zavvysker
Ze závodu byl Československou televizí vysílán druhý přímý přenos. Platících diváků 5464,
prodáno 1840 programů.
Výsledky závodu podstatně ovlivnilo počasí, zapršelo zejména formulovým vozům a spiderům, na čelní pozice absolutního pořadí se prosadily zejména plechové vozy. Celkové prvenství Oldřicha Brunclíka s vozem Škoda 110 R, překvapilo. Za ním skončili Milan Žid se
Škoda 120 S, Jiří Hák s Renault 8 Gordini (vítěz třináctistovek), Zdeněk Vojtěch a Bořivoj Kořínek. Ve formuli Škoda zvítězil Ladislav Kalaš, za ním skončili Jiří Vančura a Jan Soukup. Ve třídě A1 do 1150 ccm zvítětil Jan Mach. Dobrý výsledek zajel i Karel Vitásek, který startoval již jako soukromník se sotěžní stodesítkou, ve třídě jej porazil pouze Oldřich Brunclík. Zajímavostí byl start Václava Bobka s vozem Škoda 1600 OHC za místní
AMK Vyskeř.
Použité fotografie a dokumenty z 8.ročníku ZAV Vyskeř 1974 zapůjčili: Jindřich LASÍK, Pavel VYDRA, Jiří FRYJE, Jan SPLÍDEK, Čeněk KARÁSEK, Ladislav BAREŠ, Jiří VOVES, Pavel TOMSA, Václav POLÍVKA, Jan LINHART, Jiří HANILEC, Jaroslav KRAUS. Lubomír ZDENĚK, Václav BOBEK, Archiv společnosti ŠKODA AUTO, Milan ŽID jun. a Jan MACH.

