Hledání

2 600 vyhledaných výsledků

DOPRAVA ZDARMA

na všechny fotodárky.

DOPRAVA ZDARMA
ondrejhavelka
Přišel čas, abychom se vypravili hluboko do neznáma, mezi vesnice domorodých Himbů v odlehlé oblasti na hranici Namibie a Angoly. Je to okamžik přímo slavnostní. Domorodé kmeny mě tak fascinují, že když jsem prvně spatřil fotografii ženy z kmene Surma, s terakotovým talířkem pelele vloženým do proříznutého rtu, věděl jsem, že dokud tyto fascinující lidi nenavštívím, nebude mé srdce v klidu a bude mě stále plíživě a hořce obviňovat z lenosti a marnění času. Moje nitro mě rádo usvědčuje z hříchu nenaplňování mých možností. V ústech mám potom pachuť hořkosti, hrdlo sevřené a na hrudi tíhu všech těch nedozírných možností, které se snažím přehlížet a nenaplňuji je. Můj velký oblíbenec Mika Waltari často hovoříval se svým srdcem a občas jej někde zapomněl. Prožíval potom vzácné chvíle klidu. Mé srdce mi tento odpočinek zatím nedopřává. Stále mi poroučí, kam mám jít. Žene mě do nebezpečí, dobrodružství, riskantních situací a má z toho rozkoš a slast. Ale nezoufám si. Budu se srdcem hovořit jako Mika Waltari a třeba jednou najdeme společnou řeč a ono mi vše vysvětlí. Snad se tak stane před branami Damašku.

A proto jsme nyní tady v Africe a vyrážíme pěšky se zásobou vody a jídla na týden hledat zvláštní lidi, kteří se potírají červenou směsí sádla a hlíny. Opouštíme městečko Opuwe a sledujeme prašnou cestu vyšlapanou v písku. Směřujeme k nevysokým horám na hranici s Angolou. Čeká nás dlouhá cesta, a tak se příliš nevyčerpáváme mluvením a každý se při klidné chůzi probíráme vlastními myšlenkami. Ptám se sám sebe, proč vlastně Himby hledám? Co si myslím, že se setkáním změní? Možná přeskočí nedefinovatelná jiskra, která za čas rozžehne plápolající oheň v mém nitru. Ale možná ne. Možná se prostě nestane nic. S jistotou vím jenom to, že něco hledám. Jsem hnán nevědomostí, kterou toužím překonat. To duchovní hledání, hledání podstaty skutečnosti, jako by bylo od malička integrální součástí mé přirozenosti. Nemůžu se přestat ptát sám sebe. Nemůžu na to nemyslet. Hledání je motorem mého cestování po světě. Zatím si musím přiznat, že absolutně nemám jasno. Hledání je vepsáno do mého nejniternějšího nitra. Nemůžu před tím utéci. Zkoušel jsem to. Létal jsem větroněm, ale ani v záplavě adrenalinu při vývrtce (tři vruty větroněm střemhlav dolů) jsem z hloubi své duše nedostal ty sžíravé otázky. Právě naopak. Vždy, když jsem prožil něco výjimečného, něco krásného, zazněly ve mně otázky s ještě větší intenzitou.

Někdy trochu závidím lidem, kteří se neptají, o co tady vlastně jde, ale zároveň je považuji za duchovní tupce, chudáky, otroky doby. Vidím lidi inspirativní a lidi neinspirativní. Lidi, kteří si vybrali malý život a chtějí pouze náhražky, revivaly opravdového, život jenom jako. Bojí se něco prožít. I na cestách občas potkávám lidi, kteří si přesně naplánovali svou dvoutýdenní cestu do posledního detailu. Bojí se, aby se nešťastnou náhodou nevzdálili svému plánu, aby náhodou něco nezažili. Chtějí si jen odškrtnout navštívenou zemi ve svém bezcenném seznamu. Ale ve skutečnosti nechtějí být navštívenou zemí proměňováni, ovlivňováni. Jak odcestovali z domu, tak se vrací.

