kstttstn
Odporúčané trasy :
Rakša M – Drieňok M – Malý Rakytov, úbočie Ž,Z – Blatnica, dĺžka 18,1 km, prevýšenie 871 m, čas cca 6:15 hod,
Blatnica Ž,M – (Mažarná jask.) Tlstá Z – Zadná Ostrá Ž – Ostrá Ž – Juriašova dol. ústie Z – Blatnica, dĺžka 16,8 km, prevýšenie 1160 m, čas cca 7:20 hod,
Blatnica Z – Juriašova dol. ústie Ž – Zadná Ostrá Ž – Ostrá Ž – Muráň M – Konský dol, ústie Ž – Blatnica, dĺžka 13,6 km, prevýšenie 867 m, čas cca 5:15 hod,
Blatnica Ž,M – (Mažarná jask.) Tlstá M – Muráň M – Konský dol, ústie Ž – Blatnica, dĺžka 13,4 km, prevýšenie 915 m, čas cca 5:50 hod,
prechádzka Gaderskou dolinou k Čertovej bráne Ž a späť dĺžka 15,8 km, prevýšenie 254 m, čas cca 4:15 hod, trasa vedie väčšinou po asfaltke, prípadne návšteva Blatnického hradu,
trasa podľa vlastného výberu
Pozn.: zo sedla na vrchol Ostrej sú nainštalované technické zabezpečovacie pomôcky (reťaze)
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2019
  • 257 zobrazení
defenger
8:00. Nedělní ráno, jedeme jen ve třech, vláčkem...09:00. V Hrušovanech máme delší přestávku.09:45 h. Znojmo, náš cíl. Máme
letmou chvilku na prohlídku....Raritou zde je vyhlídkový silniční vláček....Skvělá architektura, divadel, muzeí i soudu. Zajímavá je i lávka nad nádražím....Ovšem doprava je vydatná a vyžaduje pozornost....10:10 h. Pokračujeme v cestě motoráčkem... Do Śumné. Vůz naplněn bicykly jejich majiteli, mnohdy velmi půvabnými....10:40 h. Ze šumné obce Śumná, se noříme v les. 11:00 h. Tam potkáváme "ex-otis-áka" a nyní domorodce a houbaře...A opět naše pláště drtí větvičky a plaší zvěř... V šumněnských hvozdech pak nacházíme rybníček....Vodní plocha je patrně nádrž Vlkov, po průzkumu pokračujeme.. u dalšího rybníčku si dáváme svačinku...11:35 h. Po krátké relaxaci jedeme po umělém náspu....Vzápětí však již tlačíme do strmého kopce...11:45 h. Zřícenina hradu Śimperk. Založen v 13. st., zničen za česko-uherských válek. Od 16 st. je opuštěn....11:50 h. Dále od hradu dále....před námi 2 km, je Nový rybník..12:10 h. Autokemp Mexico.Ubytování skromné, okolí půvabné... rybníky nedaleko... 12:20 h. obec Olbramkostel, jen projedeme k hlavní silnici. 12:30 h. Odbočujeme do polí, po modré značce....Jedeme i bloudíme.. kolem bývalých dolů na břidlici....12:50 h. Jankovec, hájovna. 364 m.n.m.12:55 h. Lokalita U lomu, 391 m.n.m. zastavení u soukromého rybníčku brčálníku....13:10 h. Skvělým adrenalinovým zážitkem je sjezd k potůčku a jeho následné překonávání. Míjí nás zde, důchodce putující o dvou holích....13:30 h. Kamzičími stezkami kráčíme i jedeme dál....Prosekávat se naštěstí nemusíme...13:40 h. Kemp Slatina. Poté jen drtíme kletby mezi zuby o předcích jenž zbudovali tak extrémně příkré cestičky.13:45, další rozcestník, v dáli je již vidět zámek. Jevišovice, náš cíl. 13:50 h. obec Jevišovice. Jeden z majitelů Hynek z Kunštátu, ubránil Znojmo proti vojsku krále Zigmunda v 15. st. Za 20 let, pak byla obec dobyta a husité upáleni. Původní gotický hrad upraven na zámek během 16. a 17. století. Koncem 19. st. slouží
zámek jen k hospodářským účelům...Nový zámek vznikl přestavbou letohrádku v r.1879. Nyní slouží jako domov důchodců. Park s mytologickými sochami je přístupný....Po prohlídce nádvoří parkujeme u bývalé konírny, kde je nyní osvěžovna pro turisty. Květoš zjišťuje defekt a lepí duši....Jsme téměř jediní hosté a tak nám obsluha věnuje rychlou pozornost. Stoly se prohýbají a číšník vypráví o Suchém čertu... ( Vládce zámku a okolí byl zlý a velmi štíhlý )15:15. Loučíme se, projíždíme obcemi: 15:30 - Bojanovice, lesní zkratkou k rodinné farmě Drozdů.15:50 - Kravsko, 16:00 -Mramotice, 16:10 -Přímětice, 16:15 - Znojmo...16:25. Znojmo, město památkami i vínem oplývající....Skvělá promenáda uličkami, ovšem vyhlídková věž je přístupná jen do 15:30 h. Od 11.st. je Znojmo sídlo knížete. Od 16. st. pěstování okurek, jako lék proti moru. Symbolem města je radniční věž z 15. st. Pod městem je rozsáhlé vícepatrové podzemí...16:40. A už jedeme domů, přímo...18:20. Břeclav, domove, sladký domove....18:55. Ještě zmrzlina za odměnu....Resumé: 08 - 19 h, 42 km ujeto, s průměrem 14,4 a maximálkou 49 km/h, za 3:20 h čistých...
více  Zavřít popis alba 
  • 24.7.2005
  • 345 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
defenger
Sobota 6h,cesta:Mikulov,Poysdorf,Wien,Bad Fischau-Semmering-Murzuschlag-Kapfenberg-Bruck an der Mur-Mixnitz.10:30h nad obcí Mixnitz(240km od Břeclavi).490m.n.m.Následují 2km,drsné procházky k pokladně(11:45)3E vstupné.Před námi jsou 2km vedoucí podél skal nad horskými bystřinami.A také 160 dřevěných žebříků,kolem nás nádherná alpská příroda.12:30,postupně zjišťujeme,že kapky vody,nejsou ze skalních vodopádů,ale z temných oblaků nad námi.Chvatně se přioblékáme.Hojně zalévání deštěm kráčíme téměř kolmo vzhůru,po visutých lávkách nad zpěněnými peřejemi i kamennými zákoutími.13:15h,jsme u chaty U dobrého pastýře,1209 m.n.m.Dáváme si oddych se svačinkou.13:50h,zahajujeme sestup:Za sucha pohodlná cesta,se nyní stává značně kluzkou a riskantní.Pár turistů na mokrých kamenech uklouzne a padá..Včetně mne:Ulehám na vlastní foták(do jehož se zabodlo pár dřevěných třísek).15:30 h,jsme na parkovišti u autobusu. Začíná kulturní program: Většina se převléká do suchého,včetně dam. 20:20, Břeclav-čd...
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2005
  • 505 zobrazení
tuzr
Veselá jubilejní akce lašského krále Zdeňka Krulikovského ( Zdeňa Viluš I ) s jeho doprovodem, hudebníky, zpěváky a zástupci okolních obcí, všichni s prapory, k tomu stánky s občerstvením a přes 300 účastníků, kteří vystoupali ze všech možných stran na vrchol Metylovické hůrky. Po dešti byly cestičky blátivé, ale to nebylo překážkou pro příznivce, kteří před polednem došli na lašský Říp (Monte Čupelo). Na vrcholu bylo asi 20 koní i množství psů. Ve stáncích měli lašské placky, párky, čaj, rum, slivovici, medovinu, svařák, ... Ve 12:00 h. král se svým doprovodem, hudebníky a zpěváky vystoupil na podium a přivítal přítomné v Lašském království a zmínil historii. Zahráli a zazpívali pěknou lašskou hymnu, lašský král přivítal nový rok 2019 a k přání se připojili zástupci okolních obcí. Dostavil se i recesní otužilec, známý z výstupů na Lysou horu. Pak následoval hudební a pěvecký program a všichni jsme zpívali hornické a veselé písničky. V průběhu akce se zde setkávali přátelé a známí a přáli si do nového roku vše nej... a připíjeli si na zdraví a štěstí ... Zpáteční cestu z vrcholu jsme zvolili neznačenou oklikou přes louky pod vrch Hůrky a na žst. Pržno. Přestože jsem o akci slýchal, byl jsem na ní poprvé a mohu tuto veselou akci jen doporučit.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 31.12.2018
  • 212 zobrazení
akceroprachtice
Letos, tedy dne 2.6.2012, se konal již 30. - jubilejní ročník Běhu okolo Roprachtic. K tradičním kategoriím juniorů, mužům do 39let, do 49let a veteránům nad 50let, nově přibyla i kategorie žen, a po několika letech se vrátila i kategorie dětí.

T ě l o v ý c h o v n á j e d n o t a S o k o l R o p r a c h t i c e
V Ý S L E D K O V Á L I S T I N A

jubilejního 30. ročníku BĚHU OKOLO ROPRACHTIC
v rámci poháru běžce Českého ráje 2012, konaného dne 2.června 2012
délka trati 5300 m

Poř. St.č. Jm. R.nar. klub Čas

Junioři 1994 a ml. :
1. 16 Zelenka Tomáš 1995 TJ Roprachtice 23:59
2. 14 Kučera Jiří 1998 TJ Roprachtice 24:49
3. 10 Provazník Josef 1999 Spartak Vrchlabí 26:25
4. 12 Pikora Filip 1996 TJ Benešov u Semil 28:23

Muži do 39 let 1973 -1993 :

1. 9 Bartoněk Michal 1993 SKI klub Jablonec n. N. 20:07
2. 18 Nesvadba Petr 1986 ČSK Vysoké n. Jiz. 21:25
3. 22 Pacholík Jan 1980 TJ Roprachtice 22:20
4. 23 Bavor Jan 1974 Barabizna 24:12
5. 24 Adam Daniel 1983 Barabizna 24:13
6. 13 Hloušek Jiří 1979 TJ Roprachtice 24:29
7. 2 Holeček Štefan 1981 Stará Paka 25:52
8. 17 Pelikán Lukáš 1977 Skalička 26:03
9. 21 Zelenka Jan 1984 TJ Roprachtice 27:09
10. 25 Pavlík Jiří 1978 Barabizna 29:17

Muži nad 40 let 1972 a starší :

1. 3 Horáček Martin 1967 Liberec 20:12
2. 7 Bufka Zdeněk 1957 AC Česká Lípa 21:35
3. 4 Valenta Michal 1962 HZS Praha 22:23
4. 11 Pikora Jaroslav 1954 TJ Benešov u Semil 23:39
5. 1 Trejbal Karel 1951 SKP Mladá boleslav 26:42
6. 20 Dvořák Ladislav 1948 Sokol Velké Hamry 29:51

Ženy do 39 let 1973 -1993 :

1. 15 Špicelová Klára 1983 Skalná 29:18

Ženy nad 40 let 1972 a starší :

1. 5 Paulů Blanka 1954 Maratonstav Úpice 22:42
2. 8 Mikásková Michaela 1971 Krkonoše Vrchlabí 24:58

