Hledání

34 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vranovicefarnost
  • leden 2004 až květen 2014
  • 130 zobrazení
  • 0
jerinka
Ráno bylo krásně studené, kapičky rosy se třpytily na trávě i v pavučinách.Během dne se tvořila kupovitá oblačnost a teplé sluníčko zvalo na procházku. tak jsme se s klukama vydali kolem dědiny. U Vápenky jsme se pokochali krásnou zelenomodrou vodou,ta se do hloubky měnila na tmavěmodrou. Šli jsme kolem potůčku a ejhle na břehu jedné příkopy kvetou ocúny! To znamená,že je tady podzim...Když jsme se vraceli nazpět, kousek od nás pod dubem jsme viděli, že k nám míří další návštěva-Petr s Evou a dětmi-Sabinkou a Lukáškem. Děcka se vyblbla na zahradě, my jsme povykládali a hnedle byl večer...Byl to opravdu pěkný den...
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2014
  • 184 zobrazení
  • 0
vlamasta
Jedno z největších a nejznámějších krkonošských středisek zimních sportů. Ubytováni jsme v hotelu Pod Jasany - Medvědín. Je krásný den a projdeme celé město. Druhý den vyjedeme až na hřebenovku - Špindlerovu boudu a dále směr Sněžka po červeném zn., Slunečník s výhledem do POLSKA na jezírka Wielki Staw a Maly Staw , na rozcestí směr Luční bouda, Výrovka, dále po zeleném zn. směr sportovní areál SVATÝ PETR - centrum Špindlerův Mlýn a cíl Medvědín na hotel.Třetí den se šlo do hotelového wellness a odpoledne odjíždíme do Pece pod Sněžkou.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 24.6.2014
  • 108 zobrazení
  • 2
pidilidi
La Défense - "Pařížský Manhattan", tak se přezdívá čtvrti mrakodrapů, skla a betonu.
Celá čtvrť je postavená na velké betonové ploše, pod kterou jsou cesty, parkoviště. Nahoře je pěší zóna, náměstí, fontány, malé parky, oddychové zóny, umění a komunikační prostor mezi sídly velkých společností.

Počátky myšlenek na výstavbu spadají již do 30. let 20. stol., kdy Le Corbusier spolupracoval na prvních projektech pozoruhodné městské části, která byla od počátku pojata jako symetrická. Le Corbusier také přišel s myšlenkou dvouúrovňové dopravy, která by oddělovala chodce a motoristy. Ovšem čtvrť jako taková si na své zrození musela počkat až na poválečnou éru.

Plánů bylo mnoho, na jednom se však všichni shodli - moderní věžové domy by neměly přesahovat výšku 100 metrů. Tak se začala rodit první generace "věžáků", která předznamenala stavby kancelářských budov po celé Evropě.

Výstavba tohoto obrovského administrativního centra na západním okraji Paříže započala v roce 1958, protože se musely řešit vzrůstající nároky firem a úřadů, které se prostě do vnitřní Paříže nevešly.

Historie La Défense se po tomto prvním kroku začala psát velmi rychle a velmi moderními prostředky. Například 32 pater "věžáku" NOBEL bylo postaveno během šesti týdnů!

Název čtvrti znamená Obrana a je odvozen od bronzové sochy La Défense de Paris, vztyčené na počest vojáků, kteří bránili Paříž během prusko-francouzské války. Socha byla během výstavby čtvrti odstraněna a po dokončení prací zase vrácena na původní místo.

Rozloha čtvrti je 80 hektarů. Počet lidí dojíždějících sem za prací - denně 100 000 osob (podle průvodce z roku 1996) - překračuje o třetinu počet zdejších obyvatel. Podle průvodce z roku 2003 --> Dnes sem z okolí města dojíždí okolo 30 tis. lidí.

Největší z "Tours" (tak říkají Francouzi výškovým domům) je věž FIAT (1975), vyvedená celá v černém. Patří k nejvyšším budovám v Evropě. Mrakodrap se svými 45 podlažími a 178 m výšky je spolu s mrakodrapem Elf nejvyšší budovou v Défense. Stavba byla dokončena v r. 1974. Betonová konstrukce pokrytá leštěnou žulou je pozoruhodným zážitkem hlavně v noci, kdy je osvětlena.
Nejstarší věží je budova CNIT, tzv. Défenský palác, sídlí v něm středisko průmyslu.

K podzemí La Défense patří ještě šest úrovní parkovišť s 25 000 parkovacími místy řízenými centrálním počítačovým dispečinkem. Je to jedno z nejdůležitějších podzemních parkovišť světa. Pod náměstím vede dokonce dálnice.

Toto místo je vlastně takovou free galerií podširým nebem. Je zde řada fresek, fontán, soch. Známý je např. 12 metrový bronzový Palec od Césara Baldicciniho, vystrčený ven jako bolavý prst. Váží 18 tun a byl vysochán v roce 1965 a instalován v roce 1994. Najdete jej vlevo od Archy, u (mezi) CNIT a věže SER.

Najdete zde i zeleň, úhledně vysázenou, nechybí ani "zelená zeď"

Kousek od Archy je McDonald, v téže řadě je i supermarket, kde se dá celkem levně dokoupit, co je třeba.

Cestou z Versailles do La Défense nám začalo pršet a přestalo až někdy v noci... takže fotit se moc nedalo.

Zdroje : ECKERLIN, Peter. Paříž.1996 ; GOSTELOW, Martin. Paříž. RO-TO-M, 1998 ; Paříž: Baedeker - Turistický průvodce. 1. vyd. Bratislava: Gemini, 1992 ; TILIER, A. Paříž, 2003.
více  Zavřít popis alba 
110 komentářů
  • 21.9.2012
  • 219 zobrazení
  • 1
hradeckyjk
Další výjezd do Polska. Kristýna Dostálová s Danem a Pavlína Pejřilová s Merlinem se zde účastnili soutěže CIC*. Zkušený 17-ti letý Dan ukázal, že je stále při síle a první den předvedl výbornou drezuru a parkur se svou jezdkyní absolvoval bez trestných bodů. Druhý den v crosse nezaváhal na jediném skoku. Dan s Kristýnou se umístili na nádherném 4. místě. Zato Merlin měl první den asi velice veselou náladu a téměř celou drezurní úlohu bezmyšlenkovitě procválal. To ho poslalo na 11. místo, kde také zůstal i po bezchybném parkuru a crosse s jedním zastavením na překážkách. Soutěžil tu i Petr Pejřil se svým úžasným Pastorem. Tato dvojce jela soutěž CIC**. I přes ztrátu podkovy na první překážce v crosse a následnému pozastavení před těžkou pasáží na vodě (kvůli opravení rozbořeného skoku dvojicí před nimi), jeli bezchybně a umístili se na 5. místě. A jako nejlepší z Českých zástupců.
Kategorie: sportzvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 13.4.2013
  • 95 zobrazení
  • 0
bele
ALB 434 - Dnešní den bylo třináctého ledna, a bylo jedno, že není pátek. Asi jsem nějaký hodně zamilovaný, protože přijít na rande s ročním zpožděním, to se jen tak nvidí. A mně se to dnes stalo. Našel jsem u seb poznámku, že 13. ledna končí v Městské knihovně výstava Městem posedlí. Poslední den - rozumíte tomu sluvu poslední?

