Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 17 322 výsledků (0,1475 sekund)

reklama
32 fotek, 6.12.2018, 29 zobrazení
30 fotek, 4.12.2017, 56 zobrazení
70 fotek, 29.11.2017, 51 zobrazení
99 fotek, 179 zobrazení | lidé, příroda
zimní víkend v Teplických skalách.Jíťa,Péca,Čert,Míra,Pýchyn,Péťa a já
114 fotek, listopad až prosinec 2012, 45 zobrazení
Zde si prohlédněte fotografie dětí z Lumku, kdy v době řemeslného týdne viděly a zkusily si, jak se s paní Mutínskou peče domáci kváskový chleba, jak k nim přišel skrze divadélko Mikuláš s čertem a andšlem, jak pekly vánoční cukroví, jak slavily narozeniny a těšily se na Vánoce
42 fotek, 15.12.2014, 177 zobrazení
Poznej staré vánoční zvyky
Vánoce jsou jedním z největších křesťanských svátků v roce. I proto jsme se jeli podívat do Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm a zúčastnili se jejich programu s názvem Vánoce na dědině v rámci výuky občanské výchovy. Děvčata a chlapci na vlastní kůži zažili, jak slavili Vánoce na Valašsku jejich prarodiče. Poznali staré zvyky, některé se dodržují doposud jako například pouštění lodiček ze skořápek ořechů či krájení jablíček. Z těch pomalu zapomenutých zvyků je lití olova do vody a věštění budoucnosti z jeho tvaru. Ve staré škole si zazpívali koledy, pan učitel potrestal neposlušného žáka, viděli, jak se vyrábějí svíčky, jak se pečou a zdobí vánoční perníčky nebo vánoční oplatky. Ochutnali mrváně – různé tvary ze zbytků vánočkového těsta. Ovšem nejvíce je zaujalo posezení v hospodě spojené s pitím čaje z devatera kvítí a pojídáním perníku s devatero kořením. Tady jsme se dozvěděli, že vánoční hostina by se měla skládat z devatera chodů. Jeden chod byla polévka, druhý oplatek s medem, abychom byli v příštím roce zdraví a pilní, jako třetí chod se podával čerstvý chléb, muzika – směs sušeného ovoce s medem a ořechy, jinde to byl vánoční kuba …….. Byli jsme všichni nadšení, že mnohé chalupy, které jsme navštívili, byly dovezeny z Karolinky či z Velkých Karlovic. Další netradiční hodina se vydařila.
Mgr. Alena Ondrušová

A co na to říkají šesťáci?
„Bylo to moc fajn. Nejvíc mě zaujalo zdobení perníčků.“ Saša Tomková
„Mně se líbilo všechno. Víc než lití olova se mně líbila ochutnávka čaje z devatera kvítí a perníku v hospodě.“ Patrik Zdražil
„Mně se líbilo ve škole, malé lavice, potrestané Honzovo zlobení. Pan učitel byl tvrďas.“ Tomi Čírtek
„Dobré bylo lití olova. A taky ta hospoda.“ Dominik Huml
„Mně se nejvíc líbilo vyřezávání hraček ze dřeva.“ Martin Heide
„Získala jsem mnoho zajímavých informací o životě Valachů v minulém století. Byl to krásný zážitek.“ Míša Bolfová
„Nejvíc mě zaujala výuka ve škole, tresty za drzost a neposlušnost. Také se mně líbilo, jak byli oblečení. Potkali jsme i Mikuláše s hodnými čerty. Moc se mi to líbilo.“ Verča Tahotná
„Mně se nejvíce líbilo u kováře.“ Eliška Fojtíková
„A mně se nejvíce líbilo v pekárně. Pekař pekl vánočky a vynikající mrváně. Moc nám chutnaly.“ Aďa Kopcová
29 fotek, 2.12.2011, 484 zobrazení
Oživlé historické postavy vrací do života dobové zvyky a obyčeje
Ratibořice – Zpět do doby, kdy žila a tvořila autorka Babičky Božena Němcová a v zámku žilo panstvo, se v těchto dnech vrátil život v Ratibořicích. Návrat do časů kněžen, ale i do života prostého lidu, nabídnou návštěvníkům 3. a 4. prosince hned dvě akce.

„Jde o jednu z nejrozsáhlejších tradičních akcí, které se tu v Ratibořicích a v Babiččině údolí pořádají,“ říká kastelán zámku v Ratibořicích Ivan Češka. „Letos jsme provedli změnu programu, a tak jsme změnili i název. Akce se už nejmenuje pouze Advent, ale je rozdělena do dvou částí: Knížecí Vánoce na zámku a Advent v Babiččině údolí. V první části prostřednictvím kostýmovaných postav, z nichž některé jsou fiktivní, seznamujeme návštěvníky se zvyky z období Vánoc a adventu, a to na náchodském panství,“ dodává kastelán. Podle Ivana Češky jsou divadelní výstupy i scénky autentické. Vychází totiž z přímých svědectví pamětníků, kteří Vánoce a advent v době života postav z Babičky Boženy Němcové zažili.
„Tehdy byli ve věku dětí. K vidění je tedy například i to, jak byly právě děti o Vánocích obdarovávány, a to od majitelů zámku, příslušníků rodiny Schaumburg-Lippe. Já osobně jsem měl možnost s pamětníky o té době hovořit. Stejně je na tom můj kolega, stálý průvodce Milan Záliš, který psal scénář k akci. Dokonce i jeho prarodiče byli z Ratibořic. A tak to zná i z jejich vyprávění. Zde vystupuje v kostýmu pana správce,“ dodal Češka.
Vánoční scénky na zámku v Ratibořicích jsou situovány do 80. a 90. let 19. století. Ústřední postavou se stal tehdejší majitel panství princ Vilém Schaumburg-Lippe a jeho manželka, princezna Bathildis. K nim patří i služebnictvo (což jsou ale fiktivní osoby), ale také úřednictvo, které šlechtický rod měl.

