sophieschoice
Dost často na cestách přemýšlím, jak jiné by byly návštěvy nejrůznějších míst, kdyby mě neprovázeli lokální průvodci. Každý den je sice jedna velká informační smršť, ale zároveň je úžasné poslouchat lidi, kteří milují svou práci. Určitě jsou někde průvodci, kteří jen chrlí letopočty a už je to pro ně rutina, ale já myslím, že převažují ti druzí, kteří vypráví s takovým gustem a s takovým hereckým zápalem, že se nemůžete vynadívat. Díky průvodcům vidím města a místa úplně jinak. Třeba Erfurt si budu pamatovat díky Sabine, která mě vzala do všech možných i nemožných zákoutí zahradnické výstavy, budu si pamatovat Matthiase, vystudovaného archeologa a průvodce, který mi vyprávěl, jak v centru města náhodou objevili poklad – 24 kilogramu zlatých a stříbrných předmětů ze 14. století. Určitě si budu pamatovat Kristin, která mě vzala do zákulisí místního loutkového divadla, kde se koná mezinárodní festival a ukázala mi, jak se vyrábí loutky a jak tu mají i několik loutkářských kousků z Česka. Jenže tímhle plejáda průvodců zdaleka nekončí, protože včera mě přivítala Susanne a provedla mě hradem Wartburg, kde pracuje třicet let. „Cože, vy jste tady poprvé? No to není možný! To musíte přijet na dva dny! Nebo na víc!“ řekla mi perfektní češtinou, když jsme se domlouvaly minulý týden a já jsem si už tehdy byla jistá, že tohle rozhodně nebude obvyklá prohlídka hradu. Pojďte se mnou na hrad, který je na seznamu UNESCO a uvidíte naše celodenní putování. POPISKY POD KAŽDOU FOTKOU
více  Zavřít popis alba 
  • 24.7.2021
  • 7 zobrazení
voroshagyma
Zajímavá akce.Výstava sice nebyla dle mého gusta,protože ploužení se krokem je hrůůůůůůůza,ale soutěže,tak ty jsme si užili.A že za stovku jste se mohli zůčastnit jedné,tří,nebo rovnou všech,což leckde není samozřejmostí.
Zajímavá byla i ukázka odchytu psů,plyšových -a kdo chtěl,mohl si to taky vyzkoušet.Neméně zajímavá byla i malá přednáška paní fyzioterapeutky,treibbalu -který vypadá jednoduše,ale naživo je to úplně jinak a klasika -první pomoc psu.Příjemně strávený den -nejen s přáteli.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.7.2021
  • 33 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
florbalkoberovy
Jako vždy vše připaraveno a i když sezona nebyla zrovna podle našeho gusta, tak ukončení se určitě povedlo.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2021
  • 176 zobrazení
atana
Psal se šestnáctý den měsíce Lovu. Byl to den plný mlhy a deště. Mnozí z nás zůstali ve svých domovech. Jen ti kteří chtěli poznat krásu deštivého lesa, umění rozdělat oheň v dešti a znát tajemství stavby přístřešku, vyrazily z města ven do lesů Brdských.
Cesta příjemně ubíhala, déšť se střídal se slunečními paprsky a po hodině chůze se město Příbram začalo nezadržitelně vzdalovat. Zato Brdské kopce a les se blížili.
První naše kroky po vstupu do lesa a první nadechnutí jiným vzduchem přineslo příjemnou změnu. Nic nás nemůže vrátit zpět. Ani lijavec.
Okolní les a příroda v dešti je krásná. Ze stromů kape voda, v dálce se páří z porostů a je nádherné ticho, žádný zpěv ptáků, žádný hluk civilizace, jen šum větru a šustot kapek deště. Nic víc.
Přicházíme do starého pískovcového lomu, člověk před desítkami let zde těžil a kopal písek, teď je ZELENÝ lom zarostlý stromy, mechem, travou, křovinami. Příroda dala do pořádku opět to, co člověk poničil. Připravila tak pro dobré lidi kouzelný ráj. I v dešti je nádherný.
Přestalo pršet, pohled na oblohu říká, že na stavbu přístřešku nemáme moc času. A tak se rozdělujeme na dvě skupiny, jedna staví z celt přístřešek a ta druhá má za úkol přinést suché dřevo z okolí. SŮCHÉ. Věděli kde hledat a přinesli.
Stavba našeho dočasného obydlí je hotova. Právě včas. Zase začalo pršet, teď jsme všichni v suchu, vybalujeme torny – připravujeme se na večeři a noc.