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Startovalo a dokončilo 23 závodníků, počasí – polojasno, větrno 10°C.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.6.2012
  • 524 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
trampskalaci
Probudili jsme se v 6:45 a nebylo vůbec teplo, Naštěstí šišky udrželi žhavé, tak stačili jemné větvičky, abych udělal znovu oheň a ke snídani tak byla polévka. Po 8 hodině jsme vyrazili z kempu opět do Yellowstounu. Hned za Rooseveltovou bránou jsme měli možnost pozorovat laně a vidlorohy – též přesdívané jako americké antilopy, které dokážou běhat rychlostí až 65km/h. Přiíždíme ke vstupu do parku a zdejší rančerka, dáma v letech, když viděla Hajnýho pas, tak nám česky popřála pěkný den. Netrvá vůbec dlouho a potkáváme první stádo bizonů. Není nijak veliké, jak je známe z indiánek asi 20 kusů, ale bylo největší, co jsme za tu dobu potkali. Byl to nádherný pohled na ně. Jak se cachtají v bahně. I když vypadají na pohled dosti nemotorně. Dokážou ve cvalu běžet 50km rychlostí po dobu půl hodiny, což je na tyhle 1,5 tunové cvalíky opravdu výkon. Bizoni se v průměru dožívají 15-20 let. Bizoni mají jen málo přirozených nepřátel – kromě člověka to byli medvěd grizzly, vlk a výjimečně také puma, která se však odváží pouze na telata. V době před příchodem bělochů jejich počet dosahoval odhadem odhadován 30–70 milionů. Pro kočovné indiánské kmeny, které obývaly Velké pláně, se stali nepostradatelnými zvířaty. Indiáni bizony lovili různými způsoby, ale vždy jen tolik kusů, kolik nezbytně potřebovali. Původně se k bizonům plížili maskovaní vlčí nebo bizoní kožešinou a stříleli je z luku, někdy je také zaháněli dolů ze srázu, aby se pádem zabili nebo vážně zranili. Zraněné bizony dobíjeli oštěpy. Od 16. stol., kdy indiáni začali chovat koně, převládl jezdecký způsob lovu. Lovec na koni vjel přímo do stáda, vybral vhodnou kořist a zastřelil ji šípy. Kořistí se stávali hlavně mladí býci, březí a vodící krávy indiáni šetřili. Chlapci někdy lovili telata, aby se zdokonalovali v loveckém umění. Za lovci následovaly ženy, které stahovaly kůže, bouraly maso a odvážely ho do tábora. Indiáni dokázali z bizona zužitkovat skoro všechno – od rohů až po paznehty. S příchodem bílých lovců, kteří nejprve lovili bizony pro maso, jazyky a kůže. Později si Americký kongres uvědomoval, že pro život kočovníků je nezbytný lov bizonů a tak roku 1871 schválil zákon o likvidaci bizonů. Nastala opravdová jatka. Ročně bylo zastřeleno kolem 250 000 bizonů, někdy však lovci zabili stejné množství zvířat za jediný měsíc. Využití většinou našly jen kosti (hnojivo) a rohy (knoflíky a spony). Vojáci z pevností také stříleli do stád bizonů z děl. Železniční společnosti organizovaly pro své pasažéry lov bizonů pro zábavu přímo z vlaku. V roce 1889 tak zbylo pouhých 542 bizonů, především v chráněných územích a v zoologických zahradách.Záchrana přišla doslova za pět minut dvanáct. Roku 1905 byla založena Společnost na záchranu bizona, která se přičinila o zřízení bizoních rezervací v Oklahomě, Nebrasce, Jižní Dakotě, Montaně a Manitobě. Malé stádo bylo chováno i v Yellowstonském národním parku. Díky činnosti těchto lidí se početní stavy bizonů začaly postupně zvyšovat až na dnešních 300 000 kusů tím se opět bizon dostal do skupiny téměř ohrožených zvířat. Opět přijíždíme do ráno do Mammoth Hot Springs a opět je zde spousty laní a jelenů. Míříme teď k Hornímu vodopádu Upper Falls. Po cestě potkáváme mnoho bizonů, někteří jsou od nás i na 10 metrů, když přecházejí silnici. Srandovní bylo, když jeden malej strom popíchal bizona, tak se na něm vyřádil. Jsme u Horního vodopádu. Už z dálky je slyšet a když k němu sejdeme je to hukot. Je veliký 30 metrů, ale to kolik vody jím proteče tak je to síla. Hned vedle je Dolní vodopád Lower Falls. Tento vodopád je ikonou Yellowstonského parku. Zde se nachází vyhlídka do Grand Canyon of the Yellowstone. Když ji člověk spatří na vlastní oči, tak pochopí, proč tento park nese jméno Yellowstone. Je to podle tohohle kaňonu, který je zbarvený do žluta s tímto 90 metrovým vodopádem. Již staří indiáni z kmene Hidatsa a Mandanové toto místo pojmenovali Mi tsi a da zi – což je překlad Rock Yellow River – řeka Žluté skály. Následně ji američtí trapeři pojmenovali Yellow Stone. Je to opravdu nesmírně fotogenické místo. Jdeme i na spodní vyhlídku, která je asi 15 minut chůze odsud. Už tady byla cítit síra. Tento kaňon je dlouhý 39 km a dosahuje hloubky mezi 240 – 370 metry. Zde je pohled na vodopád z menší vzdálenosti než ze zhora. Zde jsme se pohybovali ve výšce kolem 2700 metrů n.m. Všude jsou i přítomný cedule, jak bychom se měli pohybovat daleko od zvěře. Stejně tak všude zde prodávají spreje odpuzující medvědy. Odsud sjíždíme k termáním jezírkům – gejzírům Norris Geyser Basin. Místo se řadí k nejteplejším místům v Yellowstonu. Většina tepelných objektů má teplotu nad teplotou varu. Která je vzhledem k výšce oblasti 93°C. Nachází se zde nejvyšší gejzír na světě Steamboat – Parník s intervalem od 4 dnů do 50 let. Tryskající až do výšky 90 metrů, ale častější jsou od 3 - 12 metrů, které jsou opravdu vidět neustále, alespoň tyhle malé kolem 5 metrů jsem sledoval několik minut. V Norris Gayser Basin jsou dva okruhy. Delší Back Basin na kterém je i Steamboat. Ale pak tu je Porcelain Basin, který je krátký, ale o to malebnější. Je velice nebezpečné sejít z těchto chodníků. Jelikož pod povrchem je mnoho dutin a člověk se může propadnout. Však nemusí spadnout nijak hluboko, ale zaručeně vás zabijí jedovaté plyny, které se v těchto dutinách nachází. Stejně tak být v blízkosti těchto jezírek, kde hrozí popáleniny 2. - 3. stupně. Tyto nehody se v parku opravdu stávají, kdy se třeba dítě propadlo do 1,5 metrové dutiny, rodiče se ho snažili zachránit a skočili za ním všichni zemřeli díky jedovatým plynům. Stejně tak třeba v gejzírových jezerech, kdy kluk se v nich chtěl vykoupat, jenže se zpravidla jedná o jedovaté či kyselé prostředí, které je extremně horké, tak při skoku do tohoto jezera zemřel a než ho stačili vytáhnout, tak se i následně rozpustil. Zdejší krajina je opravdu k člověku nehostinná. Měl jsem tu možnost si projít oba okruhy. Síra je zde cítit opravdu silně – opravdu to až smrdělo, mohu pozorovat, jak jsou gejzírová jezírka neklidná, ze kterých se kouří a pára z nich opravdu dokáže zahřát. Každé jezírko je jinak zbarvené, podle toho, jaký přívlastek se v něm rozpouští a nachází. Stejně tak bahení gejzíry či až strašidelné hučící průrvy z některých se i kouřilo. Příroda jak z jiné planety. Je to místo, které nikde jinde na planetě není. U Steamboatu se nacházelo nejvíce lidí, potom se to protřídilo. Zde jsem si naplno uvědomoval, jak je Yellowstone nebezpečný a přitom tak nádherný. Je to vidět i na okolních stromech, které jsou spálené. Nejhrozivější byly ty zvuky z komínů z dutin z podzemí. To jsem si říkal: „Takhle si představuju bránu do pekla“ Z některých se kouřilo a vydávalo zvláštní zvuky, jiné jen vydávaly zvuky. Obejít Back Basin trvá asi hodinu. Přešli jsme do Porcelain Basin. Zrovna jsem byl nejspíše přítomný u slabého gejzíru, protože krom páry jsem cítil i jemnou vodu. Už z tohohle kopce je vidět spousty těchto jezírek. Tento okruh je nejzajímavější na barvičky. Když jsem došel až k Porcelain Spring, tak zde jsem se mohl pokochat. Je to asi ta největší barevná plocha zde. Těžko to popsat slovy, ale je to opravdu nádherné. Odsud se chystáme na poslední zastávku v Yellowstonu a to na nejvyhledávanější atrakci Old Faithful. Dominantní lidovou stavbou je Hotel Old Faithfull a mohu doporučit ho navštívit. Je uvnitř suvenýr shop a vnitřek je nádherný. Old Faithful (Starý věrný) je gejzír který tryská v rozmezí 40 – 120 minut. Nejčastěji však asi 65 nebo 90 minut.Vypočítává se od předešlého intervalu. V informačním centru jsou i napsaný gejzíry, kdy který má vytrysknout. My jsme sem zrovna přijeli, kdy Old Faithful se vyřádil. Tak jsme měli čas si obejít další jezírka. Bylo to hodně podobné jako u Norris Gayser Basin, ale v tom najednou koukám a ukazuju „Hele támhle se něco děje.“ A najednou asi 5 minutové představení Gejzíru, který se probudil k životu a začal tryskat dle mého uvážení kolem 30 – 50 metrů. Bylo to něco neuvěřitelného, protože jsem měl doposud o gejzírech jiné představy. Zdejší jezírka byly asi nejaktivnější. Některá mě i dokázaly ohodit. Opět se tak vracíme k tomu Starému věrnému Old Faithfulu. Old Faithful byl pojmenovaný již v roce 1870 a je to zřejmě nejznámější gejzír na světě. Tryská vodu 32 – 52 metrů po dobu 3 - 10 minut. Kdy do vzduchu vychrlí 14 000 – 32 000 litrů vody. Teplota vody dostahuje kolem 120°C. Během chvíle se zde sešlo přes 1000 lidí na tu podívanou. S vypětím jsme na to všichni čekali a potom to přišlo. Bylo to krásné sledovat. Ale trošku jsem byl zklamaný. Nebyl tak vysoký, jak bych předvídal. Přišlo mi, že nebyl ani tak vysoký, to jak udávají všechny ty brožury. Osobně bych hádal, že v naší přítomnosti měl gejzír 20 metrů, protože ten nečekaný, co jsme viděli, byl jednou tak vysoký. Ale i tak je to krásná podívaná. Odjíždíme po 17. Hodině. Projíždíme ještě kolem kolem Yellowstone Lake, které patří mezi největší jezera na světě a podle některých vědců se pod ním vytváří supervulkán. Pokračujeme dál až do Grand Teton National Park. Jedeme kolem čerstvě spáleného lesa. Za ním už se začínají tyčí hory. Opět nás čeká další nejchladnější noc. Budeme spát ve výšce 2070 m. n. m. Přijíždíme k Jackson Lake. Zde fotíme hory Grand Tetonu. Se zpětným pohledem na Yellowstone je vidět, že se tam valí pěkná bouřka, možná už i první sníh. Na informační ceduli dále čteme o požárech v Grand Tetonu a je tam i oblast, přes kterou pojedeme, tak jen doufáme, že se nám tam povede projet. Přijeli jsme do kempu Colter Bay Campground. Kemp pojmenovaný po Johnu Colterovi, který objevil Yellowstone. Rozděláváme oheň. Opět pálíme dřevo z kufru, co nehoří. Děláme fazole a čekáme, jestli padne chladná noc. Ale ani dnes mi nepřijde, že by měla být tak chladná. Ke spaní jsme ulehli ve 22:30
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • září 2015 až září 2016
  • 137 zobrazení
autobusytrebic
Městský úřad Třebíč stanovil jak v zadávacích podmínkách výběrového řízení na dopravce (na jaře 2016), tak i v 8leté "vysoutěžené" smlouvě s dopravcem (z podzimu 2016), že minibusy mohou být v denní době do 20 hodin nasazeny jen na linkách č. 12 a 31. Od samého začátku účinnosti této smlouvy, tzn. od 1. 1. 2017, bylo toto pravidlo dopravcem porušováno - prakticky denně minibusy jezdily i na části spojů linek č. 10, 11, 13 a 14 (viz i fotky minibusů zde http://autobusytrebic.blog.cz/galerie/autobusy-porizene-od-r-2016/5j8-4735-mercedes-sprinter a http://autobusytrebic.blog.cz/galerie/autobusy-porizene-od-r-2016/5j8-4736-mercedes-sprinter).

Městský úřad Třebíč po celý rok 2017 nebyl schopen zajistit nápravu, aby dopravce opět začal toto smluvně stanovené pravidlo dodržovat. A pozor - na sklonku ledna 2018 městský úřad s dopravcem sjednal neuvěřitelný dodatek smlouvy, dle kterého je se zpětnou (!) účinností k 1. 1. 2017 (tzn. s téměř 13měsíční retroaktivitou!) stanoveno, že minibusy mohou v denní době do 20 h jezdit nejen na spojích linek č. 12 a 31, ale i na spojích zahrnutých do turnusů č. 310 a 430, resp. do prázdninových turnusů č. 58 a 65.

Aneb "my, městský úřad, jsme nic takového vlastně nikdy nepožadovali", resp. "vy, dopravce, jste vlastně nikdy nic neporušili"... Neuvěřitelné.

Nadále zůstává v platnosti otázka, kam se ztrácí finanční rozdíl mezi výší úhrady za autobusy standardní velikosti (kteroužto úhradu dopravce zakalkuloval - v souladu se zněním smlouvy - do požadované nákladové ceny, resp. z ní vzešlé výše úhrady) vs. výší úhrady za minibusy (které na předmětné spoje linek č. 10/11/13/14 dopravce po celý rok 2017, jakož i v roce 2018, setrvale nasazoval a nasazuje).

