Hledání: Dolní Kounice

Pro dotaz Dolní Kounice jsme našli 791 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
superfotograf
Okouzlující fotodopoledne s půvabnou Luckou v Dolních Kounicích.
Moc pěkný začátek prázdnin! :-)
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • červen 2012 až únor 2013
  • 18 975 zobrazení
standakolka
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • červenec až prosinec 2008
  • 4 026 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
giaconda
Bílovice nad Svitavou, Jedovnice, Oslavany, Dolní Kounice a možná ještě něco.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2015 až červenec 2016
  • 3 122 zobrazení
superfotograf
7 komentářů
  • 23.4.2017
  • 2 857 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
hana57a
3 komentáře
  • říjen 2019
  • 1 837 zobrazení
jevisovak
o obsazení Bratislavy 4. dubna skončila první část bratislavsko-brněnské operace Sovětské armády. Směrem na Moravu útočila vojska 2. ukrajinského frontu, pod vedením maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského. Vojska 2. ukrajinského frontu měla okolo 350 tisíc vojáků, 246 tanků a samohybných děl, 6106 děl, raketometů a minometů a podporu 637 letadel 5. letecké armády. Spolu se sovětskými jednotkami postupovaly na Moravu vojska Rumunské královské armády se 86 tisíci vojáky, 46 tanky, 999 děly a 239 letadly královského leteckého sboru. K útoku na Brno byly vyčleněny sovětské jednotky 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny gen. por. I.A.Plijeva a 53. armády gen. por. A.V.Managarova spolu s 1. rumunskou armádou. Na levém křídle 53. armády přes slovenské hory postupovala 40. sovětská armáda a 4. rumunská armáda. Od rakouských hranic z jihu na Moravu ve směru Mikulov, Moravský Krumlov útočila 7. gar. sovětská armáda. Záměrem těchto sil bylo proniknout od jihovýchodu na Moravu.
Prostor Moravy bránila na straně němců 1. pancéřová armáda pod vedení generála pancéřových vojsk W. K. Nehringa, 400 tisíc vojáků bylo soustředěno v jednom pancéřovém sboru, v jednom horském sboru, pěti armádním sborem se zpětným odřadem „Olomouc“. Měla 120 tanků a útočných děl, 2150 děl a podpůrných 150 letadel 6. letecké armády „Luftwaffe“. Od 18: dubna byla posílena jednotkami 8. armády „Ostmark“, jejího 72. armádního sboru nazvaného později sbor pancéřových granátníků Feldherrnhalle.
V noci na 15. dubna vydalo německé vedení skupiny armád „Střed“ rozkaz ke zrušení pevnosti Brno a vojska z města měla obsadit obraná postavení před Brnem na linii: Tikovice, Ořechov, Židlochovice, Vel. Němčice, Šitbořice a Vel. Hostěrádky. Velitel pevnosti Brno gen. Poel začal liknavě plnit tento rozkaz. Německé jednotky pomalu zaujímaly toto postavení, židlochovický Volkssturm nezaujal ani postavení na dominantní výšině Výhon a jednotky 72 armády sboru přidělené 1. panc. armádě od 8. armády ze skupiny armád „Ostmark“, neobsadily úsek fronty od Přibic po Uherčice. Tento úsek fronty byl obsazen jednotkami 760. divize v jejich řadách bojovaly dva prapory tzv. východních dobrovolníků sestavené z Kavkazanů a Turkmenů.
Nejblíže k Brnu pronikl 1. gar. jms. ze 7. mechanizovaným sborem. Předsunuté jednotky 13. gar. jezd. divize, které již 17. dubna obsadily Medlov a předsunutý sovětský dálkový průzkum směrem na Ivančice, kde nenarazil na nepřítele. Jednotky dostaly rozkaz postupovat co nejdále podél řeky Jihlavy na západ k Ivančicím a tím zabezpečit od západu postup sovětských vojsk na Brno. Z Vojkovic vyrazila pěchota 6. orelské divize na Holasice a z části přešla silnici Pohořelice – Brno a bez boje obsadila Sobotovice. Toho využila 16. mech. brigáda, jejíž tanky vyrazily na Sobotovice, kde se spojily s pěchotou a postupovaly na Bratčice, které po deváté hodině obsadily. Postoupily až k Mělčanům, kde se spojily s kozáky od 13. gar. jezd. divize. Němci se nechtěli smířit se ztrátou Holasic a dopoledne zaútočili na nastupující sovětská vojska a zatlačili je zpět k Vojkovicím. Poté se rozhořely týdenní boje v prostoru Holasic, Rajhrad, Stará pošta, kde Sověti ztratili přes dvacet tanků a na 160 vojáků. Když se nepodařilo prorazit ve směru na Rajhrad, začali sovětské jednotky postupovat na Syrovice. Útoku předcházel nálet bitevních letadel na obec, při kterém byl zapálen místní lihovar. Pěchotu v boji podpořily tanky 41. gar, tank. a 63. tank. brigády. Za boje o Syrovice byl zničen jeden sovětský tank, a dvě německá protiletadlová děla. Po desáté hodině byly Syrovice obsazeny a němci se stáhli k Ořechovu. Během týdenních bojů o Ořechov se stala obec nástupištěm útoků, na katastru obce padlo 60 sovětských vojáků a 8 místních občanů. Od 20. dubna byl v obci štáb 4. gar. jezd. sboru, kde prodléval i velitel 1. gar. jms. generálporučík I.A.Plijev.
