srdcemprokocky
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 29.9.2016
  • 49 zobrazení
petruno
Ze školy spěcháme domů, přehodit oblečení a rychle na loděnici do Cakle- Staré Oldřichovice nedaleko Ústí nad Orlicí. http://www.orlicko-trebovsko.cz/cz/cakle V arealu byl program ke dni dětí pro příchozí, vyprávět je asi zbytečné, foto ukazuje náladu a nadšení pro hry. Několik soutěžních stanovišť, nesmíme žádné vynechat, po splnění úkolů a potvrzení do průkazu soutěžícího, překvapení odpoledne - možná příjde i kouzelník. A přišel, tentokrát kouzelník s lasem, bičem, tomahavkem a sadou vrhacích nožů Honza Betlach. http://www.betlach.cz/western Vystoupení mělo velký úspěch, někteří diváci si mohli vyzkoušet techniku lasa nebo vrhání tomahavku na cíl. Na závěr programu slosování průkazů soutěžících, byla u toho velká tlačenice, každý chtěl vyhrát pěkné ceny. Nám štěstí přálo vyhráli jsme oba, tak zas někdy ahoj Ondra a Patrik. Večer nám táta řekl že má pro nás smutnou zprávu, máma nám zakázala za tichého souhlasu kurátorky sobotní školní výlet na Pastviny http://www.orlickehory.net/mista/pastviny.htm mohli jsme se s tátou projet mimo jiné na motorovém člunu vodní záchranné služby http://www.pastviny.org/Fotky/Alba a mnoho dalších zajímavostí. ostatní děti můžou jet, tolik jsme se těšili. Tati proč???
Blbost a ješitnost vyhrála nad zdravým rozumem. Máma asi netuší že i pochod Orlickým podhůřím http://dalkovepochody.cz/orlickym_podhurim.2011.pdf který má být pro kluky náhradní program pořádá KČT Ústí nad Orlicí kterého jsem dlouholetým členem a spolu organizátorem akcí. Pochodů bude do prázdnin ještě mnoho, ale proletět se helikoptérou nebo se svézt na motrovém člunu záchranné služby to se nestává až tak často, je to o životních prioritách a náhledu na svět třeba i dětskýma očima. Jiskřičky radosti za pracně vybojované dárky v očích na posledních snímcích mluví za vše.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2011
  • 2 723 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ohrozenestavby
PRŮZKUMY

I když to nemám ve zvyku a nedělám to hlavně z důvodu že to nebývají šťastné návraty, občas se přesto neubráním nutkání, navštívit znovu již jednou nafocené místo.
Zámeček jsem poprvé navštívil v roce 2009. Už tehdy to s ním bylo špatné ale ještě zdaleka nebyl tak vybouraný a pomalovaný, do patra vedly schody a vůbec to tu bylo tak nějak v lepším stavu než dnes, kdy se z krásné stavby postupně stává jen holý skelet.

Co vlastně o tomto kdysi vznosném rodinném sídle víme....

Vilu si v novogotickém stylu nechala v 19. století od stavitele Ignaze Antona Gaubeho, postavit rodina Pfaff. Vyrostla na místě tehdejší vinařské kaple zrušené za Josefa II. Zámeček rodině patřil přibližně do začátku druhé světové války, poté není o jejich osudu nic známo.
Za války zde sídlilo velitelství štábu SS – Führungsstab.
Po roce 1945 vila připadla národnímu správci a o tři roky později byla znárodněna.
Snad až do počátku 90. let byla obývána. Poté se však stala předmětem spekulací a opuštěná začala chátrat.
Na konci 90. let však problikla jiskřička naděje když zde proběhl pokus o rekonstrukci. Po nějakém čase stavební ruch ale opět utichl; navíc, necitlivé zásahy stavbě ještě ublížily.
Vlastníkem vily i přilehlých pozemků je od roku 2010 švýcarská firma, která však nejeví zájem.
Dnes je stavba v naprosto žalostném stavu a pomalu ale jistě se k velké škodě mění v ruinu.

*(Pro srovnání změn se v albu prolínají současné fotky s minulými).
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 10.2.2015
  • 1 909 zobrazení
emikes
PAWNÍCI OSLAVILI ČTVRTSTOLETÍ
Eva Mikešková