Perlička na konec - turnusy jsou materiál vytvořený dopravcem (v zadávacích podmínkách "výběrového řízení" nebyly městským úřadem nijak specifikovány). Městský úřad coby zadavatel příkazu se tedy v onom příkazu odkazuje (ony čtyři turnusy nově jsou součástí smluvního dodatku) na materiál vytvořený (a mj. očíslovaný) příjemcem příkazu...
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017 až březen 2018
  • 53 zobrazení
defenger
07:50h, je časné nedělní ráno, kemp ještě spi. Ale my vyrážíme vpřed novým zážitkům... edeme přes osady: Řásná - Vanov - V Lipkách...A kocháme se probouzející se krajinou.08:30. Přijíždíme do Telče, slavného to města.které je architektonickým skvostem zapsaným do seznamu UNESCO.10:30. Po prohlídce skvělé architektury, opět šlapnem do pedálů...
Kolem pštrosího výběhu..jedeme přes Zvolenice a Vystrčenovice do Nové říše.11:20, jsme na místě a jdeme se osvěžit do kašny....Stojí zde pozoruhodný premonstrátský klášter, z 13. století. ... původně jako ženský klášter patrně v roce 1211. Fungoval do 16. století. Pak se do kláštera nastěhovali premonstráti ze Zábrdovic. Za války byli odvezeni do Osvětimi.
11:50. Jedeme dál.Přes Zden´kov a Jindřichovice do Želetavy... 12:15.12:45. Po nakoupení suvenýrů v prodejně sýrárny jedeme dál.Prokličkujeme mezi asfaltéry a prázdnou výpadovkou svištíme v dál...12:50. Odbočujeme do lesa.13:10. rozcestí Žabinec, rybník. Okolo zajímavě řešeného včelína...13:30. Lesonice. Sympatická domorodkyně nám vypráví historii obce...13:50. Kol lánů s obilím šlapeme v dál... 14:10. Nad námi je zřícenina hradu Sv. Víta.Prudce klesáme k Moravským Budějovicím, 14:30.
Jedeme vláčkem do Znojma.15:30. Jsme tu a hurá na zříceniny.... I pár obchodů projdem...Svatováclavská kaple ze 16. století je vsazena přímo do hradeb.Z nich je nádherný výhled do kraje .... vskutku velkolepý.Ještě jdeme zhlédnou slavnou znojemskou rotundu.Bohužel není přístupná....17 h. Jdeme na baštu do zahrádky restaurace Corso...Jsou rychlí a dobří... 17:55. Opět ve vlaku, tentokrát na cestě domů...21:30. Břeclav.resumé:ujeto 56 km za 4:30 h.,s maximálkou 48 km/h.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2005
  • 200 zobrazení
defenger
je neděle, 05:45 hodin ráno a my jedeme do Brna...07:25, opět ve vlaku tentokrát směr východ.10:00, Kostelec u Jihlavy, vystupujeme...10:30, Třešt´. Okoukneme hotelový zámeček a neodoláme veřejnému občerstvení..Pak se noříme do lesní zeleně a po chvíli jsme u pramene Moravské Dyje...11:20. Je zde sošná soška i s hrnečkem i stoleček s lavičkami..Z nadm. výšky 653m, pokračujeme dál...přes obce Panenská, Rozsička, Hodice ( 12:30h ) rozcestí Kratizna....13:10 h, hrad Roštejn. 642 m.n.m. Vítá nás skvěle hrající skupina "Jen tak ".Za zvuků folkové hudby si procházíme nádvořím, prohlížíme do skály vsazené budovy i v trávě vysázené dřevěné skulptury ....... také neodoláme nabídce hradní kuchyně a Fabi, zde kupuje dřevěnou píšťalku, kterou nám pak zpřijemnuje další cestu...14:10, opouštíme starověkou památku 14:25, Malý pařezitý rybník - rekreační oblast.15:00, Michlova skála...skalní věže a mrazové sruby s výškou až 13m. Občas zde hnízdí výr lesní.Michova skála je nejlépe zachovalý projev mrazového zvětrávání u nás.Přes zákaz, zde stále pokračuje výcvik amatérských horolezců....Jedeme dál kolem Javořického potoka... 16:00h. vrchol Javořice 837m.n.m.Řítíme se cestou dolů s lehkými kapkami deště v zádech...
Zastavujeme u zajímavě řešeného seníku a míjíme povrchový lom....16:40, hrad Śtarnberk. m.n.m. Vznikl ve 14 století a byl zničen za husitských válek v r .1423. Dnes je to přírodní rezervace. 17.15h. Velký pařezitý rybník 685 m.n.m. Chráněná vodní zásobárna pro okolní rybníky.17:30h. Rekreační kemp Řásná, jdeme se zeptat na přespání...Ač jsme jen tři, dostáváme k dispozici osmimístnou chatu za 144kč na osobu a noc.Chata je útulná se stylovou výzdobou, pro vodu i hygienické potřeby musíme do společných prostor... ty jsou čisté a v ceně pobytu...Večer ještě zajdeme do místní hospůdky na jídlo a k rybníku na západ slunce...Resumé: ujeto 44 km. 03:50h čistých. 12km/h průměr. 47km/h maximálka.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2005
  • 290 zobrazení
defenger
Je nedělní ráno a my vyrážíme vlakem na Přerov...Kolařů je hodně, ale všichni se nakonec vezeme. 09:45. Vsetín, výsadek...Jedeme na Lidečko.10:40. Horní Lideč - kemp Rybárna a Lačnovské rybníky (470 m.n.m.) Po lehkém občerstvení se vracíme zpět 11:30. Horní Lideč, lehce bloudíme... a poptáváme se na ubytování...11:40. Stoupáme nad Lideč na kopec se svatostánkem..je zde skvělý rozhled i posezení, s popisem historií obce...Polní cestou pokračujeme dál...12:20. Francova Lhota a její část Pulčín...Cestou se kocháme nádhernými rozhledy...12:30. Vítají nás v Pulčíně... 680 m.nm.( První zmínka o osadě a hradu je z r.1426. Poslední pán hradu Miroslav z Cimburka se věnoval loupení a po dopadení byl hrad stržen.) Na ranči U Wiliho je rušno, ale místo si zde nacházíme.Oproti zevnějšku, je interiér docela stylový...Se spolustolovníky si sdělujeme dojmy i vyměn´ujeme skušenosti...U barového pultu je zaparkovaný kočár...Objednáváme si oběd i pivečko...I poptáme se, zde na bydlo...Získáváme možnost přespání zde. Vojenské postele, umyvadlo a WC za 20 kč...14:25. Po odložení věcí se vydáváme na průzkum okolí.14:40. Jsme u rozcestí naproti Pulčinským skalám...Pulčinské skály byly svědkem již pravěkého osídlení,jehož pozůstatky jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně...15:00. Po průzkumu okolí skal se vracíme k rozcestí a míříme na sedlo Radošov. Lesní cestičky kamenité, lemované rozkošnými potůčky....Projíždíme sedlem Radošov,kde jsou dřevěné chaty pamatující počátky trampingu u nás...Jedeme, ale spíše tlačíme své stroje do táhlého stoupání...Následují nároční sjezdy v blátivém terénu...Můj bajk zde padá, já však naštěstí ne....15:40. Pulčinské skály z druhé strany...Cesta zasypaná stromy není překážkou...16:00. Popojedem... sedlem Śerklava...16:15. Rozcestí Matůšky, prohání se zde buginy i lepé děvčata...Jdeme dál... pěšky do stoupání..Idylická, klesající pěšinka skrývá v trávě zcela nepříjemný kořen...16:40. Rozcestí Śerklava (792). Po hřebenu Butorky. (Butorky vrchol - 825 mnm) 17:45. Rozcestí Valašská Kyčera. Cesta se drsně mění v močál. A jedinou cestu střeží padlý velikán. Tasíme mačetu a klestíme....U rozcestí potkáváme manželskou dvojici z Brna.Cestují pěšky i s plnou polní. S doutníčkem a pohárkem kávičky... 18:15. Nejtěžší část cesty: Brutální výstup na Makytu...Nohy i kola prokluzují a ústa drtí nadávky mezi zuby....Je zde vrcholová kniha, do které činíme zápis. 18:40. Sestupujeme... prudce a drsně....18:45. rozcestník Pod Makytou (900m.nm.) točíme na jih, podél hranice se Slovenskem...18:45. Rozcestník Pod Makytou (900m.nm.) Točíme na jih, podél hranice se Slovenskem...Pavel má lehký pád do borůvek... ještě jsou nezralé...19.05: Mikulínův vrch
(727m.n.m.) Nádherné rozhledy, prudké sjezdy ...19:25: obec Valašská Běnice - probloudíme jí...( Na radu místních dětí, však silnici nacházíme...) 19.35: Francova Lhota,Barokní kostel z r.1786 a chráněná lípa stará 450 let. Moderní zvonice má pro každé roční období jinou melodii.. Dřevěný kříž je věnovaný kardinálu Trochtovi....20:15. Púlčín, znaveni padáme, hurá do postele... Květoš zachraňuje čest naší výpravy, jako jediný si dává opulentní večeří...22:00, večerka... Po půlnoci nás ještě budí příchod domácích...
V nedělní ráno se budíme o páté ranní..06:30, plánujeme další postup, 06:50, vyjíždíme bez snídaně ...(což dáváme vůdci často a nahlas najevo...)07:10, V časné chladné ráno, máme romantický pohled na pasoucí se stáda ovcí... Jedeme údolím Pulčinského potoka, přes kmeny stromů a úlomky skal... Těsně vedle nás je hluboká strž...07.30: obec Lidečko, jdeme k Ćertovým skalám... skalní kvádry jsou uspořádány do schodiště... (Podle pověsti chtěl čert, kamennou hradbou obrátit tok řeky do ranního zakokrhání, aby získal ruku dívky... nepovedlo se ) 8:00. Odjíždíme od skal, jenž jsme stihli prozkoumat jen letmo...08:10. Jsme na nádraží a jedeme do Vsetína...08:40. Vsetín, velká zavazadla necháváme v úschovně a jdeme do města... 09:30. Po nákupu potravin, zase jedeme motoráčkem, ve kterém konečně snídáme ...10:30. Velké Karlovice, vystupujeme.11:14. Milon´ov (525 m.n.m.), rozcestí. Jedeme proti proudu Vsetínské Bečvy.11:20. Podt´até (547 m.n.m.), rozcestí. Odbočujeme na Podt´até - Světlá (670 m.n.m.)Stoupáme na lokalitu Na Kasarni. V 1833 zde vojáci střežili
hranici, proti šíření cholery... Pěšky se plazíme asi 5 km... 11:45-12:30. Jsme tu a hned se uvelebujeme v horském hotelu Fran...13:15. Opět v sedlech pokračujeme lesní cestou, jenž protékají tenké pramínky vod... Během kochání krajinou, noha má šlápne do prázdna a já padám do houští...13:30. Sedlo Gažov (1040), rozcestník... strmou úzkou, cestičkou stoupáme na nejvyšší bod cesty..13:40. Výškový rekord dosažen! 1071 m.n.m. Velký Javorník. Padáme do trávy... posvačíme i zrelaxujeme, co ještě lze...14:15. Vracíme se k rozcestníku Gažov. Po hřebeni pokračujeme na Stratenec (1055m.n.m) 14:45, jsme u památníku obětem osvobozovacích bojů z 3. května 1945.14:50. Opět se řítíme hřebenovou stezkou... ( kol hrobu Jana Meče z r. 1981 ).15:00. Sedlo Bukovina, rozcestník... (985m.n.m.)15:10. Dosahujeme Malý Javorník (1019m.n.m.) Je zde vyvěšen i jídelní lístek, leč hospoda je daleko...Následuje strmé klesání a tu již po třetí potkáváme známou dvojici...Frn´kovské sedlo, 959 m.n.m. - Stolečný vrch, 961 m.n.m.16:10. Portáš. vyhlášená rekreační chata s krytým bazénem... ( Původně byla horským domovem malíře Emila Hlavici )16:15. Od chaty klesáme k hraničním závorám,Po kontrole dokladů, víříme již slovenský prach
cest...Prožíváme adrenalinový sjezd serpentinami: přes 45 km/h...Ten však vystřídá, téměř kolmý výstup na Papajské sedlo...(Na další pěšince se smeklo kolo Fabimu...)17:10, Papajské sedlo. Opět překračujeme státní hranici...17:30, Kýchová (551 m.n.m.) s hrajícími si kůzlátky...Následuje dlouhý sestup asfaltový, 6 km do Huslenek...(17:45 h)dalších 9 km klesáme, přes Hovězí (17:50h) a Janorov...(17:55 h)18:10. Vsetín. Z posledních sil dosahujeme nádraží...Jedeme domů přes Valašské Meziříčí a Hranice na Moravě do Přerova ... V Přerově čekáme hodinu a půl na další přímý spoj. Seznamujeme se s turistkou z Chebu, jenž cestuje do Břeclavi za sestrou ...22:50, noční Břeclav nás vítá ...Ještě provedeme novou známou městem a jedeme do pelíšků 23:30 h.Resume: 1.den: 47 km, 05 h jízdy, max.: 46 km/h .. 06 - 20:30 h.2.den: 65 km, 05 h jízdy, max.: 48 km/h .. 07 - 23:00 h.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2005
  • 522 zobrazení
zajimavostinabrdech
Sedmou Brdskou zajímavostí je pomníček letců bojového vrtulníku Mi-24. 18.11.1992 ve 12:42 došlo ke zřícení bojového vrtulníku Mi-24, kdy zahynula celá posádka, kapitán vrtulníku: kpt. Ing. Pecha Eduard, pilot operátor: por. Ing. Chmelan Vladimír a palubní technik: ppor. Pobořil Zdeněk. Skutečné místo dopadu je o 90 m dále v lese.
Celá smutná událost při které zahynuli tito tři mladí příslušníci československého letectva se odehrála dne 18.listopadu 1992 během cvičných střeleb ve VVP Jince. Startovali ve 12:25 z letiště Líně s úkolem letět po trati Líně - Mýto - Komárov - Hrachoviště a kurzem 210 k cíli. Po odpalu měli provést odval doleva na opakování zteče nebo odval doprava a zpět na základnu do Líní. Průběh střeleb však od začátku stěžovalo proměnlivé podzimní počasí kdy vrcholky brdských kopců byly v oblacích a střelby bylo rozhodnuto provést až po záletu počasí velitelem pluku. Co se odehrálo během letu a co posádky prožívala? Na to nejlépe poslouží přepis radi korespondence a popis převzatý ze stránek vrtulnik.cz:
V 11:46 startuje velitel pluku pplk. Jogl na opakovaný zálet počasí a vysazení řídícího střeleb na střelnici. Řídícímu létání pplk. Čajkovi oznámil, že může osádky poslat do vrtulníků. Vrcholky kopců byly ještě v oblacích. Celková pokrytost 6-8/8. Při příletu k letišti navázal spojení s kpt. Pechou a dal mu pokyn: "V případě, že by tam ještě byly ty kopce v oblacích, tak po vyhodnocení dáš řídícímu a 15 minut byste maximálně vyčkávali ve vyčkávacím, pak by to mělo vyhovovat." Pecha startuje ve 12:25. Ve 12:36 je před vyčkávacím. Ohlásil spodní základnu po trati 500-600 m a dohlednost 10-l5 km.
Po přechodu na kanál řídícího střeleb (TAXATOR) dostal pokyn od řídícího střeleb: "pokračujte ke mně, zvýšenou pozornost, tady v prostoru Hejláku vidím, že jsou nízké mraky, prolétněte mi to a pokud by to šlo, půjde další, pokud to nebude vyhovovat, vrátíte se." Pecha potvrdil a hlásil: "mám Hrachoviště, pokračuji k vám, vlevo ty kopce pravděpodobně jsou v tom, ty tam seděj." Let na bojovém rychlostí 200-220 km/h, výška 400m QFE letiště Líně. Ve 12:38 řídící střeleb: "zvýšenou pozornost tady, potom od betonu na cílovou plochu je to v pořádku." Pecha ohlásil, že na výšce 520m QFE letiště Líně to nepůjde: "na 520 Emila to nepůjde - zatím." Řídící střeleb: "je to jasný, povoluji na 30 m nad terénem, zvýšenou pozornost, turbulence a ty nízký mraky." Pecha ve 12:40 potvrdil a oznámil zteč cvičně. Řídící střeleb: "správně, cvičně." Ve 12:40:20 Pecha: "za betonem lze rozeznat ten bunkr, ale chodí sem takový ty nízký straty." Řídící střeleb: "pokud vám to nevyhovuje, proveďte návrat na základnu." Pecha: "rozumím, zatím pokračuji." Řídící střeleb: "správně, já vás vidím." Ve 12:40:48 Pecha: "Taxatore ale do leva na odval to nepůjde." Bylo to asi 500 m před terči. Řídící střeleb: "tak okruhem doprava jděte." Řídící střeleb neviděl, že by vrtulník začal zatáčet vpravo. Ve 12:41:00 Pecha: "jsem v tom, stoupu nahoru a půjdu ARK 0." Řídící střeleb: "správně, intenzivně stoupejte na 11, potom mi ohlašte." Pecha: "rozumím a nejde to." 36 sekund bez korespondence.
Ve 12:41:43 Pecha s výrazně vystupňovaným napětím: "Taxatore jsme v prdeli!" Řídící střeleb: "jak to ?" Po 6 sekundách Pecha: "nezvyklá poloha" a od té doby bylo zaklíčováno. Řídící střeleb: "to snad ne, tak srovnejte to!" Po 5 sekundách poslední korespondence Pechy: "jdeme po hlavě dolů!" Po 45 sec. volá řídící střeleb Pechu ale bez odezvy.
Dopad asi 300 m od řídícího střelby nebyl zaregistrován.
Před vlétnutím do oblačnosti rychlost 220 km/h, výška 400 m QFE letiště Líně. 80 sekund před přerušením záznamu přechází vrtulník do pravého náklonu 10°, po 5 sekundách je srovnán a následně během 13 sekund přechází do levého náklonu 40° s podélným sklonem 17°. Kolektiv 10-11°, rychlost klesá na 140 km/h a znovu během 7 sekund narůstá na 200 km/h. Potom pilot rovná náklon až na 2° vlevo a současně přitahuje až na + 20°, + 38° s náklonem vlevo 10-13°. Rychlost klesá během 13 sekund na nulu, vrtulník stoupá (během 33 sekund nárůst výšky 350 m). Následuje prudké sklápění přídě na 45° dolů s náklonem 60° vpravo a otáčením. Pilot s nulovou rychlostí srovnává náklon na 6° vpravo, intenzivně přitahuje za 5 sekund vrtulník opět do + 4°. V této chvíli dochází k prvním nárazům nosného rotoru do koncového nosníku. Během 30 sekund dochází k oddělení zadní části ocasního nosníku od trupu. Vrtulník padá zcela neovladatelný, během intenzivního otáčení a prudkých změn náklonu a sklonu vznikají extrémní setrvačné síly, které způsobují zranění osádce a neumožňují nouzové opuštění.
Hlavní a bezprostřední příčinou události byl pád do nezvyklé polohy po vlétnutí do oblačnosti a nezvládnutí pilotáže kapitánem vrtulníku. Tím bychom mohli tuto smutnou událost uzavřít. Letectví a zvlášť to vojenské je nesmírně náročné a tyto smutné události k němu bohužel patří.
Musíme se však na závěr zmínit i o neštastné devítkové sérii Mi-24V. V Československém letectvu létaly tři stroje této série trupová čísla 0927,0928,0929. Téměř o šest později 10.listopadu 1998 tragicky havaroval druhý z této série 0928. K této události došlo rovněž po vlétnutí do oblačnosti kdy pilot přímo ohlásil problém s gyrovertikálami. Vrtulník havaroval u Slatinic a stálo to život čtyř letců. Podobný problém měla údajně i třetí 0927 od roku 1993 létající na Slovensku. pilotům se tuto situaci podařilo se štěstím zvládnout. Vyšetřovací komise vždy konstatovala chybu posádky ale bylo tomu opravdu tak? To už se asi nedozvíme. Nikdy bychom však na oběti tzv. devítkové série neměli zapomenout.
V místě dopadu vrtulníku 0929 ve VVP připomíná tři jeho členy posádky pomníček. Dnes je v uzavřeném prostoru, je však navštěvován pravidelně jak kamarády, rodinou tak i turisty, kteří tento krásný kout naší krajiny načerno navštěvují. Po zrušení VVP Jince pak bude moci kdokoli přijít poklonit se památce kpt.Eduarda Pechy, por.Vladimíra Chmelana a ppor.Zdeňka Pobořila. Vzpomínat na ně a připomínat si jejich oběť pro republiku však můžeme kdekoli a kdykoli. Nikdy nezapomeneme!!!
Zdroj: Pomníky letců.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2015
  • 1 370 zobrazení
bobeksim
ÚÚÚžasná lyžovačka ve třech údolích!!! Ubytování a skipasy přes: www.ski-france.com - Chalet Adonis, 10 persons (~80m2), 23.02.2013 ...3400.00 € , Ski pass Trois Vallées, 05-12 years, 6 days (24.02.-01.03.) 208.00 € x 1 = 208.00 €
Ski pass Trois Vallées, 13-64 years, 6 days (24.02.-01.03.) 260.00 € x 9 = 2340.00 €.
Cesta tam bylo tedy peklo - odjezd v 02:00 sobota (v Praze napadlo do neděle těch 30 cm) a přijeli jsme okolo 18:00 do Les Menuires :-OOO Uf uf.
Počasí - slunce-slunce-slunce... teplota vlastně stále pod nulou a to někdy a někde (vysoko) k -20 st.C.
27.2.2013: ujetá vzdálenost 64,5 km, uplynulý čas 7:05:52, čas pohybu 4:13:46, doba zastávek 2:52:06, max V =106 km/h, m.n.m : min 1830m max 3224m, výstup/sestup = 7463/7447 m
28.2.2013: ujetá vzdálenost 75,4 km, uplynulý čas 7:10:34, čas pohybu 4:21:35, doba zastávek 2:48:59, max V =93 km/h, m.n.m : min 1720m max 2942m, výstup/sestup = 8865/8862 m
1.3.2013: ujetá vzdálenost 76,1 km, uplynulý čas 7:15:13, čas pohybu 4:36:38, doba zastávek 2:38:35, max V =70 km/h, m.n.m : min 1450m max 2857m, výstup/sestup = 9008/9005 m
Oblíbené/favorit: červená - Boismint, Jerusalem, Mont Du Vallon, Cime Caron,Chanroussa.....; modrá - Paramide, Choucas,.....; černá - Glacier na Pecletu, Lac Noir na Masse, .... "snouparky" - Area 43, Becca , Moon Park - pěkně ostrý skikross :-); ... WC - pod Valonem, Meribel, .... dalo by si říci že ve ValThorens WC nic moc. Oblíbeným bufetem se stal bufík/restaurace pod Valonem (pica 5 €, cibulačka do kelímku - 5€.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2013
  • 629 zobrazení
coloraaa
18.11.1992 ve 12:42 došlo ke zřícení bojového vrtulníku Mi-24, kdy zahynula celá posádka, kapitán vrtulníku: kpt. Ing. Pecha Eduard, pilot operátor: por. Ing. Chmelan Vladimír a palubní technik: ppor. Pobořil Zdeněk. Skutečné místo dopadu je o 90 m dále v lese.
Celá smutná událost při které zahynuli tito tři mladí příslušníci československého letectva se odehrála během cvičných střeleb ve VVP Jince. Startovali ve 12:25 z letiště Líně s úkolem letět po trati Líně - Mýto - Komárov - Hrachoviště a kurzem 210 k cíli. Po odpalu měli provést odval doleva na opakování zteče nebo odval doprava a zpět na základnu do Líní. Průběh střeleb však od začátku stěžovalo proměnlivé podzimní počasí kdy vrcholky brdských kopců byly v oblacích a střelby bylo rozhodnuto provést až po záletu počasí velitelem pluku. Co se odehrálo během letu a co posádky prožívala? Na to nejlépe poslouží přepis radi korespondence a popis převzatý ze stránek vrtulnik.cz:
V 11:46 startuje velitel pluku pplk. Jogl na opakovaný zálet počasí a vysazení řídícího střeleb na střelnici. Řídícímu létání pplk. Čajkovi oznámil, že může osádky poslat do vrtulníků. Vrcholky kopců byly ještě v oblacích. Celková pokrytost 6-8/8. Při příletu k letišti navázal spojení s kpt. Pechou a dal mu pokyn: "V případě, že by tam ještě byly ty kopce v oblacích, tak po vyhodnocení dáš řídícímu a 15 minut byste maximálně vyčkávali ve vyčkávacím, pak by to mělo vyhovovat." Pecha startuje ve 12:25. Ve 12:36 je před vyčkávacím. Ohlásil spodní základnu po trati 500-600 m a dohlednost 10-l5 km.
Po přechodu na kanál řídícího střeleb (TAXATOR) dostal pokyn od řídícího střeleb: "pokračujte ke mně, zvýšenou pozornost, tady v prostoru Hejláku vidím, že jsou nízké mraky, prolétněte mi to a pokud by to šlo, půjde další, pokud to nebude vyhovovat, vrátíte se." Pecha potvrdil a hlásil: "mám Hrachoviště, pokračuji k vám, vlevo ty kopce pravděpodobně jsou v tom, ty tam seděj." Let na bojovém rychlostí 200-220 km/h, výška 400m QFE letiště Líně. Ve 12:38 řídící střeleb: "zvýšenou pozornost tady, potom od betonu na cílovou plochu je to v pořádku." Pecha ohlásil, že na výšce 520m QFE letiště Líně to nepůjde: "na 520 Emila to nepůjde - zatím." Řídící střeleb: "je to jasný, povoluji na 30 m nad terénem, zvýšenou pozornost, turbulence a ty nízký mraky." Pecha ve 12:40 potvrdil a oznámil zteč cvičně. Řídící střeleb: "správně, cvičně." Ve 12:40:20 Pecha: "za betonem lze rozeznat ten bunkr, ale chodí sem takový ty nízký straty." Řídící střeleb: "pokud vám to nevyhovuje, proveďte návrat na základnu." Pecha: "rozumím, zatím pokračuji." Řídící střeleb: "správně, já vás vidím." Ve 12:40:48 Pecha: "Taxatore ale do leva na odval to nepůjde." Bylo to asi 500 m před terči. Řídící střeleb: "tak okruhem doprava jděte." Řídící střeleb neviděl, že by vrtulník začal zatáčet vpravo. Ve 12:41:00 Pecha: "jsem v tom, stoupu nahoru a půjdu ARK 0." Řídící střeleb: "správně, intenzivně stoupejte na 11, potom mi ohlašte." Pecha: "rozumím a nejde to." 36 sekund bez korespondence.
Ve 12:41:43 Pecha s výrazně vystupňovaným napětím: "Taxatore jsme v prdeli!" Řídící střeleb: "jak to ?" Po 6 sekundách Pecha: "nezvyklá poloha" a od té doby bylo zaklíčováno. Řídící střeleb: "to snad ne, tak srovnejte to!" Po 5 sekundách poslední korespondence Pechy: "jdeme po hlavě dolů!" Po 45 sec. volá řídící střeleb Pechu ale bez odezvy.
Dopad asi 300 m od řídícího střelby nebyl zaregistrován.
Před vlétnutím do oblačnosti rychlost 220 km/h, výška 400 m QFE letiště Líně. 80 sekund před přerušením záznamu přechází vrtulník do pravého náklonu 10°, po 5 sekundách je srovnán a následně během 13 sekund přechází do levého náklonu 40° s podélným sklonem 17°. Kolektiv 10-11°, rychlost klesá na 140 km/h a znovu během 7 sekund narůstá na 200 km/h. Potom pilot rovná náklon až na 2° vlevo a současně přitahuje až na + 20°, + 38° s náklonem vlevo 10-13°. Rychlost klesá během 13 sekund na nulu, vrtulník stoupá (během 33 sekund nárůst výšky 350 m). Následuje prudké sklápění přídě na 45° dolů s náklonem 60° vpravo a otáčením. Pilot s nulovou rychlostí srovnává náklon na 6° vpravo, intenzivně přitahuje za 5 sekund vrtulník opět do + 4°. V této chvíli dochází k prvním nárazům nosného rotoru do koncového nosníku. Během 30 sekund dochází k oddělení zadní části ocasního nosníku od trupu. Vrtulník padá zcela neovladatelný, během intenzivního otáčení a prudkých změn náklonu a sklonu vznikají extrémní setrvačné síly, které způsobují zranění osádce a neumožňují nouzové opuštění.
Hlavní a bezprostřední příčinou události byl pád do nezvyklé polohy po vlétnutí do oblačnosti a nezvládnutí pilotáže kapitánem vrtulníku. Tím bychom mohli tuto smutnou událost uzavřít. Letectví a zvlášť to vojenské je nesmírně náročné a tyto smutné události k němu bohužel patří.
Musíme se však na závěr zmínit i o neštastné devítkové sérii Mi-24V. V Československém letectvu létaly tři stroje této série trupová čísla 0927,0928,0929. Téměř o šest později 10.listopadu 1998 tragicky havaroval druhý z této série 0928. K této události došlo rovněž po vlétnutí do oblačnosti kdy pilot přímo ohlásil problém s gyrovertikálami. Vrtulník havaroval u Slatinic a stálo to život čtyř letců. Podobný problém měla údajně i třetí 0927 od roku 1993 létající na Slovensku. pilotům se tuto situaci podařilo se štěstím zvládnout. Vyšetřovací komise vždy konstatovala chybu posádky ale bylo tomu opravdu tak? To už se asi nedozvíme. Nikdy bychom však na oběti tzv. devítkové série neměli zapomenout.
V místě dopadu vrtulníku 0929 ve VVP připomíná tři jeho členy posádky pomníček. Dnes je v uzavřeném prostoru, je však navštěvován pravidelně jak kamarády, rodinou tak i turisty, kteří tento krásný kout naší krajiny načerno navštěvují. Po zrušení VVP Jince pak bude moci kdokoli přijít poklonit se památce kpt.Eduarda Pechy, por.Vladimíra Chmelana a ppor.Zdeňka Pobořila. Vzpomínat na ně a připomínat si jejich oběť pro republiku však můžeme kdekoli a kdykoli. Nikdy nezapomeneme!!!
Zdroj: Pomníky letců.
http://www.objevbrdy.cz/brdy-smutne-ii-pad-vojenskeho-vrtulniku-mi-24v-a-tip-na-vylet.html?fbclid=IwAR1ZQTi_2U0Wmat-AR8JtOA-bZ8-SNdnmGDF0iv6ZUlfn1BIZFvEM5edycA
Počasí: +25°C, slunečno, vánek.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 27.5.2017
  • 498 zobrazení
handysto
V roce 2014 byla v rámci rekonstrukce náměstí Republiky instalována nová kašna od Jiřího Plieštika, která je zdobena pěti rytinami symbolizujícími prameny řek z Vysočiny. Ve stejném roce byla na fasádu radnice ukotvena zvonkohra s devíti zvony, dar ŽĎAS, a.s. Zajímavým zážitkem je propojení zvonkohry a fontány kašny v souhru zvuku, vody a světla, kterou lze vychutnat vždy minutu před celou hodinou od 7 do 22 hodin.
Zvonkohra na fasádě Staré radnice na náměstí Republiky je darem ŽĎAS, a.s.. Zvony zvonkohry byly odlity ve žďárských strojírnách a slévárnách, a to u příležitosti 60. výročí jejich založení. Podle získaných vzorů byla navržena výroba elektricky ovládané zvonkohry. Technologie metalurgického závodu propočítala technické parametry pro výrobu devíti kusů zvonů. Nejprve byly vyrobeny polystyrenové modely a ty zaformovány do samotuhnoucí formovací směsi složené z chromitového písku a pryskyřice, s použitím středně legovaného materiálu G14CrMo55, odolávajícího korozi. Teplota lití zvonů dosáhla 1590°C. Odlité zvony byly tepelně zpracovány a obrobeny. Poté přišla nesložitější fáze. Vzory, podle kterých byla velikost zvonů navržena, jsou odlévány z klasické zvonoviny umožňující odlití žebra o tloušťce cca 5 mm. Technologie odlévání oceli ve ŽĎASu však vyžadovala zesílení stěny zvonu a tím také změnu zvukové charakteristiky.
Na provozu hrubovny ŽĎAS, a.s. proto po několik dnů probíhalo ladění zvonů na příslušné kmitočty odpovídající rozsahu malé nony. Zvony získaly velice příjemný a melodický zvuk v hudebním rozsahu H2 – C4. Celková váha zvonů s elektromagnetickými kladívky je cca 210 kg. Jména zvonů byla vybrána na základě historického vztahu k areálu bývalého žďárského kláštera nebo byla odvozena od jmen osob, které se na přípravě a výrobě zvonkohry podílely: Jan Nepomuk, Vladimír, Miroslav, Jaromír, Constantin, Arnošt, Stanislav, Jaroslav, Marie.
Po konzultacích s odborníky z elektroprojekce ŽĎAS, a.s. bylo odsouhlaseno řešení dodávky elektrického ovládání zvonkohry od specializované externí firmy. Ta navrhla vybavení jednotlivých zvonů elektromagnetickými kladívky, na kterých jsou ze záznamu přenášeny spouštěcí impulsy. Nejzajímavější variantou však je přímé ovládání zvonkohry hudební klávesnicí. Jediným omezením počtu melodií, které lze na zvonkohru zahrát je 9 celých tónů (zvonů) zvonkohry. Ovládání zvonkohry neumožňuje náhodný výběr přehrávaných melodií.
Šestnáct melodií lidových a církevních písní je nastaveno tak, aby hrály každoročně od 7. ledna do Zeleného čtvrtku do 16 h. Poté zvonkohra utichne – její zvony společně s kostelními zvony „odletí do Říma“ - a zvonkohra se opět rozezní o Velikonoční neděli.
Od Velikonoční neděle až do 23. prosince zvonkohra hraje stejné melodie lidových a církevních písní jako před Velikonocemi, ale v jiném pořadí.
V období Vánoc, tedy od 24. prosince do 6. ledna hraje zvonkohra šestnáct melodií koled.
Denně od 7. ledna do Zeleného čtvrtku do 16 h, hraje zvonkohra melodie v tomto pořadí:
6:59:00 Jede, jede poštovský panáček
7:59:00 Co sedláci, co děláte
8:59:00 Bratře Kubo
9:59:00 Znám já jeden krásný zámek
10:59:00 Óda na radost
11:59:00 Bože cos ráčil
12:59:00 Matičko Kristova
13:59:00 Česká písnička
14:59:00 Matičko Boží obětuj
15:59:00 Pod naším okýnkem
16:59:00 Na tom pražským mostě
17:59:00 „Lurdská“ - Slyš jaký to nad řekou jásot a zpěv
18:59:00 V rychtárovej studni
19:59:00 Od Tábora až k nám
20:59:00 Vínečko bílé
21:59:00 A já sám vždycky sám
Denně od Velikonoční neděle do 23. prosince, hraje zvonkohra melodie v tomto pořadí:
6:59:00 Bratře Kubo
7:59:00 A já sám vždycky sám
8:59:00 Jede, jede poštovský panáček
9:59:00 V rychtárovej studni
10:59:00 Co sedláci, co děláte
11:59:00 Matičko Boží obětuj
12:59:00 „Lurdská“ - Slyš jaký to nad řekou jásot a zpěv
13:59:00 Óda na radost
14:59:00 Bože, cos ráčil
15:59:00 Česká písnička
16:59:00 Znám já jeden krásný zámek
17:59:00 Matičko Kristova
18:59:00 Pod naším okýnkem
19:59:00 Na tom pražským mostě
20:59:00 Od Tábora až k nám
21:59:00 Vínečko bílé
Denně od 24. prosince do 6. ledna, hraje zvonkohra melodie koled v tomto pořadí:
6:59:00 Svatou dobu již tu máme
7:59:00 Ejhle chasa naše
8:59:00 Slyšte, slyšte pastuškové
9:59:00 Pásli ovce Valaši
10:59:00 Veselé vánoční hody
11:59:00 Rolničky
12:59:00 Štěstí zdraví
13:59:00 K Ježíškovi do Betléma
14:59:00 Počuvajtě bratia
15:59:00 Pochválen buď Ježíš Kristus
16:59:00 Dej Bůh štěstí
17:59:00 Štědrej večer nastal
18:59:00 Jak jsi krásné neviňátko
19:59:00 Já bych rád k Betlému
20:59:00 Při Vánocích dlouhé noci
21:59:00 Den přeslavný
více  Zavřít popis alba 
32 komentářů
  • říjen 2019
  • 55 zobrazení
bosko23
Legendární autobus Karosa B732 naposledy v pravidelném provozu