Existují ale jiní cestovatelé, ti kteří otevírají své duše novému a nechávají se proměňovat světem. Dostávají tvrdé rány i překrásná pohlazení, ale hlavně žijí své příběhy, ať už jsou jakékoli. Mé myšlenky stále krouží kolem Himbů. Co mě k nim tak táhne? Vždyť jim nebudu rozumět. Lehce se může stát, že si do nich budu promítat své dosavadní zkušenosti a hledat v nich to, co chci, a nikoli to, co v sobě opravdu mají. Ve skutečnosti jsem silně ovlivněn myšlenkou buddhismu. V patnácti letech se mi do ruky dostala monografie Tibetská kniha života. Byl jsem zcela paralyzován. Nedokázal jsem myslet na nic jiného a jediné, po čem jsem toužil, bylo zakusit hloubku buddhistické meditace v klášteře vysoko v tibetském Himálaji. Ten sen se mi vyplnil v devatenácti letech v Ladakhu. Cítil jsem se jako v ráji. Jako bych do té doby žil na špatném místě a teď se konečně vrátil domů. Prožíval jsem extázi. V hlavě si cestou skládám jakési kompendium svých buddhistických zkušeností, ale nedostávám kýžené odpovědi. Stále intenzivněji mi to připadá spíše jako extatické zavírání očí před realitou.

Ale co tedy hledám u domorodých kmenů? Snad jakousi původní nezkaženou moudrost. Tajně doufám, že ve svých tradicích nesou první vzkaz Stvořitelův člověku. Možná ano, ale dostanu se k němu? Jsem jazykově, kulturně, duchovně a myšlenkově absolutně vzdálen. Ta propast se přeci nedá překlenout. Pro mě ale musí existovat cesta k poznání, jinak by vše postrádalo smysl a mohli bychom se opravdu připodobnit opicím. My ale nejsme opice. Na jedné straně skládáme úžasnou hudbu, malujeme obrazy a stavíme babylonské věže. Na druhé straně se zběsile vraždíme ve válkách, soupeříme, vzájemně se ponižujeme a jsme neskutečně brutální sami k sobě. Nic z toho opice nedělají. Opice neskládají opery ani se hromadně nelikvidují v plynových komorách.

„Vesnice, tamhle,“ vytrhla mě Míša konečně z myšlenek, které mě začínaly svazovat a dusit. Znovu se hluboce nadechuji v naivní radosti, že se dnes stane něco krásného, pro co stojí za to chodit po Africe.
„No jo, je tam vesnička, snad bude himbská,“ přitakám a zrychlujeme. Za pár minut z vesničky vybíhají malé děti a ženou se k nám. Následující scénář je jako klon těch minulých. Radost dětí, tahání za blond vlasy, cesta do vesnice, představení náčelníkovi a usednutí k ohni. Náčelník vesnice je u Himbů stařešina, který se těší obrovské důstojnosti. Stařešina pokynul, aby ženy připravily čaj, a my se rozhlížíme po vesnici. Kruhové hliněné chýše mají špičaté dřevěné stříšky. Jsou velmi malé, na prostor si zřejmě Himbové nepotrpí. Ve vesnici je asi dvacet chýší a celá vesnice je obehnána dřevěnou hradbou, prý kvůli divoké zvěři. Ženy jsou potřeny červenou směsí. Vlasy mají spletené do copánků, pokrytých hlinkou, takže připomínají jakési hadice, na koncích roztřepené. Na nahých ňadrech nosí velkou mušli homolici. Suknice je zhotovena z hovězí kůže a je také potřena červenou směsí.
Musím popravdě říci, že Himbové jsou snad nejvlídnější lidé na této planetě. V této vesnici, jejíž jméno je pro našince nevyslovitelné, se něco chystá. Himbové mají jakousi slavnostní, rozvernou náladu. Ve vesnici jsou i muži, takže by se mohlo opravdu k něčemu schylovat. Běžný den u Himbů je totiž velmi nudný. Ve vesnici se neděje prostě nic. Dnes tomu zřejmě bude jinak. Himbky se pečlivě potírají svou červenou směsí. Muži posedávají ve stínu pod stromem spolu se stařešinou a popíjí jakýsi alkoholický nápoj vlastní výroby.

