Hledání

37 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

10th
  • říjen 2017 až únor 2018
  • 190 zobrazení
  • 3
agenturaajla
Náš příměstský tábor pro nejmenší od 3 -7 let v Borkovanech. Zúčastnilo se ho 5 dětí a každý den jsem zažili velmi mnoho dobrodružství a nacvičovali a vyráběli na památku a na závěřečné vystoupení pro rodiče.

Děkuji Obecnímu úřadu Borkovany za poskytnutí zázemí,tetě Monice za pomoc a skvělou práci našeho osobního Fotografa a také všem kteří nám pomáhali. Dík.

Budeme se zase těšit na setkání. Hanka Ryška Studená..
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • leden až červenec 2015
  • 255 zobrazení
  • 0
mirek-fotky
Po krásném teplém jaru přišla zase v pátek 17. dubna krutá zima. Jeli jsme na Slovácko. Ráno pršelo. Odpoledne se jakž takž vyčasilo a tak hurá do Hluku podívat se na tvrz a k sv.Antonínkovi. Přijeli jsme znoklí a studení.Sobota začala sluníčkem. Jeli jsme na začátek trasy vlakem. Náhle tu byla sněhová vánice. Cíl jsme změnili ze Záhlinic na Otrokovice. Čaj s rumem nás zahřál a najednou hřálo i sluníčko. S větrem v zádech jsme uháněli kolem Baťova kanálu do Ostrožské Nové Vsi.Neděle začala námrazou. V 5 stupních C jsme začali projíždět Moravskou Saharou od Bzence Přívoz. Navštívili jsme domnělé místo Veligrad na vrcholu Náklo a zámek v Miloticích. No a to je vše. Dobré jídlo zlepšovalo náladu. Dál mluví fotky.
Kategorie: přírodasport
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2015
  • 45 zobrazení
  • 0
dzordzieta88
Přestup v Turnově, výstup pak v Březině. Cesta na kopce, studeným průchodem až na Drábské světničky. Podrobné prozkoumání, krásné výhledy, trocha odpočinku a hurá na hrad Valečov. Na hradě občerstvení a poté přes pole, louky, lesy do Mnichova Hradiště na vlak.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 7.5.2011
  • 41 zobrazení
  • 0
tic
Sobotní výlet do údolí jeptišek- zde nákup suvenýrů a pak hurá na levády (místní zavlažovací kanály) vyzkoušela jsem je doslova- voda nad kolena, studená. Závěr v jasmínové restauraci se šálkem čaje.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2014
  • 90 zobrazení
  • 0
antena99
není třeba ležet u vody...takže na kolo a kopečky... krásný výlet v na jezere Traunsee v Gmundu (jako start)... na kole a nádherné koupání v oblasti jezer Solné komory - Atter See, MondeSee a Wolfgang See... každé je jiné, ale voda čistá a krásně osvěžující v těch vedrech. pak přesun níže... ubytování v st.Johann im Pongau... a pak hurá na kopečky, na kolo... Tomáš výjezd na Glossglogneralpine strasse ... a já Zell am See, Kaprun . na zpáteční cestě studený Salzburg a Mozartovi kule všude :D
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 94 zobrazení
  • 0
hoves
Všechny fotky tohoto alba, kromě kopie obrazovky mapy, jsou geotagované. Takový milý dvoudenní výlet. V pátek po práci autem na Moravu do Trojanovic, nocleh v penzionu, ráno přes hranice na autobus v Liptovské Osadě, tam jsem si odložil auto, autobusem do Donoval a hurá do kopců. Cestou vrcholky Zvolen, Motyčská hoľa, Šturec, Veterný vrch, Repiště, Liška a Krížna. Nocleh v hotelu na Kráľové Studni, v půl osmé večer, když jsem tam dorazil, bylo dvanáct nad nulou, byla hustá mlha a fičel skoro uragán. Ještě před večeří pár panáků s místním bačou Paľem, co na Kráľové Studni pase už padesát let (doslova), a taky s Janom, provozním hotelu. Ve dvacet dva nula dva zdechnul naftový generátor proudu a šlo se spát. Ráno v půl osmé snídaně, venku deset nad nulou a opět větrno, mlha se naštěstí zvedla. No a přes jiný hřebínek k autu do Liptovskej Osady, cestou vrcholky Krížna (repete), Ostredok, Suchý vrch, Chyžky, Borišov, Ploská, Minčol a Rakytov. U auta před půl jedenáctou večer. Nocleh za hranicemi v Horní Bečvě a v pondělí ráno ve tři čtvrtě na devět v kolbence už za stolem.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 13.8.2017
  • 285 zobrazení
  • 15
charis62
Jarní vyjížďka - 2012
19. 3. 2012
12.5.2012

- 13:30 sraz ve dvoře pivovaru ve Studené (JH), vystavení strojů pro veřejnost (občerstvení zajištěno)

