Hledání

4 668 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

ostrovani
Hliníkové překážky, rozpadavý kruh - velmi kvalitní provedení, řetízky na magnety, dřevěná dálka, hliníková houpačka - povrch gumový granulát, áčko - povrch neklouzavá guma, kladina - pevná kovová konstukce - povrch gumový granulát.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 423 zobrazení
  • 0
bukriceva
Zde je galerie překážek používaných na oficiálních i neoficiálních závodech Školy psích sportů. V galerii chybí fotografie zdi - brzy doplníme.
více  Zavřít popis alba 
  • duben až červenec 2014
  • 464 zobrazení
  • 0
kkjirikov
  • červen 2012 až březen 2016
  • 123 zobrazení
  • 0
rover
ALB782 Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod se připojilo k festivalu Muzejních nocí již tradičně ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. Oba domy jsou propojené sklepením a návštěvníci volně prochází z jedné budovy do druhé. Zdarma byly návštěvníkům zpřístupněny všechny expozice a výstavy a je připraven bohatý doprovodný program, v němž nechyběly nejrůzněji zaměřené dílničky, historické a fotografické kvízy, hudební program a občerstvení na muzejním dvorku.
Muzeum si letos připomínalo 70. výročí konce druhé světové války, které připomenula nejen aktuální výstava 2. světová válka na Havlíčkobrodsku, ale na toto téma byl zaměřen i historický a fotografický kvíz a VELKÁ BOJOVÁ HRA pro děti i dospělé. Děti obdržely historickou legitimaci, mapu centra města a plnily nejrůznější úkoly. Cílem bylo doručit zprávu a balíček s náboji odbojářům, přitom se vyhnout německým ozbrojeným hlídkám, pomocí minohledačky najít zprávu v minovém poli, překonat terénní překážky či odvysílat zprávu vysílačkou. Večer od 18 hodin bylo promítání velmi zajímavého filmu paní Motlové o partyzánské skupině Mistr Jan Hus, na motivy knihy Partyzánská odysea a osud Věry Pilařové a beseda s pamětníky.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 5.6.2015
  • 47 zobrazení
  • 8
kopemarc
Malá Skála je letovisko v hlubokém údolí Jizery pod skalní stěnou Vranovského hřebene, který tvoří její dominantu. Obec je zmiňována od r. 1432. Ve svahu nad pravým břehem Jizery stojí zámeček, původně tvrz Valdštejnů ze 16. stol. Po mnoha přestavbách získal na začátku 20. stol. secesní podobu. V obci je několik typických dřevěných pojizerských stavení. Nejznámější je Boučkův statek s restaurací a malou galerií. Nad obcí se vypíná mohutný hřeben Suchých skal, jež jsou vyhledávaným cílem horolezců.....:)

Lanové centrum na Malé Skále vyrostlo v roce 2007. A vyrostlo takové, jaké si Malá Skála zaslouží - největší v Libereckém kraji. Pro milovníky dobrodružství a výšek je zde připraveno 23 překážek pro jednotlivce i dvojice. K tomu samozřejmě patří lanovka přes 80m dlouhá a Tarzanův skok - přeskok na hrazdu v 6 metrech nad zemí.
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 19.9.2014
  • 97 zobrazení
  • 7
expedice08
Letošní expedice byla také částečně zaměřena na adrenalinové sporty a dnes přišel jeden z mezních dní. K ránu jsme odjeli do Říček v Orlických horách, kde se vyskytuje 385 metrů dlouhá trasa lanového centra. I když je tot centrum jedním z největších v republice, 47 expedičníků by naráz nepozřelo. Proto jsme se rozdělili na dvě skupiny a jedna z nich, ve které jsem byl i já, se vydala na měnší tůru po hřebenech Orlických hor. Po procházce na Komářím vrchu a odpočinku na Pěticestí nás lanovka zadarmo svezla zpět až k lanovému centru. Zde již první skupina dokončovala svůj adrenalinový zážitek a pomalu se chystala na geocaching. My jsme se konečně po krátké instruktáži na zemi vrhli mezi 34 překážek ve výšce 4 - 11 metrů nad zemí. Lana, lanovky, trámky i hrozivou kočičku nebo lenochoda jsme všichni zvládli v pořádku a plni dajmů jsme se odebrali zpět na penzion Verner. V této galerii také přináším první fotografie z našeho nočního života ;o)
více  Zavřít popis alba 
  • 120 zobrazení
  • 0
babi90
Ostravská grafička, výtvarnice, ilustrátorka, kronikářka a průvodkyně po Vítkovicích.

