Hledání: Film-streda

Pro dotaz Film-streda jsme našli 139 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
kocovnici
Sobota - pondělí: Po sobotním seznámení se s okolím a historií spojenou s výrobou skla jsme neděli a pondělí strávili na sjezdovkách na Špičáku za ideálních podmínek, jediným mínusem byly davy lidí, které hezké počasí také přilákalo. Po večerech jsme si zahráli na popelky, bloudili Boženovým otázkovým bludištěm a prověřili tábornické znalosti a schopnosti.

Úterý: Na běžky jsme vyrazili skibusem do Bedřichova, kde si mladší udělali kolečko na Novou louku a Hřebínek a starší se přes Knajpu vrátili do Josefova dolu. Večer odpočinek u filmu.

Středa: Opět na sjezdovky na Špičáku, tentokrát zpestřené cestou vlakem, protože do skibusu jsme se nevešli. Večerní hry venku i uvnitř si připravil Mareček s Blatníkem.

Čtvrtek: Na druhém běžkovém výletě jeli mladší ze Severáku zpět do Josefova dolu, starší jeli z Bedřichova kolem nádrže Josefův důl. Bylo špatné počasí a zmokli jsme, ale nejlepší byla jízda po sjezdovce a zastávka v restauraci. Večer jsme vyráběli zvířata a ozdoby z modelovací hmoty a někteří se pustili do spojovaček.

Pátek: Na sjezdovky jsme kvůli dešti vyrazili později vlakem, nicméně počasí se během dne umoudřilo a nakonec i poslední den na lyžích (a snowboardech) stál za to. Večer zbyl krom přípravy na sobotní odjezd čas i na deskovky.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2019
  • 159 zobrazení
ubuster
kešování s Pavlem 10.9.2016 - keše Jackuv hostivicky letterbox, 1STEP MULTI: PP Hostivicke rybniky - Litovicky r., NS Hostivicke rybniky, Kaple Panny Marie Hvezdy evangelizace, PP Hostivicke rybniky - Rybnik Brve, Praha Zapad, Biokoridor Chyne, Pierre Brice (zivotopis), Pierre Brice (filmy), STRED VSEHO, JEN RUZOVA TO MUZE BYT, Za Kolmankem, Mezcesti, Jinocany u dalnice, Zbuzanska Dikyzabodovka / Thanks-for-a-point cache
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2016
  • 137 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
boraderam
Fotografie z natáčení filmové série "Než se táta vrátí" - středa 17.9.2008 (lokace Vinařice).
více  Zavřít popis alba 
  • 18.9.2008
  • 1 995 zobrazení
luminum
Foceno Fotoaparátem Olympus E-400

Filmové ateliéry, s. r. o.

HODNOSTI - VOJÁCI

Voják ve zbroji s kopím:
Vojáci ve zbroji byli nalezeni v 1. a 3. komoře, a tvořili základní útočnou sílu armády. Nosili těžké brnění chránící tělo a ramena a někteří z nich měli na hlavě čepec. Jiní měli vlasy ve tvaru drdolu na pravé straně hlavy. Byli nalezeni v různých bojových postojích, držící kopí a jiné zbraně. Vojáci v těžkém brnění stáli uprostřed formací. Průměrná výška soch byla 180 cm.

Voják bez zbroje s kopím:
Vojáci, kteří byli oděni pouze do kabátce sahajícího ke kolenům, na sobě měli krátké kalhoty, opasek a na krku šátek. Nohy měli ovinuty pruhy látky. Vojáci bez zbroje byli ve formacích na stranách, protože byli připraveni k rychlému útoku. Byli vycvičení v boji zblízka, ale někteří měli i kopí.

Klečící kušník:
Kušník patřil k důležité útočné síle v armádě prvního císaře, protože byl připraven salvou šípů zavalit své nepřátelé. Kušníci byli nalezeni v 2. komoře, měli na sobě pouze lehké brnění, které chránilo tělo a ramena, to mu zajistilo ochranu, ale zároveň byli připraveni k rychlému přesunu. Vlasy má vyčesané do drdolu na straně hlavy. Socha je asi 120 cm vysoká a vypadá velmi živě, jakoby se otáčela a byla v pohybu.

Stojící kušník:
Ve druhé komoře byl objeven také stojící kušník, který je v poloze připraven k okamžitému útoku. Levá noha je nakročena dopředu, aby udržel stabilitu při střelbě z kuše, pravá ruka drží kuši, a levou ruku má v poloze jakoby držel dítě. Měl jen lehké velmi brnění, aby byl schopen rychlého přesunu. Poloha dokazuje, že střelecké dovednosti v dynastii Čchin dosáhly vysoké úrovně.

Vozataj:
U vozatajů se setkáváme se dvěma typy zbroje. První vozatajové oblékali zbroj, která jim chránila paže po celé délce a byli v poloze s nataženýma rukama - řídící vůz. Druhý typ zbroje vozatajů byl pro vozataje bojovníky. Byli vyzbrojeni oštěpem a nosili o něco lehčí zbroj, protože museli být pohyblivější a rychlejší. Vozatajové měli navíc na hlavě helmici, která jim chránila týl i šíji.

Jezdec:
Jezdec má na hlavě hranatou čapku, krk má ovinutý šátkem a tělo zepředu i zezadu chrání lehká zbroj. Byli vyzbrojeni pravými bronzovými kopími na dlouhých dřevěných násadách, vhodných jak k útoku hodem, tak i k bodání.

Kavalerista:
Kavaleristé byli objeveni v 1. a 2. komoře, nosili zaoblený čepec, krátké šaty, obrněnou vestu a kotníkové boty. Stojí u válečného koně, v pravé ruce drží otěže, v druhé pak luk k boji. Připravený obratně zaútočit kdekoliv.

Poručík:
Důstojník patřící mezi středně vysoké hodnosti, nalezeni byli v 1. komoře, v přední části vedoucí část formace. Byl velmi dobře vycvičen, nosil těžké brnění ochraňující horní část ramen a nejdůležitější části těla. Vousy měl vytvarované do podoby bradky, rozdělené na 3 části. V pravé ruce držel meč a v levé připraven s kopím zaútočit na větší vzdálenost.

Důstojník:
Důstojník v lamelové zbroji přesahující přes kalhoty, oděný v košili s vysokým límcem. Krk si chrání šátkem. Tito důstojníci většinou řešili spory s civilisty a tento patřil k nižším hodnostem důstojníků.

Důstojník bez zbroje:
Důstojníci jsou oděni dvojím způsobem. Jedni mají dlouhý plášť s náprsním brněním, který je po obvodu barevně zdoben. Kalhoty sahají až k nízkým botám se zvednutou špičkou a mají důstojnickou čapku se středovým promáčknutím. Na opasku mají zavěšen meč. Druzí mají do záhybů zřasený plášť, který je u límce přehozen doprava, brnění, vysoké návleky, nízké boty se zvednutou tupou špičkou a důstojnickou čapku s promáčknutím.

Generál s mečem:
Generál se vyznačuje mohutnou, statnou a vysokou postavou, šupinatým brněním, čímž se odlišoval od mnohem hrubších krunýřů, které nosili nižší důstojníci. Další věcí je jeho pokrývka hlavy, která připomíná ptáka. Generálové bývali nejdůležitějším prvkem celé armády. Stojí jakoby opřený o meč, s rukama přes sebe. Meč představoval pro generály jediný prostředek osobní ochrany. Nepožadovalo se od nich, aby se osobně účastnili útoků, ale za pomoci svého velitelského umu měli vojáky řídit.

