babi90
Vernisáž obrazů v Galerii G 13.11.2012

Majitel a spoluzakladatel Galerie Mlejn v Ostravě. Další informace o galerii a jejím vzniku lze nalézt na servru: www.mlejn.com/galerka

Eda Riedl se narodil v Ostravě v samém centru a bydlel na dnes populární „Stodolní ulici“. Základní školu navštěvoval na Poděbradové, dále následovalo studium Gymnázia na Šmeralově ul. v Ostravě. Další vzdělání bylo již pouze technického směru, od roku 2000 je členem spolku Mlejn, který sdružuje Ostravské kumštýře a lidi kteří mají rádi umění.
První začátky malování v útlém dětství a to na základní škole Poděbradova pod vedením trpělivého ředitele a učitele Evžena Preče. Pak byla odmlka celých 40 let, snad jen s vyjímkou tvorby a ilustrace třídního časopisu "Numeráček" V letech 2000 až 2001 absolvoval kurz malování pořádané sdružením Viridian v Ostravě. V letech 2001, 2002 a 2003 bral hodiny malování u pana Josefa Czyže – malíře, který s láskou jemu vlastní maluje mimo jiné Starou Ostravu. Dodnes některá svá díla konzultuje se svým přítelem a vzorem.
Mezi motivy, které jsou tématem obrázků se objevují často malebná zákoutí Staré Ostravy, která ho tak jako jeho učitele zaujala, a v které vyrůstal. Další motivy jsou obrázky z Tábora, kde strávil dosti času se svými přáteli. Nevyhýbá se také krajinomalbě, kde dominují zejména podzimní motivy a kde rozehrává škály odstínů okrů od nejjemnějšíh až po ty syté v kombinaci s paletou žlutých a červených odstínů - se zelenou šetří. V motivech jsou základními prvky stromy a stavby, jako kontrast toho co vytvořila příroda a člověk.
stránkách: www.riedl.mlejn.com
Skupinové výstavy
Květen 2002– Galerie Mlejn – “Šumná Ostrava”Karel Říhovský, Karel Haruda, Eda Riedl, Jiří Neuwirt, Petr Kuh, Oldřich Nytra, Stanislav Vopasek, Edgar Baran, Bohumír Krystyn, Bedřich Pěknica, Miroslav Grabovský, Josef Tofel a Lubomír Procházka.

Srpen 2002– Ateliér Mlejn – “Krajinářská I” L.Procházka, P.Kuh, E.Riedl

Září 2002- Vratimov Knihkupectví Vavrečková –“Šumná Ostrava” E.Baran, E.Riedl, L.Procházka, J.Tofel, O.Nytra

Červenec-srpen 2003– Ateliér Mlejn – “Krajinářská II”K.Hercík, Vl.Neuwirt, J. Czyž, L.Procházka, P.Kuh, M.Grabovský, S.Holinka, E.Riedl, M.Staš, J.Dratva

Září 2003 – Kulturní dům Bohumín Galerie na Ochozu – “Výstava Spolku Mlejn” J.Pařízek, M.Czyž, S.Holínka, J.Czyž, M.Grabovský, E.Riedl, Domiter, L.Procházka, P.Kuh, L.Karbula, K.Řihovský

Říjen 2003– MCHZ Ostrava – “Den otevřených dveří – výstava ve vestibulu” V.Neuwirt, E.Riedl

Listopad 2003– Umělecký klub Mlejn –“Přátelé”

Duben-květen 2004 – Malý sál Mlejn – „Malá krajina“ Petr Kuh, Luboš Procházka, Eda Riedl, Josef Novický

Květen-červen 2004– Ateliér Mlejn – „Velká krajina“ P.Kuh, L. Procházka, E. Riedl, J. Novický, J.Drha, Z. Máčel, S.Holík, K.Hercík, V.Neuwirt, J.Domiter, M.Dýl, P.Vácha

Říjen 2004– Polanka, ZŠHS -„Výstava při příležitosti 580 let Polanky a 100 let staré školy“ Jan Pařízek, Eda Riedl, Miroslav Grabovský, Josef Šmek, Leon Ziembinski.

Listopad 2004 – Odry, Výstavní síň města Oder – „Plenér Poodří“ Eda Riedl, Jiří Dratva, Vladimír Neuwirt, Petr Kuh, Pavel Vácha

Duben 2005 – Slezskoostravský hrad – „Ostravští Ostravě“ Josef Czyž, Josef Drha, Pavel Vácha, Eda Riedl, Stanislav Holinka, Jiří Neuwirt, Oldřich Nytra, Karel Říhovský, Bohumír Krystyn, Antonín Gavlas a synové,

Srpen 2005 – Slezskoostravský hrad – „Krajináři“ Josef Czyž, Ctirad Neuwirt, Vladimír Neuwirt, Eda Riedl, Beata Wewiorek, Romuald Jeziorowski, Edward Szczapow, Brig, Bebčáková,

Říjen 2005 - zámek Bartošovice – „Plenér Poodří II.“ Eda Riedl, Ctirad Neuwirt, Romuald Jeziorowski, Jaroslav Domiter, Pavel Vácha, Miroslav Dýl, Vladimír Neuwirt

Prosinec 2005 – Krámek ve Mlejně – „Jan Pařízek a Eda Riedl“

Leden-únor 2006 – Městské muzeum Krnov – Krajina Lubomír procházka, Ctirad Neuwirt, akad. mal.Vladimír Neuwirt, Eda Riedl

Září-říjen 2006 – Ostrava, Galerie na hradě – “Eda Riedl - ohlédnutí” „Sylva Česlarová – vesmír tvoří“

Srpen 2007 – Glucholazy, Dům kultury – „z plenéru“ Boguslaw Wlad, Boleslav Polnar, Eda Riedl Iza Jaśniewska, Grazyna Zwrzecka-Czech , Ania Banaskiewicz, Katarzyna Nossek, Helena Jacyno, Katarzyna Cwynar, Katarzyna …,

Samostatné výstavy
Prosinec 2002 - Vratimov Knihkupectví Vavrečková – “Eda Riedl obrazy”

Srpen-září 2003– Malý sál Mlejn – “Eda Riedl obrazy”

Říjen 2003 - Vratimov Knihkupectví Vavrečková – “Náš kraj v obrazech”

Březen 2004 – Bohumín Dům kultury, Galerie na ochozu – „Eda Riedl veduty“ jako hosté Michal a Ondřej Riedlovi

Červenec-září 2005 – Ostrava, Ateliér Mlejn – „Eda Riedl obrazy“

Únor-březen 2006 – Ostrava, Cafetery Gallery – “Eda Riedl - obrazy”

Červenec 2006 – Polsko, Opole, Galerie pierwsze pientro – “Eda Riedl obrazy”

Srpen-září 2007 – Ostrava, Galerie Slezskoostravský hrad – „Eda Riedl ohlédnutí“

Říjen-listopad 2007 – Ostrava, televizní klub – “Eda Riedl - obrazy”

Úvodní slovo: Dušan Stračánek

Hudební produkce : Nojoband

Foto: Hana Papežová , Katka Planičková, Eda Riedl a Dušan Stračánek
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2003 až listopad 2012
  • 629 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
airsoft-team-chrudim
Neroztridene foto na budouci recenzi airsoftove zbrane M4A1 G&G plastic pro web: http://www.airsoftchrudim.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 14.10.2011
  • 620 zobrazení
babi90
Stanislav Holinka se narodil 2.10.1946
Absolvoval studium na SUPŠ v Ostravě. Dělal propagační grafiku ,pracoval s reklamními materiály, plastikami do interiérů v nejrůznějších firmách.tvořil medaile k výročím firem, které razily v Kremnici, ilustroval pro různé časopisy.
Oslovila ho technika: olejomalby, pastely.
Nejraději se zaměřuje na figurální malbu, krajinu, domy ve městě apod.Je patrná i sociální tematika, spolupracuje se skupinou výtvarných umělců při Výtvar. centru Chagall i s výtvarnou skupinou při Galerii Mlejn.