Při prohlídce zámku v Ratibořicích, je pak možné vidět rozhovor mezi ním a místním katolickým děkanem. Téma? Jak jinak, než zvyky a vánoce. „Jsem místní děkan a hovořím s panem archivářem o tom, co pochází z Čech a co z Německa. Máme takový malý spor,“ říká Jakub Disman. „Ale nakonec vše urovnáme,“ reaguje Jiří Musil v roli archiváře Eimkeho. „Nakonec najdeme, co je typické pro Čechy. A vyzvedneme zpěvy při ranní mši, kterým se říká roráty. Kromě Čech, nemají obdobu nikde v Evropě,“ upozorňuje Musil.
Další místnost zámku v Ratibořicích voní pochoutkami, které zdobily panské stoly. V jedné z komnat, se tak odehrává další ze živých scének, které dotváření obrázek o dění na zámku. „Já jsem princ Vilém Schaumburg-Lippe a zrovna se tu radím se zámeckou kuchařkou, jak bude vypadat vánoční menu. „Budou to samé vybrané lahůdky. Jen se podívejte,“ dodává zámecká kuchařka.
Strom v sále Tří císařů
V sále Tří císařů stojí vánoční strom. A před ním princezna Bathildis. Ta vypráví, jak byly děti zaměstnanců zámku o Vánocích obdarovávány. Před stromem jsou vyrovnané vánoční balíčky, a na každém je jmenovka dítěte zaměstnance zámku. „V balíčcích měly například boty, nebo jiné oblečení. A podle zvyku, dostalo každé dítě vánočku. To jsou ale příběhy, které se odehrávaly na zámku v Náchodě. Tady v Ratibořicích panstvo vánoce neslavilo. Trávili je v Náchodě,“ zmiňuje historickou nepřesnost kastelán.
Ruderův mlýn naplňuje folklor
Další část akce „Advent v Babiččině údolí se v lidovém stylu odehrává na Ruderově mlýně, kde vystupuje dětský folklorní soubor Barunka z České Skalice, který prostřednictvím pásma písní, koled a různého zvykosloví, představuje období adventu na přelomu 19. a 20. století. „Tancujeme kucmoch, protože patří k období kdy je zima, kdy by měl člověk jíst česnek a cibuli. A taky lidem zpíváme písničku Šla Maria, šla do ráje, protože se chystáme na příchod Krista,“ říká vedoucí souboru Barunka Martina Pavlasová.
„Nehrajeme koledy. Hrajeme lidové písničky, které patří sem, tedy do našeho kraje. Abychom nezapomněly, odkud jsme a kam patříme,“ dodává. „V našem programu vystupují i čerti,“ přidává se Pavel Řitký, hlavní muzikant souboru. „Proč Čerti? Protože v pondělí bude chodit čert s Mikulášem a v každém mlýně přece museli být čerti,“ dodal s úsměvem muzikant.
Specialitou je cibulový chléb
V prostoru mandlovny se odbývá i vánoční trh. Tam je možné, kromě vánočních ozdob, pochoutek a svařeného vína, zakoupit i cibulový chléb. „Peče se na lipovém dřevě. Bez přídavku cibule by chutnal jako obyčejný,“ přibližuje jednu z pochoutek Anna Borsová. „Nejlepší je, když se potírá máslem. Při jídle se nekrájí, ale ulamuje. Cibulový chléb je původem z Francie,“ dodala.
V rámci akce „Knížecí vánoce na zámku“ a „Advent v Babiččině údolí“, lze samostatně, bez průvodcovského výkladu, navštívit i Staré bělidlo. „Do souvislostí tu dáváme realitu i fikci, kterou propojila Božena Němcová v Babičce. Je totiž známo, že Němcová si své dětství a vzpomínky idealizovala,“ říká kastelán Ivan Češka. „Seznámit se zvyky na zámku a prohlídnout si historické budovy v Babiččině údolí,“ bude možné až do neděle,“ dodal.
autor: Jiří Máslo, Náchodský deník, 3.12.2011
101 fotek, 2.10.2011, 32 zobrazení
Přírodní rezervace Divoká Šárka se nachází na skalnatých úbočích Šáreckého potoka (mezi soutěskou Džbán a Čertovým mlýnem) a na stepích nad ním, zejména na jeho pravém břehu. Stepi potom přecházejí do rozsáhlého lesa, což tak vytváří jeden z nejrozsáhlejších pražských parků.
Přírodní rezervace byla vyhlášena na ochranu významného geomorfologického celku zahrnujícího hluboké údolí proříznuté Šáreckým potokem v tvrdých buližníkových skalách včetně zbytků teplomilné skalní vegetace na slunných jižních svazích a chladnomilné vegetace na zastíněných severních svazích. Divoká Šárka se jako unikátní prvek pražské přírody, a to jak z geologického, tak i botanického, nebo zoologického hlediska, stala první přírodní památkou vyhlášenou na území metropole.
Území PR bylo osídleno již od paleolitu. Nad soutěskou Džbán bylo archeologicky dokázáno prehistorické osídlení a nalézá se zde rozsáhlé slovanské hradiště se zachovalými valy.
Římskokatolický kostel sv. Matěje v Praze-Dejvicích je malý, ale známý farní kostel ve II. pražském vikariátu pražské arcidiecéze.
Vysoký ostroh nad šáreckým údolím, na kterém se kostel nachází, byl osídlen již v době bronzové. Při archeologickém průzkumu na konci 19. století byly v prostoru hřbitova obklopujícího kostel nalezeny tavicí pece na bronz, žárové hroby knovízské kultury a hroby skrčených koster lužické kultury, jakož i nálezy z doby slovanské.
Podle pověsti nechal první kostelík (rotundu), resp. kapli na tomto místě postavit v roce 971 kníže Boleslav II. Pobožný.
205 fotek, červenec 2007, 201 zobrazení | cestování, krajina, rodina-přátelé, země
První návštěva Rychlebských hor ,v těchto krásných a ještě netolik dotčených horách jsme zažili nejhezčí dovolenou . Rádi se sem vracíme. Sestra se sem z Chomutova dokonce odstěhovala a tak zde v hájence trávíme dovolené . Co se týč Pradědu tak ten mne trochu zklamal , Bílá Opava je hezká a ani tu nebylo moc lidí a to jsme ji prošli několikrát. Foceno prvním digitálem , první zkušenosti ....
přidáno z mého deníku :
Dnes se vydáme na - pekelný výstup na rozhlednu Borůvková hora.Jistě víte, že tento kraj je opředen tajemnem /malé venušanky,čarodějnice a procesy,čerti,pohanští bohové/ a i tady je zajímavé magické číslo 666 které vzniká rozdílem dvou nadmořských výšek - nejnižší zde v oblasti Vidnava a výšky Borůvkvé hory.Tohle převýšení zdoláte během pár km.Od Travné - od kalvárie s pramenem je značení pro turisty /tady prostě ne - byla to ta nejhloupěji vedená trasa co jsem kdy zažil a viděl/.To byste opravdu vydechli s ďáblem na zádech.Prostě si stopněte auto a vyjeďte krásnou silnicí ten krpál až k přechodu či stánku s občerstvením -Travná přechod.Šel jsem výlet na rozhlednu 2x,takže opravdu mohu doporučit to nejlepší.Ta rozhledna a výhled z ní /už jsem prošel řadu rozhleden ,ale tato má asi nejhezčí výhled/- musel jsem prostě výstup opakovat,ale pokaždé jinou trasou. Jste na přechodu s Polskem - výhled do Polska je fakt pěkný a čile se tu čenžuje,ale lidí je jinak fakt málo/ asi ten krpál odrazuje/.Sběračů borůvek je více.Teď pozor!Naše značení je dobré ,ale strašně dlouhá trasa po bílém ostrém kamení.Je tu cyklostezka,ale já bych sem nejel ani na plných gumách - jsou tu značeny i nebezpečné kameny zelenou barvou.My přejdeme CZ - PL přechod a buď půjdeme po pěšině okolo hraničních kamenů nebo po polském značení.Je velmi kratší,jde se po měkkém povrchu lesní pěšinou.Dojdeme k jedné z nejkrásnějších rozhleden u nás.Je zde vrcholová knížka.Rozhledna se trochu ve větru kýve a nahoře fučí,ale výhled Vás dostane - jelikož jde o nejčistší oblast je rozhled daleký,Dolů stejně nebo se projděte tou naší českou trasou - ale je to dálka.Spěchejte,protože i tady tu krásu za chvíli zničí desítky větrných elektráren.Lidi jsou tu milí ,ale moc tu krásu kolem neberou,přitom by na té ryzí nedotčené kráse mohli vydělat / jako Rumuni ,kam směřují ti co hledají poslední nedotčená místa v Evropě/.