Generál s bradkou:
Dalším nalezeným generálem byl ten s hezky zastřiženou bradkou. Jelikož přísná dobová pravidla neumožňovala vzdát se a představa, že by se generál k nebezpečí mohl otočit zády byla jednoduše nemyslitelná, měl pod destičkovou zbrojí dvě vrstvy šatstva. Zbrojí má chráněnou hruď, záda, ramena. Nohy má chráněny holenními chrániči a prošívanými kalhotami. Hranaté boty jsou lehké a mají špičky ohnuté vzhůru. Stojí zpříma na čtvercovém podstavci.

KONĚ:
Koně byli pro čínskou jízdu vybírání pověřenci z nejlepšího chovu, přičemž byla sledována hlavně rychlost a vytrvalost. Čchinové měli časté kontakty s kočovníky na západních hranicích. Koně, jako neodmyslitelná součást terakotové armády, dosahují délky těla 170-220 centimetrů, což odpovídá tehdejší nadživotní velikosti. Tato podstatná zvířata s mohutnou kostrou nevykazují žádné zvláštní anatomické rysy. Je pravděpodobné, že používaný druh byl úzce spřízněn s malými divokými koňmi ze stepí známými jako Kůň Převalského.

ZBRANĚ:
V komorách bylo nalezeno přes 10 000 bronzových zbraní. Na východním konci první komory bylo objeveno 279 šípů, 10896 šípových hlavic a 22 bronzových mečů ze slitiny obsahující přibližně 75 % mědi a 25 % cínu. Zbraně byly též s podílem olova, tudíž byly pro nepřátele mnohem toxičtější a škodlivější. Délka meče byla 80 až 92 centimetrů, nosily se připevněny napříč přes záda. K nejdůležitějším zbraním patřily luky a kuše. Některé dvojitě zakřivené luky měly dostřel až 300 m.
Nalezená výzbroj představuje snad všechny základní druhy zbraní, které se používaly v době prvního císaře. Na mnoha nalezených artefaktech jsou dokonce vyryta jména, datum výroby a mají úřední označení. Bronzové zbraně vykazují známky komplikovaného postupu výroby, odlévání, broušení, ostření, sekání a nakonec leštění. Zbraně ležely pod zemí více než 2 000 let a jsou blyštivé a nepodléhají korozi. Analýza odhalila, že povrch těchto zbraní byl potažen oxidační vrstvičkou chromové směsi, která chránila proti korozi.
Existovaly zásadní rozdíly mezi výbavou mužstva a důstojnickým sborem. Pěší lehkooděnci většinou drželi dvojitě prohnuté luky, kuše nebo zbraně na dlouhých dřevcích. Pěší vojáci, kteří byli přiděleni k válečným vozům, používali jako zbraně dlouhý luk, kuš, oštěp nebo nožovou sekeru. Každý jezdec držel v jedné ruce luk nebo kuš a ve druhé svíral otěže svého koně. V ochranné výstroji vojáků chyběly přilby a štíty, neboť byli tak stateční, že bojovali bez nich.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 28.1.2021
  • 16 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
danap16
Poznávání polských měst v období adventu s CK - 3. městem byl krásný Krakov
Krakov je historicky nejvýznamnějším městem Polska. Sídlili tu knížata, králové, biskupové, byl také několik století hlavní městem, dnes jen Malopolského knížectví. Na rozdíl od mnoha ostatní měst Polska nebyl během druhé světové války zničen. Leží na řece Visle, dominantou města je královský hrad Wawel a Katedrála svatého Stanislava a Václava (v ní se nachází největší polský zvon Zikmund) Centrem města je Hlavní náměstí (Rynek Glowny), v jeho středu je Sukiennice. Ve 14. století v ní byly krámky obchodníků se suknem, nyní tam jsou prodejní stánky. Před Sukiennicemi stojí socha Adama Mickiewicze, který je na Wawelu pohřben. Na náměstí stojí 70m vysoká Radniční věž, kostel sv. Vojtěcha a Mariánský kostel. Ten má 2 nejstejně vysoké věže, z té vyšší je každou hodinu slyšet troubení. Na jejím vrcholu je posazena pozlacená koruna o průměru 2,5metru.
V Krakově byla roku 1364 založena Jagelonská univerzita (o 16 let později než Karlova univerzita v Praze), studoval zde např. Mikuláš Koperník či Jan Pavel II (Karol Wojtyla)
Prošli jsme i zachovalé židovské město Kazimierz s několika synagogami. Natáčelo se zde několik scén filmu Schindlerův seznam.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 29.11.2020
  • 28 zobrazení
danap16
S cestovkou Inter Zbiroh jsme se vypravili opravdu až na konec světa, tedy evropské pevniny, do Portugalska s prohlídkou několika španělských měst.
Po noclehu v oblasti francouzského Bordeaux jsme dojeli na baskické pobřeží Atlantiku.
1.město, které jsme si prohlédli, byl San Sebastian, letní sídlo generála Franca, město známé filmovým festivalem. Prošli jsme Staré město - střed čtvrti tvoří náměstí Plaza de Constitución, kde se ve středověku konaly býčí zápasy a později všechny důležité společenské události, došli jsme k baroknímu kostelu Santa María s bohatě zdobeným průčelím a vystoupali na vrch Monte Urgull s pevností La Mota a se sochou Ježíše na jeho vrcholu. Od něj byl pěkný výhled na zátoku La Concha, je ve tvaru lastury s křišťálově čistou vodou. Při procházce okolo přístavu jsme míjeli místní radnici, ta byla postavena původně jako kasino, a na pláži zátoky La Concha jsme litovali, že máme málo času a nemůžeme se vykoupat. Někteří z nás to stihli, ale zase nevystoupali k pevnosti.
2. město, které jsme ten den navštívili byl Valladolid, hlavní město provincie Kastilie a León. Zde v roce 1469 uzavřeli sňatek významné postavy španělských dějin a to Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský, zde bylo sídlo kastilských králů a zde zemřel roku 1506 mořeplavec Kryštof Kolumbus (jeho ostatky jsou dnes umístěny v katedrále Panny Marie v Seville). Střed města tvoří náměstí Plaza Mayor s měšťanskými domy s podloubím a radnicí. Nejvýznamnější památkou města je barokní katedrála, dokončená v 2.polovině 17. století, obdivovali jsme bohatě zdobené průčelí univerzity a někteří z nás došli ke kostelu sv. Pavla, kde se konala svatba Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. V centrálním parku, kde stojí pomník Kryštofa Kolumba, jsme procházku městem ukončili.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2020
  • 50 zobrazení
monikash
Letošní Jeden svět odstartoval filmem o včelařce
Ve středu 7. října 2020 chemickými ukázkami odstartoval v kině Panorama před 18. hodinou Mezinárodní festival dokumentárních filmů nazvaný Jeden svět, tentokrát s podtitulem Až naprší a uschne. Po všem tom bublání, bobtnání a hoření shlédli návštěvníci kina makedonský dokument Země medu a ženě starající se o včely v souladu s přírodou v kontrastu s lidská hamižnost.
Po filmu pak besedoval s účastníky festivalu včelař a soudní znalec v oboru včelařství Petr Vydra, kterou moderoval Tomáš Znamenáček. Pan Vydra vysvětlil, jak se to má s historií úlů a proč je jejich současný tvar a velikost zrovna taková, o tom, jaký on je včelař nebo například, že poslední roky se používá osivo pro slunečnice toxické pro včely. Také zdůraznil léčivou sílu propolisu nebo že naši mladí včelaři používají nevhodné americké metody chovu včel, které se nehodí do našeho klimatického pásma.
Festival bude pokračovat ve čtvrtek v Panském dvoře dokumenty Půlnoční rodina, Zazpívej mi. V pátek se bude promítat Kolektiv a Autoportrét, kterého by se měla zúčastnit spisovatelka Ivana Havelková. V sobotu večer to bude dokument Pro Samu, který by měla doplnit návštěva Pavlíny Millionové z Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni. V neděli v 17 hodin se festival vrátí do kina Panorama, kde za přítomnosti zástupce spolku Rozkoš bez rizika bude promítán dokument Lovemobil. Poté se festival přesune opět do Panského dvora, kde v 19. hodin divadelní soubor Rozkoš zahraje divadelní hru Květinová harpyje.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2020
  • 49 zobrazení
monikash
Současná generace objevovala taje rychlodabingu
V rámci filmového klubu se ve středu 23. září 2020 v kinosále kina Panorama konalo promítání filmu Králové videa, kterého se měli zúčastnil i scénárista a dramaturg Petr Svoboda a producent Igor Kovács. Bohužel se kvůli zhoršeným hygienickým nařízením na Slovensku musel omluvit Igor Kovács co by slovenský občan, protože by se pak nemohl zúčastnit slovenské premiéry tohoto filmu. Tento film právě pojednává o československém rychlodabingu, který tu vznikl v 80. letech minulého století a pokračoval ještě několik let po revoluci. V úvodu pustili kinaři upoutávku na film Duna, který půjde do kin právě nadabovaný pouze Petrem Svobodou a ve snížené kvalitě, aby tak navodili atmosféru z dob, kdy jsme večer usedli před televizi, do přehrávače zasunuli véháesku a zaposlouchali se do monotónního hlasu neznámého dabéra, který se možná objevil právě v Králích videa. Po projekci pak následovala diskuse s autorem filmu, kde byla jednočlenná delegace dotazována spíš na podrobnější informace spojené se vznikem tohoto dokumentu. Na závěr se pak soutěžilo v rychlodabingu. Do té našel odvahu jen jeden z přítomných, takže druhou ukázku si zkusil Petr Svoboda.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2020
  • 45 zobrazení
verastrnadkova
Velké Bílovice jsou město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 10 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 900 obyvatel.
Město náleží k mikroregionu Lednicko-valtický areál. První osídlení této lokality je doloženo již z neolitu, první písemná zmínka pochází z roku 1306, na město byly Velké Bílovice povýšeny v roce 2001. Velké Bílovice jsou tradiční vinařskou obcí, což také dokládají vinařské atributy na znaku a vlajce. V současné době jsou se svými více než 760 ha plochy registrovaných vinic vůbec největší vinařskou obcí v České republice.