Přichází k nám jeden z mužů a zve mě do stínu za ostatními. Míše ukazuje směrem k ženám, které se potírají červení. Pochopili jsme, že přípravy probíhají odděleně, a tak Míša odchází za ženami, které ji okamžitě vítají a přijímají mezi sebe. Já naopak usedám pod strom a přímo od stařešiny dostávám misku nápoje, který smrdí jako máloco na světě. Vzpomínám na všechny zdravotní komplikace, které jsem si vykoledoval na cestách pitím podobných nápojů, ale odmítnout nemohu, to zkrátka v této situaci nelze.
Po staročeském způsobu vyprazdňuji misku na ex, čímž vzbuzuji velký obdiv a snad si získávám i trochu respektu. První bariéry jsou, zdá se, prolomeny. Třetí miska mi už v hlavě působí pořádný zmatek a jediné, na co si vzpomínám, je oblíbený Kaptahův lomcovák Krokodýlí ocas ve Waltariho Sinuhetovi. Spisovatel Paulo Coelho by asi poznamenal, že celý vesmír se rozezvučel a vychází mi na pomoc. V hlavě duní jako v prázdném sudu a neustále mi naskakuje jedna myšlenka z mých filozofických studií – receptivita je komplementární prvek sebesdílení. Jakkoli sem ta myšlenka právě teď patří, není mi vůbec milé, že se jí nemohu zbavit. Mám sžíravou chuť, přeložit tu větičku do himbštiny a čtvrtá miska smradlavého nápoje mi v tom, zdá se, pomáhá.

Himbové se smějí. Ačkoli jsem si původně myslel, že myšlenka je vážná a hluboká, nyní si uvědomuji, že je vlastně ohromně legrační. Receptivita je komplementární prvek sebesdílení. Himbové to pochopili dokonale a umožnili mi úplně jiný pohled na věc. Nebo že by to byl ten omamný lomcovák, co mění moji perspektivu? Právě jsem zapomněl, na co myslím. V hlavě už mi nenaskakuje nic. Hledím do stromu jako idiot. Himbský Krokodýlí ocas mě uvrhl do zvláštně prázdného deliria.
Uběhlo několik prázdných hodin. Nemám ponětí kolik. Přicházejí ženy a Míša si všímá mého debilního pohledu. Tvrdí, že byla s ženami jen asi dvacet minut, ale já jsem si jist, že to bylo alespoň deset hodin. Kontroluji slunce. Zdá se, že je na stejném místě, což potvrzuje Míšinu verzi. Znovu zjišťujeme, že naše strategie, která káže požívat cokoli, co mění vnímání světa, pouze jednomu z nás, je užitečná. Už mnohokrát se v Africe osvědčila.

Něco se začíná dít. Himbské dívky chodí kolem obřadního ohně a začínají tleskat. Muži si sedají kolem nich. Za několik minut se chůze mění v divoký tanec. Do nohou se mi vrátil cit a v hlavě už nemám takové prázdno jako před chvílí, a tak mohu pozorovat ty zvláštní pohyby a fotit. Je to úžasné. Opravdová himbská kenoze, vyjítí ze sebe prostřednictvím tance. Rytmus tleskání svádí do jakéhosi transu. Vesnici vládne bezstarostné opojení. Nemáme nejmenší tušení, co se vlastně slaví, ale to vůbec nevadí. Prostě se účastníme něčeho, co je příjemné, a já se přitom sžívám s myšlenkou, že nic zásadního se od Himbů nedozvím. Jedno je ale jisté, nabídli mi jiný pohled. Na vše lze nahlížet jinýma očima a odlišnost Himbů se prostě musí zažít, je totiž pouhým písmem nepřenosná.

Z našeho cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Koupit on-line: https://www.bux.cz/knihy/205191-cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou.html
více  Zavřít popis alba 
419 komentářů
  • leden 2009 až květen 2016
  • 12 126 zobrazení
valec823
Šroubovice výbrusu je opět prvotřídní. Ještě odjehlit, nějakou hranku dopojit, ale nemám na to čas, až zase někdy. Třeba letos vyjedu, jestli do tý doby zase neztratim píst. A pokud se ti zdá vejfuk malej, tak na Klasika je akorát, a popilovat můžu vždycky.