Zúčastnil se mnoha individuálních i skupinových výstav.
Samostatně vystavuje od roku 1986 na př. v Galerii sklep, v Klubu Atlantik, v Kostele v Klimkovicích - skupina Chagall, v Galerii Mlejn - skupina kolem Mlejna,v NDM - figurální malba -- balet, v Galerii G v O.- Zábřehu - figurální malba.

S.Holinka o sobě:

„Chodívám se dívat na baletní tréninky. Rád sleduji přípravu baletní inscenace od prvních krůčků až po premiéru. Fotím situace, které pak maluji nebo si je jen snažím uchovat v paměti," vyprávěl malíř Stanislav Holinka. Pro divadelní výstavu vybral cyklus větších akrylových pláten a kombinovaných technik.
Lidé jsou nejčastějšími motivy Holinkových obrazů, fascinuje ho jejich pohyb. Lépe se mu prý malují tlusté osoby. Ideální jsou proto zápasníci sumo, v nichž je skrytá energie, kterou je třeba nějak ztvárnit. „Mám celý cyklus padesáti olejomaleb zápasníků sumo," prozradil Holinka. Dvaašedesátiletý malíř je ale také milovníkem kung-fu. Třicet let je trenérem tohoto bojového umění, které tím pádem nemůže v jeho tvorbě chybět.
Jedna jeho loňská výrazná výstava byla jiná než všechny předešlé. Rozhodl se namalovat Ostravu takovou, jakou by si ji představoval. A tak vznikla Ostrava veselá, pastelově barevná. K šestnácti olejomalbám autora inspirovaly děti. „Každým rokem jsme pořádali s ředitelkou školy na Gajdošově ulici Alicí Gregorčíkovou, která bohužel loni tak náhle zemřela, malování pro děti na Kuřím rynku. Když jsem s dětmi zkusil zachytit Ostravu, zjistil jsem, že své město děti vůbec neznají. Vysvětloval jsem jim, jaké kouzlo může mít těžní věž, a najednou jsem ho jakoby sám objevil," líčil Holinka, jak přišel na neobvyklý námět. Kromě malování se věnuje i sochařství.

STANISLAV HOLINKA je ostravský malíř, sochař a grafik, který již řadu let působí v ostravském regionu, kde také často vystavuje svá malířská a sochařská díla. V těchto oborech zaujímá stěžejní pozici svými figurálními motivy, které jsou řazeny do tvurčích cyklů - např. balet, mezilidské vztahy, klauni, bajky, města, sumo, akt atd. V sochařství vyniká figurálními kompozicemi, jak z oblasti baletu, tak biblickými motivy nebo reliefním vyjádřením různých životních dějů. Hlavním a tedy nosným prvkem jeho tvorby je ztvárnění určitého příběhu z duchovním podtextem, který prostřednictvím barev a dynamiky figur ožívá v technikách olejomalby, acrylu, pastelu , akvarelu atd.

Stanislav Holinka se zúčastňuje malířských sympozii a řady výstav nejen v České republice, ale i v jiných státech Evropy, v USA, v Kanadě a v Rusku. Jeho práce lze najít v soukromých sbírkách na Slovensku, v Polsku, v Německu, ve Francii, ve Švédsku i ve Švýcarsku. Autor působil také jako pedagog na střední umělecké škole v Ostravě kde vyučoval obor reklamní a propagační grafiku. V současné době je členem uměleckých společenství Šagal a Mlejn, s nimiž se účastňuje prezentací a výstav v České republice a na Slovensku.

Na tomto místě autor představuje sugestivní, barevně atraktivní pohledy na Paříž. To vše očima malíře a naivního poety, kterého okouzlila mekka umění, lásky a především kouzelné architektury. Paříž jako město poznamenané pohádkovými dějinami králů, slavných vojevůdců a ještě slavnějších spisovatelů, básníků, malířů a hudebníků, jako město ducha, elegance a krásy. Malíř představuje ve zkratce architekturu Paříže prostřednictvím expresívní barevnosti pastelu a acrylu, kde je jakoby bez hranic obecného vkusu vyjádřena nálada v momentě okamžiku tvorby. Paříž nejen jako turistický zážitek, ale také jako okamžik smyslového vjemu.

Vernisáž obrazů proběhla v Galerii G v CHS Gabriel 14.5.2013

Úvodní slovo : Helena Schmuckerová galeristka Výtvar.centra Chagall i malířka

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek

Videa: D.Stračánek , omlouváme špatnou kvalitu

Doprovodný program : skupina Albatros
kytara Sylva Gadulová
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • leden 2012 až květen 2013
  • 525 zobrazení
babi90
Prezentace střediska, které nabízí pro seniory: Klub seniorů- základy práce na PC,samostatná práce s internetem,, besedy, vycházky, výlety,kroužky výtvarné,keramické, cvičení pro seniory, zájmové odpoledne apod., Dámský klub, Galerie pro seniory,kroužek - angličtiny, němčiny/ pro začátečníky i mírně pokročilé /,konverzace,knihovna
G centrum, Čujkovova 40a, Ostrava - Zábřeh Foto Hana Papežová

Kontakt : cho.gabriel@caritas.cz, tel. 599 527 590 nebo 731 534 002
Galerie G Hana Papežová 732 702 321
více  Zavřít popis alba 
  • červen až srpen 2005
  • 493 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
babi90
Ostravar
Pivovary Staropramen s.r.o.

V pivovaru se vaří světlý ležák Ostravar
Premium, světlé výčepní pivo Ostravar
Originál a pivní speciály Velvet a Kelt.

Exkurze seniorů komunitního CHSG v Ostravě - Zábřehu Čujkovova 40a.

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek
Vedoucí: Dana Hanáková
Průvodce pivovarem : :Roman Vegh

Děkujeme průvodci Pivovarem Ostravar panu Romanovi za skvělou , poutavou i vtipnou " procházku" pivovarem.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015
  • 484 zobrazení
babi90
V Galerii G CHSG v Ostravě - Zábřehu se uskutečnila beseda s uměleckou vedoucí souboru Kotek Naďou Rokytovou v rámci cyklu " neobyčejné ženy ", s názvem Tančíme s láskou.

Hosté :Liselotte Rokyta Panova flétna
tanečníci souboru Kotek

Moderace : Hana Papežová, Naďa Rokytová

Průvodní slovo:Jarmila Valušková

Fotografie z vystoupení: Hana Papežová

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek

Videa : Dušan Stračánek

Taneční skupina KOTEK
Ostrava, ČR

Taneční skupina Kotek vznikla v roce 1971 z bývalých členů ostravských folklorních souborů. Schází se v ní lidé, kteří holdují tanci a nechtějí se ho vzdát ani když jiní tak již činí (proto také interní název Veterán). Taneční repertoár je široký – obsahuje nejen tance Valašska, Lašska, Slezska, ale inspiraci hledá i v cizině (např. Rumunsku, Bulharsku, Španělsku, Řecku…). V programu Kotku můžete vidět také country tance či tance historické. Své snahy prezentuje Kotek v jednotlivých vystoupeních či v tématických programech, a to jak na „domácí půdě“, tak v zahraničí. Soubor má své desatero, které vyznává a snaží se je uplatňovat i při dalších aktivitách (běžky, kola, turistika, společné oslavy…).