18. 2. 2013 - od Pavla VYDRY 4 fotky

9. 12. 2013 - jedno foto od Václava POLÍVKY z jeho startu na Vyskři

28. 1. 2014 - od Jana LINHARTA 11 fotek

14. 2. 2014 - jedna fotka z archivu Jana SPLÍDKA
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 8.2.2012
  • 3 595 zobrazení
sedlarhaki
Zde naleznete kontaktní telefon a pár fotek z mé dílny a fotky z hradu Krašova, kde se každoročně koná ukázka starých řemesel.
Kategorie: práce
více  Zavřít popis alba 
  • září 2006 až duben 2011
  • 1 888 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
makachunkshi
..Konečně jsme objevili místo, kde si můžeme zaplavat po boku svých čtyřnohých kámošů.. Tohle bylo již v pořadí druhé vycachtání.., k tomu prvnímu jsme nejprve chovali jen naděje tak skeptické, že jsme se ani neobtěžovali vzít si s sebou foťák..-ale ono se nakonec ukázalo být ještě lepší než to druhé..-tenkrát (ve středu) jsme vyrazili v mnohem lepším složení..-jen Klára s Blekem, Kolka s Hopsou a já s Lindou..-všechny tři jsme dostali do vody bez větších komplikací..-a (věřte nebo ne..;) jak náš aquafóbní psík spatřil celé své lidsko-koňské stádečko mimo svůj dosah na pospas tomuto nechutnému živlu, najednou mu nezbývalo nic jiného než na chvíli odhodit všechny své hloupé předsudky a vrhnout se přímo mezi všechny ty zmatené pulečky.. Dneska se k nám přidala ještě Anežka s Morisem na svém slonovi - ovšem ta Simka navíc moc práce nepřidala, jak by všichni čekali..(ani jsme ji nesundavali sedlo a ona si to hned štráduje za Blekym a bezstarostně se cáká..jako..mhm..no jako to slůňátko..;) -Tím nepřemluvitelným oříškem se totiž stala Warvína, u které by se naopak dalo předpokládat, že si bude vodičku hravě užívat jako většina příslušníků jejího subtropického plemene..-nedala se prostě přemluvit ničím a Hači byl rád, že si může na někom vybít zlost..-takže dva lidé museli vždy setrvávat na břehu a hlídat tyhle dva zlobivce..-nemusím asi nijak vysvětlovat, že žádní dobrovolníci vskutku nebyli...a Hači nás svým štěkotem doháněl k zoufale zlomyslným a přesto zbytečným trestům typu pokusu o naučení ho psím saltům z lávky..;) ..Na focení pak zbylo mnohem méně času a příležitostí (, co se týče klidu, toho nezůstal ani cákanec..)..-já sama jsem se k němu dostala, až když už to Bleka docela omrzelo..a Anežka už Simku z vody vytáhla úplně..(od Markétky se toho tolik čekat nedalo:)
..Pak jsem teda alespoň cvakala ještě během cesty zpět.. Ale o víkendu jsme tam znovu -jako na koni..:) - já tentokrát na tom správném;)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 25.5.2012
  • 1 976 zobrazení
prirodnistavby
Výměna nejvíce poškozené části roubení, spárování hliněnou mazaninou, podezdívka z kamene a jílu, dlabané žlaby na dřevěné háky. Klatovsko.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec až říjen 2019
  • 1 720 zobrazení
kilco
HELL SHOW (HELL PRAHA - VĚŠENÍ SE NA HÁKY)
E!E
CARLOS & HIS COYOTES
více  Zavřít popis alba 
  • 1 626 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
kyklop68
Pro zpestření volných chvil ,jsem se rozhodl pro stavbu malého služebního vozu s poštovním oddílem řady DF z produkce firmy DK-Model.Jedná se o leptanou stavebnici vozu,které v roce 1899 vyráběla vagonka Ringhoffer s určením pro krátké trasy, na právě v té době horečně se stavících lokálních tratích.Lept vypadá na první pohled celkem jednoduše,ale má pár úskalí.Protože mi stavebnice připadá chudá pokusím se v rámci svých možností doplnit vůz o několik detailů,které na leptíku nejsou.Především chci umožnit otvírání bočních posuvných dveří,dále doplním některé drobnosti-praporky,zavírací ústrojí posuv.dveří,nějaké drobnosti na střeše,tažné háky,zkusím i nějaké vnitřní zařízení a ...ještě uvidím.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2011/2012
  • 1 402 zobrazení
bugabooess
Do Amboise jsme dorazili na poledne ve vedru a po dlouhé prohlídce zámku Chaumont s. L. jsme tento vynechali. Snímek jsme pořídili jen z mostu od řeky Loiry. Od řeky tvoří panorama působivé pevnosti. Na zámku se narodil Karel VIII. a byl zde vychován (1483-98). Vyrůstal zde i František I. (1515-47) se svou sestrou Margaret z Angouleme. Ten sem pozval Leonarda da Vinci - zastavili jsme se také u jeho rezidence v zámečku Clos -Lucé. Da Vinci má být pohřben v Kapli sv. Huberta na zámku Amboise.
V r. 1560 zde došlo ke spiknutí hugenotů proti Guisům. Na cimbuří pak viselo na hácích 1200 mrtvých těl.
Ještě ten den jsme dojeli k zámku Chenonceau. Z mého pohledu byl tím nejlepším, co jsem z tzv. zámků na Loiře viděla. Tento totiž leží na řece Cher. Chenonceau je stylově architektonicky čistý, vzdušný a elegantní, nabízí k prohídce rozsáhlé krásně zařízené a čerstvými květinami vyzdobené interiéry, super – spokojenost. Velký zájem turistů. K zámku vznášejícímu se na pilířích na vodě řeky Cher vede platanová alej a voda odráží jeho krásu. Říké se mu zámek dam.
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • červenec až říjen 2015
  • 1 259 zobrazení
ultras1905
haka na Spilce
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2010
  • 1 186 zobrazení
bele
ALB 239 - je ALB č.23 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
Lodí na Dunajskou deltu

I když se to nezdá, tak je stále pátek 6.7. 2012. Stany jsou postaveny, sice někdo opět zvolil pohodlí vyhřáté chatky, ale my ostřílení vlci z Delty okousaní komáry a rozehřátí dílem z teplého prádla kterým jsme se zakrývali před vlnami náletů komárů, dílem opravdu sálajícím sluncem, my šli pod stan. Něco málo jsme zobli k jídlu – v tom horku se toho moc jíst ani nedalo. Vybrali jsme poslední zbytky vychlazených plechovek piva z dobrých rezervních zdrojů busu. Schválně říkám poslední, Protože jak bude bus delší dobu stát s vypnutým motorem, tak nejdou chladící systémy a máme tak po HE HE.