Tma přichází v těchto dnech velmi brzo. Večerka nastává po dvacáté hodině denní, drobně prší. Šum deště na plachtu nás brzo zavedl do bájné země Nangílie.
Je ráno, již neprší. A dokonce na nás ukazuje sluníčko. Oblačná obloha nás vytáhla z teplých spacáků a nastávají drobné ranní rituály. Mytí, příprava snídaně.
Oheň již plápolá a ohřívá vodu z nedaleké studánky. Drobně mrholí, teplý čaj je však příjemnější společník než pláštěnka. A u ohně to rychle uschne.
Dopoledne se rozdělujeme opět na dvě skupinky. Každá vyhledává v kraji určené a popsané útvary. Jedněm se daří více a druzí hledají déle. Oběd. Vaření na ohni je v našem oddíle oblíbená činnost. I když to občas k jídlu nevypadá, tak je to s chutí snědeno. Hlad si nevybírá.
Odpolední program věnujeme překážkovým drahám a hodům na cíl a přesnost. Silnější déšť nás zahání do našeho přístřešku. Čas vyplňujeme kvízy a v přístřešku jsme, až do okamžiku kdy nastává čas se zabalit a jít zpět do civilizace. Balíme napřed vše co je okolo nás. A po chvilce přestalo pršet. Balíme celty a uklízíme naše dočasné tábořiště. Odnášíme navíc igelitku odpadků, které, se zde před námi vyskytli.
Cesta vede již v západu slunce. Oblačná obloha kouzlí a je se stále na co dívat. Barva slunce západu měnící se v nekonečnou krásu.
Výpravy se zúčastnily: Štístko, Pikolka, Dodo a Plaváček
Kdo s námi nebyl o mnoho přišel.
Altmiov

Expedition to the Green Quarry near Bohutín.
It was written on the sixteenth day of the month of the Hunt. It was a day full of fog and rain. Many of us stayed in our homes. Only those who wanted to know the beauty of the rainforest, the art of lighting a fire in the rain and knowing the secrets of building a shelter, set out from the city out into the forests of Brdy.
The journey passed pleasantly, the rain alternated with the sun's rays and after an hour's walk the town of Příbram began to recede unstoppably. But the Brdy hills and forest were approaching.
Our first steps after entering the forest and our first breath of other air brought a pleasant change. Nothing can bring us back. Not even a downpour.
The surrounding forest and nature in the rain is beautiful. Water drips from the trees, in the distance it steams from the vegetation and there is a wonderful silence, no birdsong, no noise of civilization, only the sound of wind and the rustle of raindrops. Nothing more.
We come to an old sandstone quarry, a person decades ago mined and dug sand, now the GREEN quarry is overgrown with trees, moss, grass, bushes. Nature has put right back what man has destroyed. She thus prepared a magical paradise for good people. Even in the rain it is beautiful.
It's raining, the view of the sky says we don't have much time to build a shelter. And so we divide into two groups, one builds a shelter from the tent and the other has the task of bringing dry wood from the area. DRY. They knew where to look and brought it.
The construction of our temporary dwelling is complete. Just in time. It's starting to rain again, now we're all dry, unpacking the tornadoes - getting ready for dinner and night.
Darkness is coming very soon these days. The party takes place after 8 pm daily, it rains a little. The sound of the rain on the sail soon led us to the mythical land of Nangilia.
It's morning, it's not raining anymore. And the sun even points at us. The cloudy sky has pulled us out of our warm sleeping bags and small morning rituals are taking place. Washing, preparing breakfast.
The fire is already blazing and heating the water from a nearby well. It drizzles a little, but warm tea is a more pleasant companion than a raincoat. And it dries quickly by the fire.
In the morning we divide again into two groups. Each searches for designated and described departments in the region. One is doing more well and others are looking longer. Lunch. Cooking on fire is a popular activity in our section. Even though it sometimes doesn't look like eating, it's eaten with gusto. Hunger does not choose.
We dedicate the afternoon program to obstacle courses and throws to the goal and accuracy. Heavy rain will drive us to our shelter. We fill time with quizzes and we are in the shelter until the time comes to pack up and go back to civilization. We pack everything around us first. And after a while it stopped raining. We pack the tents and clean up our temporary campground. In addition, we take away a plastic bag of rubbish that appeared here in front of us.
The road leads already at sunset. The cloudy sky enchants and there is still something to look at. The color of the sunset sun changing into infinite beauty.
The expedition was attended by: Štístko, Pikolka, Dodo and Plaváček
Whoever was not with us lost a lot.