Tak jsem se vypravil na rychlou průnikovou výpravu, a až na místě jsem zjistil, že 13. ledna platí, ale k roku 2013. A protože pondělky jsou výstavy zavřené, tak já velice zajémavou rozpravou jsem dosáhl toho, že neplánovaně jsem navštívil zavřenou výstavu mulitivýtvarníka Petra Nikla k mé radosti. ... a pan kurátor byl tak od té dobroty, že mne nechal zvěčnit vzpomínku na toto setkání :-)

Městská knihovna byla ten den na mne velice vlídná, protože bylo pro jiné zavřeno, nicméně má uvítací objekt složený ze starých knih ve tvaru dutého sloupu, který dělá dobře fotooku :-)
více  Zavřít popis alba 
218 komentářů
  • 13.1.2014
  • 204 zobrazení
  • 1
defenger
Tak jsme se opět vydali na cyklistický výlet, po dlouhé době byl vícedenní a navíc i s malou
dcerkou. Vlakem jsme dorazili do Brna a pak již po vlastní ose, zprvu ukázat holkám slavný Žuráň
a pak na oběd do Eldoráda, zábavného ranče v Mariánském údolí. Následovala jízda lesem, do
malebné vesničky Hostěnice, kde jsme nechali odpočinout našim tělům. Další den vyrážíme na
Alexandrovu rozhlednu, pyšně čnící nad městem Adamovem. Ze sedmnáct metrů vysoké kamenné věže,
z konce 19.století, je vidět i Pálava. Při zpáteční cestě se zastavíme na prohlídku jeskyně Pekárna.
Tato velká tunelovitá jeskyně, ukrývala stopy po lovcích mamutů i jedinečné malby na stěnách.

.
Probudilo nás ržání koní, jenž se pasou v ohradách u našeho obydlí a také v okolí obce.
Ve čtvrtek dáváme jen kratší výlet, do nedalekých Olšan, které svou farmou proslavil herec
Bolek Polívka. V obci se zastavíme na oběd U Kalabů, příjemné prostředí můžeme jen doporučit.
Projdeme si zmíněnou farmu, jak se změnila od naší poslední navštěvy, když ted´již slavnému
herci nepatří. I zde dominují hlavně koně, sem tam ovce, jen sochy zůstaly na svých místech.
Při návratu se ještě zastavíme u Hostěnických rybníků s vodníkem a několika studánkami.

.
Na pátek jsme si naplánovali pěší procházku. Vystoupáme ke kapličce Sv. Anny a pak zas strmě
klesneme do Udolí Ŕíčky, jenž je chráněným územím a také velmi frekventovanou turistickou
trasou. Jdeme poděl potoka a zastavime se i u vodních nádrží ke svačinové zastávce. Žije
zde pestré společenstvo zvířat a rostlin, příroda je velmí zachovalá, přestože je velmi
blízko Brnu. Pak opustíme stezku a vyrazíme na průzkum jeskyň, tu první dokonce obejdeme
dokola, při lehkém bloudění (pravděpodobně se jednalo o Śvédův stůl a Netopýrku).
Naštěstí je blízko Ranč u Jelena, takže si odpočineme u plných talířů a korbelů. Vracíme
se lesní silnící okolo hájenek i lesního kříže, kde prožijeme simulovaný svatební obřad.
.

Sobota je dnem návratu na jih rodné Moravy. Těžce naložení projedeme krásnými lesy, přes
Mariánské údolí, přes obce Podolí, Šlapanice, Tuřany (zde si dáme dobrou baštu v Besedě).
Další zastávka je na velkém hřišti, u obchodního centra Olympia. Je zde mnoho atrakcí, pro velké
i malé navštěvníky, vč. vláčku, lezecké stěny atd. Kvalita občerstvení byla ovšem zklamáním.
Pokračujeme v jízdě po krásné cyklostezce (také zde je mnoho dalších sportovních lákadel),
poděl řeky, až do centra metropole. Po nalodění nákladu do rychliku, svištíme k domovu.
.

Resumé:
Účastníci: Miloš + Petra + Lenka (10 let, trasy zkrácené kvůli ní).
Vzdálenosti: Úterý 20km, středa 30km, čtvrtek 20km, pátek 14km pěšky, sobota 35km.
Počasí: Akorat jsme se trefili mezi dvě období deštů, takže v pohodě i když bláto bylo...
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 6.8.2014
  • 147 zobrazení
  • 0
muzeumcaslav
Název výstavy Všechny tváře Čáslavi naznačuje, že je věnována nejen historii našeho města, ale i ostatním oblastem, například sportovním a kulturním tradicím. Vystaveny jsou nejzajímavější exponáty z muzejních sbírek, mimo jiné tzv. langobardský prsten, o němž ve své přednášce referoval 13. května předseda Včely Čáslavské profesor Petr Charvát . Dále bude na výstavě zcela mimořádně, pouze na jeden den, v sobotu 14. června k vidění originál nejstarší zachované listiny, privilegia Jana Lucemburského, ze 4. srpna 1341, kterým uděluje městu Čáslavi a jeho měšťanům právo trhu. Od tohoto roku se každoročně první neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) konal na čáslavském rynku výroční trh (jarmark). Pro školy jsou připraveny komentované prohlídky a pracovní listy.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2014
  • 26 zobrazení
  • 0
radejovfotky
Historie velikonočního klepání a Velikonoc v Radějově