Umělecká vedoucí : paní Naďa Rokytová
Organizační vedoucí : pan Jaromír Dombroš

Liselotte Rokyta
Po základním dvouletém studiu u Damiana Lucy studovala Liselotte Panovu flétnu u mezinárodně uznávaného rumunského virtuóza Nicolae Pîrvu na Conservatoriu v Hilversumu a na “Hoge School der Kunsten” v Amsterdamu (Nizozemí). Během studia absolvovala mistrovské kurzy u Simiona Stanciu a Gheorghe Zamfira. Několikrát také navštívila Rumunsko za účelem osvojení si autentické hry na Panovu flétnu.
Liselotte patří v současné době mezi nejvýznamnější „nerumunské“ interprety, kteří ovládají rumunský styl hry na Panovu flétnu. V rámci studia rumunského jazyka a literatury na Univerzitě v Amsterdamu (Universiteit van Amsterdam) absolvovala Liselotte v roce 1997 tříměsíční stáž v oblasti Maramureş (severní Rumunsko) a zabývala se zde výzkumem dosud neprobádané folklorní vokální formy "Hora cu noduri". Hudební a spirituální zážitky z tohoto období inspirují Liselotte při muzicírování dodnes. Liselotte spolupracuje pravidelně s předním kanadsko-nizozemským varhaníkem André Knevelem, se kterým koncertuje v Nizozemí, Kanadě a USA. Dále spolupracuje se známými varhaníky Martinem Mansem (Nizozemí) a Jaroslavem Tůmou a koncertuje s nimi v České republice, Slovenské republice, Německu, Švýcarsku a Jihoafrické republice. Se svým manželem Janem Rokytou vytvořila Liselotte netradiční nástrojové duo Panovy flétny a cimbálu. Koncertní program manželů Rokytových obsahuje jak folklorní hudbu východní Evropy, tak i transkripce a původní skladby pro tuto nástrojovou kombinaci (např. “Syrinx” en “Clair de lune” Claude Debussyho a transkripce skladeb Bély Bartóka). V čase adventu je Liselotte častým hostem nizozemských pěveckých sborů, se kterými vystupuje jako sólistka. Od roku 2007 vyučuje hru na Panovu flétnu v rámci svých soukromých kurzů v Nizozemí, České republice a Kanadě. Kromě instrumentálních výkonů je Liselotte také nadaným řečníkem a moderátorem koncertů. Liselotte je od roku 2008 diplomovaným “vinologem” Nizozemské vinné akademie (Wijnacademie). Od roku 2009 vlastní Liselotte rovněž takzvaný “Advanced Certificate”, mezinárodně uznávaný diplom britské organizace Wine & Spirit Education Trust (WSET). Je vítaným hostem degustační komise soutěže vín „Prague Wine Trophy“.

Velký umělecký zážitek nejen z " malého koncertního vystoupení Lisolette Rokyty na Panovu flétnu " , ale i působivé vystoupení tanečníků souboru Kotek Neopakovatelná atmosféra,.Děkujeme .
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2011 až říjen 2015
  • 458 zobrazení
babi90
V Dámském klubu CHSG proběhla ve čtvrtek 3.10.2013 hudební beseda o F.Chopinovi členkou našeho Dáms.klkubu Erikou Halámkovou.
Foto: Hana Papežová

Frédéric Chopin / část z jeho života - wikipedie /

Základní informace
Rodné jméno Fryderyk Franciszek Chopin
Narození 22. února nebo 1. března 1810
Żelazowa Wola, Varšavské knížectví
Úmrtí 17. října 1849 (39 let)
Paříž, Francie
Žánry klasická hudba, romantismus
Povolání hudebník, skladatel

Frédéric François Chopin, výslovnost [?ope?n], rodným jménem Fryderyk Franciszek Chopin[1] (polsky dříve psáno rovněž „Szopen“)[2] (22. února nebo 1. března 1810 – 17. října 1849) byl polský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“.[3]

Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Frédéric Chopin prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni a Drážďanech, na území dnešního Česka měl malý soukromý recitál v Teplicích.[4] V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, se kterou se však nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce (George Sandová jeden z jejich pobytů líčí v Zimě na Mallorce), kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů.

Narodil se v obci Żelazowa Wola nacházející se 60 km západně od Varšavy v Sochaczewském okrese, v tehdejším Varšavském knížectví. Jeho otec, Mikołaj (francouzsky Nicolas) Chopin, původem Francouz z Lotrinska, emigroval do Polska roku 1787 ve věku 16 let a sloužil v polské národní gardě během Kościuszkova povstání proti ruské nadvládě roku 1794. Zároveň vyučoval děti polských šlechticů, mj. hrabat Skarbků, s jejichž příbuznou, Justynou Krzyżanowskou, se oženil.[5]

Justynin bratr byl otcem pozdějšího generála Unie za americké občanské války, Włodzimierza Krzyżanowského.[6] [7]

Sňatek Mikołaje a Justyny se konal v bazilice v Brochówě. V tomto chrámu bylo také pokřtěno jejich druhé dítě, jediný syn, narozený 1. března 1810, „Fryderyk Franciszek Chopin“. Roku 1892 byl ve farním kostele nalezen dokument,[8] který uvádí jako datum narození 22. únor 1810, ale obvykle je uváděn jako datum narození 1. březen.[8] Chopin měl tři sestry, Ludwiku (* 1807), Isabellu (* 1811) a Emilii (* 1812).
Kazimierzowský palác ve Varšavě, kde žila Chopinova rodina v letech 1817–27
Mikołaj Chopin dle Mieroszewského, 1829

V říjnu 1817, kdy bylo Chopinovi sedm let, se rodina přestěhovala do Varšavy. Otec přijal nabídku od lexikografa Samuela Lindeho vyučovat francouzštinu na varšavském lyceu. Škola se nacházela v Saském paláci a Chopinova rodina bydlela v jeho areálu. Roku 1817 velkokníže Konstantin Pavlovič změnil využití paláce (pro potřeby armády) a lyceum se přestěhovalo do Kazimierzowského paláce,[9] v areálu dnešní Varšavské university. Rodina žila v prostorném apartmá v druhém patře sousední budovy. Fryderyk Chopin navštěvoval toto lyceum v letech 1823 až 1826.

Polský duch, kultura a jazyk plně prostupovaly Chopinův domov. Proto nebyla Fryderykova francouzština úplně bezchybná, a to ani později při pobytu v Paříži.[10] Louis Enault, životopisec, si vypůjčil citát George Sandové, která Chopina popsala jako „polštějšího než Polsko samé“.[11]
Vojtěch Živný dle Mieroszewského, 1829

Celá Chopinova rodina byla velmi muzikální. Otec hrál na housle a flétnu, matka hrála na klavír a dávala hodiny. Díky rodičům se tak Fryderyk brzy seznámil s hudbou v mnoha jejích formách.[5]

Józef Sikorski, hudebník a Chopinův současník, ve svých pamětech Wspomnienie Chopina zmiňuje, že jako dítě Chopin často plakal, když jeho matka hrála na klavír. Ve věku šesti let se již pokoušel reprodukovat hudbu a navíc se pokoušel o nové melodie.[12] První klavírní lekce mu dávala jeho starší sestra Ludwika.[5]

Chopinovým prvním učitelem klavírní hry byl v letech 1816–1822 Čech Vojtěch Živný, v Polsku psán Wojciech Żywny.[13] Ačkoliv již jako mladík svého učitele překonal, velmi si ho jako svého učitele vážil.[14] Ve věku sedmi let Szopenek absolvoval svá první veřejná vystoupení a brzy si vysloužil srovnání s Mozartem a Beethovenem.[5] Ve věku osmi let provedl pod vedením Živného klavírní koncert českého skladatele Vojtěcha Jírovce.[4]
Justyna Chopinová dle Mieroszewského, 1829

V sedmi letech též složil dvě polonézy (g moll a B dur). První z nich byla vydána ve sborníku Izydora Józefa Cybulského (skladatel, rytec, ředitel varhanické školy a jeden z mála vydavatelů v Polsku); druhá je zachována jako rukopis opsaný Mikołajem Chopinem. Tato malá díla snesla srovnání nejen s polonézami předních varšavských skladatelů, ale i se slavnou polonézou Michała Kleofase Ogińského. Výrazný rozvoj Chopinovy melodické a harmonické invence a klavírní techniky se projevil v dalším Chopinově díle, Polonéze As dur, kterou věnoval roku 1821 ke jmeninám svému učiteli Živnému.[5]
Palác Szafarnia, ve kterém Chopin trávil prázdniny v letech 1824–25

V věku 11 let vystoupil před ruským carem Alexandrem I. při příležitosti otevření varšavského Sejmu.[12]

Jako dítě byl Chopin schopen absorbovat velké množství podnětů a využít je pro svůj rozvoj. Také se u něj projevil výtvarný talent.[5] V době svých studií například překvapil svého učitele, když nakreslil jeho portrét.