Příroda a okolí
Především severně a východně od města se rozkládá velké množství vinic a kolem 650 vinných sklepů ve 40 pojmenovaných sklepních uličkách tvořících samostatné vinařské "městečko".Dominantou Velkých Bílovic je kopec Hradištěk s kapličkou, nacházející se severně od města mezi vinicemi. Kaplička na vrcholu kopce je zasvěcena čtyřem svatým: sv. Urbanovi (patron vinařů), sv. Cyrilu a Metodějovi (patroni křesťanství v českých zemích) a sv. Václavu (patron českých zemí).
V blízkosti Velkých Bílovic se nachází rybníky Šísary a Velký Bílovec vhodné zejména k rybaření. Na jihozápad od města, za Podivínem, se nachází Přírodní park Niva Dyje a Lednicko-valtický areál, dále na západ pak CHKO Pálava a Vodní dílo Nové Mlýny.

Název
Velké Bílovice (historicky v němčině Groß Billowitz) jsou velké z toho důvodu, že patřily k největším osadám na bývalém břeclavském panství Lichtenštejnů. Sám název Bílovice pochází buď od jména mýtického zakladatele Biela (Bíla) a znamená ves lidí Bielových anebo název vznikl ze jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Siegfrieda Sirotka nesprávným přeložením z němčiny slova Waise - sirotek jako weisse - bílý.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1306, když po smrti Siegfrieda Sirotka přešla obec na Tobiáše z Bechyně. Poté se zde vystřídalo mnoho majitelů, mezi nimi i Páni z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1416–1524 byla obec poprvé ve vlastnictví Lichtenštejnů.
Od roku 1532 až do Bitvy na Bílé hoře v roce 1620 patřila obec Žerotínům. V této době se v Bílovicích usadili Habáni a členové Jednoty bratrské. Habáni zde svou kolonii založili v roce 1545. Žerotínové dali místní středověkou tvrz přestavět na renesanční zámeček a v roce 1564 postavili kostel pro Jednotu bratrskou. Protože zdejší Žerotínové patřili k jedněm z vůdců českého stavovského povstání proti Habsburkům, museli po Bitvě na Bílé hoře emigrovat a jejich majetek byl zkonfiskován. Habáni a členové Jednoty bratrské byli poté z Moravy vyhnáni na Slovensko.
Od roku 1638 až do roku 1848 byly Bílovice opět součástí panství Lichtenštejnů. Ti také dali v letech 1764–1765 na místě původního bratrského kostela postavit kostel katolický – nynější kostel Narození Panny Marie. Začátkem 20. století odešlo mnoho místních obyvatel do Spojených států, Kanady a Argentiny. V Argentině v provincii Chaco přistěhovalci z Velkých Bílovic založili tradici pěstování bavlny.
V době socializmu zde vzniká jedno z největších a nejznámějších družstev v Československu – JZD Mír Velké Bílovice, které sloužilo představitelům státu i jako ukázka fungujícího družstevnictví v ČSSR. Z tohoto důvodu sem také zajížděly významné státní návštěvy. Po Sametové revoluci se družstvo rozpadlo, z toho je vidět, že zde myšlenka družstevnictví hluboké kořeny nezapustila. Vše se vrátilo zpět k soukromému zemědělství.

Památky
• Habánské sklepy – Největší z nich, který byl postaven kolem roku 1614 Habány, najdeme směrem na Čejkovice v blízkosti rybníku Velký Bílovec. V současné době je ve vlastnictví společnosti Habánské sklepy s.r.o., zabývající se výrobou vína.
• Tvrz – Poprvé se uvádí až v roce 1417, ale jako již válkami poničená. Později byla obnovena a v polovině 16. století renesančně přestavěna Žerotíny. V 18. století byla tvrz upravena pro hospodářské účely. V současné době je veřejnosti nepřístupná.
• Kostel Narození Panny Marie – Postaven v letech 1764–1765 v barokním stylu.
• Městské vlastivědné muzeum – Zde je možné prohlédnout si místní archeologické nálezy, místní kroje, staré zemědělské nástroje a další zajímavosti spojené s historií města.