Zdeněk Břeský (nar. 1945) zavzpomínal na velikonoční klepání velmi rád. „Začal jsem klepat v pěti letech. Stárci byli kluci, kteří chodili do 8. třídy a mládci kluci, kteří chodili do 7. třídy. Jejich výsadou bylo, že mohli používat tragače. Všichni ostatní měli klepáče nebo ruční klepadla. Táčky a klepadla si každý musel sehnat sám. Stárci a mládci se starali o to, aby ostatní udržovali pořádek a klepali. Před klepáním jsme museli vybudovat bunkry. Byly tři proudy (skupiny), jeden pro klepáče na hlavní silnici, druhý pro klepáče Dolní konec a Hoštáky, třetí Záhumní a Kopce. Každý si vybudoval bunkr, kde stárci a mládci od čtvrtka hlídali, aby jiná skupina jim bunkr nezničila. Zapálil se také oheň. Jak bydleli Světlíkovi, byl poslední barák (pak tam Petr Kašpar postavil další barák). Bunkr byl vydlabaný v břehu potoka Radějovky, takový tunel. Před ním se udělal oheň ze slámy. Bunkr z proutí měla druhá skupina a to pod Kameníkovým a Šmachovým. Skupina Kopce měla bunkr nad Světlíkovým. Klepat se začalo na Zelený čtvrtek, až zvony odletěly do Říma. V pátek ráno v 5 hodin, v poledne, v 15 hodin a večer v 18 hodin. Na Bílou sobotu se klepalo ráno v 5 hodin, v poledne a po poledni se vyklepávalo. Chodilo po trase jednotlivé skupiny.
A jak klepání probíhalo. Sešli jsme se u bunkru. Šlo se a klepalo až do Hoštáků. Po cestě bylo několik krátkých zastavení. Končili jsme u obrázku v Hoštákoch, tam jsme se pomodlili Otčenáš. Zpátky se šlo volně a neklepalo se. V bunkru jsme spávali, měli jsme tam deky.
Na Velký pátek, když se ráno doklepalo a pomodlilo u obrázku, tak se sešlo do potoka a všichni se do půl těla svlékli a umyli v potoku.
Vyklepávali jsme v sobotu odpoledne. Měli jsme koše a šlo se dům od domu a klepalo se. A málokdy se stalo, že by někdo neotevřel. Pak se šlo zpátky přes dědinu. U Světlíků pod návratím se vyklepaná výslužka rozdělovala. Stárci sečetli účast jednotlivých klepáčů. A podle toho podělili jednotlivé klepáče. Klepáči byli ještě rozdělení do různých kategorií podle stáří. Když jsem v pěti letech poprvé klepal, tak jsem jedno klepání vynechal a stárci Jenda Č. a Hary T. mi za celé klepání dali jedno vajíčko a 0,50 haléřů. V té době jsem si umínil, že až budu stárkovat, budu spravedlivý.“
Jan Hlupík (nar. 1927) uvádí. „Nejdříve jsem klepal ručním klepadlem, až sem byl starší, tak teprve sem měl táčky. V Radějově chodily klepat čtyři skupiny, jedna parta kolem dvaceti dětí. Než se začalo klepat, pokleklo se u kříža u kostela, pomodlil sa Otčenáš. Obyčajně skupinu vedl nejstarší (stárek). Na Bílú sobotu sa vyklepávalo. Darované vajíčka sa rozdělily a doma sa spotřebovaly.“
Marie Hrachovská (nar. 1934) vzpomíná na velikonoční období. „Na Zelený čtvrtek sa zavázaly zvony, ty od té doby nesměly zvonit. Děcka začaly chodit klepat. Zvony se rozvazovaly až na Bílú sobotu. Na Velký pátek sa moselo ráno omývat potoční vodú nebo přímo na potoku. V potoku sa umývali aj klepáči. Nesmělo sa hýbat se zemí. V tento den byl velký půst a proběhlo jednodenní nasycení. Na Bílou sobotu (Na vzkříšení) jsme dělávali nádivku (rohlíky, uzené maso, vajíčka, nať petrželí), která sa mohla jest (jíst) až po vzkříšení. Na Hod Boží velikonoční (Velikonoční neděle) sa do uzélka vzalo vajíčko a pečivo a nechalo sa při mši posvětit. Vajíčka sa barvily v sobotu a v nedělu sa vzaly posvětit do kostela. Barvilo sa v cibulovém listí a v cigorce. Velikonoční pondělí bylo ve znamení šlaháčů. Mládenci chodili skoro ráno, aby chytili ženské ještě v posteli. Měli u sebe korbáče (upletený celý z vrbového prútí) nebo rajštoky (jeden prut olúpaného vrbového prútka, dole upletené držadlo- rukojeť z dalšího vrbového prútí). Někteří chodili samostatně, jiní zase v partách. Děvčice oplacaly v úterý ráno.“
Marie Kotková (nar. 1931) si vzpomněla na průběh těchto událostí. „Na Zelený čtvrtek sa vařilo něco zeleného. Po večerní mši začalo klepání chlapců. Na Velký pátek byl velký půst. Byla jen zasmažená polévka a šlížky. Hned ráno sa chodilo umývat do potoka, bylo nás tam plno. Pak jsme šli na pobožnost Křížové cesty. Na Bílou sobotu klepáči vyklepávali, večer sa šlo do kostela. Na Velikonoční nedělu sa světily pokrmy – vajíčka, buchty a pak sa s tím podělila celá rodina. Pekly se také koláče, ovečky, mazance, kterým se na povrchu vyryl dřevem kříž. Barvily sa vajíčka v cibulových šupkách nebo silném čaji. Na Velikonoční pondělí chlapci chodili šlahat, chodili brzo ráno, pak byla mša. V úterý ráno děvčice chodily šlahat chlapců.“
Pavlína Martinková (nar. 1929) v rozhovoru uvedla. „V postní dobu před Velikonocemi jsme se každý den doma modlili všichni dohromady růženec. Když někdo přišel na návštěvu, tak se musel k modlícím taky přidat. Ve čtvrtek se dělala polévka kyselica, možná se dělala už na škaredú středu. Chodili také klepáči. Na Velký pátek jsme se chodili umývat do potoka. Chodila jsem tam se stařenků. Na Bílou sobotu se pekly koláče (syrné, makové, trnkové). Byly trošku menší než dlaň, kynuté bábovky, někdo barvil vajíčka, jiní až v nedělu, v cibulovém listí nebo barvami zakoupenými u Grošů nebo ve Spolku. Chlapci v nedělu pletli malé korbáče. Pacholci měli upletený velký korbáč na ramena. Každá děvčica jim při šlahání naň přivázala mašličky.“
Marie Vítková (nar. 1926) zavzpomínala na svoje dětství v období Velikonoc. „Na škaredú středu sa podsypávalo. Pacholci chodili po dědině s košem, v kterém měli plevy a dvě syrové vajíčka. Do koša házali děvčice, které odchytili vénku. Nechali ju v koši, žeprej sa vyléhnú kuřata. Chytali jen svobodné děvčice. Na Zelený čtvrtek a Velký pátek jsme moseli dodržovat půst. Ve čtvrtek sa pékla turkyňová buchta s trnkama. Na Velký pátek hned, jak sme sa obudili, mamička s tatíčkem aj s nama šli do potoka. Tam jsme si umývali nohy a s nama tam byla celá dědina. Říkalo sa takové říkání. Teče voděnka čistá, umyj nohy Pána Krista. Ale žádné zdržování, bylo tam zima. Na Velký pátek sme jedli onom jednú a to suchý chleba s vodú. Pak sa sedělo doma a modlilo sa. V kostele potom byla pobožnost Křížové cesty. O hledání pokladů na Velký pátek moja mamička vykládala, že kdo hledal poklad, musí opustit místo, než kohút 12 krát zakokrhá, jinak tam zostane celý rok.“
více  Zavřít popis alba 
  • 19.4.2014
  • 179 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Sobota 31. května 2014 se stala pro obec Mladkov významným dnem a určitě se zapíše do paměti všem, kteří byli přítomni oslavám 100. výročí jednotřídní Obecné školy. Tento den byl současně dnem setkání bývalých žáků a učitelů této školy po mnoha letech.
Slavnost zahájil na návsi u kapličky úvodním slovem předseda občanského sdružení Mlátek Ing. Ondřej Válka. Přivítal všechny přítomné a hosty, zejména zástupce města Boskovic starostu pana Ing. Jaroslava Dohnálka, místostarostku paní Ing. Jaromíru Vítkovou, místostarostu pana Dominika Božka, faráře Římskokatolické farnosti v Kunštátě P. Petra Košuliče, pana Huga Mensdorffa Pouilly a řadu dalších hostů.
Poté farář P. Petr Košulič sloužil mši svatou se svěcením kaple a vzpomněl, že 31. květen je dnem církevního svátku Navštívení Panny Marie. Slouženou mši svatou doprovázel sboreček Jakubáček z Boskovic pod vedením učitelky paní Martiny Oujeské.
U této příležitosti byla též slavnostně odhalena pamětní deska se vzpomínkou na vysazení Lípy tisíciletí. Odhalení pamětní desky doprovodil chrámový Svatojánský smíšený pěvecký sbor ze Svitávky, vedený paní Leontýnou Koryčánkovou, svou písní s názvem „Chvála lípám“, která byla složena speciálně k této příležitosti.
Všichni přítomní se pak odebrali za doprovodu kunštátské dechové hudby a pod taktovkou kapelníka pana Mgr. Pavla Göpferta k bývalé Obecní škole. Někteří vážení hosté jeli v kočáře taženém koňským spřežením. Početný průvod prošel vesnicí ke školní budově, kde proběhl pietní akt s položením věnce k památníku občanům Mladkova padlým v první světové válce. Zazněla píseň „Moravo, Moravo“ a česká státní hymna. Slovo k přítomným pronesl starosta města Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek.
Bývalí žáci Obecné školy se už nemohli dočkat a s nadšením se hrnuli do školní budovy, ve které strávili svá mladá školní léta. Když se ocitli v prostoru bývalé třídy, hned začali mezi sebou živě diskutovat a vzpomínat na zážitky se svými učiteli a spolužáky. Někteří svou vzpomínku sdělili ostatním prostřednictvím mikrofonu.
Ke 100. výročí školy byla vydána publikace, kterou si „žáci“ odnesli spolu s pamětní medailí jako vzpomínku na tento den plný zážitků. Někteří využili možnosti zápisu do Pamětní knihy.
Ve třídě a na chodbách školy byla instalována výstavka z historie nejen školy, ale i celého dění v obci. Největší zájem byl o panel se skupinovými fotografiemi jednotlivých školních ročníků a fotografiemi učitelů, kteří na škole působili. Obdiv vzbudily i renovované původní vstupní dveře do školní budovy, instalované jako jeden z exponátů.
V prostorách školní zahrady bylo pro všechny připraveno občerstvení. K dobré náladě přispěla i kunštátská dechová kapela, která hrála až do pozdních večerních hodin k poslechu i tanci.
Součástí oslav bylo i vystoupení dětí z mateřských škol Lidická a Bílkova Boskovice.
Celé toto odpoledne se neslo ve velmi slavnostním duchu za účasti odhadem 400 návštěvníků, kteří odcházeli se spokojeným úsměvem na tváři.

