Hledání: I. turnus příměstského tábora 16.7. - 20.7.2012 Putování s dinosaury - Pátek

Pro dotaz I. turnus příměstského tábora 16.7. - 20.7.2012 Putování s dinosaury - Pátek jsme našli 20 000 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
jaroslavtihlarik
Překvapila mě vysoká návštěvnost tohoto alba. Nevěděl jsem, zda je za tím hacker nebo skutečná návštěvnost. Proto byla aktivována sledovací služba Google Analytics. Výsledky měření jsou na http://navstevnostwebu.rajce.idnes.cz
Odpověď na emailové dotazy (5/2020):
Někdo umístil odkaz na toto album na https://www.msn.com (v té době byla jen anglická verze, dnes je i česká).
Kdybych to uměl, dával bych tam odkaz na každé album.
více  Zavřít popis alba 
991 komentářů
  • 15.9.2017
  • 1 154 980 zobrazení
abuelo
Na podzim roku 2016 jsme si u společnosti Mosturflot objednali na léto 2017 plavbu na trase Moskva – Solovecké ostrovy a zpět. Mosturflot naši objednávku potvrdil a my jsme mu zaplatili požadovanou cenu. U levných aerolinek jsme zakoupili nezrušitelné letenky, zarezervovali jsme hotely a jali se studovat dostupné info.
Pak přišla rána pod pás. Mosturflot zájezd na Solovky zrušil. Jako náhradu nám nabídl podobný zájezd ve stejných termínech na trase Moskva – Sankt Petěrburg.
S cenou propadlých letenek před očima jsme se „svobodně“ rozhodli tuto nabídku akceptovat.
Koneckonců, kousek Karélie – i když ne tak velký – taky uvidíme a bílé noci jsou principiálně k vidění v Sankt Petěrburgu stejně jako na Soloveckých ostrovech.
více  Zavřít popis alba 
1 750 komentářů
  • léto 2017
  • 98 891 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mori65
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017 až prosinec 2018
  • 38 141 zobrazení
nik69
Doksy - Máchovo jezera .
Jezera i K.H.Mácha mnoho tváří , básník a pozor ... s láskou nejsou žerty ! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2017
  • 23 940 zobrazení
ladja77
N ě m ý _ f i l m
Střechy si osedlal dým a cválá nedělí. Sníh zasypává jizvy po rýči pluhu i úderech zvonu
a tiše pohřbívá blátivé stopy okolo prázdného kostela. Jak je dnes daleko k vítání jara !
Hra vázne, kra ke kře v řece pevně lne, krá nezakopne o skřivánčí trylek a všechny ty vločky všechny ty saze připomínají němý film, letité škrábance a maková zrníčka v hemživé šedi. Obrázky jsou však v pohybu, a kdosi za kopcem úporně točí klikou. text autora „U m b r a t i c a“ z webu http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=484136
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 9.1.2018
  • 21 246 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
nik69
Nám. Dr.E.Beneše , Liberec - Léto na náměstí .
ANO i KsK , krásný může být život . :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2017
  • 19 097 zobrazení
terhy
Zcela neplánovaná dovolená. Na hyperslevy.cz jsem našla zájezd od Adrialand za výhodnou cestu i s plnou penzí. Poslala jsem odkaz kamarádce a protože je stejný blázen do cestování jako já, tak jsme si zájezd zakoupily. A za 3 týdny jsme vyrazily. A určitě jsme neudělaly chybu, stálo to za to.

Ubytované jsme byly ve stanech v kempu Porat v Povljaně, pár metrů od pláže. Přijemní a ochotní lidé.

V Povljaně je hned několik pláží, jak oblázkových tak písečných - Duborvník, Malý Dubrovník, Perilo, Livada, Obatnica, Stara Povljana. V blízkosti pláže Dubrovnik ve stínu borovic je jezírko Segal s léčivým bahnem. Nejvhodnější pláže pro děti je Perilo, Obatnica a Stará Povljana, je zde písek a pozvolný přístup do moře.

Výlety jsme si organizovaly na vlastní pěst, dopravovaly jsme se autobusy. Doprava tu není dobrá, jezdí pouze 3 autobusy denně a to ráno, odpoledne a večer a jsou drahé. Ale za tu nádheru co jsme viděly to určitě stojí.