Ani nás nenapadlo řešit co s načatým dnem, ale řešení bylo. Trochu náročné, ale bylo. Romeo prý zařídí jízdu lodí do Delty za ptactvem, rostlinkami, a tak vůbec. Voda je několik kilometrů daleko, tak pro urychlení nás i převeze autem … no a večer doveze několik demižonů vína na oslavu. Večerní grilování jsme odmítli, protože ryby prý mají připravené, jen je nechat rozmrznout … No do toho se nám opravdu nechtělo. Navíc pobyt na vodě měl být několik hodin, tak jsme to nechávali otevřené.

Odjezd byl trochu hektický, řada lidí se přihlásila na loď, potom odhlásila a zase přihlásila. Rozhodnout se správně o něčem, co člověk vůbec netuší jak vypadá, je někdy složité. Zvlášť v horku s komáry za krkem. Představa, že před nimi z lodi několik hodin nebudeme moct utéct, byla hrozivá. Ale vědomí, že do těchto míst se pravděpodobně hned tak nevrátíme vedla k tomu tu zkušenost podstoupit. Romeo nakonec kápnul božskou, kolik že lodí vlastně má, a pak začala trochu strkaná. Kdo pojede a na koho nezbude. Přistavovaná auta najížděla obloukem v prachu, a my jsme skoro neviděli jeden druhého. Já jsem vyřešil situaci diplomaticky, zatímco Romeo organizoval odjezdy a pobíhal po place, tak jsem si rovnou sedl na místo vedle něho do kabiny jeho auta a čekal až přijde. Riskoval jsem, že pojede třeba jiným autem, ale protože evidentně jiné nebylo, tak toto bylo to správné. Měl jsem asi jako jediný jedinou příležitost Romea během jízdy v klidu vyfotit (viz foto v předešlém albu). Byl jinak jako fretka, všechny ostatní snímky byly rozmazané.
V přístavu jsme mělčinou naskákali do připravených lodiček a mohlo se vyrazit. Projíždíme pomalu kanály spletí kořenů a větví stromů, které lemují cestu. Jindy zase hradba vysokého rákosí hustě zakrývá okolí. Koukáme jak diví do korun stromů nad námi, jestli něco uvidíme. Máme štěstí – vidíme, ale na fotku z toho nic není, než se vyhneme větvím, tak pták uletí na jiné kryté místo. Točíme to kanály sem tam, až se dostaneme k pojízdné benzinové stanici. Borci od motorů natankují a vyrážíme do vodní plochy, která je fascinujících více než 4000 čtverečních kilometrů. Je tvořena bezpočtem jezer, kanálů, rákosových ostrovů a bohaté pobřežní vegetace.

Po natankování vyrážíme do volného prostoru, který má pro nás utajené dopravní značky a orientační body. Chvíli jedeme volně, chvíli na plný plyn, najíždíme do ploch stulíku, kde děvčatko jednoho z *námořníků – deltistů* ukazuje jak se z dlouhých lodyh pletou ozdobné řetězy, jak se dělají zelené čepičky, jak se loví škeble, jak se v nich najde nebo nenajde perla, prostě jak to na Deltě chodí.

Místy se necháváme kolébat bez motoru hladinou a sledujeme pelikány. Když se k nim přiblížíme nad jejich limit, zvednou se z hladiny jako bombardér a popoletí kousek dál, jakoby se zdviženým prostředníkem jako Topolánek naznačily, že to tady mají s náma na háku. Vidíme i jiné drobné vodní ptáky, ale ty stovky nebo tisíce druhů, co tu hnízdí a žijí, tak to jsme se za tu krátkou chvíli nestačili naučit. Kupodivu mlaďoši, co s námi jeli překvapují, jak toho znají víc jak my, staří kozáci. Ještě že tak. Alespoň lidské vědění celkově nezakrňuje ?

Večer nás Romeo trochu vyšplouchl, všechno už bylo zaplacené dopředu, tak na zpáteční cestu už auta nepřistavil, a my museli skoro ve tmě hledat v holé krajině kemp, o kterém jsme neměli tušení, kterým směrem leží. Na cestě buď doleva nebo doprava – intuice nás vedla dobře, zaprášení jak Alíci ale šťastni ze zážitku, který trval na Deltě asi 3,5 hodiny. Večer jsme u vína a zpěvu na všechno ošklivé zapomněli. Další den ráno vyjíždíme na Mamaiu.