Organizátoři děkují sponzorům:

Centrum čtyřkolek a zahradní techniky, Mladkov
Deas,s.r.o. Boskovice
Arboretum Šmelcovna Boskovice
Artron, s.r.o. Boskovice
Stavivan,s.r.o. - stavebniny Boskovice
MAT – EL, s.r.o. Letovice
Rustika Věra Kaderková, s.r.o. Jevíčko
Zahradnictví – Ing.Roman Koupý
Moraviaflor Synková Helena Olešnice
KZMB
Pivovar Černá Hora s.r.o.
MAS Boskovicko plus
Dopes Pekárny Benešov
Řeznictví František Šutera Olešnice
Řeznictví Jiří Paděra Boskovice
Ovoce Zelenina Dokoupilová Miroslava Boskovice
Pekárna Jarmila Matějů Svitávka

Výstavu exponátů podpořili:

Muzeum Boskovice
Občanské sdružení Šípek Chrudichromy
ZŠ Skalice nad Sv.
občané Mladkova i okolních obcí

Zvláštní poděkování patří Městu Boskovice za významnou podporu a finanční příspěvek. Dále Městské policii Boskovice, jež se postarala o bezpečnost provozu a uzavření hlavní komunikace v obci po dobu Pietního aktu před školou.

Organizátoři oslav děkují i všem dalším, kteří jakkoliv přispěli v přípravách i samotném průběhu celé akce.

Členové přípravného výboru oslav
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2014
  • 462 zobrazení
  • 1
iveso
Dnešní záchranářský výcvik Psí školy Bobík www.bobik.xf.cz probíhal v malebné krajině na úpatí památné hory Říp. Jeden účastník se na poslední chvíli omluvil, takže trénovala Monika s Tarou a Petra s Gájou. Tedy opět dámská jízda :-). V úvodu tréninku jsem našlápla malou stopu mému Bastíkovi - na to, že jsme několik měsíců "nečuchali", to docela šlo :-). Poté se do "toho" pustila děvčata. S bíglolabradorkou Tarou jsme se nejdříve zaměřily na vlastní stopy psovoda zakončené předmětem s tím, že dnes poprvé měla místo oblouku pravoúhlý lom. V dalších kolech jsme pokračovaly plošným hledáním. S flatkou Gájou panička od posledního tréninku nestíhala opakovat, proto jsme začaly krátkým, odbíhaným a motivačním trailem, abychom jí vše připomněly. Gája "se chytla" okamžitě, pracovala s chutí, proto jsme v dalších kolech zařadily oblouky a také přešly na nižší porost a otevřené prostranství. Počasí vyšlo, na stopy bylo téměř ideální a nechyběla ani dobrá nálada :-). Děvčata, děkuji za příjemný den a budu se těšit zase příště.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.5.2014
  • 69 zobrazení
  • 0
radejovfotky
Historie velikonočního klepání a Velikonoc v Radějově