Pověsti
O Velkých Bílovicích je známo těchto šest pověstí, uvedených v knize Kde modrý plamének hoří :
• Polednice (společně s Moravským Žižkovem)
• Pidimužík
• Žerotínova deska
• Toufarské strašidlo
• Akáty u kříže
• Šafránová paní (více Podivín, než Velké Bílovice)

Kultura a slavnosti
• Tradiční krojované hody – Vůbec největší lidová slavnost ve Velkých Bílovicích. Hody začínají vždy první neděli po svátku Narození Panny Marie (8. září), patronky místního kostela, a pokračují až do úterý. V sobotu před hody se ručně staví hodová mája. Úterní večer má maškarní pojetí. Hlavní slavnost probíhá v hodovou neděli, kdy mnoho návštěvníků i z daleka přijíždí obdivovat zejména krojovaný průvod, kterého se každoročně účastní více než 70 krojovaných párů (přes 150 svobodných domácích krojovaných). Na hodovém sóle v centru města hraje každý hodový den až do noci dechová hudba k tanci i poslechu. Součástí hodové slavnosti je také spousta kolotočů, stánků a atrakcí.
• Hodky - jinde také "dohrávky", nebo "dohrávání hodů", se konají druhou neděli po skončení hodů. Dříve se konaly hned první neděli po hodech, ale termín byl z důvodu krytí s hody v Moravském Žižkově přesunut. Po znovuvysvěcení žižkovského kostela a tudíž i přesunutí jejich hodů, zůstal termín hodek ve Velkých Bílovicích již nezměněn.
• Zahrávání hodů - známé též pod názvem "zahrávky", se konají měsíc před hody.
• Ze sklepa do sklepa – Tradiční putování za vínem, kdy více než 50 místních vinařů otevře v jeden den své sklepy pro návštěvníky. Je zajištěna autobusová doprava mezi sklepy a doprovodný program s dechovou a cimbálovou muzikou. Koná se v sobotu na přelomu března a dubna.
• Za vinařem do Velkých Bílovic – Další putování za vínem, ale tentokrát trvající celých 19 týdnů. Začíná koncem dubna a trvá až do začátku září. Od čtvrtka do středy mají otevřeno 3 různá vinařství prvních 9 týdnů konání akce (vedlejší sezóna) a potom 5 vinařství dalších 10 týdnů (hlavní sezóna). Postupně tak otevře své sklepy návštěvníkům až 50 různých místních vinařství.
• Výstava vín – Ochutnávka vín nejen místních vinařů, ale také vinařů z blízkého i vzdáleného okolí Velkých Bílovic. Koná se v místním Kulturním domě v sobotu na přelomu dubna a května.
• Letní slavnost autentických vín – Ochutnávka vín místních vinařů vyrobených netradičními autentickými postupy. Obvykle se koná poslední týden v červenci.
• Svatomartinská slavnost – Slavnost spojená s příjezdem sv. Martina na koni a následnou ochutnávkou mladých a Svatomartinských vín letošního ročníku. V rámci kulturního programu zahraje dechová i cimbálová muzika a zazpívají mužácké sbory. Obvykle se koná nejbližší sobotu po 11. listopadu (svátek sv. Martina).
• Soutěž ve vaření zelňačky – Více než 30 soutěžních družstev, místních i přespolních, soutěží o to, kdo uvaří nejlepší zelňačku. Zároveň se soutěží se koná také adventní jarmark. Soutěž se koná v sobotu, 1 nebo 2 týdny po Svatomartinské slavnosti. První ročník se konal již roku 2009.

Sportovní akce
• Vinařský maraton – Běžecký závod pro všechny pořádaný spolkem Báječné ženy v běhu. Běží se maraton i půlmaraton. Trasa vede mezi vinnými sklepy a vinicemi, převážně po cyklostezkách, mezi obcemi Velké Bílovice, Čejkovice a Vrbice. Dále se běží nesoutěžní rodinný běh s 1,5 km dlouhou trasou. Závod se koná poslední sobotu v říjnu.

Doprava
Jihozápadně od města probíhá trasa dálnice D2 s výjezdem na 41. kilometru na Velké Bílovice a Podivín.
Městem prochází dvě silnice II. třídy: II/422 a II/423.
Nejbližší železniční stanice se nachází ve 3 km vzdáleném Podivíně.

Místní samospráva
Od roku 2018 je starostkou Lenka Grofová (Nezávislí kandidáti). Zastupitelstvo města má 15 členů (8 za Nezávislí kandidáti, 4 za Sdružení nestraníků pro město a 3 za koalici stran KDU-ČSL a TOP 09).

Osobnosti
• Libor Zapletal (1920–1944), voják a příslušník výsadku Bivouac, popraven v Mauthausenu
• Marcela Melková (* 1971), poslankyně Poslanecké sněmovny a zastupitelka Středočeského kraje za hnutí ANO 2011
• Martin Hrdina (* 1978), interiérový architekt a grafický designér
• Antonín Osička (1888–1949), český anglista, básník a prozaik
• Johann Polach (1871–1942), český učitel a politik židovského původu, senátor meziválečného Národního shromáždění
• Václav Lebloch (1854–1924), rakouský a český politik, poslanec Říšské rady na přelomu 19. a 20. Století
• Svatopluk Sem (* 1973), operní pěvec v Národním divadle, držitel ceny Thalie za mimořádný jevištní výkon – Opera – muži (2018)

Velké Bílovice ve filmu
Velké Bílovice jsou již dlouho oblíbeným místem filmařů k natáčení filmů s tematikou víno. Natáčela se zde velká část trilogie „Víno“: Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). Natáčelo se zde také mnoho scének filmu Bobule (2008).

VÝKLENKOVÁ KAPLIČKA JANA
GPS : 48.8580394N, 16.8991072E

NAUČNÁ STEZKA MEZI VINICEMI VE VELKÝCH BÍLOVICÍCH
Velké Bílovice jsou největší vinařskou obcí v České republice. Naučná stezka vás seznámí se zajímavostmi Velkých Bílovic, vinařskou a vinohradnickou tradice i se současným životem vinařů. Stezku můžete projít jak pěšky, tak na kole.
Stezka začíná na hlavní silnici směrem na Čejkovice, kde naleznete první zajímavost - vřetenový lis jako unikátní památku a připomínku vinařské tradice. Po cestě se na informačních tabulích seznámíte např. s nejdůležitějšími bílými i modrými odrůdami révy vinné pěstovanými ve Velkých Bílovicích, porovnáte si způsoby obdělávání vinic dříve a dnes, uděláte si představu o stavbě klenutého sklepu nebo se dovíte jak správně degustovat víno. To vše je v každé zastávce podtrženo vyhlídkou na bílovské vinohrady.
Stezka vás zavede do uliček sklepní trati Belegrady. Nejstarší sklepy této trati leží ve třech patrových ulicích – Staré Belegrady, Desátková a Habánská. Výrazně mladší zástavbu vinných sklepů najdete v ulici Ke Špičáku, nejmladší sklepy tvoří 11 sklepních uliček nazvaných podle odrůd pěstovaných ve Velkých Bílovicích.
Stezka dále pokračuje kolem Machovy studny do sklepní trati Pod Předníma přes Náměstí sv. Jana. Informační tabule jednotlivých zastávek jsou zaměřeny na zvláštnosti lokalit, vinařské a vinohradnické tradice i na současný život vinařů v největší vinařské obci ČR. Příkré svahy nad touto zastávkou jsou jedny z nejlepších vinohradnických poloh ve Velkých Bílovicích a nazývají se "Pánské".
Zastávka Púrynský kříž vás přivede do nejstarší lokality vinných sklepů nazývaných Púrynky. Vinné sklepy, stojící po obou stranách svažité cesty vytváří charakteristický kolorit. Přes Náměstí sv. Martina, patrona mladých vín, se dostanete až do Ťuhýkova a odtud dále k zastávce Novosádská studna. Nedaleko odtud bylo v roce 1976 objeveno velkomoravské pohřebiště. Při další cestě mezi vinicemi se dostanete přes Bucňákovu dolinu až ke Kapličce na Hradišťku, kde v minulosti stávalo nejen drobné středověké opevnění, ale pravděpodobně také opevněné strážní místo Velkomoravanů. Od roku 2002 stojí na zmíněném vrcholku kaplička, která toto místo s výjimečnou vyhlídkou zviditelňuje, poskytuje obraz kulturní krajiny vinohradnického regionu a nabízí příležitost k zastavení a rozjímání.
Konec vinařské stezky "Mezi vinicemi Velkých Bílovic" se nachází u Habánských sklepů ve Velkých Bílovicích. Dochoval se zde původní klenutý sklep z druhé poloviny 16. století, který pro tehdejší majitele Bílovic, rod Žerotínů, postavili právě habáni - novokřtěnci, jak byli často nazýváni. Měli výrazný podíl na rozvoji vinohradnictví a vinařství v celém okolí, vynikali ale i v jiných oblastech, známá je například habánská keramika.
Délka : 9,1 km
GPS : 48.8583428N, 16.9080222E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8602931N, 16.9070472E

