zvukla
  • květen 2014
  • 828 zobrazení
fazoletka
po nenadálem zrušení letu z Bratislavy na Sardinii, v jednu hodinu ráno, jsme sedli do auta a vyrazili na trip po Itálii
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 151 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
gaba68
  • červen 2005 až červen 2014
  • 148 zobrazení
usovicek
  • květen 2014
  • 55 zobrazení
radostal
pobyt v penzionu Livada (4 noci) - Kranjska Gora, Julské Alpy, Planina v Klinu a Koča v Krnici, můstky Planica Nordic Centre Rateče; Mojstrana - pod severní stěnou Triglavu; koupání v moři - Strunjanské útesy, Izola; Itálie - Castelreggio Sistiana (místo natáčení filmu Účastníci zájezdu), Portopiccolo; hřebčín Lipica; jezero Bled; Villacher Alpenstrasse, Faaker See; květen 2018
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2018
  • 10 620 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
otascz
Stalo se tradicí, že vyjíždíme s manželkou na dovolenou v září. Má to mnoho výhod, všude je již klid, ceny i domorodci jsou vlídnější. Tentokrát jsme zvolili pobřeží Gargana. Největším městem je Vieste - (14 000 obyvatel), které je jako ostatní města vystavěno na vysokých vápencových útesech. Dominují úzké křivolaké uličky a nechápu, jak se tam dostanou s auty, které tam jsou zaparkovaná. Je pravda, že ani jedno není "celé". Tento hornatý poloostrov, který jako ostruha italské „boty“ vybíhá do vod Jadranu je í s civilizací nedotčenou krajinou, krasovými jeskyněmi, olivovými háji, porosty pinií a křišťálově čistým mořem.

Historie Vieste je velmi bohatá. Z římského období pocházejí zbytky městských hradeb, v centru je k vidění katedrála. Fridrich II. tu sice ještě zanechal kostel, ale ten se po zásadní přestavbě prezentuje jako pevnost z konce 16. století. Středověký hrad, katedrála, typické bílé kamenné domy Vás však bezpochyby okouzlí. Skutečný symbol Vieste nestvořila ruka člověka, ale vítr a vlny. Jedná se o dvacet metrů vysoký, legendami opředený skalní monolit „Pizzomunno“, vystupující z moře ve stejnojmenné zátoce. Vertikální skalnatý monolit se nachází 25 metrů blízko pláže Spiaggia del Castello. Svatými patrony města jsou: Santa Maria di Merino a San Giorgio. Město slaví své svaté velkolepým procesím ve dnech 9. května a 23. dubna. Vieste nabízí možnost nákupu v nesčetných obchůdcích po celém městečku. Každé druhé pondělí se ve Vieste koná trh, kromě toho se v přístavu nachází malý rybí trh. Cestující po železnici musí vystoupit ve staniciCalenella, která je od Vieste vzdálena 20 kilometrů. Vodní eroze a větry vytvořily zajímavé skály s jeskyněmi a oblouky. Pobřeží je strmé a proto se k celé řadě nejkrásnějších míst dá dorazit pouze z moře. V okolí se nachází spousta olivových plantáží a kempů. Nejbližší velké město je hlavní město stejnojmenné provincie Foggia, které je vzdáleno asi z Vieste asi dvě hodiny jízdy autem. Vieste je ideálním letoviskem pro sportovce, především jachtaře, surfaře, ale i horolezce.
více  Zavřít popis alba 
186 komentářů
  • září až říjen 2012
  • 3 754 zobrazení
milenakolar
POREČ
Poreč (italsky Parenzo, německy Parentium) je chorvatské město v na západním pobřeží Istrie, 68 km západně od Rijeky a 50 km jižně od Terstu. V roce 2011 v městské oblasti Poreč žilo okolo 16 700 obyvatel, v samotném městě asi 12 000.
Poreč je největší a nejnavštěvovanější středisko cestovního ruchu na celém jadranském přímoří, má též největší ubytovací kapacitu. Mírné podnebí, bohatá vegetace, především borové porosty. Součástí Poreče je 400 m vzdálený ostrůvek Sveti Nikola s ubytovacími zařízeními (má pravidelné a časté spojení čluny z městského nábřeží). K mimořádně cenným historickým památkám Poreče patří Eufraziova bazilika, zapsaná v roce 1997 do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO.
