Hledání

7 117 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

marcelzvon
Pohledy na Rumunské hory mohou být různé, někdy i hrúznéé...Tohle je Očima spolujezdce, z Landroveru, Libora Votočka, díky němu jsem se kochal Krásami Fagaraše, Retezatu a Apuseni, opět po Letech, díky Libore, Máca od Zvonu, Pod Modrou Oblohou. Kochejte se sNámi. No ať si každý najde To svoje , hej...joo Ta časová Posloupnost...
více  Zavřít popis alba 
620 komentářů
  • 2.9.2016
  • 415 zobrazení
  • 21
expedicehell
  • včera
  • 25 zobrazení
  • 1
eliskapavlikovaa
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 21 zobrazení
  • 0
thorondor
Finsko (Oulu, Kuusamo, Národní park Oulanka, Rovaniemi, Helsinky)
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 29 zobrazení
  • 0
dana13
  • minulé pondělí
  • 47 zobrazení
  • 0
wejstyd
Nynč mit!
Kategorie: cestovánísport
více  Zavřít popis alba 
  • minulé pondělí
  • 31 zobrazení
  • 0
modrini
Bylo to parádní, tak hurá příště do Beskyd ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2019
  • 5 zobrazení
  • 0
knopovamartina
Tři a půl chlapa se vydali stopem napříč Norskem. Hlavní cíle byly splněny - ledovec Folgefonna a skalní útvar Trolltunga.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2019
  • 61 zobrazení
  • 0
holovic
27.7. jsme konečně dorazili na Capo Rizzuto, kde jsme měli zarezervovaný dům. Cestou jsme se mírně děsili, co nás čeká, protože krajina se výrazně změnila, odpadky kolem silnice se válely i zde, na polích všude kolem pracovali černoši, každou chvíli jsme míjeli nějaký požár, ale když jsme dorazili k místu ubytování, byli jsme nadšeni. Potěšila nás opravdu obří terasa s nejkrásnějším výhledem na moře, jaký jsme kdy měli - parkování v zahradě, dvorek s grilem, vše obklopeno zelení, že k nám nebylo odnikud vidět, zato my jsme viděli vše potřebné - dům se nám okamžitě zalíbil natolik, že jsme si jej nafotili a pokud se nám nepodaří sehnat to, co už dlouho hledáme a nikdo "to" nechce prodat - předválečnou vilu u Prahy. Pokud nám tedy není souzená, necháme si postavit tento praktický dům s velkou terasou - bohužel bez moře se budeme muset obejít, bez vedra se ale obejdeme rádi.
Do 3.8. jsme si užívali nádhernou, písečnou pláž, blbnutí v moři, plavání a terasy - ani nás nenapadlo courat někde po restauracích - měli jsme k dispozici krásnou, vybavenou kuchyni a čerstvé suroviny jsme jezdili nakupovat do nedalekého Lidlu. Ovoce bylo opravdu zralé a lahodné - navíc o polovinu levnější, než u nás. Hodně jsme nakupovali sýry - opět vynikající a levnější, než u nás. I pečivo nám chutnalo. Co jsme nečekali - tak úrodnost tohoto kraje - přestože bylo stále opravdu vedro, na Capo Rizzuto jsou pole s rajčaty, paprikami, melouny, sady meruněk, broskví, fíků.......odevšad teče voda...až na ty všudypřítomné odpadky, no.
Jinak si zde libují v rustikální zdobnosti a ikonách, což ostře kontrastuje právě s tím zmiňovaným nepořádkem. Nešlo přehlédnout, že stavba rádoby pompézního domu začíná bránou se soškami a vázami, někdy pokračuje plotem, ale většinou ke stavbě domu nikdy nedojde - soudě dle omšelosti tohoto bacilu nevkusu. Sama jsem věřící člověk a pokřtěná, ale obří socha žehnajícího Krista - stojící v odpadcích, na stavbách nebo v areálech fabrik působí fakt podivně - a že jsme jich viděli hodně - i několik Soch svobody a stovky soch antických (z betonu).
