámek do svého majetku obec Hrochův Týnec. Od té doby zámek bez využití chátrá
více  Zavřít popis alba 
  • 27.6.2012
  • 128 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Stolpen (D) - Hrad, jehož historie sahá až do ranného středověku, se postupem doby změnil v pohodlný zámek, který později částečně ustoupil přestavbě na barokní pevnost. Prominentní obyvatelkou hradu byla hraběnka Cosel slavná milenka saského knížete, později polského krále Augusta II. Silného, uváděného jako Tlustý. Poté, co se krásná, nápadná a inteligentní hraběnka začala míchat do státních záležitostí, byla r. 1716 na hradě uvězněna a po 49 letech vězení jako 84 stařena r. 1764 umírá. V místní prostorné kapli se nachází její hrob krytý pískovcovou deskou s nápisem, objevený až r. 1881. Kromě ní tu zemřeli také dva biskupové z Míšně.

První opevnění na hradním návrší vzniklo již kolem r. 1100, jednalo se pravděpodobně pouze o dřevohlinitou konstrukci. Biskup Bruno II. z Porstendorfu přebírá léno Stolpen od svého mana Moyka de Stulpen. V následujících letech je cíleně budováno rodové panství. Z r. 1222 pochází první průkazná zmínka o hradu Stolpen, který se kolem r. 1320 stal centrem správy nově vytvořeného úřadu Stolpen. Počátkem 15. stol. vzniklo na severní straně hradu předsunuté osídlení, které se rychle vyvinulo ve město, neboť míšeňský biskup přenesl svou rezidenci do Stolpenu. Hrad byl z velké části postaven z místního čediče. V době husitských válek byl hrad poprvé obléhán, husitské obležení trvalo osm týdnů a bylo nakonec neúspěšné. Wettinský kurfiřt August Saský poznal strategickou polohu hradu a přiměl biskupa, aby s ním vyměnil toto důležité opevnění a město. Tím bylo 340 let biskupské vlády ve Stolpenu u konce. Ihned po převzetí hradu začal kurfiřt s rozsáhlou stavební činností v renesančním slohu, čímž byl hrad přestavěn od obranyschopné podoby. Obytné prostory byly nádherně vymalovány a u jižního boku hradního návrší byl založen sad a pěstována různá zvířena. Ve třicetileté válce byl hrad r. 1632 obléhán císařskými oddíly Chorvatů a úspěšně bráněn stolpenskými měšťany. Avšak velké části hradu byly při požáru 1. srpna 1632 zničeny. Po rychlé rekonstrukci dispozice se mohli obránci při dalším obléhání Švédy v r. 1639 ubránit. Wolf Kašpar z Klengelu dokončil r. 1675 výstavbu pevnosti a tím zvětšil vojenský význam Stolpenu. Při požáru města r. 1723 byla zničena také část hradu. Po předání hradu pruské armádě v r. 1756 byla pevnost o rok později srovnána se zemí. Krátce poté r. 1758, se hrad mohl vrátit zpět Sasku. Na konci vlády kurfiřta Augusta byla v pevnosti umístěna posádka, jenž byla r. 1764 rozpuštěna a pevnost přenechána svému osudu. V následujících letech nastal přirozený úpadek zanedbané stavby, takže již v r. 1773 musela být část budov z bezpečnostních důvodů zbourána, protože hrozilo jejich zřícení. V r. 1806 se Sasko zúčastnilo po boku Pruska války proti napoleonské Francii. V dvojité bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806, kde bojovalo také 22 000 saských vojáků, skončila pro Prusko a jeho spojence katastrofální porážkou. Sasko bylo dokonce krátkodobě okupováno francouzskou armádou, jenž nechala Stolpen znovu opevnit, také studna byla opět vyčištěna. Po ztroskotání Napoleonova válečného tažení do Ruska, byla pevnost v průběhu jejich návratu do vlasti 25. září 1813 ostřelována francouzskou armádou a rozsáhlé části hradní dispozice byly zničeny a studna znovu zasypána. Při zpětném tažení Francouzů ze Saska ztratil hrad opět svůj vojenský význam. V průběhu romantismu a idealizování středověku v polovině 19.stol. získal hrad na významu. Od r. 1859 nechal provádět král Jan Saský rozsáhlé restaurační práce a tak mohla být památka otevřena pro návštěvníky 1. června 1877. Na popud Královského saského spolku byla v r. 1883 studna vylámaná v čedičové skále znovu vyklizena. Také ve 20. stol. pokračovalo turistické užívání hradu. Po II. sv. válce bylo kulturní využití stále rozsáhlejší.