Dopravní podnik hlavního města Prahy se rozloučil s další legendou pražské městské hromadné dopravy – s autobusem Karosa B732.

Tyto vozy se poprvé u Dopravního podniku hlavního města Prahy objevily v roce 1987, kdy jich bylo dodáno 107 a v dalších letech přibývaly další. Vozy byly pokračováním tehdy nové typové řady Karosa 730. Připomeňme, že první dodávku z této řady představovalo pět autobusů meziměstského provedení Karosa C734.00, na které navázaly ještě další stejné vozy. Pro laickou veřejnost to byly „modré hranaté autobusy, které měly jen dvoje dveře – vepředu a uprostřed“. V letech 1982–1986 pak bylo dodáno 790 autobusů Karosa B731 městského provedení, tedy již třídveřových, s automatickou převodovkou Praga. Kromě nich se v roce 1987 objevily i první vozy typu B732 s mechanickou převodovkou, které se dodávaly až do roku 1994, kdy měl Dopravní podnik v inventárním stavu už 860 autobusů tohoto typu. V pozdějších letech byly autobusy Karosa B732 dodávány od výrobce s řadou různých vylepšení, například byl dosazen katalyzátor výfukových plynů, nová provedení sedaček, podlahové krytiny, retarderů a hlavně nových motorů splňujících emisní normu EURO 1 (E 1) a EURO 2 (E 2). Jako zajímavost uveďme, že v roce 1990 bylo pět autobusů B 732 přestavěno zkušebně na pohon zemním plynem.

Ve druhé polovině devadesátých let se s úspěchem v hostivařské opravně autobusů prováděly celkové opravy těchto vozů, čímž mělo dojít k prodloužení jejich životnosti o 5–6 let při vynaložení jen 40–50 % ceny nového autobusu. Realita ale byla taková, že některé autobusy po těchto opravách vydržely v provozu 10 nebo i 12 let.

Jak autobusy Karosa B732 vypadaly? Měly polosamonosnou karoserii, sestavenou a sešroubovanou z panelů zhotovených z ocelové, svařené a oplechované kostry, s dokončenou povrchovou úpravou. Výška podlahy je 890 mm nad zemí, odpružení pneumatické s vlnovcovitými pružinami. Kabina řidiče je uzavřená. Troje dvoudílné dveře s vně výsuvnými křídly jsou ovládány elektropneumaticky. Do autobusů byl v zadní části roštu karoserie montován motor LIAZ řady ML 636, horizontální, řadový vznětový šestiválec s přímým vstřikem paliva, s turbodmychadlem, s alternátorem PAL 28V/75A a mechanická pětistupňová převodovka Praga 5 P 80.45. Do palivové nádrže se vešlo 240 litrů pohonných hmot. Autobusy dosahovaly maximální rychlosti 80 km/h. Sedadla měla až na několik výjimek latexové polštáře potažené koženkou. Do autobusů Karosa B732 se vešlo 31 sedících a 63 stojících cestujících.

S posledními autobusy Karosa B732 se Dopravní podnik hlavního města Prahy rozloučil proto, aby nepřekročil průměrné stáří autobusů (9 let) a jednotlivé stáří autobusů 20 let. Vyřazením vozů Karosa B732 současně skončil provoz městských autobusů s mechanickou převodovkou.

Symbolické rozloučení s těmito autobusy se uskutečnilo v pátek 19. dubna 2013, kdy byl vypraven poslední vůz (číslo 5885) na linku číslo 122, pořadí 32 (Depo Hostivař – Opatov).
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • leden až duben 2013
  • 509 zobrazení
zuzkaplzen
VÁŽNÁ HUDBA / OPERA (velké)
1. GIUSEPPE VERDI Die Macht des Schicksals
2. Giuseppe Verdi - Oper der Welt
3. Anton Bruckner – Ein Beitrag aus Aachen zum Gedenkjahr
4. P. Tchaikovsky
5. Operní recitál Ladislava Mráze - ČAROSTŘELEC – C. M. von Weber
6. Beno Blachut
7. Antonio Vivaldi – gestern und heute
8. Operní recitál Věry Soukupové (neprodejná prémie LP)
9. Antonín Dvořák – Rusalka
10. Berühmte Duette aus deutschen Opern, Berühmte Duette aus italienischen Opern
11. Johann Sebastian Bach – Organ Works (ALEŠ BÁRTA)
12. Nejnovější nahrávky symfonických a komorních skladeb na deskách – seznam viz foto
13. Petra Stefanescu – Goanga – Arii din Opere
14. Johann Sebastian Bach / Antonio Vivaldi
15. Im zauberreich der Operette 2
16. Laureáti soutěže E. Destinové a K. Buriana na Pražském jaru 1954 – viz foto
17. Les Swingle Singers – Johan Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart
18. Lisa Della Casa und Anneliese Rothenberger in Opernszenen von Richard Strauss
19. Petr Iljič Čajkovskij – Scény z oper 1963
20. Grosse OPER – Der Fliegende Holländer – Richard WAGNER
21. Die weihnachtliche Orgelmusik der alten Meister
22. Scény z oper Bedřicha Smetany (supraphon)
23. G. Verdi ad. … Supraphon
24. SALOME – Richard Strauss
25. CARUSOVA dueta – CARUSO, Destinnová, Farrar, Homer, Ruffo
26. Musikalische Kostbarkeiten (Giuseppe Verdi)
27. Jacques Offenbach – ORPHEUS IN DER UNTERWELT
28. Velké tenorové árie z francouzských oper – NICOLAI GEDDA
29. Richard Wagner – Scény z oper
- Sešit s kroužkovou vazbou obsahuje 2LP
30. Z repertoáru Enrica Carusa
31. Giacomo PUCCINI – TOSCA (obsahuje sešit a 2 LP)
32. ARII DIN OPERE – ION BUZEA
33. Milostná dueta z oper
34. Richard Wagner (Supraphon)
35. César Frant – Skladatelův portrét
36. Sešit s kroužkovou vazbou obsahuje 2 LP
37. G. VERDI – TRAVIATA – krabice obsahuje sešit, 3 LP

