Hledání: Itálie - květen 2014

Pro dotaz Itálie - květen 2014 jsme našli 287 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

usovicek
  • květen 2014
  • 54 zobrazení
zvukla
  • květen 2014
  • 821 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
fazoletka
po nenadálem zrušení letu z Bratislavy na Sardinii, v jednu hodinu ráno, jsme sedli do auta a vyrazili na trip po Itálii
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 149 zobrazení
gaba68
  • červen 2005 až červen 2014
  • 139 zobrazení
mstresovice
Květen až červenec 2020:
Itálie
Amerika
Japonsko
Řecko
Anglie
více  Zavřít popis alba 
  • květen až červen
  • 60 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jackal001
Bruggy (nizozemsky Brugge, francouzsky Bruges) se nacházejí na severozápadě Belgie přibližně 90 km od Bruselu. Jsou správním a historickým centrem provincie Západní Flandry. Město má rozlohu 138,4 km2 a počet obyvatel se pohybuje kolem 117 tisíc; hustota zalidnění tedy činí 847 obyvatel na km2.
Bruggy bývají často označovány jako „Benátky severu“, jelikož jsou protkány sítí kanálů, tvořených řekou Reie. Plavba čluny po městských kanálech je oblíbenou turistickou atrakcí. Kanály rovněž spojují Bruggy s jinými městy, jako např. Gent, Ostende a Zeebrugge.
Historické centrum Brugg bylo roku 2000 zapsáno do Seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho podoba se za poslední staletí příliš nezměnila, a proto si uchovalo svůj středověký ráz a architekturu. Nachází se v něm velké množství gotických staveb. Roku 2002 byly Bruggy spolu se španělským městem Salamanca vybrány jako Evropské hlavní město kultury.
Historie
Již před 2000 lety byla v místě dnešních Brugg galorománská osada. Název Bruggy se však začal objevovat až v 9. století v listinách a na mincích a vznikl pravděpodobně ze staroseverského slova „bryggja“, které znamená „přístavní molo“. Bruggy totiž již od raného středověku sloužily jako námořní přístav a jejich obyvatelé se věnovali obchodu s Anglií a se Skandinávií. Město mělo svoji pevnost na místě dnešního Burgu.
V 11. století došlo k prudkému rozvoji Brugg, které se staly obchodním centrem celoevropského významu. Kolem roku 1050 však došlo k zanesení vodních cest, které spojovaly Bruggy s mořem. Situace se opět změnila roku 1134, kdy obrovská záplavová vlna zasáhla vlámské pobřeží a vznikl hluboký kanál Zwin, který se táhl od moře až k dnešnímu Dammu. Bruggy byly průplavem spojeny s kanálem Zwin, a měly tak přístup k moři. Přesto však bylo třeba využívat předpřístavy Damme (založený roku 1180) a Sluis (1290).
Roku 1127 byly vybudovány hradby a příkopy, které ohraničovaly plochu o rozloze 86 hektarů. O rok později Bruggy získaly městská práva. Ve 13. a 14. století pokračoval rychlý ekonomický růst Brugg coby obchodního a posléze i finančního centra. Do Brugg se sjížděli obchodníci z celého kontinentu, aby prodávali své zboží. Významným obchodním artiklem bylo vyhlášené vlámské sukno, které se vyrábělo v různých městech ve Flandrech (mj. v Gentu).
Sukno se vyrábělo z vlny, a proto byly velice důležité obchodní kontakty s Anglií a Skotskem, které byly známé kvalitní produkcí této suroviny. V roce 1253 se Bruggy staly jedním ze tří hlavních center hanzovního spolku v oblasti Severního moře (společně s Londýnem a Bergenem). Roku 1277 do Brugg připluli kupci z Janova, a tak byly poprvé navázány obchodní kontakty se Středomořím. Příchod janovských kupců do Brugg znamenal počátek obchodu s kořením z Východu a jsou s ním spojeny nové techniky v oblasti bankovnictví a finančnictví. Roku 1314 připluli rovněž obchodníci z Benátek. V průběhu 14. století do Brugg přicházeli obchodníci z mnoha dalších zemí, jako např. Portugalsko, Kastilie nebo Florencie. Roku 1309 byla založena burza a město se postupně zaplňovalo bankéři z širokého okolí, zejména však z Itálie a přímo z Brugg.