Stolpenský hradní areál o přibližné délce 220 m se člení na předhradí (1. hradní nádvoří ), horní předhradí (2. hradní nádvoří) a na jádro hradu, které je dále děleno na spodní (3. hradní nádvoří) a horní jádro hradu (4. hradní nádvoří). Na 1. hradním nádvoří je umístěn vstup do kasemat, jakož i 3 m hluboká cisterna. Nádvoří je zakončeno špýcharem vystavěným v r. 1518, v němž byly uskladněny naturální dávky rolníků v úředním obvodu Stolpen. Průjezd špýcharem představuje jediný příjezd do hradního jádra a současně sloužil jako obydlí hlavní stráže. Proti strážnici stála původně stáj, která byla propojená s mučírnou hradu. Horní předhradí vzniklo výstavbou špýcharu, který rozdělil předhradí na dvě části. Nad další cisternou vede kamenný most do jádra hradu. Kamenný most byl vybudován po Sedmileté válce a nahradil původní dřevěný zvedací most, který byl v době války zničen. Do jádra hradu se vstupuje portálem, který zdobí erb saského kurfiřta. Přímo vedle portálu stojí věž, která byla vystavěna mezi lety 1476 až 1487 a dříve byla sídlem výběrčího daní. Výběrčí věž je zakončena velkou vlašskou zvonovou bání, její současná podoba pochází z rekonstrukce v r. 1936. Tehdy byla jen částečně opravena, ovšem již bez druhého patra, které bylo v r. 1787 pro nebezpečí zřícení odstraněno. Ve věži výběrčího daní se nalézaly kromě úřadovny výběrčího ještě dvě vězení, jenž v době reformace jsou připomínány pod jménem „Kacířská díra“ a „Mnišská díra“. Mezi touto věží a Janovou věží (Johannisturm, též věž Cosel), je umístěn parkán. Strážní a obranná Janova věž, získala svou proslulost díky hraběnce z Coselu, pro kterou byla přestavěna k obývání, když jí sloužila jako vězení. Z tohoto důvodu byla v lidovém podání dříve známá jako Coselturm. Na horní poschodí vede točité schodiště situované v boční věži, která byla přistavěna v době renesance. Sousední obranný ochoz byl koncem 18. stol. odstraněn a další části byly odstřeleny v r. 1813. Třetí hradní nádvoří plnilo úlohu obrany jádra hradního areálu, proto se také jmenuje Dělové nádvoří. Na jižní straně nádvoří ještě dnes lze spatřit pravé dělo ze 17. stol., které stojí před pětibokou střílnou. Kromě toho plnilo 3. nádvoří také hospodářskou funkci hradního areálu, zde byla vystavěna pekárna, kovárna, stáje, jatky a lázeňský dům. Protože bývalý dvoupodlažní obranný ochoz již dávno neexistuje, stojí dnes Janova věž a Seigerturm samostatně. Věž Seigerturm byla vystavěna kolem r. 1455 a za kurfiřta Augusta byla r. 1560 zvýšena. Její jméno pochází z r. 1562, kdy byly do věže vestavěny velké věžní hodiny, jejichž jediný číselník byl umístěn ve směru k městu a jenž měly pouze jednu ručičku. Čtvrté hradní nádvoří bylo dříve přístupné jen přes pohyblivý most, ten se bohužel dodnes nezachoval, také cisterna byla zasypána. Na všech stranách nádvoří stály reprezentační stavby, většina byla současně obytnými budovami. Z pověření kurfiřta Augusta byla velká část budov nádherně vybavena. K severní hradní zdi byla r. 1559 přistavěna palírna, kromě toho byla součástí horního hradu důležitá hospodářská stavení, kuchyně, jídelna, ale i zbrojnice a zajisté hradní kaple. Po těchto budovách zůstaly zachovány jen základy zdí. Hradní kaple, která byla v dřívějších dobách nádherně vybavena, byla přístupná k bohoslužbám i stolpenským měšťanům. Další součástí hradního jádra je 82 m hluboká čedičová studna, jenž byla hloubena v první pol. 17. stol. freiberskými horníky po dobu 22 let nepřetržitě pomocí ohně a vody. Pokud se pracovalo, byla každý den tehdy prohloubena o pouhých 15 mm. U západního konce hradního areálu stávala budova zámku, v jejíž interiérech se nacházely reprezentační místnosti míšeňských biskupů a později saských kurfiřtů. Zámek byl postaven a přepychově vybaven koncem 15. stol., ale již po r. 1750 byl zanedbáván, začal se postupem času rozpadat, až byly jeho zbytky r. 1773 odstřeleny. Ve stejnou dobu jako zámek byla postavena i věž zvaná Siebenspitzenturm, založená na čtvercovém půdorysu, jejíž horní část je však šestiboká. V úrovni střechy měla v každém rohu malou věžičku, takže dohromady s centrální kuželovou střechou měla sedm „špiček“. Konstrukce střechy věže vzala za své již r. 1632, kdy ve městě vypukl požár, později byla zastřešena jen jednoduchou helmovou střechou, ovšem „7 špiček“ v názvu jí zůstalo až dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.12.2016
  • 81 zobrazení
  • 2
bele
ALB 1177
soubor č.41 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