MLUVENÉ SLOVO (velké)
1. Miroslav Horníček: Dobře utajené housle 2ks (čte Miroslav Horníček, Hudba Jiří Traxler, rok 1972, rozevírací dvojobal (Supraphon)
- Strana 1: Chvála rozměrů, Chvála netušeného, Chvála pravé chvíle
- Strana 2: Opuštěné byty, Hory, Dobře utajené housle
- Strana 3: Hero, O malém přehledném nepořádku, Chvála klidu
- Strana 4: Chvála chorálu, Otec a tety, Příhoda s myší, Chvála prvního kroku
2. Miroslav Horníček: Hovory H, Suprahphon, rok 1970
3. Jan Werich: Račte si přát (+Miroslav Horníček)+ Být či nebýt
4. Jan Werich: Táto povídej , Panton, rok 1971
- O Jaroslavu Ježkovi, Voskovec a Werich v Americe (hovoří Jan Werich a Jana Werichová)
5. Jan Werich: Táto povídej, Panton, rok 1971
- Začátky Osvobozeného divadla (hovoří Jan Werich a Jana Werichová)
6. Jan Werich: Scény z her Osvobozeného divadla (s použitím motivů z předscén V& W)
- Obsahuje 3 LP které jsou vložené do sešitu s kroužkovou vazbou
7. Antická knihovna: Rada moudrých – výběr z rozhlasového cyklu (Supraphon)
- Rozhlasový cyklus Václava Cibuly (rok 1969) – Jiří Adamíra a Radovan Lukavský
Krabice obsahující Sešit s popisem obsahu a 2 velké LP
8. Zdena Šafaříková: Zapomenutá slova / Josef Barchánek: Spejbl si povídá s Hurvínkem
- Spejblův rozhovor s Hurvínkem, Zvukový záběr z Divadélka Sbejbla a Hurvínka (hovoří Josef Skupa)
OSTATNÍ
1. The Playboys (Chuck Berry, Teddy Bernstein, Ray Charles, Sonny Bono, J. Brown, Lennon, Mc Cartney, Barry Mann, Cynthia Weil)
2. VI. Album Supraphonu – seznam viz foto
3. XV. Album Suprahponu – seznam viz foto, rok 1976
4. Koledy – seznam viz foto (Supraphon)
5. 2 EVERGREENY ZE SEMAFORU – Zpívá Jiří Suchý
6. Černá galaxie – rozevírací obal se 2ks
7. BLOOD SWEAT AND TEARS – Variace na téma Erika Satieho
8. SUPRAPHON – Koledy evropských národů
9. BIG BEAT – seznam viz foto, poškozený obal
10. NIGHT CLUB 66 – Supraphon 1966
11. XIX Album supraphonu
12. Radim Hladík – Modrý efekt 1975

Malé jsou pouze nafoceny, nejsou vypsány v seznamu.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.3.2017
  • 129 zobrazení
jackal001
Původní mnichovské muzeum BMW bylo otevřeno v roce 1973. Nyní v něm po dvaapůl roku trvající modernizaci můžete shlédnout zcela novou expozici se 125 exponáty z více než devadesátileté historie firmy BMW na 5000 metrech čtverečních výstavní plochy rozdělené do 25 oblastí a sedmi tématických celků. Na své si zde přijdou milovníci automobilů i motocyklů a BMW očekává, že jich každý rok do muzea zavítá 400 tisíc, což je dvakrát víc než v uplynulých letech. Původní miskovitá budova muzea byla propojena se sousední plochou budovou, čímž velikost výstavní plochy vzrostla na pětinásobek. Do této nové části byla umístěna stálá expozice, zatímco v „misce“ muzea vznikl prostor pro časově omezené tématické výstavy.
Aby bylo muzeum pro návštěvníky co nejzajímavější, není zde minulost prezentována jako uzavřená chronologie. Expozice jsou vytvořené tak, aby byl pro každého zřetelný průběh vývojových linií, které z minulosti míří přes současnost do budoucnosti. Kromě již nevyráběných jedno- i dvoustopých vozidel zde proto naleznete také současné avantgardní koncepty a studie. Expozice jsou otevřené i uzavřené, neobvyklé úhly pohledu na vystavené exponáty umožňuje rafinovaný systém ramp, mostů a ochozů, které se v prostoru jakoby vznášejí. Každý z tématických okruhů (design, technika, modelové řady, historie firmy, motoristický sport, historie motocyklů, značka) má vlastní „dům“, jehož interiér je rozdělen do vícera prostorů v několika patrech. Například „dům techniky“ se skládá z prostorů věnovaných motorům, lehké konstrukci a aerodynamice.
Atraktivitu muzea zvyšuje působivá multimediální technika, která se stala integrovanou součástí architektonického řešení. Centrální zdroj světla v muzeu tvoří skleněné fasády s vrstvou světelných diod LED o celkovém počtu 1,765 milionu! V centrální části muzea plní tyto fasády funkci obřích obrazovek. Speciální akustická místnost Acousmonium doplňuje vizuální zážitky návštěvníků o neobvyklé zvukové vjemy. Informace získáte z velkých „obrazových knih“, které lze ovládat dotykovými plochami. Během prohlížení fotografií a otáčení stránek těchto knih si můžete poslechnout výklad k danému tématu. Na konci prohlídky čeká na návštěvníky v horní části miskovité budovy působivá panoramatická projekce na stěnách dlouhých 120 m a vysokých až 6 m.
Muzeum si můžete prohlédnout ve vlastní režii, ale pokud máte o vystavované objekty zvlášť velký zájem, mohou si pěti- až patnáctičlenné skupiny objednat prohlídku s německy či anglicky mluvícím průvodcem, která trvá přibližně 1,5 hodiny. Ale i během samostatné prohlídky je možné získat od personálu muzea podrobné informace. Spokojenost tělesné schránky zajistí vybrané občerstvení podávané v Café M1, z jehož terasy je působivý výhled na budovu BMW Welt a olympijský stadion. Z muzejní prodejny si pak můžete domů odvézt nejen knihy, ale i různé upomínkové předměty. Zhruba kilometr dlouhou trasu všemi expozicemi muzea projdete přibližně za dvě hodiny. Otevřeno je každý den kromě pondělí, v pracovní dni od 9 do 18 hodin, o svátcích od 10 do 20 h. Základní vstupné je 12 eur, rodinná vstupenka přijde na 24 eur (až pět osob). A pokud čas dovolí, pak se rozhodně podívejte také do sousedního komplexu BMW Welt a prohlédněte si mnichovský výrobní závod BMW, kde 9000 zaměstnanců padesáti národností vyrábí každý den 900 vozů BMW řady 3 a více než 1400 motorů.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2014
  • 167 zobrazení
varaderoonroad
Po stopách dávných civilizací – Německo
Jak už název napovídá, mám rád historii míst, která navštěvuji a tak pojmu i můj cestopis.
Kufry už jsou sbalené, v levém stan, spacák, karimatka a polštář. V pravém vařič, jídlo a nějaké drobnosti. Vrchní kufr zůstává volný na přilbu a bundu, tankvak veze fotoaparát a pár sušenek. Ráno jsem zajel do obchodu pro čerstvé pečivo a vajíčkovou pomazánku. Tu jsem spolu s bagetou snídal na odpočívadle nedaleko v Německu, kde jsem potkal dřevěného chlapíka, aniž bych tušil, že se ještě uvidíme. Cesta, tak jako ostatně v celém Německu, probíhala svižným tempem, brzy jsem dorazil k prvnímu cíli.
Ač nepřináší žádné udivující pohledy, jeskyně Ilsenhöhle (3) v Ranisu je jedním z nejdůležitějších míst středověké a paleolitické Evropy. V ložiskách jeskyně se nachází lidské dědictví, přechod od neandrtálského člověka k modernímu, zhruba 40 000 let staré. Kromě mnoha kostí zvířat, jako jsou medvědi a nosorožci, byly nalezeny kamenné nástroje a zbraně neandrtálského a moderního člověka. Jeskyně má velkou předsíň, z které vedou dvě prudce se zužující chodby. Přijíždím na křižovatku a dozvídám se, že cesta k parkovišti přímo u hradu, kam mě vede navigace, je obdařena zákazem vjezdu. Parkoviště po mé pravici, přímo pod hradem, je placená a já zatím nemám žádné drobné do automatu, tak se vydávám na parkoviště mezi domy, které jsem měl v záloze. Neplacená, leč ku mé smůle postavené na šikmé ploše, kde bylo zaparkovat nemyslitelné. Ztrácím zábrany a stavím motorku na soukromé parkoviště u přilehlého domku doufaje, že exkurzi dokončím před příjezdem odtahovky. Vyšlapávám schody a po chvilce se přede mnou otevírá bájná jeskyně. Přemítám, jak to tu asi vypadalo před výstavbou domů a hradu, který na jeskyni stojí, a jak tu lidé asi žili v dobách dávno minulých. Přesto, že hrad není mým cílem, v rychlosti proběhnu i jej a už nasedám na motorku, která zůstala na svém (něčím) místě.
GPS: N 50°39.75460', E 11°33.90188'
GPS parkování: N 50°39.73113', E 11°33.88328'
Cestou jsem měl první zastávku na pumpě (4), vše proběhlo bez problému, jen po zaplacení jsem si v rychlosti nedokázal vzpomenout, jak se německy rozloučit, paní pumpařce muselo postačit vlídné pokynutí hlavou. Auf wiendersehen! Blesklo mi při odchodu hlavou, přesto že já jsem byl obdarován milým tschüs.
Druhý cíl, ruiny Cyriakus (5), i přes výlet do polí nenacházím. Doma se dozvídám, že mě navigace navedla o 2 kilometry dál na velmi podobné místo. Třeba někdy příště. Po cestě mě přepadne hlad, pokukuji po nenápadném místě a zastavuji na polní cestě (6) vedoucí k malému letišti, schované za alejí stromů. Vytahuji vařič, ešus, konzervu a za pět minut mám ohřáté jídlo. Baštím, startuji, odjíždím a cesta mě vede k třetímu cíli.
GPS: N 51°3.81372', E 11°41.67415'

Motorku parkuji na malém parkovišti ve vsi a začínám, horkem doprovázený, strmý výstup k jeskyním v útesu skály nazývaných Höhlenburg buchfart (7). Jeskyně byly dle dostupných informací obývané od doby kamenné až do středověku. Kolem roku 1200 byly jeskyně doupraveny, ale nikdy už nebyly moc využívány. Při dosažení úrovně jeskyní se mě pokouší zastavit kovový plot s nápisem zakazující vstup. Značně vyšlapaná cestička kolem plotu mě přesvědčuje, že se to tu moc neřeší a vydávám se vstříc dobrodružství, které opravdu přijde. Uzoučká cestička posetá bodavými rostlinami, z jedné strany skála, z druhé hluboký sráz kam až oko dohlédne, občas doplněný nevelkým otvorem, tak dlouho lidem sloužícím. Ne moc příjemná turistika, ale já si to užívám. Když vidím lano, ne v zrovna zánovním stavu, visící z výšky asi čtyř metrů, a dvakrát za něj škubnu, mám jasno. Stane se ze mě Indiana Jones! Po zdolání provazu mě čekala nejzachovalejší, zazděná jeskyně s terasou a výhledem do okolí. Pár fotek, slaňování a klidný pochod k motorce doplňuje škleb v mém obličeji.
GPS: N 50°55.38145', E 11°19.71760'
GPS parkování: N 50°55.28160', E 11°19.98055'
Pokračuji k benzinové stanici (8), kde mě čeká nepříjemné překvapení. Samoobslužná pumpa přijímající jen karty. Díky offline mapám v mobilu nacházím normální pumpu (9) na dalším sjezdu, tankuji, startuji a blížím se čtvrtému cíli.
Monstrózní pískovcové bloky Lange Steine (10), z nichž největší má 13,6 metrů na délku a váží přibližně 155 tun, mě udivili, jak jen je to možné. Byla objevena rytina z neolitu, kterou se mi však přes množství moderních rytin nepodařilo odhalit, dále jsou vidět klínové prohlubně po obvodu dvou bloků vytvořené za účelem část bloku oddělit. Stále nemůžu uvěřit tomu, že bloky vytvořila příroda. Údajně se jí to povedlo za přičinění magmatu. Nicméně dle všeho se jiná teorie ani moc nehledala. Komu by se chtělo vysvětlovat, jak pravěcí lidé pohybovali takto těžkými břemeny. Parkuji na malém přírodním parkovišti kousek od bloků, mimochodem velice vhodném k rozložení stanu, nejdřív chvíli bloudím, ale při příchodu jsem ohromen, opravdu obrovské! Koukám, prohlížím, fotím a zkouším sebou nechat proudit mýtickou energii. Bohužel, díky mé skepsi, jsem vůči těmto věcem imunní. Stan nerozkládám, je něco po šesté, takže ještě čtyři hodiny světla.
GPS: N 50°44.72975', E 9°41.71612'
GPS parkování: N 50°44.73865', E 9°41.74953'

Vydávám se dál. Na dálnici mi spadne pár kapek deště na hledí, šlapu tomu na krk, co mi kufry dovolí, takže nějakých 145/h. Pár zatáček a přede mnou se objevuje téměř stojící kolona. Po deseti minutách a patnácti ujetých metrech jsem se začínal bát, že místo ke spaní budu hledat za tmy. V tu chvíli mě míjí německý motorkář na BMW s babou a taktéž s kufry, sic ne tak širokými, jako jsou ty moje. Když to dá on, tak já taky! Abych řekl pravdu, bál jsem se mnohem víc, než při lezení po laně v Höhlenburgu. Jedno škrábnutí a mám vyděláno. Po dvou kilometrech děsu se přede mnou otevírá prázdná dálnice, ani jsem si nevšiml, kvůli čemu kolona vznikla.
Včas dorážím k třetímu cíli. Pradávné svatyni, obrovskému pramenu Rhumequelle (12). Silně azurové jezírko je vlastně obrovský chrlič vody s průměrným průtokem 2000l/s, ve špičce až 6000l/s. Lidé již před šesti tisící lety vhazovali předměty do vody. Našli se pazourky, keramika, bronzové a železné předměty, meče a sekery. Místo je naprosto okouzlující, není divu, že přitahovalo lidi od pradávna. Kachny si užívají jednoduchý lov v průhledných jezírkách kolem a hned vedle mě se v mírném proudu vlní pstruh, kterého se mi díky špatnému světlu nedaří vyfotit. Je čas hledat nocování. Stanování na divoko je v celém Německu zakázané, dovoleno je pouze spaní pod širákem ve spacáku. To ale není můj případ. Odbočuji na lesní cestu neoznačenou zákazem vjezdu a po pár stech metrech nacházím vhodný kousek půdy (13) přesně na jeden stan. Vytahuji dosud nepoužitý stan, rozbaluji, převracím, přetáčím, rozepínám a zapínám. Po dvaceti minutách se uchyluji k návodu a za deset minut už stan stojí. Sžírán hmyzem, místo teplé stravy z vařiče, rozhodl jsem se pro sklenici párků v bezpečí stanu. Po naplnění žaludku vytahuji zápisník a vzpomínám na dojmy z výletu, usínám. V noci se probouzím a slyším, že už i les šel spát. Naprosté ticho, občas doplněné hučením, silně připomínající odpouštění přebytečných par uhelné elektrárny v době nízkého odběru. Ráno se probouzím vyspalý tak dobře, jak jen člověk po první letošní noci ve stanu může být. Rychle balím, než přijedou lesáci. Vyrážím na nedalekou benzínku (11), kde musím ještě deset minut čekat, než zapnou stojany. Ale mít čest být první tankující a úsměv pohledné pumpařky za to stáli.
GPS: N 51°35.38517', E 10°18.61210'
GPS parkování: N 51°35.46615', E 10°18.59735'
GPS nocování: N 51°36.21112', E 10°19.07307'
Šestý cíl, další pramen, využívaný lidmi po dlouhé věky, se nazývá Apenteichquelle (14). První nález, bronzová jehla sloužící pravděpodobně k rituálním účelům, byla nalezena při zemních pracích roku 1950. Pochází zhruba z roku 800-700 př. n .l., stejně jako bronzová spona s jantarovým korálkem. Že by pravěká móda? Pokud to ale mám vzít od nálezu nejstaršího, musím začít pazourkem (2200 př. n. l.), dále se našli tři bronzové náramky (1500-1200 př. n. l.) a kamenná sekera (1250-750 př. n l.). Do současné podoby bylo místo vystavěno roku 1220. Podobizna znázorňuje Hermanna von Winzenburga. Je to úchvatné místo, opět průzračná voda se valí asi z osmi pramenů, stéká do přilehlého rybníčku, který dále pokračuje do chovného rybníku. Teď už mi pstruh neuteče! Chvíli se za současného pojídaní bebéček kochám, lovím ryby a pokračuji dál.
GPS: N 51°56.69777', E 9°56.50587'
GPS parkování: N 51°56.67215', E 9°56.51225'

Zastávkou hned na otočku se stal menhir Glockenstein (15) v obci Einum, stojící přímo u světelné křižovatky. Opracovaný, 1,8m vysoký kámen je spojovaný s křesťanstvím, rytina na vrchu by měla být pozůstatek kulatého kříže. Pod ní se však nacházejí tři důlky, tzv. cup marks. Lidmi vytvořené “umění“ sahající až do pravěku. Po celém Německu se hojně vyskytují. Naproti přes silnici pohledná motorkářka prodává jahody, jaká idylka. Škoda, že neumím německy. Pohled z blízka (na menhir), dvě fotky a vyrážím.
GPS: N 52°9.66715', E 10°0.69940'
GPS parkování: N 52°9.70427', E 10°0.68458'

Parkuji u kraje silnice pár desítek metrů vzdálené od mého dalšího cíle. Klusfelsen (16) je pískovcová skála ve městě Goslar. Vystupuje jako téměř 20 metrů vysoké a 50 metrů dlouhé skalní žebro z téměř plochého okolí. Pískovec pochází ze spodní křídy, tvořen, spolu se začátkem vymírání ryboještěrů, asi 110 milionů let v mělkém moři. V roce 1167 byla v přírodní jeskyni vytvořena křesťanská kaple. Po opuštění nedalekého kláštera v roce 1500 byla kaple sotva používána k náboženským účelům. Skalní komory byly používány jako obydlí chudými lidmi. Na začátku 19. Století byla kaple zrekonstruována, vytesány schody a lavičky. Nicméně domnělé cup marks ukazují na přítomnost lidí v pravěku. Bylo by logické, že toto místo přitahovalo lidi odpradávna. Přesto jsem žádné informace o archeologických vykopávkách nezjistil. Je to neuvěřitelný pohled, příroda prostě dělá divy. Však ještě uvidím.
GPS: N 51°54.65895', E 10°26.64673'
GPS parkování: N 51°54.65200', E 10°26.58783'