Poměrně hladkým obsazením prostoru Syrovice, Bratčice a Mělčany dne 18. dubna se vytvořilo pro sovětské vojsko nové nástupiště na Brno ve směru Ořechov nebo Silůvky, dále Střelice a západní předměstí města.
Na proniknutí sovětských jednotek k Ořechovu reagovalo německé velení pozdě a v Brně již nemělo síly, která by sovětské jednotky zastavily. Divize pancéřových granátníků Feldherrnhalle-1 (dále jen FHH1), která tento úsek měla bránit, zůstala za řekou Jihlavou. Postavení okolo Ořechova bylo slabě obsazeno frekventanty vojenských škol z Vyškova, 10. výcvikovým praporem SS a Volkssturmem z okolních německých obcí. Dále několika protitankovými a protiletadlovými děly.
Po obsazení Syrovic začala část 125. střel. pluku od 6. orelské divize postupovat směrem na Ořechov. Jak se pěchota objevila na nekrytých místech tzv. Velkých polích, dostala se do těžké kulometné palby a ustoupila zpět do Syrovic.
V poledne průzkum 7. mech. sboru pronikl do Silůvek a sovětské tanky začaly postupovat na Brno přes Silůvky, Hlínu, Neslovice, Kývalku do Popůvek. Během večera pronikly až k Brnu, kde bylo zničeno několik tanků.
Jak vyplývá ze sovětských hlášení, nebyl Ořechov s novým dominantním kostelem Všech svatých na sovětských mapách vůbec zakreslen. V hlášeních se mluví jen o Tikovicích a Ořechovičkách. Sovětská vojska proto útočila na imaginární cíl, což velmi ztěžovalo koordinaci útoků a pro dělostřelectvo přesné zamíření, což se projevilo ve ztrátách na lidech a technice.Po poledni zaútočilo několik střemhlav bombardovacích letounů JU-87 Stuka s podporou stíhačů na sovětská vojska u Syrovic. Sovětská stíhací letadla proti nim zasáhla a jednu Stuku sestřelila.
Odpoledne 18. dubna začal útok na Ořechov náletem bitevního letectva a dělostřeleckým přepadem. Již během dělostřelecké palby zaútočili kozáci 8. gar. jezd. divize od Syrovic na Ořechov a pěchota 125. stř. pluku přes Velké Pole na Tikovice a útok byl opět se ztrátami odražen. K večeru došlo k přeskupení sil, pěchota se přemístila k Syrovicím a za pomoci tanků a samohybných děl 63. mech. brigády zaútočila přes Žleby na Ořechov. Během dvouhodinového boje se ve 22 hod podařilo obsadit ulici k Hajanům a návrší s kostelem. Obránci Ořechova se stáhli do Ořechoviček, úvozu polní cesty ke sv. Peregrínu a k Annenskému mlýnu.
Vojáci 125. střel. pluku se marně snažili vypudit Němce z Ořechoviček. Po celou noc na 19. dubna bojovali a byli již nepřetržitým nasazením v boji silně unaveni a žádali vystřídání. Velitel 7. mech. sboru se rozhodl podpořit vojáky 6. orelské střelecké divize. Jedna rota samohybných děl od 16. mech. brigády zaútočila od Radostic na Ořechovičky a od Ořechova ji podpořily tanky 63. mech. brigády. V 16:30 hod začal útok z obou stran, jakmile Němci zjistili ve svém týlu u Podlavky sovětské samohybná děla, vyklidili Ořechovičky a stáhli se k cihelně. Ve 20 hodin se obě útočná seskupení setkala, od Syrovic přijeli do Ořechova kozáci ve velmi podroušeném stavu a vystřídali pěchotu 125. střel. pluku. Sesedli z koní, usnuli po mlatech, stodolách a ani nevyslali hlídky na přední okraj fronty. Tankisté rozestavili tanky a samohybná děla okolo kostela a také odpočívali.