Altmiov #děti#koníčky#rodina_přátelé#kultura#lidé#příroda#dokumenty#umělecké
více  Zavřít popis alba 
  • 24.5.2021
  • 49 zobrazení
pigula1
Oto parę migawek z jednej pięknej i udanej nieformalnej wędrówki z paru jeszcze innymi Beskidziokami w Beskidach trasą Mosty u Jabl.,Šance-Megoňky-Medvedia skala-rozc.Beskyd-Mosty u Jabl.,ž.st.,tj.cca 13,5km pieszego wałęsania się większością nieoznakowanymi drogami leśnymi.Pierwotnie trasa miała prowadzić turystycznym szlakiem trasą Mosty u Jabl.,Šance-Kostelky-Velký Polom,rozhl.-Bocanovice,ale kolega Láďa Michalík zaproponował zmianę trasy i wszystkim taka alternatywa przypadła do gustu...Był to piękny dzień,choć pogoda nie całkiem dopisała i na trasie było dość błotka,to jednak przyroda wokół czarowała swoim urokiem i to zupełnie rekompensowało te niedogodności,zapewniając pełny relaks,oczyszczenie myśli od zbędnych balastów i doładowanie baterii nową energią!!!Warto było się wybrać!
více  Zavřít popis alba 
  • 22.12.2020
  • 55 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
pepajosef
Dříve město slavilo Den horníků, Den hutníků, Den tisku atd. Nyní slaví všichni, kteří zaplatí, ostatní koukají na černý plot. Akcí je mnoho, každý si může vybrat podle svého gusta. Jinak o víkendech liduprázdné centrum města na chvíli ožije. Já šel jenom náhodou okolo.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2020
  • 54 zobrazení
kozel83
ihc písek udělali poctu vítězi Stanley Cupu Stanislavu Neckářovi
sc kolín udělil poctu členovy Síně slávy Janovi "Gusta" Havelovi
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 30.1.2020
  • 134 zobrazení
jaroslavburda
Listopas bobový (Charagmus gressorius) - Během focení krásně oranžových kalíšků mísenky oranžové (Aleuria aurantia), viz předchozí fotoblog, jsem z nenadání zaregistroval mezi houbami pohyb. Ihned jsem rozpoznal krásného nosatčíka - listopase bobového (velikost 7 -10 mm). V mžiku jsem přenastavil fotoaparát a udělal několik snímků tohoto krasavce s tmavě hnědou páskou přes oko a béžovým proužkem táhnoucím se od štítu k zadečku. Tento dříve velmi vzácný druh se nyní vyskytuje všude tam, kde se nachází rostlina vlčí bob (Lupinus polyphyllus). Vlčí bob je invazivní rostlina, která k nám, potažmo do Evropy, byla zavlečena poměrně nedávno a dnes se nachází hojně od nížin po horská úbočí. Jde o agresivní (i když krásnou) rostlinu. Její původ je v Severní Americe. Semena jsou silně jedovatá a požití i malého množství (literatura uvádí asi deset kusů) způsobuje silnou nevolnost a halucinace. Listopas bobový se ve vlčím bobu vyvíjí a s gustem konzumuje jeho bohaté listoví. Vlčí bob se vyskytuje v korytu řeky Jizery i podél lesních cest, tudíž si tento půvabný brouk našel cestu i k nám do hor. Při focení je nutné být obezřetný, protože při sebepatrnějším kontaktu se staví mrtvým a ihned padá z rostliny na zem. Já jsem měl to štěstí, že se procházel při podzimním sluníčku v písku a jehličí. Asi byl na houbách, jako já. Pokud máte na své zahradě tuto rostlinu a divíte se ohlodaným listům, bezpochyby poblíž naleznete tyto líbezné frňákovníky.

O listopasech píše Karel Hůrka v knize Brouci České a Slovenské republiky: "Listopasové tohoto rodu zahrnují v ČR a SR více než 20 druhů malých, protáhlých, šupinami pokrytých a obrvených nosatců. Šupinky pokrývají i jejich kusadla. Téměř polovina druhů je uváděna jako škůdci luštěnin a pícnin. Rod je u nás zastoupen podrody Charagmus a Sitona s."
A skutečně, již v roce 1873 profesor Klika píše o rodu sitones nebo-li zrnokazech. Sitones z řeckého "ten, kdož kupoval obilí pro chudý lid". Konkrétně o listopasu bobovém však nenajdeme podrobnější informace ani v Klikovi, ani v Dlouhém a Hůrka věnoval tomuto broukovi pouhé dvě věty.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, písčitý pás, při cestě
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 17.10.2019
  • 75 zobrazení
biblos
Nový Světlov je původně hrad přestavěný na zámek v tudorovském stylu v obci Bojkovice v okrese Uherské Hradiště, který byl střediskem světlovského panství.