SIGHISOARA

Byl PÁTEK 13. července, a kdo by věřil na špatný den, tak by nikam ani nevyjel. My jsme tuto výstrahu museli chtě nechtě překonat a vyrazili na cestu domů. Cestou bylo v plánu ještě jedno zastavení v městě Sighisoara. Není to ledajaké město, je zde rodný dům hraběte Vláda III. Draculy Tepeše, který se zde v roce 1431 narodil valašskému knížeti Vladu II. z rodu Drăcule?ti. Takto byl označován člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda, který měl za úkol chránit křesťanskou víru. Měl dva nevlastní starší bratry Mirceu a Vlada a mladšího bratra jménem Radu. Když jeho otec Vlad II. v roce 1436 nastoupil na valašský trůn, tak ho v roce 1442 vypudila nepřátelská frakce ve spojení s Uherskem. Zajistil si návrat s podporu Otomanů, musel ale souhlasit, že dva jeho synové - Vlad (III.) a Radu - zůstanou u otomanského dvora jako záruka jeho loajality. Vlad přišel k Turkům v 11 letech a byl u nich 5 let. V roce 1447 ho i s bratrem sultán propustil po zavražděnéí jeho otce valašskými šlechtici ve spolupráci se sedmihradským knížetem Janem Hunyadim).
Příběh Vlada III. Je hodně zajímavý, za svůj krátký život (+45) byl třikrát valašským knížetem. Poprvé se krátce stal knížetem v roce 1448. Známý je především díky své druhé vládě v letech 1456–1462. Potřetí získal vládu krátce před svou smrtí v roce 1476. Možná stojí za to si prohlédnout dva krátké filmy a my se budeme věnovat krátce městu
Rumunsko - Transylvania Příběh hraběte Drakuly
https://www.youtube.com/watch?v=PULPf0mh7Xg