Píst se neztratil, teď pro změnu hledám zapalko.

Pokrok.
Už nemusím používat to slaboučký zapalko z pařeza. Našel jsem origo mustangový, ale má jenom jednu (naštěstí tu správnou, tedy zapalovací) cívku. Světelný cívky zatím nejsou, ale třeba někdy časem. Měl jsem velký problém ohledně seřizování tohoto zapalka. Doteď jsem ladil jenom to pařízkový, mustangový je trochu jiný (trochu hodně dost jiný). Když jsem ho seřizoval podle návodu výrobce, J23, tak to jiskru dávalo (občas to i chytlo na páku), ale nějak to nebylo ono, jiskra byla taková světlá. Použil jsem tedy návod na seřizování zapalování od p.Krejbicha (návod je dostupný na netu). Tento návod je sice určen na zapalko z pařízka, ale pokud se z něj pochopí to podstatný, tak jde krásně použít i u mustnag-zapalka. Absence světelných cívek se nakonec ukázala jako velká výhoda, protože bylo dobře vidět na rotor. Díky návodu p.Krejbicha se mi podařilo zapalko seřídit tak, že jiskru dávalo již při rychlejším otočení šroubovákem za vačku. Nastavení dle výrobce to sice moc neodpovídalo (spíše vůbec), ale jiskra byla tmavě modrá až fialová. Předstih jsem nastavil (z důvodu ošoupaného pertinaxu na kladívku) na hodnotu 1,5 mm protože jiné hodnoty nešlo dosáhnout (tedy šlo, ale se znatelně slabší jiskrou), tak jsem to tak nechal. Točilo se to jak bestije.
více  Zavřít popis alba 
  • duben až září 2014
  • 1 335 zobrazení
vratislavicegym
  • leden 2012 až leden 2013
  • 1 075 zobrazení
zuypompi
foto: Jiří Pojar

Na sezonu ČFL 2015/2016 : s novými trenéry Pavlem Horváthem a Milanem Matejkou

Na stadionu Střelnice v Domažlicích a v Chodově.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2015
  • 1 002 zobrazení
naslidomov
Děkujeme novým majitelům za zaslání fotek.
V albíčku naleznete: Bibi, Alíka,Kulíška, Frajera,Šusťáka, Isoldu,Škubánka,Bodláka,Mařenku,Fabiána,Ušáka, Terezku,Kiwi štěně po Dale,Fandu,Rodyho, Lipánka,Jiskru,Bobíčka, Kačenku,Punťu, Otíčka,Švýcarku, Hasku,Emičku.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 30.8.2012
  • 986 zobrazení
davacek
utkání Divize E 30.08.2009
více  Zavřít popis alba 
  • 30.8.2009
  • 913 zobrazení
basket-dorky
pro jiskru
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 911 zobrazení
bele
ALB 22 - Slova Prokletého básníka jak je vnímá My Lan (text u jednotlivých fotografií)

Black beauty

Je krásná a víc než krásná
překvapuje, čerň na ni převládá
A vše, co inspiruje
je noční a hluboké

Její oči jsou dvě jeskyně
kde nurčitě jiskří tajemství
a její pohled ozařuje jako blesk.
Je to výbuch ve tmách