Také byl zván do paláce Belveder jako spoluhráč syna velkoknížete Konstantina Pavloviče, kdy často okouzloval prchlivého velkoknížete svou klavírní hrou.[5] Julian Ursyn Niemcewicz potvrzuje Chopinovu popularitu ve své dramatické ekloze Nasze Verkehry (1818).[5]

V době puberty, během prázdninového pobytu ve vsi Szafarnia, kde byl hostem A. Radziwiłła, se Chopin seznámil s lidovou hudbou, jejíž motivy často později použil ve svých skladbách. V jeho dopisech z těchto prázdnin (známé „Szafarnia Courier“) se projevil jeho literární talent.
Vzdělání

Chopin, vzdělávaný doma do věku třinácti let, vstoupil na varšavské lyceum roku 1823, ale pokračoval ve studiu klavírní hry u Živného. Roku 1825, při interpretaci díla Ignaze Moschelese, nadchl publikum svou improvizací a byl prohlášen „nejlepším pianistou Varšavy“.[5]

Na podzim roku 1826 Chopin začal studovat tříletý kurs u polského skladatele Józefa Elsnera na varšavské konzervatoři, která byla tehdy součástí varšavské university (z tohoto důvodu je Chopin často uváděn jako absolvent této university). Chopin se poprvé s Elsnerem setkal začátkem roku 1822; je jisté, že Elsner dával Chopinovi první rady již roku 1823 a roku 1826 Chopin oficiálně navštěvoval kursy hudební teorie, continua a skladby.
V letech 1827–30 Chopin žil se svou rodinou v jižním křídle paláce Krasińských

V ročním hodnocení Elsner zmiňuje Chopinův značný talent a hudební genialitu. Stejně jako Živný i Elsner vypozoroval rozkvétající talent. Elsnerův styl výuky byl založen na neochotě omezovat Chopina úzkoprsými, akademickými, zastaralými pravidly a na jeho rozhodnutí umožnit mladému umělci dospět v souladu s jeho přirozeností.[15] Na konzervatoři Chopina i učil český hudebník Josef Javůrek.[4]
Mládí

Roku 1827 se rodina přestěhovala do podnájmu naproti varšavské universitě, do paláce Krasińských na Krakovském předměstí č. 5 (ve kterém dnes sídlí varšavská Akademie výtvarných umění). Chopin zde žil až do doby, než roku 1830 opustil Varšavu. (V letech 1837–39 zde umělec a básník Cyprian Norwid studoval malířství; později napsal poému „Chopinův klavír“, o ruských vojácích, kteří roku 1863 vyhodili Chopinův nástroj z okna.[16]

V září 1828 se vydal do světa ve společnosti rodinného přítele, zoologa Felikse Jarockého, který měl v úmyslu zúčastnit se vědecké konference v Berlíně. Zde navštívil představení několika oper režírovaných Gaspare Spontinim, navštívil koncerty a viděl Carla Friedricha Zeltera, Felixe Mendelssohna a další celebrity. Na zpáteční cestě byl hostem knížete Radziwiłła, guvernéra Velkovévodství poznaňského, uznávaného skladatele a snaživého violoncellisty. Pro knížete a jeho dceru Wandu složil Polonézu pro violoncello a klavír C dur, Op.

Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří nokturna z 30. a 40. let, kde se uplatnila jeho velice jemná, zpěvná a figuracemi opředená melodika, nebo cyklus preludií, zobrazující jeho improvizační schopnosti. Ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Jeho 18 dochovaných valčíků má oproti tomu převážně salónní ráz. Chopin se stejně jako mnozí jiní romantičtí autoři snažil přijít na způsob nahrazení v té době ne zcela vyhovující sonátové formy, především jeho 2. klavírní a 1. violoncellová sonáta (1846) vykazují nezvyklá formová řešení.[zdroj?] V českých zemích měl Chopin velký vliv na Smetanu, který prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve všech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“.

Nádherná , velmi dobře připravená prezentace s klavírním doprovodem. Děkujeme, Jsi, Eričko, skvělá.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.3.2005
  • 429 zobrazení
sszpklatovy
  • 3.2.2014
  • 399 zobrazení
babi90
Vernisáž koláží, linorytů Tomáše Milicha proběhla v Galerii G 10.3.2015 za účasti mnoha hostů a přátel vystavujícího.

Moderovala : Hana Papežová galeristka Galerie G

Hudební produkce :Yvona Partyková- autorské čtení s projekcí grafik Tomáše Milicha

Vratislav Hudeček - poetický recitál s kytarou

Hosté : starosta městského obvodu Ostrava J Bc Martin Bednář
ředitel CHO Bc Martin Pražák

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek, Stanislav Drozd

Pane Tomáši , děkujeme za skvělou prezentaci Vaší výstavy.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013 až březen 2015
  • 373 zobrazení
orlikvyskov
Pár momentek z tréninku gymnastiky a chůze.
Foto: Lenka Voráčová
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2020
  • 365 zobrazení
babi90
Vernisáž obrazů výtvarnice Hany Lešanovské proběhla v Galerii G 11.9.2012 za účastí mnoha přátel i rodiny.
Její 1. vernisáž předčila očekávání všech zúčastněných, precizní vypracování každého obrázku s kterým si vystavovatelka opravdu vyhrála a ukázala nám, jaké " bohatství " může být v člověku ukryto a jaké možnosti každý z nás v sobě může mít.Skvělá práce , Haničko, pokračuj, máš talent a díky.

Úvodní slovo : ing.Elen Tiemlová

Program :O.Zemánek housle
P,Koběrský klávesy

Foto i provázela vernisáží : H.Papežová / J.Paseková / galeristka Galerie G

Děkujeme za skvělou prezentaci a přejeme hodně úspěchů v další činnosti.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • leden až září 2003
  • 361 zobrazení
babi90
Dámský klub CHSG v Ostravě - Zábřehu navštívil v Dobroslavicích 28.8.2014 nádherné muzeum- Dům panenek manželů Klapuchových.

Několik slov k mé sbírce porcelánových panenek: / ze stránek paní B.Klapuchové /

První panenku této sbírky zakoupila má maminka, které v letošním roce 2008 bylo 85 let. Panenka je 23 cm vysoká, pořízena v Německu roku 1977 a je oblečená v oranžových šatičkách,Obrazek zdobené krajkovým sedýlkem, černovláska, jménem Margareta.

V této době byly porcelánové panenky na trhu spíše vzácností. Krása a uznání nad ruční prací při výrobě porcelánové panenky, jejího oblečení a doplňků, mou maminku tak zaujalo, že při pohledu na novou panenku neodolala a koupila jí. Aniž by si tuto lásku a zálibu k porcelánovým panenkám uvědomovala, začal počet těchto panenek se zvyšovat a zdobit její dvoupokojový byt. A tak u příležitostí různých svátků a jubileí byla obdarována rodinou a přátelí vždy nějakou porcelánovou panenkou, která rozšířila její sbírku.