Za čím jedeme?
pěkná rozhledna zdařile postavená s pěkným rozhledem k nám i do Polska.možnost navštívit polské městečko při hranici - levné cukrovinky,dále jsou nějaké lázně.Pokud jste cyklisti je to kratší cesta na polská skalní města - Stolové hory.Měl by se tu vybudovat i silniční přejezd,ale nevím v jakém je to stadiu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Místní restaurace na Travné přechod byla zavřená,ale prodávali tu občerstvení.Vedle je stánek velmi slušně zásoben - chodí sem na čenž Poláci - hlavně pivo/.Přespat se dá i na rozhledně /cca 6 míst/,vedle je chata - přístřešek ,která se dá pronajmout - klíč má starosta Javorníku /až sem pojedete tak si ho půjčíte a nazpět ho zase starostovi vrátíte/ počítám ,že 20 lidí by tu mohlo přespat.Přespat se dá i v Travné - zeptejte se v hospodě.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
Lidi jsou tu k sobě z obou stran vlídní a ochotní.Pěkná nedotčená příroda.O té špatné trase jsem mluvil výše -spíše tu využili silnici pro stahování dřeva a z doby kdy tu stavěli rozhlednu.Někde narazíte na velké mravence- celá pole,takže takový menší běh minovým polem.

Ostatní informace
vstup na rozhlednu zdarma,někdy se tu prý pořádají boží procesí z Travné na rozhlednu.V Polsku některé ceny dražší /alkohol/a něco levnější/cukrovinky/.
Pro vozíčkáře a handicap : ke kostelu k Travné se lehce dostanete,pak ale půjde o stoupák s nutnou asistencí a dost dlouhý,ale lze.K rozhledně se asi nedostanete a když tak budete potřebovat spíše nový vozík,vede sem silnice,ale je to hodně dlouhé a ostré kameny/pokud tu už neudělali asfaltku/.
Ať mi místní prominou,ale nemyslím to špatně / s tou prdelkou/- ba naopak tady lidi ještě nezamykají a mají dobré srdce na dlani.Tenhle tip jsem dostal od člověka,který už všude byl a může tedy srovnávat.Tahle oblast není pro fajnové turisty,ale fakt pro ty co milují opravdový turismus a krásu přirozené přírody,jež je tady ještě opravdu v bohaté míře zastoupena.Nepotkáte tu často během túry člověka,čas jakoby se někde zastavil.Ubytoval jsem se v Zálesí abych tohle místo prozkoumal.Těžil se tu smolinec v tajných šachtách.Ty jsem objevil nad vesnicí u samých polských hranic i zbytky po důlním objektu.Ve vesnici býval kostel,ale byl zbořen právě budovateli šachet.V okolí jsou sjezdovky.Raritou je před vjezdem do vesnice stará pec z 17 stol.Nedaleko Zálesí se nalézá obec Travná s kostelem ,farou a moderním božím domem.Kostel je zajímavě vyzděn z pětibokých kamenů.Atrakcí obce je svatý pramen s léčivou vodou/něco na tom je - únava tu spadne raz dva/ a pěknou zrenovovanou kalvárií,kterou jsem si ač nevěřící absolvoval a u každého stání si něco přál/přišlo to samo kupodivu/ a dodnes se mi to plní.Jedinou záhadou bylo, proč se svatému nad vchodem kostela najednou něco ulouplo /řekla mi to jedna babička/. Taky jsem tu viděl meditační hotýlek - ale byl momentálně zavřený,takže nevím podrobnosti.

Za čím jedeme?
meditace,církevní silné duchem místo,těžba smolince ,stará pec,
Zajímavé turistické cíle v okolí: Borůvková hora, Travná, Nad Travnou

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Ze svých zásob,v Travné je hospoda s ubytováním a zároveň obchůdek.V zálesí penzion,je tu taky chata k pronajmutí /8000 za týden celá/.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
Pohodoví a přátelští lidé,krásná příroda,silný vzduch /pro alergiky až moc - já,ale za 2 dny byla pohoda/.Nelíbilo jak mají malé housky - v životě jsem tak malé housky neviděl.Obdiv jak z mála tu musejí vyžít.

Ostatní informace
Nic nikde neplatíte.Mně tu opravovali utržený výfuk za 100 v neděli,super práce dodnes jezdím/kdo vám to jinde udělá ?Díky lidičky.

Pro vozíčkáře: do Zálesí se z Javorníku dostanete a ke kostelu k Travné taky.Bohužel od ústavu v Zálesí je stoupák se strašnou cestou,takže tady nemáte šanci.