Porečská hotelová aglomerace vyrostla na pobřeží severně a jižně od starého města na velice členitém pobřeží. Jsou to od severu k jihu tato jednotlivá letoviska: Lanterna, Solaris, Červar-Porat, Ulika, Materada, Špadići, Pical. Další leží na jih od Poreče: Brulo, Plava laguna, Zelena laguna, Bijela uvala. Vegetace je všude velmi bohatá, krásné borové lesy dosahují většinou až k moři. Dopravu mezi letovisky obstarává po pobřeží autovláček, který vyjíždí z nám. Svobody (Trg Slobode) a stojí cca 10 kun. Časté je též autobusové spojení z Poreče do jednotlivých částí aglomerace a až do Vrsaru.

UMAG
Na místě dnešního Umagu existovala římská osada Umacus. Od 13. století patřilo město Benátské republice, od konce 18. století se dostal postupně pod rakouskou a italskou nadvládu a roku 1953 přešel pod Jugoslávii.
Město má historické centrum. Je známé díky ATP turnaji mužů Croatia Open Umag, který se zde hraje vždy v červenci již od roku 1990.

Staré město s přístavem, významné přímořské lázeňské středisko v severní části západoistrijského přímoří, 7 km jižně od Savudrije, 5 tis. obyv. Umag je střediskem rozlehlé spádové oblasti, k níž patří místa od Kanegry na severu až po Puntu v Umagu. Nevelké staré jádro leží na poloostrůvku mezi dvěma mělkými zálivy, severní je upraven na přístav, na jehož konci je jachtařská marina.
Nová část Umagu se rozrostla na přilehlé pevnině oběma směry, částečně i do vnitrozemí. Některé průmyslové objekty znečišťující ovzduší byly postupně zlikvidovány. Umag má velmi úrodné okolí, hlavní plodina vinná réva. Díky okolním mělčinám dobré podmínky pro rybolov (závod na zpracování ryb). Největší vinné sklepy v Istrii. Turistická aglomerace Umag zahrnuje letoviska: Punta, Stella Maris (je nejpěknější, v centru je pěkný tenisový stadión, turnaje ATC Croatia Open, známá tenisová škola někdejší tenisové hvězdy N. Piliće se 40 antukovými kurty; široká umělá pláž - oblázky, písek), Katoro a Polynesia, spadá sem i Savudrija a Kanegra. Všechna letoviska jsou v borových lesích, hojnost další vegetace. Celá turistická aglomerace je velmi pěkně parkově upravena. Jednotlivá střediska aglomerace nabízejí bohatý a rušný společenský život (především Punta a Stella Maris). V aglomeraci Umag je i zařízení pro léčbu mořskou vodou - talasoterapii.
Umag sahá svou historií až do římských dob, kdy zdejší bohatá osada nesla jméno Sipar Humacum. Na lokalitách Sipar, Katoro a Muntarol byly odkryty pozůstatky venkovských vil, usedlostí, pevnosti apod., které jsou základem projektu archeologického parku Sepomaia (viz článek: V Umagu vzniká "Archeologický park Sepomaia"). V dalších staletích ohrožovaly obyvatelstvo nájezdy pirátů. Když byla osada v 9. století zničena, lidé našli útočiště v dnešním opevněném Umagu. Panství terstských biskupů vystřídala od 13. stol. na 500 let Benátská republika, kterou pak na více než 100 let nahradilo Rakousko, po něm po první světové válce Itálie. Součástí Chorvatska se Umag stal až r. 1953 (chorvatské svazové republiky v rámci Jugoslávie), od té doby zůstal již chorvatský. Staré městečko nemá významnější stavební památky, dochovaly se zbytky hradebních zdí a věží, které jsou nyní pěkně obnoveny. Barokní kostel z 18. stol. Městečko je však zajímavé svou dochovanou středověkou urbanistickou strukturou (úzké křivolaké uličky, náměstíčka, staré domy) a polohou. V městské věži je lapidárium. V městečku je galerie "Dante" Marina Cettina (současní výtvarní umělci).