Počet obyvatel města ve 13. až 15. stol. rostl; podle některých pramenů v Bruggách roku 1500 žilo 50 tisíc obyvatel, podle jiných až 100 tisíc. Roku 1297 byly zbudovány nové hradby, které měly chránit plochu o výměře 430 hektarů.
Navzdory mohutnému ekonomickému vzestupu se nedá říct, že by život v Bruggách byl poklidný a bezproblémový. Největším problémem byly propastné majetkové rozdíly mezi různými skupinami obyvatel. Na jedné straně byli obyčejní občané (chudí řemeslníci a obchodníci), na druhé pak bohatí podnikatelé (patricijové). Tato nerovnost vedla k četným nepokojům a konfliktům. Významnější povstání proběhla v letech 1280 a 1436–1438, byla však tvrdě potlačena. V květnu 1302 došlo k události známé jako „bruggská jitřní mše“. Obyčejní občané tehdy povstali proti nadvládě francouzského krále Filipa IV. Sličného nad flanderským hrabstvím a proti majetným vrstvám.
Vůdci povstání byli Peter de Coninck a Jan Breydel, jejichž pomník dnes stojí na náměstí Markt. Dne 18. května 1302 povstalci povraždili francouzskou posádku a patricije, kteří sympatizovali s Francií. Francouzi byli odhaleni tím, že nedokázali správně vyslovit slova „Schild en Vriend“ (česky „štít a přítel“). Francouzský král poté vyslal do Flander své jezdectvo a dne 11. července došlo k bitvě známé jako „bitva zlatých ostruh“ u města Kortrijku. Francouzští jezdci v ní utrpěli těžkou porážku. To mírně zlepšilo situaci řemeslníků v Bruggách a posílilo vládu flanderského hraběte.
Ve 14. stol. postihlo Bruggy kromě nepokojů a politické nestability i několik epidemií. Roku 1369 se dcera posledního hraběte flanderského provdala za burgundského vévodu Filipa Smělého, a Flandry se tak sloučily s Burgundskem. Roku 1384 se Bruggy staly sídlem burgundských vévodů a začalo další období rozkvětu. V té době začala ustupovat produkce látek a do popředí se dostal obchod s luxusním zbožím a bankovní služby.
Koncem 15. stol. došlo k postupnému zanesení kanálu Zwin, a Bruggy tak ztratily přístup k moři, a tím i možnost provozovat námořní obchod. Vůdčí pozici v oblasti obchodu ve Flandrech po Bruggách převzaly Antverpy a začalo období postupného úpadku Brugg. Mezinárodní obchod v Bruggách sice fungoval i nadále, ale nikdy ne v takové míře jako v dobách největšího rozkvětu. Roku 1600 byly Bruggy pouze provinčním městem a v roce 1850 dokonce nejchudším městem Belgie.
Ekonomický úpadek Brugg trval až do konce 19. století. Během tohoto nepříznivého období se město příliš neměnilo a to je důvod, proč si jeho centrum dodnes uchovalo středověký ráz. Na konci 19. stol. město začali objevovat turisté, a to částečně díky románu Georgese Rodenbacha „Bruges la morte“ („Mrtvé Bruggy“) z roku 1892.
V průběhu 20. století se Bruggy staly významným turistickým centrem, které navštíví více než milión turistů ročně. Kromě toho došlo k rozvoji průmyslu a roku 1907 byl zahájen provoz přístavu v Zeebrugge a vybudován kanál spojující tento přístav s Bruggami.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2019
  • 72 zobrazení
vrbamiroslav
Album navazuje na předchozí z r. 2016 zde /https://vrbamiroslav.rajce.idnes.cz/Lisaj_svlaccovy_Agrius_convolvuli_v_Jihlave%2C_zari_r._2016/
Lišaj svlačcový je po martináči hrušňovém a lišaji smrtihlavovi náš třetí největší motýl. Dosahuje rozpětí křídel až 12 cm. Jedná se o migranta, který k nám každoročně přilétá z jihu. Uvádí se, že vzácně je kukla schopna přezimovat i u nás v nejteplejších oblastech. Přezimování v ČR však považuji za nepravděpodobné. Podle mapy rozšíření žije trvale pouze v nejjižnější Evropě - v jižním Portugalsku, Španělsku, Itálii a Řecku a to jenom v úzkém subtropickém pruhu kolem Středozemního moře a Atlantiku a ani neproniká do vnitrozemí těchto států. V ostatní Evropě je pouze migrant. Trvale nežije ani ve Francii a Chorvatsku, kde jsou již v jižních částech bezmrazé zimy. Pokud by kukly byly schopné přežít i naši mrazivou zimu, tak by byl areál jeho trvalého rozšíření posunut podstatně severněji.