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2019
  • 811 zobrazení
  • 2
barubaru
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2019
  • 62 zobrazení
  • 0
holovic
Po Dolomitech jsme se rozhodli absolvovat výlet do Milána, města módy - ani se nebudu červenat, když přiznám, že jsme se na to těšily především s Pájou a to nejen kvůli katedrále, kam se dá vyjít i na střechu, ale i kvůli módě a luxusním obchodům. Biobabu ze mě už nikdo neudělá - ani se o to nikdo nesnaží :-))
V Miláně jsou skutečně snad všichni elegantní - muži nosí hodně obleky - jezdí v nich i na skútrech, převažovaly ve všech případech dlouhé kalhoty, i když bylo 40° ve stínu - nikdo se zde nepotil, kromě nás, kteří jsme na takovou dardu nebyli připravení - klimatizace v obchodech a nejlepší zmrzlina na světě (před katedrálou) utrpení zmírnily. Naše Pája okouzlila nejen ochranku, ale i Nigerijce, kteří prodávali náramky pro štěstí - my jsme je dostali zadarmo, protože štěstí se za prachy koupit nedá. Pak už jsme jenom nemohli najít auto a v uličkách kolem nás kroužili zlodějíčci na kolech, které jsem odehnala několika prudkými otočkami, čímž jsem dala najevo, že o nich vím a obrat se nenechám. Všechny ženy mají na nohou kecky a to ke všemu - muži mají elegantní boty a ženský šmajdají v keckách a je fuk, že jsou od Gucci a za 700 Eur. Potěšilo mě, že v Miláně mají i Mango - obchod, kde nakupuju skoro všechno na sebe, jelikož u všeho, co tam koupím, mám pocit, že to šili na mě. Doporučuji hodně vysokým jedincům, co mají problém sehnat fakt dlouhý kalhoty nebo šaty v malé velikosti. Většina jiných obchodů počítá totiž s tím, že úměrně s výškou postavy přibývá i velikost prdele a bachoru. Ondrovi naše courání po obchodech nevadilo - byla tam totiž klimatizace :-)). Tolik k módě..
Po rozpáleném Miláně jsme zamířili k Pise - sen našich starších holek - vidět tu věž stojící nakřivo. Dojížděli jsme v nočních hodinách, silnici lemovaly polonahé prostitutky, Děti už po sprše naštěstí dáchaly v postelích - plánovali jsme vstát ráno v 7 a k věži dojít před otevíračkou, kdy tam nebudou lidi. Jelikož nad ránem se spí nejlíp (není vedro), záměr nevyšel a na fotkách krom nás jsou i davy turistů a fotky za moc nestojí - pořád se někdo motá před i za váma. Věž je fakt nakřivo - viděli jsme to na vlastní oči a jednou to stačilo.
Před odjezdem z Pisy se nám poprvé nepodařilo nastartovat obytňák, což se nám cestou směrem k Vesuvu stalo ještě několikrát, ale i v Pise se daly koupit startovací kabely - došlo i k výbuchu baterie - naštěstí vystříknuvší kyselina způsobila jen díry v Ondrových nejoblíbenějších kraťasech - na funkci rostlináře to nebude mít vliv. Baterii záhy vyměnil, aby cestou přišel na to, že ani ta stará chudák za nic nemohla a problém způsobuje dobíjení, takže jsme se dalších pár stovek kilometrů neobešli bez pomoci dobrých lidí. Poznali jsme přitom mnoho Italů, indiánů i Senegalce - rozdali pár českých piv a těšili se, jak složíme hlavy na Vesuvu s výhledem na noční Neapol - vyndáme pivo z ledničky a pak usneme tvrdým spánkem - mně se oči klížily už cestou - ha..ha...hahahahahaha...ha!
Tak za prvé - Neapol je největší smetiště, jaký jsme kdy viděli - odpadky všude, kam se podíváš - po zemi, na plotech, u silnic......kolik tam musí žít potkanů, to by asi taky bylo na rekord. Za druhé - zapomněli jsme na noční život Italů a to bez ohledu na to, že byl všední den - při výjezdu na Vesuv (už tak po úzkých cestách) sjíždělo dolů tisíce malých fiátků - v každém sedělo cca 5 ožralých lidí, spojka smrděla, klíňák řval a nebralo to konce. Nutno dodat, že když bylo třeba, z nějakého autíčka vždy vyskočil mladík a dokázal hravě zkorigovat celou situaci na milimetry - přeřval by i amplión - všichni se začali poslušně řadit a my se po centimetrech na ten Vesuv skutečně vydrápali. Neapol z výšky a rozsvícená skutečně pohledná je.
Vesuv - odpadky - a tučné vstupné - opět jsme se zachovali jako shnilý pracháči a zbývající asfalt až pod vrchol Vesuvu dojeli taxíkem - dělá to tak spousta lidí - většina. Pak se jde cca 1,5 km pěšky, ale před tím se platí 40 Eur vstupné - fakt se tam platí za vstup ke kráteru :-)) Zde jsme potkali slováky a spoustu snobů z výletních lodí. Nejlepší byly klasicky asiatky - štrasové sandálky, žabky - třpyt, lesk, bakelit. Ne, že by to bylo nějak náročné, ale např. naše kecky šly po této akci do pytle a půjdou do pračky. Na Vesuvu bylo překvapivě docela fajn - pofukovalo od moře - dost se prášilo a mě trochu zklamala velikost kráteru - teda - čekala jsem, že bude větší, když nadělal takovou spoušť. No a nedivila bych se, kdyby se znovu nasral a bouchnul, protože se na ten bordel dole třeba už nemůže dívat.