V roce 2002 z důvodu nemoci mi celou sbírku v počtu cca 90 kusů panenek maminka věnovala s tím, že jsem jí přislíbila, že o sbírku panenek budu pečovat a budu se snažit ji rozšířit.

Je to práce krásná, ale zároveň i časově náročná. Starší panenky potřebuji opravit oděv, především spodní prádlo, kde vlivem času nutno nahradit nové gumičky, přilepit různé části botiček, vyměnit krajku a podobně.

Sbírku rozšiřuji o další skvosty. Nakupuji panenky malé i velké a nejmenší panenka v mé sbírce měří 6 cm a největší 92 cm.

Panenky se dělí dle materiálu, dle náročnosti zpracování a množství vyrobených kusů. Počty jsou limitovány, to znamená, že panenky jsou vyrobeny v určitém množství. Pak jsou to panenky sběratelské s certifikátem pravosti a množství, jsou to panenky zařazené pod určitou kolekci, navržené uměleckým návrhářem a v limitovaném počtu např. 1500 ks, 500, 100 ks apod. Každá tato „panenka s certifikátem“ má svůj certifikát pravosti, který obsahuje kolekci, návrháře (nemusí být vždy uveden), počet vyrobených kusů a číslo dané panenky. Signace je provedena většinou na zátylku panenky. Porcelánovou panenku lze pořídit v cenové relaci cca 100,- Kč až po několik desítek tisíc korun za kus. Je to odvozeno od množství vyrobených kusů a také umělce, který panenku vyrobil. Takovéto panenky nejsou určeny jako hračka. Zacházení s porcelánovou panenkou je možno přirovnat k porcelánovému nádobí, které je křehké. ObrazekPanenka má především z porcelánu hlavičku, ruce nohy, tělo je měkké, látkové.

Své slovo jsem dodržela a sbírku rozšiřuji. V poslední době má sbírka čítá přes 300 kusů a já jsem se zaměřila na kroje. Nadchly mě kroje jak české, tak moravské i slovenské. Zakoupit takovou panenku není jednoduché. Na trhu se objevují málo nebo jsou pro mně finančně náročné. A proto jsem se rozhodla šít kroje na tyto panenky sama. K tomu používám především literaturu, která popisuje kroje, sháním materiál pro ušití takového kroje, výšivky si vytvářím sama a doplňky jako jsou například botičky, stojánky, které drží panenku a jiné mi pomáhá udělat manžel.

Velice si vážím lidí, kteří po oslovení mi pomohou daný materiál pro ušití kroje dodat, zašlou dobírkou nebo mi poradí, kde takový materiál seženu.

Foto: H.Papežová / omlouvám kvalitu fotografií /, společné fotografie M.Krahulíková
více  Zavřít popis alba 
  • leden až srpen 2014
  • 359 zobrazení
brambik
všechny fota jsou k vidění na geodeath.rajce.net
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2007 až březen 2011
  • 336 zobrazení
babi90
Beseda s Neobyčejnou ženou Lydii Romanskou - Lidmilovou s Petrem Bohušem proběhla 3.6.214 v Galerii G v CHS Gabriel Čujkovova 40a, Ostrava - Zábřeh.

PhDr. Lydie Romanská – Lidmilová

Lydie Romanská (nar. 13. září 1943 v Polance nad Odrou) je česká básnířka, prozaička a sbormistryně; členka Obce spisovatelů (1990); předsedkyně ostravského střediska Obce spisovatelů (1997 dosud); členka Rady Obce spisovatelů v Praze (1997 dosud) a členka Českého centra Mezinárodního PEN klubu (2011).

Život

Vystudovala učitelství a obor hudební výchova na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity (1963-1968), kde také obhájila rigorózní práci z hudební teorie (PhDr., 2005). Vyučovala na ostravských základních školách (1962 -1992). Roku 1987 se provdala za hudebního skladatele Dobroslava Lidmilu (1926 – 2006) a poskytla mnohé své verše jako texty k jeho vokálním skladbám: kantátám, malým dětským operám, cyklům písní pro děti aj. V letech 1992 až 2012 byla ředitelkou Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově. Jako sbormistryně a dirigentka vedla řadu sborových těles, organizovala koncerty vokální hudby, s dětským pěveckým sborem Cantabo Svinov CZ koncertovala spolu s manželem téměř ve všech zemích střední Evropy. Dosud (od r. 1976) vede Ženský komorní sbor Dobroslava Lidmily Svinov. V místě bydliště pořádala literární besedy a autorská čtení. Jejími hosty byli spisovatelé Blanka Kubešová, Eva Kotarbová, Helena Lisická, Petr Musílek, Oldřich Šuleř, Bohumil Pavlok, Karel Vysloužil, Karla Erbová a další. S básníky Vladimírem Křivánkem a Zeno Kaprálem účinkovala v literárním pořadu hudebního festivalu Janáčkův máj (2010). V letech 1998 - 2009 vedla kurzy tvůrčího psaní na Slezské univerzitě v Opavě; je členkou několika literárních porot, dlouholetou předsedkyní a nyní členkou redakční rady časopisu Obce spisovatelů v Ostravě Průhledy.
Dílo
Knihy veršů

Poéma Ostrava. Ostrava: Profil 1975
Půl hodiny po lásce. Ostrava: Profil 1982
Dopolední poetika. Ostrava: Profil 1985
Poločas. Ostrava: Profil 1989
Tanec o francouzské holi. Ostrava: Chagall 1991
Poušť před rozbřeskem. Opava: Optys 1993
Nedomykavost času. Třebíč: Arca JimFa 1998
Čtrnáct zastavení. Ostrava: Repronis 1999
Odrou křestná. Ostrava: CHKO Poodří 1999
Den latimerie. Brno: Host 2002
Goghova postel. Ostrava: Montanex 2006
Svlékání z růže. Ostrava: Montanex 2008
Aniž tvůj že jsem. Ostrava: Montanex 2010

Próza

Ticho pro klarinet (Příběhy poznamenané Ostravou). Ostrava: Montanex 2007
Boží expo. Tišnov: Sursum 2012
Láska je víc než láska (rukopisný román)

Výbor z díla

Desátek. Brno: Host 2003

Přebásnění překladu

S babičkou za ruku. Opava - Łódž: Literature & Science Opava 2008 (Verše Karoliny Kusek z polštiny) přeložené od Libora Martínka.

Populárně naučné

Dobroslav Lidmila hudební skladatel, sbormistr, pedagog. Ostrava: Repronis 2006
Slovo jako zrno.( Život a dílo básníka a spisovatele Bohumila Pavloka). Šenov: Tilia 2009

Texty

Libreta ke dvěma hudebně dramatickým dílům pro děti Dobroslava Lidmily:

Kde mají slavíci sál (1996)
Cesta na boso (2003)

Její verše zhudebnili také hudební skladatelé: Vladimír Svatoš, Milan Báchorek, František Hába, Věroslav Neumann, Antonín Tučapský, Zbyšek Bittmar a další.
Ocenění

Třetí místo v literární soutěži Ostrava město v pohybu za knihu Ticho pro klarinet (2007)
Zlatý odznak s granáty. Unie českých pěveckých sborů (2007)
Cena prof. Jana Šoupala. Unie českých pěveckých sborů (2008)
Ocenění Moravskoslezským krajem za dlouholetou tvůrčí pedagogickou činnost ke Dni učitelů (2012)
Její báseň Postupně vyletělo pět malých sýkorek byla uvedena ve sborníku Nejlepší české básně 2009. Brno: Host 2009

Převzato z wikipedie

Petr Bohuš

moderátor, publicista (pořad Život jako na dlani)

petr.bohus@solokapr.cz

Co v rozhlase dělám:
Připravuji a moderuji publicistický pořad Život jako na dlani společně s manželkou Janou Bohušovou. Do pořadu si zveme hosty a povídáme si s nimi o tom, co jim život přichystal. Janička jinak v rádiu připravuje reportáže a zprávy, především o školství a o práci krajského úřadu a také dělá editorku zpravodajství. Já jsem externista. V budově Českého rozhlasu ale máme i dětskou redakci Solokapr. Je to perfektní zábava s profesionálními novináři a žáky základních, středních a vysokých škol. Podívejte se na stránky www.solokapr.cz.