Cestou dál jsem se v rychlosti stavil na pumpě (17) a dorazil k dalšímu cíli. Vytipované parkoviště se ukázalo nevhodné, vydal jsem se tedy podle ukazatele na vedlejší cestu a ta mě dovadla na malé, naprosto ideální parkoviště hned u parku Klusberge (18), útočiště dvou skalních útvarů z mého seznamu. Po chvíli chůze krásnou přírodou docházím k prvnímu cíli. Fünffingerfelsen, skalní útvar skládající se ze 4 stojících bloků pískovce u sebe a jednoho bloku asi deset metrů vzdáleného, může připomínat ruku vztyčenou k nebi, od čehož si také získal svůj název. Úžasná podívaná. Objat dlaní, spatřil jsem druhý cíl. Mnohem úchvatnější Klusfelsen. Asi 88 mil. Let starý pískovcový hřeben, ve kterém jsou vyhloubené jeskyně. Díky nálezům byl prokázán výskyt lidí již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o jeskyních přichází z roku 1070, kdy klášter spravující Klusfelsen dává povolení k vybudování poustevny. No prostě paráda. To se snad ani jinak nedá popsat. Dopadá na mě dech historie a já si užívám každou jeskyňku, každá kámen, každý vryp. Tato skalní vila si získává mé srdce a prozatímní první místo, co německých zajímavostí se týče, přestože většina jeskyněk je nepřístupná díky hrozícímu nebezpečí zavalení. Po úžasném zážitku nasedám na motorku a pokračuji vstříc poslední neuvěřitelné podívané.
GPS Fünffingerfelsen: N 51°52.02245', E 11°3.98148'
GPS Klusfelsen: N 51°51.98847', E 11°4.14402'
GPS parkování: N 51°52.12422', E 11°3.37992'

A něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Až 20 metrů vysoká skalní stěna z tvrdého pískovce, mírně nakloněná jihozápadně, budí dojem, že už měla dávno spadnout. Archeologické nálezy na Teufelsmaueru (19) ukazují stopy staré doby kamenné, kultury lineární keramiky a doby bronzové. Našla se ruční sekera a nejeden pazourek. Prokázalo se, že v historii byla stěna používaná k těžbě kamene a od roku 1833 je pod ochranou. Očarován atmosférou pokukoval jsem po stopách pradávných lidí, kromě zajímavé prohlubně s dvěma hlubokými důlky jsem nic nenacházel. A pak to přišlo. Sto procentě autentická rytina mamuta z doby plastové, není pochyb! S úsměvem na rtech vydal jsem se k motorce, abych mohl pokračovat k mému poslednímu cíli.
GPS: N 51°45.47872', E 11°4.95802'
GPS parkování: N 51°45.66757', E 11°4.89365'

Loučím se s Německem poslední zastávkou, hrobkou, jejíž stáří se odhaduje na 1400 let. Bohužel, žádné nalezené předměty se nedochovali. Großsteingrab bei Grimschleben patří do skupiny dolmenů, což se dá volně přeložit jako kamenný stůl. Všeobecně sloužili k pohřebním účelům a nacházejí se po celém světě. Tento se považuje za nejjižnější megalitickou skupinu ve východní části střední Evropy. Hrob je dost zarostlý zelení a velká část se stále skrývá podzemí. Existují dvě teorie, komu hrob patřil. Za prvé by majitelem mohl být předek rodiny Wettiner, či za druhé rytíř Ihring, který byl jmenován posledním durynským králem Irmenfriedem. Zde toho už není moc co dodat, s vidinou pohodlné postele nasedám na motorku a skrz poslední benzínku peláším domů, jak rychle je to jen možné. A tímto se loučím nejen s Německem, ale i s Vámi, milí čtenáři. Auf wiendersehen!

GPS: N 51°49.63957', E 11°47.42312'
GPS parkování: N 51°49.65745', E 11°47.46145'
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 226 zobrazení
meyhams
Šumava 2011
(14.5.-21.5.)

Den první - 14.5. Horní Planá
Ve 12:55 jíž sedíme ve vlaku a netrpělivě čekáme zda náš vlak, v kterém sedíme, opravdu míří směr České Budějovice nebo Děčín. Naštěstí jedeme správně.
Do Budějovic jsme dorazily dřív než jsme čekali (ve stavu spánku) a před námi byla 2 hodinová vyhlídková jízda až do Horní Plané.
Kemp jsme našli snadno. Postavily si stan blízko vody a šli na pivečko. Mia si našla opět kamaráda, který jí konečně unavil. Je nádherné počasí, prostředí kolem Lipna je velice pěkné avšak máme obavy z počasí, které nás zastihne večer. Blíží se bouřka.
Uléháme po deváté hodině s přáním, ať se vzbudíme do suchého slunného dne.

Den druhý – 15.5. Horní Planá – nocoviště Pod Plešným jezerem
Je 6 hodin ráno a akční Olda zavelí vstávat. Venku prší od půlnoci a déšť neustává. Stan noc přečkal pouze s malými problémy (stan je z Tesca za 990,-).
V 7:30 se plavíme přes Lipno přívozem, který stojí 20 Kč za dvě osoby. Poté jsme se vydali po zelené kolem Lhotského Vrchu na Huťský Dvůr. Dále podél Schwanzerberského Kanálu a Medvědího Potoka až na Tokaniště 1040 m.n.m. Dále po červené na vrchol Smrčina 1338 m.n.m. a na Hraničník 1283 m.n.m. a ostře dolů na Studničkou 1160 m.n.m. až na Hraniční přechod. Poté dolů po modré k sezónnímu kiosku (který je samozřejmě zavřený) a dále po zelené na nouzové nocoviště, které je u rozcestníku Jezerní stezka, kam dorazíme zhruba ve 14:30. Vše rychle sušíme a vydatně večeříme kuře na paprice od Maggi (vaří se 5 minut a zasytí dva lidi).

Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
Vybavení: 2 x toi toi, 2 x krytý stůl, 2 x venkovní stůl s lavičkami. Místo zhruba pro 10 malých stanů. Terén se skládá z jehličí a pilin. Je sice fajn, že nezadržuje vodu, ale špatně se vpichují kolíky.
Krajina kolem nocoviště je pokácený les.

Nachozeno: 20,3 km, převýšení 478 m.n.m., průměrná rychlost 2,9 km, celkový čas výletu 7h a počasí ranní déšť, který kolem desáté hodiny ustává avšak sluníčko nevychází, teplota kolem 8 stupňů (Olda slyší hromy, ale jsou to letadla ?

Den třetí – 16.5. Nocoviště Pod Plešným jezerem – nocoviště U Strážného
V 5 hodin ráno zvoní budík a my již probuzení od psa vstáváme do chladného dne. O to větší je naše překvapení když vylezeme ze stanu a před námi vychází sluníčko na čistě modrou oblohu. Když se podíváme směrem k nížinám vidíme, že tam je oblačno a zataženo zatím co nad Plechým se rozevírá čistě modrá obloha. Snídáme horkou kávu se sušenkami, balíme a po půl sedmé vyrážíme k Plešnému jezeru cca 2,5 km. Hned od začátku jdeme do kopce…
Po kratším stoupání přicházíme k Plešnému jezeru a zde zjišťujeme, že cesta na Plechý je na vlastní nebezpečí. Není turisticky značená zato cestu provází Datel, který informuje o pralese, kterým jdeme nahoru směr Plechý, kdo v něm žije a kdo mu škodí. Cesta je co do výhledů moc pěkná, ale náročnost značná. Stoupání je po kamenech lesem, později mezi mrtvými stromy, které se vyskytují po celé Šumavě díky kůrovci. Docházíme k Stifflerovu pomníku s krásným výhledem na Lipno a Plešné jezero. Po jednom kilometru rovinky docházíme na vrchol Plechý. Výhled není dobrý, protože Rakousko je zahaleno pod přikrývkou mraků. Po nepříliš dobře značené cestě mírně klesáme a nečekaně hned potom stoupáme k Trojmezí, kde se schází hranice tří států (Rakousko, Německo a Čechy). Dál pokračujeme přes Třístolečník, kde potkáváme naše první 3 turisty (jsou to Němci, kteří nás tak dokonale zmatou až začneme klesat po špatné cestě). Po záchraně GPS navigací, se vracíme a klesáme po červené dolů až k Rosenauerově nádržce, kde doplňujeme zásoby vody. Cestou se kazí počasí a mírně mokneme. Před Novým Údolím pršet přestává a my jemně znechuceni tímto místem pokračujeme po červené. Cestou nás už přepadne velký hlad a proto vybalíme karimatku a uprostřed cesty obědváme na karimatce (vyruší nás samozřejmě auto lesní stráže ). Po jídle pokračujeme po červené loukami a pastvinami přičemž nám na cestu svítí sluníčko až docházíme na rozcestí Mlaka, kde se napojujeme na asfaltovou cestu po které docházíme až k mezistátní silnici u hraničního přechodu Strážný, kterou podcházíme podchodem.
Potkáváme jednu zmatenou a jednoho opilého německého turistu a naše snaha poradit jim jak se dostat na autobus je zbytečná a proto pokračujeme dále na nouzové nocoviště Strážný. Docházíme na něj kolem 17:30 po lesní cestě. Stavíme stan, večeříme a usínáme posilněni čajíkem s rumem.

Nouzové nocoviště Strážný
Vybavení: 2 x toi toi, 1 x nekrytý stůl s lavičkami
Místo zhruba pro 8 stanů. Kolem nocoviště je les a výhled na kopce. Terén se skládá z hlíny pod kterou je vrstva štěrku. Kolíky nejdou vůbec zapíchnout. Navíc při bezvětří je silně slyšet hluk ze silnice a jako poslední mínus je třeba uvést, že půl kilometru od nocoviště je benzinová pumpa.

Nachozeno: 30,2 km, převýšení 809 m.n.m., průměrná rychlost 2,8 km, celkový čas 10:40 a počasí bylo slunečné s jednou přeháňkou s kroupy a postupně přibývali na modrém nebi mráčky

Den čtvrtý – 17.5. Nocoviště U Strážného - Modrava
Automaticky se již oba budíme v 5 hodin ráno. Sbalíme stan, rychle slupneme musli tyčinku a v 6:15 vyrážíme směr Bučina. Svaly již o sobě dávají vědět a proto zmírňujeme tempo na 4 km/h ?. Cesta vede místy lesem a místy loukami. Nebe je od rána zatažené. Cesta vede přes Točnou a Žďárek, kde jemně stoupá cesta. Stejným terénem postupujeme až na Knížecí Pláně odkud mezi pastvinami plnými pasoucích se krav stoupáme až na rozcestí Bučina. Vzpomínáme na loňské nocování a pokrčujeme vzhůru až do sedla pod vrcholem Stráž. Dále pokračujeme k rozcestí Pod černou horou kde bohužel zjišťujeme, že Černá hora je zavřená z důvodu kácení stromů. S mírně zhoršenou náladou usedáme na odpočinek u Pramene Vltavy. Zde si vaříme oběd a doplňujeme vodu. Volíme novou trasu, která se prodlužuje o sedm kilometrů přes Kvildu. Po modré a bohužel po asfaltové cestě jdeme podle
Teplé Vltavy až do Kvildy, kde navštěvujeme jediné potraviny a nakupujeme jen to nejdůležitější: chleba, piškoty pro pejska a rum. V infocentru kupujeme pohled a poté stoupáme po žluté až na Březovou horu, kde poprvé potkáváme sluníčko a přes Filipovu Huť, s bolestmi nohou dorážíme na vytouženou Modravu do hostince Zlatá Stezka (nedávat si už nikdy hermelín s brusinkami), který si pamatujeme z loňska. Po 3 pivech se setkáváme s přáteli Luďkem a Líbou. Kolem šesté večer vyrážíme směr nouzové nocoviště. V této době již na nás opět svítí sluníčko a my stavíme stan a večeříme. Poté si koupeme
nohy v Roklanském potoku, hrajeme karty a pijeme rum při západu slunce. Jaká romantika ?

Nouzové nocoviště Modrava
Vybavení: 2 x toi toi , 1 x nekrytý stůl s lavičkami.
Místo u Roklanského potoka je velmi pěkné, ale pro stavění stanu je nevhodné díky nerovnostem terénu. Pohodlně si dovedu představit max.3 stany, nepohodlně 8. Kolíky na rozdíl od předchozích nocovišť jdou dobře zapíchnout.
Cedule upozorňující na nouzové nocoviště je včas a viditelně umístěna na rozcestníku bohužel však nocoviště tak jasně vidět není. Je vzdáleno od toi toi přibližně 100 metrů za stromy.

Nachozeno: 34,1 km, převýšení 565 m.n.m., průměrná rychlost 3,3 km, celkový čas 10:15
Od rána zamračené nebe, sluníčko vychází kolem druhé hodiny a svítí tak do tří a znovu se objeví až kolem šesté hodiny.

Den pátý 18.5. Modrava – Vojetice (Petrovice)
Vstáváme jako obvykle v 5 hodin ráno. Poměrně bolaví vylézáme ze stanu a jako překvapení je pro nás modrá obloha, ale bohužel i zima od Roklanského potoka. V 6:30 vyrážíme podél Roklanského potoka po červené, na rozdíl od loňského roku jdeme po této trase sami. Na rozcestníku Javoří pila se napojujeme na modrou a stoupáme pod vrchol Oblíku. Po hřebeni dále mírně klesáme a odpočíváme na slunném plácku, kde zjišťujeme, že sluníčko již má sílu. Dále klesáme stále po asfaltové cestě na Novou Studnici, Velký bor až k řece Křemelné. Přecházíme most a s vyděšením koukáme na kopec před námi, Křemelná nad stejnojmennou řekou, což je zároveň dopadová plocha střel z bývalé střelnice a proto se nemůžeme hnout z cesty ani na metr kvůli nevybuchlým střelám.
Po silnici pokračujeme až k rozcestí u Malého Babylonu. Odtud po modré kolem vrcholu Jakubice a Hamižná. Po cestě lesem docházíme do Hartmanic, kde dokupujeme vodu a přes město míříme směr Petrovice. Asfaltová cesta končí u rozcestí Krušec a začíná polní cesta, kde dáváme přestávku po které zjišťujeme, že jsme již velice vyčerpaní. Na konci pole si nejsme jisti jak dál. Žlutá vede přes soukromý pozemek, který je uzavřen závorami. Jsme moc unavení na vymýšlení jiné trasy a proto zvedáme závory a jdeme dále po žluté (kolem vyházeného hnoje). Za vesnicí, ale žlutou ztrácíme díky nepřesnému značení. Jdeme proto směr Petrovice neznačenou lesní cestou. Na žlutou opět narážíme před obcí Jiřičná. Za vesnicí stoupáme na Hrnčíř a dále po žluté polem až k rozcestí, kde se vydáváme na vlastní pěst jinou lesní cestou, která nás dovádí až do vysněných Vojetic ke Štěpánovi.

Kemp U Štěpána
Kemp na první pohled překvapí hlavně dámy. Vidíme umyvadla, kadibudky, ale nevidíme žádné sprchy. Naštěstí při ukázce kempu od servírky jsme informováni, že sprchy jsou schované vzadu za domem na dvoře. Jsou nově zrekonstruované.
Místo na kempování je rovná travnatá plocha pro cca 40 stanů a je zde ještě jedna plocha také pro cca 20 stanů. Kolíky jsou zapíchnout velmi dobře. Jsou zde 3 stoly s lavičkami.
Okolí kempu je krásné. Nad námi se pasou kravičky s telátky a za nimi je les. Kemp je obehnán křovím.