VRCH ZIMARKY
GPS : 48.8762578N, 16.8894853E

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA ZIMARKY
Stráň se stepní loukou, na které roste silně ohrožený teplomilný druh katrán tatarský (ten je zároveň i evropsky významným druhem). Vyskytují se zde však i další vzácné rostliny, jako orchideje tořič včelonosný nebo vstavač vojenský.
Vyhlášená rozloha : 3,05 ha
GPS : 48.8755506N, 16.8851853E

KAPLIČKA SVATÉHO CYRILA A METODĚJE, SVATÉHO VÁCLAVA A SVATÉHO URBANA NA HRADIŠŤKU
Na vyvýšenině uprostřed vinic nedaleko Velkých Bílovic stojí kaplička Na první pohled zjistíme, že vršek Hradišťku byl vytvořen uměle prací lidí, kteří tu v dávných dobách žili. S myšlenkou postavit kapličku na Hradišťku přišli lidé z Velkých Bílovic už v roce 1945. V tomto roce 8. září došlo ale pouze na vysvěcení základního kamene pro stavbu kaple sv. Cyrila a sv. Metoděje. Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze...
Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze Starého Podvorova. Vstupní bránu ukoval František Macinka z Velkých Bílovic. Antonín Zapletal z Velkých Bílovic veškeré práce řídil a má největší zásluhy na stavbě kapličky.
Svěcení kaple proběhlo 19. května 2002 Kaple byla v tento den zasvěcena sv. Cyrilovi, sv. Metodějovi, sv. Václavovi a sv. Urbanovi.
V prvním ročníku soutěže O lidech s lidmi pořádanou CpKP, týdeníkem Veřejná správa, Nadací OPEN SOCIETY FUND PRAHA a East West Institutem v roce 2001 byl projekt kapličky mezi sedmi oceněnými z 65 přihlášených.
Ke kapličce se lze dostat :
1) po silnici od Velkých Bílovic směrem na Velké Pavlovice, první odbočka uprostřed polí doprava - k Novosádské studni u odbočky doprava dolů, údolím v Úlehlích až na hranice katastru s Vrbicí, na odbočce do leva na křižovatce rovně.
2) po silnici z Velkých Bílovic směr na Čejkovice - velkopavlovická vinařská stezka - na vrcholu kopce za sklepy odbočit do leva, jet stále rovně po hřbetu kopce až téměř k Hradišťku, na křižovatce sjet z cyklostezkyVrbice - Bílovice doleva.
GPS : 48.8757567N, 16.8863622E
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2020
  • 89 zobrazení
hovr
Po neděli následovalo pondělí a úterý, hodné památné věty pana Kemra z filmu na Chalupě u lesa. Až ve středu jsme zajeli opět do Starého Města a vydali se zpět, tentokrát kolem Šlégova, na Kutný vrch, ke Kronfelzovu a do Branné do cukrárny na espreso se Staroměstskou trubičkou, hlavní bod programu, a klasicky do Ostružné.
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • 24.8.2020
  • 37 zobrazení
ayam
Po dlouhé době jsme změnily táborové působiště a vyrazily na agility tábor ke Karlovým Varům. Bohužel jsme sem jely s Hannelkou v nejlepším (hárání) a nové působiště a hromady pejsků okolo dost zamávaly s její psychikou (telátko moje). Ale ve středu se vše začalo obracet k lepšímu, takže už se na parkuru zase objevila moje malá šílenka. Venčení jsme si užívaly buď o samotě anebo se stejně "postiženou" Akirkou - holčičky si to rozdávaly, kde mohly. :-D No a když už Karlovy Vary, nemohla jsem vynechat obchůzku mých karlovarských působišť z mladých let (spíš filmových let). On byl vlastně celý tábor takovým návratem do historie - Březový háj nás i s panem správcem (a kuchařem v jednom) vrátil o cca 35 let zpátky na pionýrský tábor. :-D Ale bylo to moc fajn. Díky všem za skvělou společnost.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.7.2020
  • 24 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem ve Svitavské pahorkatině na důležité obchodní cestě z Prahy do Olomouce. První zprávy o osadě na tzv. Trstěnické stezce při brodu přes Svitavu je z poloviny 12. stol. Osada pojmenovaná po řece Svitavě (čistá, průzračná) je z r. 1200, kdy byli povolání také osídlenci z Německa. Dlouhou dobu byla předmětem sporu mezi litomyšlským premonstrátským klášterem a olomouckým biskupstvím, kterému nakonec náležela dlouhá staletí. V r. 1256 byla obec olomouckým biskupem Brunem povýšena na město. Ke konci 14. stol. bylo město opevněno hradbami se třemi branami, Horní, Prosgtřední tzv. Lanškrounskou a Dolní - Brněnskou, z té doby se zachovaly části hradeb a bašta. Pro svoji strategickou polohu na průchodu z Čech na Moravu bylo město často napadáno procházejícími vojsky, jak husitskými, tak za 30leté války, napoleonskými i pruskými. V r. 1800 zde nocoval ruský generál Suvorov. V r. 1866 se tu odehrála menší bitva. K rozvoji města a vybudování textilního průmyslu přispělo především vybudování železnice Praha-Česká Třebová-Brno a Vídeň. Svitavy dostaly přezdívku moravský Manchester. Po mnichovském diktátu bylo město odtrženo od ČSR a v jeho válečném průmyslu se zde vyráběly součástky pro rakety V1 a V2, nasazením několika tisíc cizinců, zejména Francouzů. Střed města si zachoval středověký ráz, ve středu s prodlouhlým náměstím s historickými domy, převážně renesančního původu s podloubími. Renesanční radnice z r. 1538, byla v letech 1781-87 po požáru barokně upravena a dostala osmibokou věž. V sousedství radnice je renesanční dům U mořenínů z r. 1590, ve kterém v r. 1776 přenocoval císař František II., využíván jako dům purkmistrů, do r. 1927 zájezdní hostinec, v současné době Infocentrum. Mariánský sloup je z r. 1703. Ottendorferův dům s koncertním sálem, původně knihovna z let 1891-92, po Vídni druhá největší v Rakousku-Uhersku, byla opravena v letech 1989-92. Občan města O. Ottendorfer musel po porážce revoluce r. 1848 uprchnout do Ameriky a finančně potom podporoval své rodné město. Novoklasicistní Langrova vila z let 1890-92 je od r. 1933 užívána jako radnice. Městské muzeum s galerií v bývalé vile Maxe Budiga, bylo založeno r. 1947. Ve Svitavách je první muzeum pohlednic v ČR. Romanský kostel Navštívení Panny Marie byl v r. 1781 barokně přestavěn a opraven v letech 1993-94. Romanský kostel sv. Jiljí z původní osady je nyní hřbitovní kostel po barokní úpravě z let 1679-1683. u něj kostnice z r. 1646. V místní části Čtyřicet Lánů stojí novogotický kostel sv. Josefa s klášterem redemptoristů z let 1894-96, nyní nemocnice. Významnou památkou je barokní sloup Nejsvětější Trojice z r. 1734, přenesen r. 1988 z části Moravský Lačnov. Reálna škola je z r. 1897. Barokní sochy sv. Jana Sarkandra, sv. Jana Nepomuckého a Piety jsou z počátku 18. stol. Barokní kašna se sochou sv. Floriána je z r. 1783. Sochy Mateřské lásky z r. 1893, J. W. Goetha z r. 1932 a Osvobození z r. 1948. Svitavy jsou rodištěm hrdiny oscarového filmu Schindlerův seznam, podnikatele Oskara Schindlera (1908-1974), zachránce více jak 1200 Židů před deportací za 2. světové války. Pamětní deska je z r. 1994. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 20.4.2020
  • 73 zobrazení
defenger
Za okny se nm střd počas jarní s tím podzimním, ale pravá zima stále nepřichází.
Ale mužete, cestou městem, zajit na chvli do břeclavské Galerie 99 a pokochat se
novými obrazy od uznavaného malíře Antonína Vojtka. Jsou zde nová, abstrakní díla,
jenž podnítí dívakovu fantazii, tradičně nádherné krajinky, potréty, ale i novinky.