Jak jsem se vzal v rozhlase:
Jednoho dne se ohlásil Český rozhlas. Nabídka na konkrétní pořad, která se neodmítá. Už kdysi před lety jsem uspěl ve výběrovém řízení na místo redaktora a moderátora, nakonec jsem skončil v České televizi ve zpravodajství, publicistice a Klekánici. Jsem rád, že jsem se mohl po letech do rádia vrátit a vážím si této nabídky, byla to pomocná ruka v době, kdy mi zrovna nebylo v životě lehko.

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci:
Jsem tady krátce, je to krásná práce, intimní, křehká na rozdíl od exhibicionistické televize.

Dosavadní kariéra:
Pět let Krajské kulturní středisko Ostrava, 14 let v České televizi v Ostravě a v Praze jako redaktor, moderátor, editor, dramaturg a šéfredaktor zpravodajství a publicistiky. V současnosti na volné noze, publicista, moderátor, šéfredaktor redakce Solokapr, vedu semináře na školách, jsem vedoucí a lektor žurnalistických kurzů a kroužků, podílím se na různých mediálních projektech včetně Života jako na dlani, jako externista spolupracuji s Českou televizí na různých pořadech, spolupracuji s kabelovými televizemi jako poradce a lektor. Vystudoval jsem žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, v současnosti začínám studovat Marketingovou komunikaci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Co jsem ochoten na sebe prozradit:
Miluji Janičku a baví mě solokapr. A spousta dalších věcí.

Moderátorka: Hana Papežová- Kolářová

Hosté : PhDr. Lydie Romanská - Lidmilová,Mgr. Petr Bohuš

Hudební produkce : Petr Prášek / Petesax / saxofon

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek, Stanislav Drozd

Děkujeme hostům za příjemně strávené odpoledne v jejich společnosti.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013 až červen 2014
  • 327 zobrazení
babi90
Vernisáž obrazů výtvarnice Lenky Kocierzové s besedou a módní přehlídkou proběhla 8.10.2013 odpoledne v Galerii G v CHSG v Ostravě - Zábřehu, Čujkovova 40a, za velké účasti hostů / 100 /.Z cyklu " neobyčejné ženy".

Moderátorka a kurátorka : Hana Papežová , Lenka Kocierzová a malý Theodor Šimáček

Modelky: Lenka Kocierzová, Hana Papežová ,Dana Hanáková ,3 mladé ženy ze Šraněk a vnoučata L.K.

Hudební produkce : Nojoband- swingová skupina

Foto : Dušan Stračánek, Hana Papežová

Lenka Kocierzová se představuje:

Grafička, ilustrátorka, učitelka výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ s. r. o. v Ostravě – Vítkovicích (od 2003 do 2010). Kronikářka obce Vítkovice (do března 2013), členka kulturní komise (do září 2012) a redakční rady (od 2000 do r. 2009). Podniká v reklamě, propagaci, věnuje se i publikační činnosti. Černobílé kresby nezapřou profesi kresličky ve firmě ZAM v Ostravsko-karvinském revíru, jejich náplní je však především život žen, jejich sny a touha, bolesti. Protipólem smutku jsou barevné ilustrace pro děti a kresby květin, zvířat, hmyzu pro naučné stezky. Má za sebou přes čtyřicet samostatných výstav v České republice, v Polsku a na Slovensku. Její grafiky zdobí soukromé sbírky v Kanadě, Anglii, Rakousku, Polsku i na Ukrajině. Je spoluautorkou knihy Vítkovice (2002), ilustrátorkou učebnic „Příklady pro samostatnou práci žáků při odstraňování vývojových poruch učení III. a IV. ročník“ a učebnice němčiny „Sprechen Sie Deutsch“. Kalendáře „Ostravské Evy 2002“, „Kalendář Vítkovic 2007“, Vítkovice 2011 očima Lenky Kocierzové jsou tématicky zaměřené na rodné město a čtvrť. Autorská kniha veršů „Tělem psáno“ je z roku 2003. Televizní znělka „Televizní univerzita“ jejíž je autorkou, běžela v České televizi v roce 1993. Videosnímek „Vítkovice – víc než fabrika“ byl promítán a oceněn na festivalu TECHNÉ 2004. Vytvořila nástěnné malby v TESCU v O. – Porubě, Aqua bazénu a v ZŠ Šalounova ve Vítkovicích. Spolupracuje na projektu „7 kadlínských zastavení – Muzeum Kadlín“ na Mělnicku a na projektu „Propagace Vítkovic“, kde je autorkou Vítkovických omalovánek a Vítkovického PEXESA. V roce 2013 projekt "Lech i Czech dzisiaj" se studenty gymnásia v polském Paczkowie. Od roku 2008 v systému Who is who v České republice.

Od roku 2006 spolupracuje se sklárnou MOSER , a. s. v Karlových Varech. Práce s jejími motivy byly vystaveny ve Frankfurtu nad Mohanem, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a na dalších výstavách této světoznámé sklárny.

Výstavy

1995 Ostrava - Hotel Metropol

1996 Ostrava - Galerie Sklep

1997 Ostrava - Galerie Sklep

1997 Rychvald - Kulturní dům

1998 Polsko - Paczków, Dom plastyka - NUT Knurów

1998 Ostrava - Galerie Ametyst

1999 Praha - Art Expo Strahov

2000 Mělnicko - Kadlín

2000 Ostrava - Galerie Ametyst

2000 Ostrava - Divadlo Petra Bezruče

2001 Polsko - Imielin, Sokolnia

2001 Polsko - Katowice-Szopienice

2001 Ostrava - Vítkovice, Galerie ZŠ Nám. Jiřího z Poděbrad

2001 Praha - Interiér, Veletržní palác

2001 Ostrava - Nový byt a dům

2002 Praha - Baťa, Václavské náměstí

2002 Ostrava - Vítkovice, AHOL SOŠ

2003 Ostrava - KMO

2003 Ostrava - Dům knihy LIBREX

2004 Ostrava - Galerie Domova mládeže, Fr. Šrámka

2005 Polsko - Paczków

2005 Ostrava - KMO, Mar. Hory

2006 Ostrava - Vítkovice, AHOL SOŠ

2006 Ostrava - Dům kultury Poklad, TECHNÉ 2006

2007 Polsko - Zabrze, Królowa Luisa

2007 Polsko - Zabrze, Centrum Platan

2007 Praha - Pragointeriér

2007 Frankfurt nad Mohanem - vystaveno první sklo MOSER s grafikou autorky

2007 Praha - Uměleckoprůmyslové muzeum, sklo MOSER

2008 Ostrava - KMO Svinov, Přívoz, AHOL SOŠ

2009 Bratislava - MODDOM, AHOL VOŠ

2010 Bratislava. KS Vajnorská

2010 Ostrava - KMO Polanka

2010 Mělnicko - Kadlín - 10 let spolupráce

2010 Ostrava - Vítkovice, Domov Lidická

2011 Ostrava - AHOL VOŠ

2011 Ostrava - KMO Michálkovice

2011 Bratislava ART MODDOM

2012 DK Poklad, Ostrava - Poruba

2012 Dům knihy Librex - Ostrava

2013 AHOL Gallery

2013 Domov mládeže Lidická, Ostrava - Vítkovice

2013 Galerie CHSG, Ostrava - Zábřeh

Děkujeme za nádhernou prezentaci celého projektu a přejeme ještě hodně takových úspěšných akcí.