Dnes se vydáme do místa,které obývají přítulné malé divoženky Venušanky.Jejich území se nalézá v okolí Smolného kopce a skalního útvaru Venušiny misky poblíž Velké Kraše.My jsme jeli ze Žulové,vylezli na nedaleký Borový vrch/munule jsme zde byli jen naproti u kostela/a prolezli zajímavou skalní branou.Autem jsme minuli Kobylou .Zde jsme mysleli,že tudy povede cesta na Venušiny misky /dle GPS by to šlo - kratší cesta ,ale zrovna nebyla po ruce/.Jeli jsme tudíž dál na Velkou Kraš.Zde se musíte ale zeptat/pokud nemáte mapu či GPS/na Habinu -je tu nějaký tábor a kemp s koupalištěm.Auto dál nesmí,je tu závora a jít hezkým lesem po zeleném značení víceméně stále za nosem.Nakonec dojdete na zmíněný útvar.Některé mísy jsou docela velké a fakt vypadají jako kotle na jídlo,kde vaří Venušanky.Moc jsme si lámaly hlavu jak vznikly,ono to vypadá jakoby tu měl téci z nebe pěkný potok,co ty misky vymlel.Pokud máte mapu tak zjistíte ,že je tu docela dost lesních jezírek /prý se v nich koupají za měsíčku Venušanky/.Je tu i pár pomníčků/neštěstí lesníků/.Pak jsme jeli do Vidnavy - poblíž se těžil kaolin a jsou tu zajímavé technické památky a kaolinové jezero Kaolinka.Poblíž je i pěkný lom na koupání Štachlovice.Někde tu mají být i Vidnavské mokřiny/chráněná přírodní rezervace/,ale tu jsme už časově nestihli.Ve Vidnavě lze spatřit vystavené bludné kameny,prý sem doputovaly až ze Švédska.Některé lze najít i na zahradách lidí.Obdobné lze spatřit poblíž náměstí v Javorníku.Celá trasa je vhodná pro líné cyklisty - jede se po rovince.

Za čím jedeme?
Zajímavé skalní útvary Venušiny misky.Těžba kaolinu u Vidnavy.Bludné kameny ve Vidnavě.Koupání v lomech.
Zajímavé turistické cíle v okolí: Bernartice, Borový vrch , Vidnavské mokřiny

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Je tu pár penzionů po cestě.Habina -kemp a koupaliště/nevím jaká voda - já se koupal zadarmo v lomu Štachlovice.Prý se tu koupají i vtom lomu Kaolinka,ale osobně jsem to nezkoušel/ v době návštěvy pršelo a voda byla bílá/.Svačinu jsme měli sebou,takže něco doporučit nemohu.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbila se opět příroda bez živáčka.Obdivoval jsem opět práci kovářů,kteří zabudovali zábradlí na miskách.Škoda,že přístup zezdola je zavalen nějakým vandalem,jinak by to byla skvělá prolézačka.Některé bludné kameny vezmou dech.

Ostatní informace
Vstup zdarma pro všechny lidi dobré vůle na všechny přírodní atrakce v okolí....Jinak dle místních je Vidnavská nížina super rovné nejnižší místo Rychlebek a jezdí to tu festově všechno na kole - takže ideální terén na výlet na kole.Na druhé straně pokud byste prý chytili nějaké prudké deště tak je to místo největších zátop,pěkně se to tu rozlejvá.
Pro vozíčkáře: velmi dobrá cesta,někde více šotoliny.Těsně k vyhlídce u misek nutná asistence.
Pozor na malé děti - zábradlí má jen horní příčku.Oblé kameny.Prolákliny s hloubkou.

Pro ty co sem budou chtít zajet a přespat : od léta 2012 nabízím skromné ubytování v obci Skorošice v bývalé hájovně, či jen místo pro váš karavan či stan.
653 fotek, podzim 2015, 543 zobrazení
1. den - Cesta byla v pořádku, dobře jsme dojeli. Ubytovali jsme se na pokojích, všechno vybalili a dali si dobrý oběd. Po odpoledním klidu si nás vzali do péče animátoři, kteří nás seznámili s environmentální výchovou. Ke svačině jsme měli jogurt a pak jsme se pilně učili se svými třídními učitelkami. Po večeři jsme měli s vychovatelkami menší seznamovací program, kde jsme zpívali a hráli různé hry. Ve 20:58 jsme měli večerku a tak jsme ulehli do postýlek.

2. den - První noc proběhla v pořádku. Hned po snídani jsme se vydali do lesa, kde jsme se bavili o stromech a přírodě. Na oběd jsme měli vynikající koprovku a poté následoval odpolední klid. Protože se počasí umoudřilo, odpoledne jsme zase šli ven, kde jsme hráli různé hry a opět se více sbližovali s přírodou. V podvečer jsme se učili a napsali vám, rodičům, dopisy. Pak byla večeře, po které jsme zůstali v jídelně, kde jsme u kytary zpívali různé písničky na přání.

3. den - Dneska jsme po dobré snídani všichni vyrazili ven. Bavili jsme se o zvířatech, které kolem nás žijí a opět jsme brouzdali lesy a okolními loukami. 3. B se vrátila až na oběd (svačinky měli s sebou) a 3. A se po svačině dívala na dokument o lesních zvířatech a pak si sami zvířátka kreslili. Po obědě jsme se zase věnovali tématům o přírodě. Na večeři jsme měli výborné rizoto, a potom nás čekala hodina plná zábavy. Děti si mohly vybrat, jestli budou hrát stolní hry, stolní tenis, nebo si kreslit. Od 20:00 - 20:58 jsme se jako každý večer věnovali telefonátům domů, sprše a večerní hygieně.

4. den - Dnes jsme zahájili den rozcvičkou (labutí jezero :-D) V dopoledním programu byly obě dvě třídy venku, 3. A stavěla skřítkům domečky a 3. B byla na procházce po okolí. Odpoledne děti z 3. A dodělávaly domečky v lese a představovaly si je navzájem a 3. B měla na programu slackline a všichni si to náramně užili. Po večeři jsme děti opět nechaly hrát si podle své chuti, protože jsme opět měli k dispozici hernu, tak ať mají také trošku volné zábavy. V tuto chvíli už je na pokojích úplné ticho a dětičky spinkají jak miminka :-)

5. den - Pátek nám začal opět rozcvičkou. Tentokrát v japonském stylu :-D Po snídani jsme opět vyrazili ven. 3. B vytvářela v lese zvířátka a 3. A byla ve tvořírně, kde si každý zasadil svůj hrášek, a vytvořil nějakou ozdobu z přírodnin, a nakonec se šlo do lesa, kde si každý zasadil svůj stromeček. Po obědě a odpoledním klidu šla 3. A na výpravu za mloky (bohužel už je moc zima na to, abychom je viděli, ale předešlý turnus, co zde byl, měl mloky až u dveří chatek :-) ) a 3. B hrála různé hry v lese a na louce a bavili se o zvířatech, které tady máme a nebo můžeme potkat.