Krápníková jeskyně Baredine Jama
Baredine – dobře utajená jeskyně
Mezi Porečí a Vižinadou, v oblasti pro niž je typické pěstování vína, narazíte na malou osadu Nova Vag-Gediči. Asi kilometr odtud leží stranou od hlavní silnice labyrint krápníkových jeskyní Baredine Jama (dobře značeno „Baredine“). Jeskyně lze navštívit pouze s průvodcem, prohlídka, která trvá asi 40 minut, vás zavede do pěti jeskyní s bizarními krápníkovými útvary, pitoreskními přírodními sochami a podzemním jezerem. Žijí tu vzácná zvířata – macaráti jeskynní (bezbarví slepí mloci s typickými hubenými končetinami). Celková hloubka jeskyně činí 150 m, ještě o 65 m níže leží podzemní krasové jezero, je zde stálá teplota 14°C.
Pokud cestujete zvlněným krasovým územím, je i laikovi jasné, že v okolí budou nějaké ty „díry“. Istrijská jeskyně Baredine se však takové specifikaci vymyká a v tom spočívá jedna z jejích zvláštností. Leží totiž v rovině, kde široko daleko je nejvyšším bodem leda tak nějaký balvan a nebo kupka sena. Baredine přitom představuje náramný jeskynní skvost. Nenabízí sice tak rozsáhlý podzemní labyrint jako třeba Moravský kras a nebo proslulé jeskyně ve Slovinsku (Postojna, Skočjanske jamy), ale není o nic méně krásná a krom toho se může pochlubit i jednou zvláštností: v podzemním jezírku, kam nikdy neproniknou sluneční paprsky, žije prazvláštní obojživelník z rodu mloků – proteus anguinus.
Jeskyně Baredine leží nedaleko obce Nova Ves východně od světoznámého istrijského letoviska Poreč. Okolí bylo odjakživa zemědělským krajem, kde se pěstovala zejména vinná réva a olivy. Zřejmě i proto neušla existence podzemních prostor pozornosti zdejších obyvatel, kteří ji podle archeologických nálezů hrnčířské keramiky zjevně obývali už od počátků zdejšího osídlení.

Moderní historie jeskyně sahá do počátků 20. století, kdy zde jeskyňáři z Terstu provedli první sestupy do hloubky 80 m. Další výzkum zahájili v roce 1973 členové porečského speleologického klubu Proteus. Postupně objevovaly další podzemní prostory s nádhernou krápníkovou výzdobou, díky čemuž byla jeskyně vyhlášena v roce 1986 přírodní památkou. Současně byly objeveny další zbytky staré keramiky, která je dnes vystavena v prostorách pokladny a restaurace. Začátkem 90. let minulého století bylo zahájeno čištění jeskyně a v květnu 1995 byla oficiálně zpřístupněna pro turisty.Podzemní svět jeskyně Baredine patří mezi skutečné skvosty svého druhu a je s podivem, že i když byla jeskyně v minulosti obývána, dochovalo se v ní do dnešních dnů množství stalagmitů a stalaktitů jedinečných tvarů, dokumentujících trpělivou a dlouhodobou činnost vody. K nejzajímavějším patří například až 10 m dlouhé „záclony“, realistická socha Madonny nebo pastýřky Milky, krápníková variace na šikmou věž v Pise a nebo sněhulák – světlonoš, který se stal ochrannou známkou a symbolem jeskyně Baredine.

Jeskyně je hluboká 132 m a teplota uvnitř se stabilně pohybuje na úrovni 14oC. Třísetmetrový vyhlídkový okruh v délce 40 minut prochází pěti sály a končí u jezírka přibližně v hloubce 60 m. Zbývající metry do dosud změřené hloubky představuje 66 m hluboká průrva, zakončena dalším podzemními jezery o hloubce až 30 m..
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2005 až červenec 2015
  • 2 814 zobrazení
janavavrova
přesně tak, Terezka v květnu oslavila už 10 let (kde se to vzalo, netuším) a museli jsme to oslavit. Původní plán byl úplně jiný, oslava společně s dědou, formou zahradní párty u našich na zahradě, ale počasí to prostě nedovolilo. Děda k tomu všemu ještě onemocněl, takže byla taková malá párty u nás doma. Bylo to den před odjezdem do Itálie, takže úplně uprostřed všech příprav :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2013
  • 2 276 zobrazení
pe-sek
  • jaro 2010
  • 1 761 zobrazení
krchov
V květnu 2012 jsme s Jirkou vyrazili na výlet do Itálie.
05.05.2012 - sobota - odjezd z Prahy přes Německo a Rakousko do Itálie.
Německem jsme místy prosvištěli vzletovou rychlostí 240 km/hod. a večer dorazili do místa pobytu.