Fotografie na konci - Lenka Kocierzová provází své spolužáky výstavou v Galerii G.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2005 až říjen 2013
  • 324 zobrazení
babi90
Vojtěch Bartek (* 19. října 1942, Frýdek-Místek) je český fotograf a pedagog.

Od roku 1990 až do svého odchodu r. 2009 byl tajemníkem Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Podílel se jako organizátor i autor na realizaci fotografických dokumentárních projektů Lidé Hlučínska devadesátých let 20. století a Zlín a jeho lidé. V období 1981–1992 byl hlavním organizátorem a komisařem národních a mezinárodních přehlídek audiovizuální tvorby Diafon v Opavě.

Vyučil se v hornickém učilišti v Ostravě (1959), absolvoval dvouletou Průmyslovou školu hornickou pro pracující v Ostravě (1963) a Právnickou školu ROH v Ostravě (1977). V roce 1973 se stal jedním z prvních absolventů Školy výtvarné fotografie Svazu českých fotografů.

Během svého pedagogického působeni vyučoval typografii na Institutu tvůrčí fotografie, a později, na Ústavu fyziky Slezské univerzity, pak krátce výukově působil v předmětech Multimediální skladba obrazu a Základy fotografie. Od roku 1997 učí maturitní nástavbové ročníky oboru fotograf na Integrované střední škole oděvní, služeb a podnikání v Ostravě-Porubě.

Ve své fotografické tvorbě se zaměřuje na krajinářskou fotografii s ekologickou tematikou, na dokumentární fotografii z oblasti Ostravska a na vytváření audiovizuálních programů – diafonů. Z cesty do Indie, kterou podniknul v roce 2000, přivezl řadu černobílých i barevných snímků, z nichž zaujaly panoramatické záběry z ulic Mumbaje.

Novinky.cz :výňatek z článku

Známý ostravský fotograf Vojtěch Bartek na vernisáži jeho výstavy. 12.2.2013

Autor Josef Zajíc

Učitel,trenér sportu,koníček fotografování,sport rekreačně, divadlo.

Charita Ostrava prezentuje výstavu fotografií Vojtěcha Bartka

V galerii G Charitativního střediska Gabriel v Ostravě v komunitním centru pro seniory je k vidění výstava fotografií významného ostravského fotografa Vojtěcha Bartka pod názvem Můj svět. Vernisáž výstavy proběhla v úterý 12. února od 17 hodin.

Výstava mj. připomněla životní jubileum autora. Vojtěch Bartek se narodil 19. října 1942 ve Frýdku-Místku. V období let 1990 - 2002 pracoval jako tajemník Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Vytvořil několik cyklů z uměleckých a dokumentárních fotografií: Konec přírody, začátek města (1974), Má země (1977), Černá píseň (1979), Lidé Hlučínska devadesátých let (1998), Zlín a jeho lidé (1997-2001). V dokumentárně-uměleckém cyklu zachytil přípravu, zkoušky, realizaci a premiéru inscenace opery Igor Kníže v Národním divadle Moravskoslezském. Fotil i další opery a balety. Nyní přednáší na Slezské univerzitě v Opavě.

Vernisáž uvedla Hana Papežová, galeristka v Galerii G. Připomněla život a dílo Vojtěcha Barteka a představila jeho přátele, kteří se přišli na výstavu podívat a pogratulovat mu k jeho sedmdesátým narozeninám. Krásné melodie na klávesové nástroje zahrál Petr Koběrský a na housle Oldřich Zemánek.

Výstava Vojtěcha Bartka Můj svět potrvá do 4. března. Centrum je pro návštěvníky otevřeno od pondělí do pátku od 8 do 16 hodin.

Foto: H.Papežová, K.Planičková, J.Zajíc
Promítané fotografie V.Bartka.
Video A.Čaply na konci fotografií.
Přidaná 3 videa z fotografií H.Papežové, K.Planičkové, J.Zajíce, V.Bartka,A.Čaply zpracovala Hana Papežová.
Přidáno video A.Čaply - průběh celé vernisáže.

Děkujeme, Vojtěchu, za skvělé fotografie i bezprostřední vystoupení.

Jeden z mnoha ohlasů:

Myslím si, že to byla jedna z velmi povedených vernisáží v Galerii G....A.Čapla

Vojtěch Bartek tragicky zahynul 8.3.2013- Čest jeho památce !

Smutná zpráva z Deníku.cz

Fotograf Vojtěch Bartek tragicky zahynul po autonehodě u Velké Polomi
Vojtěch Bartek podlehl těžkým zraněním po páteční autonehodě u Velké Polomi.

Opava - V Opavě, Ostravě, rodném Frýdku-Místku i v celém širokém regionu by se našlo jenom málo fotografů a příznivců fotografie, kteří by ho neznali. Věčně rozčepýřená hlava, často ozdobená velkým kloboukem, či jeho osobitě uvázaná kravata. Nezaměnitelný zvučný hlas či specifický slovník, který nezapřel jeho havířské začátky. Vojtěch Bartek podlehl v neděli těžkým zraněním po páteční autonehodě u Velké Polomi. Bylo mu sedmdesát let.

Fotograf Vojtěch Bartek byl mnoho let tajemníkem Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, podílel se rovněž na organizování celé řady fotografických projektů. Byl úžasným pábitelem života, na svém kontě měl desítky výstav doma, ale také v zahraničí.

Patřil k prvním fotografům, kteří zobrazovali zdevastovanou průmyslovou krajinu na Ostravsku dávno předtím, než ekologická témata přišla do módy. Jeho záběry kališť, zbytků stromů, popraskané půdy, potrubí, sloupů vysokého napětí a hald jsou obžalobou lidské bezohlednosti, ale současně se v nich objevuje i jakási podivuhodná symbióza krásy a zmaru.

Bartkova pozdější volná tvorba zahrnuje konfrontace zbytků přírody s odlidštěnou architekturou panelových sídlišť z cyklu Konec přírody začátek velkoměsta (1975-1993), nostalgické panoramatické záběry z dělnické kolonie v Mariánských Horách, civilně pojaté portréty ze souborů Černá píseň (1972-1982) a Malý člověk (1980-1990), bezprostřední momentky nevšedních chvil všedního života z cest do Indie a na Kubu, divadelní fotografie ze zkoušek a z představení Národního divadla moravskoslezského v Ostravě i tři desítky audiovizuálních pořadů promítaných na jedno až šest pláten.

Mnoho let pracoval v Okresním kulturním středisku v Opavě a stál u počátků opavské univerzity. Z jeho iniciativy se v roce 1990 podařilo přeměnit tehdejší Institut výtvarné fotografie Svazu českých fotografů na Institut tvůrčí fotografie právě zakládané Slezské univerzity, která se tak po pražské AMU a Vysoké škole pro grafiku a knižní umění v Lipsku stala teprve třetí vysokou školou se samostatným studiem fotografie v postkomunistickém bloku.

Vojtěch Bartek byl mnoho let tajemníkem ITF, podílel se na organizování fotografických projektů Lidé Hlučínska 90. let 20. století, Zlín a jeho lidé a Opava na prahu nového tisíciletí stejně jako na přípravě desítek výstav v Domě umění a Slezském zemském muzeu v Opavě a ostravské galerii Opera i mnoha expozic pro zahraniční festivaly, muzea a galerie. A hlavně ochotně a nezištně pomáhal studentům.