- 14:15 vyjížďka po okolí

- 20:00 taneční zábava, hraje kapela "Zaživa" (rock Lásenice)
Jelo se do Dačic kde hasiči měli oslavu a tak se to příjemně spojilo 14dní předem bylo vedro a dnešek pršelo a zima tak jsme zmrznuli jak sobolí hovnazábavka večer bude super tak že hurá na to :-) Přijeli i kluci z Kostelce spolužák Pavel Tengl a spol a tak kolega ze Žirovnice Pepa Hrubej tak se vše povedlo na podzim znovu
více  Zavřít popis alba 
  • 12.5.2012
  • 316 zobrazení
  • 0
turistikavylety
Asi poslední výlet krásně zbarvenou podzimní krajinou Brd. Brdy nezklamali...akorát sluníčko zklamalo...občas vykouklo, ale opět zalezlo. Cestou jsme viděli i nějaké houby....Vyrazili jsme z Hostomic ke Studenému vrchu a pak směr Trnová, kde je statek na kterém se občas koná bluegrassový festival a pak už hurá do Dobříše, kde jsme pozdně poobědvali...a pak honem na bus do Prahy.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.11.2011
  • 85 zobrazení
  • 0
mirek-fotky
V sobotu večer napadlo v Brně asi 5 cm sněhu. Tak hurá v neděli na Vysočinu. V Novém Městě bylo na zimu moc teplo. Co namazat na ten mokrý sníh , Nad Novým městem a stále výš už bylo hej a dalo se ve stopě už odrazit. Nový sníh byl, ale vlhký. Jelo se pomalu. Ve 12 hodin nás pozdravil na Třech Studních zvon kapličky. Potom honem do Kadova a k Martinovi. Kulajda už nebyla.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.1.2012
  • 50 zobrazení
  • 0
kamilkova
Z Koutů nad Desnou „ hybaj hore!” po sjezdovce, autobusíčkem na přečerpávací nádrž, oběhnout
kolem dokola, fotit co se dalo, dokud mi nezatuhly ruce zimou, neskutečně dlouhá a studená půlhodina
čekání na odvoz autobusíčkem k vrchní stanici lanovky a zase „hybaj dole!” tentokrát po - no hádejte -
zase sjezdovce dolů. V Koutech malá svačinka a hurá do papírny. První prohlídkový čas prošvihnut (v reprezentační prodejně fakt nevíte, co by jste si nejradši koupili), druhý už jsme stihli. Po prohlídce výroba ručního papíru (my dva dospělí a s námi aspoň 15 děcek). Trvalo to dost dlouho, takže zámek
měl už zavřeno. Tak alespoň dva obrázky, odkud si ho asi nikdo nefotí.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • říjen 2014
  • 50 zobrazení
  • 1
kajdule
Třináctého v pátek je v Praze v 17.15 polojasná obloha s teplotou okolo 20 st. Celsia. Hranice Prahy přeťal silný déšť a bouřky, blýská se (snad na lepší časy), cestou ve vlaku vypadává signál nejen kvůli tunelu… Rychlík se plouží. Do Tábora dorážíme o cca 20 min. později…, tj. v 19.24. V ohromné průtrži mračen ztrácím cestou obal na kufr zapůjčený z mého batohu. Tak se pro něj kus vracím. Válí se na mokré silnici. Rukáv mám promoklý, stéká mi voda z deštníku, ale blížíme se k náměstí, a to znamená, že už jsme blízko sucha. Najednou přestává pršet a vzduch nasycený všemi vůněmi okolních stromů je lahodný. Mám to tak ráda - po dešti.. Ale vracím se do kupé, které bylo obsazeno nejedním “exotem”. Nenazývala bych takto hrubě nikoho, ale vědce v oboru elektro neustále gumou mazajícího vzorečky na papíře, který se roztahoval až za oblast svého prostoru a narušoval ho tak Danče, navíc ho doprovázel lehký tělesný zápach a k tomu si celou cestu osahával svůj nos - zvnějšku i zevnitř, no nebudu to raději více rozvádět… Hezký pohled to vskutku nebyl. Slečna vedle mě si zase celou cestu osahávala svou pusu. A další dva cestující - mladíci - měli sluchátka v uších a byli vlastně v naprosté pohodě… Po nechtěné jízdě načerno v místním autobusu se dostáváme na stanici U Reálky, kde vystupujeme a kráčíme si to až ke Kostnickému domu u náměstí. A atmosféra dávných věků nás zasahuje přímo u vstupu do kavárny, přes kterou vede cesta do penzionu umístěného v prostorách nad kavárnou. My máme malý pokojík v podkroví, kam šplháme po příkrých schodech, s kulatým okýnkem jako na lodi. Z okna vidíme střechy historických domů. Začíná se stmívat, ale my odhodíme kufry a jdeme nasát páteční atmosféru města. Po malé procházce náměstím usedáme do restaurace Beseda. Máme totiž hlad. Králičí svíčková s karlovarským knedlíkem potěšila mé smysly. Po zahnání hladu, vyrážíme do ulic a 2 hodiny se touláme městem křížem krážem. Vzduch po dešti zde voní po lípě a kaštanu. Hledání dobrého klubu či hospody nás natolik zmohlo, že se vydáváme zpět do našeho pokojíku, kde spokojeně usínáme a těšíme se na nový den našeho výletu. Ráno nás budí sluníčko, svítí tím kulatým okýnkem a také šikmým střešním. V 7 hodin beru foťák a vlítnu do přilehlých uliček. Nikde ani živáčka. Ráno to bylo kouzelné. Tolik romantických zákoutí… kavárniček, domů a vyhlídek. Po dobré snídani začal hon na sekáče (myšleno obchody s oblečením z druhé ruky). Výborný výběr, ulovíme pár kousků. Oběd ve skvělé nekuřácké Recycle restaurant se sedačkami z vlaku. Mňamkový květákový krém a pečená zelenina s rozpečenou bramborou a bylinkovým dresinkem. Vřele doporučuji. A hurá na vyhlídkovou věž. Sluníčko se místy schovává a fouká studený vítr. Šplháme opravdu vysoko a příkře. Ve věži sedí starý pán a prodává historické pohledy, mince, bankovky a známky. Kupuji něco málo Adamovi. Uťapkané dáváme krátkou pauzu v pokoji a pak scházíme schody do kavárny na kafíčko a zákusek. A šup zase mezi domy na prohlídkový okruh městem. Procházíme se u Jordánu, nejstarší to vodní nádrži ve střední Evropě a začíná nám pršet, největší slejvák strávíme schovány před krytým vchodem do muzea. Míjíme hrad Kotnov (Hradiště), který je moc pěkný, navíc jeho vyhlídková věž je nejstarší bateriovou věží u nás. A také je tam umístěn hudební klub. Tam jsem Danču nedostala, když viděla ty náctileté opilé návštěvníky. Trochu mě to zvláště kvůli tomu místu mrzelo. Muzika nezněla špatně v pátek, když jsme šly okolo… a mladí opilci by mi snad ani nevadili… Navštěvujeme bývalý hřbitov nyní Park pod Kotnovem, kde je pár dochovaných náhrobků, památník 1. světové války a hřbitovní kaple sv. Filipa a Jakuba. Listy, květy, tráva i jehličí se krásně po dešti lesknou. Za okamžik opět leje, tak usedáme do čajovny, kde je naprosto mrtvo. Opravdu si odpočineme u dobrého čaje. Vychází sluníčko a my se přesouváme do hospody U Zeleného stromu, kde to naopak žije. Dáváme si večeři a vracíme se do penzionu. Odpočíváme trochu déle a v pozdních večerních hodinách vyrážíme za zábavou. Máme chuť tančit, a tak volíme music club, na který jsme narazily. Hudba není dle našeho gusta, osazenstvo super mix, ale všichni s náladou pobavit se, takže si to nakonec užíváme i my…. Tančíme 2 hodiny bez přestávky a pak hurá do postele. Noc je pokojná, ráno nás opět budí sluníčko, jdeme v 8 hodin na snídani a opět hurá do města. Čeká nás výprodej skladu secondhandu, to je úlet, celá koncertní hala plná tyčí s ramínky, to jsem ještě neviděla. Jedno velké mraveniště a v něm i my dvě nacházející pár obstojných kousků oblečení do naší skříně. Značkové věci za velmi nízké ceny, takže spokojenost. A pokračujeme do Muzea čokolády a marcipánu (tomu jsem věnovala samostatné album). To jsme tedy viděly věci. Celé náměstí z marcipánu, klobouky, figurky, postavičky z pohádek a filmů, do detailu propracované…. a ochutnávka horké čokolády v čokoládovém baru - bílé se skořicí, mléčné s oříšky a hořké s chilli. Mňam a jsme úplně zasyceny. Chceme někam na oběd, ale vlastně nemáme hlad. Počasí se zhoršilo a my máme v plánu ve 13.59 opustit Tábor. Rychlý oběd s velmi milou mladou paní z Liberce v Kozlovně, které vyprávíme o našich cestovatelských zážitcích a ona se zájmem poslouchá, završil naše smyslové zážitky v jednom z dalších krásných měst naší republiky. Plánuji to někdy zopakovat. Navíc jsme nějakých pár zajímavostí ve městě a v okolí nenavštívily. To kvůli těm sekáčům…:) Dani, už teď se mi stýská. Moc jsem si to s Tebou užila. Díky. A třeba ještě někdy příště právě do Tábora. Ale teď mám v hlavě další cíl našeho výletování a tím je město Stříbro.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2016