Fishpicnic jsme si rezervovaly v Pagu za 280 kun. Vyplouvá se v půl 10 a zpět se vrací v 18 hod. Jsou 4 zastávky - v Caska, Metajna, Beritnica a u jeskyni, kterou můžete prolézt. Určitě doporučuji si zařídit, je to úžasný zažitek.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červenec 2017
  • 18 674 zobrazení
nik69
Vánoční písničky je neuvěřitelné krásná kombinace (Karel Gott) - Jsou svátky i Alžbetínská serenáda a další ... .
Bedřichov ten pravý ráj a ať žije sport zdravý pohyb ! :-)
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 29.12.2016
  • 17 251 zobrazení
nik69
Poprava v přímém přenosu je v plném produ . Boj s plevelem nikdy nekončí . :-)
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 10.5.2017
  • 17 109 zobrazení
nik69
V Bedřichově v srdci Jizerských horách . Nadšence z řad amatérů i profesionálních běžců přináší spoustu emocí , lásku nevyjímaje .
Moc zdravím a všechno NEJLEPŠÍ Jizerské 50 k padesátým !!! :-)
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • únor 2017
  • 16 943 zobrazení
nik69
Advent už je za dveřmi . Přejeme vánoční svátky a vykročení svižným krokem do roku 2018 .
Samozřejme pevné zdraví , štěstí i focení pro radost ! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 2.12.2017
  • 14 887 zobrazení
lenalena09
Sbírka fotek z internetu, na nichž figuruje můj malý fetiš - ženská páteř :-) Z mého pohledu je vzrušující i umělecká zároveň :-) - Collection fo photos from internet with my little fetish - woman spine :-)
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • leden 2003 až září 2017
  • 15 146 zobrazení
horakovaaa
Konečně jste se všichni dočkali!
Jsou tady všechny fotky z pool party, nechtělo se mi to promazávat a nakonec jsou i všechny docela použitelný :D
více  Zavřít popis alba 
  • 15.8.2018
  • 12 109 zobrazení
nik69
Astronomické jaro opět klepe na dveře 20.březen 2017 , 11:28 hodin . :-)
více  Zavřít popis alba 
44 komentářů
  • 16.3.2017
  • 10 689 zobrazení
urbyss
Jeden z posledních horkých dnů strávený u vody i přímo v ní :)
Další fotky na https://www.instagram.com/urbyss_foto/
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2018
  • 10 085 zobrazení
ja-ku
1 komentář
  • srpen 2017
  • 9 514 zobrazení
nik69
Jako Barrandov TV , pátek 20:15 hodin . To už znám statek : zemědělci , hospodářská zvířata a stroje i v sadech a polích , ale má to jeden háček . :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2017
  • 9 076 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 9 820 zobrazení
ondrejhavelka
https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Na naší dlouhé cestě Afrikou kráčíme etiopským deštným lesem v netrpělivém očekávání, že snad brzy spatříme domorodce nebezpečného kmene Mursi. Přicházíme do malé vesnice.
Najednou se z chýše vynořuje mursijská žena s velkým terakotovým talířkem ve spodním rtu. Srdce mi čtyřikrát pomalu a silně udeřilo do žeber, aby se potom rozeběhlo na plné obrátky a nahrnulo do hlavy tolik krve, až jsem se zamotal. Poprvé vidím člověka s talířkem pelele v ústech. Je to fascinující, nepopsatelné, úžasné a krásné. Cítím satisfakci, vzrušení, překonání další hranice i trochu strachu. Žena je do půli těla nahá, omotána do hrubé deky. Povislá prsa má zdobená jizvovým tetováním, které přechází až na záda. Na nohách zvoní měděné kruhy. Je špinavá, zaprášená, nohy obalené zaschlým blátem.
Je neuvěřitelné, že se dívám na člověka v roce 2005, nebo přesněji v roce 1998 podle etiopského kalendáře. Za ženou vylézá z chýše nahý muž. Nemá na sobě žádné zdobení, jen několik jizev na rukou. V žádném případě se neodvažuji sáhnout po foťáku. Čekáme na jejich reakci. Muž zvedá ruku a dělá gesto, které si vykládáme jako pozvání. Pomalu tedy postupujeme blíž. To už z chýší vylézají další domorodci. Nahý muž, možná náčelník, nás zastavuje před chýšemi. Dál nesmíme. Chvilku na sebe jen tak hledíme. Myslím, že všichni čtyři se topíme v cestovatelské extázi.
Nahý muž najednou těžkopádnou mimikou představuje fotografování a u toho kýve. Ukazuje nám, že můžeme fotit? Vida, nazí domorodci nejsou tak úplně nezasažení vnějšími vlivy. Bez dlouhého přemýšlení vytahujeme foťáky a pořizujeme několik snímků. V tom ale slyšíme blížící se rachot. Co to může být?
Za chvilku se z oblaku kouře vynořuje snad deset bílých Land Roverů. Kde se tady berou? Zastavily. Ihned vyskákalo několik černochů se samopaly a za nimi začínají vystupovat Japonci zakuklení v goratexovém oblečení s bílými rukavicemi, rouškami přes obličeje a někteří ještě s UV filtrovým štítkem před hlavou. Jako zjevení z jiného světa. Ozbrojení černoši se domlouvají s domorodci, staví je na lepší světlo a pozadí a Japonci spouštějí fotografickou salvu. Za dvě minuty je dofotografováno. Japonci beze slova naskakují do Land Roverů, ozbrojenci předávají domorodcům peníze, naskakují do aut a mizí v dalším oblaku prachu. Celé to netrvalo déle než pět minut. Naše výrazy jsou plné nepochopení, údivu, rozčarování a snad i zklamání. Toto jsme rozhodně nechtěli vidět.
Domorodci nás najednou ignorují, přepočítávají peníze a zalézají zpátky do chýší. Pro dnešek je asi vyděláno. Po tomto surmickém zasvěcení jsme pochopili, jak to tady chodí. Už nemáme chuť ani odhodlání probíjet se džunglí. Naše pocity jsou směsicí znechucení, podvedení a instantní náhražky dobrodružství, ke kterému najednou patříme i my.
Za pár minut už jsme v pohodě a celému zážitku s Japonci v mursijské vesnici se nemůžeme vynasmát. Najednou nám to připadá tak komické a vlastně tak pochopitelné. Určitě tady jsou stále ještě kmeny, které dosud nespatřily bělocha, ale musí žít v tak odlehlých oblastech, kam se nedostanou terénní auta cestovních kanceláří.
Co na tom, že Japonci to mají bez námahy. My to máme dobrodružné, oni ne. Za dva dny už budou sedět v tokijských kancelářích a nebudou si jisti, jestli návštěva Mursiů nebyl jen přelud z přepracování.