Nesmí se zapomenout ani na jeho externí pedagogické působení na několika středních školách či na oboru Multimediální techniky v Ústavu fyziky FPF SU.

Profesor Miroslav Vojtěchovský výstižně charakterizoval Vojtěcha Bartka jako člověka zemité přímé filozofie, ale také člověka se zvláštním jemným citem, jako člověka, v jehož jednání se spojuje dravost šelmy s citem kočičích tlapek. Fotografie byla středobodem Bartkova života a pomáhala mu překonávat různé krize a tragédie, jichž nebyl ušetřen.

Když před měsícem otevíral v ostravské galerii G expozici Můj svět k nedávným sedmdesátinám, nikdo netušil, že to bohužel byla už poslední výstava v jeho životě. Z Fakultní nemocnice v Ostravě přišla smutná zpráva, že Vojtěch Bartek podlehl zraněním po těžké autohavárii, k níž došlo 8. března 2013 na silnici mezi Ostravou a Opavou. Bude nám moc chybět.

Vladimír Birgus, Zdeněk Stuchlík
více  Zavřít popis alba 
  • září 2003 až březen 2013
  • 324 zobrazení
babi90
Exkurze Dámského klubu CHSG v Ostravě - Zábřehu v České televizi Ostrava 17.3.2015.

Vedoucí Dámského klubu : Danuše Hanáková

Foto : Hana Papežová - Kolářová-dokumentární fotografka, galeristka Galerie G CHSG, Katka Planičková fotografka

Procházka Ostravou.

Z historie ostravské televize:

Počátek historie ostravského televizního studia se váže k výstavbě nového televizního vysílače v Ostravě-Hošťálkovicích v roce 1955. Pod ochrannou rukou ostravského rozhlasu bylo tehdy vytvořeno první televizní studio na Moravě a ve Slezsku. Na Silvestra roku 1955 se uskutečnilo první vysílání pro Ostravsko.

„Dobrý večer, milí přátelé. Vítám vás k prvnímu zkušebnímu vysílání televizní stanice Ostrava. Ano, je to pravda: už i Ostrava má svou televizní stanici. A vy, milí přátelé, jste opravdovými televizními diváky. Trochu nezvyklé, že? Však si časem zvyknete.“

To byla první slova, která vyslechla nepočetná hrstka televizních diváků, kteří byli o půl osmé večer 31. 12. 1955 přítomni u svých primitivních aparátů v Ostravě a jejím nejbližším okolí. Historicky první hlášení odbavila tehdy dvaadvacetiletá rozhlasová hlasatelka Eva Kunertová. Toto antré, které obstaral sled krátkých zábavných filmů propojených průvodním slovem herce Lubora Tokoše a vystoupením hudebního klauna, trvalo do 23.30 hodin. Bylo to jeden a půl roku po vzniku studia v Praze a celých 7 let před zahájením vysílání z Brna. Nešlo však o první mimopražské studio Československé televize. Ostravské a pražské televizní studio totiž tehdy ještě netvořily společnou instituci. Šlo o dvě různé, na sobě nezávislé televize.

Zpočátku se z Ostravy vysílalo jen dva dny v týdnu (ve středu vždy od 19.00 do 21.30 hod. a v neděli od 18.30 do 21.30 hod.), později čtyři dny (v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli). Televizní vysílání komplikovalo nedokonalé technické zařízení a poměrně často docházelo k poruchám. Pamětníci vzpomínají, že v hlasatelně díky rozžhaveným reflektorům v průběhu vysílání obvykle panovalo horko vyšší než 50 stupňů Celsia. Tehdejší studio bylo vybaveno černobílými kamerami a filmovým snímačem. Vysílalo převážně distribuční filmy, ale vznikaly zde už také první vlastní pořady.

Významným faktorem, který ovlivňoval úroveň tvorby, byla skutečnost, že redaktoři, hlasatelky a další programoví pracovníci organizačně spadali pod rozhlasová křídla. Řada tvůrců proto byla po obrazové stránce naprostými laiky. Tenkrát, na samém počátku, zajišťovalo celkem 157 vysílacích dní pouhých jedenáct lidí.

Podmínky na hošťálkovickém vysílači byly velmi stísněné. Ostravská vysílací stanice, koncipována jako koncová, měla původně sloužit pouze k přebírání pražského programu. Trvalo pak téměř sedmnáct let, než se vysílací prostředky ostravského studia postupně dobudovaly.

V roce 1956 začala ostravská éra televize „na kolečkách“, když si studio pořídilo první černobílý přenosový vůz, který umožnil vysílat přímé sportovní a divadelní přenosy, reportáže, oblíbený pořad Hádej, hádej hadači či přenos Silvestra z Pradědu.

Ještě v prosinci téhož roku vzniklo přímé propojení Ostravy a Prahy televizní trasou, což umožnilo vzájemnou výměnu pořadů. Později se Ostrava s charakteristickým logem, ve kterém nechyběl hornický kahan, stala pevnou součástí celostátního vysílání. Pořady z Hošťákovic mohli sledovat diváci v celé zemi.

V roce 1968 bylo vytvořeno nové, modernější televizní studio v Ostravě–Zábřehu (300 m2). Natáčelo se zde až do roku 2001, kdy budova přešla do vlastnictví jiného majitele. Začala být používána modernější, avšak stále jen černobílá technologie. Malé studio v Hošťálkovicích stále sloužilo zpravodajství.

Na podzim roku 1973 byla dokončena výstavba a zahájen provoz nového střediska v centru Ostravy (v přestavěném Divadle Petra Bezruče v Dvořákově ulici), které disponovalo dvěma studii, režijním komplexem, střihovými i odbavovacími pracovišti a zvukovýrobou. O rok později (1974) bylo malé televizní studio pod vysílací věží v Hošťákovicích zrušeno. Dodnes působí ostravská televize na své hlavní adrese na Dvořákově ulici. Od roku 2001 se zejména zábavné a soutěžní pořady natáčejí také v Ostravě-Radvanicích, kde v areálu Výzkumného uhelného ústavu vznikl přestavbou jedné z hal velký natáčecí ateliér o ploše 400 m2.

Nejstarší regionální pracoviště České televize se v průběhu své existence profilovalo jako plnoformátové televizní studio, kde se významně uplatňuje zpravodajství z regionů severní a střední Moravy a Slezska. Vysoce hodnocená vždy byla a stále je tzv. ostravská publicistická škola. Současné dokumenty a publicistické pořady tvoří podstatnou součást vysílacího schématu. V žánru dramatické tvorby vznikají seriály, pohádky, distribuční i televizní filmy. S důrazem na kulturní dědictví pořizuje televize záznamy divadelních představení regionálních scén i záznamy koncertů a významných kulturních událostí. Další výrazný podíl na programu mají zábavné a hudební pořady, stejně jako pořady pro děti a mládež. Současné Televizní studio Ostrava připraví každoročně na 3000 hodin odvysílaných pořadů. Společně s brněnským studiem tak naplňuje zákonem stanovený dvacetiprocentní podíl regionální tvorby ve vysílání České televize.

Dole :1.hlasatelka České televize Ostrava Eva Kunertová- Mudrová./ poslední fotografie/- Evičko, děkujeme , Jsi pořád skvělá moderátorka v Apetýtu v pátek v ČRo / i já jsem byla Tvým hostem./ i za spolupráci v naší Galerii G při besedě s Radovanem Lipusem Ostravské kavárny, kdy Jsi pořad spolumoderovala i na besedě v Dámském klubu CHSG.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2011 až březen 2015
  • 311 zobrazení
mezikamarady
  • březen 2011
  • 294 zobrazení
Reklama