Celkovou informaci o Deltě a slíbené dokončení seriálu o Lipovanech bude příště

Další pokračování bude ALB 24 Ve vodním živlu
¨
více  Zavřít popis alba 
377 komentářů
  • červenec 2012 až únor 2013
  • 1 035 zobrazení
redmilk
Tattoo Jam, Exhibice Petra Beneše, Hustej Wimpy, Hell Show - věšení se na háky, Vzhůru?Nohama, Vyhlášení soutěže o nejlepší tetování (tribal, asia, old school / new school, black & white, colour, old tattoo, big tattoo, best of show), E!E, Malignant Tumour, Carlos & His Coyotes
více  Zavřít popis alba 
  • 4.4.2009
  • 1 010 zobrazení
lucias08
  • říjen 2010 až leden 2011
  • 999 zobrazení
zskresomyslova
Projekt Edison začal 19. a skončil 23. listopadu. Smyslem projektu bylo, že osm vysokoškoláku z odlišných zemí nám přijelo prezentovat svoji zemi.

Před začátkem zahraniční prezentace ukázala každá třída vlastní zpracovaná témata o České republice. Naše třída měla české výrobky. Ukazovali jsme Baťu, Škodovku, české sklářství a kostkový cukr. U projektu se ukázalo, že když se musela práce udělat, tak se celá třída spojila - a podle mě jsme to zvládli velmi dobře.

Prezentace zahraničních studentům se moc a moc povedly. Nejvíc se mi líbil Ekvádor. U prezentace jsme se hodně nasmáli. Hlavně byla srozumitelná, takže jsme nepotřebovali moc překládat. Podle mě na druhém místě byl Australan. Měl hodně zajímavých věcí ze své země, které nám ukazoval, a z této prezentace jsem si odnesl nejvíce.

Do projektu jsem se zapojil i tím, že jsem ubytoval jednoho z cizinců. Byl to Anderson z Brazílie. Po večerech jsme si povídali o našich zemích a dozvěděl jsem se hodně zajímavostí. Mluvili jsme samozřejmě anglicky, takže to byl pro mě velký přínos také z jazykového hlediska.

Zakončení projektu se odehrávalo v tělocvičně, kde jsme se rozloučili se zahraniční návštěvou. A každá třída poslala svého zástupce, aby za třídu poděkoval a předal dárek na památku. /Ondra, 8.A 2012
--------------------
..Naučila jsem se nové věci... respekt k lidem, že nepoznáš, jaký člověk je podle vzhledu, ale podle toho, co má uvnitř... /Lulu, 6.A

Skvělá práce! Nejen těch, kteří nám prezentovali svoji zemi, ale také našich učitelů - byli úžasní. Někdo překládal, někdo připravoval občerstvení, a tomu se říká teamová práce. Musím pochválit úplně všechny, kteří se na projektu podíleli, byl to tak neuvěřitelný týden, který si určitě budeme všichni pamatovat... /Katy, 8.A

Zpívání portugalské písničky pro malé děti a taneček, do kterého se zapojila celá třída, jsem si nadmíru užila. Protože už jen ta představa, jak tančíme něco jako "kuřecí" tanec, je vtipná sama o sobě... Taky se mi strašně líbilo, jaké si někteří cizinci připravili kvízy... Projekt Edison bych si klidně znovu zopakovala. Protože to prostě bylo zábavné. A navíc jsem si procvičila angličtinu, a ta se vždycky hodí. /Anička, 8.A

...Nevěděla jsem, co od tohoto projektu čekat, ovšem hned při první prezentaci jsem byla velmi potěšena. Myslím si, že to byla úžasná zkušenost. Jen málo lidem se poštěstí, že se setkají a mohou komunikovat s lidmi z celého světa... /Lucka, 8.A

Tito cizinci mě obohatili spoustou nových vědomostí. Také jsem se naučil domorodý tanec HAKA, dozvěděl jsem se o spoustě nových zvířat, viděl jsem Benátky i jak se dělá pizza... /Pavel, 6.A

...Nejvíce se mi líbila Itálie. Dozvěděla jsem se například, že šikmá věž v Pise, byla nejdřív postavena rovná... /Kája 6.A

Tento týden jsem získala mnoho nových informací a také jsem se zlepšila v angličtině. Poslouchat cizince, jak mluví o zemích, kde žijí, mne velmi bavilo. Klidně bych si projekt Edison zopakovala. /Kamila, 8.A

Projekt mi přinesl spoustu nových zajímavostí o zemích, do jakých se nemusím ani dostat. Obohatil mě spoustou informací o kulturách, tradicích a svátcích v jednotlivých zemích. Podle mě to byl skvělý nápad, uspořádat tento projekt k obohacení našich znalostí. /Erik, 8.A