Z nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku. Kniha je plná barevných fotografií nejdivočejších oblastí celé Afriky.

Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Autor
Ondřej Havelka – cestovatel a religionista. Procestoval více než 100 zemí celého světa. Nezávisle prošel několik oblastí zasažených válkou. Na svých dobrodružných výpravách se zaměřuje na odlehlá domorodá etnika, jejich kulturu, historii a religiozitu. Napsal několik knih, mezi nejnovější patří cestopis Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU a pohádka Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem.
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • říjen 2008 až listopad 2016
  • 9 445 zobrazení
jarimarti
Budiž požehnané krásné svátky vánoční!
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • prosinec 2017 až leden 2018
  • 9 430 zobrazení
zubrova
Rozhodli jsme si zpříjemnit jaro dovolenou (a zároveň opožděnou svatební cestou). Volba padla na Seychely a rozhodně nelitujeme. Byli jsme na druhém největším seychelském ostrově - Praslinu, konkrétně v městečku Anse Volbert s nádhernou pláží Cote D'Or. Líbánky jsme pojali víceméně odpočinkově, na naše poměry jsme dost času trávili na plážích a ve vodě. Ale samozřejmě jsme nemohli vynechat i nějaké ty výlety. Jedním z nich byl lodní výlet na ostrovy Cousin s ptačí rezervací, ostrov Curieuse s rezervací želv obrovských a zastávka na šnorchlování u ostrůvku St. Pierre. Další výlet jsme podnikli do přírodní rezervace Fond Ferdinand, kde jsme se dozvěděli zajímavosti o endemické seychelské palmě Coco de Mer a vystoupali na krásnou vyhlídku nad koruny stromů. Náš poslední větší výlet byl na vedlejší ostrov La Digue, na kterém je minimum automobilů a všichni zde jezdí na kolech. Během dovolené jsme se koupali nejenom na pláži Cote D'Or, která byla pár minut chůze od naší vily Bananier, ale celkem 3x jsme jeli místním busem na jednu z nejkrásnějších pláží světa Anse Lazio, která nás oba dva nadchla. Jednou jsme se byli podívat i na pláži Anse Georgette, kam se dostanete buď jenom lodí anebo přes soukromý golfový rezort, přičemž svoji návštěvu musíte dopředu nahlásit. Počasí bylo stabilní, teplota vzduchu kolem 30-32 stupňů a teplota vody kolem 28! Pouze jeden den bylo pod mrakem a na hodinku sprchlo - byl to bohužel zrovna den, kdy jsme byli na výletě na ostrově La Digue.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • loni na jaře
  • 9 103 zobrazení
nik69
Celý rok 2017 jsem byl mimořádně hodný . Udělal i pár špatných věcí . I přesto si ale myslím , že si zasloužím HODNĚ dárků :-) ..... a moc díky , milý Ježišku ! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.12.2017
  • 7 815 zobrazení
urbyss
Ještě drobnější doplněk předchozího alba ze stejného dne v ateliéru :) Budu vděčný za chválu i kritiku ;o))
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • leden 2018
  • 7 534 zobrazení
Reklama