Německé velení velmi těžko neslo obsazení Ořechova, odkud se mohla vést dělostřelecká palba na Brno. Večer 18. dubna dostala 16. panc. divize rozkaz, aby urychleně navagónovala techniku u Opavy a odjela k Brnu. Za přesunu k Brnu neměla štěstí, od Ivanovic na Hané se k Brnu musela přepravovat kvůli přerušení tratě po ose a jejího velitele gen. mjr. von Müllera zajali čsl. partyzáni oddílu „Olga“ na zámku v Hosticích.
Večer 19. dubna po příjezdu jednotek 16. panc. divize do Brna, dostal pluk panc. granátníků čís. 64 téže divize rozkaz, aby v předvečer vůdcových narozenin dobyl na Rusech zpět důležité obranné postavení v Ořechově. Během večera se pluk posílený tanky přesunul ve vší tichosti do lesů k Bobravě a zaujal výchozí postavení k útoku u cihelny nad Annenským mlýnem. Útoku předcházela přehradná palba z raketových vrhačů umístěných na obrněných transportérech SdKfz 251/1. Za chvíli bylo návrší u kostela v plamenech. Za palebnou přehradou postupovali tanky s pancéřovými granátníky. Od úvozu peregrínské cesty zaútočila do boku sovětské obrany německá pěchota s několika útočními děly. Moment překvapení byl veliký, německé tanky pronikly do obce a z nejkratší vzdálenosti odstřelily několik sovětských tanků T-34 a samohybných děl SU-100. Němci v boji muže proti muži použili i plamenometů a návrší u kostela obsadili. Sovětští vojáci utrpěli těžké ztráty, ti co se zachránili, se stáhli do Žlebů, kde zaujaly obranu. Okolí kostela bylo pominulých bojích pokryto vraky sovětských tanků a mrtvolami vojáků, koní, zbraněmi a municí všeho druhu. Pancéřoví granátníci okamžitě zaujali obranná postavení okolo kostela a podél návrší až k Tikovicím. Velitelství 64. pluku pancéřových granátníků s velitelem pplk. Dörnemennem bylo v Ořechovičkách. Obranné boje v prostoru kostela řídil kpt. Richter. Po ústupu sovětských vojáků z Ořechova byla obec ostře odstřelována kaťušemi. Němcům se podařilo získat zpět dominantní obranou kótu zamezující útoku na Brno. Dále chtěli zlikvidovat sovětské jednotky proniklé do Střelic a Popůvek. Část 16. panc. divize se v noci z 19. na 20. dubna přesunula přes Pisárky, Kouhoutovice a Žebětín k Ostrovačicím s úkolem, aby ráno 20. dubna provedla vstřícný úder naproti útočící divize panc. granátníků FHH-1 od Dolních Kounic do Ořechova a tím izolovat sovětská vojska u Střelic a Popůvek.
Už ve čtyři hodiny začali Němci postřelovat sovětská postavení pod Ořechovem, po desáté hodině napadlo sovětská vojska německé bitevníletectvo. Po leteckém útoku zaútočili Němci od Karlova směrem na kótu 334 m Volhausy, dnes zvané Jaloviska. Ve stejném čase zaútočilo 15 tanků s dvaceti obrněnými transportéry od 16. panc. divivize na postavení kozáků u Kývalky.
Za chodu překonali jejich obranu a průsekem v omickém lese pronikli k osadě Dvorek, kde přebrodili Bobravu a po silnici podél říčky postupovali k Radosticím. Pancéřoví granátníci vnikli do lesa Bučina, kde se spojili se svými druhy od divize pancéřových FHH-
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2012
  • 1 244 zobrazení
simontimingeriu
Popice se v písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1291, kdy byly prodány dolnokounickému klášteru. Jejich název v německé podobě Popicz naznačuje, že se původně jednalo o ves příslušející některému kostelu nebo knězi. Již dávno předtím však poblíž dnešní vsi východním směrem stálo několik starých slovanských osad. Slovanský živel byl někdy v první půli 13. století nahrazen německými kolonisty, kteří založili novou osadu podél cesty vedoucí od Hustopečí k Vranovicím. V roce 1249 získal Popice s celým mikulovským zbožím Jindřich z Lichtenštejna. Rod je však nedržel dlouho a už v roce 1291 je prodal zmíněnému dolnokounickému klášteru. V 15. století přešla část obce zpět do držení Lichtenštejnů a po zrušení kláštera v Dolních Kounicích se majiteli zbytku obce stali páni z Lomnice. Z té doby také pochází tvrz nad obcí na návrší zvaném Mohyla, která sloužila jako ochrana před různými nájezdníky. Ve své původní podobě to byla srubovitá patrová stavba o rozměrech 6 x 6 m, která zanikla někdy po roce 1420.
První polovina 17. století přinesla několikerou změnu majitelů obce a to hlavně v důsledku pohrom Třicetileté války. Od r. 1648 až do poloviny 19. století obec vlastnili Dietrichsteinové z Mikulova. Po roku 1850 byla obec začleněna k soudnímu okresu Hustopeče.