Historie krutosti: Opravdový Drakula
https://www.youtube.com/watch?v=0DgDNxFvBFY

Město Sighisoara, ležící přibližně uprostřed Rumunska, si vysloužilo přízvisko MĚSTO SNŮ. Má ale i jiné přívlastky jako třeba „perla Transylvánie“, nebo „Transylvánský Norimberk“, protože je založili němečtí kolonisté. Každopádně musím říct po velice krátkém pobytu, že pokud byste si měli vybrat návštěvu jen jednoho místa v Rumunsku, tak jeďte sem. …. A kdyby dvě, tak ještě Brašov.
Germánská inspirace se nezapře ani u řady historických památek a při vstupu branou si rázem připadáte jako ve středověku. Na téměř nedotčených hradbách v délce téměř 1 kilometru zůstalo 9 z původních 14 věží a 2 bašty. Hned u vstupu je věž s orlojem, z něhož se při každém půlnočním úderu vynořuje jiná dřevěná postava. Věž je vysoká 64 metrů a nabízí k dispozici krásné výhledy na město i jeho okolí. Kousek nad ní je rodný dům Vláda III., ve kterém je dnes restaurace s typickou rumunskou kuchyní . Dlážděné uličky ve svahu lemované renesančními měšťanskými domy, nebo Benátský dům ze 13. století atmosferu jen dokreslí. Není divu, že se zde pravidelně konají všelijaké středověké slavnosti a festivaly.

Ve městě také mimo jiné najdeme spoustu kostelů, z nichž je nejzajímavější luteránský kostel saských měšťanů - Kostel na kopci, k němuž se dostanete po zdolání 172 schodů krytého schodiště, kudy kdysi chodily bezpečně děti do německé církevní školy. Zde jsme zažili podruhé za celou dobu pobytu v Rumunsku žebrání dětí. První bylo vážné, o tom budu hovořit v dalším albu, ale toto bylo nezvyklé a úsměvné. Celou cestu ke schodům i v nich šel vedle nás malý chlapec čistě ustrojený, usměvavý s nataženou pravou rukou. Šel vedle nás, lízal ohromný kopec zmrzliny, a něco drmolil. Když jsem si dal pozor na to co říká, i když jsem nerozuměl ani slova, tak jsem pochopil, že říká slova nějaké motlitby. Dolízal zmrzlinu, dokončil motlitbu, stáhl ruku, usmál se, řekl něco jako ČAO, a odskákal dolů do města.
Bylo to milé rozloučení s Rumunskem. Prošli jsme potom městem k autobusu kolem rodného domu a orloje, a vyrážíme směr Cluj, Oradea, Maďarsko a domů.

Další pokračování bude soubor 42 RUMUNSKO cestou necestou
více  Zavřít popis alba 
89 komentářů
  • červenec 2012 až únor 2018
  • 95 zobrazení
  • 10
hrabovahasici
Porovnání cistéren od výrobců Wawrzaszek ISS a THT.
Hasičská technika v Moravskoslezském kraji je – především u profesionálních hasičů – známá svou jedinečnou unifikací. Nejinak je tomu ale i u dobrovolných jednotek a to zejména na území města Ostrava, jejich automobily Tatra 815–7 4×4 jsou totiž zadávány jednotně. V průběhu postupných nákupů se tak na území města sešly čtyřkolové „sedmičky“ od THT i od WISS, tedy dvou velkých hráčů našeho trhu. My jsme se je rozhodli nezávisle porovnat.

K dispozici jsme měli Tatry pro jednotky sboru dobrovolných hasičů městských částí Hrabová – tedy zástupce firmy Wawrzaszek – a Zábřeh, kam dodala cisternu Továrna hasicí techniky. Podvozkově jsou vozidla shodná, ostatně o obou jste mohli číst v naší jedinečné rubrice Technika.

Nejnižším bodem obou vozidel je rozvodovka. Světlá výška pod ní je v běžném jízdním režimu je téměř shodná – 368 mm u WISS, 365 mm u THT. THT nástavby jsou projektovány na světlou výšku 530 mm od země, nicméně stejně jako u WISS (projektováno na 500 mm) to není číslo absolutní, neboť se odvíjí od nastavení podvozku, kde se může hodnota již z výroby mírně lišit.