  • 102 zobrazení
  • 0
jerinka
Nádherná, úchvatná, kdoví kolik přívlastků by si Lednice zasloužila. Je opravdu krásná. Jediným kazem byla hrozná zima. Oproti včerejšku se docela ochladilo a foukal silný studený vichr. Takže lednice i Lednice. Všechno vynahradila podívaná na zámku, ve skleníku a v zámeckých zahradách. Z Lednice jsme vyjeli do Břeclavi - tam jsme si prohlídli krásnou, moderní stavbu kostela Svatého Václava a v Poštorné nás uchvátila stavba chrámu Navštívení Panny Marie. Poté jsme frčeli do Valtic - tady jsme poobědvali a prohlédli si exteriér zámku a zahrady, protože interiéry jsou zavřeny-je po sezóně. Cestou "domů" jsme se projeli kolem nádrží Nových Mlýnů. Hladina jezera byla větrem velmi rozbouřená, vlny bičovaly břehy, nebe bylo olověné, takže šupky dupky do auta a hurá do tepla na burčáček u paní Blahové...
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2014
  • 47 zobrazení
  • 0
jipak
První červencový den přinesl báječné letové počasí. Dojel jsem za Zlatníky na jeteliště a doufal, že se mi podaří odstartovat z cesty, protože jetel už měl zase skoro půl metru. Zrovna když jsem se chystal rozeběhnout, přijel kamarád Mlčoch - no a já to zkonil. Tak znova - a zase špatně. Něco bylo ve šňůrách řidiček a levá půlka padáku byla hodně zdeformovaná, tak hned po startu sedám. Při pristání se mi zdálo, že ta tráva vypadla, tak jdu na start znova a zjišťuji, že to tráva není - udělal se mi uzlík na pár šňůrách řidiček, takže opatrný okruh a znova na zem. Start po čtvrté jsem zase zkonil, nechtěl jsem běžet do jeteliště a tak jsem zahnul doprava. Padák ale o tom něvěděl a letěl rovně... No tak ještě jednou, a konečně jsem ve vzduchu. Radek mezitím sestavil motor a chvíli po mně odstartoval také.
Mířím směr Točná, protože je tam nejbezpečnější přelet přes les a údolí Vltavy. Vpravo koukám na složitý propletenec křižovatky okruhu Prahy a Strakonické, vlevo pak Zbraslav. Na polích mezi Vltavou a Berounkou jsou vidět zbytky laguny, která tady byla během povodní začátkem června. Golfové hřiště vypadá jako zatopená pískovna - no, že by majitele nenapadlo se zeptat jak často je tohle údolí pod vodou ?? Přelétám přes údolí u Černošic a letím směrem na Mořinu. Vpravo vzadu je vidět most přes údolí u cementárny Radotín. Jezdil jsem tudy do práce když ho stavěli a bylo to úchvatné, protože ho nasouvali postupně přes celé údolí.
Po cestě koukám na vyvrtané díry v lomu u Trněného Újezda a doufám, že dodržují pracovní dobu a nebudou střílet ještě teď :-0 U Mořiny se objevují tři balóny a Radek kolem nich lítá jak pejsek. Koukám na lomy Amerika a Mexiko a doufám, že Radka nenapadne udělat průlet Velkou Amerikou - už pár lidem se to nepovedlo... Hurá, má dost rozumu a letí jen nad ní. Vzhledem k nedobrým vztahům s letištěm Bubovice vynechávám neohlášený nízký průlet a hledám bezpečnou cestu ke Karlštejnu, protože je obklopený lesy. Naštěstí je jedna louka na protějším kopci a pak takový malý pruh východně od hradu - tady se točily všechny filmy, na kterých je vidět jak někdo přijíždí ke hradu (Noc na Karlštejně apod.). Radek letí údolím nízko a krouží kolem hradu - že by chtěl na prohlídku ? Kroužím taky a pak beru směr do údolí Berounky. U Černošic koukám na startovačku volnolítačů - je to fakt malé místo a velice strmé. Tak sem půjdu až to budu opravdu umět... Přelítám hřeben Brd u Cukráku a po přeletu Vltavy u Vraného beru směr na Jílové - v nádrži je ještě půla, tak mám dost času. SLuníčko pomalu zalézá za mraky, tak už to není na focení, tak se kochám známým terénem. Přes les u Záhořanského potoka přelétám do Psár a fotím je z druhé strany než obvykle. Letím se podívat na louky v Dolních Jirčanech, kam jsme chodili sáňkovat, protože to byl jediný kopec v okolí (než byl nasypán vrch Kamínek u Zlatníků) - stojí tady už dva domy, takže konec sáňkování. Pokračuji nad novou výstavbu zamávat Igorovi a Evě - Eva je na zahradě a mává taky. Začnu točit doleva a lekl jsem se jako hrom - vedle mně byl Mlčoch! Naposledy jsem ho viděl mířit z Černošic na sever a myslel jsem, že se chce vrátit přes Točnou. A on zatím od Vltavy letěl na mém čísle, trochu výš. Takže jsem ho nezaregistroval... No, zatáčkou byl překvapený stejně jako já a tak jsme aspoň ukázali trochu legrace těm dole :-) Protože jsme už skoro doma, klesám a letím souběžně s dálnicí ve výši obilí, přelétám most přes dálnici a ještě poba klesáme na nízký průlet nad naším hřištěm. Za vesnicí opět vyklesávám do výšky obilí - no je tam asi o deset strupňů míň, protože studený vzduch už začíná stékat z kopců. Tím pádem přistáváme s mírným protivětrem jako do peřin... Hodina a půl, šedesát a něco kilometrů - takže, kromě startu, pohoda.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 1.7.2013
  • 353 zobrazení
  • 0
windguru
Tak dlouho jsem Dagmar přemlouval k návratu do Ostrova, kterej jsme objevili letos v červnu, až se dala nakonec ukecat a vyrazili jsme na tři dny (pá-ne). Byl z toho moc pěknej zájezd, i přes to, že v pátek se dalo pouze procházkovat kvůli počasí a sobotní a nedělní lezení bylo pěkně studený, i když svítilo slunko. Pod císařem je každopádně krásně teplo u krbu a gambáče a zjevujou se tam známí, což je maximálně příjemný: sedíme v pátek po deštivým výšlapu okolo Ostrova v hospodě, povzbuzení gambáčem, výborným nakládaným hermelínem a špetkou zelenýho koření života. Klábosíme s Dášenkou o nesmrtelnosti brouka a tu a tam se tomu zasmějem. Najednou se rozrazí dveře a do jinak prázdný hospody (byli jsme jediní hosti) strčí hlavu známá tvář s kulichem a blonďatejma kudrnama a za ní hned další blonďák - dvojka skalních drtičů Kub a Ondra, no hurá, rádi vás vidíme..
více  Zavřít popis alba 
  • 354 zobrazení
  • 0
kocovnici
Po letech na Studenově jsme se přesunuli o pár kilometrů dál do Josefova dolu v Jizerských horách, letos společně s turistickým oddílem Bobříci.