Bystřice pod Hostýnem / Každý kdo měl na nohou pohorky, v ruce ešus a pod hlavou spacák, ví, o čem je řeč. Mít kolem sebe partu stejných nadšenců je jedna velká výhra. Taková se podařila bystřickému turistickému oddílu Pawnee, který funguje bez přestávky dvacet pět let. Současní i bývalí členové, zkrátka všichni, kteří se kdy motali kolem oddílu, přišli oslavit výročí potlachem v zámku.
„Vedl jsem jiskřičky, malé pionýry, při Základní škole Bratrství.Chtěl jsem, abychom nebyli tak masoví, abychom se odlišili. Já jsem sice oddíl založil, ale nebýt Zdeňka Rolince, který pokračoval, už by asi Pawníci nebyli,“ zahájil příjemné vzpomínání Tomáš Horák. Fanoušky turistického oddílu mládeže potěšil videosestřih nejzajímavějších událostí z historie. Na fotkách obrovské batůžky, za kterými je ani vidět nebylo, a dnes vodí do oddílu své potomky, aby také zažili pocit svobody uprostřed přírody. „Krásné dětství, plno kamarádů a zážitků, je na co vzpomínat,“ potvrdila Eva Šenková. K Pawnee týmu patří i Veronika Miškayová „Teď jsem spíše vedoucí do kuchyně. Ale všechno, co mi oddíl dal, využívám do dneška - od samostatnosti až po manžela, kterého jsem našla taky tady,“ pousmála se a dodala : „ Je to dobře strávený volný čas, pořád někam jezdíme, žijeme tím a vedeme k tomu i naše děti.“ „Nejlepší je lezení po skalách a táboření v Ochozech, “ připomněl sedmiletý člen Jakub Neradil.
Výpravy do světa fantazie, bojovky i zahraniční expedice a především nezapomenutelné tábory stmelily přátelství těch, kteří si říkají podle indiánského kmene. „Název vymyslely děti, dlouho jsem nevěděli, co to přesně znamená, tušili jsme něco o indiánech. Až později jsem zjistili, že tito rudí bratři se nechovali právě vzorově,“přiznal Tomáš Horák.
Rod Pawnee, i přes nelichotivou pověst jmenovců oddílu, v Bystřici díky aktivním dobrovolníkům nevymře. „Spočítal jsem, že oni za rok odpracují šest a půl tisíce hodin prací s dětmi zdarma. Všechno je o týmu, o dobré partě, která neváhá ve svém volnu dát něco těm druhým,“ vyzdvihl Horák.
Malou odměnu pro všechny zainteresované představoval koncert „dvouandělové“ kapely Žamboši. Hostýnský Pacifik nabral oslavence na palubu historického motoráčku a nechyběl ani tradiční country bál.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2011
  • 1 172 zobrazení
mysticsmile
Byl 13. březen roku 1942. Jaké bylo tenkrát asi počasí? To už dnes nezjistíme. Pro Boskovice to ale v každém případě byl tragický den, jenž se zapsal černým písmem do historie malého poklidného moravského města. Druhá světová válka nabírala na síle, nacisté řádili po celé Evropě. Cílem jejich zvůle se stalo i židovské etnikum. A protože Boskovice mělo početnou židovskou obec, fašisté se zaměřili i sem. Městem se mlčky ploužil smutný průvod od Vážné studny, ulicí Plačkovou až na místní vlakové nádraží. Nevinní židé s ženami a dětmi museli opustit své domovy, zanechat tam všechen majetek a byli transportováni přes Brno do Terezína a pak do různých koncentračních táborů. Rodné Boskovice jich opustilo přes čtyři stovky, po válce se jich vrátilo jen čtrnáct…
Nyní po sedmdesáti letech si zdejší obyvatelé připomenuli onu tragickou událost pietním shromážděním ve starobylých prostorách Rezidence. „Dobré odpoledne, vážení přátelé. Dovolte mi, abych Vás jménem Klubu přátel Boskovic, Muzea Boskovicka a také gymnázia přivítala na dnešní vzpomínkové akci,“ zazněl zcela zaplněným sálem hlas Mgr. Evy Šmetkové. Vzpomínáme na období Boskovic nepříliš veselé, kdy se tvář města dost změnila nuceným odchodem části obyvatel. Bylo jich tenkrát přes 450. Jsem ráda, že se Vás tolik sešlo. Vítám Petra Mayera člena výboru Židovské obce Brno, starostu Ing. Jaroslava Dohnálka s chotí, místostarostku Ing. Jaromíru Vítkovou a místostarostu Dominika Božka.“ Poté si vzala slovo paní Jaroslava Kovaříková z Klubu přátel Boskovic: „Připomínáme si den, jenž se zapsal do černé historie našeho města, tedy násilné vystěhování židovských spoluobčanů z Boskovic a okolních obcí. Nejdříve do Brna, pak do Terezína a dalších koncentračních táborů. Zde většina našla svoji smrt. Utrpení židů začalo již 15. března 1939 po Mnichovském diktátu okupací a zřízením Protektorátu. V uvedený den přišli Němci do Boskovic, za několik dní začalo zatýkání a protižidovské perzekuce. V září to pokračovalo. Bylo zatčeno 18 osob a umístěno do koncentračního tábora Dachau. Tehdy židé pochopili nebezpečí a žádali o vystěhovalecké pasy. Což se málokomu povedlo. Povolení bylo drahé a veškerý majetek propadl Říši. Od 15. března nesměli židovští advokáti pracovat, od 17. března zákaz lékařské praxe, 21. června zabavení židovského majetku. Počátkem roku 1940 byl evidován veškerý židovský majetek, židovské firmy obsadili němečtí správci, zrušeny malé obchody. Občané museli dokladovat svůj původ. Druhého března 1940 židé odevzdávali rozhlasové přijímače a cennosti do úschovy německým bankám. V roce 1941 byly židům zabaveny šicí stroje, kožešinové oblečení, lyže a tyto věci měly být odeslány německým vojákům na východní frontu. Občanské legitimace musely mít písmeno „J“, nesměli měnit bydliště a bez povolení se vzdálit. Židé byli vyloučeni z veřejného života. Arijské podniky je nesměly zaměstnat, měli zákaz vstupu do veřejných místností, do obchodů směli jen v určenou dobu. Děti nesměly do škol. Židé nesměli jezdit rychlíky, v osobních vlacích jim byl vyhrazen poslední vůz. Odevzdali telefony, automaty nesměli používat. Od září 1941 museli nosit nařízením Říšského protektora Davidovu hvězdu. Od šestnácti let věku nesměli po chodnících. Všichni se museli nastěhovat do židovské čtvrti již tak přeplněné běženci z Rakouska, Slovenska a zabraného pohraničí. Desátého března 1942 přišel příkaz na transportování židů do Brna, jež se mělo uskutečnit do pěti dnů. Ti začali tušit, že je nečeká nic dobrého. 13. a 14. března 1942 došlo k úplnému vystěhování židů z Boskovic. Museli vše drahé opustit a odcházeli do neznáma. Před tím ještě stačili na svém hřbitově vzdát poslední poklonu dávným předkům. Několik posledních židů ze smíšených rodin skládalo nábytek z opuštěných domů do Templu pro okupanty. Transport židů byl shromážděn ve škole na Merhautově ulici v Brně. Událost tam připomíná pamětní deska. Zde museli odevzdat všechny peníze, doklady a podepsat dokumenty, které si nesměli přečíst. 18. března pokračoval transport dále. Ženy a děti do Terezína, muži do Vratislavi. Dnes jsou bývalé židovské domy opravené, ale jejich stavitelé ani potomci již zde nejsou. Duch dávných obyvatel nenávratně odešel 13. března 1942. Podobný osud postihnul i další města s židovským obyvatelstvem. Majetek byl vyvlastněn, vzácná synagoga sloužila za skladiště a opuštěné hřbitovy se mnohde změnily v pastviny. Ani po osvobození se nepodařilo činnost židovských obci obnovit. Do Boskovic se z 458 osob vrátilo jen 14, ti však už zde domov nenalezli. V celé Evropě zahynulo tenkrát asi šest milionů židů, byly systematicky vyvražděny celé rodiny i s dětmi. Židé byli posíláni na smrt bez soudu, provinili se jen svým původem. Děti nesměly mezi své vrstevníky, v koncentračních táborech se s nimi jednalo jako se zvěří. Malé bezbranné děti. Nikomu neublížily nic nezavinily. Z Boskovic odešlo deset malých dětí. Většina zahynula v osvětimských plynových pecích. V noci z 8. na 9. března 1944 bylo zlikvidováno 3790 vězňů Terezínského rodinného židovského tábora. Je nutné uvědomit si hrůzy napáchané válkou a včas přecházet zločinům proti lidskosti. I dnes se najdou lidé kteří označují některý národ za podřadný, nebezpečí stále trvá. I mezi mládeží jsou vyznavači hákového kříže a Hitlera. Máme štěstí že jsme uplynulých sedmdesát let prožili v míru a je třeba si toho vážit a mír chránit.“