...nejvíce se mi líbil pták kiwi, který se vyskytuje pouze na Novém Zélandu. Nevěděla jsem, že v Ekvádoru jedí morčata... /Radka, 6.A
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2012
  • 848 zobrazení
medailon
Piráti to maj na háku a ..... Tenhle song tu bude navždy
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 767 zobrazení
koho
  • březen 2006 až srpen 2010
  • 709 zobrazení
barn77
Ďalšia s tématických akcii trinástky. Návštevníci mali možnost sa pomalovat maorskými vzormi, potetovat sa, zhliadnut tetovanie starým sposobom, vyfotit s hosťom Borisom Rudym, a zhliadnut hlavnú atrakciu večera-vešanie za kožu na háky..Zase jedna s vydarených akcií.....
více  Zavřít popis alba 
  • 20.4.2013
  • 706 zobrazení
jevisovak
Možná symbolické ukončení nškolikaletého provozu na Sýpce. Přijela zabíjačka, která měla sice daleko ke slibovanému zážitku (chybělo prase na háku, či alespoň prasečí hlava na štoku a harmonikář. Ráno sice mráz - 6° C, ale v 9 hod. již bylo nad nulou
více  Zavřít popis alba 
  • 31.1.2015
  • 696 zobrazení
cacka
  • 24.3.2012
  • 680 zobrazení
mysticsmile
Boskovický hrad. Majestátná středověká zřícenina z poloviny třináctého století se vypíná ve výšce 451 metrů nad mořem na kopci nad městem. Od nepaměti již zdaleka láká svým tajemným vzhledem lidi z širokého okolí. Však je též vidět z velké dálky. Někde i několik desítek kilometrů. Unikátní je starobylá studna nebo spíše rezervoár na pitnou vodu hluboká asi 26 metrů. Dochovalo se dřevěné šlapací kolo s vědrem na vytahování vody. Ta se prý kdysi sem přiváděla z místa zvaného Tři rybníčky dřevěným potrubím. Celý důmyslný systém pracoval na principu spojených nádob.
Dnes se ke hradu dostanete pohodlnou asfaltovou cestou od empírového zámku kolem letního kina. Ovšem vyžaduje to trochu fyzické zdatnosti, jde se pořád strmě vzhůru. Teprve na malebné loučce před hradem je možné dát unavenému tělu spočinutí a rozhlédnout se. Moc toho přes stromy vidět není, jen lze zblízka obdivovat mohutné zdi hradu a vstupní bránu. Na počátku osmnáctého století zde byly přistavěny hospodářské budovy, ty se ale nedochovaly. Snad jen jejich části. Až z vrcholu vnitřní věže je nádherný pohled do krajiny lemované na východě Drahanskou vrchovinou a na západě prvními výběžky vysočiny Českomoravské. Za mimořádně jasných dnů je vidět Jeseníky s nejvyšší horou Pradědem. Pomocí silného dalekohledu lze prý rozeznat tamní televizní a rozhlasový vysilač. Ovšem to se podaří třeba jen jednou v roce.
V sobotu 25. srpna proudily strmou cestou k hradu davy lidí převážně s malými dětmi. Již z dálky bylo slyšet dunění středověkých bubnů. Skupina historického šermu Grál společně se správcem hradu Jiřím Mazalem pořádala jedenáctý ročník tradiční akce Boskovické setkání. Za mírné vstupné, jež se nelišilo od běžného, byl návštěvník vtažen do propadliště dějin, kdy středověk byl právě na vrcholu své slávy. Představila se též dívčí formace historického tance Perchty von Bladen. Všichni účinkující vystoupili zcela zdarma, odměnou jim byl pouze potlesk diváků.
Vraťme se však na spodní nádvoří. Tam právě sedm bubeníků vytvářelo tu pravou atmosféru dávných časů, kdy řinčela zbroj a jiskřily meče. „Dobré odpoledne, vítám Vás jménem skupiny historického šermu Grál zde na hradě v Boskovicích u dalšího ročníku Boskovického setkání,“ zdravil příchozí poutníky vedoucí Grálu Ing. Michal Vecheta. Je to soustředění bývalých členů a přátel skupiny, jež vznikla v roce 1990. Za tu dobu se v ní vystřídalo množství lidí a my jim nyní rádi ukazujeme, jak v jejich šlépějích pokračujeme. Hned od začátku jsme zakotvili na hradě Boskovice, protože jeho správce pan Jiří Mazal nám velmi fandí. Ten se