Hrady na pomezí Slovenska a Moravy byly ve středověku budovány zejména proto, aby bránily pustošivým nájezdům loupeživých hord z Uher. Název Světlov má patrně původ i v tom, že v případě nebezpečí se z těchto hradů signalizoval ohněm stav ohrožení dále do vnitrozemí. Původní hrad Světlov je dnes znám pod jménem Starý Světlov.

V polovině 15. století patřilo světlovské panství Landštejnům, kteří okolo roku 1480 starý hrad Světlov opustili, protože byl v průběhu česko-uherských válek poničen. Proto si bratři Ctibor a Jaroslav z Landštejna postavili před r. 1480 nad soutokem Olšavy a Koménky u Bojkovic hrad Nový Světlov. Vybudován byl v pozdně gotickém slohu a převzal strategickou funkci Starého Světlova i někdejší Bojkovické tvrze. Tvořil jej nepříliš rozsáhlý hradní palác s věží.

V r. 1527 byl hrad prodán Burianu z Vlčnova. Nový majitel se při bojích o český trůn po smrti Ludvíka Jagellonského (1526) postavil na stranu Jana Zápolského. Proto mu byl hrad se statkem konfiskován. Vzápětí jej však získal zpět. Burianem vymřel rod z Vlčnova po meči.

V 16. století hrad často střídal majitele. Po krátké držbě Bilíků z Kornic přešel pak hrad s majetky do rukou Kateřiny z Vlčnova. Významnou přestavbou prošel hrad v polovině 16. stol., kdy jej tehdejší majitelka Kateřina z Vlčnova dala přestavět. Ta v době narůstajícího tureckého nebezpečí opevňovala Nový světlov dalšími hradbami a rozšířením podhradí, čímž se areál hradu podstatně zvětšil. Letopočet dokončení přestavby 1555 se nachází dodnes nad vchodem do musea.

Dnes je zde hotel, fotit se uvnitř zámku nesmí - prohlídka vede hradní kaplí, přes dva svatební apartmány na vyhlídkovou věž. V jednom z apartmánů nás docela šokovalo netradiční řešení sociálního zařízení - na toaletu a vanu se díváte přímo ze svatebního lože. Nevím, nevím, jestli pohled na novomanžela - novomanželku konající potřebu je to pravé ořechové pro svatební noc. No, ale jak říkala naše babi - proti gustu, žádný dišputát. Jeden obrázek toho, na co se lze dívat z novomanželského lože, je k vidění i zde na rajčeti - https://img19.rajce.idnes.cz/d1902/5/5525/5525441_0b3b61428fd7b466fc36f2e4676bbcf3/images/P1080134.jpg?ver=0.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 16.7.2019
  • 135 zobrazení
trb-brno
  • 17.5.2019
  • 68 zobrazení
petrjupa
Fotil Gusta mně ukradli foťák u lanovky v Les Houches
více  Zavřít popis alba 
  • 6.4.2019
  • 18 zobrazení
ankefilie
V neděli jsme vyrazili jako celý 6. oddíl Medura vlakem na bazén. Skrz nemoci nebyla účast vysoká, ale všichni jsme si to užili dle svého gusta. Mravenci měli i plavecké základy. Vše probíhalo hladce a na zpáteční cestě nechyběl ve vlaku dětský smích z různých slovních hrátek a her.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 18.2.2019
  • 387 zobrazení
proso640
Sraz u Gusty na zahradě v Novém Malíně
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2018
  • 47 zobrazení
basketdomazlice
  • 10.11.2018
  • 66 zobrazení
uzofky
...seznamujeme se vskutku rychle a bezprostředně, každý podle svého gusta. A tak to má být. Paní učitelky koukají co všechno dovedeme...