Neděli jsme zahájili na sjezdovkách - starší vyrazili skibusem na Tanvaldský Špičák a mladší na sjezdovku Bukovka poblíž chaty. Večer se pátralo po vrahovi v Orient expresu.

V pondělí ráno pršelo, takže jsme místo původně plánovaných sjezdovek šli na výlet - část pěšky do Smržovky a část na běžkový výlet k chatě Slovanka. Večer jsme poměřovali své tábornické znalosti.

Úterý a středu jsme strávili na sjezdovkách, tentokrát již na čerstvém sněhu a s ideálními podmínkami.

Ve čtvrtek opět došlo na běžky - mladší jeli z Hrabětic na Prezidentskou chatu a zpět přes chatu Slovanka, starší se vydali na Knejpu a zpět a pěší družstvo šlo z Hrabětic do Bedřichova.

Závěrečné páteční sjezdovky trochu kazila nejezdící sedačka na Špičáku, ale nenechali jsme se odradit. Večer došlo na deskové hry a v sobotu hurá domů.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015
  • 572 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
Přes 4 000 km Marokem s TGB

Jak to vůbec začalo? No, nechal jsem se ukecat na svých FB stránkách EXPEDICE 4X4 ČERVÍK, kde mi do soukromých zpráv chodilo: „Červíku naplánuj co nejdříve expedici nejlépe někam do tepla. Jsme parta od tam a tam nebo chtěl bych se k vám přidat, jestli to není problém.“ Odpovídám jim: v únoru a do tepla? Znám jediné místo, kde by to šlo a tím je Afrika. Super. Bereme. Začínám roztáčet kolotoč informací a plánování, aby to bylo zajímavé a jiné. Cíl už mám několik let v hlavě: projet Saharou a po písečný dunách přijet k Atlantiku. Po třech měsících nočního plánování mám hotovo. Podél Sahary dolů k Atlantiku a vysokým Atlasem zpět, 4 000 km na jeden zátah. Teď jen musíme připravit stroje a nás na dlouhé dobrodružství.
Z desítek lidí, kteří mě k tomu přemlouvali, nakonec nikdo nejel a zbyl jen pevný základ z ukrajinské expedice. Lukáš KTM ADVENTURE 990, Aleš KTM ADVENTURE 950 no a já jsem si vybral v ASP Group TGB BLADE 1000i LT EPS 4x4, protože jsem chtěl udržet tempo s motorkami a CAN-AMy co měly jet. Vyfasoval jsem ještě v bedně nový stroj, namontoval pancíř na spodek a přes víkend najel prvních 500 km, aby se udělal servis. Doma nastrojit kufry, držáky na brašny, hasicí přístroj, 3 kanystry na benzín a jeden na vodu, GPS, přídavná světla, větrný štít a dát zásuvku pod stálý proud. Žádné jiné úpravy nesmím dělat, co by odlišovaly testovací stroj od sériově prodávané čtyřkolky.