na akci podílí a již druhým rokem nás podporuje společnost Ferrum, s.r.o. zabývající se hutním materiálem. Naše skupina má nyní jedenáct členů, teď budeme zahajovat podzimní a zimní přípravu, kdy trénujeme a nacvičujeme. Přijdou k nám noví mladí a hned též začnou s nácvikem. Příští rok Vám zde ukážeme nové představení z období Třicetileté války a o žoldnéřích z té doby. Grál je producentem akce a vedle stojí sličná děvčata tanečního souboru Perchty von Bladen z Šumperka. Seznámili jsme se před několika lety a dnes jsou neodmyslitelnou součástí zdejších akcí.“ Poté se ozvalo ještě jednou víření bubnů a na „place“ se představily středověké tanečnice s programem Hradné pošpílenie: „My se zabýváme starodávným tancováním, dnes zde nejsme ani v plném počtu,“ zahlaholila Dagy a pokračovala: „Naše vystoupení má staročeský název, jedná se o tance hradních dam z gotické doby. Letos jsme zde popáté a také pět let slavíme. Před čtyřmi lety jsme se v Praze zúčastnily soutěže, kde jsme měly úspěch s choreografií tanců. Do víru zábavy pak děvčata zapojila i přihlížející obecenstvo a všichni při maďarské temperamentní muzice zažili mnoho legrace. Šermíři pak za slavnostního víření bubnů spustili svůj několik let velmi úspěšný program Rytířský dětský turnajíček ve veršované podobě: „Slyšte, slyšte, lidičky, i Vy milé dětičky. Dobrou zprávu pro Vás mám, turnaj zde dnes udělám. Turnaj slavný převelice, nebude se konat více. V něm padne rozhodnutí, komu ruku podá s chutí přesladká a přemilá princeznička spanilá.“ Malí rytíři urputně soutěžili za mohutného povzbuzování publika. Poté si mohly děti na šesti stanovištích zasoutěžit v různých dovednostních disciplínách o sladké odměny a také si nechat podepsat od oplechovaných hrdinů barevné plakáty. Všechny soutěže byly tématicky zaměřené tak, aby to v nejmenších probudil talent a zájem o historický šerm a třeba se jednou stali pokračovateli ve skupině Grál. Zejména střelecká soutěž o Robina Hooda se setkala s velkým úspěchem a děti se zde dosyta vyřádily. Volný čas, mezi programy, který mohli bývalí i současní šermíři využít k neformálnímu setkání vyplnila stylová reprodukovaná hudba world music kapely BraAgas zabývající se rytmy středověku.
Velmi zajímavá přednáška se odehrávala ve sklepení hradní zbrojnice, kde byly vystaveny repliky středověké výzbroje a výstroje. Šel jsem se tam podívat též. Sestoupil jsem po schodech do tmavé díry, spoře osvícené jedním reflektorem. Po rozkoukání jsem uviděl nádherné kamenné klenuté sklepení s mnoha exponáty. O tom všem poutavě vyprávěl zakládající aktivní člen, nyní spolupracovník skupiny Grál pan Luděk Šubert: „Tyhle věci dělají šikovní zbrojíři, platnéři. Všechny věci jsou zde repliky. Původní už neexistují nebo jsou vzácné a nelze s nimi ve fingovaných bojích hrubě zacházet. Plná plátová gotická zbroj (replika) dnes stojí kolem 60 ti tisíc korun. Jsou zde k vidění předměty od starověku, keltské a římské štíty. Meče nosili bojovníci na pravé straně a důstojníci vlevo. Do zteče šli nejprve vrhači oštěpů, teprve pak muži s meči a štíty. Je zde též část expozice věnovaná zbraním a výstroji z období 13. až 17. století. Některé ze zbraní byly pak později používány jen při slavnostních příležitostech, na přehlídkách. Kruhové štíty se používaly na východě v Orientu, od 16. století částečně i v Evropě. Přilby nahoře s křížovou výztuží se používaly od sedmého do třináctého století. Přilby hrncové byly lehčí, některé měly pohyblivá hledí. Nevýhodou byla nemožnost otáčení hlavou. Novější typy měly hledí odklopné nahoru a používaly se do poloviny patnáctého století. Jezdecké přilby měly odklopný nákrčník a zvedací hledí. Přilby z konce patnáctého