Na 4 noci jsme se ubytovali v Park hotel Jolanda v městečku San Zeno Montagna, 7 km nad jezerem Lago di Garda.
06.05.2012 - neděle - cesta po východním břehu jezera se zastávkami v městečkách Torri del Benaco, Malcesine, Arco, Calavino, Riva del Garda.
07.05.2012 - pondělí - cesta na jižní konec jezera s návštěvou městeček Sirmione a Garda.
08.05.2012 - úterý - výlet panoramatickou lanovkou z Malcesine na Monte Baldo (2215 m.n.m.), nejvyšší horu v okolí.
09.05.2012 - středa - odjezd z hotelu a přesun k moři se zastávkou v Benátkách. Večer příjezd do Bibione.
10.05.2012 - čtvrtek - pobyt v Bibione, courání po pláži, sbírání mušliček, první letošní koupání...
11.05.2012 - pátek - odjezd do ČR, průjezd Rakouskem, večer příjezd domů.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2010 až květen 2012
  • 1 371 zobrazení
hehehehe
květen 2010
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2010
  • 1 232 zobrazení
neser
1 komentář
  • květen 2010
  • 1 181 zobrazení
majerovi
Bari, Matera, Alberobello, Polignano, Řím
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 1 096 zobrazení
mirlos
K úchvatným přírodním scenériím Dolomit neodmyslitelně patří i ta odvrácená tvář, kterou je 1.světová válka, zanechávajíce tam za sebou nesmazatelné stopy. Zanedlouho tomu bude 100 let, kdy vstoupila Itálie do války s Rakousko-Uherskem a na severu země docházelo v letech 1915 - 1917 ke krutým bojům, kterých se účastnili i naši dědové. Desetitisíce vojáků na obou stranách skončily svůj život právě v nádherné přírodě Dolomit. Mnoho pomníčků, památníků, muzeí a hřbitovů připomíná hrůzu té doby v těch nejhezčích dolomitských lokalitách. Záměrem naší cesty bylo navštívit alespoň část válečné linie v Sextenských Dolomitech. Neuvěřitelné množství zákopů, bunkrů, štol a dalších objektů vytesaných a stavěných vysoko ve skalách dává tušit šílenou dřinu vojáků, kteří své pozice budovali a ve kterých posléze umírali. Díky nadmořské výšce 2300-2500 metrů bylo velmi obtížné zásobování čímkoli, pak kruté mrazy a laviny v zimě také udělaly své. Hora slz - Monte Piana je největším důkazem válečného šílenství na hranici Benátské republiky a rakousko-uherského impéria. Od května 1915 do listopadu 1917 položilo svůj život na této stolové hoře cca 14 000 vojáků. Další desetitisíce skončily svůj život na jiných nedalekých dolomitských bojištích ať už v bojích, v mrazu nebo pod lavinami. Dolomitské válce se přezdívá též "výbušná", neboť v ní bylo použito obrovské množství zničujících trhavin.
více  Zavřít popis alba 
778 komentářů
  • červenec 2012
  • 1 024 zobrazení
veronca
Puglia, Itálie, květen 2012
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2012
  • 908 zobrazení
pe-sek
  • 26.5.2010
  • 891 zobrazení
panrh
Sešli se tři kamarádi a rozhodli se svou účastí po moci malému děvčátku bez ručiček. Dívenka se jmenuje Lilienka. Tak jsme do toho šli!
V sobotu 28. května se konal již čtvrtý charitativní výstup paralympionika Jaroslava Petrouše na nejvyšší českou horu. Letos se akce konala pro rok a půl starou Lilienku Klimkovou, která se narodila bez obou ručiček. Benefice přilákala okolo dvou tisíc lidí a Nadačnímu fondu KlaPeto se podařilo vybrat rekordních 845 tisíc korun pro těžce zdravotně postižené děti.