No a když Vesuvio, pak i Pompei..... Zde měly překvapivě všechny děti vstup zdarma - a to i Pája, ale nutili ji postavit se do fronty na volnou vstupenku a nás nechali stát s malými dětmi za vstupem. Všimla jsem si, že některé podobně "vyspělé" slečny pouští i bez volňáska, což mě rozezlilo natolik, že jsem začala hlasitě nadávat a rozhazovat rukama - přesně tak to totiž dělají Italové a situace byla ihned kladně vyřešena. Tímto si dovoluji stručně okomentovat charakter typického Itala:
Ital nemluví, Ital huláká - nevadí mu drzost - naopak - drzost je očekávána a respektována.
Ital nemluví jinak, než italsky - anglicky neumí nebo nechce komunikovat. Nikde nenajdete nic v angličtině, či jiném jazyce, než v italštině. Mýtná brána s vámi taky komunikuje jen italsky.
Ital nečučí neustále do mobilu, Ital se rozhlíží kolem.
Ital jí jen dobré a kvalitní jídlo.
Ital je stále v pohodě a usmívá se. Když huláká (mluví), dělá to přívětivě a srdečně.
Ital řidič - nepoužívá blinkry. Pokud blinkr náhodou použije, zapomene jej vypnout - vždy a každý!! Zásadně vjíždí do cesty - na dálnici i na stopkách - nikdy nerespektuje přednost danou pravidly - to samé očekává od vás - nevadí mu to.
Ital používá klakson a prostřeníček - troubí pořád - ze začátku máte pocit, že je to na vás - někdy ano, ale Ital troubí i jen tak, pro radost. Když mu ukážete prostředníček taky, má radost.
Porušuje všechny předpisy a nevadí mu ani, když je porušíte vy. No camper rovná se kempujte, kde chcete, nikdo vás nevyžene. Pokud zakempujete na soukromém neoploceném pozemku, Ital vás s úsměvem pozdraví - však mu nic neubude. :-))
Ital neumí plavat....teda jeden ze sta jo, ostatní postávají ve vodě a mluví - teda řvou.....hodiny a hodiny. Italy na pláži bych rozdělila na pózovače, postávače, žvaniče a procházeče.
Ital na pláži je upravený - má sexy plavky, sexy sestřih, když vousy, tak sexy, sexy voní, má sexy, vysportované tělo, má luxusní pánskou kabelku a dle teenagerů, se kterými se naše holky na dovolené seznámily, jsou z 90ti % 4% :-)) Ale je i možné, že jsou jen nároční na protějšky :-))
Každopádně Ital je milý, usměvavý pohodář - mně přišli všichni stejní, jak přes kopírák, proto jsem je taky nacpala do jednoho pytle.
Italky moc hodnotit nebudu - co se nelíbí mně, můžou jiní klidně obdivovat - jsou taky milé, usměvavé pohodářky, ale Sophia Loren je jen jedna. Nelíbí se mi, když se snědý holky snaží být za každou cenu blond a nemusely by mít všechno flitrový a lesklý - asi to k této části země nějak patří. Krásnou paní jsem tam ale potkala - bylo jí ale tak okolo 60ti a tu Loren mi fakt připomínala.
Italky se neopalují nahoře bez - tohle dělají jen české doroty - hlavně ty, co by si ty poklady měly spíš schovat.
Italky ale zcela jistě umí vařit - majitel domu jednou přinesl bednu čerstvé zeleniny, ovoce a kytici čerstvých bylinek - z toho usuzuji, že tady se směsi koření a dochucovadel nepoužívají.
Ale zpět k Pompejím - pro mě - překvapila mě velikost. Představovala jsem si cca hodinku mezi ruinami, ale je to ne celý den minimálně a co je fascinující - stále se tam pracuje, stále nové objevy.
Ondra dokonce prohlásil, že letecky si dá Pompeje klidně ještě jednou, projde je celé, ale s batůžkem, svačinkou, pitím a v jiné roční době, než ve 40°vedru, které tedy vůbec nemělo v úmyslu polevit.
O to víc jsme se těšili na moře. (Pokračování příště!!)