Vernisáž, beseda, projekce filmu proběhla v Domě knihy Librex 6.11. v 17 hodin za účasti ganerální konzulky PR v Ostravě Anny Olszevské a mnoha přátel a obdivovatelů.Výstava obrazů a skla.

Grafička, ilustrátorka, učitelka výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ s. r. o. v Ostravě – Vítkovicích (od 2003 do 2010). Kronikářka obce Vítkovice, členka kulturní komise a redakční rady (od 2000 do r. 2009). Podniká v reklamě, propagaci, věnuje se i publikační činnosti. Černobílé kresby nezapřou profesi kresličky ve firmě ZAM v Ostravsko-karvinském revíru, jejich náplní je však především život žen, jejich sny a touha, bolesti. Protipólem smutku jsou barevné ilustrace pro děti a kresby květin, zvířat, hmyzu pro naučné stezky. Má za sebou přes dvacet samostatných výstav v České republice a v Polsku. Její grafiky zdobí soukromé sbírky v Kanadě, Anglii, Rakousku, Polsku i na Ukrajině. Je spoluautorkou knihy Vítkovice (2002), ilustrátorkou učebnic „Příklady pro samostatnou práci žáků při odstraňování vývojových poruch učení III. a IV. ročník“ a učebnice němčiny „Sprechen Sie Deutsch“. Kalendáře „Ostravské Evy 2002“, „Kalendář Vítkovic 2007“, Vítkovice 2011 očima Lenky Kocierzové jsou tématicky zaměřené na rodné město a čtvrť. Autorská kniha veršů „Tělem psáno“ je z roku 2003. Televizní znělka „Televizní univerzita“ jejíž je autorkou běžela v České televizi v roce 1993. Videosnímek „Vítkovice – víc než fabrika“ byl promítán na festivalu TECHNÉ 2004. Vytvořila nástěnné malby v TESCU v O. – Porubě, Aqua bazénu a v ZŠ Šalounova ve Vítkovicích. Spolupracuje na projektu „7 kadlínských zastavení – Muzeum Kadlín“ na Mělnicku a na projektu „Propagace Vítkovic“, kde je autorkou Vítkovických omalovánek a Vítkovického PEXESA.
Od roku 2006 spolupracuje se sklárnou MOSER , a. s. v Karlových Varech. Práce s jejími motivy byly vystaveny ve Frankfurtu nad Mohanem, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a na dalších výstavách této světoznámé sklárny.