31.1.2017 večer vyrážíme na dlouhou cestu - 2. 450 km směr Almérie, kterou jsme zvládli za 38 hodin i s přespáním na parkovišti ve Španělsku. Trajekt nám vyplouvá až o půlnoci, tak se jdeme podívat na nedaleký maják a ještě si dáme výšlap na pevnost nad přístavem. Dvě hodiny před vyplutím nás pustí na trajekt, kde dáme sprchu a jdeme spát. Trajekt nehoupal a nebylo poznat, že jsme vypluli, natož že jsme už zakotvili v přístavu Melilla. Výzva v španělštině zněla jako informace pro posádku. Zaspali jsme!!! Auto nacházíme samotné uprostřed garáže a trajekt opouštíme jako poslední. Na hranicích nám domorodci pomáhají vyplnit formuláře a hrají divadlo, jak je to složité. Ve frontě se snaží předbíhat a řvou na sebe navzájem. Po dvou hodinách divadlo končí a stálo nás 30 €. Opouštíme španělské území v Marockém království zvané Melilla. Zde se rozhodně vyplatí tankovat. Nafta i benzín tu stojí pod 1 €. Jinak pro informaci: v Německu 1.40 €, ve Francii 1.70 € a ve Španělsku 1.20 €.
V Maroku stojí ropa těsně pod 1 €.
V Atlasu si uděláme malou zastávka u opic a místní prodejci ukazují své umění prodávat. Odjíždím se stolečkem vyřezávaným z jednoho kusu cedrového dřeva a malou šperkovnicí. Příjezd na základnu přesně podle plánu je o půlnoci.

1. den
Ráno shodíme stroje z vleku a začínáme je strojit. Po dvanácté hodině jsme připraveni a začíná dobrodružství. Za Merzugou stavím u dun Erg Chebbi na fotečku a Aleš vaří. Přídavný ventilátor chladiče, co si tam dal pro jistotu, se mu zadřel a spálil pojistku a tím nešel ani hlavní. Oprava se vyřešila odstřižením od proudu a mohlo se jet dál. Domorodci co se seběhli kolem, nás odrazovali, že do Zagory neprojedeme. Já určitě ano, ale kluci s naloženými motorkami v žádném případě. Tak to byla pro nás výzva. Ze začátku to šlo hravě, ale potom začaly písky feš feš, kde si párkrát kluci ustlali. Chtěl jsem k nim být férový a tak jsem také jel jen na jedno zadní kolo, bez uzavřeného zadního diferenciálu. U jedné vesničky jsme dali přestávku a z Lukášovy motorky tekl olej. Nevypadalo to dobře. Plasty i nádrž dolů. Lukáš se chytá za hlavu. Doma dělal poctivě přípravu, kontroloval napínák rozvodů a když tam vracel kontrolní šroub, tak dal omylem obráceně měděnou podložku a ta v sobě měla malou drážku, kudy unikal olej. To byla úleva. Podložku obrátil a mohlo se pokračovat dál. Samozřejmě čas, který jsme strávili balením a opravami, nám chybí, tak kempujeme při setmění v pustině.

2. den
Po snídani vyrážíme směr Zagora. Od začátku jsme nasadili svižné tempo. Jen místy jemný píseček s velbloudí travou nás brzdí. Do Zagory přijíždíme po čtyřech hodinách, kde potřebujeme dotankovat. Najednou slyším: „Ahoj, jak se máš?“, místní mechanik si mě pamatoval už z minulých expedic. Hned se chlubil samolepkou Access, co jsem mu tenkrát nalepil na moped. Pozvání na čaj jsme nemohli odmítnout. Na oplátku jsme mu museli zapózovat před jeho autodílnou, aby si nás potom pověsil do sbírky fotek mezi ostatní a že jich tu nemá zrovna málo. Musíme razit dál. Na poslední benzínce dotankujeme, vše co máme a hurá Sahara. Tam je pro začátek píseček feš feš. Kluci se s ním prali statečně, dokud je nevystrašil místní průvodce s Landcruizrem. Ten se jim nabídl, že nás provede a že jim převeze 20 km jejich zavazadla, jinak to prý takhle naloženi nedají. Cena byla vysoká, takže jsme to otočili a tenhle úsek objeli. Museli jsme znovu dotankovat, protože by nám chybělo palivo na 70 km, které jsme najeli. Cestu jsem našel pevnou až moc. Přímo šutrovitá. Po 30 km, jako kdyby jste jeli po kamení ve vyschlé řece, nás dohání tma. Plac jsme našli v řečišti, kde byly ostrůvky písku a taky jsme byli dobře zašiti před domorodci.

3. den
Zase začínáme v šutrech. Potkáváme kamennou studnu, která má k hladině hloubku 30 metrů. Voda křišťálově čistá a ideálně chladná na osvěžení. Doplníme i kanystr na užitkovou vodu a pokračujeme pomálu dál. Kamení ubývá a tempo se zase dostává do normálu. Přijíždíme ke známému vraku Defendra. Od něj zase vede ještě víc kamenitá cesta, kde Lukáš píchnul a mění duši. Ten kousek se vracíme zpět na původní trasu, ale to zase vede podél písečných dun, kde písek klukům bere síly, motorky jim vaří a to i benzín v nádržích. Dáváme chvilku oddech a z dun si to k nám šine Berber. Ochotně nám ukazuje, kudy písek objedeme a prý když ho odvezu do jeho kempu pro boty, tak nás vyvede. Tak jo. Naskočil za mě a už jsme si to pelášili přes duny. Berberské stany měl krásně schované mezi obřími dunami. Lákadlo pro turisty. Z dun nás vyvedl na pevný kamenitý povrch. Až moc kamenitý. Totálně rozbíjecí cesta. Dvě hodiny trvalo, než se to změnilo v hliněné pláně, které se netvářili moc pevně, ale nás unesli. Aleš hází šipku do kamení. Nic se mu nestalo, jen proražená přední guma a ohnutý padák. Než vymění duši, hledám místo na kempování. Pro dnešek stačí.