Dne 8.října 1938 byla obec od Československa odtržena a připojena k landrátu mikulovskému.
Popice patřily k poměrně bohatým vsím, neboť značnou část poddanské půdy zabíraly vinice.O jejich kvalitě svědčí i to, že víno z popických vinic bylo dodáváno i na český královský stůl. Mezi profesionální vinařství patří vinařství Gotberg, Málek, Sonberk a Žídek, avšak i nekomerční vinařství tu mají velmi vysoký standart.
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • únor 2014 až únor 2016
  • 1 223 zobrazení
starec
Bitva o Brno - Festung Kanitz - Dolní Kounice 22.4.2017
Vzpomínkové oslavy 72. výročí osvobození města Brna a ukončení války.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 22.4.2017
  • 1 029 zobrazení
lussiana
  • 27.9.2014
  • 933 zobrazení
pavelslany
HAVLOVA studna

Mezi zdejším lidem se již od nepaměti hovoří o tom, že největší bouřky v tomto regionu přichází od Havlovy studny. Že je to pravda, se můžeme čas od času přesvědčit doposud. Jen málokterý Vančák však tento tajemný kout Krumlovského lesa zná. Z města je to pěkná, půldruhé hodiny trvající vycházka.

O původu Havlovy studny podala v roce 2001 svědectví paní Pavlikovská z Dolních Kounic ( 1909 - 2003 ), která zdejší krajinu dokonale znala, neboť dlouhá léta pracovala v lese.

Roubená, kamenná studna byla zbudována v hluboké padlině na úpatí Holého kopce, kde silný pramen vody zaručoval její dostatečnou zásobu. Voda se odtud vozila v létnách na myslivnu Waldhof ( Stavení ). Kdy byla studna zbudována však není známo. Jméno Havlova dostala dle vyprávění mnoha pokolení po sedláku Havlovi z Maršovic, který jednoho dne jel s koňským povozem do lesa pro dřevo a již se nevrátil. Povídalo se, že ho pohltily hluboké bažiny, které v těch místech kdysi bývaly.

Postupem doby se studna přestala využívat a následně vlivem klimatických podmínek byla zcela zanešena. Dnes již pouze poslední zbytky vsazených kamenů upravujících terén, nám připomínají přibližně místo, kde stávala. Pozn. Ještě v osmdesátých letech minulého století ji na požádání, sondováním pomocí dlouhé hole, paní Pavlikovská našla.

(Vyprávění p. Pavlikovské ze dne 14.7. 2001 zaznamenal Vladimír Voborný)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2012
  • 871 zobrazení
j-audi
První letošní burza ve Studenci byla opět větrná a studená, ale bez deště. To ale nebránilo velké účasti jak prodejců, tak návštěvníků. My přijeli čtyřmi škodovkami a Jirka dokonce na ČZ 175. Na zpáteční cestě oběd v Moravské Baště a sladká tečka v Dolních Kounicích.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.4.2018
  • 819 zobrazení
somrak
2 komentáře
  • 22.4.2017
  • 824 zobrazení
proudy
Magická ROSA COELI (KP) v Dolních Kounicích - i PINOT GRIS - Zámecká Dyje
více  Zavřít popis alba 
413 komentářů
  • podzim 2014
  • 709 zobrazení
j-audi
Na Masarykův okruh jsme spěchali z burzy ve Studenci. I když byl začátek pokusu o rekord o dvě hodiny dříve, tak loňský rekord byl pokořen. Na dráze bylo 3795 strojů! My ze Skútr klubu přispěli sedmi skútry Čezeta, rikšou Čezeta, Babetou, Jawou 50/21 a Jawou 250 pérákem. Po skončení následoval oběd v Dobré chvíli, výstup na rozhlednu Vladimíra Menšíka a pro vytrvalé sladká tečka v Dolních Kounicích.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2014
  • 571 zobrazení
m1rti
  • 20.4.2019
  • 572 zobrazení
tatan
více  Zavřít popis alba 
  • 20.3.2010
  • 539 zobrazení
motobaworak
Nakonec se předpovědi počasí nenaplnily a tak jsem mohl jet na vzpomínkové oslavy 74. výročí osvobození města Brna a ukončení II. světové války na hradě a zámku Dolní Kounice na motorce...
Čekal tam na nás celodenní vojensko-historický program, polní tábory, prohlídky techniky a hradu, burza militárií i bojová ukázka...a mírný déšť mě potkal až cestou domů :-)
VIDEO PŘIDÁNO !!!
vzkaz pro "polního" fotografa Jirku,mám pro tebe další tvoje fotky,tak se ozvi..:-)nemám na tebe kontakt..
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 5.5.2019
  • 508 zobrazení
Reklama