Místopředseda židovské obce v Brně Petr Mayer poděkoval za pozvání a pokračoval: „ 27. ledna bylo vzpomínkové setkání na Merhautové ulici, odkud bylo 9700 židů transportováno do Terezína. Moje kořeny sahají sem na Boskovicko. Tatínek pochází ze Skalice nad Svitavou, maminka ze Svitávky. Po válce sem rodiče jezdit nechtěli, aby si nepřipomínali hrůzy nacismu. Prarodiče jsem nepoznal vůbec, oba zahynuli v Osvětimi.“ Dále vzpomenul, jak strýc jeho otce šel v roce 1942 kterýsi den po Brně se zakrytou židovskou hvězdou, což zjistil nějaký aktivní gestapák, hned jej udal a druhý den byl ten nešťastník v Kounicových kolejích popraven. „Po válce jsme chodili v Brně s rodiči na židovský hřbitov každý měsíc navštívit hroby mých prarodičů,“ pokračoval pan Mayer. „To si z dětství pamatuji asi nejvíce. Je dobře, že se hrůzy války a utrpení obyčejných lidí připomínají. Aby si dnešní světovládci uvědomili, kam touha po moci a ovládnutí světa může dojít.“
„Dámy a pánové, pěkné i když trochu zvláštní odpoledne,“ převzal štafetu slova starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. „O tomto tragickém tématu se nelehce mluví. Myslím, že Boskovice a židovská kultura k sobě neustále patří. Na přelomu 19. a 20. století měla židovská obec kolem dvou tisíc členů, před válkou v roce 1937 asi sedm set. 13. a 14. března 1942 bylo deportováno 458 osob. Na kdysi společné bytí s židovskými spoluobčany musíme být hrdí. V tom roce 1942 nedobrovolně odešlo asi osm procent populace města. To je nezanedbatelné a dodnes to pořádně nikdo nechápe ani se to pochopit nedá. Musíme a jsme povinni bojovat za to, aby se tato historie neopakovala. Zaslouží si to nejen židé, ale i celé lidstvo. Též chci poděkovat gymnáziu a paní učitelce Světlaně Trefné, všem zástupcům z Muzea Boskovicka, Klubu přátel Boskovic za to, že jsme se dnes tady mohli sejít. Celý svět je neustále v nebezpečí válečného konfliktu. Blízký východ – stačí jiskřička a oheň je v celém světě. Zkusme zabránit, aby se tak nestalo. K tomu slouží i tyto akce. Jsem přesvědčen, že se už nebude opakovat doba temna boskovických dějin. Děkuji.“
Poté mohli všichni přítomní zhlédnout krátký film z roku 2004, jenž zachycuje vzpomínky pamětníků na dobu holocaustu. Dílo vzniklo za vedení Mgr. Světlany Trefné z boskovického gymnázia, která k tomu řekla: „Na projektu pracovala dvacítka našich studentů, cílem bylo najít boskovické rodáky židovského původu, zmapovat jejich osudy, shromáždit dobové fotografie. Finančně přispěl Fond česko-německé budoucnosti a Město Boskovice. Studenti se mohli osobně setkat s několika lidmi, mohli je navštívit doma, podívat se na Floridu do USA, zhlédnut všechna místa židovské historie. Zajeli do Terezína, Majdanku, Osvětimi. Bývalí studenti, dnes absolventi se sem neustále vracejí a vzpomínají na vznik projektu. Byl to náš první amatérský film, má své chyby, ale vzniknul z nadšení, v čemž je jeho jedinečná hodnota,“ dodala Mgr. Světlana Trefná.
Vzpomínková akce byla důstojně zakončena pietním pochodem po trase, jíž židé opouštěli své milované město. U Vážné studny lidé zapálili svíčky a celý průvod se pomalu vydal na nádraží. „Pamatuji, jako devítiletý kluk, že trasa vedla Bílkovou a Slovákovou ulicí a pak po Komenské dolů,“ zažehnal počáteční rozpaky pan Josef Šafář a dle jeho pamětí se šlo. Všichni kráčeli tiše a téměř beze slov. Pohrouženi do svých myšlenek a vzpomínek. Na nástupišti malebného boskovického nádraží pak všichni položili svíčky ke stěně budovy, postáli v tichém rozjímání, poklonili se památce umučených a popravených. „Děkuji občanskému sdružení Výlet za tento originální nápad takto uspořádat vzpomínkovou akci a též všem, kteří jste se s námi zúčastnili a došli až sem,“ zazněla závěrečná slova starosty Ing. Jaroslava Dohnálka. Lenka Sedláčková za občanské sdružení Výlet k tomu dodala: „Naše akce navázala na vzpomínku, kterou pořádal Klub přátel Boskovic, chtěli jsme se připojit ke vzpomínkovým dnům na transport židů z boskovického okresu v roce 1942. Našim záměrem bylo připomenout tragické události pochodem od Vážné studny na nádraží v Boskovicích, odkud transport odjížděl do Brna.“ Chvíli se ještě debatovalo a pak se celé shromáždění pomalu rozešlo večerní tmou ke svým domovům. Nádraží utichlo a jen mihotavé světlo plápolajících svíček připomínalo všem tragické události onoho roku 1942.
Více: www.boskovice.cz
http://zob.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2011 až březen 2012
  • 733 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
emikes
V BYSTŘICI SE (ODE)HRÁLA NOC LAUDONů
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Čtvrté pokračování prožitkové a detektivní hry Noc Laudonů slavilo znovu úspěch. Bránou času v bystřickém zámku prošli hráči různého věku jednotlivě i po skupinkách. Hru si užili pokaždé stejně.
„Tento rok se přesuneme do časů, jež na historii zámku, historii rodu Loudonů a ve výsledku i na historii lidského druhu udělaly velký škraloup…,“ sliboval autor scénáře Jiří Strnad. Než se však hráči dopátrali správného výsledku, museli projít spletí chodeb od katakomb až po půdu a přitom plnit nejrůznější úkoly, luštit šifry, počítat, kombinovat…
„Super zábava i poučení, zapojili jsme mozkové závity,“ hodnotily rodiny. Pro nejmenší sice procházka temným zámkem nebyla nejvhodnější, ale to pořadatelé avizovali předem. Zato děti školou povinné měly při hledání správných odpovědí v očích jiskřičky - to jsme se učili, jak to jen bylo? Někdy napověděli dospěláci, ale mnohdy si školáci poradili sami. Nebo se dovtípili… „Příšerná vychovatelka,“ reagovala třeba desetiletá Anežka na chování německy přikazující frau. Ano i doba fašismu, temná stránka historie šlechtické rodiny, postihla Laudony. Aby nedošlo k mylnému výkladu, nešlo ze strany pořadatelů o propagaci fašismu a nacismu, zakázané symboly byly použity pouze ke studijním účelům.
Setkání s historickými postavami zanechalo na hráče i herce silný dojem. „Tenhle prvorepublikový kostýmek mám půjčený ze zlínského divadla,“ pochlubila se Wilhelmina, manželka Ernesta Gideona Laudona. „A já si půjčila natáčky po babičce,“ dodala zapálená republikánka Božena.
Ne náhodou se Noc Laudonů konala právě 11. listopadu, kdy si připomínáme Den válečných veteránů. „Bylo to velmi zábavné a poučné, tleskám všem, kteří se na tom podíleli, příští rok přijdu určitě znovu,“ sdělila dvanáctiletá Emma Navrátilová z Břestu organizátorům Turistickému oddílu Tom Pawnee.
Návštěvníci opět prožili jedinečnou Noc Laudonů a chtějí pokračování. „Obávám se, že už jsme vyčerpali téma Laudonů, uvidíme….“ naznačil Strnad. Každopádně díky za každou smysluplnou akci, která odláká děti od počítačů.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2017
  • 701 zobrazení
odolens-riders-profily
  • červen 2011 až leden 2015
  • 504 zobrazení
valec823
Vrabčí hnízdo ??!
No, co bych o tom asi napsal. Jiskřička jako bludička ? Jestli se už směješ, tak ještě pár řádků vydrž, přituhne. Nikdy jsem se elektronice nevěnoval, což je doufám vidět. Takže to podle toho vypadá, vrabčí hnízdo hadr. Schéma jsem našel/okopčil -říkej tomu jak chceš, na netu, kde jinde. Některý součástky, třeba trafo, 5-ti Wattovej odpor a podobný nesmysly jsem rovnou vyhodil. A ten zbytek (až na dva malý kondíky*) jsem vynásobil 2x. Takže tam mám všechno dvaktát. Např 2x dioda, 2x tyristor (to je taková hranatá tří-noha), atd atd. Tedˇ se každý bastlíř-domácí válí smíchy, jako bych to viděl (já se za něj nepovažuju, takže mi to nevadí)! Protože se mi nechtělo hledat kalafunu (a dávat nové očko do pájky), tak jsem nožičky součástek napíchal do nepájivý kontaktní desky - mimochodem na otestování vynikající věc, není potřeba ani kapky cínu. Asi tak o 4 týdny později to dostalo jiný vzhled (pa-tvar), opravil jsem pájku a součástky spájel na kusu plastu. A podlepil silikonem. Navrhovat tišťák a učit se leptat kuprexit (kvůli jednomu obvodu) to se mi FAK nechtělo ! Ta divná věc přišroubovaná imbus šroubama jsou fastony svorkovnice. Tyristor má 3 vývody, aproto ho drží (musí u-držet) 3 šroubky. Teď už se smějou všichni (je mi jasný, že by to šlo udělat 100x líp). Při šlapání na start-páku to dává hrozný bomby, jiskra skáče 1,5cm (z VN kabelu). Předstih se mění. Na svíčce jsem zvětšil odtrh na 1,3mm, aby se jiskra mohla pěkně "proskočit". A přesně tedˇ bych chtěl vidět tvůj xicht - ještě se směješ, nebo jsem ti právě rozšlapal iluze ??? Tohle čínská SX NEUMÍ.