6. den - Po ranní rozcvičce (dneska byl Rocky Balboa) měly děti program opět venku. Děti z 3. B v lese sbíraly odpadky a pak malovali svět, jak si ho představují s odpadky a bez. Po obědě byla zase procházka ven, pak si děti z 3. A malovaly a dívaly se na kraťoučký dokument na téma zdravý životní styl. Děti z 3. B stavěly domečky pro trpaslíky karpatské. Po večeři jsme dětem udělali diskotéku, do které vtrhli čerti, anděl a Mikuláš. Děti dostaly nadílku a pak pokračovala diskotéka, kterou jsme si všichni náramně užili.

7. den - Dnešní den byl v celku odpočinkový. Po snídani obě třídy zůstaly v jídelně, kde jsme všichni shlédli dokument Lesní království a hned poté jsme se dívali na pohádku V hlavě. Po obědě šla 3. A na chviličku ven, a pak ve tvořírně vymýšleli své vlastní zvíře nebo rostlinu, kterou pak všem představili. 3. B se bavila o udržování životního prostředí, kreslili obrázky a dívali se na dokument o plastech. Po večeři měli opět volnou zábavu v herně.

8. den - Po včerejším odpočinku jsme dneska trošku protáhli kostry. Obě třídy šly na celodenní výlet na rozhlednu Lopeník. Všichni jsme zdárně zvládli 14 km chůze. Večer byla zase volná zábava v herně. V tuto chvíli jsme my, "vedoucí", zralí na spaní a děti kolem nás tady křepčí, lítají a na spaní nemají ani pomyšlení :-D

9. den - Ranní rozcvička byla ve stylu Bořka stavitele. Poté byly děti z 3. A ve tvořírně, kde hráli hry a pak šli do lesa na domečky. 3. B byla na procházce a odpoledne děti zkoušely rozdělávat oheň a poté se bavily o teple, světle a ohni jako takovém.

10. den - Tentokrát byl celodenní výlet do ZOO Lešná. Děti si to velmi užily, ale nepochybně největším zážitkem celého dne bylo krmení rejnoků. Po večeři se děti dívaly na pohádku a teď už se chystají do hajan.

11. den - Dnes jsme se rozcvičili jako na policejní akademii, a pak obě třídy vyrazily do lesa na procházku. Po obědě byly děti zase venku, protože tady bylo nádherně a svítilo sluníčko. Večer měly děti program s animátory. Všichni jsme si navzájem psali psaníčka do obálek. Každý svou obálku dostane až zítra v autobuse, a až doma si je smíme každý sám přečíst. Poté jsme měli diskotéku číslo 2, a teď už každý leží ve své postýlce.