Mezi ty patří zbrusu nová, malovaná filmová klapka, určená pro Salon filmových
klapek Zlín. Nebo nádherné obrazy tištěné na satén, skleničky s motivem krajiny
od mistra malíře, dřevené šperky a další skvělá díla, nejen od malíře A. Vojtka.

V Galerii se můžete setkat přimo s mistrem malířem nebo s jeho sympatickou paní.
(Galerie 99, ulice Slovácká - za Shopingem, ut - pá: 14-17h).
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 18.1.2020
  • 74 zobrazení
ransom
Další starý krám do sbírky. Přeceňovaná tuzemská trojpásma s naprosto úděsným zvukem. Po důkladném vyčištění a kontrole všech komponent byly shledány v technickém stavu nových (ne už tak kosmeticky) a po úspěšném předvedení na poslechové akci na Slovensku (kde byly suverénně nejhorším exponátem) jsem je s velice peprným komentářem vystavil od koruny na Aukru:

Navzdory tomu, že se jedná o statečný pokus vylepšit image předcházejícího centrálně řízeného diletantství Tesly Valašské Meziříčí, a reprosoustavy dostaly konečně alespoň méně odporně hrající středový reproduktor (ARX130-23/4 místo ARZ4604 nebo ARP150), výsledek je podobně mizerný jako u všech legendami opředených reprosoustav, co kdy v tuzemsku byly vyráběny. Dá se říci, že soustavy hrají stejně hnusně jako ARS 1034 nebo 1054. Sám je vydržím poslouchat nejdéle půl hodiny; poté mi začnou strašlivě lézt na nervy.

Běžné HiFi soustavy zahraniční produkce mívají často nějakou konkrétní zvukovou vadu, která bývá interpretována jako "charakter" a která vadí různou měrou při různých nahrávkách či hudebních stylech. Vzniká tak mylný dojem, že ta či ona soustava je vhodná spíše pro ten či onen žánr. Tuzemskému výrobci se však, v duchu tradic svého předchůdce, podařilo sestrojit reprosoustavy, které hrají špatně úplně všecko. Zvuk je na spodku protivně dunivý s chybějícími nejnižšími kmitočty, směrem od basů ke středům je mrtvolný, na středech však začne náhle být agresivní a výšky zní jako řezání nerezového plechu rozbrušovačkou. Nalézt hudební nahrávku, která by se na těchto soustavých líbila, je prakticky vyloučeno. Nejmenší zlo páchají snad jedině na válečných filmech.

Použité reproduktory jsou všecko jiné než kvalitní. Výhybka sice snad působí na pohled solidněji než u konkurence alespoň svou bytelností a relativní složitostí, nicméně i ona vykazuje řadu konstruktérských chyb a je seskládaná z nevhodně zvolených (i když ne vyloženě mizerných) součástí, jako například bipolární kondenzátory ve středové a výškové větvi. Dlužno ovšem dodat, že ječící a zkreslující parodii na výškovou kalotu v podobě ARV3604 by nepomohly ani kvalitní MKP kondenzátory. Basové reproduktory se honosí zdvojeným magnetem. Ani to jim však nedodalo schopnost fungovat správně v basreflexové ozvučnici. Tolik by mohlo stačit ke konstrukci samotné.

Nabízený pár nese mnohé známky stáří a opotřebení zejména na korpusech. Reproduktory samotné jsou ale ve výborném stavu. Kondenzátory ve výhybkách jsem osobně všechny kontroloval na kapacitu, ESR a svody. Jsou jako nové a k mému značnému údivu i nečekaně přesné - všechny v 5% toleranci, což je s ohledem na výrobce malý zázrak. Zachoval jsem i originální tlumící výplně z igelitu. Dá se říci, že soustavy jsou dokonale zachovalé co se týče technického stavu a hrají tak, jak byly vyrobeny. Úmyslně jsem neprováděl vůbec žádné úpravy a vylepšení, protože by to bylo mrhání časem a prostředky. Kosmeticky rozhodně nejsou na parádu.

Více fotek najdete na https://ransom.rajce.idnes.cz/TVM_ARS330-01_4/

Věřím tomu, že navzdory všemu zde vyslovenému si bedny ještě najdou někoho, kdo na ně nebude tak zlý jako já a bude je mít rád. Radost mohou udělat nekritickému milovníkovi charakteristického Tesla zvuku nebo osobám s poruchami sluchu. Lze je použít v dílně při zámečnických, stolařských nebo jinak hlučných pracech, k plašení zvěře nebo na zvukový podkres při S/M hrátkách.