Zdeněk Břeský (nar. 1945) zavzpomínal na velikonoční klepání velmi rád. „Začal jsem klepat v pěti letech. Stárci byli kluci, kteří chodili do 8. třídy a mládci kluci, kteří chodili do 7. třídy. Jejich výsadou bylo, že mohli používat tragače. Všichni ostatní měli klepáče nebo ruční klepadla. Táčky a klepadla si každý musel sehnat sám. Stárci a mládci se starali o to, aby ostatní udržovali pořádek a klepali. Před klepáním jsme museli vybudovat bunkry. Byly tři proudy (skupiny), jeden pro klepáče na hlavní silnici, druhý pro klepáče Dolní konec a Hoštáky, třetí Záhumní a Kopce. Každý si vybudoval bunkr, kde stárci a mládci od čtvrtka hlídali, aby jiná skupina jim bunkr nezničila. Zapálil se také oheň. Jak bydleli Světlíkovi, byl poslední barák (pak tam Petr Kašpar postavil další barák). Bunkr byl vydlabaný v břehu potoka Radějovky, takový tunel. Před ním se udělal oheň ze slámy. Bunkr z proutí měla druhá skupina a to pod Kameníkovým a Šmachovým. Skupina Kopce měla bunkr nad Světlíkovým. Klepat se začalo na Zelený čtvrtek, až zvony odletěly do Říma. V pátek ráno v 5 hodin, v poledne, v 15 hodin a večer v 18 hodin. Na Bílou sobotu se klepalo ráno v 5 hodin, v poledne a po poledni se vyklepávalo. Chodilo po trase jednotlivé skupiny.
A jak klepání probíhalo. Sešli jsme se u bunkru. Šlo se a klepalo až do Hoštáků. Po cestě bylo několik krátkých zastavení. Končili jsme u obrázku v Hoštákoch, tam jsme se pomodlili Otčenáš. Zpátky se šlo volně a neklepalo se. V bunkru jsme spávali, měli jsme tam deky.
Na Velký pátek, když se ráno doklepalo a pomodlilo u obrázku, tak se sešlo do potoka a všichni se do půl těla svlékli a umyli v potoku.
Vyklepávali jsme v sobotu odpoledne. Měli jsme koše a šlo se dům od domu a klepalo se. A málokdy se stalo, že by někdo neotevřel. Pak se šlo zpátky přes dědinu. U Světlíků pod návratím se vyklepaná výslužka rozdělovala. Stárci sečetli účast jednotlivých klepáčů. A podle toho podělili jednotlivé klepáče. Klepáči byli ještě rozdělení do různých kategorií podle stáří. Když jsem v pěti letech poprvé klepal, tak jsem jedno klepání vynechal a stárci Jenda Č. a Hary T. mi za celé klepání dali jedno vajíčko a 0,50 haléřů. V té době jsem si umínil, že až budu stárkovat, budu spravedlivý.“
Jan Hlupík (nar. 1927) uvádí. „Nejdříve jsem klepal ručním klepadlem, až sem byl starší, tak teprve sem měl táčky. V Radějově chodily klepat čtyři skupiny, jedna parta kolem dvaceti dětí. Než se začalo klepat, pokleklo se u kříža u kostela, pomodlil sa Otčenáš. Obyčajně skupinu vedl nejstarší (stárek). Na Bílú sobotu sa vyklepávalo. Darované vajíčka sa rozdělily a doma sa spotřebovaly.“
Marie Hrachovská (nar. 1934) vzpomíná na velikonoční období. „Na Zelený čtvrtek sa zavázaly zvony, ty od té doby nesměly zvonit. Děcka začaly chodit klepat. Zvony se rozvazovaly až na Bílú sobotu. Na Velký pátek sa moselo ráno omývat potoční vodú nebo přímo na potoku. V potoku sa umývali aj klepáči. Nesmělo sa hýbat se zemí. V tento den byl velký půst a proběhlo jednodenní nasycení. Na Bílou sobotu (Na vzkříšení) jsme dělávali nádivku (rohlíky, uzené maso, vajíčka, nať petrželí), která sa mohla jest (jíst) až po vzkříšení. Na Hod Boží velikonoční (Velikonoční neděle) sa do uzélka vzalo vajíčko a pečivo a nechalo sa při mši posvětit. Vajíčka sa barvily v sobotu a v nedělu sa vzaly posvětit do kostela. Barvilo sa v cibulovém listí a v cigorce. Velikonoční pondělí bylo ve znamení šlaháčů. Mládenci chodili skoro ráno, aby chytili ženské ještě v posteli. Měli u sebe korbáče (upletený celý z vrbového prútí) nebo rajštoky (jeden prut olúpaného vrbového prútka, dole upletené držadlo- rukojeť z dalšího vrbového prútí). Někteří chodili samostatně, jiní zase v partách. Děvčice oplacaly v úterý ráno.“
Marie Kotková (nar. 1931) si vzpomněla na průběh těchto událostí. „Na Zelený čtvrtek sa vařilo něco zeleného. Po večerní mši začalo klepání chlapců. Na Velký pátek byl velký půst. Byla jen zasmažená polévka a šlížky. Hned ráno sa chodilo umývat do potoka, bylo nás tam plno. Pak jsme šli na pobožnost Křížové cesty. Na Bílou sobotu klepáči vyklepávali, večer sa šlo do kostela. Na Velikonoční nedělu sa světily pokrmy – vajíčka, buchty a pak sa s tím podělila celá rodina. Pekly se také koláče, ovečky, mazance, kterým se na povrchu vyryl dřevem kříž. Barvily sa vajíčka v cibulových šupkách nebo silném čaji. Na Velikonoční pondělí chlapci chodili šlahat, chodili brzo ráno, pak byla mša. V úterý ráno děvčice chodily šlahat chlapců.“
Pavlína Martinková (nar. 1929) v rozhovoru uvedla. „V postní dobu před Velikonocemi jsme se každý den doma modlili všichni dohromady růženec. Když někdo přišel na návštěvu, tak se musel k modlícím taky přidat. Ve čtvrtek se dělala polévka kyselica, možná se dělala už na škaredú středu. Chodili také klepáči. Na Velký pátek jsme se chodili umývat do potoka. Chodila jsem tam se stařenků. Na Bílou sobotu se pekly koláče (syrné, makové, trnkové). Byly trošku menší než dlaň, kynuté bábovky, někdo barvil vajíčka, jiní až v nedělu, v cibulovém listí nebo barvami zakoupenými u Grošů nebo ve Spolku. Chlapci v nedělu pletli malé korbáče. Pacholci měli upletený velký korbáč na ramena. Každá děvčica jim při šlahání naň přivázala mašličky.“
Marie Vítková (nar. 1926) zavzpomínala na svoje dětství v období Velikonoc. „Na škaredú středu sa podsypávalo. Pacholci chodili po dědině s košem, v kterém měli plevy a dvě syrové vajíčka. Do koša házali děvčice, které odchytili vénku. Nechali ju v koši, žeprej sa vyléhnú kuřata. Chytali jen svobodné děvčice. Na Zelený čtvrtek a Velký pátek jsme moseli dodržovat půst. Ve čtvrtek sa pékla turkyňová buchta s trnkama. Na Velký pátek hned, jak sme sa obudili, mamička s tatíčkem aj s nama šli do potoka. Tam jsme si umývali nohy a s nama tam byla celá dědina. Říkalo sa takové říkání. Teče voděnka čistá, umyj nohy Pána Krista. Ale žádné zdržování, bylo tam zima. Na Velký pátek sme jedli onom jednú a to suchý chleba s vodú. Pak sa sedělo doma a modlilo sa. V kostele potom byla pobožnost Křížové cesty. O hledání pokladů na Velký pátek moja mamička vykládala, že kdo hledal poklad, musí opustit místo, než kohút 12 krát zakokrhá, jinak tam zostane celý rok.“
více  Zavřít popis alba 
  • 19.4.2014
  • 280 zobrazení
  • 0
pacholici
7) den
28.8.2014
Rafting, Buena Vista- oběd Vajíčka, Spa
Ráno bylo napnuté, nevěděli jsme do 8h jestli je dost vody v Arkancas River a jestli se pojede raftovat.
Nakonec jsme tam dorazili a v 9h se vybavily oblečením. Já komplet, chlapy jen kalhoty a boty. P
Vyfasovali jsme ukecanou Michelle, která byla super. Byli jsme nejlepší. Ostatní lodě se párkrát zarazily a museli se těžce vracet na řeku a z té první lodi jeden vypadl. My ho dohonili a odvezli ke své lodi. Byl to zrovna ten v džínách a brýlích, dost vykulený. Voda mněla asi tak 12C, tak mu byla asi půl hodky dost kosa.
Další půl hodku trval návrat zpět. Fanda koupil fotky viz…
Jeli jsme na oběd do Buena Visty, chlapy si dali snídani – vajíčka a já nějaký koule v housce.
Pak už jsme jeli směr chatka, cestou jsme zastavili na tunelech, kde dříve jezdily vlaky.
V 18h jsme vyrazili na bazén, zrelaxovali a já se zasekla na recepci s Petrou, která tam dělá brigádu.
Opět jsem po véče vytuhla, ale spala jsem celou noc.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2014
  • 26 zobrazení
  • 0
dasaho
Po prijezdu do Kota Kinabalu zjistujeme, ze hlavni cil vyletuna Borneo: vystup na Mt. Kinabalu (4095m) je silene drahy. Po velkem proseni a smutnych ocich konecne premlouvam Petra a platime 1600 dolaru a vyrazime smer dobrodruzstvi. Cele to zacina hned dobrodruzne hledanim busiku ktery nas odveze do parku. Zjistujeme odkud a v kolik jezdi a doufame, ze to tak bude. Rano prijdeme, najdeme jeden minivan s tim, ze za 30 min pojedeme. Ceka se nez nas bude aspon 6 (nakonec nas tam narvali asi 9 a po 1,5 hodine konecne jedeme).