12. den - Po snídani se děti pustily do balení. Když jsme tohle zvládli, předali jsme ceny za všechny soutěže a po obědě hurá domů.
161 fotek, 8.9.2012, 497 zobrazení
Babímu létu se zatím daří, jako by i ono chtělo podpořit letošní šestý ročník Zámeckého hemžení v Boskovicích. Velmi pěkné teplé počasí vylákalo z domovů mladé i staré a v sobotu 8. září před čtrnáctou hodinou proudily do zahrady empírového zámku davy lidí i s nejmenšími, pro které je tradiční akce uspořádaná především. Letos se nesla v duchu Andělského zámeckého hemžení, aneb nebe na zámku. Většina dětí proto přišla v bílém a hned u vchodu je dámy z místního mateřského centra ozdobily papírovými křídly. V zahradě bylo najednou tolik andělů, že to občas vypadalo, jako by právě napadl čerstvý bílý sníh. A kterým malým parádnicím nestačila křídla, mohla si svůj vzhled nechat vylepšit česáním, kulmováním, andělským vlněním a malováním a obličej, což zajistily šikovné maminky.
Šrumec a veselé štěbetání utišila po čtrnácté hodině ředitelka Muzea Boskovicka, též aktivní spolupracovnice v tomto roce desetiletého mateřského centra Mgr. Dagmar Hamalová: „Milí rodiče a děti, jménem mateřského centra Boskovice si vás dovoluji přivítat na dnešním krásném andělském hemžení. Zámecká zahrada se oděla do bílých barev a je připraven bohatý program. Děti u pokladny dostanou kartičky a mají možnost absolvovat deset andělských soutěží. Po nasbírání andělských razítek dostanou od pošťáka, jenž se zde pohybuje na kole, pěknou odměnu. Je zde i skákací hrad zapůjčený od sesterského mateřského centra Lysice, trampolína, bohaté občerstvení. Hned u vchodu do zahrady je stojan s informacemi o činnosti mateřského centra. V tvůrčích dílnách si děti vyrobí předměty, které si pak odnesou domů. Přeji všem krásné odpoledne a těším se, že bude andílků přibývat. A kdo chce, může se nechat v našem nebeském kadeřnictví upravit a namalovat. Počasí přeje, ať se Vám zde líbí. Akci připravilo mateřské centrum Boskovice se sponzory, jejichž výčet si necháme na později.“
Mezitím přicházeli stále další a další. Většina dětí se zapojila do jednotlivých disciplin a sbírala razítka. Snad největší úspěch měla Andělská škola létání. To místní skauti z oddílu Nybowaka natáhli lano od jednoho ze stromů v zámecké oboře a taháním za druhý konec zvedali nejmenší do výšky asi pěti metrů. Vše samozřejmě za nejpřísnějších bezpečnostních opatření. Děti v horolezecké výstroji se vznášely nad zahradou a měly z toho krásné zážitky. Však také u této atrakce stála po celé odpoledne dlouhá fronta a někteří se nechali unášet i víckrát. Neustále v obležení byl samozřejmě i skákací hrad a dvě trampolíny. Tyto věci jsou vždy vítaným zpestřením každé takové akce a drobotina se zde do sytosti vyřádila. Vše bylo zdarma v rámci vstupného. Maminky z mateřského centra připravily ještě spoustu dalších zábavných soutěží, vše se odehrávalo po celé ploše parku. Děti vozily na kolečku obláčky, zvonily, prolézaly tunel, stavěly věže z papírových krabic a mnoho dalšího. Úplně vzadu fungovala Andělská lanovka, kterou též mnozí odvážlivci zkoušeli víckrát.
„Několikrát za odpoledne vstoupila do dění ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová s informacemi o dění na ploše a představila sponzory, bez nichž by se taková věc nemohla uskutečnit: „Chtěla bych nejvíce poděkovat generálnímu partnerovi společnosti Alps Electronic Czech, s.r.o. za výraznou podporu. Pak rodině Menzdorff-Pouilly za možnost využití zahrady a zámku. Dalšími přispivateli jsou Reklamní agentura D-Production, s.r.o., Tylex a.s. Letovice, Spotřební družstvo COOP Jednota Boskovice, Penam a.s., Plastia, s.r.o. Nové Veselí, Novopacké pivo, Western Park Boskovice, Tesco, Kindermann, s.r.o., Reklama Jarek Kopecký, Baumüller Skalice nad Svitavou, s.r.o., Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra, Řeznictví a uzenářství Jiří Paděra Boskovice, Regionální noviny Boskovicko. Děkujeme též skautům z Boskovic, kteří pomáhají s přípravou atrakcí a po skončení i úklidem zahrady. Dále chci vyzdvihnout Barvy, laky Jarůšek, s.r.o. Boskovice, Výtvarné potřeby Creative Brno, Maxprogress s.r.o., Nowaco Czech republic, s.r.o. Všem patří ještě jednou velký dík, sami bychom takovou velkou akci nezvládli.“
Neustále v obležení byly i tvořivé dílny, kde se vyráběly andělské polštářky, sukýnky a nebeské dalekohledy. Pošťáci sbírali obálky plné razítek ze soutěží.
Program navštívila vzácná návštěva místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková s vnučkou Adélkou. V minulosti převzala záštitu nad všemi ročníky Zámeckého hemžení a teď tomu nebylo jinak. Přišel též personální ředitel Alps Electronic Czech, s.r.o. Ing. Tomáš Leder. Tato firma od samého počátku výrazně finančně přispívá. Ing. Jaromíra Vítková všechny pozdravila: „Dobré odpoledne všem, užijte si dnešní zábavné akce, přeji si, aby se všem zde líbilo a odcházeli jste s vědomím hezky strávených chvil.“ Ing. Tomáš Leder též vystoupil se svou krátkou zdravicí: „Přeji hezké odpoledne všem, zejména andílkům. Naše firma tuto krásnou akci podporuje od počátku. Myslím, že se pokaždé vydaří. Určitě větší dík, než nám, patří všem zde přítomným organizátorům.“
Zámecká zahrada se opravdu hemžila malými andílky až do půl páté. Letos jich přišlo i s doprovodem asi šest stovek. Pak se většina dětí i s rodiči přesunula na vnitřní čtvercové nádvoří, kde program sobotního odpoledne vyvrcholil. Slova se ujala znovu ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová: „Ještě jednou všechny vítám na dnešním šestém ročníku benefiční akce pro Mateřské centrum a na čtrnácté charitativní akci pod záštitou místostarostky města Ing. Jaromíry Vítkové za podpory rodiny Menzdorff-Pouilly. Nyní potleskem poděkujeme Mateřskému centru Boskovice, místostarostce Ing. Jaromíře Vítkové, firmě Alps Electronic Czech, s,r,o., rodině Menzdorff-Pouilly a všem sponzorům.“ Mgr. Dagmar Hamalová pak ještě jednou zopakovala všechny přispivatele. Nádvořím zazněl ohlušující potlesk, výskání, pískot a různé pokřiky z mnoha dětských hrdel. Ing. Jaromíra Vítková pak ještě jednou pozdravila všechny na zaplněném nádvoří zámku: „Tato akce je krásná jako každý rok, je třeba poděkovat maminkám z mateřského centra za přípravu. Věřím, že za rok se zde zase sejdeme. Pěkný zbytek dne.“ Místostarostka pak dostala drobný dárek. Jednatel společnosti MP Holding Dominik Božek: „Po roce vás zde vítám, přeji hezké zážitky při sledování pohádky. Jsem rád, že moje rodina mohla opět poskytnout tyto prostory. Děkuji.“ Ing. Tomáš Leder: „Krásné pozdní odpoledne, pro nás je čest podpořit takovou krásnou akci. Je Vás zde opravdu hodně. Děkuji též.“ Oba pánové poté obdrželi též andělské odměny.