K nám přilétá první generace v květnu a červnu a tito migranti zakládají druhou generaci, která se líhne v srpnu a v září. Migrace z jihu však zřejmě pokračuje i v letních měsících. Prozatím jsem v žádných pramenech nenašel potvrzení zpětného tahu u nás vylíhlé letní generace zpět na jih.
Pro pozorování lišajů svlačcových vysazuji na zahradě v Jihlavě petunie. Zahrada je vzdálena pouze několik set metrů od centra. Motýl je však schopen zaregistrovat vůni květů na vzdálenost několika kilometrů a přilétá k nim i ve městě. Nevadí mu ani umělé osvětlení. Jeden záhon je v dosahu sloupu veřejného osvětlení a v tomto světle jsou lišaji dobře pozorovatelní. Mohu tak sledovat jejich přílet i z okna obýváku, které je vzdáleno od záhonu pouhé 3-4 metry a velký lišaj se nedá přehlédnout. Motýl začíná přilétat asi půl hodiny po západu slunce, když je zataženo tak i o 10 - 15 min. dříve. Když jsem pozoroval lišaje spící přes den na zdi, začali startovat téměř přesně 30 min. po západu. Motýl však nikdy nepřiletěl před západem slunce. Létá zřejmě po celou noc. Létat jsem jej viděl i v 02.00 hod. Maximální přílet byl však asi 1 - 2 hodiny po západu slunce. Létá za každého počasí. Při jasné obloze za měsíčního svitu i za trvalého několikahodinového drobného deště. Jediný den, kdy jsem nezaznamenal žádný přílet, byl chladný zatažený den s teplotou do 20 st., kde se večer vyjasnilo a teplota rychle klesala k 10 st. I pocitově bylo velice chladno. Nejnižší teplota při které motýl přilétal byla 11 st. Na vnější teplotě však není přímo závislý. Vířením křídel a spalováním cukru si udržuje při aktivitě stálou tělesnou teplotu 40 st. Podobnou schopnost však má např. i čmelák, který tak dokáže létat a opylovat květy i za podstatně nižší teploty než včely.
Prvního lišaje svlačcového jsem v Jihlavě pozoroval 8.8. a posledního 18.9. Poté následovalo první velké ochlazení, kdy teploty tři dny k ránu dny klesaly k nule a objevily se přízemní mrazíky. Poté se znovu oteplilo, ale lišaji se již neobjevili i když byly teplé večery s teplotami 15 - 18 st., za kterých běžně létají. Po celou dobu pozorování přilétalo denně 2-5 ks, ovšem při vrcholu letu na začátku září kolem 5.9. přiletěly za večer i desítky kusů. Za 40 dní pozorování se tedy objevilo minimálně sto ks. lišajů, spíše však více. Přílet jsem pozoroval každý den. Proto bylo zajímavé jejich náhlé zmizení po ochlazení. Nepředpokládám, že zahynuli chladem, spíše došlo k jejich migraci zpět do teplejších oblastí na jih, protože Vysočina již byla pro ně příliš chladná.
Kromě lišajů svlačcových se u záhonů petunií objevili i další lišaji - samozřejmostí je dlouhozobka svízelová, dále dlouhozobka zimolezová, lišaj svízelový a lišaj vrbkový. https://vrbamiroslav.rajce.idnes.cz/Lisaj_svlaccovy_Agrius_convolvuli_v_Jihlave%2C_zari_r._2016/
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • červenec až září 2019
  • 116 zobrazení
doubnerka
Námořnické prázdniny na Liberty, letos v neobvyklém termínu na přelomu května a června
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • loni na jaře
  • 210 zobrazení
iveta4
  • loni na jaře
  • 110 zobrazení
zvukla
  • 24.5.2019
  • 51 zobrazení
smolikovci
  • květen 2019
  • 33 zobrazení
osdartehu
Monopoli provincie Apulia, květen 2019
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2019
  • 741 zobrazení
vlasovec
Další výprava skupiny B zamířila tentokráte do Říma. Expedice byla pojmenována po filmu z 50. let natočeném v tomto historickém centru Itálie. Romantická destinace zlákala další posádku, která jela se skupinou B poprvé - Ivoš s Kačkou dokonce nechali děti doma a vzali vůz Fiat 500, aby jeli stylově a výlet si patřičně užili. Má maličkost jela vozem Fiat 600D, Enzo Fiatem 850 a Mirka Škodou Fábií. Celkem šest dní trvalo naše dobrodružné cestování tam a zpět a dalších šest dní jsme měli vyhrazené na památky a romantiku Říma. Celkem nečekaným zážitkem byla sněhová nadílka, kterou nás přivítala italská část Alp, obědvali jsme pod mostem a blbnuli s vozy na pláži. Ale více už v popiscích obrázků. Jen ještě upozorňuji, že ne všechny fotografie jsou mým dílem - část výběru je od Mirky.