Kontakty:
Tel.: 732 709 134
E-mail: lenka.kocierz@atlas.cz

Výstavy
1995 Ostrava - Hotel Metropol
1996 Ostrava - Galerie Sklep
1997 Ostrava - Galerie Sklep
1997 Rychvald - Kulturní dům
1998 Polsko - Paczków, Dom plastyka - NUT Knurów
1998 Ostrava - Galerie Ametyst
1999 Praha - Art Expo Strahov
2000 Mělnicko - Kadlín
2000 Ostrava - Galerie Ametyst
2000 Ostrava - Divadlo Petra Bezruče
2001 Polsko - Imielin, Sokolnia
2001 Polsko - Katowicw-Szopienice
2001 Ostrava - Vítkovice, Galerie ZŠ Nám. Jiřího z Poděbrad
2001 Praha - Interiér, Veletržní palác
2001 Ostrava - Nový byt a dům
2002 Praha - Baťa, Václavské náměstí
2002 Ostrava - Vítkovice, AHOL SOŠ
2003 Ostrava - KMO
2003 Ostrava - Dům knihy LIBREX
2004 Ostrava - Galerie Domova mládeže, Fr. Šrámka
2005 Polsko - Paczków
2005 Ostrava - KMO, Mar. Hory
2006 Ostrava - Vítkovice, AHOL SOŠ
2006 Ostrava - Dům kultury Poklad, TECHNÉ 2006
2007 Polsko - Zabrze, Królowa Luisa
2007 Polsko - Zabrze, Centrum Platan
2007 Praha - Pragointeriér
2007 Frankfurt nad Mohanem - vystaveno první sklo MOSER s grafikou autorky
2007 Praha - Uměleckoprůmyslové muzeum, sklo MOSER
2008 Ostrava - KMO Svinov, Přívoz, AHOL SOŠ
2009 Bratislava - MODDOM, AHOL VOŠ
2010 Bratislava. KS Vajnorská
2010 Ostrava - KMO Polanka
2010 Mělnicko - Kadlín - 10 let spolupráce
2010 Ostrava - Vítkovice, Domov Lidická
2011 Ostrava - AHOL VOŠ
2011 Ostrava - KMO Michálkovice
2011 Bratislava ART MODDOM
2012 DK Poklad, Ostrava - Poruba

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Tak to jsou data. K tomu ráda přidám něco "pod čarou".
Poprvé jsem šla se svou kůží na trh v roce 1995 v Hotelu Metropol v Ostravě. Ztrémovaná, vyčítající si odvahu vstoupit v pozdních letech na dráhu výstav. Pochvala profesora - že je za mnou mnoho práce, radost přátel, kteří podpořili, radost, že vernisáž byla velmi příjemná včetně árie z opery Turandot, kterou mí hrála Kamila Morysová a Michal Bárta. To byl začátek.
V roce 1998 jsem si do katalogu k výstavě napsala:
Narodila jsem se v polovině tohoto století a téměř k jeho konci, z různých důvodů, teprve zúročuji, co mi bylo dáno do vínku a to, co život přinesl. Od tatínkem darovaných kříd, od práce s tuší u prkna, jsem se přes četná úskalí dostala k dnešním perokresbám. Pero a tuš nejlépe vystihují co cítím, čáry tenké a tlusté jako cesty a cestičky mého života, rýhy hluboké a hlubší, které ve mně zanechávají ti, kteří mým životem procházejí. chodím po těch svých klikatých pěšinkách, čtu verše Šrámka, Hlaváčka a Galczyňského a hledám ostrovy štěstí. zvu vás tedy na malou procházku po svých obrazech a přeji vám, abyste chvíli se mnou snili o svých "šťastných ostrovech".
V té době jsem netušila, co mne čeká. Nevěděla jsem nic o báječných polských návštěvnících mých výstav a zážitcích v Paczkowie, Knurowie, Zabrzu. Nevěděla jsem, že si zamiluji malou vesničku Kadlín na Mělnicku, ani to, že si mne na jedné z výstav všimnou lidé ze světoznámé sklárny MOSER Karlovy Vary. Netušila jsem nic o knihách, které budu ilustrovat, o verších, které napíšu, o projektech, o tom, že se i počítač stane mých pomocníkem. Jen jsem denně strávila patnáct hodin prací...
A jdu, uzavírám kruhy svého života a kráčím po spirále, přes všechny překážky a těžkosti. Jdu...