Ani mé hanění neodradilo řadu zájemců, a tak se vydražily za cenu přes dva tisíce.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.1.2020
  • 485 zobrazení
3kfotte
že už nejsou králové v ulicích? No, nejsou, ale jsou navždy zachyceni na fotografiích :-) FOTO SOUTĚŽ po čtrnácté, tentokrát: JSME KRÁLOVÉ AKČNÍ

O těch, kteří se postaví na stupně vítězů rozhodne i letos odborná porota, ale co tak najít společně internetového krále králů, tedy spíše záběr záběrů, akční koledníky z těch nejakčnějších?! Hlasujte neviditelně :-) https://fotte2020.vyplnto.cz/ pouze jednou, pro číslo fotografie! Příznivci sociálních sítí lajkujte = hlasujte na facebooku https://1url.cz/szzTw

Ve středu 5.února ve 20:00 hodin budou lajky spočteny, k tomu bude připočteno hlasování v anketě a bude jasno :o :o :o

Předání cen, které v těchto dnech intenzivně zajišťujeme, se uskuteční 8.února při filmovém představení pro krále. Těšíme se – a teď už rychle na sběr bodů. Nebo také za náhledem na to, co už je za námi zde, na stránkách. Děkujeme za přízeň :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.1.2020
  • 352 zobrazení
zsamsladna
Ve středu 16. října jsme navštívili multifunkční centrum zámku Lednice. Na úvod jsme absolvovali krátkou procházku zámeckým parkem s přednáškou o zámku, skleníku a zámeckých zahradách. Potom jsme se přesunuli do bývalých jízdáren. Zde jsme se dozvěděli něco o knížecím rodu Lichtenštejnů. Z papírových puzzlí jsme složili italskou, anglickou a francouzskou zahradu, z papírových ruliček postavili Minaret, z dřevěných kostek barokní klenby, most. Děti si podle vlastní fantazie ozdobily tužku značky Koh-i-noor, vybarvily si omalovánku –vlastní erb. Na závěr shlédly film o stavbách v Lednicko-valtickém areálu, které zanechal rod Lichtenštejnů. Před odjezdem domů jsme ještě navštívili výstavu kočárků.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.10.2019
  • 93 zobrazení
turistapavel
V červenci 2008 jsme v desetihlavé partě pod vedením ředitelů Martina P. a Pavla H. odjeli na týdenní výpravu do pohoří Ciuc. Je to neznámé pohoří ve středu Karpatského oblouku severně od Brašova. Až na místě jsme zjistili, že lesní úseky jsou zavaleny polomy. Když jsme se z nich vymotali na hřebeny, začalo pršet nebo bouřit. Přesto, nebo právě proto bylo putování zdařilé a dobrodružné. Překvapující příroda a opuštěnost, značení jen symbolické. Vandrování jsme zakončili na planině Nascalat a v dešti sestoupili k vlaku do Izvorul Oltului. Pohoří Hasmas, které bylo též v plánu, jsme zahlédli jen zdálky a zespodu. Pavlík Č. o tom všem natočil na video snově poetický film.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 30.9.2019
  • 63 zobrazení
mois
V pátek 30. srpna se od 14.00 hodin konal pátý ročník Otevřené radnice.
30. 08. 2019, 14:00 - 30. 08. 2019, 23:00

Typ: Kulturní a sportovní akce
Organizátor: Statutární město Brno, městská část Brno-střed
Místo konání: radnice městské části Brno-střed, Dominikánská 2

Jak vypadá kancelář starosty? Co se skrývá ve starodávných matričních knihách? Jak vypadá podzemí pod radnicí?
To vše jste mohli vidět při komentovaných prohlídkách budovy radnice. Hudební program, dílničky pro děti, fotokoutek a příjemné posezení s možností občerstvení. Na závěr letní kino na nádvoří zdarma - český film Happy End.
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 2.9.2019
  • 68 zobrazení
110jura126
Vyrazili jsme ve středu, první zastávka byla v Bystřici nad Perštejnem. Prohlédli jsme si můzeum TATRY a města. K večeru jsme dorazili jako první na místo srazu, autokemp Poušov v Třebíči. Ve čtvrtek jsme zajeli do Ždáru nad Sázavou, na Zelenou Horu. Zajímavá byla taky rohlídka bývaleho Kláštera a centra města. V kempu nás čekal druhý účasník srazu. Pátek, vyrážime na okružní plavbu po Dalešické přehradě. Cestou jsme navštívili Letecké můzeum a Rozhlednu. Počasí se zhoršilo, zamračilo se a ochladilo, tak jsme plavbu zrušili a vydali se do Dalešického pivovaru. Tady nás zastihla krátká průtž mračen, kerá nás vyhnala od vynikajícího objeda. Prohlédli jsme si starý pivovar, kde se točil film Postřižiny. Sobota byla ve znamení hlavních akcí srazu. Společná vyjíždka na Fajtův kopec a zámek ve Velkém Meziříčí. Díky doprovodu Městské a Státní Policije, proběhla cesta v pohodě. Na Fajtáku jsme si mohli zajezdit na trojkolkách po sjezdovce, vystoupat po 176 schodech na rozhlednu, projet jízdu zručnosti a dát si obídek. Odpoledne jsme se přesunuli na Meziříčský Zámek. Na nádvoří se k nám přidalo i pár veteránů. Prohledli jsme si expozice zámku a vrátili se do kempu. Tady pokračovala zábava. Neděle, vyrážime k domovu. Krátká zastávka ve Sloupu v Prostějově na žvanec a Dub nad moravou. Cesta do Plumlova byla s drobným deštíkem a od prostějova Hic jak hrom. Zrovna Plumlovem projížděla akce Z lázní do lázní. Domů jsme dorazili k večeru. Celkem jsme ujeli 778km. Mazlik šlapal jak hodinky a nebýt upadlého drátu k rozdělovači, při cestě tam, nebyl problém. Akce se nám líbila a těšíme se na další sraz stejně postižených cvoků. Jo a dorazilo 42 Maluchů a dva a 3/4 Trabanta.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2019
  • 36 zobrazení
tabornici-hrusovany
V období letních prázdnin jsme opět pořádali letní příměstský tábor. Letos se ho zúčastnilo 17 dětí, které byly odhodlány užít si týden plný zábavy, výletů a her. V pondělí po 8. hodině jsme již byli všichni připravení v naší klubovně a společný prázdninový týden mohl začít. Počáteční nervozitu jsme rozehnali seznamovacími hrami a během svačiny se už nikdo neostýchal. Svačina nám však přinesla i příslib dobrodružství. Vzkaz v láhvi nám prozradil, že se o nás dozvěděl kapitán John Silver. Ten nás lákal, abychom se přidali k jeho pirátské posádce a vydali se s nimi na dobrodružství.
V úterý jsme chtěli prozkoumat okolí Hrušovan na kolech. Počasí se po propršené noci umoudřilo a my hned ráno vyjeli Přes Knížecí les směrem k Uherčicím. Po náročnějším začátku dne jsme odpoledne strávili vyráběním papoušků. Všichni totiž vědí, že každý správný pirát by měl mít svého opeřeného kamaráda.
Ve středu nás čekal celodenní výlet. Ráno jsme si sbalili svačinu a oběd do batůžku a vydali se na nádraží. Autobusem jsme se dostali do Ivančic, kde jsme vyšplhali na místní rozhlednu a poté se vydali dál po červeně značené trase. Naším cílem byly dolní Kounice, kde na nás čekal autobus, ale i zmrzlina.
Ve čtvrtek jsme začali den zlehka, a to výrobou pirátské lodi. Šetřili jsme totiž síly na odpoledne. P obědě jsme měli na programu raftování na rybníku. Pro někoho to byla vůbec první zkušenost s plavbou, ale všichni byli nadšení. Společný den ve čtvrtek nekončil v 16 hodin, ale pokračovali jsme spolu až do večera. Zahráli jsme si hra v klubovně a poté se pomalu přesunuli k ohni, kde si každý opekl špekáček. Tam jsme opět našli vzkaz od našeho kapitána, tentokrát nás vybízel k nalezení ukrytého pokladu. Cesta za pokladem nebyla jednoduchá. Čekalo nás několik dost obtížných zkoušek, ty jsme však zdárně zvládli a poklad jsme nakonec opravdu našli. večer jsme zakončili promítáním filmu v letním kině.
Pátek byl naším posledním dnem. Dopoledne jsme prozkoumávali Výhon, odpoledne už jen hráli hry a užívali si poslední chvilky týdne.
Verča Vymazalová a Káťa Šnajnarová
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2019
  • 566 zobrazení
thomas211
Jednu letní středu jsem se vlakem vypravil do Českého Krumlova....