více  Zavřít popis alba 
  • loni na jaře
  • 179 zobrazení
brestaci
Měla jsem tu možnost navštívit v rámci jedné konference speciální prohlídku pražské Invalidovny v Karlíně. Invalidovna je prohlášenou národní kulturní památkou a od května 2018 ji dostal do správy Národní památkový ústav. Připravuje se rekonstrukce této jedinečné barokní stavby s využitím administrativním, výstavním, komunitním. Myslím si, že se máme na co těšit. A trocha historie, čerpáno převážně z wikipedie: již od šestnáctého století během morové epidemie byl v těchto místech vybudován špitál s chudobincem, za dalších válek rušen, pak znovu obnoven, zase zrušen.Hrabě Petr Strozzi, který bojoval ve válkách, chtěl, aby bylo důstojně postaráno o vojenské invalidy a tak ve své závěti ustanovil založení vojenské invalidní nadace Petra hraběte Strozziho (1658). Budova invalidovny byla vystavěna až na podnět císaře Karla VI. v roce 1735, projekt dílem K.I. Dientzenhofera. Budova byla vystavěna pro ubytování válečných invalidů. Zrealizována byla pouze 1/9 plánovéného rozsahu projektu, ale přesto představuje funkčně a provozně promyšlený a plnohodnotný stavební celek .Až do roku 1934 plnila svoji funkci. V letech 1922-1927 zde bydlel i přední český fotograf, a vojenský vysloužilec Josef Sudek, který v roce 1916 přišel v bojích 1.světové války v Itálii o pravou paži a zde za státní útraty se rekvalifikoval na profesionálního fotografa. Vytvořil zde cyklus "Z invalidovny". Do roku invalidovnu mělo ve správě Minosterstvo obrany ČR, které zde mělo své vojenské historické archivy. Ale po povodni v roce 2002 byl archiv přestěhován a správu v roce 2014 převzal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který připravoval její privatizaci. I přes velké protesty odborné veřejnosti proti zprivatizování této jedinečné barokní památky Úřad připravil dražbu, ale naštěstí, se žádný zájemce nepřihlásil. Po dalších peripetiích nakonec dostal Národní památkový ústav Invalidovnu do své správy a jak píšu výše, připravuje obnovu a především otevírá prostory veřejnosti. Probíhají zde pravidelné prohlídky, různé festivaly a jiné akce.
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 20.3.2019
  • 132 zobrazení
monikash
V úterý 16.10. v 15 hodin se v Muzeu regionu Boskovicka konala přednáška Mgr. Daniela Povolného z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu na téma internacionální pomoci spřátelených armád. Na začátku byla připomenuta revoluce z 50. let v Maďarsku, která vyústila v první vojenskou pomoc Sovětského svazu Maďarské socialistické vládě. Když u nás o 12 let později došlo k podobné pomoci, byli na ni Sověti dostatečně připraveni. Již první náznaky, že se u nás něco děje přinesl rozkol mezi Novotným a Dubčekem. Později přišel gen. Šejna s vymyšleným pučem, aby zamaskoval své majetkové machinace. Než ho policie stihla zatknout, tak emigroval do Itálie, kde se dostal do péče CIA.