Světla a siréna

Vozidla se z vnějšku liší poměrně výrazně a to nejen v detailech. U vozidel od WISS je standardem kovová ochrana všech světel, tedy i pozičních, směrových a podobně, kryta jsou rovněž boční zpětná. Majáky na střeše automobilu jsou v prolisech pro ně určených, u THT samostatně, u WISS zakryty plastem, designově doplňujícím tvar střechy.

Zajímavé je umístění sirény výstražného zařízení – zatímco THT ji umisťuje za nárazník, vozidlo od WISS má sirénu uchycenou na střeše. Na přední části kabiny jsou na pomocném rámu u vozu od THT umístěna přídavná dálková světla.

V zadní části THT natáčí svá modrá záblesková světla v úhlu a sváděcí alej umisťuje na zadní čelo nástavby. Tatra od WISS bliká modře dozadu přímo a alej je umístěna na střeše.

Asanační lišta

Rozdíl zaznamenáme u asanační lišty. Vozidlo z THT má lištu uchycenou na nárazníku a sklopnou, pro zajištění lepšího případného průjezdu terénem (zvětšení předního nájezdového úhlu). Druhá Tatra má lištu uchycenou napevno, ale hlouběji v podvozku a také výše, nájezdový úhel tak není nijak dotčen. Lišta je však rozdělená na dvě části, chybějící prostřední díl pak nahrazují směrované trysky.

Zadní část vozidla

Designovou záležitostí je u automobilu od WISS zakrytování výtlaků z čerpadla. Ty jsou u Tatry z THT označeny symboly (výtlak/plnění), u WISS kromě symbolů také barvou (červená pro výtlak a modrá pro plnění).

Otevírání dveří obslužného prostoru čerpadla je u WISS provedeno masivní kovovou klikou, u THT najdeme známé plastové madlo s červeným tlačítkem. Žebříky pro výstup na střechu nástavby jsou u obou vozidel sklápěcí, u WISS je navíc v přepravní poloze přiklopený k zadní stěně nástavby.

Pracovní osvětlení

O pracovní osvětlení okolí vozu se starají u THT světla, která jsou zapuštěná do šikmé horní části boků nástavby, u WISS světla na rovné části, v obou případech nad roletami. Stejné světlo pak má WISS na zádi vozu, český nástavbář využívá k osvětlení prostoru za vozidlem samostatné polohovatelné světlo na zábradlí střechy nástavby.

Tažné zařízení a servisní přístup

V zadní části vozu najdeme u obou Tater tažné zařízení, u Tatry od WISS jsou navíc ponechány přípojky vzduchu a také vyprošťovací oka. Všechna dvířka, která na voze kryjí „servisní“ vstupy, jsou u Tatry od WISS opatřena stejným otevíráním jako dveře pro obsluhu čerpadla, u Tatry od THT jsou použity plastové otočné pojistky.

Když jsme u těchto „nehasičských“ částí nástavby, zmíníme, že Tatra od WISS má na rozdíl od české konkurence na každé straně za předními koly opět dvířky přístupný prostor. Nástavbář z THT řeší přístupy do těchto míst servisními otvory (jedná se např. o nádrž na AdBlue, odvodňovací ventily či mechanismus zvedání kabiny).

Poslední vzhledově odlišnou záležitostí je nádrž na vodu. Ta je u THT s prolisy, u Tatry od Wawrzaszka pak klasická, rovná. Zahraniční nástavbář na bok nástavby nad nádrž umístil LED stavoznak, zobrazující stav vody a pěnidla v nádržích.

Interiér kabiny

Interiéry kabin se ve svém zpracování rovněž odlišují. Koncepčně jsou samozřejmě shodné, jedná se tedy o čtyřmístný vůz s úložným prostorem za sedadly a na policích nad nimi. U WISS je kabina čalouněná kompletně a to dvěma druhy materiálu, u THT pouze z části a všude stejnou látkou. Wawrzaszkova Tatra má nad hlavou strojníka obslužný panel čerpadla, Tatra od THT má prostor nad stínítky využit jako odkládací prostor pro dokumentaci a další prostředky.