„Když jsem po amputaci nohy přemýšlel, jak pomoci ostatním handicapovaným překonávat bariéry, napadlo mne vyjít na Sněžku pro dítě podobně zdravotně postižené jako já. Myslel jsem, že akce se zúčastní pár kamarádů a vybereme pár tisíc korun. Ale už první ročník šly pro Simonku stovky lidí a vybralo se několik set tisíc,“ říká autor projektu, handicapovaný atlet Jaroslav Petrouš. Z jednorázového nápadu se stala tradiční charitativní akce, která rok od rok láká stále více lidí. V sobotu 28. května se již čtvrtého výstupu na Sněžku zúčastnilo na dva tisíce lidí. Na nejvyšší českou horu šli zdraví i handicapovaní. Dvě děti upoutané na vozíček – Míšu Teresku a Terezku Vargovou – dopravili jejich tatínkové s pomocí dobrovolníků až na vrchol. Péťa Januš s nadkolenní amputací, pro kterého se konala akce před dvěma roky, vyšel na Sněžku dokonce o hodinu rychleji než loni. „Dojal mne počet lidí, kteří přišli podpořit Lilienku a další zdravotně postižené děti. Letos jsme trhli rekord, jak v počtu účastníků výšlapu, tak ve vybrané částce. Především díky drobným dárcům se podařilo vybrat neuvěřitelných 845 tisíc korun,“ říká spoluzakladatelka Nadačního fondu KlaPeto, bývalá místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová. Nejvíce peněz nadační fond vybral díky prodeji triček s logem akce. „Letos jsme prodali bezmála dva tisíce triček. Je neuvěřitelné vidět každý rok více lidí v tričkách, jak se táhnou jako jeden velký had až na vrchol hory. Jsem hrdý na to, že za čtyři roky se tímto projektem podařilo vybrat 2 280 000 korun pro handicapované děti,“ doplňuje Petrouš.
„Zakládáme si na tom, že každá koruna, kterou lidé věnují, jde přímo těžce zdravotně postiženým dětem. Všichni v nadačním fondu KlaPeto pracují bez nároku na honorář,“ vysvětluje Klasnová s Petroušem. Lilienka Klimková, která byla letošní tváří projektu, resp. její rodina dostala od nadačního fondu šek v hodnotě 100 tisíc korun na rehabilitace a kompenzační pomůcky a od partnera projektu, společnosti Rossman, pračku a poukaz na nákup v hodnotě pět tisíc korun. Ostatní peníze věnuje KlaPeto dalším handicapovaným dětem na benefici, kterou připraví na září. Nadační fond ale obdaroval dvě rodiny díky dalšímu partneru projektu – Caorle Tour přímo na místě. Péťa Januš a Tomášek Magyar, chlapci po amputaci nohy kvůli zákeřné rakovině, dostali týdenní zájezd do Itálie pro celou rodinu.

Nadační fond KlaPeto chystá další charitativní výstup zase příští rok, a to opět spojený s Mezinárodním dnem dětí. Těšte se poslední květnovou sobotu – 27. 5. 2017.
PŘIDEJTE SE S NÁMI PŘÍŠTÍ ROK!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 29.5.2016
  • 854 zobrazení
osdartehu
Monopoli provincie Apulia, květen 2019
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2019
  • 892 zobrazení
zichlajs
  • květen 2015
  • 841 zobrazení
6aci
  • jaro 2017
  • 850 zobrazení
besurka
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012
  • 787 zobrazení
janice
Dovolená květen 2006
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2006
  • 778 zobrazení
pe-sek
  • květen 2010
  • 752 zobrazení
leosmat
GARGANO je poloostrov v Jaderském moři, který je součástí italského kraje Apulie.
Poloostrov Gargano má rozlohu 2005 km² a žije na něm okolo dvou set tisíc obyvatel. Největším městem je Manfredonia na jižním pobřeží. Poloostrov je tvořen vápencem, který je zformován na pobřeží do četných jeskyní, skalních oken a dalších pitoreskních útvarů. Vnitrozemí je hornaté, nejvyšším bodem je Monte Calvo(1065 metrů nad mořem), rostou zde původní listnaté lesy zvané Foresta Umbra. Na poloostrově se nacházejí dvě velká slaná jezera, Lago di Lesina a Lago di Varano. Většinu rozlohy Gargana tvoří národní park (Gargano).
Před čtyřmi miliony let bylo Gargano ostrovem, z té doby se zachovaly fosilie pozoruhodných endemických druhů, jako byl více než půlmetrový předchůdce ježka Deinogalerix, obří pišťucha Prolagus imperialis, sudokopytník Hoplitomeryx nebo sova Tyto gigantea.
Z langobardských dob se zachovala bazilika zasvěcená archandělu Michaelovi v obci Monte Sant'Angelo, která je od raného středověku významným poutním místem a byla zapsána na seznam Světové dědictví UNESCO. Pak poloostrov ovládala Byzantská říše a Normané, po kterých zůstala velká pevnost nad městečkem Vico del Gargano, od 12. století byl součástí Sicilského království až do sjednocení Itálie roku 1861.