4. den
Ráno nás probudila potulná karavana čtyřiceti velbloudů. Aleš srovnal padák a valíme to dál směr Foum Zguid. Krásně utažená hliněná cesta nás láká k rychlé jízdě přesahující neustále 100 km/hod. Kluky pouštím před sebe, protože chytří inženýři na Taiwanu snížili omezovač rychlosti na 119 km a oni tu mohou letět víc. Občas nás zpomalí vyschlé brody, a když je v té rychlosti přehlédneme, letíme vzduchem. Po 30 km nás zastavuje závora s vojákem. Jedeme podél hranic s Alžírem a před každým městem je kontrola, kde si zapíší každého turistu a odkud kam cestuje a SPZ stroje a to i na nezpevněných cestách. Dotankujeme vše co je prázdné, dáme oběd u kruháče a potom rychlý přesun dál po trase. V městečku Tata nás zase kontrolují. Na místní tržnici dokupujeme pečivo a o kousek dál zase dotankujeme, protože máme omezený dojezd, pouhých 450 km, což v Maroku, když se nedržíte hlavních tahů, je jen tak tak a každé zaváhání může znamenat, že se někdo projede s kanystrem. V podvečer projíždíme malou vesničkou, kde se koná oslava. Muži tancují v kruhu a zpívají. Začíná padat tma a je čas najít nocleh v pustině.

5. den
Ráno se domlouváme jak dál. Máme den zpoždění, který jsme po cestě nasbírali objížděním písečných míst, kde by kluci mohli zničit spojky na motorce, a tak volíme rychlý přesun po zpevněných cestách a asfaltkách. V městečku Assa potkáváme u benzínky pneuservis, kde si kluci nechají opravit propíchané duše. Oběd si dáváme v kouzelném palmovém háji nad vyschlým korytem řeky. Odtud už valíme po asfaltce. Stavíme jen na tankování, někdy až po 150 km a u policejních kontrol, kterých postupně přibývá. Přejíždíme končící pohoří Atlasu. Za ním je chladný atlantský vzduch a boční vítr od severu, který nepřelezl přes hřebeny a proudí podél něj do Sahary. Pěkně to s námi mává. Zapínáme výhřevy a oblékáme vše, co máme, protože teplota bude někde těsně nad nulou. Projíždíme úsekem bez možnosti dotankování u pumpy a domorodci toho využívají a podél cesty prodávají benzín a naftu v plastových lahvích. K večeru dorazíme k cíli naší cesty. Písečné duny končící v Atlantiku. Mířím přes ně k té velké slané louži. Ten mořský písek je úplně jiný než saharský. Hodně se v něm bořím a mám obavy, abych se nezahrabal, když jedu jen na zadek, ale musím se prokousat až na pláž, kde je to pevnější. Čtyřkolka zahrabanou motorku vytáhne. To už mám nacvičené a dokonce jsem přetrhl i kurtu, když jsem tahal Aleše, který zahrabal motorku až po kufry, ale opačně mě nikdo nevytáhne i když klukům bych tím udělal radost, že konečně i mě by se něco přihodilo . Jdu se po dunách projít, abych věděl, kde je písek utažený a kde naopak sypký. Zařadím L, 4x4 a poprvé využívám plný výkon motoru. Ostré písečné hrany prorážím a zastavuji jen, když je to nutné a to pověšen za hranu zadní nápravou, abych se podíval kudy dál. V dálce vidím Lukáše, jak zkoušel jet za mnou, ale po pár metrech ho pohltil písek. Než se k němu dostanu, motorku společně s Alešem dostali ven. Před západem slunce do oceánu, navštívíme propadliště, na jehož dně burácel Atlantik. Fouká silný vítr, takže dáváme přednost noclehu v hotelu.

6. den
Ráno vyrážíme na útesy, kde jsme dosáhli nejjižnější bodu v Maroku. Obracíme se a bereme směr sever, podél pobřeží, kde hledáme zbytky lodních vraků. Potkáváme tu kluky, co se vracejí z Dakaru, kde končili závod ICR a zastavujeme na kus řeči. Čas nás tlačí a musíme razit dál. Cestu nám ale zkřížil vodní tok v hluboké rokli. Zkouším najít, kde ho překonat, ale kolem něj jsou nánosy bahna a podaří se nám ho překonat až po 100 km. Jsou tu ohromné plochy ničeho. Jen pustina a občas nějaké políčko. Za městem Tan Tan vjíždíme zase do
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2016 až březen 2017
  • 156 zobrazení
  • 0
daliborl
Skončilo léto a tím začala naše vandrácká sezona.Ubylo touristů,přibylo trampů.Již od června byl dohodlý vandřík po létě,který se nakonec uskutečnil v hojném počtu 28.-30.9. Vyrážím v 5:30 z Jičína směr HK.Na hlaváku jsem měl tu možnost setkat se s Vazounem,následně do vlaku po cestě přisedli Bradka s Azůrem a dále Hrášek s Pájou a Mates.Bylo i malé překvapení a v Letohradě sme přisedly do vlaku,ve kterém už od Ústí n.Orl. jel kamarád Kubrt Samorost.Původně mělo jet více kamarádů-dek ,ale z důvodu nemoce a jiných komplikací nemohly...nevadí,pojedou zase příště.Příjezd do Těchonína o půl deváte.Po troše občerstvení domácím metanolem sme vyrazily směr Studený vrch.Následovala pauza na Studenských skalách kde byla pěkná vyhlídka.Šli vidět dokonce Třebovské stěny,Hřebeč,kde už dole za kopcem je můj rodný domov Svitavy.Po odpočinku vyrážíme dolů do vsi Vlčkovice,kde bydlí kamarád Honza.Měli sme možnost seznámit se s nejrůznějšími informacemi 2.sv.války.Taky sme viděli jejich pěkný koníček.Výroba plaket granátů a jiných věcí.Byli sme po domluvě pozvány do Honzova králoství,kde byla i první noc.Po ukázce králoství sme zašli na nedalekou Kašparovu chatu,kde hráli kamarádi,Bradka s Kubrtem na kytáry,Vazoun na foukanou harmoniku a i hostinský Ivoš ukázal svoji kytarovou zkušenost.Zavíračka byla poměrně veselá okolo 01:00 ráno.Druhý den sme všici posnídali,povzpomínali co bylo večer,udělali pár společných foto a vyrazili za dobré nálady dál na Zemskou Bránu.Po cestě byla pauza na polívku,kde se oddělil Kubrt.Neva setkali sme se v Klášterci n.Orl. kde sme zase všici tramtadádovali na Pastviny.Kde nic tu nic začalo pršet a Kubrt zaběhl do lesa na kopec kde si stihl udělat nocleh a přečkat slejvák.My sme šli dolů k přehradě na zabijačkový guláš.Byl i docela dobrý a pomohl zachránit žaludek.Po pár rezatých sme přečkali noc nedaleko u přehrady schovaný u bývalé hospody na verandě.Ráno sme se s Kubrtem už nesetkali.Pokračoval podle azimutu zpět přes Adam do Těchonína a hurá na Moravu.My zase do Letohradu a hurá na směr HK a dále.