V minulosti byl Český Krumlov sídelním městem mnoha mocných českých rodů – Vítkovců, pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů, které cíleně pečovaly o jeho výstavbu a reprezentativní charakter. Český Krumlov byl zároveň hlavním správním centrem Rožmberského dominia a do roku 1918 i Krumlovského vévodství a Dominia schwarzenberského.

Středověké centrum města, které obklopuje meandry Vltavy, je od roku 1963 městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO[2]. V roce 2003 bylo městskou památkovou zónou vyhlášeno předměstí Plešivec (jižně od historického jádra). Český Krumlov se stal také dějištěm několika filmů a během roku město hostí řadu kulturních akcí a festivalů – Slavnosti pětilisté růže, MHF Český Krumlov, Rallye Český Krumlov.

Spolu s dalšími městy Šumavského podhůří jako Sušice, Vimperk, nebo Prachatice bývá nazýváno Branou Šumavy. Na přelomu 19. a 20. století byl Český Krumlov zvláště mezi šumavskými spisovateli a básníky vnímán jako hlavní město Šumavy,[3][4] jímž se v roce 1918 Český Krumlov po dobu existence Šumavské župy i nakrátko stal.
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2019
  • 39 zobrazení
knihovnalidecko
Den dětí oslavily děti v Lidečku i v knihovně společným sledováním rodinné komedie: Jak se krotí krokodýli ve středu 29. 5. 2019. Nechyběl popcorn ani kola :-) Děti se u filmu hodně nasmály a některé dokonce i uronily slzičky.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.6.2019
  • 26 zobrazení
vsejde
Dnes napadalo další dvacet čísel - paráda. Výborný prašan, stavět se už nedalo, takže jsme došli ke studánkám a pak za rybník Sykovec. Zahráli jsme spoustu zimních her, podívali se na film a půjdeme spát. Utíká to...
více  Zavřít popis alba 
  • 9.1.2019
  • 120 zobrazení
yao
Minulý týden ,ve středu 12.prosince , jsme se vypravili do Olomouce . Navštívili jsme Pevnost poznání, kde nás upoutal v Planetáriu film Neuvěřitelný vesmír. Viděli jsme, co vše se ve vesmíru děje s planetami a kolem nich. Paní učitelka nám objednala i další expozice. V první z nich jsme zjišťovali, jak vzniká světlo a tma. Jaké úsilí musíme vynaložit, když chceme rozsvítit obyčejnou žárovku a LED zářivku. Ve druhé jsme si procvičili logiku – řešili jsme hlavolamy a jiné úkoly, kdy jsme zapojovali mozek. Někteří z nás zjistili, že ho asi nechali doma. Nakonec jsme si prohlédli úsek o dějinách Olomouce. Ty byly popsány komiksovou technikou. Vyvrcholením naší cesty za poznáním byla návštěva vánočních trhů na Horním náměstí. To se nám moc líbilo. Ochutnali jsme punč, dali si smažené brambůrky, ale nezapomněli jsme ani na dárky pro rodiče a sourozence.
Šesťáci a Mgr. Alena Ondrušová
více  Zavřít popis alba 
  • 19.12.2018
  • 88 zobrazení
chabatom
Marocký jih 2018. Středa 17. října. Ráno u hotelu v Ouarzazate obdivujeme skupinu veteránů Renault, mířících na Saharu. To my také. Vyjíždíme na východ, míjíme termosolární elektrárnu i soustavu vodních nádrží. Napájejí je řeky, které pramení v horách, odevzdávají svou vodu údolím, v nichž umožňují život a dříve se pak ztrácely v poušti a zůstala po nich jen odpařená sůl v půdě. Proti proudu řeky Dadés míříme do úrodného údolí. Městečko El Kelaa M´Gouna je centrem pěstování růží, z nichž se získává růžový olej a z něj se vyrábí různé potravinářské i kosmetické produkty. Ty zde prodávají četné obchody a obchůdky. V údolí se dochovalo mnoho původních hliněných staveb - tighremtsů i kazeb. Město Tinerhir má moderní centrum, ale na okraji, za údolím s palmovými háji, se nachází početná hliněná zástavba. Pokračujeme do kaňonu Gorges du Todra, který obklopují tři sta metrů vysoké skalní stěny. Obedval jsem v Tinerhiru, berberská omeleta chutnala. Pozoruhodná byla odpolední zastávka na pumpě. V baru spontánně tančili na chytlavou klezmerovou melodii s marockou a izraelskou vlajkou židovští turisté s doprovázejícími muslimy i barovou obsluhou! Docela mne to dojalo... Pokračujeme polopouští stále dál na východ, míjíme kopec s obřím arabským nápisem "Víra, vlast, král", kterých jsme už viděli několik. Znovu se objevuje zeleň a palmové háje. Zastavujeme u nápadné linie jakýchsi kráterů a průvodce Marek vysvětluje, že z jam byl hlouben podzemní kanál, který přiváděl vodu až k polím a palmovým hájům. Výklad zvědavě sledují místní školáci, kteří se shlukli okolo a vděčně kvitují rozdávané bonbony. Konečně vjíždíme do Erfoudu. Palm´s Hotel má přední část v podobě kazby, hlína se slámou tvoří však pouze kašírovanou omítku. Za hlavní budovou jsou okolo bazénu rozloženy apartmány a nechybí ani vzorně upravená zahrada. Je čas vyrazit na okraj Sahary. Vyjíždíme čtyřmi terénními auty SUV do 50 km vzdálené Merzougy a ocitáme se na okraji písečných dun. Nehodláme se projet na velbloudech, ale po svých postupujeme pískem nahoru a dolů menšími přesypy stále výše, až nakonec šplháme na 150 m převýšenou, příkrou a vysokou dunu. Dostávám docela fyzicky zabrat. Konečně jsem nahoře na ostrém hřbetu duny za ostatními a podstatně mladšími parťáky a vydýchávám to. Do západu slunce zbývá ještě něco přes čtvrt hodiny. Fotografujeme se. Já s Malým princem, kterého jsem si vzal sebou. Plním si dětský sen, po četbě Saint-Exupéryho knížky jsem si moc přál někdy uvidět Saharu. Asi 13 km před námi vystupuje skalní hřbet, který představuje alžírskou hranici. Právě za něj zapadá slunce. Sleduji to nádherné divadlo symbolicky i s Malým princem, který měl přece západy slunce tak rád, zejména když byl smutný. Je 18.42 marockého času a slunce zapadá. Bylo úžasné sledovat proměnu barev v poušti. Rychle se stmívá a také ochlazuje. Vedro, které bylo ještě před chvílí, je pryč. Brodíme se mlčky pískem zpět k autům a jedeme do Erfoudu do hotelu. Tenhle film zůstává nesmazatelně zapsán v mé paměti, dokud budu živ.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.10.2018
  • 67 zobrazení
Reklama