Většina (skoro všechny) součástky jsou vyššího řádu-voltáže-blbuvzdornosti, nevím jak to přesně nazvat (třeba 1N4007 je na 1300V, což se projevilo navýšením její ceny - asi o 2Kč). Pozor, teď příde šok - v zapalku je omezovač (už vidím tvůj vyděšenej výraz, panika, že jenom úplnej debil si do zapalka dá omezovač) napětí, nastaven asi na 560V. Slouží jako ochrana při upadnutí nějakýho drátu.

*až na dva malý kondíky - Jeden z těch kondíků (ten kulatej polarizák) je nejspíš součástí RC-filtru na vstupu, asi. A ten druhej osamocenej kondík je zapojenej mezi kostrou a zenerkou. Proč tam jsou, kdo ví.

Zatím se to vozí zabalený (jako v bavlnce) v tlustém molitanu a přivázaný k rámu fichtla. Po odzkoušení vše zaleju zalévací hmotou, aby součástky nemohly odpadávat vibracema - převedeno do garážové mluvy to znamená, že molitan nahradím montážní pěnou. Pěna zabrání součástkám v útěku. Nejsnažší řešení. A pokud se ti to zdá složitý (objednat součástky z netu a napíchat je do desky) tak to pro tebe bude složitý furt! Klidně mi sem svůj názor napiš, rád si ho přečtu, jakýkoliv text uvítám, i negativní od bastlíře.