Tak zase příště Ahoj...
Více ať prozradí foto
Zde jsou odkazy na fotky kamarádů

http://www.ttigri.wz.cz/
www.kubrt-samorost.dobrodruh.net/
http://ehl.rajce.idnes.cz/Vandr_s_T.O._T._Tigri%2C_Kubrtem_a_spol._-_Techonin_-_Pastviny/
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • září 2012
  • 164 zobrazení
  • 0
yao
Dne 27. května jsme se probudili do studeného, zataženého rána. Aspoň neprší, říkali jsme si všichni
po předešlém deštivém dni. Jen aby to vydrželo. I když foukal vítr, pod mraky občas vykukovalo sluníčko. Nikomu však počasí nepokazilo dobrou náladu. Blížili jsme se ke Zlínu a vítal nás déšť. Na parkovišti u zoo jsme posvačili. Počasí se umoudřilo a my jsme se vypravili na prohlídku zoologické zahrady. Nejdříve jsme se podívali do zámku, kde jsme zhlédli vycpaná zvířata a krásný starobylý nábytek. A pak hurá na zvířata. Každý se těšil na něco jiného. Někdo na slony, jiný na nosorožce, zebry, žirafy, hady, papoušky atd. Avšak všechny uchvátil pavilón Zátoka rejnoků. V průběhu prohlídky zoo se děti stihly i pohrát a několikrát občerstvit. Peníze většina z nich utratila za plyšáky. Největší úspěch opět slavili rejnoci v různých provedeních.
Nakonec jsme unaveni ale spokojeni nasedli do autobusu a vrátili se zpět do Karolinky. Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu.