Prvni den u brany parku (1800m) vyfasujeme pruvodkyni (umi tak 3 slova anglicky) a vyrazime smer chata Laban Rata (3273m). Po peti hodinach stoupani jsme tam. Ceka nas vecere a trocha odpocinku. Druhy den po druhe ranni zacina vystup na vrchol s vychodem slunce a pak to to cele sejit dolu az k brane parku. Napred jasna obloha se po chvili zatahla a nas cekaly 4 hodiny vystupu za tmy a deste. Jeste ze jsme si koupili aspon takove forove plastenky. Nakonec jsme se tam doplazili. Cesta pro me dost trnita, ale dali jsme to a vyhledy byli krasne.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2013
  • 42 zobrazení
  • 0
pacholici
6) den
27.8.2014 výlet Aspen OSIKA, Ribs best restaurant, Maroon Bells
Spala jsem poprvé celou noc od 22h do 6,45. Vypravila jsem se na ranní Cardio cvíčo v horním bazénu. Tam jsem potkala dalšího Čecha, celkem tam bylo 6 plavčíků, 2 plavčice, jedna na recepci – Petra a pak Tomáš Manageres z Moravy.
Cvíčo bylo super a výhled na hory ještě lepší. Po snídani se vyrazilo do Aspenu. Tam jsme jeli dlouho, asi 4h, cestou jsme stavěli a dělali fotky. Nahoře na přechodu jsme byli v Indipendent pass 12t Feets. Překulili jsme se do Aspenu, tam si kluci dali nejlepší žebírka v Colorádě.
Přesunuli jsme se do zastávky, odkud autobus odjížděl do Maroon Bells. Bus jel asi 25min., sotva jsme se prošli, tak začalo pršet. A tak jsme se pak vraceli na autobus. Prošli jsme lyžařské městečko s lanovkou a odjeli opět do chatky.
Tentokrát jsme vyrazili společně plavat, opět kolem 20h.
Opět jsem vytuhla po 22h, ostatní ještě koukali na US Open či povídali.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2014
  • 25 zobrazení
  • 0
sportklubniva
Slunné počasí na tento den přivedlo do naší nafukovací haly čtyři dvojice pohodových mužů. Ve 12.00h začaly souboje. Petr Poschl s Jardou Bachůrkem měli velmi těžké soupeře. Bez nasbíraných bodů si obhájili 4.místo z minulé akce. Petr Krahula s Lábusem z Bojkovic měli jedno pěkné vítězství ( 6:7, 6:3,0:6). Zajistilo jim to 3.místo. David Krátký z Brodu si tentokrát vychutnal hru s dobrým tenisovým předsedou z Bojkovic z T.J. Sokola. 7:6, 6:4,6:7).Lukáš Ondrušek makal a velmi se mu dařilo,zasloužili si 2.místo. A dnešními favority turnaje se opět zapsali do naší kroniky dva sympaťáci . Karel Kuchař si hrál svoje přesné údery a Mirda Machuča kvalitní voleje. 1.místo si nenechali vzít.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.3.2014
  • 127 zobrazení
  • 0
lenjessie
Tak. Tu je môj sľúbený príbeh týchto fotografií. A tiež príbeh o tom, čo sa udialo mimo fotoaparátu počas troch nádherných a zážitkami naplnených dní. Dní, počas ktorých som zistila, aké dôležité je nebyť a byť na určitých miestach v určitom čase...
Začalo to v piatok, kedy sme sa vybrali do Vysokých Tatier. Krátko na to, ako sme prešli úsekom popod hrad Strečno, stala sa tam vážna dopravná nehoda, pri ktorej zahynuli dvaja ľudia. :-( My sme šťastne prišli do nášho cieľa a na druhý deň sme sa vybrali na túru. Prvá zastávka v Rainerovej útulni, kde sa úžasný človek - chatár Peter Petras - krásne pohral s Gorou a laserovým svetielkom a všetkým nám tým spríjemnil posedenie v tejto chate a spolu s Gorou nás rozosmial. Zo Studeného potoka sa vplyvom topenia snehu stala riava a pohľad naň bol fascinujúci. Vynikajúci obed na Zamkovského chate a hor´ sa na Lomnickú vyhliadku. Podvečerný výletík z Tatr. Matliarov do Lomnice a návrat už za tmy na hotel, kedy človek až tŕpol, či nám cestu neskríži maco. Tri lane, jeden otravný netopier, čierna mačka a jeden pán s baterkou a jeho výkrik "Mikííí!!!" do tmy nám na pohode nepridali. :-) Výskyt medveďov v našej lokalite bol veľký. Medvedica s dvomi mladými sa tam potulovala už pred Veľkou nocou.
Na ďalší deň krásna ranná vychádzka a niekoľko laní oddychujúcich a odchádzajúcich z nočného pastviska. A keď sme odchádzali z hotela, stalo sa niečo... Na hlavnej ceste - už v Lomnici - nás zúfalým mávaním, krikom a prosbou o pomoc zastavovala pani v šoku. Jej manžel vraj dostal nejaký záchvat, kŕče, nevie, čo má robiť, zúfalo tam pobehovala pri aute, ktoré manžel nasmeroval do protismeru a ona ho prudko strhla na krajnicu. Náraz bol silný, dostali defekt, disk ohnutý... Neváhala som a volala som telefonicky pomoc. Ukľudňovala som pani a dávala pozor na pána, ktorého triaslo, z úst mu tiekli sliny a krv. Konzultácia telefonicky. Pán, nevediac, čo sa s ním deje, sa zrazu chcel dostať z auta priamo na cestu. Takmer manželke zlomil ruku. Bol pri vedomí, ale zároveň úplne mimo. Prístrojová doska celá krvavá od krvi z úst, ktorá však nebola spôsobená nárazom. Počkali sme s pani až do príchodu sanitky, ktorej to trvalo asi 20 minút!!! Pán sa na nič neliečil, netrpel epilepsiou, nebol alkoholik... Neviem dodnes, čo mu vlastne bolo, ale jej vrúcne poďakovanie za pomoc, keď sme odchádzali, stálo za to. I keď sme už nestihli vyraziť na túru, akurát na krátky výletík do Belianskych Tatier.