Vítkovice, místo mého dětství
Bezstarostné dětství ve Vítkovicích, pod komíny a růžovým nebem při vylévání strusky a při odpichu byla nekrásnější léta mého života. Po krutém a rychlém vystěhování, kdy se linie mé lásky k rodnému místu přerušila, si mne přitáhly zpět a ke kronikářské činnosti. A opět mne genius loci tohoto místa pohltil.
Když jsem zjistila, že se dokážu vrátit do dětských let a ještě to i nakreslit, začala vznikat série obrázků z dětství. V kulisách budov z režného zdiva jsme žili krásný dětský svět, zvláštní, ale náš. Neexistoval plot, který bychom nepřelezli, strom, na který jsme nevylezli, zahrada, kde bychom neochutnali kudlačky či hrušky. Zvláštní vítkovická mluva, jedinečná v celé Ostravě, hry na raubky, na čapačku, na krvavého dědka se snažím zachytit nejen obrazově.
Mimo sérii obrazů jsem realizovala Vítkovické omalovánky, Vítkovické pexeso, hrnek s grafikou

Vzdělání
1984-1986 Střední průmyslová škola stavební, studijní obor – reklamní grafika (design)
Věnuje se i výzdobě interiérů, výtvarnému zpracování reklamních a propagačních materiálů a dalších předmětů užitého umění.