Mgr. Blanka Kristianová
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 180 zobrazení
  • 0
elfa
Blíží se konec roku, Vašek zahání na Zbojandě nudu společenskými hrami, tak hurá do Tater. Tomek si nebere ze solidárnosti sněžnice, čehož posléze celkem lituje. Začínáme pěkně za tmy na Hrebienok, tam si dáme navíc kličku za chatou a pokračujeme už po cestě směr Velká studená dolina. Když se propadáme v novém a hustě nafoukaném sněhu jen po kolena, tak si lebedíme. Po pás je to už horší, ale po prsa ještě víc. No nakonec jsme se s přispěním dalších dobrodruhů na Zbojandu po 9 hodinách přeci jen dostali. Polopenze to jistí, jídlo dobrý, pivo Holba taky jakž takž, zábava, lezení, chození, zpívání a společné vítání nového roku za zpěvu slovenské i české hymny. A jelikož se bratrům a sestrám Slovákům nás nepodařilo zabít řízkama, nemělo to chybu.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2017
  • 108 zobrazení
  • 0
anaisi-coursing
Místo barvení vajec a čekání na pomlázky jsme si vyzvedli v Neratovicích Haničku s nahulkama a hurá na Českou Třebovou. Počasí bylo podmračené a studené, ale to vůbec nevadilo. Pejsků nebylo moc a tak to báječně rychle utíkalo.
Atmosféra byla skvěle kamarádská, fandění našemu společnému běhu tří čubinek a sázení se kdo doběhne první bylo BEZVA :-)) Baylinka s Lejenkou běželi po roce, byla jsem zvědavá jak jim to půjde a byla jsem mile překvapená. Baylinka jakoby to běžela naposledy "včera" a ne před 7 měsíci. A Lejenku to BAVILO!!! Baylinka se zamilovala a krásně si hrála s fešákem pudlíkem Fífou (jeho PP jméno je zvučné a vážně nepoužitelmé :-)) ) Panička Jindra měla i takovou dobrotu (sušené kachní masíčko), že i moje Lejenka , která pomalu nic nejí a dělá příšerné drahoty, jí málem ukousla prsty.... JJJJ musela jsem si to vyfotit, protože by mi to páníček nevěřil. Z TAKOVÝCH DNŮ ČLOVĚK ČERPÁ DLOUHO
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.4.2010
  • 112 zobrazení
  • 0
samurajtt
Pátého dne jsme se probudili do slunného rána. Nádherný pohled na sluncem zalité jezero a Radobýl. Ovšem to znamená, že dnes bude opravdu vedróóóó... Posnídali jsme a pobalili jsme se a hurá na Radobýl. Výstup stál za to, vedro k zalknutí. Výhledn z Radobýlu jako vždy nádhera. A pak sestup do Litoměřic. V krámku U Bohouše nedaleko nádraží jsme si opět doplnili proviant a přes uli zamířili k nádražní hospodě. ˇO jak nám studené pivečko a utopenci přišli vhod. Pejsci samozřejmě taky dostali něco na osvěžení. No a protože jsme zjistili, že rozhledna na Mostné hoře je uzavřena, rozhlodli jsme se úsek mezi Litoměřicemi a Skalicí vedoucí po sluncem rozpáleném terénu vypustit a nechali jsme se převézt až k lesní cestě vedoucí k Dlouhému vrchu. A udělali jsme dobře už s ohledem na naše čtyřnohé kamarády. I tak jsme se slušně zapotili při výstupu na Křížový vrch a pak Dlouhývrch. Na vyhlídkách jsme se dostatečně pokochali a užívali jsme si tu nádheru. Následoval přechod po hřebeni Dlouhého vrchu a přes Staňkovice jsme si to namířili na Trojhoru. Tam jsme vystoupali již po západu slunce. Výstu je tam docela náročný skalním terénem a bez pomoci rukou už se to neobašlo. Skoro horolezecká vložka. Ale dali jsme to bez újmy a mohli jsme se rozhlížet do okolní nádherné podvečerní krajiny. A také už jsme měli na dohled Třebušín kde jsme měli v plánu dnes přenocovat na Ranči 3V. Tam jsme dorazili večer a již jsme byli očekáváni. Ubytováni v chatičce s výhledem na ohrady s koňmi. Nakrmit pejsky, pak sprchy, večeře a před spaním něco na posilněnou z našich "placatic" a probírání humorných zážitků z naší cesty. Luxus. Tak dobrou noc.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2017
  • 56 zobrazení
  • 0
kubrtsamorost
Březinka + potlach Traperů 7. - 9.9. 2012
V pátek jsem sbalil pingl, pískl na Nelinku a hurá na osadu. Přijede Lišejník a budem zvelebovat flek a pak pojedeme s Medvědem na potlach T.O. Trapeři. Již několikrát jsme se s nimi potkali a tak nás poctili zvadlem.
Pohled na oblohu mi potvrdil báječný víkend. Dojel jsem na Březinku a jal se nosit dřevo na oheň. Ještě jsem dal cedulky na osadní pomníček a pomalu se stmívalo. Lišejník dojel z Práglu po desáté, už jsem podřimoval, ale v pohotovosti, jen pod dekou. Nela vyrazila na poplach, ale jak zjistila kdo to je, hned byla jako beránek. Jistě cítila hody, neb tušila, že se bude něco chystat. Poseděli jsme a šli na kutě.
Ráno bylo nádherné. Posnídali jsme a šli opravit studánku, neb jsem zjistil, že skoro neteče. Voda jen kapala z trubky a tekla okolo. Asi jak šel starý kaňour okolo tak ji, nemehlo, zboural. No a tak jsme to rozebrali a trubku uložili a zase jsme to dali do kopy. Studánka je krásnější a vody je dost. To už jsme měli čas tak se najíst a jet pro Medvěda a hurá na potlach.
Našli jsme to v celku v pohodě. Minule jsme na Věrné bloudili. Vedl nás Medvěd. Gól byl, když na otázku kdy zde byl naposledy odpověděl, že naposledy zde byl s kozou ke kozlovi a to mu bylo 13. Za bujarého veselí jsme tedy zaparkovali auto vysoko v pastvinách na louce a šli pár kilometrů pěšky lesem. Našli jsme to, ale pozdě. Přišli jsme po zahájení.
A tak jsme dojeli na flek. Louka patří kamarádu Čejenovi, který ji Traperům poskytl. V rohu u lesa už stál stožár a ohniště bylo přichystáno. Na kančí kůži byly vystaveny placky. Vedle na ohni se právě dovářela polívka a tak jsem hnedle okoštoval. Byla výborná tak jsem okoštoval několikrát. Bylo zde již asi padesát kamarádů, mezi nimi i Hadačka s Karolem, Bronchem. Šerif Koblížek nás přivítal a my s ostatními jsme taky zalomili palce. Kamarádi hráli a bylo fajn.
Pomalu nastal večer a šerif Koblížek dal povel, aby přinesli oheň. Zapalovali čtyři kamarádky, i Hadačka. A tak se za zpěvu Vlajky rozhořel již 7. oheň Traperů. Byly rozdány placky za soutěže a hrálo a zpívalo se a taky tlachalo. Bylo veselo a byl to moc pěknej oheň na moc pěkném místě. Z vrchu louky byl parádní výhled na Králíky a Králičák. Když jsme kolem jedné odcházeli, někteří kamarádi právě vstupovali do noční koupele. Ještě dlouho jsme slyšeli halekání od ohně, ale i od vody. Asi byla studená. Ahoj a díky Trapeři.
Ráno na Březince bylo nádherné, jako vždy. Posilnili jsme se a jali se chystat materiál na Lišejníkov. Lišejník si natahal klády a tak jsme je zbavovali kůry. Pak jsme se najedli a jeli dom. Byla neděle a mrzelo nás, že musíme odjet. Povinnosti však volají.
Tak ahoj někdy, někde.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • září 2012
  • 373 zobrazení
  • 0
luckamachu
Další "dovolená" na ostrov Jeju-Do, to je ostrov na jih od Koreje, ale je její součástí. Na ostrově jsme strávili 4 celé dny a 5 nocí, z toho 4 ve stanu, dobrodrůžo zadarmo :-) Měli jsme krásné auto Kia forte, takže jsme cestovali ve velkém stylu, ono to bez auta skoro ani nejde. První den jsme byli v jeskyních Manjanggul, na ostrově Inchulbong, pláž Poeson a zakončili jsme to stálé obývanou tradiční vesnicí Seongeup. V pátek výlet na nejvyšší horu Jižní Koreje Hallasan 1950 m.n.m., moc pěkný výšlap, na vrcholu mraku lidí a much, ale jinak super :-) V sobotu jsme trochu pospali a pak jeli na města Seogwipo, kde jsme se šli podívat na dva vodopády, ten první padá rovnou do moře, to jsem viděla poprvé, pak jsme si nechali vyudit nohy v takovým kameným hrnci, prý je to proti bakteriím a dobré na žaludek, bylo to moc příjemné, ale auto smrdí asi ještě ted´, nedalo se to umýt... Odpoledne jsme strávili malováním obrázků a výletem na lonely rock, kde jsme se konečně potkali se skupinou B z našich kolejí. S těmi jsme ten den přespali na guest house a trochu popili. Poslední se konečně umoudřilo počasí, tak jsme jeli do Jungmun resortu pro změnu na vodopád a hlavně na pláž, kde jsem se Ondrou a Min Su vykoupala v moři a zaskála do vln (bylo studené jak břitva, ale stálo to za to :-) a pak jsme se i stihli trochu připálit na slunku. Výlet jsme zakončili v Hallam parku, kam jsme jeli přes čajové "plantáže", to bylo jediné nic moc. V Hallan parku jsme pak viděli snad všechno, co se na Jeju dá vidět- botanická záhrada, kytičky, jeskyně, bonsai, ptáky, folk village a nakonec vodná zahrady. No a pak už se jen pořádně napapat v tradiční korejské restauraci, přespat na pláži a hurá zpět do Seoulu. Super výlet se super lidmi :-)
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2012
  • 58 zobrazení
  • 0
reklama