-----
edit: Při prvním pořádném projetí (nikoli okolo garáží, nýbrž na trati) to fungovalo celkem obstojně, ale vyskytla se drobná chybyčka, musel jsem přidat ještě jednu součástku, schválně jestli poznáš jakou. Tedˇ to dává jiskru jako když hřmí. Předstih jsem seřídil na max.otáčky (stejně se jezdí furt na plnej), a spodek nechal jak vyjde (považuji to za takový malý bonus navíc). Ačkoli rozsah by mohl být ještě nepatrně (o 1 až 2 stupně) větší, i takhle jsem spokojenej víc než dost. U CUP-ových moped motorů, který točí nesmysl, by to mělo větší význam řešit, naštěstí o tom cupový mopedisté nic-moc nevědí (bude chvíli trvat něž na to přídou). V počátku jsem tomu moc nevěřil, ale nyní mám velkou radost z toho jak to funguje. Zapojil jsem to sám, bez cizí pomoci, pouze na základě informací z netu. Vůbec mi nevadí, že se mému zapalku směješ, protože stejně tak oprávněně se já směju tvojí SX-prskavce (prskavka, to je správnej název toho šuntu).
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2018
  • 506 zobrazení
odolensriders
zúčastnil se Raduna s Ivetou, Karlos s Hankou, Veferák s Jiskřičkou a Jindra s chřipkou
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2009
  • 468 zobrazení
odolensriders
celkem najeto 2400km
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 457 zobrazení
odolensriders
Výlet do Českého ráje na Kozákov,hrad Kost,motoparty Lužany u Jičína a Krkonoš,ve složení Jindra,Dan a Jiskřička
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2005 až srpen 2008
  • 434 zobrazení
elzvire
"Pro kousek samoty, pro jiskřičky ohňů ve Tvých slovech, pro pár pohledů do dálky. Jdou blátivýni kolejemi stovky bláznů. Buď ráda, že k nim patříš......" 1983 vcancnul v Beskydech kamarád Kosma z Brna.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.7.2010
  • 388 zobrazení
nimbuzz
Oslavy prvního máje v Zahrádkách. V hlavních roíich: Traktor Viktor, letištní traktor a Suchý Traktor. Dále hráli: dojička, rodička, zdravotník, jiné jezeďačky a jiskřičky. Pionýři nebyli, ti stavěli májku.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2007
  • 381 zobrazení
efarasty
Čtvrtek. Jedenáct večer. S Rassíkem balíme krosnu. Zítra se chystáme na další čundr. Letos opět do Českého ráje, je tam tolik krás, že se to najednou stihnout nedá :) Psík chápe, že jeho doma určitě nenechám, a tak nadšeně asistuje, pobíhá kolem. Usínáme oba někdy kolem půl druhé. V pátek, 21. 6. 2013, se sice probouzíme v pět hodin nevyspalí (co si budem povídat, na mě je to znát mnohem víc, než na Rassínovi :D ), ale nadšení v očekávání pořádnýho výletu. V 6:13 už nedočkavě vyhlížíme v Choceradech příjezd vlaku na Čerčany, ale nic nepříjíždí. Šest dvacet. Šest třicet. To už jsem hodně nervózní. V půl a pět mám odjíždět z Čerčan na Prahu a už je mi jasný, že to nestíhám. Vlak pořád nikde. Už obvolávám, zjišťuju, a taky ujišťuju Míšu, spolučundračku, že určitě dorazím, jen nevím kdy. V pětapadesát přijíždí vlak z opačného směru. Na kolejích ležel po včerejší bouřce strom. Po chvíli přijíždí i ten náš. V Čerčanech čekáme další čtvrthodinu. Na tamní trati pro změnu spadla trolej. Do Prahy přijíždíme kolem půl deváté, mezitím Míša zjišťuje další spoj na Turnov. Na hlaváku nás s Rassíkem odchytává Romča a po chvíli doráží i Míša s Davidem a s čivavkou Nikitou, dalším spím doprovodem :) Konečně sedíme ve vlaku a počáteční lehký nervíčky padaji :) Turnov - přestup. Ve Ktové vystupujeme někdy před poledny, a vydáváme se na Trosky, snad nejznámější symbol Českého ráje. Dobrej kopeček :) V chatě pod zříceninou je hodně šikovná hospůdka, dáváme jedno pivenko, u hodného pána hospodského necháváme krosny a zbylých sto metrů na hrad šlapeme bez zátěže. Nádhera, ten výhled stojí za to a nepotřebuje komentář. Z trosek pokračujeme dolů kolem rybníku Věžák a Vidlák, dáváme další občerstvující osvěžení. Za Vidlákem trochu bloudíme, zbytečně v největším horku musíme po asfaltu, ale na Hrubou Skálu docházíme bez větších problémů. Další zasloužená odměna :D Tekutá, i co se týče výhledu ;) Nákup cetek, turistických známek a vizitek. Projdeme skály dál po Zlaté stezce Českého ráje, vyhlídky Na Kapelu a U Lvíčka nám nabízejí úžasné výhledy. Na hrad Valdštejn ale bohužel přicházíme pozdě, už je zavřeno. Alespoň si ho prohlídneme a vyfotíme zvenčí a pokračujeme po žluté Hruboskalskem zpět, kolem pramenů až do Sedmihorek, kde nás čeká náš první bivak. Sice v kempu, ale pod širákem. Kemp je perfektní, hospůdka dobrá, jídlo mňam a pivo-jééééé :D jen nám zavřeli trochu brzy, ale aspoň jsme se líp vyspali. Kolem čtvrté hodiny v noci nás budí přeháňka, tak se pro jistotu stěhujeme na terásku u kiosku pod střechu. V sedm budíček, snídaně a v osm odcházíme na vlak do Turnova. Tam procházíme městem, turnovské kostely jsou krásný... opět nákup vizitek, známek, pohledů a dalších NEZBYTNÝCH věciček :) a na náměstí si s Romčou dopřáváme zmrzču. Městským parkem pak míříme na Zdenčinu vyhlídku, kus cesty bohužel opět po silnici. Ve vesničce těsně pod Betlémskýma a Klokočskýma skálama si dáváme svačinku hezky ve stínu, vedro je teda pořádný... ale výhled ze Zdenčiny skály stojí za všechny ty litry potu :D je vidět Ještěd, Hrubý Rohozec... Pokračujeme dál na zříceninu hradu Rotštejn, který nám ukáže opět z jiného, ale nikdy neopakovatelného úhlu pohledu hrad Trosky. A skály, všude samé skály... po žlutý stezce míříme přes Loktuši na Kozákov, kde nás, nic netušící, čeká ta "třešinka na dortu", tvrdě vykoupená dvoukilometrovým stoupákem. Převýšení 404 metrů. Kilometr po slunci a další kilometr v lese. Půl kilometru před vrcholem , který má přesně 744m.n.m., díky čemuž je nejvyšším vrcholem českého ráje, narážíme na Radostnou studánku. Všem nám je jasný, jak moc trefnej název to je. Rozhodně každýmu, kdo touhle cestou na Kozákov šel, takhle studánka musela připadat opravdu radostná, přímo dar z nebes :D Protože poslední kilometr už je jen 45 stupňový stoupání, člověk tu leze skoro po čtyřech, zvlášť s desetikilovou krosnou na zádech. Ale potom, co se vám otevře ten výhled, všechno tohle utrpení a dřinu házíte za hlavu, a nahrazuje to pocit blaženosti z toho, že člověk překonal sám sebe. Ten nejkrásnější výhled, který se vám otevírá skoro na celý Český ráj, je tou největší odměnou. Všichni jme sice vyřízení (jen Rassík má pořád ty samé jiskřičky v očích :) , ale nikdo z nás si nenechá ujít ten výhled z rozhledny, který nás čeká po vyšlápnutí 124 schodů. Výhled je prostě nepopsatelný, tudíž tady citace: "Z ochozu budete mít výhled na Český ráj, Pojizeří, České středohoří, Lužické, Orlické a Jizerské hory, Ještěd, Krkonoše a Broumovskou vrchovinu. Za pěkného počasí můžete vidět až čtvrtinu Čech a dalekohledem lze na obzoru zahlédnout i nejvyšší budovy Prahy." :) ovšem díky tomu, že před Loktuší mi Rassínek začíná trochu pokulhávat, ukončujeme dnešní čundrování tady. Je tu super kiosek, kde prodává moc hodný pán dobrý pivečko, a hlavně se těšíme na západ a východ slunce ,který si odtud vyfotíme. Strávili jsme tu super večer, západ slunce se nedá slovy vyjádřit, proto je lepší kouknout na fotky. Východ slunce už bohužel takový nebyl, protože sluníčko se až do sedmi hodin schovávalo za mraky. Potom ale vykouklo a ujistilo nás, že přijde další pařáček. Asi v deset hodin vyrážíme po výborný snídani v trávě s úžasným výhledem, který bych si nechala líbit den co den a nikdy by se mi neomrzel, tedy dál, tentokrát po červené stezce. Těšíme se na další výhled z Hamštejna, ale bohužel bloudíme, motáme se přes louky a nakonec se najdeme až v Prackově. Zpátky na Hamštejnský hřeben už nelezeme a míříme do Koberov a Besedici. Tady už mi psíček kulhá hodně, navíc zjišťuju, že jsem si trubka zapomněla psí botičky doma. Hmmm, taky dobrý. Snažim se s ním jít co nejvíc po měkkým, a když v Besedici konečně narážíme na otevřenou příjemnou hospůdku, kotvíme tady na delší odpočinek, pozdní oběd a pití. Rassík okamžitě zalehává. Po dobrém obídku a odpočinku vycházíme přes Suché skály, Kalich a skalní bludiště. Marně hledáme na mapě vyznačené tři vyhlídky (Hořákovu vyhlídku, Husákovu, a vyhlídku Kde domov můj). Pak se dozvídáme, že prostor ve skalách je nedávno přeznačovaný, ale já mám mapu z roku 2010 :/ Dost dobře nechápu, proč prodávají neaktualizované mapy, ale dobře...nebudem si tím kazit těch posledních pár chvil čundru, které nám zbývají a pokračujeme na Malou skálu. Odtud je překrásný výhled na Pantheon a hrad Frýdštejn, kam se vydáme někdy příště :) My už si pak jen dáváme na Boučkově statku, kterým je nádherná soustava roubenek a otevřeného dvora, poslední českorájové pivečko, a pak už jen kupujeme lístky na vlak. Míříme domů a ve vlaku si každý zpracováváme ty úžasný zážitky z těch krásných míst, chvílemi více než náročných pětačtyřiceti kilometrů a hlavně neopakovatelných krás přírody...
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2013
  • 379 zobrazení
skincarlos
V poli