Na poloostrově Gargano se pěstují citrusové plody a olivy, důležitý je rybolov: na pobřeží se dosud nacházejí starobylé velké dřevěné konstrukce sloužící k chytání ryb, nazývané trabucco.

ALBEROBELLO je malé město v italské provincii Bari v Apulii. V roce 2004 žilo ve městě 10 855 osob (271,4 os./km²). Město je známo především díky své unikátní architektuře – zdejší domky jsou postavené v tzv. stylu trulli. Především díky jim je od roku 1996 městečko součástí světového dědictví UNESCO.
Počátky města spadají do druhé poloviny 16. století, kdy hrabata de Conversano započala s kolonizací tohoto území. Hrabata nařídila osadníkům stavět domy z kamene nasucho, tj. bez malty, aby mohly být v případě královské inspekce zbořeny - tento způsob vzniku sídel měl příčinu v tzv. prammatica de baronibus, normě existující od 15. století v Neapolském království, podle níž založení městské aglomerace podléhalo dani. Domy tedy byly budovány jako provizorní stavby, snadno demolovatelné.
V průběhu roku 1797 se skupina alberobellských odvážlivců vydala do Tarenta požádat o pomoc krále Ferdinanda I. Sicilského, který jejich prosby vyslyšel. 27. května 1797 král vydal dekret, kterým se tato malá obec stala svobodnou.
Domky TRULLI stavěné bez malty z opracovaných kamenů, měly původně jen jednu místnost kvadratického půdorysu se silnými stěnami vysokými cca 1,5 m. Kryty jsou kuželovitou střechou zdobenou bílými znaky, stěny jsou zářivě bíle olíčené vápnem. V domcích ve čtvrti Piccola se stále bydlí, ve čtvrti Rione Monti na protilehlém kopci jsou již domky turistickou záležitostí.
Ve stejném stylu je v Alberobellu vystavěn i kostel sv. Antonína, byl v letech 1925–1927 vystavěn na vrcholu kopce Rione Monti. Stavba dokonale zapadá mezi budovy, které ji obklopují. Má tvar řeckého kříže a je krytá střechou ve stylu trulli jejíž výška je 21 m. V roce 2004 prošel kostel kompletní rekonstrukcí.

GROTTE DI CASTELLANA je systém jeskyní nacházející se v krasové oblasti Murge v jihoitalské Apulii. Leží necelé dva kilometry jižně od města Castellana Grotte a je nejdelším podzemním labyrintem v Itálii.
Celý komplex jeskyní je dlouhý okolo 3300 metrů a dosahuje hloubky 70 - 122 metrů. Vchod tvoří vertikální propast LA GRAVE, kde je jediná možnost fotografování (viz i foto). Z propasti vycházejí rozsáhlé podzemní dómy nazvané Bílá jeskyně, Černá jeskyně, Jeskyně zkázy….., celkem jedenáct jeskyní (dómu). Jeskyně pocházejí z geologického období křídy. Teplota uvnitř se celoročně pohybuje mezi čtrnácti a osmnácti stupni Celsia, vlhkost vzduchu dosahuje devadesáti procent. Žije zde syarina velká a množství netopýrů. Interiér jeskyní zdobí vápencové krápníky bizarních tvarů.
Jeskyni objevil 23. ledna 1938 badatel Franco Anelli, po němž je pojmenováno i zdejší speleologické muzeum. Pro návštěvníky jeskyní byla zřízena nedaleká zastávka na železnici z Bari do Tarenta.

Dopolední PROJÍŽĎKA MOTOROVOU LODÍ podél pobřeží poloostrova GARGANO s prohlídkou přímořských jeskyní a nádherné scenérie vápencových skal a útesů. Výlet s průvodcem, odjezd v 8:30 hod. z Lido Riccio směr Vieste, cca 23 km před Vieste se loď otáčí a pluje zpět do přístavu Mattinata a na Lido Riccio.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018 až březen 2020
  • 767 zobrazení
lucinkamost
návštěva Itálie v květnu :Řím, Florencie a Benátky :)
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 710 zobrazení
kenny32
Chorvatsko,Itálie,Rakousko.Fotky jsou z pěti foťáků,takže je v tom "guláš".Nechtěl jsem nikoho ošidit o jeho fotky.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 698 zobrazení
Reklama