Postupně sílil tlak na odstoupení prezidenta Novotného, kterého nahradil Ludvík Svoboda. Dochází k uvolnění napětí a svobodě slova, díky čemuž jsou vytahováni kostlivci ze skříně na Ministerstvu vnitra. Dojde k čistkám a sebevraždám některých důstojníků. Sílí také snaha zrušit StB a její členy převést částečně pod rozvědku a část pod Policii. Vedení StB se to nelíbilo a začalo více spolupracovat s KGB a začala šířit fámy o kontrarevoluci. Proto v březnu 1968 byla na konferenci v Drážďanech nabídnuta naší delegaci vojenská pomoc, ale ta nebyla přijata. Následně Sověti schválili operaci Dunaj a od začátku května 1968 bylo přesunuto k Československým hranicím 7 divizí, které čekaly na vhodnou příležitost.
V červnu se konal sjezd Lidových milicí, které po KSČ požadovaly zákonné záštity, v opačném případě vyhrožovali ozbrojenými demonstracemi. Ve stejné době probíhalo i cvičení vojsk Varšavské smlouvy pod názvem Šumava, kterého se účastnilo na 24.000 vojáků z toho 17.000 cizích. Po skončení se ale vraceli do svých zemí pomalu až do začátku srpna.
Po červencovém sjezdu komunistických stran ve Varšavě jednali naši zástupci v Čierné nad Tisou se Sověty. Toto jednání vyústilo ve vojenský zásah proti smýšlené kontrarevoluci 21.8.1968. Někteří občané si mysleli, že se jedná opět o nějaké cvičení a vítali přijíždějící tanky spřátelených armád. A pak už následoval známý sled událostí, zatčení Dubčeka a Černíka, jejich odvoz do Moskvy, jednání československého prezidenta Ludvíka Svobody se sovětským prezidentem Leonidem Brežněvem, zveřejnění zvacích dopisů (údajně byly 3), nástup Gustava Husáka a období normalizace. Ještě na závěr se hdí podotknout, že operace Dunaj byla oficiálně ukončena až 15.11.1968.
Přednáška to byla opravdu zajímavá, doplněná fotografiemi ze srpna 1968. Škoda jen, že si ji z desetitisícových Boskovic přišla poslechnout jen desítka obyvatel.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.10.2018
  • 71 zobrazení
pravyplaninar
Pokljuka je lesnatá krasová náhorní plošina ležící na severozápadě Slovinska. Je známa hlavně zimními sporty, sem jezdí každoročně naši biatlonisté bojovat o body ve světovém pohoáru a mistrovství světa. Letos zde bude právě světový pohár začínat již počátkem prosince.

Kranjska Gora je zase významné lyžařské středisko v severozápadním Slovinsku. Jednu z nejpůvabnějších scenérií přitom nabízí jezero Jasna, nacházející se asi 30 výškových metrů nad městečkem. Najdeme zde dokonalý panoramatický výhled na vodní hladinu umělé dvojnádrže v nichž se odrážejí siluety impozantních alpských velikánů. A také bronzová socha jakési rohaté kozy. Tuto skulpturu najdeme na severním břehu jezera, a ta koza se jmenuje Zlatorog. Připomíná jednu starou pověst a údajně se jedná o vůbec nejfotografovanější sochu v celém Slovinsku.

A z Kranjské Gory můžete vyrazit na nejvyšší slovinské silniční sedlo Vršič (1611 m.). Zajišťuje spojení od severu z Kranjska Gora (Gorenjska region) a z jihu od údolí Trenta, Bovce (Primorska region). Silnice byla postavena v roce 1915 ruskými zajatci v průběhu první světové války pro rakousko-uherskou armádu. Ti zde nesmírně trpěli a mnoho jich zde zahynulo. Dne 12.3. 1916 pohřbila obří lavina ruský pracovní tábor, počet obětí nebyl nikdy přesně určen. Odhaduje se 170 až 300 Rusů a 10 až 80 rakouských vojáků. V letech 1916 a 1917 postavili přeživší zajatci na paměť svých mrtvých druhů na okraji hromadného hrobu dřevěnou kapli. Kaple byla renovována v roce 2005 a každoročně se v ní koná panychida za oběti. Po válce, v letech 1918 až do druhé světové války, sedlo tvořilo hranici mezi Itálií a Jugoslávií. Od roku 1945 pak patřilo Jugoslávii (Slovinsku). Silnice z Kranjska Gora přes sedlo Vršič do Trenta má 50 číslovaných zatáček. 24 od severu z Kranjska Gora a 26 z jihu od Trenta. Výškový rozdíl Trenta je cca 200 m větší a stoupání o cca 2 km kilometrů delší. Z Trenta lze prakticky po celou cestu lze pozorovat úžasné panorama okolních hor. V zimě je silnice uzavřena od konce října do začátku května, ale může se změnit v závislosti na počasí.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2018