Sama sedíš ve vysoké trávě
kam slunce spadlo právě
rukama hladíš vonná stébla luk ,
jak blízko tlukot křídel sluk.
Hlava Tvá ponořená ve vlny býlí
Podobá se květu co se k zemi chýlí.

Přivoníš ke klasu
vlčí mák dáš do vlasů
šedé myšky tebe se ptají
proč tvá ústa bláznivá ,
když cinkot modrých zvonků zaznívá
s mými rty si hrají.

Snad to nebyl sen ?

Oheň pomalu skomírá
život svůj končí , umírá
už prostě nemá sil
jen lehký dým po něm zbyl….

Myšlenky mé jdou do černé noci vaty
jdou za tebou tam , kde zmizelas mi za vraty ,
Ty , mé největší splněné přání
I když bylas tu jen chvíli a neměla stání ,
bylas tak neobyčejně krásná a hvězdně zářivá.

Teď jen praskot ohně rajskou hudbou po ní zaznívá.

Její duši , toliko mou vyvolenou
hřál jsem dnes na kolenou
a rukou svou objímal ji v pase –
- v duchu nedutal a obdivoval se její kráse ,
když pár jejích vlasů – pramenů
teklo po mně jak ranní rosa z šedých kamenů.

Byla tu jen pohádkovou chvíli
snad okolo nás tančili lesní víly ,
já však měl jen pro ni oči , ret
možná se jen trošku točil se mnou svět.
Snad to nebyl sen

Hleď v svetru malá dírka
to když chytla její rukou první sirka
jež oheň zažehla svou jiskřičkou
a já seděl Tu se svou láskou , hvězdičkou….

Oheň zhasl , nové ráno svítá
na obloze skřivánek létá
nastal nový den .

Cesta života

Z tmy vyšlo nové světlo
nech ho kráčet aby kvetlo
nebraň štěstí . cestě lásce
jen ať dojde ke své první lávce ,
kde nohou vkročí na břeh světa svého
nedrže se matko klína Tvého.

Sám on chce kráčet a bojovat ,
třebaže se spálí . on dojde k cíli svému.
Nejednou se vrátí k domovu Tvému
leč i on pak Ti nakonec jak pták ulétne z hnízda ,
kde on sám neměl stálého místa.

On jde za hlasem svého srdce a žhavé lásky krve
aby i on jak otec i děd miloval jak oni kdysi prve ,
kdy nad lesem ukázal se červánek
a nedaleko ozval se do noci mladý beránek
jenž svým hlasem vábil ovečku
snad na noční travičku….

Jsi matematik lásky ?

Tvá láska je jak velký otazník ,
jež je daný koncem života úlohy ,
obsáhlý jak Tvůj osobní dotazník,
vymezený křivkou země a kvadrátem oblohy ,
je to malá rovnice ,
která má však miliony řešení ,
na kterou tisíce let hledají se definice ,
pokusy a měření .

Počítat ji můžeš do noci
- do rána , až probudí tě budíček .
Nikdo nemůže ti pomoci …
Výsledek víš zná jen pár sudiček.

Tak už ji v klidu nech ,
dej ji rovnost.
Neměj ji sám uvězněnou ve svých zdech ,
dej jí volnost.
Hle podívej jak běží …
Vidíš slunce hřeje , vzduch je svěží.
A ty jsi prý matematik ….
….teď matematik lásky.