Cesta domov a zastavenia na krásnych miestach nám vynahradili tento šok a nabalili sme si naše životy ďalšími skvelými zážitkami. Liptovská Mara, Salaš Krajinka, hrad Strečno, stredoveká dedina Paseka. Tak "poďte so mnou" a pozrite sa sami... ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2014
  • 99 zobrazení
  • 0
petruno
Pátek poslední den školy a předání vysvědčení. Vysvědčení Patrika nemá chybu, Ondra má a slíbil co zlepšovat. Jedeme se vykoupat, ale voda nemá tu správnou pohodovou teplotu. Dostávám pozvánku na výlov rybníka na Šajtavě, chtěl jsem kluky vzít s sebou , ale nedostávají od mámy povolení, opět budou běhat jen tak okolo baráku. Klukům slibuji že počkám do 19 hodin, co kdyby ....nakonec odjíždím na výlov až v osm veřer, bohužel bez kluků. Pátek večer vrcholí přípravy na sportovní výlov. Místní DJ hraje všehochuť a zábava je v plném proudu, přesto krátce po půlnoci jdu hledat místečko na spaní. Sobota ráno jak vymalovaná, sluníčko mě vytáhlo ze spacáku. Dělám si snídani a jdu do restauračky na ranní kávičku. Okouknu prezentaci a ceny. Blíží se desátá hodina, začátek závodů v rybaření, jsou vyhlášeny tři kategorie, děti, ženy a muži, pojede se dvoukolově po půl hodině chytání. Začínají děti. Chytí rybář zlatou rybku a rybka povídá:"Když mě pustíš, tak ti splním tři přání." "Ja mám jen jedno. Abys neměla kosti." Zlatou rybku nikdo nechytil , ale zábava to byla náramná. Ochutnal jsem výbornou místní kuchyň, počkál na vyhlášení a dekorování vítězů a jedu se podívat do Sopotnice na veterány. Cestou v Prorubkách malá zastávka na křtění nové hasičské stříkačky místního SDH a na louce okouknu přípravu na večerní gala show. Věnuji tomu pár záběrů a letím do Sopotnice na výstavu umu zlatých českých ručiček našich předků. Prima víkend. Ahoj. Petr
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • červen 2014
  • 7 706 zobrazení
  • 6
leoniaspicove
Tentokráte připadl IX. Merboltický masopust až na první březnový den 1.3.2014. Letošní zima byla velmi teplá, takže sníh kromě jednoho týdne vůbec nenapadl. Vypadalo to, jako když neskončil podzim a příroda plynule přešla v jaro. Ráno byl sice šedivák, ale v poledne již tepota šplhala nad nulu, přesto bylo zataženo a poměrně chladno. Sluníčko se vyklubalo až odpoledne, ale i tak teplota se pohybovala "pouze" okolo 8°C . Tradičně se všichni začali scházet mezi 11-12 hodinou na horním konci Merboltic u č.p. 22. Letos jako v loňském roce při bohužel chyběl pan starosta, a tak se úvodního slova opět ujal Petr Lissek. Jen škoda, že nedošlo ani symbolické odemykání vesnice a přivítání jara. Masky byly velmi rozmanité a nápadité a podle mého odhadu se zúčastnilo přes 60 účastníků. Masopustní průvod letos vyprovázeli dva skoti. Jeden hrál na housle a druhý na klarinet. Opět se zpívalo, jedlo, hodovalo, až průvod prošel celou vesnicí a skončil v místní merboltické hospůdce. Z naší rodiny se zúčastnila pouze Anička, která šla za pivo a já bez masky, fotografovala. Karolínka měla hudebku a taťulda bohužel byl v práci. Posledních 19 fotek má horší kvalitu, došla mi baterie ve foťáku, tak jsem fotila půjčeným. Zábava byla skvělá, letošní ročník se určitě velmi vydařil.
Děkujeme všem, kteří nás pohostili výbornými koblihami, koláčky, jitrničkami, tlačenkou, pečeným masíčkem, jednohubkami, sýry, ale i jinými dobrůtkami.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.3.2014
  • 291 zobrazení
  • 0
sportklubniva
Velká pocta pro Sportklub nastala v tento významný den 3.5.2014, kdy jedenáct hráčů ze Zlína zavítalo do Pitína. Cílem této výpravy byl plánovaný tenisový turnaj mixů. Pár hráčů se pět sblížilo a akce měla neskutečně pohodový průběh. Šest dvojic se utkalo ještě v nafukovací hale, neboť výkyvy počasí by mohly tyto události ohrozit. Dvojice se poznávaly a sehrávaly. Marcela se nemusela bát o dobrou hru, neboť Josef Pilčík je výborným tenistou, ale tenisové čáry značené jinou barvou než ve Zlíně klamaly při úderech. Romanka Salvetová přivezla ještě i dalšího svého spoluhráče Petra Skácela. Uhrané dva body stačily jen na 5. místo. Další nová dvojice Iva Vítková a Dan Matějka nedohráli jeden set z organizačních časových důvodů tohoto turnaje a odjížděli se čtyřmi body ( 5:2, 5:1, 2:5, 0:5), umístění této dvojice mohlo vypadat velmi nadějně a zajímavě. Vlastička s Přemou a Honza s Pavlou stáli na bedně a podělili se o druhé místo. Dnešní akce završená tématem o přípravách na další turnaje,zanechá hřejivý pocit z vítězství mladým manželům opět ze Zlína. Zuzka a Karel Kuchařovi na tento okamžik už čekali pár týdnů. Po dřině na kurtech a nespočetných hodinách tréninku a absolvovaných turnajích v Pitíně se úspěch v podobě vítězství dostavil. Odehrané zápasy ( 5:0, 5:0, 5:1, 5:1, 5:0 ) se v tabulce rýsovaly jako jasná vítězství. Gratulujeme manželům a krásné 1.místo si právem zasloužili. Těšíme se na sobotu 10.5. 2014, kdy se tato sestava utká proti dalším zajímavým dvojicím.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 296 zobrazení
  • 0
tomaskucera
– Klečí kanec v rokli
Opírá se o kly
Myslivče jdoucí v ta místa
Ušetři kouli i brok
Vždyť ten kanec se chystá
Na kvalitativní skok