Restaurace U Štěpána
Hned při příchodu nás zarmoutí zpráva, že zrovna v této době nemají pivo Svijany a tak si dáváme na zahájení chuti Plzeň. Postavíme stan, vykoupeme se a jdeme přibližně 20 m, do restaurace. Sedíme na nově postavené prosklené terase. Postupně přichází 10 hokejistů z Plzně a dalších 10 hostů. Bohužel zjišťujeme, že pozměnili menu a již tam není steak ze svíčkové na který se celý rok Veronika těšila a tak si vybírá Rumpsteak na slanině, cibuli a faz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2011
  • 932 zobrazení
hanakzhor
Pod názvem města si každy ihned představí lahodné Hořické trubičky vyráběné ve městě od r. 1812. Město je ale známé také nejstarší sochařsko-kamenickou školou v Evropě založenou v r. 1884 a od r. 1961 každoročně pořádaným motocyklovým závodem 300 zatáček Gustava Havla, od r. 1968 jako závod mezinárodní. Území města bylo podle archeologických nálezů osídleno již v době kamenné. Jako trhová ves v majetku strahovského kláštera jsou Hořice zmiňované v r. 1143, městečkem od r. 1365 a brzy nato povýšena na město. Za husitských válek v r. 1423 u Hořic na vrchu Gothard (353 m), na kterém stála osada a tvrzí, Žižka porazil vojska panské jednoty. V 15. století za pánů ze Smiřic nastal hospodářský vzestup města. Nová tvrz v centru města byla přestavěna na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře získal Hořice Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění v roce 1634, získal Hořice za své zásluhy v bojích s Turky Jakub Strozzi. V prusko-rakouské válce byla Hořice hlavním sídlem pruského štábu, ale také jedním velkým lazaretem. U nedaleké Sadové byla svedena 3. července 1866 rozhodující bitva, která zanechala za sebou desetitisíce mrtvých a raněných. Dokladem jsou stovky pomníčků, rozesetých po celém kraji. Hořický pískovec je velmi vhodný pro kamenické zpracování, to vedlo v r. 1884 k založení známé odborné školy pro zpracování kamene, kterou prošla během její více než stoleté historie celá řada našich významných umělců, např. Josef V. Myslbek, Ladislav Šaloun, František Bílek, Bohumil Kafka a další. V sobotu 10. července 1926 navštívil město první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Po slavnostním uvítání na náměstí a zápisu do pamětní knihy navštívil Sokolovnu, školu a poobědval v Hotelu Beránek. Poté se vydal na Chlum, aby si prohlédl stavbu věže samostatnosti.
Středem historického centra města je podlouhlé náměstí Jiřího z Poděbrad s novogotickou radnicí z roku 1872, u ní pranýř z r. 1736, kašnou Čtvero ročních období z r. 1957, barokním mariánským sloupem se sochou Panny Maria, se sochami sv. Petra, Pavla a Jana Evangelisty na podstavci z 1824. Jeho autorem byl sochař Josef Rychtera. Sloup byl v r. 1951 rozebrán pod záminkou úpravy náměstí a deponován na dvůr kamenické školy, po restaurování byl v r. 2005 opět postaven. Na náměstí je v novorenesanční budově z r. 1877 městské muzeum. V horní části náměstí je barokní zámek, vzniklý při přestavbě vyhořelého areálu pozdně gotické tvrze roku 1749. Nedaleko stojí bývalá synagoga postavená v r. 1767 a kolem r. 1860 zvětšena a upravena v novorománském slohu. Po druhé světové válce získala synagogu Husitská církev, která veškerou původní židovskou výzdobu odstranila. Ghetto v Hořici vzniklo nucenou výměnou křesťanských domů roku 1728. Část původních budov se dochovalo dodnes. Na Hankově náměstí stojí barokní sloupová boží muka (toskánský sloup) postavena v roce 1642. Pod náměstím Jiřího z Poděbrad stojí kostel Narození Panny Marie, který je připomínán v r. 1276. V r. 1738 kostel vyhořel a na místě byl podle projektu K. I. Dientzenhofera v letech 1741-48 postaven kostel nový. V letech 1778 a 1838 kostel vyhořel, vždy byl ale zanedlouho obnoven. Interiér je vybaven barokně a klasicistně, převážně z 2. poloviny 18. stol. Kolem jsou barokní sochy Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a Anděla strážce z let 1730-35. Evangelický kostel byl zakoupen jako rozestavěný objekt r. 1888.
Vrchol kopce Gothard (353 m) se nachází ve východní části města Hořice. Na tomto vrcholu se nachází okrouhlé tvrziště obehnané příkopem. V jeho středu dnes stojí na čtvercovém soklu socha znázorňující stojícího Jana Žižku v brnění z r. 1873. Dne 20. 4. 1423 se na vrchu Gothard odehrála rozhodující bitva mezi husity Jana Žižky a vojskem Čenka z Vartemberka, ve které zvítězili husité. Tvrz i osada byla přitom pravděpodobně zničena. Dominantou vrchu je hřbitovní kostel Sv. Gotharda, u něj dva hřbitovy. Původně dřevěný románský kostelík založený strahovskými řeholníky ve 12. století byl v letech 1738-41 barokně přestavěn v poutní kostel sv. Gotharda. Poutní místo získalo na věhlasu při hladomoru v letech 1771-1772, kdy se z místního pramene dovážela voda do celého Rakouska. U kostela stojí pomník Obětem prusko-rakouské války. Pomník je věnovaný památce vojáků, kteří padli v bitvě u Hradce Králové v roce 1866 a na tomto místě byli pohřbeni do hromadného hrobu. Pomník, který vytvořil hořický sochař Josef Jiříček má tvar jehlance. Nový židovský hřbitov byl založen roku 1897 a pohřbívalo se na něm do roku 1942. Poté byl přeměněn na pohřebiště sovětských partyzánů a obětí pochodů smrti. Nakonec jej město zcela zlikvidovalo v roce 1967 a zbylé náhrobky rozprodalo. Původní obřadní síň dnes slouží komunálnímu hřbitovu.
V sochařském parku U sv. Gotharda na úbočí Gothardu, otevřeném v r. 1960, je umístěna galerie kamenných plastik vzniklých během Hořických sochařských symposií pořádaných pravidelně od roku 1995 v nedalekém pískovcovém dole sv. Josefa. V současné době je v parku umístěno na 80 pískovcových plastik. Monumentální obelisk v parku dosahující výšky 12 metrů je věnovaný významnému politikovi Františku Ladislavovi Riegerovi (1818-1903). Nedaleko autokempu U Věže na hřebeni hořického Chlumu severně od centra města stojí rozhledna Masarykova věž samostatnosti s historickou expozicí muzea a jako památník odboje za obou světových válek. Nedokončená budova s vyhlídkovou věží je z let 1925 - 1938. Nedalekou kapli Panny Marie Hlohové nechal vybudovat hořický rodák a profesor J. L. Jandera r. 1826. Empírová sakrální stavba vystavěna na poděkování, že se městu Hořice vyhnula epidemie cholery. V roce 1998 byla postavena na hřebenu Hořického chlumu železná telekomunikační věž s rozhlednou Hořický chlum dosahující výšky 41,54 m. Severně od centra města stojí Starý židovský hřbitov.
Hřbitov vznikl v době, kdy se židé v Hořici usadili cca v 17. století. Písemně je však doložen roku 1748. U hřbitova uvidíte domek pro hlídače, který už tehdy hlídal hroby před jejich ničením. Pískovcové náhrobníky jsou kromě hebrejských textů označeny i znaky židovských rodů. Jižně od města stojí na kopci Mohejlík mohyla Pomník Božích bojovníků z 19. stol., připomínající vítěznou bitvu Jana Žižky z Trocnova nad kališníky pod vedením Čeňka z Vartenberka. Pomník tvoří lev, který leží na husitském válečném voze. Pomník nechal postavit vlastenec Josef Šťastný z Hořic a sochu zhotovil sochař Antonín Šešina. Jihovýchodně od města nad říčkou Bystřicí se nachází hradiště Pustohrad. Pustohrad vznikl koncem 13. století, ale byl posléze zničen požárem. Dnes jsou k vidění pouze zbytky zdí. Ve Smetanových sadech z r. 1901 jsou pomníky B. Smetany, A. Dvořáka, M. Alše, Tyrše, Janošíka, Krakonoše a další. Ve městě najdete mimo jíné také sochu K. H. Borovského z r. 1929 od A. S. Máry, secesní bronzovou sochu Muž práce (muž nesoucí balvan) vytvořil sochař Ladislav Šaloun v první polovině 20. století, sousední pomník J. A. Komenského vytvořený roku 1892, před evangelickým kostelem pískovcový pomník Mistra Jana Husa od sochaře Ladislava Šalouna z let 1912-14 a další plastiky. K Hořici patří také osada Dachovy s krásným koupaliště, autokempem Rychta a Alegro. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město i jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015 až říjen 2019
  • 36 zobrazení
igorhlavinka
Igor Hlavinka sice absolvoval obor malířství na AVU v Praze r.1985, ale kromě malby se zabývá i sochařstvím a fotografií. Inspiruje se uměním všech dob, pravěkem a uměním přírodních kultur počínaje a současným abstraktním uměním konče. Zvláště jej zajímá staroegyptská, buddhistická a románská plastika, tušová malba a kaligrafie Dálného východu, středověké a renesanční umění, malířství romantismu a symbolismu. Velmi blízký je mu Leonardo da Vinci, Hieronymus Bosch, Pieter Bruegel, Caravaggio, Gustav Moreau, František Kupka, Brancusi, Max Ernst, Josef Šíma, Paul Klee, Henri Michaux, Jackson Pollock, Mark Rothko, Mark Tobey, Robert Ryman...
V posledních 12 letech se věnuje převážně malbě krajiny, jak imaginární, tak konkrétní, ale ani tu nemaluje realisticky. Obraz krajiny je pro něj reflexí nálad duše. V obrazech hor čerpá především ze svých vzpomínek na putování horami a inspiruje se jednak asijskou tušovou malbou ale i obrazy slavného romantika C.D. Friedricha. Snaží se co nejjednoduššími malířskými prostředky, minimalistickou a zároveň poetickou formou evokovat svůj zážitek hor, jejich stálost a mohutnost v kontrastu ke stálým proměnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Cyklus Pouť krkonošská je nazvaná podle básnické prózy K. H. Máchy.

Narozen 18. 3. 1959 v Praze. 1979 - 1982 studia scénografie na DAMU Praha. 1982 - 1985 AVU Praha (prof. František Jiroudek). V 80.letech se hlavně zabýval krajinomalbou, ale pokusil se též vypořádat s tématem holokaustu v cyklu kreseb a maleb na papíře. V 90. letech následovaly kresby a obrazy inspirované přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur (cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). Účast na uměleckých symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy, kde v roce 1994 začal vytvářet hliněné modely fantaskních biomorfních staveb. V roce 1997 tam též inicioval a spoluorganizoval umělecké symposium „O počátku“. Několik let se zabýval i restaurováním nástěnných maleb, navrhováním a realizací zahrad. Od roku 2003 vznikal cyklus hliněných plastik Hlavy v meditaci. Od roku 2007 návrat ke krajinomalbě. Kresby a malby hor v cyklu Ostrovy v oblacích. Od roku 2013 vznikají cykly fotografií Proměny, Trávy, Fantomy, Olšanské hřbitovy.. Zúčastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Od 1996 členem S. V. U. Mánes, žije a pracuje v Praze.
Kontakty:igorhlavinka@seznam.cz  http://igorhlavinka.rajce.idnes.czhttps://www.facebook.com/igorhlavinkahttp://igor.czechian.net/index2.html

1982 – 86 krajinomalba
1986 – 89 figurální malba na téma holokaustu...
1989 – 2006 nefigurální malba: archetypální symboly, struktury, symetrie...
1994 – 97 účast na symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy...
1997 – organizace výtvarného symposia „O Počátku“ v klášteře Plasy...
1998 – 99 nástěnná malba ve veřejném prostoru Prosek...
1997 – 2000 restaurování...
2000 – 2008 návrhy a realizace zahrad...
1994 – 95 plastiky: stavby a objekty slučující přírodní a architektonické formy (pokus o syntézu ulity a katedrály)
2003 – 2004 plastiky: hlavy
2007 malba: cyklus abstraktních kompozic „Pocta Františku Kupkovi“...
2007 -2011 kresba, malba: hory v mlze
2011-2015 cykly fotografií Fantomy, Olšanské hřbitovy, Pokušení sv.Antonína
2015- nástěnná malba ve veřejném prostoru. Prosek.

VYSTAVY A ÚČAST NA SYMPOSIÍCH
1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha
1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha
1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha,
1989 – Řecko, Athény
1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha
1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9
1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha
1990 –Lisabon, Portugalsko
1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN
1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha
1994 – Symposium ,,Průsvitný posel“,Nadace Hermit klášter Plasy
1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha
1995 - „Fungus“ – symposium Nadace Hermit klášter Plasy, (plastiky)
1995 - Galerie Mladých, Brno
1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl
1997 - Symposium “O počátku”, Nadace Hermit klášter Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský)
1997 - Kresba SVU Mánes
1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha
1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu
2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha
2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha
2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant
2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice
2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10
2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, obrazy a plastiky- Galerie Skarabeus Praha
2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha
2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice
2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha
2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie - Galerie Domu národnost. menšin Praha

LITERATURA, ANTOLOGIE, ENCYKLOPEDIE: 1999 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1999 (III. H),
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky) 1992 Sborník S.V.U. Mánes (U příležitosti členské výstavy ve výstavních sálech Mánesa 5.11.-6.12.1992), Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha (host)
2000 Splátka na dluh (Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých letech / Czech artists born in the 1950s and 1960: a record), Torst, Praha

Cyklus Ostrovy v oblacích začal vznikat v roce 2009. Snažil jsem se co nejjednoduššími prostředky evokovat můj zážitek z hor. Mohutnost a tíha hor v kontrastu ke stálým změnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Vždycky jsem rád snil nad malbami a poezií starých čínských a japonských mistrů štětce a tuše, stejně tak nad romantickými krajinomalbami C.D.Friedricha nebo Bedřicha Piepenhagena. Mnoho podnětů, především u prvních obrazů cyklu, jsem našel v čb fotografiích horolezce a fotografa Jiřího Havla. Nejsilnějším zdrojem inspirace ale bylo mé vlastní putování po našich horách. (igor hlavinka 2014) ,,.Pokud ( v poezii a malířství Dálného východu, inspirované zenbuddhismem a taoismem) vrchol hory znázorňuje probuzení, vše, co horu zahaluje, jsou strasti provázející člověka na jeho cestě k osvobození. Stejně tak může být mrak symbolem zatemnělé mysli, která není schopna dohlédnout vrcholek hory -pravou podstatu bytí..” (Prázdné hory jsou plné větru a deště, Antologie korejské zenové poezie 2002 )
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2006 až leden 2016
  • 265 zobrazení
babi90
Beseda a autogramiáda 30.5.2013 v Domě knihy Librex v Ostravě za účasti autora.

Milan Uhde (* 28. července 1936, Brno) je český spisovatel, dramatik, scénárista a politik. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády a od vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl 1. předsedou Poslanecké sněmovny České republiky, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. Z titulu své funkce kontrasignoval Ústavu České republiky.

Životopis

Narodil se ve smíšené právnické rodině, jeho matka byla židovka.[2] Za druhé světové války se snažila s tichým souhlasem svých rodičů získat dokumenty o nežidovském původu, přesto ale byla vystavena rasovému pronásledování. Milan Uhde ve svých pamětech popisuje jako jeden ze silných zážitků svého dětství, jak je vyháněn s matkou z obchodu, protože židé směli nakupovat jen v určené hodiny.[3]

Vzdělání získal v Brně: chodil zde do obecné školy, roku 1953 maturoval na gymnáziu v Králově Poli a v roce 1958 absolvoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity (později Jana Evangelisty Purkyně, dnes opět Masarykova univerzita), obor čeština a ruština. V 50. letech 20. století byl členem Československého svazu mládeže a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Za zlom považuje rok 1956, kdy v důsledku událostí v Maďarsku ztratil komunistické přesvědčení a nebyl mu pak ani nabídnut vstup do KSČ.[3] Pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu (vycházel 1954–1970) a zároveň působil jako externí učitel na Janáčkově akademii múzických umění (1967 – 1971). V roce 1971 dosáhl titulu doktora filosofie.

Po zákazu časopisu se stává spisovatelem z povolání, ale roku 1972 se po zveřejnění článku v Rudém právu dostal na seznam zakázaných spisovatelů a jeho tvorba se nesměla publikovat až do sametové revoluce v roce 1989. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven a bylo mu bráněno ve výkonu jakéhokoliv výdělečného povolání. Psal pod jmény jiných divadelní hry (nejčastěji pro Divadlo na provázku), publikoval v samizdatu, spolupracoval se zahraničními divadly a rozhlasovými a televizními stanicemi.

Podepsal Chartu 77, v roce 1988 se stal i signatářem Hnutí za občanskou svobodu. V roce 1989 založil spolu s jinými disidenty nakladatelství Atlantis a stal se jeho šéfredaktorem. Následující rok po něm tuto pozici převzala jeho manželka, aby se mohl plně věnovat politické kariéře.

V roce 1990 se stal po Milanovi Lukešovi druhým polistopadovým ministrem kultury. V roce 1992 se na JAMU habilitoval jako docent. Ve vládě působil původně za Občanské fórum (v roce 1990 zasedal v Kolegiu Občanského fóra), později přešel do ODS.[4] V období od 6. června 1992 do 6. června 1996 byl za ODS nejprve poslancem České národní rady (volební obvod Jihomoravský kraj) a po jejím přejmenování v souvislosti s rozdělením státu 1. ledna 1993 poslancem Poslanecké sněmovny. Ve stejném období byl od 29. června 1992 zvolen předsedou České národní rady a od 1. 1. 1993 se stal předsedou Poslanecké sněmovny.[5][6][7][8] V první den České republiky 1. ledna 1993 přednesl známý projev končící slovy „…Česká republiko, dobrý den!“.