Plod lásky

Večer léhali s těly stíny
hodinu co hodinu skrývali si boky rukama svými
minutu co minutu ona rty zlíbala jemu
na hruď jí hlavu on svou kladl
vteřinu co vteřinu oba bili stejným teplým srdcem
lásku jeden druhému vili zlatými květy….

Svět jimi nepohrdl , k nohám bohyně lásky padl.

Dala jim štěstí doznané vrcholem lásek
zrodil se plod , hlavička bez krvavých slz a vrásek ,
plná křiku , smíchu a radostného dětského pláče ,
slunce štěstím na obloze skáče
jak mladé kůzle na jaře poprvé vyvedené
jak děvče první láskou okouzlené.

Z lásky zrodil se nový človíček ,
hymnus ať skládá zpěvný pták , nebeský slavíček.

Počítám

Jsem tu z Tebou a počítám
reálný čas se s námi zastavuje
a já dál ty šťastné chvilky sečítám.
Hodina hodinou se nastavuje
štěstím už snad roky nedýchám
marně Tvá ruka budík natahuje
já minutu rána odčítám
teď jsem tu s Tebou…
a počítám.

Štědrovečerní vyznání

Má milá ,
dlouho svá slůvka nejdražší nosím
ve sněhu po Tvém boku teď stojím
vyslovit se je trošku z trémy bojím
o odvahu však neprosím….
…..já šeptám :
mám rád jen lásko tebe
dávám Ti srdce , navždy sebe.

Do večerní mlhy nesou se hřejivá slova
nezopakoval bych do jara let znova , znova.

Jdeš a mým slovům se usmíváš
záhy pak smích neskrýváš.
Co říkáš mně tím smíchem ,
jenž teče jak slunečním sítkem ?
Voňavý po slunci , chutná tak teple ,
že celého najednou splet mně.

Oba nakaženi , plni smíchu
stojíme teď v prázdném tichu ,
kde slyšet je mně a Tebe.
Žhavý dech náš dech a ruky chvěv
zdáli z dálky zní tichý vánoční zpěv.

Nad námi zlaté zimní nebe
pod nohami sníh zebe.
Zimu střídá prudký žár ,
když cítím rtů náhlý pár –
polibek ten podobá se kovovému svaru
pevný je ocelovému tvaru
vykován z lásky ohně
z celého jasu ožehl mně….
…já šeptám :
mám rád Tebe
jen Tebe ….
Už nechci být v mrazu sám
jenž zebe
že radši léto s jarem patří nám
k tomu modré nebe

Je to říci miluji…
Je to polibek z štěstí našich chvilek
strávených za jarních ptačích trylek
dnes : za svistotu lesních pilek jež řežou tajně stromky vánoční.
Doteky rukou v době půlnoční ,
když odcházíme dlaň v dlani spolu
k našemu prvnímu štědrovečernímu stolu.

Jdeme a v rtech plno vláhy ,
V srdcích lásku jenž prý ledy láme, ba i skály.

Do mrazu z lidských úst vylétají slova dvou srdíček
jsou jich miliony , jak na nebi hvězdiček.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2011
  • 281 zobrazení
styfi
CESTA K HNĚDONOŽCŮM - - - THAILAND - - - PHUKET - - - PATONG