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2018
  • 125 zobrazení
hulinak
Tahle jsem se trápil v Hulíně při oslavě té mrzuté události
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2018
  • 51 zobrazení
trb-brno
  • 3.7.2018
  • 35 zobrazení
batorovi
Svadba Olga a Gustino
více  Zavřít popis alba 
  • 2.7.2018
  • 257 zobrazení
jaroslavburda
Můj oblíbený brouk, kterého jsem konečně nafotil dle svých představ! Po louce jsem se přesouval od kopretiny ke kopretině a tohoto "jedlíka", který se s gustem zanořuje do pylem pocukrovaných tyčinek květů kopretin či rdesna, naháněl. Zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) se řadí mezi menší zlatohlávky, ale brouk to úplně malý není a jistě si ho nespletete. Vyznačuje se bílými znaky na jinak černě lesklém těle, vyniká taktéž dlouhými chloupky a je přeborníkem ve stojce :-) Do květů se zlatohlávek tmavý neváhá zanořit až po krovky. Velice zajímavá je jeho historie na našem území: historicky se vyskytoval vzácně na jižní Moravě, v 80 letech byl prohlášen za vymřelého. Od 90 let se začal znovu objevovat a později (dá se říci) expandoval. Dnes se jedná o jeden z nejběžnějších druhů zlatohlávkovitých na našem území. A je dobře, že se má k světu i jídlu! :-)

Foto © 2018 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 29.5.2018
  • 95 zobrazení
toulavej68
Přehlídku historických vojenských vozidel Convoy of Liberty na Slavnostech svobody v Plzni si nenechaly ujít tisíce lidí. Více než hodinu trvající komentovaný průvod přilákal na dvacet tisíc diváků všech věkových kategorií, kteří hustě lemovali ulice od Sukovy přes Klatovskou až po centrum města. Nad konvojem přeletěly také dvě stíhačky Gripen Armády České republiky a legenda druhé světové války britská stíhačka Spitfire a cvičný letoun Harvard. Tradičně nejnavštěvovanější akci oslav přálo slunečné počasí.
Lidé vybaveni americkými a českými vlaječkami osazenstvu vojenských vozů mávali a zdravili jej. Největší ovace si vysloužily džípy, v nichž se vezli američtí a belgičtí veteráni, kteří se zúčastnili osvobozování Plzně před 73 lety a letos opět přijeli i s rodinnými příslušníky na Slavnosti svobody. Z džípů zdravili přihlížející američtí veteráni Earl Ingram, George Thompson a James Duncan a belgičtí veteráni Louis Gihoul, Michel Gilain, Hubert Rauw a Valere Gustin. V konvoji jel i vnuk generála Pattona George Patton Waters, Luc Rensonnet, syn již zesnulého velitele 17. dělostřeleckého pluku, a čeští veteráni Josef Švarc a Alois Dubec.
V koloně projelo přes 200 vojenských historických vozidel a ukázek techniky vyrobené do roku 1945 v USA, Kanadě a Velké Británii, ale i některá vozidla reprezentující Československou samostatnou obrněnou brigádu. Diváci mohli vidět například tank M36Jakson z Vojenského historického ústavu Praha, obrněné průzkumné šestikolky M8 Greyhound, vozy Dodge i samohybnou houfnici Sexton, která se v Plzni představila už loni. Součástí kolony byly i vozy Ford Canada, Bedford, Fordson a Austin Till..
(zdroj: www.plzen.eu)
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 6.5.2018
  • 466 zobrazení
mois
Velikonoce jsou prostě pestrobarevnými svátky, a to jak doslovně, tak i v přeneseném smyslu slova. Pro někoho mají hlubší význam coby připomenutí biblického příběhu zatčení, odsouzení, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Pro někoho jsou to spíše veselé svátky jara. Tak si je každopádně užijte podle svého gusta.
v Čechách a na Slovensku jsou velikonoční zvyky velmi podobné. Malovaná kraslice i čokoládová vajíčka, šlehání pomlázkou, velikonoční beránek, nádivka a spousta dalších tradičních dobrot a zvyklostí.
Velikonoce v zahraničí?
Velikonoce v USA a neposedný zajíček - Hlavním symbolem zdejších Velikonoc je zajíček.
Zajímavým německým zvykem je také velikonoční strom ozdobený vajíčky.
Velikonoce v Anglii voní jehněčím
Kajícné španělské Velikonoce - O těchto svátcích zaplaví celé Španělsko náboženská horečka. Ulice se zaplní kajícníky ve špičatých kápích, tzv. „nazarenos“, z nichž někteří mají na výraz pokání kovové řetězy.
Ve Francii na Velikonoce utichají zvony
Italské Velikonoce ve znamení holubice
Velikonoce v Maďarsku ve znamení vody a vůně
Chorvatsko a pomlázka z olivových proutků
Rakousko a pálení zimy
V Polsku na Velikonoce světí pokrmy
Filipínské sebetrýznění
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • 29.3.2018
  • 179 zobrazení
Reklama