století pocházely ze Španělska z doby Kryštofa Kolumba, používaly se ve Třicetileté válce. Dodnes se používají ve Švýcarsku ve výzbroji papežské gardy. Jsou zde gotické meče, renesanční (lehčí). Jezdecké meče jsou podstatně delší než pěchotní a používaly se od šestnáctého století. Nejprve sloužily jako sečné, později i jako bodné zbraně. Vývoj palných zbraní též ovlivnil výstroj. První jezdecké pistole měly dostřel do padesáti metrů, muškety do tří set metrů. Obávaná švýcarská pěchota měla halapartníky, jezdectvo příliš rozvinuté tato armáda neměla. Halapartna tedy pochází ze Švýcarska. Je kombinací kopí, sekery a háku. Hákem strhávali jezdce z koní. Protizbraní byl dvouruční meč. S postupným zdokonalováním palných zbraní ubývalo sečných a bodných typů. Poslední vývojovou fází meče je palaš. Je to jezdecký přímý jednobřitý meč. Šavle je totéž, ale zahnutá. Samurajský meč je spíše jistým druhem šavle. Meč se postupně odlehčoval do podoby kordu. Kordy byly bojové a reprezentační. Od šestnáctého do poloviny sedmnáctého století patřil ke kordu hák na lámání čepele meče protivníka. Ten se zlomil, nebo s ním nešlo hýbat. Bojovník toho využil k útoku vlastním kordem druhou rukou. Poslední typy kordů se dodnes používají na přehlídkách jako slavnostní. Jsou též ve slavnostní výzbroji naší armády. Tesáky používaly menší selské jednotky domobrany a námořníci. Na palubách tehdejších plachetnic bylo málo místa vždy zde šlo o boj zblízka. Bodné a sečné zbraně používaly armády blízkého východu ještě před první světovou válkou, když anglická, francouzská, nizozemská a další vojska expandovala na východ, kde byla vojenská technika zaostalá. Bojové sekery se používaly v osmém a devátém století na západě. Byly celokovové vrhací. Účinnost 25 až 30 metrů. Novější sekery se používaly v carském Rusku u elitních vojsk ještě na počátku osmnáctého století. Poté car Petr Veliký armádu vyzbrojil po evropském způsobu a tyto jednotky střelců (kromě sekery měli muškety) zrušil. Muškety byly zpočátku těžké, míření usnadňovala vidlice opřená do země. Byly jen na jednu ránu, nabití trvalo dlouho. Tak se po střelbě používaly s bodákem. Voják měl ještě šavli. Kopí se drželo, mělo délku i čtyři metry, u hrotu mělo zarážky nebo kouli. Aby nevniklo hluboko do těla a šlo vytáhnout. Oštěpem se házelo. Hojně se používaly za třicetileté války a první polovině sedmnáctého století, též za napoleonských válek. Dýky se vrážely do nechráněných částí těla. Do podpaždí, pod konec přilby. Brnění je kroužková nebo šupinatá zbroj. Z velkých plechů šlo o poloviční, tříčtvrteční nebo celou plátovou zbroj. Dřevěné štíty měly kovové okraje a šlo je použít jako nouzovou zbraň. Mizí počátkem sedmnáctého století, s modernizací palných zbraní. Perkusní pistole z šestnáctého století měly kolečkový mechanizmus s perem, kdy se natahovaly klíčem jako hodiny. Nevýhodou bylo značné zpoždění. Asi tři vteřiny od spuštění. Proto byla palba dost neúčinná. Ve dvacátých letech devatenáctého století se začal používat rychlý jehlový systém. Kavkazské tesáky používají dnes tamní národopisné soubory s pěstním štítkem k ukázkám šavlových tanců. Zbraň „Ranní hvězda“ měla hroty a používala se v západní Evropě k prorážení přileb a omráčení protivníka. Byla velmi rozšířená.“
Druhý díl zde: http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Jak_se_zilo_ve_stredoveku_aneb_Boskovicka_setkani_-_jedenacty_rocnik._Druhy_dil._25._srpna_2012/
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2012
  • 580 zobrazení
bessybessy4
  • 23.4.2016
  • 563 zobrazení
hakateglendevon
  • 29.7.2013
  • 545 zobrazení
jarda9
  • 9.6.2007
  • 542 zobrazení
jenda256
  • 17.4.2013
  • 536 zobrazení
Reklama