Od roku 1996 se dostával mezi skupinu politiků ODS kritickou vůči některým názorům a postojům předsedy strany Václava Klause. Na kongresu ODS v prosinci 1996 přednesl polemický projev, v němž konstatoval, že ODS se zpronevěřuje svému programu a že opustila slušného občana. Zároveň označil volební slogan z voleb roku 1996 Dokázali jsme, že to dokážeme za nabubřelý a odpudivý. Zároveň ale zpětně (v rozhovoru z roku 2008) konstatoval, že Václav Klaus byl otevřený kritice a nebyl mstivý a že část vnitrostranické opozice se tehdy rozhodla pro „cestu kabinetního pokusu o odstranění Václava Klause z politiky“.[3]

Ve volebním období, od 1. června 1996 do 19. června 1998, byl rovněž zvolen do Poslanecké sněmovny, od 16. července 1996 do 9. června 1997 předsedal poslaneckému klubu ODS.[8] Po pádu koaliční vlády ODS se díky svému kritickému postoji ocitl mezi těmi, kteří byli vyzváni k odchodu ze strany, přestoupil tedy do poslaneckého klubu Unie svobody, jehož členem byl od 20. ledna 1998 do konce zkráceného volebního období. Byl iniciátorem několika poslaneckých návrhů zákonů, z nichž byl schválen pouze jeho Návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích (78/1998 Sb.), který inicioval spolu s Jiřím Karasem. Zákon se snažil zrovnoprávnit nucené práce příslušníků vojenských báňských oddílů s nucenými pracemi příslušníků PTP.

Svůj přestup do Unie svobody hodnotil zpětně jako chybu („Ocitl jsem se ve straně, kde mě nechtěli. Kdyby byli přede mnou odhalili, že jejich hlavním cílem je poslat Klause do politického důchodu, byl bych řval jako tygr.“).[3] Již na jaře jaře 1998 napsal analýzu Jednadvacet záznamů o pravicové havárii, v níž se kriticky vyjadřuje o nově vzniklé Unii svobody.[9][10] V roce 1998 opustil aktivní politiku a stal se opět spisovatelem z povolání. Vydává pro nakladatelství Atlantis ve sbornících své dřívější práce, ale neváhá ani zahajovat nové projekty.

S postupem času se zdá, že se jeho názory opět sbližují s názory ODS. Lituje toho, že problémy ODS otevřeně nekritizoval už dřív, ale ozval se až v době, kdy se neřešeny rozrostly do takové šíře, že se jejich kritika stala nástrojem jiných snah než jen snahy o nápravu věcí (jeho dopis Václavu Klausovi k 60. narozeninám[11]) V názoru na události v ČT v roce 2000 se postavil na stranu ODS proti vzbouřencům.[12] V roce 2002 byl za ODS navržen a stal se místopředsedou Rady Českého rozhlasu.

Žije v Brně, od roku 1963 je jeho manželkou Jitka Uhdeová, v současné době jednatelka a ředitelka nakladatelství Atlantis. Má dvě děti: Michala (podnikatel) a Janu (pracuje v nakladatelství Atlantis). V roce 2011 byl zvolen 12 hlasy z 15 do čela Rady České televize (dvouleté volební období).
Dílo
Milan Uhde předčítá z časopisu Host do domu v brněnském klubu Desert 13. prosince 2009.

Jde o autora povídek, divadelních a rozhlasových her, scénářů a sbírek poezie.
Přehled děl

Do bitev půjde před řadami - báseň oslavující Klementa Gottwalda (1953)
Lidé z přízemí (1962)
Komedie s Lotem (1963) – rozhlasová hra
Hrách na stěnu (1964) – krátké povídky z každodenního života
Král Vávra (premiéra 1964 v divadle Večerní Brno) – satirická divadelní politická hra, variace na téma Krále Lávry ukazuje strojový svět odcizený lidem, kde trio vládců řídí zemskou poloosu. Hra je tvořena 10 obrazy, obsahuje 9 písní, balad, blues romancí a jednu mezihru. Autor zde navazuje na K. H. Borovského
Svědkové (1965) – původní absurdní rozhlasová hra, ukazuje bezmocnost lidí proti zlovůli policie.
Souhvězdí Panny (1965) – filmový scénář podle své povídky Ošetřovna, příběh o lásce a kamarádství z prostředí vojenského letiště. Film byl natočen téhož roku
Výběrčí (1966) – absurdní rozhlasové drama, dočkalo se i divadelního zpracování
Děvka z města Théby (1967 otištěna v květnovém čísle Divadla 18, téhož roku uvedena v Národním divadle) – původní divadelní hra, satirická variace na antické téma Antigony. Kritika hru strhala [1]
Obloha samej cvok (1967) – sbírka textů písní pro brněnské Divadlo X
Záhadná věž v B. (1967) – sbírka historických mystifikací
Ten, který přichází (1968) – rozhlasová hra
Parta (1969) – rozhlasová hra
Šach-mat, Vaše Výsosti (1969)
Vraždění ve Veracruz (1970)
Hra na holuba (1974) – původní divadelní hra, vyšla v samizdatu
Balada pro banditu (1975) – muzikálová adaptace divadelní hry na téma Olbrachtova Nikola Šuhaje Loupežníka, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila pro Divadlo na provázku. Podle této hry vznikl v roce 1978 i stejnojmenný film režiséra Vladimíra Síse
Profesionální žena (1975) – scénář dramatizace na námět Vladimíra Párala, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila
Zubařovo pokušení (1976) – rozhlasová hra, vyšla v samizdatu
Pohádka máje (1976, uvedeno pod názvem Poslední leč) – adaptace Mrštíkovy divadelní hry, napsal ji pod jménem Zdeňka Pospíšila, ten však v roce 1980 emigroval a spolupráci s Uhdem prozradil
Hodina obrany (1977) – televizní hra
Pán plamínků (1977) – původní televizní hra, vyšla v samizdatu. Motivem byly skutečné osudy některých disidentů, na kterých byla zločinně zneužita psychiatrie
Jitřenka naší slávy (1977) – rozhlasová hra o životě Boženě Němcové
Modrý anděl (1979) – původní rozhlasová hra, která byla zpracována i pro divadlo: monolog udavačky, která, zahrávaje si s životy druhých, srovnává svou situaci s údělem anděla spravedlnosti, zatíženého odpovědností za osud lidstva
Velice tiché Ave (1981) – autobiografická retrospektivní rozhlasová hra. Vyšla v samizdatu, později se dočkala i divadelního zpracování
Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986, uvedena 1990) – divadelní hra, vyšla v samizdatu: životopisná parodie o Karlu Marxovi, vedoucí k divákově deziluzi
O divadle (vycházel 1986–9) – sborník, vycházel v samizdatu. Uhde zde byl spoluautorem spolu s Josefem Topolem a Václavem Havlem
Prodaný a prodaná (1987) – divadelní inscenace ztvárňuje osud Karla Sabiny, konflikt jednotlivce, politické moci a společnosti. Napsal pro Divadlo na provázku pod jmény Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer
Česká republiko, dobrý den (Atlantis 1995) – projevy z období své činnosti ve vyšší politice, vybraných 50 článků pro Denní Telegraf a rozhovory, které vyvolaly čtenářský ohlas
Desítka her (Atlantis 1995) – sborník deseti nejdůležitějších divadelních, rozhlasových a televizních textů (Král-Vávra, Svědkové, Výběrčí, Parta, Zubařovo pokušení, Pán plamínků, Hodina obrany, Modrý anděl, Velice tiché Ave a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl)
Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou (Atlantis 2001) – sborník 10 titulů vydaných většinou pod cizími jmény aj.
více  Zavřít popis alba 
  • leden až květen 2013
  • 266 zobrazení
datavideomedia
Tak konečně jsem se k tomu dostal…. .
Jeden z nejnáročnějších dnů v roce, pro mě směle přirovnávám k maratonu – ne svou délůkou, ale spíš celkovým nasazením ?… .
Výsledky ?
První závod – 12:15 hod.- Dřínovský kros- 7km, 33:19 min, průměr : 4:40min. /km, celkové umístění : 23.místo/ 6. místo ve veteránech, z cca 70-80 lidí… .
Druhý závod – 18:00 hod.- Mattoni 1/2Maraton Karlovy Vary- 21km, 1:31:54 min, průměr : 4:40min. /km, celkové umístění : 195.místo/ 25. místo ve veteránech, z cca 3.000 lidí (doběhlo 2.412)… .
Jak vše probíhalo ?
Ráno jsme vystartovali s malým Éňou tak, baychom hlavně stihli jeho závody , které byli součástí Dřínovského krosu.
Uvítalo nás krásné počasí, oproti minulému roku, kdy všude bylo mokro, samé bláto, takže tzv. „Nebe a dudy“.
Enrico startoval v 10:20 hod. v závodě na 200m (jeho ročník 2006- 2007) a bohužel sice skončil poslední , ale opravdu s malým odstupem- všichni kluci byli vyrovnaní, a začali se na těchto závodech objevovat i atletické oddíly, takže si nemyslím, že by „soupeři“ nebyli kvalitní.
Jelikož si myslím, že by měl trénovat i vytrvalost , přihlásil jsem ho ještě na delší běh ( jako dorostence ročník 2000- 2001 ?), na 900m.
Jelikož asi jsou dorostenci „trošku lenivý“, pořadatelé závodu rozhodli, že sloučí tedy kategorie dívek a chlapců a tak běželi všichni dohromady . Do závodu se přihlásili i holky stejně starý jako Éňa a o to vše bylo zajímavější… . Na startu se tak střetli „soupeři“, kteří byli od sebe nejen věkově , ale i velikostně hodně vzdálení – Enrico byl některým k prsum, prostě legrace.
Běžel pěkně, stejným tempem a bylo z toho nakonec třetí místo a medaile ! To byla radost !
Už dlouho jsem ho neviděl tak rychle vyskočit , když měl přijít na stupně vítězů…. .
No a pak můj vlastní běh- šel jsem do toho s tím, že mám za necelých šest hodin druhý závod a pro mě bylo důležité „neudělat si ostudu a třebas pak nedoběhnout půlmaraton“.
Proto jsem si řekl, že poběžím zhruba ? tempem, 2 velmi prudké kopce radši vyjdu (kdo mě zná, ví, že běhání do kopců není zrovna můj koníček..).
No – start , řekl jsem si- radši půjdu trochu dopředu – blbě se mi pak někdo případně předbíhá… .Běželo se mi překvapivě pěkně v sebězích a hlavně na rovině , pak se mi skutečně potvrdilo, že je lepší někdy do kopce radši rychle jít, než „jakoby běžet“. Éňa povzbuzoval v kopci spolu s dalšími dětmi a posledních 300m běžel se mnou do cíle (sice trochu zkratkou, aby stíhal ? , ale i to se počítá ..) nakonec z toho bylo docela slušné umístění a hlavně zlepšení času oproti minulému roku o 3 minuty !
..jen doufám, že udržím to druhé místo v Kobras poháru, případně navýším nějaký bodík v dalším závodě- však uvidíme… .
No jídlo – po závodě a před závodem – dlouho jsem přemýšlel, nakonec jsme si dali spolu s mladým napůl guláš po závodě (nebyl čas přemýšlet, že ;-) … ) a vydali jsme se na 175km dlouhou cestu, směr Jáchymov (kde jsem vezl ukázat své bývalé rodině) jejich vnuka, aby si ho užili a po té jsem si musel vyzvednout startovní číslo od Zora Hrdinová ( za což ji ještě jednou moc děkuji !) a v 18:00 hod. vystartovat. A bylo 13:49, že ….. .
Cestou jsme s malým trénovali logopedii a všechny básničky na ř, d, n,l, cesta rychle ubíhala…
…někde u vesnice Třebovlice (?) jsem vjížděl do vesnice, kde jsem viděl na kraji silnice 70km/h- trochu mě to zarazilo, ale jelikož jsem chlap a neumím 100% řídit, sledovat do toho navigaci a přesnost výslovnosti básniček a přitom ještě zodpovídat dotazy juniora ?, vycházel jsem ze značky na navigaci a směle vjel do vesnice . Vrchol všeho bylo to, že vidím takový pěkný černý passat přede mnou, jak brzdí u kraje silnice a já si říkám: „hmm, to vypadá jako policejní !“ a když jsme projeli ještě okolo nich vidím krásný velký display a říkám Éňovi: „ty maj pěkně velký display , co ?“
….za 3-4 sekundy vyjeli za mnou …. se světelnou houkačkou …. .Vím , že jsem jel tak 65-66km, ale byl jsem klidný, vždy tam byla ta značka ne ? Zastavili jsme kousek dál, já vystoupil rychle z auta (nejsem zvyklý sedět v autě a koukat na ně zespoda..) a oni : „ Vám není zima , vždy tady tak fouká, vemte si něco na sebe“- to bylo docela vtipné ?, tak jsem si šel něco vzít do kufru a oni tam uviděli věci , jak tam suším z předchozího závodu – tak se ptali: „kam jedete ? “. Tak jsem jim vysvětlil , že mám dnes dva závody , a že to mám tak akorát , tak docela koukali… .
Chtěli po mě doklady a já jsem si najednou uvědomil (po hledáním v mých milionech věrnostních karet), že mám sice řidičák, ale že vlastně ještě nemám novou zelenou kartu (měnila se mi SPZ) a že občanský průkaz jsem nechal ve scanneru, když jsem si kopíroval plnou moc pro Zorku na vyzvednutí čísla … .
Tak jsem mu to řekl, do obličeje jsem mu neviděl, jen řekl- no co se dá dělat ?….a že mi tedy ještě změří aspon alkohol- i když vidí , že asi sportuji ?…. .
Chtěl jsem jim ukázat dobrou vůli a tak jsem jim nadhodil (když jsem ji v záplavě karet k nesmyslům našel), že jim mohu ukázat svoji Italskou občanku- to je úplně odrovnalo a sedli do auta ?.
Pak z nich vypadlo, že ve vesnici neplatí ta 70, ale klasicky 50- cedule byla jen v krátký úsek a pak platí obec…. .No to mě nenapadlo a hlavně jsem neměl čas a chu se hádat a – ruku na srdce: kolikrát jsem udělal sám nějakou prasárnu, tak bych mohl držet „ústa“… . Stálo mě to 200Kč a možná 2 body (prý to musí hlásit a zde tolerance neplatí..tak uvidíme..).
A jeli jsme dál.. . Předal jsem Éňu českému dědečkovi z Jáchymova (děda bohužel jel slavit úmrtí kamaráda, ale prý přijde Éňova oblíbená babička ? ).
Do Karlových Varů jsem přijel v klidu, v pohodě, včas… .Nepoznával jsem se – asi stárnu …. .Hodinu a půl před startem, tolik času…. .
Prošel jsem maratonské Expo, udělal několik foteček a Zorka mi dala startovní batoh a já se mohl jít převléknout. Po dlouhé době jsem nešel před startem na malou masáž, zkusil jsem , že půjdu až po o.. .
Sel jsem před startem okolo masáží a zjistil, že tam, je stejné složení jako minulý rok. Musím říci Venda Sonka, jaké mají hezké masérky ;-) – pro jistotu jsem mu je i vyfotil ?.. .
No a co závod ?
Byl jsem v koridoru A, kousíček za startem, cca 3 s- všude plno „potenciálních vítězů“ , nervozních přešlapujících.. .Start… .Opět se všichni snaží vyhrát 1/2maraton v prvním kilometru. Běžím spolu s vodiči na 1:30- velmi dobře se z klukama známe (jen ty jména má stará hlava už zapomíná – napovíte mi někdo ? Honza…) , na začátku si podáme hezky ručku, popřejeme si hodně štěsí, slabý vítr a jde se do toho !
Můj základní cíl bylo : a) doběhnout , b) abych z toho měl radost , c) když to půjde – tak lépe než minulo-roční „parno-závod“ za 1:35…. .
A mohu říci , že se běželo fakt pěkně a hlavně – rychle… .
Specifikum Karlovarského půlmaratonu je to, že se neběží jen po rovině , ale i do kopečků , řekl bych určitě pestřejší než pražská půlka.. . Klika byla, že bylo slunné počasí ale fresh vzduch , tak max. 17 stupnů a tak se běželo skoro samo.
A co se mi líbilo a byla změna? Přišli fandit víc i Češi- minulé dva roky jste slyšeli u silnice : „Moloděc, moloděc!“ A já stále doufám , že jsme v CR. Musím je fakt pochválit a hlavně byli zde děti – moc Vás to pak nabíjí….tedy aspon mne. např. na cca 17- 18 km , když se běží do centra, do kopce Vás ti lidé pěkně ženou vpřed , vy sim plácáte pro štěstí s dětmi a oni to DOKÁŽÍ OCENIT !
A dobrovolníci ? Opět skvělí .
Trošku mě „trápí“ , že dobíhám vždycky , když se vyhlasují vítězové , tj. hodinu a půl po startu… .Takže slyším hymny ale nevidím na ně …asi budu muset zrychlit ;-)…. .
Po doběhu a hygieně jsem navštívil maséra Richarda a jeho krásné masérky , kde mě krásně uvolnily trochu bolavé nožky , nicméně – běželo se mi KRÁSNĚ !
Pak jsme šli na After party , kde jsem se potkal s Jiří Sladký, Pavel Koloc atd. No a zbytek večera jsem strávil s přáteli z Ceské Lípy v restauraci Becher u dobrého jídla !
A hurá k malému nazpátek do Jáchymova, den nekončí…že… .
Druhý den jsem s Éňou vyrazil na minigolf a na výstavu o myslivosti a zvířátkách, takže si myslím, že si každý všeho dosti užil ?. ..
a z tisku :
http://vary.idnes.cz/na-pulmaratonu-padaly-rekordy-dek-/vary-zpravy.aspx?c=A150523_220800_vary-zpravy_pkz
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 515 zobrazení
Reklama