A pak již místní skauti, tentokrát zase v jiných kostýmech, sehráli půvabnou scénku z nebeských školních lavic Jak andílkovi přistřihli křídla. “Dobrý den, milí žáci, dobrý den, andělé. Rád Vás opět vítám po Vánočních prázdninách zde ve čtvrté třídě školy. Ale je zde zima, kdo má službu u pece. Mnozí si myslí, že zatápět musejí umět jen čerti, ale u nás to neplatí.“ zaznělo z pódia a pohádka začala. A jako ve správné škole, též se zkoušelo. Třeba z lítání. Zapojili se hrdinové příběhu žáci Trdolín, Fridolín a malá Kristýnka z první řady publika. Herci zapojili i všechny ostatní v publiku třeba při rozcvičování na hodinu létání. Oba žáci pak zazpívali závěrečnou píseň z pohádky Tři oříšky pro Popelku. Provedli ji úmyslně tak skvěle falešně, že se všichni náramně bavili a smích publika nebral konce. Pak si mohli zazpívat i odvážlivci z obecenstva. To už ovšem falešné nebylo. Nastalo měření křídel, zda mohou žáci postoupit do vyššího ročníku. Jenže ve škole zapomněli probrat jeden předmět a tak jim nenarostla do potřebné délky. „Ano, vynechali jsme konání dobrých skutků,“ zvolal učitel. „To musíme hned napravit.“ A poslal oba žáky na jeden den do pozemského světa, aby tam udělali co nejvíce dobrých skutků. Nafasovali pytle a když je donesou plné dobra, mohou postoupit do vyššího ročníku. Fridolín nevědomky pomáhal lumpům a zlodějům, například když oknem kradli rádia a on myslel, že též dělají dobrý skutek a chtějí je opravit, tak hlídal. Ale domníval se, že činí dobro. I děti v publiku poznaly, že to tak nebylo a nechal se obelstít. Nakonec vše dobře dopadlo, učitel pochopil dobrou víru Fridolína a do páté třídy postoupili oba. I „nejvyšší“ jejich snahu ocenil a dál je pustil. Na důkaz poslal znamení, množství holubů, kteří se za scénou při zvonivých pohádkových tónech vznesli k obloze. A to byl velmi podařený poetický konec pohádky. S šedivými ptáky stoupal k obloze bouřlivý dlouhotrvající potlesk publika.
Blížil se večer, na nádvoří zámku se pomalu začalo smrákat. Někteří vytrvalci šli ještě na zahradu k jednotlivým stanovištím tentokrát už ale nesoutěžili. Hráli si jen tak pro radost. Bleskově se též opět vytvořila dlouhá fronta u skautského Andělského létání. Vznést k oblakům se chtělo téměř každé dítě. Možná i pod pomalu dohasínajícími dojmy z právě skončené nádherné pohádky.
Tady to bude asi ještě dlouho, pomyslel jsem si, když jsem se měl pomalu k odchodu. Ještě jsem prohodil pár slov s obdivuhodnou dámou, jež scénáře těchto akcí s kamarádkami vymýšlí. Mgr. Martina Oujeská, dlouholetá pracovnice mateřského centra a též tvůrkyně návrhu korouhve Orla jednoty Boskovice na úplný závěr dodala: „Mnohokrát děkuji především všem maminkám, které si udělaly čas, velmi nám pomohly s organizací a také obětavým skautům. Ti se významnou měrou podíleli na zdaru zábavného odpoledne. Především jejich Andělské létání sklidilo snad největší úspěch a též jimi nastudované pohádkové divadlo důstojně ukončilo celou letos šestou benefiční akci pro Mateřské centrum v Boskovicích. Za rok zde na zámku nashledanou.“
Více: www.mcboskovice.webnode.cz
235 fotek, červenec 2014, 381 zobrazení | příroda
Na tradiční velký letní vandr jsme vyrazili ve středu 2.července v 7 hodin ráno středoevropského času. Nádraží v Roztokách u Jilemnice tak mohlo spatřit tři lázeňské šviháky, kteří jedou vstříc dobrodružství. Ve složení JÁ, jakožto vedoucí zájezdu, pan Oválný - Bedy a dále pomocný učitel ve výslužbě - pan Drdle.
Den první: Cesta vlakem trvala úmorných 7 hodin, ale ochlazování oraganismu chlazenou Plzní fungovalo skvěle. Na náměstí do Kašperských hor nás dovezl autobus v pozdně odpoledních hodinách. Taktak jsme stihli prohlídku muzea Šumavy, kde nám místní strážkyně umrlčích prken dávaly každou minutu najevo, jak je zdržujeme od pití kávy a tak jsme tuto galerii šumavské historie raději opustili. Když chceš dobře poradit, tak se zeptej domorodce. Ani tady nás tato zkušenost nezklamala. Výbornou Plzeň mají údajně v hotelu, ale že tam stojí 55kč nám zapomněli dodat... Nicméně vše nám vynahradila hospůdka White Kiky, která se sice jmenuje jako debil, ale plzeň byla stejně dobrá jako zdejší kuchyně. Noc jsme strávili v lese u řeky, krásně pod širáčkem.
Den druhý: Svěží ranní probudzení pod azuro modrou oblohou, která nám vydrží téměř až do konce vandru. Dopoledne jsme strávili na úžasné Zlatokopecké stezce a krom jednoho zranění, kdy si pan Oválný v jedné štole natrhl kus lebky, se nic vážného nestalo, ale zážitek to byl parádní. Obídek v naší oblíbené krčmě z večera a vzhůru na hrad Kašperk. Nejvýše položený královský hrad v Čechách nechal v roce 1356 vystavět sám Karel IV, aby byla pod dohledem kupecká stezka do Pasova. Po hradních prostorách nás provedla vskutku nádherná průvodkyně, takže si z prohlídky této památky pamatujeme všichni dohromady asi tak 10%. Chlazené lahvové v kiosku u hradní brány nám opět ochladilo naše hlavy a tak jsme mohli jít na protější Pustý hrádek, který plnil funkci předsunuté strážní hlásky Kašperského hradu. Odtud už nám zbývaly pouze 3 km na rozhlednu Sedlo, která se tyčí uprostřed mohutného keltského hradiště ve výčce 900 m.n.m. Bedy nemohl pochopit, proč nikdo neudělá rozhlednu v údolí, ale nakonec dosáhl vrcholu i on. Odměnou nám byly krásné rozhledy a romantický pohled na hrad Kašperk při západu slunce. Ještě před setměním jsme nanosili větve na oheň a pak už buřtíky v batohu neměli šanci na další život. V konzumu jsem odpoledne koupil extra pálivou hořčici s feferony, takže tři pivka do nás zahučely jako po másle. Trocha kořaličky před spaním a šup na rozhlednu. Veškerý prostor pod rozhlednou totiž okupovali mravenci, takže na nás zbylo pouze spaní na rozhledně. Bylo to ovšem all inklusive, jelikož jsme každý měl svoje patro. Já si vybral to nejvyšší, abych mohl ráno fotit východ slunka. Můj pečlivě nařízený budík probudil všechny, krom mě...