  • 210 zobrazení
lotusesprit
Buchlovice - Historie zámku navazuje na dějiny nedalekého hradu Buchlova (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/buchlov/), který se jako stará středověká pevnost stal na konci 17. století pro šlechtu nepohodlným. Traduje se, že tehdejší majitel panství, Jan Dětřich z Petřvaldu, postavil zámek pro svou manželku Eleonoru z Colonna-Felsu, původem z Itálie, pro kterou byl hrad příliš chladný. Zámek je vystavěn ve stylu italské barokní vily podle anonymního projektu odkazujícího na vídeňské případně slezské architektonické prostředí. Dostavěn je roku 1707. Rod Petřvaldů vystřídali roku 1800 Berchtoldové, kteří zde žili až do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn. V roce 1805 umístil Leopold I. Berchtold v části zámecký budov vojenskou nemocnici. 5. května téhož roku byla obec povýšena na tržní městečko. Za Leopolda II. Berchtolda byl zámek vrácen svému účelu a honosně vybaven novým nábytkem a dalším historickým mobiliářem nejen z hradu Buchlova ale i nakoupeného na aukcích. Svou současnou podobu získal zámek až v prvních dvou desetiletích 20. století, kdy citlivé úpravy provedl architekt Dominik Fey. V roce 1945 byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn a roku následujícího předán jako významný doklad své doby do správy Národní kulturní komise a zpřístupněn veřejnosti. Jde o jeden z nejkrásnějších komplexů svého druhu u nás. Zámek tvoří dvě protilehlé budovy, z nichž tzv. Horní zámek, nazývaný též Flora dříve sloužil hospodářským účelům (stáje, později hostinské pokoje). Uprostřed mezi budovami je dvůr s centrální kašnou. Honosný tzv. Dolní zámek zase sloužil k reprezentačním účelům a pro ubytování hraběcí rodiny.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 70 zobrazení
mrkvajda
Soutěska Gilfenklamm u vesnice Stange. Cesta soutěskou nahoru, kdy překonáváte 175 metrů převýšení, trvá asi hodinu a měří dva a půl kilometru. Nejprve se jde lesem, poté se cesta stále zužuje, až se objeví dřevěné chodníky. V závěru, v té nejužší části, se prochází vytesanou průrvou v mramorových skalách.
Je to jediná soutěska na světě, která je zapuštěna hluboko v bílém mramoru. Navštívit ji lze od května do konce října, pak cesta zledovatí a může být nebezpečná.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.7.2018
  • 25 zobrazení
fany2468
Na začátku července jsem spolu s ČSOP ZO Hořepník vyrazil na 9-denní expedici do Alp. Naším hlavním cílem byly Přímořské a Ligurské Alpy na hranici Itálie a Francie, první den jsme však po několika hodinách jízdy udělali první zastávku na jihovýchodě Švýcarska kde jsme měli poprvé možnost kochat se horskou květenou.
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 30.6.2018
  • 38 zobrazení
leosmat
GARGANO je poloostrov v Jaderském moři, který je součástí italského kraje Apulie.
Poloostrov Gargano má rozlohu 2005 km² a žije na něm okolo dvou set tisíc obyvatel. Největším městem je Manfredonia na jižním pobřeží. Poloostrov je tvořen vápencem, který je zformován na pobřeží do četných jeskyní, skalních oken a dalších pitoreskních útvarů. Vnitrozemí je hornaté, nejvyšším bodem je Monte Calvo(1065 metrů nad mořem), rostou zde původní listnaté lesy zvané Foresta Umbra. Na poloostrově se nacházejí dvě velká slaná jezera, Lago di Lesina a Lago di Varano. Většinu rozlohy Gargana tvoří národní park (Gargano).
Před čtyřmi miliony let bylo Gargano ostrovem, z té doby se zachovaly fosilie pozoruhodných endemických druhů, jako byl více než půlmetrový předchůdce ježka Deinogalerix, obří pišťucha Prolagus imperialis, sudokopytník Hoplitomeryx nebo sova Tyto gigantea.