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2019
  • 293 zobrazení
  • 0
holovic
Itálie - kdo ji chce poznat blíže, musí ji projet celou a párkrát se cestou zastavit. Po absolvování této pouti nutno zmínit, že jsme se navždy utvrdili v tom, že "jižní země", noční život, jižanský temperament a především neskutečné vedro, nejsou naší krevní skupinou a pokud se k moři budeme chtít opět vydat tzv. na koupačku, tak jedině terénním autem někam na samotu. Nutno dodat, že dětem bylo vedro vcelku fuk a vše prožité je nadchlo :-))
Putování bylo poučné, zajímavé a mnohdy i dobrodružné - když náš obytňák vyhlásil stávku a občas odmítal startovat - mimochodem můj a Vájin mobil cestou taky odešly do věčných lovišť.
Na cestu jsme se vydali přes Hatě, což se ukázalo být chytřejším nápadem, než se mořit přes zacpaný Mikulov, toho dne prý zrovna extrémně.
Naplánovali jsme několik zastávek a pobytů, z nichž jsme předem vyloučili Benátky a Řím. Řím - jelikož se nám nechtělo v neskutečném vedru prodírat obřím městem, hledat komplikovaně parkování pro obytňák a ve finále vidět to, co nám tzv. stačí vidět v televizi. Benátky netoužil vidět nikdo z nás, jelikož tolik opěvovanou tamější romantiku si všichni představujeme úplně jinak.
Vyjeli jsme v sobotu 20.7. v 8:00 ráno a večer už jsme rozestýlali v Dolomitech za ohlušujícího lijáku, doprovázeného kroupami. Byl to takový rachot, že jsme si museli nacpat vatu do uší a shodli jsme se na tom, že tohle bychom dalšího dne na túře (na Tre Cime) zažili jen velmi neradi :-)).
Ráno to na déšť vůbec nevypadalo, ale po nočním zážitku jsme se raději vybavili něčím nepromokavým na cestu - Dolomity jsou krásné ze všech stran, ovšem to počasí se velmi rychle začalo měnit - sice jsem si nemohla pomoct a neustále se zastavovala u každé přírodní "zahrádky" - všude to zrovna nádherně kvetlo všemi barvami, když náhle hlasitě zahřmělo a zvedl se vítr - někdo seshora nám do cesty postavil chatu, kde jsme mohli v klidu přicházející bouřku přečkat, což však ignoroval můj jinak skvělý manžel, otec a vůdce s vysvětlením, že k obytňáku je to půl hodiny a že to stihnem, než to přijde. No, nestihli.....a byla to hrůza a bylo to dál, ale ta smršť trvala skutečně jen půl hodiny. Ondra běžel s Betynkou na zádech před námi, já jsem běžela s Ondráškem za ruku a s holkama 300 metrů za ním - pršelo vodorovně a proti ksichtu, takže jsem občas vůbec neviděla, kam běžíme.
Druhého dne jsme ráno na túru nevstali - sušili jsme hadry a především boty a na Cinque Torri jsme jako "buržousti" vyjeli lanovkou, prošli to nahoře a sešli dolů. Lanovky jsou v Dolomitech levnější, než v Tatrách a to nesrovnatelně - akorát Ondrovi ukradli (chodecké - lyžařské) moje hole, které zapomněl dole, než nasedl, takže nic neušetřil :-)).
Poslední den v Dolomitech jsme se vypravili na Piz Boé, čímž se zároveň dostali naši potomci prozatím nejvýš v životě - 3 152 m n. m.
Přiznávám, že nejhůř jsem to snášela já - nadmořskou výšku ve spojení s vedrem a k tomu migréna jak vepř - nahoře jsme se potkali s krajany, kteří po mně chtěli, abych je vyfotila na placku, což jsem odmítla (převzala to Pája) a následně od dotyčného obdržela obdiv a závistný komentář, že se bez téhle "vymoženosti" obejdu nejen já, ale i celá moje rodina. Už se budu trapně opakovat, ale přijde mi to snad horší, než závislost na cigárách, které se dá ale taky zbavit.
Trochu mě mrzí, že jsem necvakala fotky za jízdy přes čelní sklo - bylo by vidět, jak se cestou ta Itálie mění. Dolomity jsou krásné opravdu celé, tudíž i města - malebné domečky - všude rozkvetlé truhlíky, čistota, vše upravené - kam oko dohlédně - půvab a krása. (Pokračování příště!!!)
více  Zavřít popis alba 
  • 6.8.2019
  • 169 zobrazení
  • 0
18ir
  • 5.8.2019
  • 12 zobrazení
  • 0
kukdivadlo
  • 4.8.2019
  • 250 zobrazení
  • 0
reklama