***
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 23.12.2007
  • 936 zobrazení
pekloinhell
Z lůně Satana zrozená, v Avalonu vychovaná, s pláštěm temným, jak hříchy lidu celého se toulám světem, který mi nic neříká. Taková jsem já. Špatná, ale přitom tak nevinná, jak Morgana sama. Na krku znaky mám, na rukách stopy, v očích jiskry a v sobě nitro nepoznání. Dobrý pocit člověka je dobrý i pro mě, avšak špatný sžírá kousek po kousku mou existenci. Dostane se ke mně pořádně jen ten, kdo je zajímavý a "dobrý". Někdo jím již byl, ale lecos nepochopil. A tak dál hledám pochopení v tomto světě. Čekám na člověka, který mě alespoň z části pochopí a dá možná i smysl mému životu. Třeba mi i pomůže najit to, co hledám...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec až listopad 2008
  • 966 zobrazení
vrani-vrch
Jiskra, Mia, Kešu a Lucky ve vodě
Fotky od Míši Vondrové
Kategorie: sportzvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2014
  • 892 zobrazení
jankov
Dne 26.8.2017 si 14 oddíl převzal službu nad celým táborem… bylo vedro… bylo krásně.. začínal den klasika.. Barborou… která už snad otravovala i samotné myši, kterých je letos opravdu všude plno :-D
Děti se nejvíc těšily na tradiční Jankovský trh, který započal po deváté hodině. Začal krásný rej dětí mezi jednotlivými atrakcemi, kde se bojovalo o prachy, které se následně musely pochopitelně utratit…. A že bylo za co, trh praskal ve švech.. k prodeji byly krásné šperky, cukrovinky a blbosti, které děti milují.
14. oddíl uklidil vše co se dalo, největší podporu měl ve 13 oddílu, který je skvěle suportoval snad ve všem… odpoledne započala příprava táborového ohně, který je úžasným defilé pro celý tábor. Všichni se těšili a i když bylo odporné vedro, bazén vše vynahradil.. spousta oddílů si naposledy zařádily a hurá po večeři na nástup a pochod s plyšáky kolem tábora.
Večerní táborák byl nejprve lehce opožděn díky lehké letní bouřce, což mu nevzalo kouzlo ani jiskru, po slavnostním zapálení byly předány trika 21 dětem, které letos opouštějí tábor. Vše bylo velmi dojemné, protože tábor opouští spoustu úžasných dětí, které budou v těchto řadách chybět.
Po celý den byla dodržena ústrojová kázeň i pitný režim.., ke zranění dětí nedošlo, ztráty na životech nebyly zaznamenány…některé děti budou brečet až do rána.. snad nebudou dehydratované.. za mne to byla nejnáročnější služba pro celý tábor včetně vedení, protože díky vedru bylo balení a předávání velmi náročné. Zde se však opět potvrdilo, jak skvělý tým se letos sešel… velký dík …
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2017
  • 854 zobrazení
valec823
Zapalování Ducati. Bylo připraveno k montáži do Simsona S51N, ale půjde nasadit i do jiných (k montáži nakonec nedošlo), takže zapalování zůstalo. Stator má zvětšenou dosedací plochu, aby pasoval do karteru (držák lze odšroubovat). Montáž pomocí původních příchytek, snadné seřízení na rysky. Zapalování bylo vyrobeno někdy okolo roku 2006. Rotor a stator jsou párové, zapalování je nové nejeté. Cívka pod nádrž je starší, plně funkční. Tyristor je součástí cívky pod nádrží (je to jeden celek). Jiskru to dává již při otočení rukou za magneto. Přidám stahovák k demontáži magneta. Cena 1700 Kč (cena dle katalogu je více než dvojnásobná, 3888 Kč, platí do smazání).
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 807 zobrazení
kyjov-basket
Nábor do basketbalu, Jiskra Kyjov 26.5.2015
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2015
  • 800 zobrazení
emikes
HOGO FOGO ČARODĚJNICE NA KOZINCI
Eva Mikešková
Chvalčov/ Sraz čarodějů a čarodějek u kolegyně zakleté do dřeva, před místní školou. Pak Kroužky, Pod Lipami, Kozinec, už trasa čarodějnického průvodu zní fantasticky. Jen aby příliš nefoukalo a nepřišel zákaz pálení!
Hasiči mají ale vše pod kontrolou, cisterna a bečky piva připraveny. Také velký stan, kdyby sprchlo. Mračno se přesunulo jinam a do nebe sršely jiskry z čarodějnické vatry. Kapela Hogo Fogo udává rytmus – špekáček- pivo- špekáček- kofola. Pálení čarodějnic na Chvalčově vykouzlilo maximálně dobrý dojem.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.4.2018
  • 761 zobrazení
sumra
Bývalá kasárna Jana Jiskry z Brandýsa.
VÚ 1034 ženijní prapor
V současnosti budova patří Národnímu muzeu, část budovy s hlavním vstupem do bývalých kasáren využívá Památník Terezín a jsou zde výstavní prostory.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.12.2010
  • 740 zobrazení
reklama