Z langobardských dob se zachovala bazilika zasvěcená archandělu Michaelovi v obci Monte Sant'Angelo, která je od raného středověku významným poutním místem a byla zapsána na seznam Světové dědictví UNESCO. Pak poloostrov ovládala Byzantská říše a Normané, po kterých zůstala velká pevnost nad městečkem Vico del Gargano, od 12. století byl součástí Sicilského království až do sjednocení Itálie roku 1861.
Na poloostrově Gargano se pěstují citrusové plody a olivy, důležitý je rybolov: na pobřeží se dosud nacházejí starobylé velké dřevěné konstrukce sloužící k chytání ryb, nazývané trabucco.

ALBEROBELLO je malé město v italské provincii Bari v Apulii. V roce 2004 žilo ve městě 10 855 osob (271,4 os./km²). Město je známo především díky své unikátní architektuře – zdejší domky jsou postavené v tzv. stylu trulli. Především díky jim je od roku 1996 městečko součástí světového dědictví UNESCO.
Počátky města spadají do druhé poloviny 16. století, kdy hrabata de Conversano započala s kolonizací tohoto území. Hrabata nařídila osadníkům stavět domy z kamene nasucho, tj. bez malty, aby mohly být v případě královské inspekce zbořeny - tento způsob vzniku sídel měl příčinu v tzv. prammatica de baronibus, normě existující od 15. století v Neapolském království, podle níž založení městské aglomerace podléhalo dani. Domy tedy byly budovány jako provizorní stavby, snadno demolovatelné.
V průběhu roku 1797 se skupina alberobellských odvážlivců vydala do Tarenta požádat o pomoc krále Ferdinanda I. Sicilského, který jejich prosby vyslyšel. 27. května 1797 král vydal dekret, kterým se tato malá obec stala svobodnou.
Domky TRULLI stavěné bez malty z opracovaných kamenů, měly původně jen jednu místnost kvadratického půdorysu se silnými stěnami vysokými cca 1,5 m. Kryty jsou kuželovitou střechou zdobenou bílými znaky, stěny jsou zářivě bíle olíčené vápnem. V domcích ve čtvrti Piccola se stále bydlí, ve čtvrti Rione Monti na protilehlém kopci jsou již domky turistickou záležitostí.
Ve stejném stylu je v Alberobellu vystavěn i kostel sv. Antonína, byl v letech 1925–1927 vystavěn na vrcholu kopce Rione Monti. Stavba dokonale zapadá mezi budovy, které ji obklopují. Má tvar řeckého kříže a je krytá střechou ve stylu trulli jejíž výška je 21 m. V roce 2004 prošel kostel kompletní rekonstrukcí.

GROTTE DI CASTELLANA je systém jeskyní nacházející se v krasové oblasti Murge v jihoitalské Apulii. Leží necelé dva kilometry jižně od města Castellana Grotte a je nejdelším podzemním labyrintem v Itálii.
Celý komplex jeskyní je dlouhý okolo 3300 metrů a dosahuje hloubky 70 - 122 metrů. Vchod tvoří vertikální propast LA GRAVE, kde je jediná možnost fotografování (viz i foto). Z propasti vycházejí rozsáhlé podzemní dómy nazvané Bílá jeskyně, Černá jeskyně, Jeskyně zkázy….., celkem jedenáct jeskyní (dómu). Jeskyně pocházejí z geologického období křídy. Teplota uvnitř se celoročně pohybuje mezi čtrnácti a osmnácti stupni Celsia, vlhkost vzduchu dosahuje devadesáti procent. Žije zde syarina velká a množství netopýrů. Interiér jeskyní zdobí vápencové krápníky bizarních tvarů.
Jeskyni objevil 23. ledna 1938 badatel Franco Anelli, po němž je pojmenováno i zdejší speleologické muzeum. Pro návštěvníky jeskyní byla zřízena nedaleká zastávka na železnici z Bari do Tarenta.

Dopolední PROJÍŽĎKA MOTOROVOU LODÍ podél pobřeží poloostrova GARGANO s prohlídkou přímořských jeskyní a nádherné scenérie vápencových skal a útesů. Výlet s průvodcem, odjezd v 8:30 hod. z Lido Riccio směr Vieste, cca 23 km před Vieste se loď otáčí a pluje zpět do přístavu Mattinata a na Lido Riccio.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018 až březen 2020
  • 631 zobrazení
Reklama