Jste, Leničko, úžasná, obdivuhodná žena,která má " dar z nebes ". Děkujeme za krásný, nezapomenutelný zážitek a budu se těšit na setkání s Vámi v Galerii G v Ostravě - Zábřehu v příštím roce / asi v říjnu 2013 /
více  Zavřít popis alba 
  • leden až listopad 2003
  • 194 zobrazení
  • 0
jvpprofa
Na počátku tohoto týdne,jsme už v tradiční sestavě,Honza,Pavla a já,spluli kratší etapu na Lužnici -Suchdol Majdalena.Na místo jsme dorazili asi hoďku před polednem,po asi hodinové prohlídce historického jádra Třeboně a zámeckého parku s krátkým zastavením na břehu rybníka Svět. A potom už šlo vše ráz na ráz,podle plánu,který do nejmenší podrobnosti na internetu sestavil Honza.Vše fungovalo až do chvíle,kdy jsme položili v Suchdole čluny na vodu,ta evidentně chyběla, lépe řečeno bylo jí méně než avizoval internet,avšak jí bylo tolik,že jsme se rozhodli cestu uskutečnit,zvlášť po projetí v celku velké skupiny mladých na kánoích.tak nějak jsme přecenili výhody nafukovacích lodí a cestu začali,ač právě v začátku můj člun,značně nevyvážený,díky mé dobře prostorově řešené postavě.se několikrát zachytil na písčině a já ho s vypětím sil vyprošťoval,kdežto člun řízený zkušeným Honzou,přece jen tyto úseky zdolával viditelně snadněji.Pak přišel úsek říčky,který byl neskonale krásný a otupil tak naši pozornost a potom už nezbývalo,než se propracovávat pouze vpřed.Řeka se stala línou,netekla a do cesty stavěla různé překážky v podobě skrytých písčin,kamenů,větví i celých kmenů a i hledání správného směru mezi větvemi,bylo na pořadu.Chvilka odpočinku přišla právě včas,protože síla ubývala a nastoupila únava a s ní bolest zad.Naštěstí v té chvíli se naskytl odpočinek na jezu Pilař,který se přenáší, potom chvíle kdy to teklo pod jezem,dál už jen volej s malým slapem a mělčinou,která následovala později a až do konce v Majdaleně,jen volej a velká bolest zad,už jsem ani nevnímal krásu okolí a říkal si ,,Lužnice nikdy více,, a jestli existuje ,,vodácký ráj,, tak na Lužnici,té krásné a opěvované,tak na té,to s jistotou není.No musím říct,že právě proto vše,co jsem tak pracně opsal,TÍM RÁJEM LUŽNICE ASI JE.Po večeři a krátkém nabrání sil v kempu v Majdaleně jsme se přemístili do vodáckého kempu ve Vyšším Brodě,kde jsme přespali a načerpali potřebných sil na cestu z ,,Vyšáku,, do kempu ,,U Fíka,,.Po úpravě kajaku vodotěsným sudem,pro podporu mých bolavých zad,vše probíhalo přesně podle propozic a plánu.Tak i díky dostatku vody ve Vltavě a nádhernému počasí,to se obzvlášť vydařilo v obou dnech,jsme si mohli řeku vychutnat se vším co nabízela,např.oběd ,,U veverek,, ,peřejky, jezy i voleje a také setkání s lidmi,kteří mají ve svém slovníku na čelním místě prostý pozdrav,hojně jej využívají a dostává se jim stejné odpovědi.Tak ,,AHÓJJ !,,. PS. Většinu fotek nafotila kamarádka Pavla,stále nedisponuji foťákem,který snese i trochu vody.Takže pár fotek je v galerii,ostatně jako vždy. Profa
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • srpen 2011
  • 122 zobrazení
  • 0
bannditos
S levnými letenky na Mallorcu se roztrhl pytel a tak sem neváhal a zakoupil je na první červencový víkend s odletem z Vídně. Měli jsme rezervované auto a tak jsme si jej šli hned po přistání vyzvednout. Naše první kroky vedly na pláž "Platja d'es Dolç" kde nás ovšem překvapilo dost lidí a tak jsme jen dali jedno malé pifko a pokračovali po pobřeží na o kousek vzdálenější pláž. Zde už bylo lidí znatelně méně, ale za cenu, že na pláži nebyly uklizeny suché řasy. Později jsme vyrazili do městečka Cala Rajada, kde jsme měli první ubytování. Večer jsme se vydali na nejvýchodnější cíp celého ostrova k majáku "Far de Capdepera".
Ráno jsme bohatě posnídali a vyjeli na pláž "Cala es Matzocs". Ve vesnici Cala Mesquida jsme zaparkovali pěkně ve stínu stromů a zakoupili slunečník. Před vydáním se na cestu jsme se posilnili pivečkem a pár jahodovými daiquiry v restauraci s příhodným jménem La Terrazza. Cesta měla vést přes tři další pláže a tak se přihodilo, že jsme na původně vybranou nedorazili a uvelebili se hned na první Cala Torta. Z pláže jsme se v podvečer odebrali a jeli do další ubykace, do klášteru Lluc v horách, které nabízelo ideální výchozí místo na další místa, které jsme chtěli navštívit.