Střecha nástavby

Na střeše nástavby vozidla od WISS najdeme tři hliníkové schrány na vybavení, u THT dvě, nicméně prostorově a obsahově se jedná o stejné řešení, zahraniční nástavbář jen použil dvě kratší bedny, namísto jedné. Prostor horní plošiny nástavby je u THT osvětlen již zmíněným polohovatelným reflektorem, u WISS jsou využity LED pásky na hliníkových bednách.

Interiér nástavby

Interiér nástavby a jeho zpracování je – poměrně logicky – místem, kde lze oba výrobce nejvýrazněji odlišit. Tatra od WISS byla vybavena systémem WISSCAN, tedy systémem řízení nástaveb CAN sběrnicí, verze od THT u ostravských dobrovolných hasičů (tedy cisterny ze Zábřehu ani z Michálkovic) toto elektronické zařízení nemají.

Použitá čerpadla – bronzové Ruberg u WISS a ze slitiny hliníku vyrobené THT TO u THT – jsou standardem obou nástavbářů. U zahraničního výrobce je veškeré potrubí z nerezavějící oceli, u THT ze slitiny.

Čerpadlo Ruberg umožňuje volbu automatických pomocníků, jako například nastavení stálého tlaku na proudnici či automatické doplňování vody (vozidlo si samo otevírá/zavírá ventily u plnících hrdel v závislosti na množství vody v nádrži).

V pravé přední roletě narazíme na výrazný konstrukční rozdíl. Zatímco THT u hasičských Tater standardně přesouvá palivovou nádrž za zadní nápravu, společnost WISS ji ponechala na původním místě a nádrž tak zasahuje do prostoru úložné skříně.

Výklopný držák dýchacích přístrojů se prakticky liší pouze madlem – u THT je pojistný knoflík zapuštěný, jak jsme u Poličky zvyklí, u vozidla se zahraniční nástavbou je použito madlo s volně dostupnou pojistkou. Stejně se odlišuje i výsuvné plato pod držákem – zatímco u THT je použita stranová pojistka, u WISS pojistné táhlo.

V pravé zadní roletě je naviják vysokotlakého zařízení zakončen u THT pistolovou proudnicí s regulací vodního proudu, u WISS je použita turbo proudnice. U THT jsou pro vedení hadice použity výklopné rolny, u WISS lze popotáhnout mimo půdorys vozu celý naviják.

Vlevo vepředu opět najdeme rozdíly především v použitých madlech u jednotlivých výsuvů. U THT jsou na třech místech použity dva typy, u WISS na všech jen jeden.

Ceny automobilů

V době pořízení (2011) se cena automobilu ze Zábřehu – od THT – pohybovala okolo 6 700 000 korun. Tatra od WISS pro JSDH Ostrava – Hrabová naproti tomu stála 6 037 658 Kč. Je však fér podotknout, že společností THT roce 2012 dodaná sedmička pro hasiče z Ostravy – Michálkovic stála 6 096 000 Kč. To vše včetně DPH a vybavení.

Pokud porovnáme cenu Tatry pro Michálkovice (THT) a pro Hrabovou (WISS) bez vybavení, jedná se o 4 826 749 Kč za vůz od THT a 4 462 800 za cisternu od WISS, bez DPH.

ZDROJ: POŽÁRY.cz
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014
  • 565 zobrazení
  • 1
fludrici
Zase další do chomoutu. :-))
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2009
  • 55 zobrazení
  • 0
crocco
  • 13.7.2008
  • 40 zobrazení
  • 0
janastefan
  • 14.10.2017
  • 29 zobrazení
  • 0
badikov
tentokrát k Ivče do Cholupic a k Ali, se kterou jsme vyrazily do Hvězdy
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2014
  • 43 zobrazení
  • 0
reklama