Až budeš teskná starucha
A budoucnost tvoje plevel
Naper si bigbít do ucha
A pořádně vytoč level

Tak toto jsou dvě ukázky originální poezie legendární skupiny BRUTUS z Rakovníka, která je známá po celé vlasti, ale i v zahraničí. Ta k nám zavítala v pátek 25. dubna 2014. Pro hudební kulturu ve Chmelné to byl historicky významný den, kapela tohoto formátu v naší malé vsi ještě nevystupovala, a tak se na ni do kulturního domu „U Pitráků“ jistě každý těšil. Nejednalo se však o veřejnou akci, ale o narozeninovou zábavu, kterou pro své kamarády, příbuzné, známé pro fanoušky této kapely, ale hlavně pro sebe uspořádal k 35. narozeninám Petr. Pozváno bylo na 200 lidí, z nichž se dostavilo asi 145 a některé z nich ani samotný oslavenec neznal (-: Z Rakovníka bylo také pivo Bakalář 10°, kterého se vypily čtyři sudy a ještě se muselo sáhnout pro dva záložní Hubertusy 10° z Kácova. K zakousnutí byla připravená sekaná a koláče.
Během večera byly od rakovnického Brutusu slyšet známé skladby, na tanečním parketě se tančilo, u pivní pípy bylo stále živo, prakticky se její kohout ani nezavřel (-: oslavenec si s kapelou na pódiu i zazpíval.
Muzikanti z Brutusu také pohovořili s přítomnými členy chmelenské kapely Chmelařinka a popanákovali. Obě kapely jsou stejně staré, byly založeny v roce 1967, tak si měli, i když přes odlišný žánr, určitě co říct. Jeden ze zakládajících členů Chmelařinky si s Brutusákama dokonce zazpíval i jednu píseň - První polibek.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.4.2014
  • 732 zobrazení
  • 0
jipak
Pololetní prázdniny přinesly také jeden letový den v pondělí 17.2. Dojel jsem na zrušené letiště Kámen (letiště je stále na místě, ale zkoušejí se na něm občas svodidla a další prvky pro silnice) a poletoval kolem něj. Sluníčko odpoledne hřálo a tak to vypadalo, že bych mohl vydržet ve vzduchu i hodinu. Vítr trochu tancoval, ale napodruhé jsem byl ve vzduchu. Na letišti byl ještě modelář s větroněm - létal kolem 130-150 metrů nad zemí. Točím z letíště na přelet na hradem Kámen (mají v něm pěkné muzeum motorek), pak k vesnici s krátkým názvem Eš - u ní stávaly polní stojánky pro stíhačky, ale už je zemědělci zasypali. Z Eše musím obletěl lesní masív do Pacova. Beru to přes pole a koukám, co se děje: při vletu na pole mám střední plyn (pro udržení vodorovného letu) a výšku 200 metrů nad terénem. Něco mě začne jemně tahat nahoru a tak stahuji plyn na volnoběh. Po půl kilometru letu mám o 60 metrů víc - to byla dobrá termika. Za chvíli jsem nad Pacovem. Od nádraží je to do kopce, beru to kolem polorozpadlé továrny u nádraží přes Pacovské strojírny a už jsem u centra města - kostel a ostatní budovy kolem náměstí jsou úchvatné. Hledám silnici na západ a pokračuji podél ní. Fotím skoro každou vesnici nad kterou letím a začnu točit k samotě Ondřejka. Sem jezdí kolega servisák Petr, dneska je ale v práci a tudíž asi mávat nebude. Pak se ještě zaletím podívat nad Pojbuky (kdybych si pamatoval kdo je odtud...) a pak se stáčím na jih. Sluníčko sice svítí, ale začíná mi být zima. Cestou směr Choustník se mi líbí zamrzlý rybník u Vodic. Zima přituhuje a tak je mi jasné, že na Choustník to dneska nedám. Točím nad silnicí Pelhřimov-Tábor a letím se podívat na úzkokolejku do Obrataně. Žádný vláček tam není, tak ho ještě hledám na trati směr Černovice. Zima mi je, tak si říkám ještě k támhleté vesnici a pak na letiště - už je v dohledu. Tak to beru nad Brnou, no a když už jsem u toho hřebenu, tak ho vezmu a podívám se do Černovic. Při cestě zpátky mi svítí sluníčko do zad a tak nasvícené smrky vypadají spíš jak modříny. Atmosféru doplňují zbytky sněhu. Ještě že jsem ten hřeben přeletěl - chtěl jsem to vzít od Brné přímo na LK Černovice - vypadalo to, že je tam průsek přes les na hřebeni. Pohled z druhé strany kopce ukázal, že tam bohužel žádný není... Tak tedy zpátky, přes Víntířov. U něj je vidět rovná linie statků, pod ní stará škola a rybníky. Kdo stavěl tyhle vesnice, byl prostě umělec. Stahuji motor na volnoběh a vyklesávám k vesnici Věžná - podle ní se letiště jmenovalo na vojenských mapách. Zima už je fakt velká, ale ještě jednou oblétnu vesnici Kámen a pak v nastálém bezvětří sedám u auta po hodině a čtvrt letu. Sluníčko právě mizí za hřebenem a tak balím padák a těším se do tepla.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2014
  • 444 zobrazení
  • 1
sdhjablonany
(aktualizace 25.4.2014, foto: Machač Petr, Havlíček J.ml, text Petr M.)

Soutěž ve Vavřincu se konala ve sportovním areálu na vysoké úrovni, pořadatelsky velmi zvládnutá soutěž. Počasí ideální.

Disciplíny:
1. Štafeta požárních dvojic
- oba pokusy straších bez chyb - B štafeta měla lepší výsledný čas než A pokus
- u mladších jedna chybička = trestné minuty. U jednoho pokusu jsme půjčili dva naše soutěžící Brodku u Konice, oni nám půjčili také dva mladší na druhý pokus i přes první chybný pokus byl čsa lepší než druhý B pokus.

2. Štafeta 4x60m
- dva pokusy v kategorii starší, mladší žáci, u obou kategorií bez trestných bodů

3. Požární útoky jsme absolvovali se zapůjčenou požární stříkačkou od pana Šenka z SDH Senetářov, toto zapůjčení se nám opět vyplatilo, vše klaplo a celkově po sečtení všech tří disciplín jsme se umístili:
Mladší 3 místo z 10
Starší 4 místo z 11

V průběžném pořadí jsme se v OLM umístili na:
Mladší 2 místo 66 bodu z 23 SDH
Starší 1 místo 61 bodu z 23 SDH

Při návratu ze soutěže jsme se stavili na Centrální požární stanici HZS JMK, kde probíhal den otevřených dveří. Zde jsme se díky vyčerpávajícímu výkladu pana Rumla a dalších příslušníků HZS seznámili s rozmanitou činností hasičů z povolání.
Následně jsme pokračovali průjezdem přes Jabloňany, vysadili jsme některá dítka a hlavně se staršími jsme pokračovali do Voděrad na okrskovou soutěž. (více o soutěži ve Voděradech v další galerii)
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2014
  • 89 zobrazení
  • 0
reklama