Naše cestování u protinožců na NZ nám začátkem května skončilo. Následovala dvou denní cesta, při které jsme měli čtyři lety během čtyřiadvaceti hodin a následně jsme se busem dostali na první místo našeho pobytu v Thajsku – část zvanou Patong.
Už při rezervaci hotelu jsme věděli, do čeho jdeme. Část Patong je proslulá svými erotickými kluby, přelidněnými ulicemi a ne moc voňavým ovzduším. Nicméně, naše cesta zde nekončí, takže rádi na pár dní „ovoníme“ tuto thajskou „specialitu“.
Hned první den jsme také nejen ovoněli, ale také ochutnali pár specialit, myslím tím JEN kulinářské speciality. ? Na snídani meloun a ananas (v hotelu), na svačinu kokosový ořech s mlékem naložený v ledu (na pláži), na oběd v klasické thajské „restauraci“ jsme si asi s deseti různých kotlíků vybrali nějakou okurkovo-cuketovou směs + hovězí nudličky v sladkokyselé majdě s rýží. Pro večeři jsme si opět vybrali klasický thajský podnik, kde jsme si opět s předem uvařených kotlíků vybrali jídlo, a to grilované vejce, ano opravdu grilované ve skořápce (bílek je pak takový dohněda) ve sladkokyselé omáčce s masíčkem, zeleninový salát na ledu, ano doslova na ledu, a jako pozornost jsme dostali typický desert ve formě slizkých růžových sladkých nudlí, opět naložené v ledu. Za takovou pohostinnost jsme paní hostitelce samozřejmě dali spropitné. Paní ho okamžitě dala do ruky své malé dceři, která nám mimochodem předtím nosila na stůl. Takové štěstí a jiskřičky v očích jsem dlouho neviděla. Moc pěkné.
Jinak celkově jídlo na ulicích nás docela překvapilo, pro místní byl výběr obrovský, pro turisty, kteří se drželi evropské kuchyně již nikoli. Naštěstí jsme se přiklonili k té thajské, i když ne k populárním čili brutalitám. Díky tropickému ovzduší jsme byli dostatečně „hot“ i tak. Trošku nás ale zarážel například prodej syrového masa na ulici, čerstvých palačinek (mléko a vajíčko), koktejlů, do toho jsme fakt nešli jelikož takové stánky stály celý den na slunku.
Od kulinářského umění přejdeme k jinému, například ke zručnosti. Thajci jsou velmi šikovní, co se týče auto tunningu. Jak se setmí, tak se všechny větší a menší ulice vybarví mnoha barvami, a to od odlesků takzvaných tuk-tuků. Tuk-tuk je název pro dřívější „taxi“, které má tři kola a je poháněno motorkou, nebo jak tomu bylo o mnoho let dříve, lidskou silou. Ale nyní je to už jinak, alespoň na Patong. Tuk-tuk je tady řádně vytuněný menší van, který nemá zadní okýnka, ze kterého mega nahlas hraje hudba, blýská se většinou nějakou zářivou barvou a kola má propletené barevnýma diodama.
Další hlavní dopravní prostředek je tu skútr nebo motorka. Většina místních má vedle motorky přidělanou ohrádku (sajdkáru/sidecar), kde je malá lavička, na které vozí jak své milé, tak psy, ledničky a všechno co se tam vejde i nevejde. ? Mimochodem, stejně jak NZ, se tu jezdí vlevo. Na jeden den jsme si půjčili místní dopravní prostředek, skútr, chtěli jsme se vcítit do role místních, ale na to jsme slabý odvar. :D Po celodenním popojíždění po Phuket nás na druhý den tak bolelo tělo, že jsme se sotva hýbali. A to proto, že řidič i spolujezdec jeli v brutální křeči, se staženýma půlkama, nešlo to jinak. Jízda po Patong je brutus, extrémní sport. Kort když na skútru sedíte poprvé. Thaici neřeší přednosti, červenou na semaforu, kopec, prudkou zatáčku či helmu, prostě si jedou to svoje. Předjížděčky v těch nejneočekávanějších chvilkách naprosto běžné. Navíc si musíte dávat bacha i na turisty, převážně asijské, kteří mají v oblibě jezdit v protisměru a ještě se divit proč proti nim někdo jede.
Thajci jsou taky skvělí obchodníci. Člověk se s nimi ani nemusí bavit a už má koupenou kdovíjakou blbost. Kolikrát i za čtyřnásobnou cenu. Smlouvání tady naštěstí funguje velmi dobře. Navíc jsou thaici také extrémně přátelští. Jdete si tak v klidu po ulici a najednou vás někdo chytá kolem ramen a hned na vás „my friend“ (kamaráde můj). Nesmíme ale také zapomenout na místní slečny. No opět je to velmi jednoduché, stačí jen mrknout, nejlépe s vysokou bankovkou a rázem prožíváte dovolenou snů s krásnou, přítulnou thajkou. Ale bacha, ty nejkrásnější a nejdokonalejší jsou většinou muži.
Jsou také hodně usměvaví. Když si s nimi chcete o čemkoliv vykládat, neustále se usmívají, nejvíc když vám vůbec nerozumí.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 235 zobrazení
kacka007
Milovaná kobylka Jiskřička
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2006 až srpen 2010
  • 227 zobrazení
srdcemprokocky
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2016
  • 220 zobrazení
kvidokvido
Ty jiskřičky a plamínky mě fascinovaly( všechna skla úzkostlivě chráním úvéčkama,tak jsem si to lajsla.....)
Kategorie: lidépráce
více  Zavřít popis alba 
125 komentářů
  • 25.4.2015
  • 195 zobrazení
fotograf-milan-svoboda
Na Středním odborném učilišti elektrotechnickém v Plzni Skvrňanech se uskutečnilo Adventní folklórní zastavení souborů Jiskra a Jiskřička.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.12.2012
  • 200 zobrazení
dawe-photo
Na ledě dominoval od samého začátku domácí tým. Pípal našel před brankou najetého Noraira Housepjana a ten se střelou z první nemýlil. Neuběhla ani minuta a Hlavina lovil kotouč ze sítě podruhé. Dobře vyřešená situace dva na jednoho a před prázdnou brankou měl již lehkou úlohu Tomáš Král. O další čtyři minuty později předvedl parádní průnik po straně Petr Veselý, natlačil se před branku a přesnou střelou zvýšil kladenské vedení již na 3:0. Trenér hostů Bahník reagoval oddechovým časem již na začátku šesté minuty, ale ani ten příliš zlepšení nepřinesl. Král v další šanci mířil již do prázdné kasy, ale naštěstí pro hosty byla na místě mrštná Hlavinova lapačka. Porubským odskakovaly kotouče z hole – podobně jako se to dělo hráčům PZ v prvním barážovém utkání proti Třebíči... Zato tentokrát domácí v první třetině koncertovali a v přesilové hře své vedení navýšili. Po pěkné souhře zasouval puk opět do odkryté branky Petr Veselý a uzavřel skóre první třetiny na 4:0. Úvod druhé dvacetiminutovky přinesl totožný obrázek hry. Středočeši se hned radovali již z páté trefy poté, co Kryštof Raclavský vyslal od modré technickou střelu, kterou Hlavina neměl šanci vidět. Na hostujícího gólmana to již bylo příliš, a tak přenechal své místo mladému Marku Mačkovi. Tomu vydrželo čisté konto proti dobře hrajícímu soupeři osm minut. V polovině střetnutí totiž Jan Vodička objel branku a u druhé tyče zkušeně zasunul. Porubští si přece jen dokázali vypracovat zajímavé šance. Odvážného vyjetí gólmana nedokázali využít Kaleta ani mladší dorostenec Gelnar, pro něhož to byl vůbec první start v dresu staršího dorostu. Na Lukáši Čičmancovi si zuby vylámal také porubský elitní střelec Tomáš Král. Na druhé straně zvedali Kladenští již ruce nad hlavu po střele Veselého, který útočil na hattrick. Maček dokázal jeho pokus zastavit na poslední chvíli těsně před brankovou čárou. Hostům se ale podařilo snížit, když Pobuta našel mezi kruhy Újezdského a ten přesnou střelou nedal domácímu gólmanovi žádnou šanci. Na snížení však scházelo pouhých čtrnáct minut. Po individuální akci pálil tvrdě těsně mimo tři tyče kladenské branky Kaleta. V zajímavých pozicích se ocitli také Formánek s Rosypkou, ale ani ti nevykřesali ještě pro hosty jiskřičku naděje. V době, kdy se hosté dostávali do náporu a vytvářeli si šance, dokázalo PZ využít další přesilovku. Filip Kadlec vyjel zpoza branky a i s pomocí levé tyče dostal kotouč za Mačkova záda. V závěru ještě unikl Pavel Pobuta, když v oslabení nabral rychlost, předjel beka, před gólmanem udělal blafák a pohotově zakončil do prázdné klece. PZ Kladno tak zdolalo v závěrečném kvalifikačním duelu Porubu zaslouženě 7:2. Všechny tři týmy si v baráži na konto připsaly stejný počet bodů, z postupu se ovšem může radovat pouze jeden a tím jsou právě Středočeši, kteří si tímto vítězstvím značně vylepšili své skóre.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.3.2011
  • 191 zobrazení
odolensriders
VeFeRák a Jiskřička-výlet
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2007
  • 185 zobrazení
odolensriders
akce OR - stěhování do Kozomína, tímto bych chtěla poděkovat všem za bleskovou akci :-) Jiskřička
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 179 zobrazení
Reklama