Dostali jsme bohužel pokoj kde nefungovala plotna, přišel údržbář, ale řekl, že to bude na dýl a musíme si vyměnit pokoj. Po přestěhování a usmažení vajíček na snídani jsme šli obhlédnout přilehlou botanickou zahradu ve které se nacházel bazén. Osvěžili jsme se a po chvíly pokračovali v putování. Další zastávkou dnešního dne bylo horské jezero Cuber, že zde je zakázané koupání jsme se dozvěděli až z cedulí u jezera. Obešli jsme ho a opět usedli do našeho vozítka směrem k údajně nejkrásnější vesničce celého ostrova do Fornalutxu. Uličky byly úzké, domy z kamene a celé to působilo opravdu úžasně malebně. Poobědvali jsme, já si dal steak ze svíčkové a když mi ho donesli tak sem zůstal zírat s otevřenou hubou, ten měl snad půl kila. Jenže já jsem kluk statečný a s chutí sem se do něj pustil a nakonec ho přemohl. Na večer jsme popojeli k severovýchodnímu poloostrovu Formentor, aby jsme si zde vychutnali západ slunce, seděli jsme na útesu trčího z moře a kochali se, byla to dechberoucí podívaná. K večeři jsme si dali pár huhukoktejlů na pokoji v klášteře.
Další den hned po odjezdu z pokoje nás čekalo nemilé překvapení, přejel jsem malý vrut, který nám způsobil průraz pneu. Na asistenční linku jsme se nedovolali a pomale nám měl jet autobus ze stanice Escorca do vesničky Sa Calobra. Tak jsme zde nechali auto s tím, že to budem řešit až po výletě. Autobusák příkré serpentiny zvádal s velkým respektem, místy projížděl snad na milimetry přesně. Na pláž se dalo dostat jen pěšími tunely ve skalách. Věřím, že zde za dob dávno minulých měli piráti svoje skrýše. Plán byl, že se soutěskou Torrent de Pareis vydáme zpět k autu. Všude jsme četli, že bez horolezeckého vybavení se sem nemá cenu ani vydávat, avšak v pár cestopisech jsem četl, že se to dá. Po pár překonaných překážkách ve formě skal, popadaných velkých kamenech atd. jsme narazili na jeden, který byl přes jezírko a strašně kluzký a vysoký. Museli jsme se otočit a utíkat zpět. Poslední autobus nahoru k autu jel ve tři hodiny. Ujel nám, ale naštěstí jsme se téměř hned domluvili s postaršími angličany, že nás vezmou nahoru, kde nás čekalo auto s proraženou pneumatikou. Ještě nebyla vůbec vyfouklá tak jsme dojeli až ke klášteru, zavolali asistenci, která přislíbila, že do půl hodiny je u nás jejich vozidlo. Čekání jsme si zkrátili malým pifkem, auto dojelo za cca 40 min a za dalších cca 20 min měl postarší pán kolo vyměněno. Večer jsme vyrazili opět pozorovat západ slunce. Tentokrát na vyhlídku Mirador d'es Colomer, kde ovšem bylo příliš lidí. Všiml jsem si, že odtud vede cesta výš a nahoře, že je nějáká zřícenina. Byla tam a jmenuje se Talaia d'Albercutx odkud byl překrásný výhled na všechny strany. Vylézt sem byl výborný nápad a ty rozhledy za to rozhodně stojí.
Další den jsme si vyčlenili na průzkum kláštera. Když už tu bydlíme tak bysme si jej měli projít. Ani nás nenapadlo co vše se nachází za zády hotelu. Navštívili jsme i galerii a muzeum v nejvyšším patře kláštera. Byly zde vysteveny mimojiné opravdu nádherné obrazy. Po prohlídce jsme odfičeli do posledního ubytování, které jsme si na poslední noc dali all inclusive. Hned po příjezdu nás ani neubytovali a poslali na oběd, že formality vyřídíme až po obědě. Velice milé přivítání. Pak už jsme si užívali všech možných lahůdek, drinků a služeb hotelu.
Poprvé tuhle dovolenou jsme si přivstali a šli čekat na východ slunce. Město bylo po ránu jak město duchů, nikde nikdo, bylo to tak klidné až skoro strašidelné. Po celodenním využívání služeb hotelu jsme ještě zavítali na 2 km dlouhou údajně jednu z nejhezčích pláží Mallorky a to na Es Trenc. Byla pěkná, ale lidí zde bylo taky dost. Pak už jen celý od písku jsme vrátili auto v půjčovně a odletěli do Vídně. Kvůli spoždění letadla nám ujel poslední bus do Brna a tak jsme museli přečkat noc na letišti a odjet domů až prvním ranním...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 1 403 zobrazení
  • 1
serenitka
  • srpen 2015 až květen 2019
  • 224 zobrazení
  • 0
plackovajana
  • červenec 2011 až prosinec 2018
  • 146 zobrazení
  • 1
citrusmann
  • srpen 2015 až říjen 2018
  • 217 zobrazení
  • 0
alis18
  • 10.4.2018
  • 20 zobrazení
  • 0
msvrchlicky
  • 6.4.2018
  • 62 zobrazení
  • 0
oranzak
  • 1.1.1980
  • 37 zobrazení
  • 0
plavky-pradlo-saty
  • červen až červenec 2014
  • 1 996 zobrazení
  • 0
meatcompany
  • leden až červenec 2017
  • 15 zobrazení
  • 0
shuashu
  • 25.5.2017
  • 25 zobrazení
  • 0
thebestlens
  • jaro 2017
  • 18 zobrazení
  • 0
ukarla
Galerie přátel a známých
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2000 až listopad 2016
  • 264 zobrazení
  • 0
tzcomics
Ukázka tvorby Tomáše Zděnovce
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013 až listopad 2016
  • 130 zobrazení
  • 0
sabinka95
  • duben 2012 až srpen 2016
  • 23 zobrazení
  • 0
reklama