Den třetí: Ráno jsme opět seběhli dolů na hrad, schladili hrdlo lahvovým a pokračovali směr Rejštejn. Podél Otavy jsme klesali do údolí, občas navštívili nějakou tu hospůdku, vykoupali jsme se v řece a kilometry nám krásně utíkaly. V podvěčer nás přivítal kemp v Aníně, kde hrála kapela Dubáci a tak jsme spolu s nimi zapěli pár starých hitů od táboráků. Spát jsme šli do lesa za kemp. Dřív, než si pan pomocný učitel stihl všimnout, že začíná pršet, tak usnul. Vzali jsme ho tedy pod náš přístřech z plachet, ale děsně nám nadával, že ho budíme...
Den čtvrtý: Ráno už byla obloha opět vymetená, posnídali jsme míchaná vajíčka a malinovku a vyrazili směr Sušice. Obídek proběhl v příměstském sportovním parku, kde jsme na louce krásně usnuli. Ale bylo to dobře, jelikož nás čekalo asi největší převýšení této expedice - tajemná hora Svatobor. Pan Zakulacený tam vylezl už doslova z posledních sil, ale pak uznal, že můj plán je dokonalost sama. Chata pod rozhlednou totiž nabízí tak skvělé kulinářské zážitky, že se to jentak nevidí. Navíc zde točí výbornou Plzénku, kterou nám před zavíračkou nabrali i do PET lahví. Na právě nadcházející noc jsem se dlouho těšil a mé očekávání ještě podpořilo krásné letní počasí. Na hraně kopce jsme seděli dlouho do noci a kochali se pohledy dolů do údolí. Pomocný učitel nám k tomu přeříkal báseň a panu Karlu a Buškovi z Velhartic... Až do rána jen nebe nad hlavou.
Den pátý: Safra, noc byla krátká, neb ostré ranní slunko si na naše těla posvítilo hned od svého východu. Ze začátku pomohlo vylést ze spacáku, při čemž jsem si připadal jako řízek ve friťáku, který vylezl z trojobalu, domnívajíce se, že bude menší vedro. Ale jakmile už na našich tělech nevydržely ani sedět mouchy, museli jsme prostě vstát. Nejparnější den právě začíná. Pohledy ze Svatoborské rozhledny byly fascinující, stejně tak jako snídaňooběd v chatě pod rozhlednou. Ale jednou se holt vyrazit na štreku musí, takže jdeme. Úmorné vedro asi donutilo všechny majitele hospod mezi Svatoborem a Velharticemi, aby zavřeli a jeli na koupák. Naše partička si navíc zapomněla doplnit vodu a nepřál bych nikomu tu žízeň, jakou jsem zažil já. Malinko nás svlažil třešňový sad, ale vydrželo to jen asi půl hodiny. Na hrad Velhartice jsem dolezl jako posolený slimák. Domácí zázvorová limonáda v hradní krčmě a následně 2x točený Bernard mi dodal znovu sil, abych přežil prohlídku tohoto krásného hradu. V podvečer naše vyprahlá těla dokonale svlažil rybník a nebyl jediný důvod, proč nejít do místní hospůdky Kovárna. A jak asi každý čundrák ví, tak když nevíš kam, tak jistý bivak je vždy na místním hřišti.
Den šestý: Hned po ránu nás opouští pan Drdle, což je konkrétně pro mě důvod k velkolepé oslavě, neboť za těch pár dnů mě obral v kartách o několik stovek. Na svých tělech už začínáme pociťovat stopy únavy a tak volíme zmírnění tempa a ve Velharticích nastupujeme na autobus. V Sušici na náměstí zvažujeme (samozřejmě u pivka), že na Rabí musíme stihnout dojít pěšky do večera, což se také povedlo, ale né dnes... Podél řeky se šlo pěkně, ale ti vodáci, to je hrozné, oni všude mají nějaký kempy a v nich nějaký kiosky. V jednom takovém jsme se zasekli a nakonec jsme byli rádi. Večer začalo pěkně lejt a chatička v kempu nám byla velice přijemnou změnou. Parta mladých vodáků (a vodaček) hrála až do noci na kytárky a tak ani nevadilo, že prší.
Den sedmý: Řeky i rybníky jsou úžasné pro očistu našich těl, ale taková ranní sprcha v kempu má taky něco do sebe. Po snídani jsme pokračovali podél řeky na hrad Rabí. Občas nám cestu přerušil prudký déšť, ale jak jsem již říkal, vodáckých kiosků je všude mraky, tak jsme se vždy stihli schovat. Na největší hradní zříceninu v našem království jsme dorazili na poslední chvíli, ale prohlídku jsme ještě stihli. Bohužel pžeháňky se změnili ve vytrvalý déšť a co čert nechtěl, všechny kempy dole u řeky byly plné, volných chatiček nemaje. Trochu jsme u toho zmokli a tak jsme se vrátili na náměstí do hospody a zvolili vyčkávací taktiku. Plzeň a rum nám dělali společnost. Déšť nepřestával. V televizi dávali Vinetoua, pak Homolkovi a pak..., zavírá se hospoda. Bedimírek naštěstí vygoogloval nějaký penzion kousek od hospody a majitel nám dokonce dovezl klíče, paráda, jsme zachráněni. Někdo možná bude namítat, že to není ani trochu čundrácké, ale nám to ani trochu nevadí :-).
Den osmý: Sotva ráno vstane, hnedka oheň v peci plane, taková je dcera má. A nejenom Marfuška, ale i pan Oválný mi donesl snídani dřív, než jsem se probudil. Jenže mě bylo tak blbě, že ji celou musel sníst sám, ani neprotestoval... Tak nám to končí, Ladiku, povídám mu, když jsem vylezl na penzionu ze sprchy. Koukám na opálené tělo pana Převislého a všimám si, že nohy má úpně bílé. Chvíli mi to dalo, ale pak mi docvaklo, že nohy Láďa kryje před sluníčkem pod pracně vybudovaným převisem. Jdeme na bus a pak na vlak. Dva lahváče na cestu, víc nemá cenu, stejně budeme ve vlaku chrápat. V 17 hodin vystupujeme z vlaku, opět doma. 110km v nohách a nepočítaně zážitků v hlavě. Díky kluci, bylo to fajn. Tak zase v srpnu...
15 fotek, 18.12.2017, 18 zobrazení
10 fotek, 17.12.2012, 9 zobrazení
13 fotek, 18.12.2014, 42 zobrazení
11 fotek, 12.10.2011, 52 zobrazení
56 fotek, 14.12.2010, 275 zobrazení | kultura, lidé, rodina-přátelé, události, zábava
v roli neroli..
23 fotek, 18.12.2014, 39 zobrazení
42 fotek, 22.8.2009, 204 zobrazení | rodina-přátelé
Úvodem "Ždánický histopedál 2009", pár obrázků uzavírá strejda Honza... :o))
Na skvělé muffiny s polevou si připravte: 250 g směsi na přípravu těsta, 100 g směsi na polevu, 12 g srdíček z bílé čokolády, 12 ks papírových formiček a k tomu přidejte 160 ml mléka, 40 ml oleje (4 polévkové lžíce) a 1 vejce (velikos M) a dávejte dobrý pozor jak se to dělá a dělat se to má... :o)
17 fotek, 5.4.2017, 20 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

jak

943 zobrazení, žádné album

ma-jak

362 zobrazení, 2 alba

jak-jituska

334 zobrazení, 3 alba

kus-jak

708 zobrazení, 4 alba

ludka-jak

721 zobrazení, 3 alba

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron